wz

Zpět na hlavní stránku!


Kritika feminismu. Analýza sociálního postavení obou pohlaví dnes.
Které pohlaví má dnes de facto privilegované postavení?
A které pohlaví je dnes fakticky diskriminováno?

Pokud Vás to zaujme, pak doporučuji Vám, aby jste si přečetl(a) zejména tuto klíčovou hlavní práci:

Henryk Lahola : Ženy jsou ve společnosti privilegovány a muži diskriminováni. Feminismus či feminizmus nebo antifeminismus či antifeminizmus nebo maskulinismus či maskulinizmus. Feministky či maskulinisti nebo maskulinisté. Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Femini.htm

I.kapitola: O totalitní jednostrannosti mediálního působení feministické propagandy.

Doby, kdy byli ženy skutečně diskriminovány oproti mužům jsou již dnes - přinejmenším ve vyspě lých evropských a severoamerických zemích - dávno minulostí.

V současné době totiž přinejmenším v těchto vyspělých evropských a severoamerických státech jsou to právě ženy, které jsou fakticky privilegovanou částí lidstva. Ačkoliv jsou tedy zde ženy všude zvýhodňovány, a v převážné většině oblastí a sfér je postavení žen výrazně lepší než postavení mužů, všechny masmédia i nadále pokrytecky hlásají feministickou propagandu o údajné diskriminaci žen, popřípadě jejich nerovnoprávném postavení a podobně, ačkoliv ve skutečnosti je právě pravý opak toho pravdou!

Navíc propaganda tvrdící, že jsou prý ženy v naší společnosti diskriminovány a že prý mají nerovnoprávné postavení oproti mužům je tak absolutisticky totalitně jednostranná, že opačný názor v tisku nikdy nenajdeme, právě tak jako ani v rozhlase nebo televizi opačný názor nikdy nemůžeme uslyšet nebo uvidět!

Pravděpodobnost, že by se snad na problematiku postavení mužů a žen ve společnosti názor odlišný od feministické propagandy mohl vůbec někdy nějak dostat do masmédií není dnes o nic více reálnější než je teoretická pravděpodobnost, že by se snad třeba v oficiálním státním "říšském" rozhlase nacistického Německa mohla objevit - dejme tomu někdy v roce 1942 - nějaká politická kritika na samotného "vůdce" Adolfa Hitlera.

II.kapitola: O totalitní intenzitě feministické propagandy působící v médiích.

Kromě toho tato feministická propaganda je tak ve své jednostrannosti intenzivní, že v důsledku masivního mediálního vlivu vymývání mozků diváků, posluchačů i čtenářů uvěřilo v její "pravdivost" nejen, že množství intelektuálně zaostalých a proto lehce sugestivně touto mediální propagandou ovlivnitelných obyčejných žen i mužů, ale v důsledku zpětného působení bumerangového propagandistického efektu této feministické propagandy dodatečně vnitřně uvěřila těmto svým vlastním feministickým lžím dokonce možná i nejedna ze samotných feministek!

III.kapitola: Ženy mají lehčí život než muži a jen proto žijí i déle

Ještě na konci osmnáctého století žili muži v průměru o deset let dále než ženy. A to navíc do toho ještě ani nepočítám ty případy, kdy došlo k úmrtí ženy při porodu dítěte. Pokud bych i tyto případy sem započítal, pak bych musel konstatovat, že muži v té době žili téměř o jedno čtvrtstoletí v průměru déle než ženy. Dnes na počátku století jedenadvacátého naopak ženy žijí zhruba o deset let déle než muži. Delší život žen tudíž v žádném případě nelze počítat na vrub jakési přirozené ženské dispozice žít déle. Pravý opak je totiž pravdou. Příroda - ve své biologické přirozenosti - k delšímu životu povolala muže a nikoliv ženy!

Žijí-li však muži přesto v průměru méně než ženy, je to dáno nikoliv faktory biologickými, ale faktory sociálně-společenskými, respektive tým, že muži mají v průměru výrazně těžší život. A to jak fyzicky tak i psychicky.

IV.kapitola: Fyzické zatížení mužů je větší než fyzické zatížení žen i u lidí s týmž vzděláním

Samozřejmě pokud jde o větší fyzické zatížení mužů než žen, tyto disproporce nejsou vždy a všude stejné. Ba dokonce mezi příslušníky společenské elity se někdy až tak výrazně stírají, že přestávají prakticky i existovat. Například muž který je třeba soudce není z hlediska jeho fyzického zatížení na tom nějak výrazněji hůř než žena která je soudkyní. Ale toto jsou spíše výjimky.

Naopak čím se klesá stále níž a níž k sociálně slabším vrstvám tyto disproporce mezi fyzickou zátěží mužů a žen mají tendenci výrazně narůstat.

Rozdíl mezi dělníky a dělnicemi je tudíž již markantní.

Tím spíše pak v širším ponímání mezi zaměstnanci mužského a ženského pohlaví se základním školním vzděláním v nejširším slova smyslu vůbec a s jejich objektivní možností přístupu k jednotlivým pracovním pozicím.

Rozdíl mezi třeba úřednicí se základním vzděláním, která sedí v podatelně nějakého úřadu kde razítkuje poštu a zapisuje ji do denníku došlé pošty a stavebním dělníkem s týmž vzděláním, který se osm hodin musí v potu tváře ohánět těžkým krompáčem někde - na žáru, dešti nebo mrazu - při kopání pozemní komunikace zajisté není ojedinělým případem.

V.kapitola: Více je "agresivitě vnějšího prostředí" vystaven psychický svět mužů než žen

Pokud jde o psychické zatížení, zde jsou na tom muži mnohem hůře než ženy a to navíc od fyzického zatížení zde se výrazně větší psychické zatížení mužů než žen bez výjimky projevuje u všech sociálních skupin obyvatelstva.

Tato skutečnost je dána tím, že nejen u lidí, ale i rovněž i mezi všemi živočišními druhy je každý jeden jednotlivec vystaven určité větší nebo menší "agresivitě vnějšího prostředí", respektive agresivitě, agresivními chování ze strany ostatních příslušníků svého vlastního biologického druhu.

A faktem též zůstává, že u převážně většiny živočichů, respektive u savců pak výlučně jsou samci v mnohem větší míře a intenzitě než samice vystaveni "agresivitě vnějšího prostředí", respektive agresivnímu chování ze strany ostatních příslušníků svého vlastního živočišného biologického druhu.

A to ve všech formách projevů této "agresivity vnějšího prostředí" počnouc různými formami psychického zastrašování a konče až smrtelně nebezpečným útokem jiného příslušníka nebo příslušníků vlastního biologického živočišného druhu jsou v mnohem větší míře vystaveni samci než samice.

Přesněji - z exaktně biologického hlediska - řečeno, pod tímto poněkud zjednodušujícím pojmem "biologický živočišní druh" se myslí ve skutečnosti celá dotyčná čeleď daného živočišného druhu.

Jako příklad bych uvedl problém jistého chovatele chovného páru psů - samce a samici. Oba psy jsou stejného druhu i plemene, navíc oba psy jsou prakticky stejného stáří, stejné velikosti i stejné srsti. Oba psy se taky chovají stejně, přesněji řečeno oba psy jsou naprostí kliďasi, ostatní psy nijak neprovokují ba dokonce si je ani nevšímají. Jediný objektivní rozdíl mezi těmito psy je tedy pouze v jejich pohlaví.

Navzdory tomu nelze říci, že stejným způsobem jak se tito psy chovají k jiným psům, že by se ostatní psy chovali k nim. Nejzajímavější však není to, že tento párek psů-kliďasů občas je vystaven agresivním útokům ze strany jiných psů.

