wz

Zpět na hlavní stránku!


Kosovo 2008 je nový Mnichov 1938 ! Vraždy lidí za účelem prodeje jejich srdce, ledvin...!.

Kosovo 2008 je nový Mnichov 1938 !!! Po v červnu 1999 ukončené agresi NATO až dodnes zmiznuvší kosovští Srbové a další nealbánští Kosované se pravděpodobně stali oběťmi zločinného obchodu ze svými lidskými orgány !!!

Prohlášení občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu a petičního výboru.

Občanské sdružení Přátelé Srbů na Kosovu a petiční výbor vyslovují svůj trvající nesouhlas a politování nad skutečností, že před rokem, dne 17. února 2008 došlo k vyhlášení nezávislosti tzv. Republiky Kosovo a že řada států včetně České republiky takto deklarovaný stát uznala.

Občanské sdružení Přátelé Srbů na Kosovu a petiční výbor uvedené události odsuzuje, vyjadřuje solidaritu srbskému státu a jeho lidu. Podporuje Srbsko v jeho oprávněném úsilí o prokázání neplatnosti vyhlášení samostatného státu Kosovo i s ohledem na to, že:

Deklarací nezávislosti a uznáním státu Kosovo došlo k podkopání základního pilíře mezinárodního práva veřejného – principu svrchovanosti a územní integrity státu. Deklarace a uznání jsou v rozporu i s platnou Rezolucí RB OSN 1244 z června 1999.

Křehký systém mezinárodního práva dostal těžkou ránu, a i přes naše varování tak vznikl nebezpečný precedent, s jehož neblahými následky se nyní potýkáme.

Naše společnost má sama tragickou historickou zkušenost s řešením územních otázek diktátem zvnějšku. Kosovo 2008 je novým Mnichovem 1938.

Náš národ pojí s národem srbským výjimečné historické vazby, od žádného jiného národa se Češi a Slováci nedočkali častějších a větších projevů sympatií a podpory v těžkých chvílích než právě od národa Srbského. O morálních závazcích z toho plynoucích ostatně hovořil i ministr zahraničních věcí České republiky Karel Schwarzenberg a ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra.

Stále by mělo platit, ze přítel přítele v nouzi neopouští.

Česká vláda uznáním tzv. státu Kosovo nejen ze se přidala na stranu bezpráví, ale i zcela vědomě pošlapala odkaz zakladatele Československa, Tomáše Garrigue Masaryka. K české vládě se proto s ohledem na výše uvedené morální a právní závazky obracíme s následující výzvou:

1./ Vyzýváme vládu České republiky, aby se zasadila o objasnění osudu Srbů a příslušníků dalších nealbánských národů a etnických skupin, kteří beze stopy zmizeli v Kosovu i Metohiji poté, co byly ukončeny vojenské akce NATO v této oblasti v červnu 1999.

Současně žádáme vládu, aby vyvinula maximální možné úsilí k tomu, aby bylo prosazeno nezávislé vyšetření důvodného podezření, že některé z těchto osob se stali oběťmi nelegálního obchodu s lidskými orgány.

2./ Vyzýváme vládu České republiky, aby se zasadila o umožnění bezpečného návratu všech uprchlíků bez ohledu na jejich etnický původ do jejich původních domovů. To předpokládá i zachování, resp. obnovení původních majetkových poměrů na celém území Kosova i Metohije, které platily před tím, než byli uprchlíci nuceni Kosovo a Metohiji opustit.

3. Vyzýváme vládu České republiky, aby se zasadila o dodržování lidských a občanských práv všech nealbánských národů a etnických skupin obyvatelstva v Kosovu.

4. Vyzýváme vládu České republiky, aby nepodnikala žádné další kroky vedoucí k prohloubení diplomatických styků s tzv. Republikou Kosovo, dokud nebude známo stanovisko Mezinárodního soudního dvoru v Haagu k otázce, zda je jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova a Metohije v souladu s mezinárodním právem.

V případě verdiktu Mezinárodního soudního dvora, že vyhlášení nezávislosti Kosova a Metohije nebylo v souladu s mezinárodním právem, požadujeme, aby vláda České republiky přehodnotila uznání nezávislosti tzv. Republiky Kosovo.

Praha, 12. února 2009 Přátelé Srbů na Kosovu o.s. a petiční výbor

 

První malá poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy:

O této problematice, jakož i této iniciativě občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu a petičního výboru vedla řada politických stran a občanských sdružení velice zajímavé diskuse.

V této souvislosti bych zejména velice rád jako právník i jako filozof připomněl z odborného hlediska právníka i filozofa velice zajímavou diskusi, která se například mezi členy, stoupenci a přáteli monarchistické politické strany Koruna Česká a dalšími zájemci o filozofické i právnické státoprávní vyjádření ohledem implementace právních principů do fungování konstituční monarchie jako formy státu, která se zde mezi těmito zejména křesťansky a humanitně orientovanými intelektuály vedla především o klíčové otázce uznání či neuznání vyhlášené samostatnosti Kosova a Metohije coby nového státu z hlediska právních principů a norem mezinárodního práva veřejného.

Z právnického i filozofického hlediska v této obsahově nesmírně zajímavé diskusi šlo především o to, zda-li alespoň čistě teoreticky může být z křesťanského, konzervativního a monarchistického hlediska vůbec alespoň někdy nějak legitimní, aby po celá staletí existující historické státní útvary byly parcelovány na menší státní celky, a to zejména pokud se tak děje i navzdory odporu většiny občanů daného původního státu.

