wz

Zpět na hlavní stránku!


Ve dnech 24. – 26.2.2011 se ve Vatikánu uskutečnilo XVII. plenární zasedání Papežské akademie pro život.

Rozhovor s Jánom Ďačokom SJ, členem – korespondentem Papežské akademie pro život.

1.otázka: Čím Vás obohatilo toto setkání?

Ján Ďačok SJ – odpověď: Letošní plenární zasedání Papežské akademie pro život bylo rozděleno do čtyř částí. V první zazněli příspěvky šesti členů Akademie, které byly vybrané a doporučené pro plenární setkání. To je nový prvek. Příspěvky byli z Japonska, Indie, Itálie, Slovenska, České republiky a Chile. Každý z nich se věnoval aktuálním problémům na poli života a jeho ochrany.

2.otázka: Čemu se věnovali další části setkání?

Ján Ďačok SJ – odpověď: Druhá část plenárního zasedání byla věnována využití pupečníkové krve. Jak je známo, po porodu dítěte je možné odebrat 60 ml až 200 ml krve z pupečníku, v které se nacházejí kmenové buňky. Ty možno využít při léčbě některých nemocí jako jsou onemocnění mozku, nervové degenerativní onemocnění, onemocnění lymfatických uzlin a jiné. Využití kmenových buněk z pupečníkové krvi se ukazuje velice nadějné. Z hlediska etického, využití pupečníkové krve není problematické, protože respektuje život a využívá krev, která donedávna již neměla uplatnění. Je to úplně jiný přístup získávání kmenových buněk, jako je získávání kmenových buněk z lidských zárodků, které se tak zničí anebo lépe řečeno: zničí se životy lidských bytostí, které již začali existovat. Pupečníková krev se odebírá asi v 3500 nemocnicích v 70 zemích světa. Odebraná krev se uchovává v bankách, které existují jako veřejné a soukromé. Na setkání zazněla silná kritika vůči soukromým bankám pupečníkové krve, které jsou velmi drahé, mají někdy velmi nízkou kvalitu a není v nich ani jedna kmenová buňka, vhodná na léčební využití. Z toho vyplývá, že třeba sjednotit kritéria pro veřejné a soukromé banky pupečníkové krve.

3.otázka: Setkání se zabývalo i závažným vnitřním zraněním, které se spojuje s provedením potratu?

Ján Ďačok SJ – odpověď: Ano, tomu byla věnována třetí část setkání. Někteří účastníci doporučili, že netřeba mluvit o popotratovém syndromu – tedy o souboru příznaků, které obvykle následují po potratu, ale o popotratové traumě – tedy o hlubokém zranění v důsledku vykonaného potratu. V ostatních pěti letech se udělalo více než 30 výzkumů, které potvrdili výrazné nepříznivé důsledky po potratu. Mezi tyto nepříznivé důsledky patří: sebevražedné chování žen anebo dívek – nárůst rizika se pozoroval od 52 % až po 300 %, nárůst používání alkoholu a drog – marihuana, kokain, extáze o 22 % až 65 %, deprese, úzkost, poruchy vztahů mezi partnery, sexuální poruchy. Někteří autoři poukázali i na výrazné ticho, které nastává po provedeném potratu, psychologické těžkosti ze strany ženy, depresi, poruchu citů – jako je zatrpknutí, pocit krajní samoty, pocit viny, zlost vůči otci dítěte, tělesné těžkosti jako například různé bolesti či nechutenství a u dospívajících dívek – střídání sexuálních partnerů.

U sourozenců, kteří se dozvěděli o potratu v rodině se pozoroval tzv. “příznak z přežití”. Jde o “pocit viny” u toho, kdo přežil anebo lépe řečeno: kdo dostal šanci na život. Projevuje se ve formě výčitek ve formě: “Já žiji, ale jiný můj sourozenec anebo moji sourozenci museli zemřít kvůli mně.” Dobrým znakem je, že se nápadně snížil počet lékařů ve Francii a ve Veliké Británii, kteří provádějí potraty. Potraty mají totiž i negativní důsledky na lékaře, kteří je provádějí a proto roste počet těch, kteří je odmítají a uplatňují si tak nárok na výhradu svědomí.

