wz

Zpět na hlavní stránku!

Inzerát hlavního personálního ředitele Evropské Unie:

Evropská Unie přijme ministra zahraničí - kvalifikační nároky na výkon této funkce: Žena

Pokud Vás to zaujme, pak doporučuji Vám, aby jste si přečetl(a) zejména tuto klíčovou hlavní práci:

Henryk Lahola : Ženy jsou ve společnosti privilegovány a muži diskriminováni. Feminismus či feminizmus nebo antifeminismus či antifeminizmus nebo maskulinismus či maskulinizmus. Feministky či maskulinisti nebo maskulinisté. Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Femini.htm

Moje malá úvodní otázka :

Osobně se domnívám, že evropským ministrem zahraničí by měla být ta osoba, která je svými předchozími pracovními zkušenostmi ve světě diplomacie a vládní politiky pro tuto funkci nejlépe odborně kvalifikována, a to bez ohledu na to, zda-li tímto člověkem bude muž nebo žena!!!

Chápu, že ta skutečnost, že osoba, která kandiduje na funkci “evropského ministra zahraničí” je žena je pro degenerované feministy a feministky, a právě tak i pro světovládné svobodné zednáře, kteří ze zákulisí tahají za provázky velice důležité, nicméně ale pokud se “ženství” stane jedinou odbornou kvalifikací pro výkon funkce evropského ministra zahraničí, domnívám se, že je to sama o sobě přece jen trochu slabá kvalifikace pro tak vysokou funkci, jako je tato funkce nejvyššího šéfa diplomacie celé půlmiliardové Evropské unie!!!

A proto kladu si tuto otázku:
Je správné dát funkci evropského ministra zahraničí někomu, kdo nemá absolutně vůbec žádné zkušenosti s diplomacií, a kdo dokonce navíc ani jen nikdy neměl alespoň vůbec nějakou funkci v “národní” vládě??

- a to i když to není jen tak leckdo (tj. muž), ale jde o tak společensky veleváženou osobu, jako je samotná žena???

Takzvaná reformní smlouva Evropské Unie známá u širší veřejnosti spíše pod názvem “Lisabonská smlouva” vstoupila v platnost poté, co ji v rámci všech 27 členských států jako úplně poslední definitivně schválila i České republika tím, že po jistých průtazích ji s velikými rozpaky a velice nerad nakonec podepsal i samotný prezident České republiky Prof.Doc.Ing.Václav Klaus. A na základě této Lisabonské smlouvy kromě jiného vznikli i dvě nové vysoké funkce Evropské Unie, z níž – poněkud zjednodušeně řečeno – jedna je jakási quasi funkce evropského prezidenta a druhá zas jakási quasi funkce evropského ministra zahraničních věcí.

Zvolení ženy za evropského ministra zahraničí jen proto že je ženou je možná hezké, no ale uznejte:

Není fakt, že je žena a kvalifikací nic víc sama o sobě přece jen trochu slabá kvalifikace pro tak vysokou funkci, jako je funkce evropského ministra zahraničních věcí?

Evropská unie se zřejmě asi pomalu, ale jistě do budoucna formou postupných integračních kroků bude posouvat směrem od původního evropského hospodářského společenství k určité společné federaci ústící nakonec do jakéhosi velikého federálního evropského státu. Hranice mezi jakýmsi společenstvím nezávislých státu a jednotným federativním státem není vždy zcela ostrá a zřejmá, a proto pro ty, kdo o tom nic neví, řeknu, že aby nějaký útvar mohl být pokládán za jednotný federativní stát a nikoliv pouze za nějaké společenství nezávislých států, musí mí jeho “federativní orgány” minimálně tyto tři výlučné kompetence: společnou měnu, společnou armádu a společnou zahraniční politiku.

Společnou měnu Euro tento útvar říkající si “Evropská unie” již ve většině členských států má, jednotná evropská armáda jaksi pokulhává anebo není vidět vzhledem k určité redundanci, ba až úplného překrývání svých kompetencí s NATO, a významný krok ke společné zahraniční politice přinesla Lisabonská smlouva, která kromě jiného přinesla na světlo světa jakousi – jak jsem už uvedl výše - funkci evropského ministra zahraničních věcí.

