wz

Zpět na hlavní stránku!


Západ podporuje únosy Srbů a prodej jejich orgánů.

Únosy Srbů do Albánie, a jejich pitvání za živa za účelem prodeje jejich ledvin, srdce a jiných orgánů je krvavý biznis s podporou vlád západních států!!!

Odkazovač: Ste zo Slovenskej republiky? Potom radšej kliknite myšou na tento nápis a prepnite sa tým do slovenskej verzie!

Vysvětlující úvodní poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy:

1./modrou barvou je psát výlučně jen citovaný text písemného a ústního projevu poslankyně a místopředsedkyně (podpredsedkyne) slovenského parlamentu, kterým je Národná Rada Slovenskej republiky, respektive touto místopředsedkyní slovenského parlamentu je paní Anna Belousovová;

2./červenou barvou jsou psané výlučně jen moje vlastní nápisy, poznámky, doplňky a komentáře;

3./a nakonec zelenou barvou jsou zase psané všechny ostatní nápisy, poznámky, doplňky a komentáře, kterých autorem není JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola.

Soubor informací shromážděných o této genocidě mladých a zdravých kosovských Srbů spojený s kšeftováním s jejich tělesnými orgány, které jsem našel na Internetu – Materiál číslo 1:

Interpelace poslankyně a místopředsedkyně slovenského parlamentu Národní Rady Slovenské republiky Anny Belousovovej na ministra zahraničních vztahů Slovenské republiky J. Kubiše ve věci postupů v souvislosti se zveřejněnými informacemi o únosech Srbů a prodeji jejich orgánů.

Anna Belousovová SEKRETARIÁT PREDSEDU NÁRODNEJ RADY SLOVENSKEJ REPUBLIKY Vážený pán Pavol Paška predseda NR SR Bratislava 10. 4. 2008

Vážený pane předsedo, moje interpelace je adresována ministru zahraničních věcí SR p. Jánovi Kubišovi: Vážený pene ministře, již týden zaměstnávají světová média informace, které jsme se ze slovenských médií nedozvěděli (Poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola: A ovšemže ani v českých médiích o těchto informacích nepadlo nikde ani jen jedno jediné slovo zmínky, protože jak je možné i na tomto příkladě vidět, jak v Slovenské republice, tak i v České republice mají svobodní zednáři drtivou většinu masmédií plně pod svojí kontrolou, co může být též jeden z důvodů, proč se žádné “nepohodlné” informace ze slovenských, a tím méně českých masmédií skrze tato masmédia k veřejnosti nedostali). Bývalý žalobkyně Haagského tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Carla del Ponte ve své nové knize “Polování: já a váleční zločinci”, vypověděla jak současná vláda “nezávislého Kosova” vydělávala veliké peníze na obchodě s vnitřnostmi vybranými z těl unesených Srbů. “Výpovědi” Carly del Ponte se již stali důvodem pro zahájení trestního řízení v Srbsku. Bělehradský obvodní soud zahájil pojednávání ve věci únosu 300 mladých Srbů v létě r.1999 v Kosovu, kterých jak tvrdí ve své knize bývalá hlavní žalobkyně ICTY, odvezli do Albánie za účelem odebrání orgánů.

  1. Proto se táži, jaký postup chce zaujmout a jaký postup zvolí Ministerstvo zahraničních věcí Slovenské republiky v souvislosti se zveřejněnými informacemi o únosech Srbů a o prodeji jejich orgánů?
  2. Myslím si, že nejenže nemůže být ani řeči o uznaní “kosovského státu”, ale jsem přesvědčena, že Slovenská republika se musí obrátit v první řadě na Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii; a musí žádat, aby se informace zveřejněné v knize bývalé hlavní žalobkyně Haagského tribunálu Carly del Ponte dostali i na jednání na půdě OSN.
  3. Také si myslím, že by bylo na místě podat podnět na vyšetření případu s nelegálním obchodem s lidskými orgány na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburgu.

