wz

Zpět na hlavní stránku!


Cyklus: Bůh k nám mluví skrze metafyzická tajemství přírody.

Odkud se vzaly rozličné druhy zvířat či živočichů? Odkiaľ sa vzali rozličné druhy zvierat či živočíchov?

Předem bych chtěl čtenáře a čtenářky této práce upozornit na to, že tuto práci publikuji na náboženských webových stránkách o Bohu a víře www.henryklahola.nazory.cz především pro děti, což je též důvod toho, proč tato práce je napsaná tou formou, která je přístupná dětskému myšlení i chápání. Přesto však se ale domnívám, že – nehledě na svou ”dětskou formu” kterou je tato práce psaná – má svým věcným obsahem mnoho co říci i dospělým lidem, kteří se upřímně zajímají o metafyzická tajemství vesmíru a přírody.

Málo se zmiňuje 200.000 druhů rostlin, ale už více nám padá do očí 300.000 druhů zvířat, které na zemi existují. Odkudže je tato nesmírná rozmanitost? – ta otázka musí zajímat každého myslícího člověka.

Při této otázce nejvíce se vzpomíná Darwinova teorie. Darwin byl Angličan, zemřel roku 1882. Roku 1859 vydal knihu: “O původě druhů”. Jádro jeho učení je toto:

První rostliny a první zvířata se velmi rozmnožily. Nebylo pro ně dost místa, a ještě méně bylo potravy. Proto povstal mezi nimi “boj o život”. Kde se dva bijí, slabší musí zahynout, silnější zůstane. Tak se to stalo i se zvířaty. Slabší zahynuly, silnější zvítězily. Ale i tato pozůstalá zvířata se změnila. Ty vlastnosti, které jim v životním boji byly užitečné, se u nich zvětšily; ty údy, které jim v tomto boji byly potřebné, zesílily, ale jiné zakrněly, ba celkem se ztratily. Tyto změněné vlastnosti pak zdědily i potomci zvířat. U potomků se tyto cíli přiměřené změny ještě dále vyvíjely, že přes mnohá tisíciletí a miliony let se zvířata celkem změnily, nové a nové druhy zvířat se vyvinuly.

Darwin byl věřícím člověkem. On sám napsal: “Na otázku, zda-li má svět Stvořitele a Správce? S “ano” odpověděli největší duchové.”

Darwin tvrdil, že vývoj u něho hlásaný je chvalozpěvem, hymnou Stvořiteli. Ale ateisté podchytili Darwinismus a zneužili jej, aby i touto teorií dokazovali, že není Boha.

Jak soudit o Darwinově teorii? Zkoumejme její jednotlivá tvrzení, a pak si utvoříme úsudek o ní.

  1. Co říci o Darwinově životním boji?
  2. Mezi zvířaty skutečně je boj. Ale ne tak ostrý a všeobecný, jak to Darwin předkládá. Vždyť vidíme, že mnohá zvířata žijí vedle sebe celkem pokojně. Vrabec a zajíc, ryba a kůň, had a housenice, červotoč a kráva pokojně si žijí spolu, nikdy nepřijdou do boje. Nakolik je zjevná nepravdivost tohoto “všeobecného boje o život”, že někteří novější intelektuálové už ne o boji, ale o “oboustranné pomoci” mluví a té připisují vývin rozličných zvířat!

    Vždyť tolik příkladů máme v přírodě, jak si zvířata vzájemně pomáhají. Když svině či ošípaná ryje, doprovází ji drůbež či hydina a sbírá brouky či chrobač, kterou rypák svině či ošípané vyhodil – a zas neraz možno vidět jak chytá drůbež či hydina mouchy a jiný hmyz na svini či ošípané: takto si hle vzájemně pomáhají. Divé husy si postaví strážce; když dá znamení, všechny odletí. Když srna zbadá nebezpečí, hlasitě zavřeští jakoby pes zaštěkal, tak zařve, a tehdy uhodí do houštiny jelen, divá svině i všechna ostatní zvěřina. Zas příklad oboustranné pomoci.

    Tedy ten “boj o život” “boj všech proti všem” v přírodě neexistuje. Ale život zvířat je smíchaný jako u lidí i z boje, i z pokojného soužití, ba z oboustranné pomoci. Takto padá první, základní myšlenka Darwinovy teorie.

