wz

Zpět na hlavní stránku!


1.)Co minimálně dělat abych dosáhl(a) spásy? 2.)Co třeba dělat abych dosáhl(a) křesťanské dokonalosti?

Hle první a druhá otázka - jsou to dvě zcela rozdílné otázky, právě tak jako jsou i dva naprosto rozdílné druhy či skupiny křesťanů.

Ti první křesťané – vystiženi tou první otázkou - se táží po tom, co mají minimálně dělat proto, aby po smrti dosáhli spásy, věčnou blaženost v Božím království. To se ovšemže ví, že tito křesťané sami mají zájem dělat toho pokud možno co nejméně, to se ví, že tito křesťané mají imanentní zájem na tom, aby mravní nároky a požadavky nezbytné k dosažení jejich posmrtné spásy a věčné blaženosti v Božím království, které jsou na nich kladeny byli pokud možno co nejmenší, nejminimálnější aby je to v pozemském životě zatěžovalo a omezovalo pokud možno co nejméně. Tito křesťané plní Boží vůli nikoliv proto, že upřimnou a nezištnou láskou milují Pána Boha, ale pouze proto, že touží po dosažení své posmrtné spásy a věčné blaženosti v Božím království. A proto tito křesťané jsou ochotni dělat pouze to, a jen to, co je nezbytně, obligatorně, závazně povinně nutné k dosažení své posmrtné spásy a věčné blaženosti v Božím království, a ani o chlup víc!! Tyto křesťany já označuji za takzvané “minimalisty”, protože touží po spáse a jsou pro ni ochotni dělat to nejzákladnější minimum, aby učinili zadost tomu povinnému “penzu” závazků a povinností, které je třeba činit pokud chce člověk dosáhnout posmrtnou spásu v Božím království. Ale tito “minimalisté” nejsou ochotni udělat nic navíc, nejsou ochotni udělat nic takového, co by šlo již nad rámec tohoto základního povinného “penza” závazků a povinností.

Úplně jiní jsou ti druzí křesťané, kteří v zájmu dosažení křesťanské dokonalosti jsou ochotni ve své loajalitě a službě Bohu jít a také i jdou i nad rámec dotyčného základního “penza” závazků a povinností nezbytných k dosažení posmrtné spásy a blaženosti v Božím království. Tito křesťané plní Boží vůli nejen proto, že touží po dosažení posmrtné spásy a věčné blaženosti v Božím království, ale též i proto, že upřimnou a nezištnou láskou milují Pána Boha a proto chtějí ve svém pozemském životě plnit Boží vůli v co nejmaximálnějším rozsahu a tedy nejen to, co jsou minimálně povinni činit v zájmu dosažení své vlastní posmrtné spásy a blaženosti v Božím království. Tyto křesťany já označuji za takzvané “maximalisty”, protože v službě Bohu, v následování Ježíše Krista jsou v průběhu svého pozemského života ochotni udělat mnohem více a také i dělají mnohem více než činí základní “penzum” závazků a povinností, které je nezbytně nutné k dosažení posmrtné spásy a blaženosti v Božím království. Anebo ještě jinak řečeno – tito křesťané činí i ty skutky křesťanské dokonalosti, které sice nejsou nezbytné v zájmu dosažení posmrtné blaženosti v Božím království a jdou zcela zjevně nad rámec cíle dosažení posmrtné blaženosti v Božím království, ale jsou to prospěšné skutky v zájmu dokonalého následování Ježíše Krista, jsou to sice nepovinné, ale zato velice prospěšné skutky v zájmu dosahování křesťanské dokonalosti. A nepopírám, že mezi tuto skupinu křesťanů – “maximalistů” se zařazuji i já sám.