Je zajímavé pozorovat jak mezinárodní společenství mlčí po zveřejnění těchto informací. Mám ještě v čerstvé paměti bombardování Srbska v r.1999, ospravedlňované údajnými “zvěrstvy Srbů vůči Albáncům”.

Toto ticho kolem hrůzostrašného obchodu s orgány unesených Srbů má však ohromnou vypovídací schopnost. Slovensko nesmí mlčet. Tak jako jednotlivec nemůže mlčet o informacích o trestných činech, tak i lidské společenství, tj. stát má právní povinnost a hlavně morální povinnost nemlčet, když se porušují zákony kýmkoliv, když se páchá zlo. S pozdravem Anna Belousovová

Předmět: stenozáznam A. Belousovová, podpředsedkyně NR SR. Děkuji za slovo. Vážený pane podpředsedo, vážené pani poslankyně, vážení páni poslanci.

Moje interpelace se bude týkat informace, která již více jak týden zaměstnává světová média. Jde o informaci, která je dostatečně škandalozní, ale slovenské údajně prý “nezávislé” a “objektivní” médiá si ji maximálně nevšímaly, respektive všímali minimálně.

Informace, kterou chci předložit a poté se dotknout i v interpelaci se týká obchodu s orgány Srbů – Kosovčanů, tedy, kosovských Srbů.

Jen tak trošku odbočím. Včera jsme přijali tiskový zákon a při jeho projednávání tu v sálu padaly velice ostré výrazy o biči na média, o náhubkovém zákoně, o chystané cenzuře pro slovenská média. A mezinárodní skandál, o kterém budu mluvit anebo ta skandalózní informace, která jak jsem již řekla, více jako týden zaměstnává světová média a kterou si slovenská média téměř vůbec nevšímaly, dokazuje to, co nebylo řečeno při projednávání tohoto tiskového zákona. Totiž fakt, že na Slovensku v médiích je situace ještě hroznější. Na Slovensku v médiích totiž existuje autocenzura. (Poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola: A to v České republice je tato masmediální totalitní cenzura svobodných zednářů ještě mnohem důslednější než na Slovensku!) To znamená, že novináři se nevěnují tématům, které politicky nevyhovují jejich vydavatelům, tj. majitelům, a zveřejnění například i těchto informací o tom, že kosovští Albánci pitvali Srby a obchodovali s jejich orgány zřejmě politicky nevyhovuje horlivým zastáncům a křestním otcům samostatného “kosovského státu”.

Vzhledem k tomu, že slovenské média anebo skrze slovenská média jste se, vážení kolegové, nemohli dozvědět oč se vlastně jedná, dovolím si využít své vystoupení a říci vám jednu agenturní informaci, kterou jsem, bohužel, nezískala ze slovenských agentur. Budu citovat:

Kosovští Albánci pitvali kosovské Srby na orgány.

To je název informace. Bývalá žalobkyně Haagského tribunálu pro bývalou Jugoslávii Karla del Ponte v prohlášeních. Pracovní přepis od 10.04.2008 15:15:00 do 10.04.2008 15:30:00 Odeslán Značka: VM…sebou na orgány. To je název informace.

Bývalá žalobkyně Haagského tribunálu pro bývalou Jugoslávii, Carla del Ponte, ve vyhlášeních které již dlouhé roky stály negativní představy západu o Srbech, vystoupila se senzačním přiznáním. Ve své nové knize “Polování: já a váleční zločinci”, vyprávěla jak současná vláda “nezávislého Kosova”, vydělávala veliké peníze na obchodě s vnitřnostmi, vybranými z těl unesených Srbů. Výpovědi Carly del Ponte se už stali důvodem pro zahájení trestního řízení v Srbsku.