  3. Darwin tvrdí, že z tohoto předpokládaného “všeobecného boje o život” následovalo, že silnější zvířata zvítězila nad slabšími, slabší však pomalu vyhynula. I tomuto jeho tvrzení protiví se zkušenost.
  4. Z útrob země, z tohoto velikého muzea starožitností, vykopávají se často kosti a jiné pozůstatky zvířat, jaké už nyní na zemi neexistují. Například “brontosaurus” se jmenuje jeden druh těchto vyhynulých zvířat. Toto zvíře mělo podobu našich ještěrek, ale bylo dvacet metrů dlouhé; jeho hmotnost převýšila i hmotnost pěti velikých slonů; do břicha by se mu vešlo 8 – 10 lidí. Podobných oblud žilo v starodávných časech velmi mnoho. Nuž a tato obrovská zvířata vyhynula – ale malá, slabá ještěrka zůstala! Tato skutečnost stojí v protikladu s Darwinovou teorií, že prý slabé vyhynulo, silné zůstalo. – Jiný příklad. Mamut se jmenuje druh též už vymřelých zvířat. Toto bylo zvíře podobné nyní žijícím slonům. O jeho velikosti si můžeme utvořit obraz, když si pomyslíme na mamuta, kterého farář Andrej Kmeť co zemřel v roce 1908 vykopal a daroval slovenskému Národnímu muzeu které založil. To zvíře bylo sedm metrů dlouhé, jeho kosti na třech senních vozech převáželi. A hle i tohle obrovské, silné zvíře vyhynulo, ale maličká slabá myšička zůstala. A podobných příkladů je hodně. Tedy Darwin nemá pravdu, že by v boji životním silnější sorty zůstaly a slabší vymřely.

  5. Přímo tak nepravé je i to tvrzení Darwinovo, že údy zvířat se pomalu vyvíjely podle toho, který úd jim byl v boji užitečný. Nesprávnost tohoto názoru vysvítá z následujících dvou okolností:

  1. Teorie Darwinova tvrdí, že některá čtyřnohá zvířata v boji ze svými nepřáteli žádali si vyzvednout se do povětří, vyletět na stromy, a tam hledat útulek. Tedy od této touhy začali se jim prý přední nohy přeměňovat ve křídla. Po přemnohých pokoleních, po statisících letech se prý tyto přední nohy skutečně proměnily na křídla; ze čtyřnohých zvířat se staly ptáci. Jenže každý musí uznat, že takovýto pomaly pokračující vývoj by vedl ke zničení těchto proměňujících se zvířat. Vždyť v boji může se obratně bránit i čtyřnohé zvíře, i pták – ale zvíře, kterého přední údy nejsou ani nohy, ani křídla, bylo by v boji velmi nemotorné; nemohlo by dobře ani chodit, ani létat; ty přední údy by mu tak překážely, že by se nevědělo ani bránit, ani nepřítele napadat! Slovem zvířata podrobené takovémuto nemotornému vývinu musely by v tom životním boji zahynout!
  2. Druhá okolnost, která svědčí, že vývin darwinistů je nemožný, je tato. Vidíme mnoho zvířat, co mají některé údy zakrnělé, ačkoliv by jim ty údy byly až příliš velmi užitečné. Ať nám slouží za příklad had. Obrovské hady mají zakrnělé nohy. Mají totižto neúplné, zakrnělé nohové kosti, ale ty kosti nevyčnívají z jejich hladkého těla, tedy noh nemají. A byly by jim velice užitečné: nemusely by se vléct po zemi, rychle by se pohybovaly, a tak před nepřítelem ušly či svou kořist dohonily. – Jiný příklad nám dávají srny a jeleny. Mají zakrnělé chvosty. Nuž a jak by jim byly užitečné dlouhé chvosty odhánět krvežíznivé ovády a mouchy! Toto jsou příklady, že ten “vývin” často neutvořil užitečné údy. A ukazují na vnitřní protiřečení Darwinovy teorie.

