wz

Zpět na hlavní stránku!

Potrat. Kdo zabije dítě potratem - neuznává svého Stvořitele!

Potraty. Cestou smrti - do pekla jdou vrahové, co neuznávají svého Stvořitele a nechávají zabíjet své vlastní děti potratem! Pár slov ke Dnu počatého dítěte, které slavíme dne 25.března (25. Marca).

Milovaní bratři a sestry v Kristu!

Spisovatel Nino Salvaneschi v jednom ze svých románů říká, že každé narozené dítě je důkazem, že Bůh nepřestal důvěřovat lidstvu. Vždyť každé dítě je Božím darem. Ale jistě mně dáte za pravdu, že my křesťané za nejvzácnější dar Boha Otce považujeme Dítě Ježíše, kterého početí svatá Církev každoročně slaví dne 25. března (25. marca) v České republice pod názvem Zvěstování Páně, či na Slovensku pod názvem Zvestovanie Pána.

Dne 25. března (25. marca) se ale současně v České republice slaví i jako Den počatého dítěte či na Slovensku Deň počatého dieťaťa.

Devět měsíců před narozením Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele anděl Gabriel navštívil Pannu Marii a zvěstoval jí, že se stane matkou Dítěte, kterému dá jméno Ježíš: “Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježiš” (Lk 1, 31).

Po vysvětlení nedorozumění: “Jak se to stane, vždyť já muže nepoznám?” (Lk 1, 34), vyřkla Panna Maria svá veliká slova: “Hle, služebnice Páně, ať se mi stane podle slova tvého” (Lk 1, 38)

A jen co Maria vyřkla tato slova, v jej lůně se počal nový život, odlišný od jejího života, život Božího Syna Ježíše Krista, který se v té chvíli stal člověkem. “Počneš... syna”. Od této chvíle v jejím lůně žije Boží Syn Ježíš Kristus.

Ježíš Kristus svou pozemskou pouť začal tak jako i každý jiný člověk – od početí. Devět měsíců přežil Ježíš Kristus v lůně své matky, aby se poté mohl narodit a růst stejně jako každý jiný člověk. A aby jako dospělý mohl splnit úlohu, kterou mu svěřil Bůh Otec: “Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nezahynul nik, kdo v něho věří, ale aby měl věčný život” (Jn 3, 16).

Církev od počátku obhajovala posvátnost lidského života a důstojnost lidské osoby. Lidský život je nezbytné chránit od chvíle početí až do přirozené smrti. Z důstojnosti lidské osoby pak vyplývají i všechny povinnosti lásky během celého lidského života. Blahé paměti papež Jan Pavel II. v encyklice “Evangelium vitae” cituje nejstarší křesťanský mimobiblický spis zvaný Didaché. V tomto spise Didaché se píše: “Jsou dvě cesty – jedna cesta života, druhá cesta smrti: je mezi nimi veliký rozdíl... Druhým přikázáním nauky je: nezabiješ, ... nenecháš zahynout dítě potratem, ani ho nezabiješ, když se narodí... A cesta smrti je takováto:... nemají soucit s chudobným, netrpí s trpícím, neuznávají svého Stvořitele, zabíjejí své děti a potratem nechávají hynout Boží stvoření, odvracejí se od člověka v nouzi, trápí sužovaného, jsou plní všech možných hříchů. Vy děti nemějte s tím nic spoločného” (EV 54).

Když pozorně čteme tato slova, zdá se nám, jako kdyby byl tento křesťanský spis Didaché z prvního století napsán dnes. Kdo si totiž neváži lidský život již od početí, neváži si ani důstojnost dospělého člověka. Kultura smrti, charakteristická pro dnešní dobu, se neprojevuje jen potratem a eutanazií. Kultura smrti se projevuje i ztrátou úcty člověka k člověku, vykořisťováním, vydíráním, obchodováním se ženami, obohacováním se na ujmu společenství, nevrácením nespravedlivě nabytého majetku, korupcí v soudnictví a mnohými jinými projevy křivdy vůči bližnímu. A tak vidíme, že potrat a eutanazie jako nejvypuklejší hříchy proti životu mají negativní vliv na celý náš společenský život.