Bělehradský obvodní soud zahájil pojednávání ve věci únosu 300 mladých Srbů, v létě v roce 1999 v Kosovu, kterých jak tvrdí ve své knize bývalá hlavní žalobkyně Haagského tribunálu pro bývalou Jugoslávii, odvezli do Albánie, za účelem odebrání orgánů.

Obludné zločiny srovnatelné s těmi, které prováděla fašistická třetí říše v koncentračních táborech, do kterých dováželi unesených, kde lidé umírali v příšerných mukách, dělali lídři “armády osvobození Kosova”, tolik o básni západem velebené UČK.

Jedním z jejich vůdců byl Hašim Tači, přezývaný jako had, současný premiér “nezávislého Kosova”. V Srbsku ho vždy pokládali za válečného zločince. V jeho osobním spisu jsou shromážděné desítky zvěrstev, které tento polní velitel činil, vůči Srbům v Kosovu. Já dodávám, že jsou to zvěrstva nejen obchodu s lidskými orgány, a ptám se, proč nestojí ještě tento člověk před Haagským tribunálem?

Počínaje od roku 1999, když letadla NATO doslova vyčistili Kosovo od srbské, respektive jugoslávské armády, a později albánští teroristé s podporou vlád mnohých západních států etnicky “vyčistili” Kosovo od srbského a jiného nealbánskeho obyvatelstva však zájem Haagského tribunálu byl soustředěn výhradně jen na údajné zločiny Bělehradu.

Podle slov předsedy Svazu rodin nezvěstných kosovských Srbů, Sima Spasiće, několikrát se osobně setkal s Carlou del Ponte a odevzdal ji důkazy únosů a likvidace kosovských Srbů v koncentračních táborech.

Avšak dokonce i poté, jako v roce 2003, prokurátor osobně navštívil místo zločinu v obci Burel na severu Albánie, tj. dům, kde se provádělo vybírání orgánů, nepodala žalobu, podle jejího vlastního přiznání, z knihy citované, tam byly nalezeny stopy krve a příslušné medicínské vybavení.

Bělehradský tisk uvádí desítky svědectví. Mnohé srbské organizace se pokoušeli dosáhnout od Haagského tribunálu pro bývalou Jugoslávii vyšetření zločinů Albánců v Kosovu. Odevzdávali podrobné mapy míst, kde jsou pohřbeny oběti, i míst, kde se nacházeli koncentrační tábory, na území kraja, na severu Albánie, svědectví krutého mučení a likvidace mírumilovného místního obyvatelstva, nevyjímajíce ani děti a těhotné ženy, které byly zneužívané obzvláště krutě.

Podobné pokusy se však potírali od základů, ani jeden fakt nebyl vyšetřen. Samotná Carla del Ponte, se v nedávném interviu pro italský denník La Stampa, přiznala, že, cituji: “stíhání válečných zločinců je v současném světě výlučně politická záležitost. Kdyby se zprávy o zločinech Albánců, dostali na veřejnost, o žádné nezávislosti Kosova, by nemohlo být ani řeči”.

Není náhoda, že kniha Del Ponte uviděla světlo světa až nyní, poté co Priština vyhlásila nezávislost provincie.

Podle informací bělehradských novin Přes, krvavý biznis kontroloval osobně Hašim Tači. Na obchodě s orgány, vybíranými ze živých vydělal miliony dolarů.

Vypovídat o tom se neúspěšně pokoušela na procesu v Haagu proti v září 2000 ze zahraničí organizovaným pučem zvrhnutému prezidentovi Jugoslávské svazové republiky Slobodanu Miloševićovi i bývalá soudkyně obvodního soudu v Prištině, Danica Marinković. Podle jejich slov mise OSN v Kosovu, na čele které stál současný ministr zahraničních věcí Francie, Bernard Kuschner, zamezovala vyšetřování případů miznutí a únosů lidí v kraji.