Pokud jde o rozdíly mezi tím co je nezbytné ke spáse a tím, co již jde nad rámec tohoto povinného “penza” závazků a povinností, které je třeba činit pokud chce člověk dosáhnout posmrtnou spásu a blaženost v Božím království uvedu nějaké příklady:

1.)Posmrtné spásy a blaženosti v Božím království nedosahují ti co se dopouštějí hříchů homosexuality, hříchů pedofilie, ti co souloží s manželkou (manželem) bližního svého (bližní své) a vůbec s jakoukoliv osobou, která není jejich zákonitou manželkou či manželem, anebo třeba i souloží se svou zákonitou manželkou či manželem, avšak z jiných důvodů než je úmysl počít dítě – nového člověka. Jinými slovy člověk, který souloží s osobou opačného pohlaví, která je jeho zákonitou manželkou či manželem, a souloží s úmyslem početí dítěte se absolutně žádného hříchu nedopouštějí a tudíž v tomto jejich jednání není absolutně ničeho, co by jim mohlo jakkoliv ohrozit dosažení posmrtné spásy a blaženosti v Božím království a to bez ohledu na to kolikrát v životě takto souložili. Křesťané – “minimalisté” tohle velice dobře vědí a podle toho i žijí a jednají. Naopak křesťané – “maximalisté” usilují o křesťanskou dokonalost a tudíž osobně odmítají jakoukoliv soulož i instituci manželství, protože upřednostňují celoživotní celibát a panictví či panenství pro Boží království což je velice prospěšné pro dosahování křesťanské dokonalosti i když jinak celibát, panictví a panenství nejsou nutné pro dosažení posmrtné spásy a blaženosti v Božím království.

2.)Posmrtné spásy a blaženosti v Božím království nedosahují zloději, lupiči, tuneláři, podvodníci, chamtivci, lakomci, ti co požádají majetku bližního svého. Jinak ale člověk, který mezi žádnou takovouto skupinu vyjmenovanou v předešlé větě nepatří se žádného hříchu nedopouští tím, že je bohatý. Bohatství samo o sobě žádný hřích není, a tudíž není absolutně ničeho, co by pouhé samotné bohatství mohlo ohrozit dosažení posmrtné spásy a blaženosti v Božím království. Křesťané – “minimalisté” tohle velice dobře vědí a podle toho i žijí a jednají. Naopak křesťané – “maximalisté” usilují o křesťanskou dokonalost odmítají nejen veškeré majetkové hříchy, ale jdouce nad rámec toho, co je nutné pro dosažení posmrtné spásy a blaženosti v Božím království odmítají vlastnit i jakýkoliv větší majetek, odmítají býti bohatými a jednoznačně preferují chudobu. Chudoba sice není nutná pro dosažení posmrtné spásy a blaženosti v Božím království, ale je velice prospěšná v dosahování křesťanské dokonalosti.

3.)Posmrtné spásy a blaženosti v Božím království nedosahují opilci. Jinak ale člověk, který sice požívá alkoholické nápoje se žádného hříchu tím nedopouští, pokud není opilcem. A tedy lidé, kteří nejsou opilci se absolutně žádného hříchu nedopouštějí i když nejsou abstinenti, a tudíž v tomto jejich jednání není absolutně ničeho, co by jim mohlo jakkoliv ohrozit dosažení jejich posmrtné spásy a blaženosti v Božím království. Křesťané – “minimalisté” tohle velice dobře vědí a podle toho i žijí a jednají. Naopak křesťané – “maximalisté” usilují o křesťanskou dokonalost odmítají nejen samotné opilství, ale i jakékoliv požívání alkoholických nápojů vůbec. Absolutní abstinence sice není nutná pro dosažení posmrtné spásy a blaženosti v Božím království, ale je velice prospěšná v dosahování křesťanské dokonalosti. A tak bych mohl pokračovat ještě i dalšími příklady.

Teď si ale řekněme, co je to základní “penzum”, které je nutné k dosažení posmrtné spásy a blaženosti v Božím království:

1.)Citát: Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. (Mk 16,16).

Komentář: Jak se můžeme zde dočíst v Evangeliu podle svatého Marka první a základní podmínkou ke spáse je uvěřit v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele a přijmout svatý křest ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

2.)Citát: …víra, jestliže je bez skutků, je mrtvá. (Jk 2,17)

Komentář: Jak se můžeme zde dočíst v listu apoštola svatého Jakuba “víra bez skutků je mrtvá”, jinými slovy proto svatý křest není konec víry, ale teprve její začátek, neboť víra se musí projevovat skutky víry, a to takovými skutky víry, které znamenají respektování Boží vůle.