  1. Darwin tvrdí, že vývin druhů pomaly pokračoval, že na vyvinutí údu bylo potřebných 14.000 pokolení. On to totižto tak představuje, že některý vyvinout se mající úd měl v prvním pokolení jen svůj začátek. Mláďata tohoto pokolení ten začátek údu zdědily od rodičů, a pak ho v sobě dále vyvíjely. Od tohoto druhého pokolení ten úd zdědilo následující pokolení, a ono ho zas dále rozvíjelo. Tak přecházel ten úd zděděním z pokolení na pokolení, a každé ho oddalo následujícímu pokolení o něco silněji vyvinutý – až 14.000-ce pokolení se těšilo údu už docela, dokonalo vyvinutému. Tedy Darwinova teorie hlásá, že vývin údů stal se zděděním a že též pomocí zdědění se vyvinuly i smysly a pudy zvířat.
  2. Ale i tomuto tvrzení protiví se skutečnost.

    Často se stává, že lidé vychovávají nejedno zvíře na zvláštní věci, například v cirkusech vidíme všelijaké zvířata vyvádět umělecké kousky, koně tancovat, slony hrát kolky atd. Ba i tělesné vlastnosti zvířat můžou lidé do jisté míry měnit. Tak si lidé vypěstovaly rozličné odrůdy koňů, rožního dobytku, sviní či ošípaných, slepic, psů atd. Když umělý výběr přestane, přestane i ta proměna. To dokazuje každodenní zkušenost, která svědčí, že tyto mimořádné druhy zvířat brzy se vracejí do svého původního druhu, jen co přestane ten umělý výběr, do kterého je člověk donutil. Tedy jestliže je nějaké zdědění mimořádných vlastností u zvířat, trvá ono jen dotud, kým nad ním stojí lidská spravující vůle – ale příroda sama takovéhoto výběru a takovéhoto zdědění nepozná.

    A pozorujme ještě tento případ. Pracovitá včela staví buňky, snáší med, ale její rodiče nepracují. Víme totižto, že ani královna – matka, ani troud – sameček nepracují, neumí ani med sbírat, ani buňky stavět. Tedy od kohože dědí pracovitá včela svůj pracovní pud?

  3. Darwin a jeho učeníci už ani tu uvedenými těžkostmi si nevědí rady. A celkem je zničil požadavek, aby nám ten vývin druhů dokázali.

Když rozličné druhy zvířat vývinem povstaly, tentýž vývin bychom měli badat i dnes na zvířatech. Ale ani sledu takovéhoto vývinu nevidíme na zvířatech, které spolu s námi na zemi žijí. Odkdy lidé na zemi žijí, druhy zvířat se nic nemění. Máme například šestitisícileté obrazy koňů, krav, hadů, ptáků v hrobech egyptských, a tyto obrazy nám dosvědčují, že před šestitisíc lety koně, krávy, hady, ptáci přímo takové byly jako dnes. Nijaké změny, nijakého “vývinu druhů” nebadat.

V útrobách země se nacházejí pozůstatky starodávních zvířat. Nachází se mnoho kostí, které pocházejí z takových zvířat, jaké už nyní nežijí na zemi; nacházejí se kosti i nyní žijících zvířat – ale kosti, památky, sledy těch přechodných zvířat chybí!

Pro tyto příčiny sláva Darwinismu už zanikla. Roku 1905 Dennert napsal knihu: “Na smrtelné posteli darwinismu”.

Padnutím darwinismu zas padla jedna bašta, z které ateisté robili útoky na Boha a víru. Intelektuálové otevřeného rozumu ihned zbadali, proč se mnozí lidé s takovou oduševněností chytli Darwinovy teorie. Již roku 1874 napsal Mayer: “Tato věc (darwinismus) má proto tolik následovníků, neboť se dá z ní ukovat zbraň pro ateizmus.” A roku 1883 Heer napsal, že proto se tolik intelektuálů přihlásilo za Darwina, protože je hnal “strach před Stvořitelem”.

Z uvedených důkazů třeba se postavit proti Darwinově teorii. Ale přitom zdůrazňuji, že samotné chápání vývinu rozličných druhů se neprotiví víře. Vždyť jsem zmínil, že i sám Darwin neviděl protiřečení mezi vírou a mezi vývinem druhů, ba hlásal, že vývin druhů jasně dokazuje velebnost Boha – Stvořitele, který vložil sílu do přírody, aby sama vyvinula rozličné formy života na zemi. A proto i mnoho katolických intelektuálů přijalo Darwinovu teorii; když se její chyby dokázaly, jiným způsobem se usilují vyzkoumat vývin rozličných druhů zvířat. Toto je zas důkazem, že mezi pravou vědou a vírou není, a ani nemůže být protiřečení.