Nejzajímavější je to, že snad téměř 90 % těchto útoků cizích psů je namířených pouze proti jednomu z této dvojice psů. Proti samci! A to navzdory tomu, že oba dva psy-kliďasi se chovají úplně stejně a tudíž objektivně tento samec-kliďas nezavdal ostatním psům objektivně vůbec žádný důvod, aby se k němu ostatní psy chovali takto odlišně než k samici!

Právě tak jako mezi ostatními savci tak i mezi lidmi jsou výrazně větší "agresivitě vnějšího prostředí" vystaveni muži než ženy.

V lidské společnosti na rozdíl od zvířat navíc existuje mnohem pestřejší paleta nejrůznějších projevů "agresivity vnějšího prostředí" včetně i těch, které mezi zvířaty jsou prakticky vyloučena.

Příkladem může být policejní kontrolní akce "Krištof", týkající se kontroly v masovém měřítku toho, jak řidiči dodržují předpisy o provozu na pozemních komunikacích, jaký mají technický stav vozidel atd. Jinými slovy tedy riziková situace, které se nutně bojí i tací řidiči, kteří jinak se vždy i sami do sebe i bez kontroly usilují důsledně dodržovat všechny předpisy. U tak důsledných kontrol si však navzdory veškeré své opatrnosti a poctivosti nikdo nemůže být jist tím, že by ho třeba přece jen při tak důsledné kontrole mohl policista načapat někde na hruškách.

Jistý manželský pár musel jet společně v tomto období v jisté záležitosti autem. Muž je více než čtyřicet let řidičem z povolání, z toho posledních dvacet let dokonce učitelem jízdy v jedné autoškole. Navíc coby učitel autoškoly má jak řidičské oprávnění, tak i učitelské oprávnění pro všechny skupiny řidičských oprávnění. Jeho manželka je kuchařkou v jisté restauraci. Má pouze řidičské oprávnění skupiny B. I toto řidičské oprávnění si udělala pouze před dvěma lety a to nikoliv proto, že by snad sama cítila nějakou potřebu ho získat, ale pouze proto, že jí její manžel velice intenzivně a dlouze k tomu přemlouval. Sama autem nejezdila prakticky téměř nikdy a když jela s manželem tak vždy řídil automobil manžel. Manželka totiž nikdy o řízení automobilu neprojevila zájem. A samotný manžel pokládal vždy jaksi za přirozené, aby když už je on tím profesionálním řidičem, tak že řídit ten automobil bude on sám. Právě tak jako na druhé straně zas manželka pokládala za zcela přirozené, že když už je tou profesionální kuchařkou tak raději navaří ona sama. Tentokrát však manžel překvapenou manželku poprosil aby automobil řídila raději ona sama. Což bylo sice poněkud překvapivé, ale v podstatě vlastně plně logické!

V důsledku totiž odlišné míry "agresivity vnějšího prostředí" které ve společnosti jsou vystaveni muži a ženy lze očekávat, že ženě-řidičce hrozí za stejných okolností výrazně menší riziko, že schytá od kontrolujícího policisty nějakou pokutu než muž-řidič.

Podobně to může být když muž i žena jdou někde třeba ke správnému orgánu, kde jim hrozí pokuta. I zde je pravděpodobné, že úřední strohosti svými prosbami odměku spíše může dosáhnou žena než muž a to i tehdy pokud by jinak - objektivně - verbální projev obou byl fakticky úplně tentýž. I zde je to dáno odlišnou mírou "agresivity vnějšího prostředí" které jsou vystaveni muži a ženy.

A samozřejmě to co jsem uvedl o "agresivitě vnějšího prostředí" v týchž primitivních formách jaká se vyskytují v živočišné říši, kde jsou samci v mnohem častější ale též i brutálnější míře vystaveni třeba i - objektivně - zcela bezdůvodnému útoku platí i mezi lidmi.

Pokud jde o bezdůvodnou a brutální fyzickou inzultaci ze strany "příslušníků vlastního biologického druhu" jsou jejich obětí téměř vždy obětí muži a ne ženy. Pokud se výjimečně obětí této inzultace stane i žena, pak je to zpravidla z úplně jiných důvodů, tj.výlučně prakticky pouze tehdy, když se stane obětí loupeže či sexuálního násilí. Jinak prakticky ale téměř nikdy.

Taky intenzita, respektive brutalita s jakou je ze strany "příslušníků vlastního biologického druhu" napaden muž je nesrovnatelná s eventuální fyzickou "inzultaci" ženy.

Nikdy jsem totiž neslyšel, že by inzultace ženy byla tak intenzivní, že by jí třeba při této inzultaci byly vybity všechny přední zuby, zlomeny nosní kůstky, způsobeno několik fraktur žeber i lebečních kostí spojených navíc s masivním hematomem do cerebrární dutiny, bezvědomím, těžkým šokem a nakonec i úmrtím v důsledku těchto těžkých zranění.

Pro bližší vysvětlení uvedu další příklad:

Do restaurace vstoupí týmiž dveřmi současně dva lidé: muž a žena. Těsně před příchodem této dvojice lidí vypukla právě v restauraci mezi dvěma skupinkami hostů prudká hádka, která přerostla v bitku. Tato dvojice lidí do restaurace vešla pak v okamihu, kdy uvnitř probíhající rvačka mezi oběma znepřátelenými skupinami hostů dosahuje právě svého zenitu. Oba dva: muž i žena, kteří právě dovnitř stoupili do restaurace jsou slušní lidé, kteří by celkem určitě do této restaurace nevešli, pokud by alespoň tušili co se v ní uvnitř děje. Vzhledem ale k silně hrající hudbě však nic neslyšeli a ani jinak si ničeho podezřelého nevšimli. Když vstoupili dovnitř, zůstali oba dva od velikého údivu stát na místě jako kdyby zkameněli od překvapení. Tu najednou jeden z rváčů přiskočil k této dvojici lidí co právě otevřeli dveře, vstoupili do restaurace a od údivu zůstali stát zmateně na místě. Jednoho z této dvojice lidí mocně uchopil levou rukou pod krkem, pravou se dozadu rozmáchl a celou silou vrazil tohoto člověka pěstí do tváře, až tento člověk v důsledku razantního úderu pěstí do tváře udělal ve vzduchu málem jakési "salto mortale" vzad a padl na záda, přičemž při tomto pádu ještě mimoděk rozlámal i stůl, který mu stál v cestě. Celou tvář měl tento člověk od krve a byl v hlubokém bezvědomí. Vypadalo to doslova jako nějaká akční scéna z nějakého amerického westernu o divokém západě. Útočník co toto udělal neznal ani jednoho z této dvojice lidí - neznal ani muže ani ženu co právě vešli dovnitř. Ba dokonce nikdy ani jednoho z nich ještě ani jen neviděl a svůj útok nijak zdůvodnit neuměl. Vidím, že jsem ještě zapomněl říci, kdo z obou z této dvojice lidí se stal touto zcela bezdůvodnou a nijak nevyprovokovanou obětí tohoto útoku, zda-li to byl vstoupivší muž anebo to byla žena. Ale domnívám se, že vnímavý čtenář na základě i svých osobních zkušeností a svého logického úsudku si na tuto otázku dovede zodpovědět i sám.

VI.kapitola: Další zajímavosti v demografickém světě mužů než žen

Zajímavou skutečností je to, že z narozených dětí je celosvětově cca 51 % chlapců. Přesto však ženy tvoří v zemích - kde od skončení druhé světové války - nebyl žádný válečný konflikt 52 % obyvatel, v zemích kde tento válečný konflikt byl pak mají ještě vyšší procentuální zastoupení na celkovém počtu obyvatelstva.