Poukázalo se i na to, že ročně se na světě provede kolem 42 milionů potratů chirurgickým způsobem. Avšak ještě více potratů se provádí chemicky – tedy prostřednictvím potratové antikoncepce. Ideologické skupiny totiž šíří pornografii, volný sexuální život a antikoncepci. To všechno vede k chybnému životnímu stylu a k negativnímu postoji k životu. Chirurgický potrat je jen jeden z projevů těchto pomýlených postojů. Kromě toho v USA byli publikovány odborné práce, které poukazují na souvislosti mezi potratem a rakovinou prsníku.

4. otázka: To všechno jsou velmi vážné negativní důsledky… Avšak zřejmě se poukázalo i na nějaká východiska?

Ján Ďačok SJ – odpověď: Ano, zdůraznilo se, že rozhodně třeba změnit kulturu. Třeba dělat dobrou prevenci – propagovat život, slavit život, posilovat uspořádanou rodinu. Třeba zdůrazňovat víc, že každá osoba má obrovskou hodnotu. V tomto úsilí je třeba spájet síly, a to zapájet hnutí za život, zdravotnické pracovníky, kněze a jiné spolupracovníky. Jako nutná se ukazuje změna smýšlení na poli gynekologie a porodnictví, a to hlavně výchovou kvalitních odborníků – lékaře, kteří budou život chránit, a ne ho ničit. Velice důležité je, že se třeba ujmout těch žen a dívek, které jsou bytostně zraněné strašnou zkušeností potratu a dát jejich životu naději, tak jak to doporučoval Jan Pavel II. v encyklice Evangelium života. To zdůraznil i papež Benedikt XVI. ve své přímluvě k účastníkům setkání.

5. otázka: A poslední část?

Ján Ďačok SJ – odpověď: Čtvrtá část setkání se věnovala návrhům na zlepšení činnosti Akademie a tématům, kterým by se mohlo věnovat plenární setkání v únoru 2012. Vyvrcholením plenárního zasedání byla osobitná audience u Sv. Otce, který poukázal na závažnost důsledků po provedeném potratu. Zdůraznil potřebu formování morálního svědomí v otázkách respektování lidského života a taktéž vážné poslání otců, kteří často nechávají opuštěné ženy, které právě od nich počali. Bůh se přimlouvá člověku i hlasem svědomí, pozývá ho, aby uznal svůj omyl a otevřel se Božímu milosrdenství, které je schopno uzdravit jakoukoliv ránu. Benedikt XVI. ocenil nové výzkumy na poli využití kmenových buněk z pupečníkové krve a povzbudil k dalšímu úsilí v této oblasti.

6. otázka: Na co byl zaměřen Váš příspěvek?

Ján Ďačok SJ – odpověď: Můj příspěvek měl název: Výhrada ve svědomí a podpora kultury života. Případ Slovenska. V něm jsem poukázal na úsilí, které se u nás v předcházejících letech vyvinulo na vytvoření dodatkové smlouvy o výhradě ve svědomí. Zdůraznil jsem i myšlenku, že výhrada ve svědomí je projevem pravé demokracie a každý člověk má základné právo odmítat nespravedlivé zákony, které jsou proti lidskému životu. Příspěvek se setkal s porozuměním a oceněním kroků, které se na Slovensku učinili v této oblasti.

7. otázka: Slovo na závěr?

Ján Ďačok SJ – odpověď: Na plenárním zasedání se zdůraznilo, že ohledem života Evropa páchá samovraždu. Ta se posiluje tím, že se šíří neúcta k životu a morální zvrácenosti se nabízejí dětem. Jak uchránit nevinné děti a mladých, jak je uchránit od zvráceností? Jak posílit kulturu života? Rozvojové země trpí důsledky bohatých zemí. A to platí i o našem Slovensku. Třeba říci, že budoucnost má jen ta země, která si chrání své děti a nezabíjí je. Na Slovensku jsme si žel, potraty zabili až příliš mnoho dětí – více než 1,3 milionu. Máme až příliš mnoho žen a dívek, které přešli tragickou zkušeností potratu a jsou vážně zraněné. Nadějí i pro ně – a i pro všechny nás – je a může být jen Kristus a jeho Církev, které nabízejí odpuštění, smíření a prostor pro poučení jiných. Je načase, abychom omezili anebo zrušili zákon, který dovoluje zločin potratu a jeho velmi zlé následky. Řešením je tedy výhrada ve svědomí ze strany zdravotnických pracovníků, aby odmítali potrat, dále společné úsilí o budování a posilování uspořádané rodiny a kultury, která přijímá a chrání život ve všech stadiích od početí až po přirozenou smrt.

 

 

Zpět na hlavní stránku!