wz

Zpět na hlavní stránku!

O funkci evropského prezidenta se ucházel jeden hajzl větší než druhý!!!

Vítěz byl naštěstí asi skutečně relativně nejlepším …z nejhorších!

A pro funkci tohoto prvního evropského prezidenta, volba šéfů vlád 27 členských států Evropské unie padla na osobu dosavadního premiéra Belgického království, flámského pravicového politika Hermana Van Rompuye. Někteří komentátoři jej sice označují za neznámou “šedou myš”, kterou nikdo nezná, a proto ani nikomu nevadila, nicméně v jeho prospěch mluví přece jen alespoň to, že jako předseda belgické vlády má alespoň vůbec nějaké osobní zkušenosti s prací ve fakticky nejvyšší exekutivní funkcí své země, plus osobní zásluhy si možná skutečně zasloužil i za své ať již skutečné nebo domnělé zprostředkování v nacionálních sporech mezi belgickými Valony a Flámy, které při těch nejkatastrofickejších představách však ale i nadále hrozí Damoklův meč eventuálního rozpadu samotného dosavadního belgického státu. A také i tohle prý nakonec zavážilo při jeho volbě za prvního evropského prezidenta, kde cítění převážné většiny volitelů Hermana Van Rompuye velice lapidárně vyjádřil předseda evropského parlamentu Jerzy Buzek, který na margo Belgičana Hermana Van Rompuye výstižně řekl: “Více než prezidenta totiž potřebujeme smířlivého koordinátora”. A snad tedy toto hodnocení Jerzyho Buzeka na adresu Hermana Van Rompuye má v sobě i něco reálného, a to i navzdory skandálnímu výroku novopečeného prvního evropského prezidenta Hermana Van Rompuye v minulosti, - který jen volně parafrázuji, neboť tento článek píši pouze jen po paměti a bez jakýchkoliv podkladů na něž bych se mohl odvolat - že je osobně zásadně proti přijetí Turecka do Evropské unie.

Tento či podobný výrok zavánějící rasizmem a náboženskou diskriminací Turecka pro jeho poněkud trochu odlišný kulturně – nábožensky převážně muslimský charakter, neboť právo vstoupit do Evropské Unie má mít bez jakéhokoliv rozlišování každý stát, který alespoň zčásti se geograficky nachází na evropském kontinentu plus splní tytéž podmínky jako každý jiný stát ucházející se o vstup do Evropské unie. A tudíž tentýž kvalifikační metr pro vstup do Evropské unie se musí vztahovat i na Tureckou republiku. Pokud se totiž Evropská Unie nechce v praxi rozejít ze svými proklamovanými ideály, pak tedy se musí i ve svých praktických krocích důrazně vyvarovat jakékoliv diskriminace uchazečského státu na vstup do Evropské Unie, a to bez ohledu na to, ať již jde o Turecko nebo o jakýkoliv jiný stát, který se teritoriálně alespoň částečně nachází na evropském kontinentu, a tedy ze zbylých evropských států, které ať již z jakýchkoliv důvodů nejsou členy Evropské unie, doufám, že v budoucnosti se členskými státy Evropské unie stanou u zbylé dva severoevropské státy jako Island (který právě nynějšímu švédskému předsednictví Evropské Unie podal svou přihlášku), tak i Norské království (které prozatím ještě vstup do Evropské Unie odmítá), tak doufám, že v budoucnu do Evropské Unie vstoupí i zbylé balkánské státy, které prozatím ještě nejsou členy Evropské Unie jako Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina i s bosenskou Republikou Srbskou, Černá Hora, Makedonie a nakonec též i muslimská Albánie, a do třetice, že do Evropské Unie vstoupí i východoevropské státy jako Turecko, Ukrajina, Bělorusko a Ruská federace, a asi nakonec, že do Evropské unie vstoupí i kavkazské státy jako Arménie, Ázerbajdžán, Gruzie a popřípadě možná i některé další státy, jako například Izrael, Jordánsko atd.

Navzdory výše uvedené výhradě proti volbě flámského pravicového politika Hermana Van Rompuye za prvního prezidenta Evropské Unie však ale jeho volbu nepokládám za zrovna nejhorší. Nechvalně známý, naštěstí již bývalý britský premiér Tony Blair by byl nepochybně mnohem horší volbou než Herman Van Rompuy a o eventuální volbě Bernarda Kuschnera, současného francouzského ministra zahraničí již ani nemluvě!!!

Tento Bernard Kuschner nechvalně proslavil jako bývalý šéf takzvané civilní správy okupovaného Kosova a Metohije, za jehož panování v Kosovu a Metohiji došlo ihned k zavedení coby měny v této jihosrbské provincii německé marky namísto jugoslávského dináru, mílovými kroky probíhala brutální albanizace Kosova a Metohije, a nejpodivnější byly správy o kšeftech kosovskoalbánských předáků, kteří se dopustili únosů a vražd minimálně několika stovek kosovských Srbů, kosovských Romů a jiných nealbánských obyvatel Kosova a Metohije za účelem odebrání jejich ledvin, srdcí a jiných tělesných orgánů, které pak na černém trhu s tělesnými orgány prodávali za účelem transplantací pro potřeby bohatých západoevropanů. A jak vyplývá ze svědectví Carly del Ponte, bývalé hlavní žalobkyně hágského tribunálu pro vyšetřování zločinů v bývalé Jugoslávii a dalších osob z jejího okruhu, byla to právě tato takzvaná civilní správa okupovaného Kosova a Metohije podléhající v té době Bernardu Kuschnerovi, která činila různé obstrukce, aby zabránila důslednému vyšetření těchto ohavných zločinů, do nichž jsou zapleteni i nejvyšší předáci kosovských Albánců.

Já osobně sice meritorně nijak nehodnotím a nijak se ani nevyjadřuji k tomu, zda-li Evropská Unie skutečně potřebuje vůbec nějakého evropského prezidenta, nicméně ale jestliže již tato funkce evropského prezidenta má existovat, pak tedy to musím zcela otevřeně uznat, že volba Hermana Van Rompuye za prvního prezidenta Evropské Unie naštěstí nebyla ani zdaleka zrovna nejhorší volbou z okruhu nabízejících se kandidátů na tuto funkci.

Představa, že by se evropským prezidentem stal ten odporný krvavý gauner Tony Blair podílející se v čele Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na agresi proti Jugoslávii v roce 1999, kdy byla v této USA vedené agresi proti Jugoslávské svazové republice Jugoslávie barbarsky bombardována bombami s ochuzeným uranem a bylo zavražděno tisíce civilních obyvatel agresivně přepadené Jugoslávské svazové republiky, anebo ten strašidelný netvor Bernard Kuschner, jehož starý bledý ksicht ve mně evokuje představu krvilačného upíra vytrhávající za živa lidem jejich srdce, mě naplňuje takovou hororovou hrůzou, že si říkám zaplať Pán Bůh za to, že prvním evropským prezidentem je relativně neznámá šedá myš Herman Van Rompuy, a ne někdo z těch krvežíznivých netvorů, kteří jsou v mých očích úplně obyčejnými sprostými vrahy a zločinci, kteří by rozhodně nikdy neměli sedět na křesle evropského prezidenta, ale po správnosti za normálních okolností za vše co tito krvelační netvoři udělali, by měli sedět společně i se svým vrchním šéfem, orálním sexuálním úchylákem a smilníkem Billem Clintonem někde úplně jinde.

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, napsal v listopadu 2009 po skončení "volby" prvního prezidenta Evropské Unie...

 

Zpět na hlavní stránku!