Neméně zajímavou je i demografická struktura obyvatel obou pohlaví v jednotlivých částech státu. Za bernou minci zde beru procentuální podíl obou pohlaví na celkovém podílu obyvatelstva.

Život ve velikých městech je lehčí než život na venkově. Proto ani není divu, že mezi obyvateli velikých měst mají ženy větší procentuální zastoupení než činí jejich průměrný procentuální podíl obyvatelstva. Co do zaměstnání obdobnou převahu mají ženy pokud jde o úřednická, učitelská a jiná obdobná nemanuální pracovní místa. U mužů je to zase obráceně. Svůj nadprůměrný procentuální podíl obyvatelstva dosahují na venkově a na "samotách" v neobydlených oblastech. Z hlediska profesí své nadprůměrné zastoupení mají u pracovních míst dělnických a jiných manuálně náročných prací.

VII.kapitola: Vzdělanostní struktura mužů a žen ve společnosti

Zajímavé je to i u struktury dosaženého vzdělání z hlediska pohlaví. Pokud jde o problém negramotnosti je to těžký problém zaostalých rozvojových zemí třetího světa. A z celosvětového hlediska je více negramotných žen než mužů.

Z hlediska vyspělých evropských zemí, severní Ameriky a Japonska to však vypadá jinak. V našich civilizačních podmínkách máme naštěstí mezi dospělým obyvatelstvem relativně mnohem méně negramotných, i když já osobně se domnívám že i to cca 1 % negramotného dospělého obyvatelstva je hodně.

Jinak ale mimochodem za povšimnutí stojí však též to, že ve vyspělých evropských zemích, severní Americe a Japonsku je v průměru relativně více negramotných mužů než žen.

A ovšemže totéž se týká i naší vlasti: České republiky a Slovenské republiky. I v našich dvou zemí je více negramotných mužů než žen.

Pokud jde o dosažené vzdělání občanů České republiky a Slovenské republiky tak lze konstatovat, že z osob které dosáhli alespoň základního školního vzdělání je mnohem více žen než mužů a právě tak i u osob, které dosáhli alespoň maturitu je rovněž výrazně více žen než mužů. Ve všech vzdělanostních kategorií mají ženy nad muži převahu.

Jedinou výjimkou je pouze sociální skupina osob s vysokoškolským vzděláním, kde možná ještě dodnes mají muži nad ženami mírnou převahu.

Třeba však ale konstatovat, že celkový podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí na celkovém podílu obyvatelstva je značně malý, několikanásobně menší než je třeba celkový podíl obyvatel, kteří své vzdělání ukončili pouhou maturitou.

Celkový podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel na celkovém počtu obyvatel je nápadně malý dokonce i ve srovnání s počty vysokoškolsky vzdělaných lidí v západoevropských zemích.

Možná právě proto se již v roce 1990 a pak ještě v mnohem větší míře v roce 1998 naši zákonodárci dopustili té hrubé chyby, že v nových zákonech o vysokých školách - nejprve to byl zákon č.172/1990 Sb. a pak dokonce ještě i tento zlý zákon nahradili ještě horším zákonem č.111/1998 Sb - zavedli a pak ještě rozšířili tzv."bakalářský" stupeň vysokoškolského vzdělání jako tzv."nejnižší stupeň" vysokoškolského vzdělání trvající 3-4 roky oproti vyššímu, klasickému magisterskému stupni trvajícímu 5-6 let a nejvyššímu stupni vysokoškolského vzdělání tj.doktorskému trvajícímu ještě déle než je pouhé vzdělání magisterské /ať již jde dále o postgraduální studium anebo rigorosum na fakultách právnických, filozofických a některých dalších, kde se vzdělávání končí dosažením titulu magistr-Mgr., což tento doktorát v obou případech odpovídá jakési quasi nejvyšší atestaci, respektive nejvyššímu stupni dosaženého vysokoškolského vzdělávání. Ještě více je již pouze docentská habilitace a profesura, to jsou však již výlučně pouze vědecké hodnosti spojené se samostatným vědeckým výzkumem a pedagogickou praxí na vysokých školách/.

A tak zákonodárci v slepé honbě za zvýšením počtu vysokoškoláků dopustili aby naše univerzity, ale i další narychlo vytvořené veřejné i soukromé vysoké školy narychlo vzniklé jako houby po dešti- z nichž mnohé bez jakékoliv tradice a kontinuity existují doslova pouze pár let - nekoncepčně a uměle produkovali nové "vysokoškoláky" tzv."bakaláře" jako na běžícím pásu, v důsledku čeho v zájmu pochybné "kvantity" výrazně poklesla a dále klesá kvalita a vzdělaností, vědomostní úroveň vysokoškolského studia.

Pokud věc tedy posoudíme z pohledu "de lege lata" právního pozitivizmu daného právním řádem České republiky a Slovenské republiky, pak celkově i mezi vysokoškolsky vzdělanými osobami dosahují v současné době /červenec 2006/ ženy mírné převahy nad muži díky tomu, že z nových "vysokoškoláků" tzv."bakalářů" většinu tvoří ženy.

Pokud věc bez ohledu na pozitivistickou legislativní úpravu posoudíme z pohledu "zdravého rozumu" /tento pohled ale nemá oporu zákona, je pouze hlediskem opírající se o optimální racionalitu zdravého rozumu!/ pak díky mírné převaze mužů nad ženami mezi doktory /práv, filozofie atd.- nikoliv však medicíny nebo veterinární medicíny což jsou pouhé quasi magisterské stupně!!/ a ještě mnohem mírnější, téměř zanedbatelné převahy mužů nad ženami je dosaženo mezi magistry /kam třeba typově zařadit i inženýry a pouhé absolventy vysokoškolského studia medicíny za co získali titul MUDr. a veterinární medicíny za co získali titul MVDr./, pokud ovšemže věc posuzujeme nikoliv podle pozitivistického ale přirozeně-právního hlediska, že absolvent vysoké školy by měl mít i určitou úroveň svého vzdělání a vědeckých poznatků, pak ano, pak uznávám, že mezi vysokoškolsky vzdělanými doktory a magistry mají mírnou převahu muži nad ženami. A aby snad nedošlo v tomto mém výkladu k nedorozumění pak ještě tedy explicitně uvedu že, muži mají mírné převahy nad ženami i mezi lékaři /MUDr./ a veterinárními lékaři /MVDr./.

Doktoři, magistři a inženýři, respektive vysokoškoláci jsou ale jedinou skupinou pokud jde o vzdělanostní strukturu obyvatelstva kde převaha mužů na ženami existuje dodnes.

Pokud však i do této skupiny započítáme i bakalářsky vzdělané tzv."vysokoškoláky" pak zřejmě muži nemají již převahu ani v této skupině.

Pokud jde o můj názor na "bakaláře" - aby snad nedošlo k nějakému nedorozumění - můj názor na tuto skupinu též "vysokoškoláků" je daný negativní empirickou zkušeností s těmito lidmi bez ohledu na jejich pohlaví /tj.muži úplně stejně jako i ženami/ a týká se tedy této skupiny jako celku bez ohledu na to zda-li se jedná o muže nebo ženu.

Navíc třeba konstatovat, že díky čerstvým absolventům vysokých škol, respektive mladým lidem, kteří v posledních letech nabývají vysokoškolské vzdělání magisterského i doktorského stupně, tak se i současná mírná převaha mužů nad ženami i nadále zmenšuje což je fakt, a tuto skutečnost pouze konstatuji, aniž bych snad vůči ní cokoliv namítal.