3.)Citát: Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast na království Božím? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, a ani ti, kteří souloží se stejným pohlavím, ani zloději, ani chamtivci, opilci, rouhači, lupiči nebudou mít účast na Božím království. (1 Kor 6,9-10).

Komentář: Zde v prvním listu apoštola svatého Pavla Korinťanům máme enumerativní výčet těch, kteří nikdy nedosáhnou spásy a věčné blaženosti v Božím království. Řeknu to po lopatě - Kdo je smilník, půjde po smrti do pekla, kdo je modlář, půjde po smrti do pekla, kdo je cizoložník, půjde po smrti do pekla, kdo je nemravný, půjde po smrti do pekla, kdo je homosexuál, půjde po smrti do pekla, kdo je zloděj, půjde po smrti do pekla, kdo je chamtivec, půjde po smrti do pekla, kdo je opilec, půjde po smrti do pekla, kdo je rouhač, půjde po smrti do pekla, kdo je lupič, půjde po smrti do pekla.

Odpověď na otázku co minimálně dělat abych dosáhl(a) spásy zní:

Uvěřit v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, přijmout svatý křest ve jménu Otce, i Syna i Ducha Svatého a za trvání svého pozemského života nebýt smilníkem, ani modlářem, ani cizoložníkem, ani homosexuálem, ani jinak nemravným člověkem, ani zlodějem, ani chamtivcem, ani opilcem, ani rouhačem a ani lupičem.

Jsou však křesťané, kteří z upřimné lásky k Pánu Bohu jsou ochotni dělat více než je pouze toto výše uvedené minimum. Například jsou ochotni dobrovolně zachovávat celoživotní celibát a panictví či panenství pro Boží království, jsou ochotni celoživotně žít v dobrovolné chudobě, celoživotně se vyhýbají požívání alkoholických nápojů, tabáku a cigaretám, politice a politikaření atd., a to i navzdory tomu, že žádná z těchto ctností není povinná k dosažení spásy a věčné blaženosti v Božím království.

Proto řekněme si něco alespoň o té hlavní ctnosti:

Celoživotní celibát s panictvím nebo panenstvím.

1.)Citát: Když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje do Judska za Jordán. Velké zástupy šly za ním, a on je tam uzdravil. Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?" Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku 'muže a ženu učinil je'? A řekl: 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?" Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží." Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit." On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je dáno. Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop. (Mt 19,1-12).

Komentář: Zde v devatenácté kapitole Evangelia podle svatého Matouše přišli za našim Pánem Ježíšem Kristem farizejové, aby ho pokoušeli tím, že se budou odvolávat na Mojžíše a tak domáhat se různých slev z mravních nároků Božích. Náš Pán Ježíš Kristus se jednoznačně vyslovil pro kategorickou nerozlučitelnost manželství. Pouze, když bychom se mohli dopustit smilstva máme propustit svoji manželku, tehdy je to dokonce naše povinnost. Jinak nesmíme. Tato řeč našeho Pána Ježíše Krista se zdála být velice přísnou a mravně náročnou nejen pro farizeje, ale dokonce i pro některé ze samotných učedníků Ježíše Krista. Tito učedníci Ježíši Kristu řekli: Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit." Pravděpodobně tento svůj výrok tito učedníci tehdy nemínili vážně, ale brali ho pouze jako úmyslně vyřčenou hyperbolu, kterou řekli s určitou nadějí, že náš Pán Ježíš Kristus svoji přísnou řeč poněkud zmírní, protože vždyť určitě nebude souhlasit s tak radikálním názorem, že je lepší se vůbec neženit. Avšak k překvapení všech učedníků, se náš Pán Ježíš Kristus k názoru, že je lepší se neženit nevyslovil odmítavě, ale právě naopak se s tímto zdánlivě “hyperbolickým” názorem k jejich podivu plně ztotožnil. A nejen že ztotožnil, ale ještě navíc tento svůj názor i rozvedl a vysvětlil proč celoživotní celibát a panictví nebo panenství je lepší stav než manželství.