Funkce evropského ministra zahraničních věcí je velice významná, velice vysoká funkce. Vždyť v podstatě v každé vládě je jejich ministerstvo zahraničních věcí nebo ministerstvo zahraničí či ministerstvo zahraničních vztahů, anebo ať již si ten který stát toto ministerstvo pojmenoval jakkoliv, není nejmenších pochybností o tom, že právě toto ministerstvo do jehož kompetence náleží tvorba veškeré zahraniční politiky státu, včetně i veškeré diplomacie daného státu, je tudíž ve všech státech světa právě toto ministerstvo pokládáno za jedno z úplně těch nejdůležitějších ministerstev, ne-li snad přímo za úplně to nejdůležitější ministerstvo.

Je-li tudíž současná Evropská Unie objektivně momentálně jakýmsi hybridem mezi jednotným federativním státem a společenstvím nezávislých států, pak podobně jako je to i v případě evropských států, které spoluzavedly nebo později rovněž za svou vlastní měnu přijaly jednotnou společnou evropskou měnu Euro se z tohoto hlediska fakticky jakoby již staly jednotným evropským federativním státem, tak nyní vytvoření společného evropského ministerstva zahraničních věcí je signifikantním krokem směrem k vytvoření výlučné kompetence Evropské Unie v oblasti zahraniční politiky a mezinárodních vztahů v oblasti mezinárodního práva veřejného.

Pokud tedy o Evropskou Unii musíme vzhledem k faktickému vytvoření quasi evropského ministerstva zahraničních věcí začít uvažovat v dimenzích jednotného federálního státního útvaru, který přinejmenším v této oblasti, kterou je zahraniční politika a mezinárodní vztahy zjevně začíná být jednotným evropským federativním státem, tudíž je nutno konstatovat, že toto evropské ministerstvo zahraničních věcí je orgánem mohutného evropského quasistátu mající zhruba půl miliardy obyvatel, což je tedy za Čínskou lidovou republikou a Indickou republikou tato “Evropská unie” nadaná v oblasti zahraniční politiky a mezinárodních vztahů vůči ostatním státům, mezinárodním organizacím a jiným subjektům mezinárodního práva fakticky již jakoby třetím největším budoucím státem světa.

Tudíž funkce evropského ministra zahraničních věcí u vědomí si toho, že tento evropský ministr zahraničních věcí bude řídit ministerstvo zahraničních věcí třetího největšího státního či quasistátního útvaru na světe, bych proto zcela logicky očekával, že adekvátně k významu této mimořádně důležité a vysoké funkce je dostane opravdu ten, kdo je nadán bohatou celoživotní praxí jednak v oblasti diplomacie, jednak v oblasti státní vládní exekutivy své země, kde po celý svůj život dlouhá léta, respektive desetiletí procházel po vystudování právnické fakulty s osobní specializací absolventa na mezinárodní právo veřejné na nějaké lukrativní univerzitě vzniklé nejpozději někdy ve čtrnáctém století, plus dále pak přešel posléze nejrůznější paletou důležitých funkcí počínaje kariérou řadového diplomata někde na bezvýznamné odlehlé ambasádě přes povýšení do důležitých funkcí velvyslance zastávaného u důležité velmoci, a to nikoliv na jednom místě, ale kde zastával post velvyslance hned u různých světových velmocí nebo klíčových mezinárodních organizací po sobě, až nakonec jako mimořádně úspěšný a tak řečeno “ostřílený” kariérní diplomat své země byl vzat i do vlády, kde pak ještě dlouhá léta vykonával ministerskou funkci, a to zejména pak funkci “národního” ministra zahraničních věcí své země, až nakonec po nějaké takovéto bohaté třicetileté kariéře v oblasti diplomacie i vlády by tyto své bohaté zkušenosti mnohočetného velvyslance a poté i ministra zahraničních věcí se jako poslední tečku, respektive třešničkou ve své diplomatické kariéře mohl stát jedním z uchazečů o post evropského ministra zahraničních věcí. A ovšemže takovýchto kandidátů Evropě by byl minimálně jeden tucet, kde úplně stejné kvalifikační předpoklady absolventa právnické fakulty s dosaženým akademickým titulem doktorského stupně v oblasti mezinárodního práva veřejného plus bohaté minimálně třicetileté zkušenosti mnohočetného velvyslance na nejvýznamnějších velvyslaneckých postech a z toho po minimálně dvě funkční období zastávaná funkce ministra zahraničních věcí ve vládě své vlastní evropské země, bych očekával že takovýchto uchazečů o funkci evropského ministra zahraničních věcí bude splňovat, a že minimálně deset takovýchto lidí bude mezi sebou ve výběrovém řízení mezi sebou zápolit o funkci tohoto evropského ministra zahraničních věcí, a z nichž pak z těchto elitních profesionálů pro výkon evropského šéfa diplomacie bude nakonec skutečně vybrán ten nejlepší z nejlepších.