VIII.kapitola: Problematika diskriminace pohlaví v přístupu ku vzdělání a zaměstnání

Pokud jde o vzdělání a vzdělávání nelze říci, že by snad ženy byli oproti mužům nějak diskriminovány. Pokud bychom v této oblasti měli vůbec připustit nějakou diskriminaci nebo znevýhodnění tak by to spíše mohla být nějaká diskriminace nebo znevýhodnění mužů než žen.

O přijetí uchazečů na vysokou školu rozhoduje děkan nebo děkanka, lví podíl však na tomto rozhodování mají více-méně i ostatní bezprostředně zainteresováni vysokoškolští učitelé - muži i ženy.

Ve všeobecnosti - a netýká se jen přijetí ke studiu, ale třeba i přijetí do zaměstnání ženy mají tuto výraznou výhodu: Osoba, která rozhoduje o přijetí je přirozeně že buď muž nebo žena. Rozhoduje-li o přijetí žena, má často vědomou nebo podvědomou tendenci zvýhodňovat a upřednostňovat uchazečky před uchazeči a to z důvodu feministické solidarity. Rozhoduje-li o přijetí muž nejenže v jeho případě nic obdobného v podobě jakési snad "maskulinní" solidarity neexistuje, ale dokonce navíc i tento muž má taky tendenci často zvýhodňovat ženy před muži za předpokladu, že ta žena není výslovně ošklivá jako ropucha /pokud by tato žena totiž byla ošklivá jako ropucha, pak by ji muž rozhodující o přijetí posuzoval podle stejného měřítka jako posuzuje uchazeče-muže/.

Naopak u žen - díky jejich větší sexuální střízlivosti - rozhodujících o přijetí tyto skutečnosti nehrají vůbec žádnou roli. Přesněji řečeno, abych to vysvětlil lapidárněji - žádná žena rozhodující o přijetí nepříjme ku studiu či do práce uchazeče-muže jen proto, že "má hezké nohy".

To u mužů rozhodujících o přijetí naopak často i reálné je, a to - zřejmě patrně asi - v důsledku té skutečnosti, že u mužů ve srovnání se ženami je intenzita sexuálního pudu v průměru až 3 krát intenzivnější.

Navíc nelze opomenout ani to, že ačkoliv se všude v legislativě píše o údajné rovnosti mužů a žen, ve skutečnosti navzdory formálně proklamované rovnosti obou pohlaví jsou ženy často pokládány za "rovnější".

Opět uvedu jeden příklad:

Jistý známý se chtěl stát policistou. Nepamatuji si již zda-li to mělo být u policie státní anebo městské. Ostatně je to ale úplně jedno, protože dotyčnou názornou ukázku "rovnosti mužů a žen" - ovšemže "rovnosti" ve feministickém slova smyslu - předvádějí v praxi úplně stejně obě instituce policií, tj. jak Policie České republiky při přijímání nových policistů, tak i místní tj.obecní a městské policie při přijímání nových strážníků.

Tohoto člověka nepřijali, protože opakovaně nezaběhl ten čas, který zaběhnouti podle stanovené normy měl. Zajímavé však je, že dvě jeho stejně staré též uchazečky přijali, ač jejich běh byl ještě horší než jeho.

Ono totiž normy na zaběhnutí stanoveného úseku tuším dvou kilometrů nejsou u všech uchazečů stejné. Jsou diferencovaně rozdílné v závislosti od věku a pohlaví uchazeče.

Skutečnost, že "starší" třeba čtyřicetiletí uchazeči mohou běžet o něco pomaleji než třeba dvacetiletí mládenci by se ještě pochopit dala. Čtyřicetiletý uchazeč ať tedy běží o něco pomaleji než dvacetiletý mládenec když vezmeme do úvahy tu skutečnost, že díky svému vyššímu věku, větším životním zkušenostem a celkové psychické vyzrálosti jsou tyto jeho osobní duševní a psychologické kvality dostatečnou kompenzací za jeho poněkud již o něco pomalejší běh.

Ale co ženy? Proč stejně stará žena může běžet pomaleji než stejně starý muž? Jakými osobními kvalitami tyto ženy převyšují osobní kvality stejně starých mužů, že je jim přiznáno toto zvýhodnění? Nebo formuluji to i trochu jinak: Co může tato stejně stará žena nabídnout "navíc" jako kompenzaci za to že běží pomaleji? Snad větší životní zkušenosti? To ne! Větší inteligenci? To také ne! Snad větší tělesnou krásu? No, dejme tomu, že to sice ano, nicméně otázkou však pak ale je, zda právě tato její "kvalita" je pro praktickou činnost a fungování policie užitečná, a to navíc ještě užitečná v tak veliké míře, že jí je jako protihodnota za její "krásu" tolerována i její větší pomalost.

Navíc tato relativizace těchto výkonnostních limitů - logicky -vyvolává ještě i další otázky.

Pokud mohou ženy běžet pomaleji než muži znamená to snad, že pro potřeby policie jsou objektivně dostatečné i ty časy, které jsou stanoveny pro ženy, zatím co ty časy které jsou stanoveny pro muže nejsou tedy ničím jiným než zbytečně zatěžující šikanou jdoucí objektivně již nad hranici toho co policie skutečně potřebuje?

Nebo naopak pokud pro potřeby policie jsou objektivně potřebné skutečně ty časy, které jsou stanoveny pro muže, pak naopak vyvstává otázka proč jsou tedy přijímány i ty ženy, které tyto "mužské" limity nesplňují? Je to snad ze soucitu? Je tedy policie zbor určený k efektivnímu boji proti kriminalitě anebo je to spíše zaopatřovací ústav pro pomalejší ženy?

IX kapitola: Inteligence a objektivní intelektuální dispozice můžu a žen

Z intelektuálního hlediska je faktem, že mužský mozek je v průměru téměř o půl kilogramu větší, respektive těžší než je mozek ženský. Je faktem, že geniální intelektuální elitou jsou prakticky pouze samí muži. A obdobně i mezi špičkovou intelektuální elitou mají muži výraznou početní převahu nad ženami. Občas jsem slyšel o tom, že nějaký muž je génius. Nikdy jsem však neslyšel, že nějaká žena je "génijka". Podíváme-li se třeba například na situaci ve vrcholovém velmistrovském šachu - je to více než výmluvné. Všichni špičkoví šachový velmistři jsou samí muži. Existuje zápolení tvořené různými turnaji pásmovými, mezipásmovými i jinými turnaji a konče zápasem o titul mistra světa v šachu. Existuje však rovněž zápolení o mistra v šachu žen. To prvně zmiňované zápolení "o mistra v šachu" nelze v žádném případě chápat jako zápolení o mistra v šachu mužů, ač v praxi ho skutečně na vrcholové úrovni hrají již pouze samí muži. Zápolení o mistra v šachu žen však je skutečně přístupné pouze ženám, protože proti mužům-šachistům nemají ženy-šachistky v špičkovém šachu skutečně žádnou šanci aby se prosadili. Každý profesionální šachista - bez ohledu na své pohlaví - má na základě svých výsledků v šachových turnajích svůj osobní bodový ELO-rating, který umožňuje porovnání síly jednotlivých šachistů a nerozlišuje hráče na základě jejich pohlaví. Podle tohoto řebříčku je i samotná mistryně světa někde kolem dvoustého místa, ba dokonce - vzhledem k tomu, že část svých ELO-bodů si nahnala i na takových turnajích kde hráli pouze samé ženy - je i toto zhruba dvousté místo mistryně světa v celosvětovém ELO-řebříčku světových šachistů ve skutečnosti zpravidla ještě fakticky nadhodnoceno. Vzhledem ke svému relativně slabému osobnímu ELO-ratingu se v praxi ani nemá šanci dostat do nejsilnějších šachových turnajů a zahrát si proti nejlepším mužským šachistům. Má tak příležitost hrát pouze proti mužům z řad mezinárodních mistrů a podřadných velmistrů, přesto však bývá často v šachu porážena i těmito mužskými šachisty a nezřídka v šachovém turnaji "mezi muži", respektive i těmito relativně druhořadými mužskými velmistry končí někde na chvostu tabulky daného šachového turnaje.