Ti co u nás již více než půlstoletí vládnou budují totiž kulturu smrti už v samotném smýšlení lidí. Loňského roku 2008 jsme si připomněli 50. výročí legalizace potratů v bolševickém Československu. Vy starší se jistě pamatujete, jak se tehdy veřejnost nad tím pohoršovala. Pravda, jen skrytě, protože kdo by se byl například v médiích ozval proti tomu, byl by vyhlášen za nepřítele státu. A ani by mu to média neuveřejnili. Všechno bylo cenzurováno. Dnes se i u “věřících křesťanů” setkáváme se souhlasným postojem k potratům, k umělému oplodnění, kde dochází rovněž k potratům embryí, dokonce i k eutanazii. Papouškují zde pseudoargumenty masmédií: že žena má právo na své tělo, každý se může svobodně rozhodnout, embryo ještě prý není člověkem a podobně. Ani trochu si neuvědomují, že již špatné smýšlení je hříchem proti Božímu zákonu a že takovýmto svým postojem navenek projeveným, dávají pohoršení, co může být u druhých lidí příčinou samotného skutku zavraždění nenarozeného dítěte.

Papež Jan Pavel II. ve své encyklice “Evangelium vitae” se odvolává na svoji nejvyšší autoritu a vyhlašuje: “Proto Kristovou autoritou, udělenou Petrovi a jeho nástupcům, ve společenství s biskupy Katolické církve potvrzuji, že přímé a úmyslné zabití nevinné lidské bytosti je vždy hluboce nemorálním činem. Tuto nauku, zakládající se na nepsaném zákoně, který každý člověk pomocí světla rozumu nachází ve vlastním srdci (porovnej Rim 2, 14-15), potvrzuje Svaté Písmo, odevzdává ji tradice Církve, učí ji řádně všeobecné Magisterium. Vědomé a dobrovolné rozhodnutí zbavit nevinnou lidskou bytost života je z morálního hlediska vždy zlo a nikdy nemůže být dovoleno ani jako cíl, ani jako prostředek na dobrý cíľ” (EV 57).

Milovaní bratři a sestry v Kristu!

ikázání “Nezabiješ” má i pozitivní smysl. Podněcuje nás zaujmout absolutně kladný postoj k životu a k jeho úctě. Nám křesťanům se třeba angažovat za život. U nás v České republice i na Slovensku máme vícero křesťanských hnutí, které se angažují za obranu života, za čistotu vztahů mezi mužem a ženou, za hodnotu rodiny, úctu k starším lidem a za všechno, co souvisí se všestrannou ochranou života a respektem vůči němu. Při této příležitosti jim moje maličkost vyslovuje svoji hlubokou vděčnost a úctu.

Všem, ktí pod vlivem masmédií mají pomýlený postoj k životu a na všechny bioetické otázky v duchu moderního liberalizmu, připomínám, že Bůh je Stvořitel i zákonodárce lidského života. Proto křesťan se nemůže na jedné straně k mu s upřímným srdcem hlásit a současně si vytvářet jakési vlastní “morální zákony”.

V evangeliu se píše, že náš Pán Ježíš Kristus Bůh Spasitel a Vykupitel nikoho poblouzeného neodsuzuje, ale dává mu novou možnost. “Žena, nik tě neodsoudil?” “Nikdo, Pane”, “Ani já neodsuzuji. Choď a už nehřeš!” (Jn 8, 10-11). Je to veliká postní výzva pro nás všechny. Je zapotřebí, aby jsme si očistili mysle a obnovili svůj postoj k lidskému životu ve všech jeho fázích. Je zapotřebí, aby jsme se stali světlem života pro všechny naše bližní.

Milovaní bratři a sestry v Kristu!

Mějte odvahu jít i proti proudu. Den počatého dítěte či Deň počatého dieťaťa” a blízkost svátků našeho vykoupení ať jsou pro Vás mocným impulsem na to, aby jste se i Vy – podobně jako je i moje maličkost - stali apoštoly Evangelia života. K tomu vám ve svých modlitbách vyprošuji hojnost Božího požehnání.

Těchto několik skromných myšlenek Vám věnuje Váš spolubrat v Kristu JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!