Mé zklamání však ale bylo obrovské!

Evropští papaláši v duchu své svobodozednářské ideologie se ani jen netajili tím, že “zvolená” osoba na tuto veledůležitou funkci evropského ministra zahraničních věcí byla vybrána pouze jen kvůli svému pohlaví, tj. pouze jen proto, že je ženou.

A jen díky tomu, že je ženou a ne mužem, se britská občanka Catherine Ashtonová stala touto první evropskou ministryní zahraničních věcí. Kdyby totiž Catherine Ashtonová byla “jen” mužem, tak není ani nejmenších pochybností o tom, že by po ní ani jen pes neštěkl!!!

Vždyť jaké jsou kvalifikační předpoklady britské občanky Catherine Ashtonové?

Byla snad někdy byť i jen alespoň jeden jediný den:

a) britskou ministryní zahraničních věcí?

- Ne nikdy!

b) nebo alespoň, když už ne ministryní zahraničních věcí, tak byla alespoň jeden den britskou ministryní ať již alespoň jakéhokoliv jiného ministerstva, či vůbec měla alespoň jeden den ať již vůbec jakoukoliv funkci v britské vládě?

– Ne nikdy!

c) nebo byla někdy alespoň jeden den britskou velvyslankyní ať již v kterémkoliv státě s nímž Velká Británie udržuje diplomatické styky?

Ne nikdy!

d) Nebo byla alespoň jeden den vůbec někdy v britských diplomatických službách v pozici britského diplomata na tom alespoň úplně nejnižším rangu britské diplomacie?

Ne nikdy!

e) vystudovala alespoň mnoho vysokých škol či fakult?

Ne! Vystudovala pouze jednu jedinou!

f) a tu univerzitu kterou vystudovala, vystudovala alespoň v Oxfordu nebo v Cambridge?

Kdepak! Kdepak Oxford! Kdepak Cambridge! Vystudovala jen v Londýně!

g) vystudovala tedy právnickou fakultu v Londýně?

Kdepak! Nevystudovala vůbec žádnou právnickou fakultu! Vystudovala jen ekonomii!

h) získala alespoň vícero univerzitních akademických titulů?

Kdepak! Získala pouze jen jeden jediný akademický titul!

i) získala tedy alespoň ten absolutně nejvyšší akademický titul, který ve svém oboru mohla dosáhnout?

Ale kdepak! Získala pouze akademický titul Bsc píšící se za jménem, což je na rozdíl od České republiky či Slovenské republiky akademický titul udělovaný ve Velké Británii, který svým stupněm odpovídá pouhému obyčejnému bakalářskému akademickému titulu. Ostatně i samotná zkratky Bsc plným názvem zní “Bachelor of Science” tj. doslovný překlad “bakalář věd”, popřípadě někde to překládají jako bakalář přírodních věd, a tento akademický titul udělují i na pro studenty ekonomie. Samotný akademický titul bakalář věd je dosti nestály – leckde v anglosaském světě jej udělují v podobě Bsc jinde jako zas B.SC. ale i jako B.Sc. Ať již je to v konkrétním případě jakkoliv, právě tak jako u nás “bakalář”, tak i mezi anglosasy v Evropě a Americe je rovněž “bachelor” pokládán za nejnižší stupeň univerzitního či vysokoškolského vzdělání.

Není tedy divu, že nemálo mě popudila volba prvního evropského ministra zahraničních věcí. Jak výstižně řekl současný polský prezident:

celkově se o tuto funkci quasi evropského ministra zahraničních věcí ucházelo až patnáct kandidátů, z nich byla nakonec vybrána osoba, která má absolutně nejnižší odborné kvalifikační předpoklady vykonávat funkci evropského ministra zahraničních věcí.