Jestliže jsem v odstavci výše uvedl, že mužský mozek je v průměru téměř o půl kilogramu větší má tato skutečnost relevantnějšího významu prakticky pouze mezi sociologickou skupinou geniální intelektuální elity tvořenou monopolně pouze samými muži a mezi sociologickou skupinou špičkové intelektuální elity s výraznou početní převahou nad ženami. Třeba však ale poctivě říci, že sociologická skupina geniální intelektuální elity tvoří pouhých 0,3-0,5 % obyvatelstva a sociologická skupina špičkové intelektuální elity tvoří pak ještě dalších zhruba 3-5 % obyvatelstva. To je ale vše. V obou případech jedná se tedy o početně relativně marginální skupiny obyvatelstva. Pokud jde o veškeré ostatní obyvatelstvo - které činí více než 85 % z řad dospělého obyvatelstva - nelze celkově vypozorovat jakékoliv výraznější intelektuální rozdíly mezi muži a ženami.

Ba dokonce v jistých oblastech ženy dosahují v průměru i jisté objektivní intelektuální převahy nad muži v některých parciálních oblastech sociální inteligence.

X kapitola: Pragmatická chamtivost žen a "džentlmentství" coby feministický vynález

Ženy mají více pragmatické chamtivosti než muži a to v kausální souvislosti s tým, že muži, a to zejména mentálně zaostalejší část mužů ma více ctižádostivé pýchy než mají ženy což je dáno biologicky, a vyskytuje se to prakticky u všech vyšších živočichů, jak u savců, tak i u ptáků.

Samozřejmě, že je pravdou, že moderní tzv."džentlmentství" je rafinovaným intelektuálním dílem feministek - zneužívajíce mužské hlouposti a pýchy - jak psychologicky zmanipulovat muže k tomu, aby vyklízeli další své "pozice" ženám a aby se již tak divergence nerovnoprávného postavení osob mužského pohlaví vůči osobám ženského pohlaví ještě více zvětšovala.

Poctivě je však třeba říci, že ani toto "džentlmentství" se nezrodilo jen tak v nějakém feministickém mozku jako blesk z jasného nebe. I feministky určité formy náznaků takovéhoto "džentlmentsví" vypozorovaly již v živočišné říši a ihned pochopili, že by to bylo možno využít v jejich osobní prospěch, protože zmanipulovat v této oblasti dobrosrdečného naivního muže pro vychytralou, kontingentně, prospěchářsky uvažující ženu by neměl být větší problém.

Když například krmíme drůbež můžeme si povšimnout jedné zajímavé skutečnosti. Když nějakou dobrotu, například vaječnou skořápku jim hodíme, tak můžeme pozorovat, jak jedna slepice uchytí tuto skořápku a utíká s ní pryč, aby ji mohla sama sníst. Přitom je však vehementně pronásledována ostatními slepicemi, které se snaží ze všech sil jí tuto skořápku sebrat, neboť každá ze slepic má zájem získat tuto skořápku sama pro sebe.

Je tu však jedna - na první pohled - nápadná výjimka. Přítomný kohout nebo kohouti se na těchto honičkách se slepicemi nikdy a nijak nepodílí, nesoupeří tedy s ostatními slepicemi o to, kdo tuto skořápku sní.

Dokonce i když hodíme tuto skořápku samotnému kohoutovy celá věc dopadne úplně stejně a to dokonce i tehdy, pokud jsou momentálně náhodou všechny slepice i na desítky metrů vzdáleny od kohouta, kterému jsme hodily skořápku. Kohout ačkoli objektivně má dosti času, aby dotyčnou skořápku sám snědl dříve než nejbližší slepice ze vzdálenosti jednoho či dvou desítek metrů stihnou k němu doběhnout - z nepochopitelného důvodu - strpí aby tato slepice nebo tyto slepice doběhnuvší ze vzdálenosti i několika desítek metrů mu prostě ze sobeckou drzostí tuto skořápku sebrala nebo sebraly rovnou před nosem a utekla či utekly s ní pryč. Kohouta ani jen nenapadne aby svou skořápku buď rychle snědl nebo jakkoliv bránil, ačkoliv by vzhledem ke své fyzické síle nebyl úplně bez šancí prosadit se proti této dotírající slepici či slepicím a svým zobákem a pazoury svou skořápku ubránil, potažmo aby takovouto slepici, která ho o jeho skořápku oloupila sám pronásledoval a díky větší rychlosti a síle tuto uloupenou skořápku opětovně získal zpátky pro sebe.

Přitom vaječná skořápka není pro kohouta o nic menší pochoutkou než pro slepici. Pokud totiž kohouta od slepic izolujeme na samostatný dvorek, pak sám tuto vaječnou skořápku s velikou chutí sní, pokud takto bez přítomnosti slepic izolujeme dva či více kohoutů pak dokonce můžeme mezi těmito kohouty vidět v podstatě stejné zápolení o skořápku nebo skořápky jako mezi slepicemi.

Pokud však ale na dvorek kde jsme měli bez přítomnosti slepic izolovaných několik kohoutů najednou pustíme jednu slepici, pak nejenže veškeré souboje a soupeření mezi kohouty o vhozenou skořápku ustanou, ale dokonce bude to právě tato slepice, která fakticky bude mít absolutní monopol na pojídání všech vaječných skořápek které těmto kohoutům za přítomnosti této slepice vhodíme, respektive do té doby, kým tato slepice bude mít zájem na pojídání vaječných skořápek, které kohoutům hodíme, žádný kohout se žádné jemu vhozené vaječné skořápky ani jen nedotkne.

Jistě si tohoto hlupáckého "džentlmentství" mezi drůbeží povšimli i feministky a určitě byli - z jejich pohledu - "mile" překvapené když viděli, jak se kohouti i navzdory své relativně větší fyzické síle nechají neuvěřitelně drzým způsobem vykořisťovat od slepic.

A jistě feministky napadlo, že by tohoto poznatku mohli využít ve svůj prospěch a implicitní, skrytou manipulací s muži si tak urvat pro sebe ještě i další privilegia a zvýhodnění, protože - uvažujíc ve svých egoistických feministických mozcích - když relativně fyzicky slabší slepice mohou takhle až neuvěřitelně drze bezuzdně vykořisťovat relativně fyzicky silnější kohouty nuž tak proč by to třeba nějak podobně nemohlo a nemělo fungovat i ve vztazích mezi ženami a muži?

XI kapitola: Uplatnění mužů a žen v jednotlivých sociálních segmentech společnosti

Velice důležitým, a možná i nejdůležitějším okruhem problémů společnosti v oblasti vztahů mužů a žen je jejich rozdílné postavení ve světě podnikání, zaměstnání, veřejné správy a politiky. Faktem je, že pozice mužů a žen v těchto oblastech společenského uplatnění není identická. Když si celkovou sociologickou strukturu společnosti rozfragmentujeme do většího množství sociálních segmentů od nějakých "horních desíti ticíc" skrze další sociální třídy či vrstvy nejbohatších občanů, dále dalších několik tříd tzv."středních vrstev" a pak totéž u chudiny až konče jakýmisi - v praxi nikde nezmiňovanými jakýmisi "dolními desíti tisíci" pak prakticky ve všech těchto segmentech můžeme vidět hrubou disparita danou odlišným procentuálním zastoupením příslušníků obou pohlaví v těchto jednotlivých sociálních segmentech společnosti.