Mimochodem o tom, že administrativa OSN pod správou, které se v kraji dlouhé roky nadále likvidovali Srbové, ničili pravoslavní chrámy a mařili se pokusy donutit Albánce, zodpovídat se před zákonem, říká i samotná Carla del Ponte a její pomocnice, v těch letech, Florenc Artman. V jednom z intervjú právě ona vyhlásila, že právě funkcionáři OSN v Kosovu, nenechali železnou Karlu zahájit trestní stíhání proti Albáncům v souvislosti s miznutím lidí a s obchodem s lidskými orgány.

Jak se přiznala del Ponte, informace o vraždách Srbů a obchodě s orgány měla již v roce 1999.

Co to má znamenat? Přiznání se k zatajení mimořádně důležitých informací o obludných zločinech? Všude ve světě jestvuje trestní čin spolupachatelství. V Srbsku si mnozí myslí, že Carlu del Ponte, která odešla na odpočinek, v roli velvyslankyně Švýcarska v Argentině, trápí svědomí.

Samotná Karla, která nikdy neskrývala svůj negativní vztah k Srbům, se však zřejmě jen chystá vydělat na senzaci, protože v těchto dnech vyšla její kniha.

A já dodávám, že možná jako zkušená právnička ví, že většina zločinů takovéto povahy se dříve, či později odhalí i tak.

Tolik z agenturní zprávy, podotýkám neslovenských medií, protože slovenská média, prý “nezávislé” a “objektivní”, tuto informaci nezveřejní.

Právě dnes, po více jak týdnu, jsem si přečetla zprávu v jednom denníku, který více jako fakty, udává politizaci tohoto problému a píše své komentáře, jednoznačně nasměrovány asi všichni víte kde.

Moje interpelace na ministra zahraničních věcí Slovenské republiky, v této souvislosti zní:

Vážený pane ministře, jaký postoj chce zaujmout a jaký postup zvolí Ministerstvo zahraničních věcí Slovenské republiky v souvislosti se zveřejněními informacemi o únosech Srbů a prodeji jejich orgánů?

Myslím si, že nejen že nemůže být ani jen řeči o uznání “kosovského státu”, ale mám za to, že Slovenská republika by se měla obrátit v první řadě na mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, a měli bychom rovněž žádat, aby se informacemi zveřejněnými v knize bývalé hlavní žalobkyně Haagského tribunálu, Carly del Ponte, dostali i na jednání na půdu OSN. O tom říkám proto, že samotná její spolupracovnice, nejbližší, uvádí, že administrativa OSN pod zprávou, které se tento kraj dlouhé roky nacházel, věděl o těchto informacích, a doslova administrativa OSN mařila vyšetřování těchto obludných zločinů.

Rovněž si myslím, že by bylo na místě podat podnět na vyšetření případu s nelegálním obchodem s lidskými orgány, na Evropský soudní dvůr pro lidská práva v Štrasburku.

Je zajímavé pozorovat, jak mezinárodní společenství při zveřejnění těchto skandalózních informací, doslova hororových, mlčí.

Máme ještě v čerstvé paměti bombardování Srbska v roce 1999, které se ospravedlňovalo údajnými zvěrstvy Srbů vůči Albáncům. Toto ticho kolem jiných případů, kolem hrůzostrašného obchodu s orgány unesených Srbů, má však ohromnou vypovídací schopnost.

Myslím si, že Slovensko by se nemělo stavět na stranu těch, kteří mlčí. Myslím si, že tak jako jednotlivci nemohou být ticho, nemůžou mlčet když se doví o páchání zla, o páchání trestních činů, tak i lidské společenství, které se nazývá stát anebo státy, mají nejen právní, ale hlavně morální povinnost nemlčet, když se porušují zákony, nechci je kvalifikovat, zda-li zákony států anebo zákony mezinárodní, já je nazvu, když se porušují zákony lidskosti kýmkoliv, když se jednoduše páchá zlo. Děkuji. 14.4.2008

Zpět na hlavní stránku!