Ostatně jak se hned záhy ukázalo, ukvapené uznání nezávislosti Kosova a Metohije většinou států Evropské unie, a to zejména jejími největšími klíčovými státy zde chtě - nechtě začalo působit jako fakticky i do budoucna velice závažný a zavazující právní precedens, což velice brzy hned vzápětí se jasně ukázalo v souvislosti s takzvanou “gruzínskou otázkou”, když toto nedávné ukvapené uznání Kosova a Metohije za samostatný stát úplně svázalo Evropské unii plus státům uznavším takzvanou “kosovskou nezávislost” ruce, a zejména ústa pro přesvědčivou právnickou argumentaci ve chvíli, kdy se měly nějak jednotně, meritorně a zejména právně přesvědčivě vyjádřit k oddělení se dvou separatistických enkláv s vlastními vládami, kterými jsou dnešní Abcházie a Jižní Osetie, které byly původně integrální součástí jednotného gruzínského státu, a kde právě i na základě tohoto “kosovského” právního precedensu tuto abcházskou a jihoosetskou nezávislost od Gruzie již za nové svrchované státy i uznalo Rusko a Nikaragua.

Druhá malá poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy:

Mnozí politikové, politologové i právní experti na mezinárodní právo veřejné nyní mlčenlivě chodí v rozpacích nad tím co si v minulosti svou politikou nadrobili. A protože se oni bojí nahlas to říci, řeknu to já – co si oni myslí, ale nahlas nikdy neřeknou a veřejně nikdy nepřiznají - namísto nich:

Abcházský a jihoosetský případ jasně dokazuje, že takzvaný “kosovský precedens” uznání nezávislosti této jihosrbské provincie za samostatný stát ze strany řady významných států, mělo do jisté míry svůj právní precedens již v uznání nezávislosti Slovinska a Chorvatska 1991 od Jugoslávie, a poté stejně tak uznáním nezávislosti i dalších jugoslávských republik od Jugoslávie což vše nakonec vyvrcholilo v dnešním posledním “jugoslávském precedensu”, kterým je takzvaný “kosovský precedens”, který společně i s dalšími “jugoslávskými precedensy” začínají už i v “mimojugoslávských” mezinárodních právních vztazích v oblasti mezinárodního práva veřejného destruktivně působit, a tyto “jugoslávské precedensy”, kde “kosovský precedens” je ve skutečnosti pouze jen vrcholkem ledovce se už projevily i při oddělení se Abcházie a Jižní Osetie od Gruzie, a toto oddělení se Abcházie a Jižní Osetie určitě rozhodně není ani zdaleka poslední takovýto případ vycházející z “jugoslávských precedensů”, ale v různých částech světa se tyto “jugoslávské precedensy” budou v budoucnu projevovat i dál.

V období po březnu 1991 a i později těmito “jugoslávskými precedensy” podporující slovinské a chorvatské separatisty v Jugoslávii, a později ještě i další separatisty rozbíjející Jugoslávii, je tento “Gin vypuštěný z láhve” krátkozrakou politikou USA, Velké Británie, Německa, Francie, Španělska, Itálie, Řecka, České republiky, Slovenské republiky, Rumunska a ostatními proamerickými satelity příčinou nejen pohřbení Helsinského mírového procesu dohodnutého v sedmdesátých letech dvacátého století na Konferenci o Bezpečnosti a Spolupráci v Evropě v Helsinkách (OBSE), ale vedl též i k tomu, že vlastně celá poválečná výstavba OSN a mezinárodního práva veřejného je nyní v troskách, neboť tohoto právnicky a politicky takto krátkozrace “Gina vypuštěného z láhve” již nikdo nikdy více nevrátí do jeho láhve zpátky.

Destruktivní proces mezinárodně uznaných svrchovaných států, který byl takto započat půjde bohužel svým vlastním samospádem dál a nikdo ho již více nezastaví.

Pokud Španělsko, Řecko, Rumunsko, Kypr, Slovensko a další státy po březnu 1991 podporovali slovinské a chorvatské separatisty v jejich odtržení se od Jugoslávie, později i bosenskohercegovské muslimské separatisty v jejich odtržení se od Jugoslávie, ba dokonce podporovali v roce 1999 “kosovskou” válečnou agresi paktu NATO proti Jugoslávii a faktické odevzdání Kosova do rukou kosovskoalbánských separatistů, pak tyto státy po formálním vyhlášením takzvané “kosovské nezávislosti”, která je v podstatě jen zcela logickým následným krokem, který bylo možné očekávat, kterou i díky španělské, řecké, rumunské, řeckokyperské a slovenské politice kosovští Albánci fakticky tuto nezávislost mají již od roku 1999, je to nyní již velice pozdě, když i španělským, řeckým, rumunským, kyperským, slovenským a dalším politikům ze zemí mající rovněž problémy ze svými národy či národnostními menšinami začíná sice pomalu, ale bohužel již příliš pozdě docházet, že všechno to, co v případě rozbíjení Jugoslávie oni sami svou krátkozrakou podporou antijugoslávských separatistů v Jugoslávii podporovali, by se odrazu mohlo obrátit i vůči nim samotným, respektive vůči teritoriální a územní integritě jejich vlastního španělského, řeckého, kyperského, rumunského či slovenského státu, jako i dalších států, které jsem zde explicitně nejmenoval.

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Zpět na hlavní stránku!