Feministky rádi demagogicky vytrhávají tyto skutečnosti ze širšího sociálního kontextu a poukazují na sociologickou skupinu "horných deset tisíc" jako kdyby právě tato početně marginální skupina byla objektivním reprezentantem reálního vzájemného postavení mužů a žen ve společnosti.

Pokud jde o největší boháče - miliardáře a multimilionáře, respektive tzv."horních deset tisíc" je pravdou, že okolo 90 % z nich jsou skutečně muži. A vlastně obdobně totéž, ba dokonce v ještě větší procentuální míře než je oněch 90 % ve "prospěch" mužů platí rovněž "ve prospěch mužů" i ve světě veřejné správy a politiky.

To je však ale pouze jen jeden velice malý, marginální výsek společnosti, který nic neříká o kvalitě vztahů mužů a žen a jejich uplatnění ve společnosti jako celku.

Navíc když již řekneme "A" je poctivé a seriózní říci taky i "B".

Totiž ten fakt, že skutečností je nejen to, že mezi "horními desíti tisíc" našich miliardářů je zhruba až 90 % mužů a jen 10 % žen, ale že stejná disproporce v zastoupení příslušníky obou pohlaví existuje i mezi "dolními desíti tisíci" nejchudších bezdomovců.

Nemluvím teď o všech bezdomovcích, ale pouze o nejchudších z nich. Každá sociální skupina obyvatel se dá vnitřně segmentovat na jakousi svou "aristokratickou elitu", střední stav a skupinu těch nejchudších z dané sociální skupiny. A totéž platí i o sociální skupině bezdomovců. Když tedy píši o sociální skupině "dolních desíti tisíc" nemám tím na mysli "aristokratickou elitu" bezdomovců, tj.lidí kteří v podstatě již de facto těmi bezdomovci ani vlastně nejsou, protože bydlí v nějaké ubytovně pro bezdomovce spravovanou zpravidla městem nebo obcí.

Když tedy píši o "dolních desíti tisících" mám na mysli ty nejchudší bezdomovce z řad sociální skupiny bezdomovců, tedy lidi kteří nevyspalí a dehydrovaní mrznou a od totálního vyčerpání organismu umírají na ulicích pod holým nebem, nelidsky krutě trápeni kritickým nedostatkem spánku, tepla, vody, jídla a osobní hygieny.

Pokud jde tedy o tuto a takto definovanou sociální skupinu "dolních desíti tisíc" je třeba ještě dodat, že v této sociální skupině pokud jde o podíl obou pohlaví tvoří rovněž 90 % muži!

Jinými slovy muži mají nejvýraznější početní zastoupení v obou sociologicky extrémně krajních sociálních skupinách obyvatelstva, tj. jak mezi těmi nejbohatšími z nejbohatších tvořenými jakýmisi "horních desíti tisíc", tak i mezi těmi nejchudšími z nejchudších tvořenými jakýmisi "dolními desíti tisíc".

V celkové sociologické struktuře jednotlivých sociálních segmentů pak je evidentní pravidelný procentuální nárůst počtu žen a současně pokles počtu mužů od obou těchto krajních extrémních sociálních segmentů směrem stále víc a víc ke středu sociální struktury společnosti, kde v pomyslném sociálně-ekonomickém středu společnosti dosahují naopak ženy své nejvýraznější početní převahy nad muži. A logicky - z hlediska konvertabilní logiky plyne - že u mužů to platí přesně opačně.

Jako názornou ukážku rozeberme si teď jednotlivé sociální segmenty sociologické struktury jedné veliké akciové společnosti. Těmito segmenty z hlediska sociologické struktury jsou zde předseda představenstva, pod ním relativně o něco níž ostatní členové představenstva + členové dozorčí rady, pod nimi pak jednotliví ředitelé, pod těmito řediteli jednotliví náměstci, pak ještě dál jednotliví vedoucí úseků, pak pod nimi vedoucí oddělení, pak nižší úřednický personál, pak jakýsi technicko-hospodářský pracovníci a zaměstnanci cosi na rozhraní úředníka a dělníka a pak nakonec úplně dolu samotní dělníci.

V této akciové společnosti je předsedou představenstva muž. V pod ním pracujícím představenstvu a dozorčí radě akciové společnosti výraznou početní převahu též mají muži. Na úrovni ředitelů však už mají muži oproti ženám pouze relativně malou početní převahu. A u náměstků lze již konstatovat, že vzájemný poměr mužů a žen je téměř stejný, respektive již několik let se pohybuje /od plus jeden po mínus jeden/ kolem hranice jakési pomyslné parity mužů a žen. Ve skupině vedoucích úseků však již mají ženy těsnou početní převahu nad muži. A pak ve skupině vedoucích oddělení je již výrazná početná převaha žen nad muži. Pokud jde o nižší úřednický personál, ten je tvořen prakticky výlučně pouze ženami. Dále pak pod nižším úřednickým personálem - tvořeným prakticky samými ženami - mezi technicko-hospodářskými pracovníky je pak přibližně stejný počet mužů a žen. A nakonec mezi samotnými dělníky je výrazná početná převaha mužů nad ženami. Celkově ale pro danou akciovou společnost pracuje přibližně stejný počet mužů a žen.

XII kapitola: Vydělávají u nás více muži anebo ženy?

A kdo je odměňován touto akciovou společností lépe - muži nebo ženy?

Toť otázka do pranice!

Díky nestydatě až astronomicky vysokým odměnám předsedy a členům představenstva + dozorčí rady akciové společnosti a nestydatě astronomicky vysokým mzdám jednotlivých ředitelů dosahují zde ve svém průměru za svou práci pro tuto akciovou společnost muži o něco vyšších příjmů než ženy.

Naopak pokud si všechny osoby pracující pro tuto akciovou společnost na základě výše jejich příjmů zatřídíme do jakéhosi řebříčku kde na prvním místě bude osoba, která dosahuje nejvyšších příjmů, tj.předseda představenstva, pak podle výše svých příjmů další osoby /členové představenstva a dozorčí rady, po nich ředitelé, po nich náměstci, po nich vedoucí úseku, po nich vedoucí oddělení, pak příslušnice nižšího úřednického personálu, pak technicko-hospodářský pracovníci a po nich dělníci/ až nakonec na posledním místě nejhůře placený dělník; a poté si tento řebříček sestavený takto podle výše příjmů rozdělíme na dvě poloviny, zjistíme, že v "horní polovině" výraznější početní převahu tvoří ženy, zatímco v "dolní polovině" je naopak více mužů.

O tom tedy zda-li jsou lépe odměňováni muži nebo ženy ať si tedy učiní svůj názor každý čtenář/ka/ sám!

A obdobně ať již ve velkém, ale i v malém to funguje všude. Typickým příkladem, který je v podstatě analogickým případem výše zmiňované akciové společnosti - jen pouze - jaksi "v malém" je jedna menší obec kde to funguje obdobně, pouze složitost sociologické struktury je zde výrazně jednodušší.

Pro tuto obec pracuje totiž celkem pouze osm lidí. Jsou to tyto pozice: 3 pracovní místa manipulačních dělníků, 1 místo úředníka-účetního, 1 místo úředníka-matrikáře, 1 místo pomocné úřední síly, 1 místo knihovníka místní obecní knihovny a jedno místo pro zaměstnání k výkonu funkce uvolněného starosty obce.

