wz

Zpět na hlavní stránku!


Církve a náboženské společnosti mají právo na návrat uloupeného majetku.

Žijeme v době kdy zloděj křičí na okradeného, aby se uskromnil. Tak je to dnes, kdy mnozí arogantní populističtí tlučhubové pokřikují nenávistně na církve a náboženské společnosti a brojí proti navrácení uloupeného majetku církvím a náboženským společnostem.

Každý kdo odmítá vrátit církvím a náboženským společnostem jejich uloupený majetek, vlastně schvaluje tuto komunistickou loupež a sám je tedy zloděj a lupič.

Hanebné je to zejména od sociální demokracie, která samotná restituovala "Lidový dům", jiným však ale restituování majetku nepřeje.

Demagogické je poukazování na to, že peníze dostanou i některé takové církve, které v roce 1948 neexistovali, čímž se uměle navozuje falešný dojem, jako kdyby tyto církve dostávali něco na úkor státu. Ve skutečnosti je to totiž katolická církev, která se zřekla části svého uloupeného majetku ve prospěch těchto církví.

Částečné narovnání s církvemi a náboženskými společnostmi má několik funkcí. Předně je to samotné částečné narovnání, tj. navrácení alespoň části uloupeného majetku, který byl církvím a náboženským společnostem uloupen po roce 1948. Druhou funkcí je připravovaná odluka ateistického státu od církví a náboženských společností, čemuž musí předcházet jejich materiální zabezpečení, aby po církevní odluce mohli církve a náboženské společnosti fungovat jako samostatné hospodářské jednotky bez jakýchkoliv peněz ze strany státu. Zde tuto ideu odluky církví a náboženských společností umožnil nikoliv stát svou velkorysostí, ale katolická církev svým velkorysým přístupem k malým církvím v jejichž prospěch se zřekla části svého odcizeného majetku.

Když bylo v roce 2011 sčítání lidu, tak vládnoucí režim velice propagoval, že kolonky národnost a náboženství se prý nemusí povinně vyplňovat. Mnozí lidé proto obě kolonky ignorovali a nevyplňovali jej. A teď mnozí demagogové se pokrytecky tváří tak, jako kdyby od posledního sčítání lidu v roce 2001 před deseti lety dramaticky poklesl počet věřících. Ve skutečnosti však kostely jsou dnes stejně plné jako před deseti lety. Žádný dramatický pokles věřících se za oněch deset let nenastal. Přesto jsem však ve Slováckém denníku četl demagogický článek, který operuje s čísly s posledního sčítání lidu, na základě kterého poukazuje na to, že počet věřících za deset let údajně dramaticky poklesl, zatímco porovnává počty duchovních zpřed deseti lety a dnes tento pokles nenásledovali a dochází k demagogickému závěru, že duchovních je údajně prý obrovský přebytek. Skutečnost je úplně jiná. Kněží jsou přepracováni a běžně se souběžně starají i o tři nebo i o více farností. Ale vysvětluj to ateistickému novináři, který do kostela nechodí! Proto je hospodářské osamostatnění církví a náboženských společností více než nevyhnutné. Když bude církev hospodářsky samostatnou, pak nikomu nebude nic po tom kolik duchovních u ní pracuje.

Stejně tak pokrytecké jsou již samotné novinové titulky sociálnědemokratického a komunistického tisku, které s nehorázným pokrytectvím demagogicky tvrdí, že stát dává církvím nějaký “dar”. Ačkoliv ve skutečnosti stát nedaruje nikomu ani korunu, ale zde vrací uloupený majetek a nedává tedy ze “svého”, ale z toho co uloupil, a to ještě nevrací ani úplně všechno, ale jen zhruba polovinu z toho, co uloupil po roce 1948.

Z církevních restitucí budou mít velikou radost starostové našich měst a vesnic, kteří se nemohli rozvíjet směrem k dvacet let zablokovanému církevnímu majetku. Další sabotování církevních restitucí by již pro ně bylo neúnosné. V minulosti bylo u rolníků zvykem, že vždy když jim někdo zemřel, darovali katolické církvi nějaký malý kus svého pozemku. Ani naše rodina nebyla zde výjimkou. A takhle rostl církevní majetek. Rostl až do doby, kdy se chamtivý stát rozhodl církvi nějaký majetek sebrat. Podobné to bylo i s kostelními zvony, které si stát svévolně zabíral během obou světových válek. Po válce jak první tak i druhé světové se pak opětovně věřící dané okradené farnosti sbírali mezi sebou na odlití nových zvonů.

Napsal dne 26.11.2012 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!