 

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si šestnáct listů adresovaných studentovi Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

7.list Martinovi: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

8.list Martinovi: Fenomény jako ”Caelum”, ”Tartarus”, ”Exorcismus”…

9.list Martinovi: Jaká je podstata eschatologické dimenze existence člověka?

10.list Martinovi: Nevyvratitelné důkazy o existenci Krista jako člověka!

11.list Martinovi: Bůh a Jeho Zjevení: proroctví, zázraky a Kristus!

12.list Martinovi: Kristus je Bohočlověk – Kristus je osobou Bůh, přirozeností Bůh i člověk!

13.list Martinovi:Kristus vytvořil pouze jednu Církev – ty ostatní ”církve” Kristus nezakládal!

14.list Martinovi: Jak a proč Kristus uskutečnil vykoupení právě takovýmto způsobem!

15.list Martinovi: Jak se uskutečnilo vtělení a jak je to s Pannou Marií?

quasi 16.list Martinovi: Dodatky po patnáctém listu Martinovi.

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si pět listů pro Andreu (ve slovenštině):

1.list pre Andreu: Dva hlavné argumenty dokazujúce existenciu Boha.

2.list pre Andreu: Stvorenie sveta a človeka podľa prvých troch kapitol ”Genesis”.

3.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie prípadu Majstra Jana Husa.

4.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie fenoménu stredovekej inkvizície.

5.list pre Andreu: Kristovo zmŕtvychvstanie je dokázaný historický fakt: viac ako 500.svedkov na vlastné oči videlo zmŕtvychvstalého Krista!

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si předcházejících šestnáct prací z cyklu: Bůh k nám mluví skrze metafyzická tajemství přírody:

1práce: Hvězdnatá obloha vesmíru i planeta Země: Moudrý řád existuje v celém světě.

2práce: Laplaceova teorie o vzniku světa: Mohl se svět utvořit jen tak bez Boha sám?

3práce: Co říká nám empirické poznání o materii světa?

4práce: Vitalita lidí, rostlin a zvířat se nedá objasnit bez Boha

5práce: Některé ateisty od nepaměti charakterizuje lhářství, pokrytectví a občasná nechtěná upřímnost.

6práce: Mají také i rostliny imateriální duchovní jsoucno? A jaká je vlastně tajemná síla rostlin?

7práce: Miniaturní rostlinky baktérie – tajemný svět nebezpečných bakterií a jiných podobných miniaturních částic.

8práce: Algy. Kvasinky. Sterilizace a destilace. Svět potřebných bakterií. Zázrak: In minimis Deus maximus v Bohem stvořené přírodě.

9práce: Osteoporóza a osteopenie. Kosti a maso i svaly. Obdivuhodná moudrost Boha – Stvořitele ukrytá v tělesné soustavě zvířat i lidí.

10práce: Pepsin a metabolismus. Trávení a zásobování těla. Obdivuhodná moudrost Boha – Stvořitele ukrytá v tělesné soustavě zvířat i lidí.

11práce: Dodavatel a policajt těla: Srdce. Krev. Krv. Bílé krvinky. Červené krvinky.

12práce: Mistrovské zařízení plic, pľúc. Plíce, pľúca. Ledvina, ledviny. Oblička, obličky.

13práce: Telegraf - v těle. Mozek. Mozog. Ganglie. Nerv. Nervy.

14práce: Práce nervů. Práce nervov. Tajnosti světa. Oko. Oči. Nástroj zraku. Oční koule. Hmat.

15práce: Jak žijí zvířata? Ako žijú zvieratá? Pudy. Instinkty. Inštinkty. Když zvíře neví, proč to dělá. Keď zviera nevie, prečo to robí.

16práce: Odkud se vzalo první zvíře či odkud se vzal první živočich? Odkiaľ sa vzalo prvé zviera či odkiaľ sa vzal prvý živočích?

Zpět na hlavní stránku!