Touhle tedy nepamatuji ani za bolševika, kdy jinak protekční “hloupost” též byla často všelijak protežována. Ale takhle daleko ani vládnoucí bolševici v osmdesátých letech, potažmo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století kam mi osobně historická paměť sahá - ani samotní bolševici tak daleko nezašli. Někdy na přelomu let 1968/1969 vycházel populární časopis, týdeník pro mládež, který se jmenoval “Mladý svět”, a jeho šéfredaktorem byl – pokud jsem si dobře zapamatoval jeho jméno – Ctibor Čítek.

A jednou tam v jednom čísle Mladého světa někdy přelomu let 1968/1969 zveřejnili dvě fotografie. Na jedné fotografii byl zobrazen muž sedící za volantem a vedle něj na sedadle spolujezdce bylo div se světe posazeno živé zvíře – takový malý oslík. Ani netuším jak se jim to vůbec povedlo udělat. Muž sedící za volantem říká tomuto oslíkovi tajuplnou nedokončenou větu, která je zakončena třemi tečkami. Na této první fotografii m sedící za volantem oslíkovi zde konkrétně říká: “Oni to tak nemysleli…”

A hned dolu pod tím byla ještě další fotografie, na které dotyčný řidič z první fotografie již stojí venku na chodníku vedle auta, které řídil, a drží za kliku auta za dveře na straně svého spolujezdce právě v okamihu, kdy tyto dveře právě zvenku otevřel, plus je mírně nakloněn dopředu jako nějaký řidič a sluha v jedné osobě, který milostivému šéfovi právě úslužně otevřel dveře od auta, aby mohl šéf vystoupil, a z auta právě vystupuje dotyčný oslík, který přední nohy má již venku, zatímco zadní nohy má ještěautě, a přitom se navíc dívá na tohoto řidiči, který současně k němu mluví, a to tak, jako kdyby dokončoval nedokončenou větu z prvního obrázku, která je též i uvozena třemi tečkami, aby nikdo nepochyboval o tom, že tato věta je vlastně dokončením věty z prvního obrázku. Na této druhé fotografii tento muž co seděl za volantem oslíkovi vystupujícímu z automobilu říká: …soudruhu řediteli!

Dotyčný časopis Mladý svět již nemám, a tudíž si již ani nepamatuji v kterém konkrétním čísle to bylo. Poprvé jsem tyto časopisy Mladý svět ze šedesátých let dvacátého století viděl v roce 1982, když jako patnáctiletý chlapec jsem tento časopis našel uschovaný ve sklepě v souvislosti s malováním. Bral jsem to jako nadsázku, ale teď se to více méně stává realitou, a to bohužel v mnohem větší míře než tomu bylo za bolševiků. Pouze jen na tom druhém obrázku na místo oné řeči k oslíkovi by se namísto “…soudruhu ministryně” mohlo napsat adekvátní pro dnešní evropskou unii: …pani ministryně zahraničí!”

Osobně se domnívám, že evropským ministrem zahraničí by měla být ta osoba, která je svými předchozími pracovními zkušenostmi ve světě diplomacie a vládní politiky pro tuto funkci nejlépe odborně kvalifikována, a to bez ohledu na to, zda-li tímto člověkem bude muž nebo žena!!!

Co mám teda říci k této věci závěrem? Snad jen zopakuji to, co jsem již řekl úplně na samém počátku:

Chápu, že ta skutečnost, že osoba, která kandiduje na funkci “evropského ministra zahraničí” je žena je pro degenerované feministy a feministky, a právě tak i pro světovládné svobodné zednáře, kteří ze zákulisí tahají za provázky velice důležité, nicméně ale pokud se “ženství” stane jedinou odbornou kvalifikací pro výkon funkce evropského ministra zahraničí, domnívám se, že je to sama o sobě přece jen trochu slabá kvalifikace pro tak vysokou funkci, jako je tato funkce nejvyššího šéfa diplomacie celé půlmiliardové Evropské unie!!!

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, napsal v listopadu 2009 po zvolení vskutku geniálního ministra zahraničních věcí Evropské Unie

Zaujalo Vás to? Pokud ano, tak Vám doporučuji přečíst si ještě i tuto hlavní klíčovou práci:

Henryk Lahola : Ženy jsou ve společnosti privilegovány a muži diskriminováni. Feminismus či feminizmus nebo antifeminismus či antifeminizmus nebo maskulinismus či maskulinizmus. Feministky či maskulinisti nebo maskulinisté. Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Femini.htm

 

Zpět na hlavní stránku!