Pokud jde o konkrétní zastoupení obou pohlaví tak lze konstatovat, že je v této obci 4:4, tj.je plně paritním.

Uvolněným starostou obce je muž. Všichni tři manipulační dělníci jsou rovněž muži. Ženami jsou naopak všechny tři úřednice, tj.účetní, matrikářka a pomocná úřední síla. A ženou je rovněž knihovnice místní obecní knihovny.

A kdo je odměňován touto obcí lépe - muži nebo ženy?

Výsledek je v podstatě obdobný jako u té akciové společnosti.

Suverénně nejvyšší odměnu pobírá za výkon své funkce starosta obce. Po něm druhý nejvyšší příjem dosahuje úřednice-účetní. Na třetím místě je plat úřednice-matrikářky. Na čtvrtém místě je plat knihovnice místní obecní knihovny. A na pátém místě je plat pomocné úřednice. Absolutně nejnižší platy pak mají dotyční tři manipulační dělníci.

Shrnuto a podtrženo:

Díky relativně značně vysoké odměně "uvolněného" starosty obce dosahují zde ve svém průměru za svou práci pro tuto obec muži o něco vyšších příjmů než ženy.

Naopak pokud si z těchto osmi lidí utvoříme řebříček který pak rozdělíme na dvě stejně početné polovice, tj.na "horní" čtyřčlennou polovinu osob s nejvyššími příjmy a "dolní" čtyřčlennou polovinu osob s nejnižšími příjmy, tak vidíme, že v této skupině "horních 50 %" se nacházejí tři ženy a jeden muž /byť i tento muž vydělává nejvíce/. Naopak ve skupině "dolních 50 %" se nacházejí tři muži a jedna žena, přičemž ještě i tato žena je fakticky platovým "králem" této čtyřčlenné skupiny "dolních 50-ti %"!

XIII kapitola: Faktická přefeminizace veřejné správy, soudnictví, pošt, škol, nemocnic atd.

Vzpomínám si na jeden starý ještě předválečný film, kde se jistý občan rozčiloval, že úředníci, ačkoliv již podle úředních hodin měli začít úřadovat, doposud ještě ani jen neotevřeli úřední budovu. Zlobil se a na margo těchto úředníků si sám pro sebe v sarkastické ironii řekl: "kdy již konečně to ctihodné panstvo otevře" ...a dále pak "co mě všechno ještě od tohohle vládnoucího panstva čeká".

Dnes je situace přesně opačná.

Když přijdeme někam na nějaký úřad, soud, poštu a podobně ještě před otevírací dobou a nervózně hledíme na hodinky, protože již právě měli otevírat bylo by nelogické spílat na nějaké panstvo, protože úřady, pošty, školy, nemocnice ba často už i soudy jsou dnes již totálně - až extrémně - přefeminizované.

Dnes odpovídající realitě je tedy povzdech "kdy již konečně to ctihodné damstvo otevře"...a dále pak "co mně všechno ještě od tohohle vládnoucího damstva čeká".

Mužem je tam totiž často ponejvíce když, tak pouze nějaký ten ředitel /nebo vedoucí/ a ti se otevíráním dveří zpravidla nikdy ani nezabývají. Ba dokonce je vzácností je vůbec někdy-někde co i jen zahlédnout.

A pokud by se na tyto instituce obraceli pouze ženy a žádní muži - se svými pokornými, poníženými suplikami, prosbami a prosbopisy s hlubokým poklonkovaním se téměř po kolenách plazící před všemocnou drzou a arogantní úřednicí, soudkyní a podobně musel by každý člověk vzhledem k personálnímu osazení těchto institucí nabýt nepříjemného dojmu zda-li se snad nedejbůh neocitl někde na planetě samých žen spomenouce si totiž na slova jedné nejmenované feministky, že "muži žijí pouze na to, aby na nás /ženy/ pracovali. Když již pracovati nemohou, popřípadě je již z nějakého jiného důvodu více nepotřebujeme pak mohou třeba i zemříti".

XIV kapitola: Feminismus je projevem quasi vražedného ultraženského pohlavního rasizmu

Že je feminismus projevem brutálního, vražedného ultraženského pohlavního rasizmu a hegemonismu svrchu pohrdající s mužským životem netřeba ani mluvit.

Stačí si jen připomenout kdy a kdo v osmnáctém století kdy již pod tlakem demokratických humanistických ideí staré despotické režimy absolutistických monarchií kopali jako umírající kůň a zuřivě na všechny strany chrlili plameny své fanatické nenávisti vůči důstojnosti člověka a jeho lidským právům. Byly to právě toto nejtemnější období umírajícího absolutistického feudalismu, které zplodilo ten nejzvrhlejší organizovaný systém nejodpornějšího možného způsobu pohrdání základními lidskými právy mužů a jejich lidskou důstojností. Jednalo se totiž o ten nejhnusnější feministický vynález, který fakticky znamenal obnovení státního otrokářství a otroctví, kdy feudální absolutistický stát /a po něm v dalších stoletích i další pseudodemokratické režimy/ zavedl tzv."prezenční vojenskou službu" neboli "všeobecnou brannou povinnost".

Nucenou vojenskou službu vynalezli na počátku čtyřicátých let osmnáctého století /něco cca po roku 1742/ rakouská císařovna a uherská královna /formálně a oficiálně "císařovna římská" / Marie Terezie a ruská carevna Alžběta I.Petrovna. Obě tyto dámy vedly výbojné války a tedy armáda pro ně rozhodně nebyla jen tak na parádu. Jejich výbojné války velice zatěžovali státní rozpočet neboť vydržování žoldnéřských armád rozhodně nebylo levnou záležitostí.

A tak přišli na myšlenku, že by mohli násilím a bez ohledu na smluvní vztah římského práva "emfyteusis" /na němž se zakládá institut dědičného nájmu půdy coby fundament feudálních právních vztahů mezi principálem (feudálem) a emfyteutem (poddaným)/ zotročit své poddané, ba dokonce nejen své vlastní poddané, ale všechny obyvatele žijící na území, které ovládají, protože tato vojenská branná povinnost má býti "všeobecná".

Ovšemže "všeobecná" nikoliv v linquistickém slova smyslu, tedy toho co ve skutečnosti znamově znamená slovo "všeobecný", nýbrž všeobecná pouze v tom smyslu jak si slovo "všeobecný" interpretuje feministický mozek, což znamená, že slovo "všeobecná povinnost" znamená, že se týká - ostatně jak u feministek vlastně jinak - pouze mužů!!

Na základě těchto skutečností lze tudíž plným právem tyto obě dámy označit za první feministky na světě.

Posléze pak po roce 1768 ve střední Evropě i v Rusku došlo od myšlenky i k činům a tedy prvním pokusům o vytvoření obrovských armád na základě násilných odvodů za použití jednak primitivní propagandy, jednak brutálního násilí vládnoucího režimu.

Opět zde stála v popředí nechvalně známá císařovna Marie Terezie a pokud jde o Rusko pak carevna Kateřina s příjmením "Veliká", ačkoliv zdravému rozumu nemůže být zřejmé, co je na této v pořadí třetí arogantní a bezohledné feministce velikého?!

Snad leda ak, tak veliké množství prolité lidské krve. Och pardon! Nikoliv lidské krve, ale ovšemže pouze mužské krve. A muži - ovšemže jak jinak - na základě feministického vidění světa lidmi vlastně ani nejsou. Lidmi jsou totiž pouze ženy. Muž je mnohem méně, muž člověkem vlastně podstatě vůbec ani jen není...