2.)Citát: O panicích a pannách nemám příkazu Páně, ale radu dávám jako takový, který si získal milostivou důvěru od Boha, abych byl věrným a spolehlivým rádcem. Vím, že panictví a panenství je stav dobrý, a proto je dobře, když člověk tak žít zůstane. Přivázal jsi se k manželce? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou ženu nehledej. Ale i kdyby ses oženil, nezhřešíš, a vdala-li by se panna, nezhřešila by; avšak tělesné trápení budou mít takové, že já vás pak lituji. Pravím však bratři, protože čas ostatní je ukrácený; proto také ti, kdo mají ženy, ať žijí jako ti, kteří ženu nemají, a ti kteří pláčí, jako by neplakali, a ti kteří se radují, jako by se neradovali, a ti kteří kupují, jako ti co nic nemají, a ti, kteří užívají věcí tohoto světa, jako by věci tohoto světa neužívali; neboť tvářnost tohoto světa se pomíjí. Přeji si však, abyste byli bez starostí. Kdo je bez ženy, stará se o věci Boží tak, aby se líbil Bohu. Kdo se však oženil, stará se o světské věci, aby se líbil manželce, a je rozdělený. Rozdílné jsou ženy a panny. Panny myslí na věci Páně, aby byly svaté na těle i na duchu. Ženy však myslí na světské věci, aby se zalíbily muži. Toto vám říkám pro váš vlastní užitek, nikoliv abych na vás vrhl osidlo, nýbrž abyste důstojně a věrně bez kdejakého rozptylování mohli sloužit Bohu. Domnívá-li se však někdo, že by mněl hanbu vůči své snoubence, která je už ve zralém věku, a že se patří, aby si ji vzal, ať udělá, co chce: nezhřeší. Ať vstoupí do manželského stavu. Ale kdo se pevně rozhodl ve svém srdci a nedbá na veřejné mínění, nic ho nemůže donutit aby, je-li pánem své vůle, aby se pevně rozhodl, že se neožení. A jedná správně! Takže kdo se ožení se svou snoubenkou, jedná sice též dobře, ale kdo se neožení, udělá mnohem lépe. (1 Kor 7,25-38).

Komentář: V této sedmé kapitole prvního listu apoštola svatého Pavla Korinťanům apoštol svatý Pavel se též podobně jako i náš Pán Ježíš Kristus jednoznačně vyslovuje pro celibát s panictvím nebo panenstvím, což je stav, který má v Božích očích jednoznačně větší hodnotu než má manželství a plození dětí. A i když celibát s panictvím nebo panenstvím není povinný pro dosažení posmrtné spásy a blaženosti v Božím království, je přesto velice prospěšný, a to pro ty křesťany, kteří touží po křesťanské dokonalosti, kterou se křesťan více přibližuje Bohu. Je to dáno tím, že když mně Bůh stvořil jako člověka, formálně mně stvořil jako muže nebo ženu. A je již pouze otázkou mé svobodné volby, zda-li chci žít jako takzvaná pohlavní bytost což mně zařadí mezi ostatní zvířata živočišní říše, anebo jsem se zcela dobrovolně rozhodl(a) přežít svůj pozemský život jako nadpohlavní bytost, která ve své duchovní vyspělosti je povznesená vysoce v modlitbě a duchovní kontemplaci nade všechno co jakkoliv souvisí ze sexualitou a tím ač sice formálně jsem sice muž či žena, avšak přesto jako křesťan jsem vysoce duchovně vyspělý nadpohlavní člověk, který v oblasti takzvané “sexuality” svým absolutně asexuálním životem důsledně následuji asexuální život samotného Pána Boha. A díky Boží milosti jedním z takovýchto křesťanů zvolivší si celoživotní celibát s panictvím pro Boží království je i moje osobní maličkost – JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola.

Ve Zlíně 7.7.2008 napsal pro Vás bratři a sestry v Kristu

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Zpět na hlavní stránku!