Proto asi ani není divu, že již samotné tzv."lékařské prohlídky" odvodových komisí fakticky byli tím nejhrubším možným ponižováním lidské důstojnosti mladých mužů, respektive chlapců - pokud na rozdíl od feministek uznáme, že nejen ženy, ale též i muži jsou lidé a tudíž by měli mít i muži nárok na respektování své lidské důstojnosti.

Před těmito tzv."lékařskými komisemi" museli ani ne dvacetiletí chlapci "defilovat" úplně nazí, byli tam jednak "váženi" a jednak jim tam fakticky krejčovskými metry a měřítky "měřeny" všechny možné i nemožné rozměry částí jejich nahých lidských těl jako hlavy, krku, hrudníku, břicha, dolních končetin, horních končetin, chodidel, zápěstí atd.

Navíc obě feministky a to jak císařovna Marie Terezie, tak i ruská carevna Kateřina byli natolik sexuálně úchylné, že se na tyto násilně brutálním režimem přinucené nahé mládence v adamovém rouše nucené se promenádovat před tzv. "lékařskými odvodovými komisemi" - chodily často dokonce i osobně dívat a tím se sexuálně ukájet.

Samozřejmě, že i zde vychytralé feministky celou svou akci postavili na vychytralém zneužití "mužské ješitné pýchy a hlouposti" projevujících se u valné části mentálně retardovaných mužů což ostatně u negramotných, nevzdělaných a zaostalých rolníků nebylo zas tak těžké namluvit jim, že toto potupné a strašlivé státní vojenské otroctví je ve skutečnosti pro ně prý "veliká čest" ukázat jací jsou "veliký chlapi" a i když též z jakési povinnosti "k vlasti" tak i z vlastního zájmu, protože si tak prý mohou vydobýt svou velikou pověst na poli "mužské cti a slávy", ukázat jací jsou "veliký chlapi" a další podobné nesmysly a bláboly.

A ač všichni jak tehdy tak dokonce ještě i dnes vehementně popírají to, že za těmito idiotskými bláboly "o velikých chlapech" v souvislosti s nucenou vojenskou službou stály i stojí v pozadí ve skutečnosti intelektuální mozky světového feminismu, faktem zůstává, že až se tito podvedení a obelhání rolníci vraceli z válek v zuboženém stavu slepí, hluší, bez nohou, bez rukou či jinak zmrzačeni. A jediné kteří se tomu mohli teď smát byli již jen feministky, neboť jejich pudová nenávist vůči mužům a jejich touhy po jejich fyzické destrukci teď byli dostatečně ukojeny.

Samozřejmě, že i některé racionálně uvažující samotné feministky - které i navzdory své pýše vidí dál než na konec svého vlastního nosu - si uvědomují, že muže alespoň prozatím sami ještě stále potřebují na výkon fyzicky těžkých manuálních prací na které doposud nemají ještě stroje, které by jim muže při výkonů různých těchto stavebních a jiných podobných prací nahradili.

A to již nemluvím o feministické prognóze do budoucnosti totalitní gynekracie, kterou jim pomůže postupnými reformami tzv."zrovnoprávňování ženmuži" nastolit i část hloupých a naivních mentálně retardovaných tzv,"mužů-feministů", aby po vyvraždění mužské inteligence se pak oni sami v rukou vládnoucích feministek stali bezprávními otroky, a to buď otroky pracovními, které feministky budou stejně tak jako i ostatní dobytek používat k těžkým manuálním pracím, anebo otroky sexuálními sloužícími k sexuálnímu "potěšení" jednotlivých feministek, popřípadě jako otroci mající pro vládnoucí feministky svůj význam ve zdravotnictví a to na funkci živého "média" náhradních tělesných orgánů /srdce, ledvin atd./ předurčených k pozdějšímu zabití a následným transplantacím ve prospěch nemocných feministek, popřípadě jako zdravotnické "médium" určené k tzv."lékařským pokusům".

XV kapitola: Konkrétní příklady diskriminace mužůrežii žen

O diskriminaci, respektive o tom, kdo je v skutečnosti diskriminován by se dalo toho hodně mluvit.

Uvedu konkrétní příklad:

Obchodní společnosti Marlin B V, s.r.o. v Uherském Hradišti - jejímž jednatelem je jistý Mgr.Dušan Bellovič, Rč.:560915/0448 - zadává Úřad Práce v Uherském Hradišti prakticky veškeré veřejné zakázky o které má tato firma zájem. Například dne 23.3.2006 se u této firmy na ul.Leoše Janáčka č.p.180 v Uherském Hradišti uskutečnilo tzv."výběrové řízení" do rekvalifikačních kursů spolufinancovaných jak z finančních zdrojů Evropského sociálního fondu tak i státního rozpočtu České republiky. Jednalo se projekt "návrat do zaměstnání", který byl určen pro osoby, které jsou již jako nezaměstnaní v evidenci Úřadu práce v Uherském Hradišti déle než jeden rok. V rámci tohoto projektu tedy mělo být z řad cca šedesáti nezaměstnaných doporučených Úřadem Práce v Uherském Hradišti vybráno osmnáct nezaměstnaných, kterým bude umožněno zúčastnit se na rekvalifikačním kursu. Samotný jednatel firmy Mgr.Dušan Bellovič se na vybírání těchto nezaměstnaných neúčastnil. Samotný výběr provedlo pět jeho zaměstnankyň. A uskutečněný výběr skutečně odrážel "rovnost mužů a žen", přesněji řečeno rovnost obou pohlaví tak jak si ji interpretují a představují feministky.

Šestnáct nejlukrativnějších míst se týkalo prestižního kursu počítačové grafiky. Dvě místa se týkali jakéhosi podřadného kursu jakési manuální dělnické práce, nevím už ani co to bylo. Vím pouze, že žádná nezaměstnaná žena o tyto podřadná dělnická místa neměla zájem a proto je - z nouze cnost - tato pětice urozených dam přidělila dvěma nezaměstnaným mužům.

Naopak všech šestnáct lukrativních míst do počítačového kursu počítačové grafiky - které byli předmětem velikého zájmu ze strany všech nezaměstnaných mužů i žen bylo přiděleno nezaměstnaným ženám. Nezaměstnaní muži - ačkoliv objektivně nebyli o nic horší než nezaměstnané ženy co do dosaženého vzdělání /ba spíše ve svém průměru právě naopak!/ - neměli sebemenší šanci. Do rekvalifikačního kursu počítačové grafiky nebyl vybrán ani jeden! Feministky tedy opět jednou názorně v praxi ukázali jak si sami představují rovnost žen a mužů!

Mohu uvést ještě i jiný příklad, který se stal ještě v roce 2000 na Městském úřadě v Otrokovicích. Dne 11.9.2000 tam nastoupil na místo odborného referenta Odboru právního a přestupkového jeden dvojnásobný magister coby absolvent dvou vysokých škol, respektive fakult Univerzity Karlovy v Praze, konkrétně se jednalo o fakultu právnickou a filozofickou. Samotná tajemnice Městského úřadu v Otrokovicích Ing.Malíková má pouze jednu vysokou školu a jeden akademický titul inženýrky. Vedoucí odboru právního a přestupkového Mgr.Dospíšilová má pouze jeden magisterský akademický titul z právnické fakulty Masarykovy Univerzity, navíc i to dle vlastních slov vystudovala počátkem benevolentních devadesátých let dálkovou formou! Kolegyní tohoto dvojnásobného magistra z Univerzity Karlovy byla jistá slečna Marcela Kolínková, která neměla vůbec žádnou vysokou školu! A totéž se týkalo i další úřednice tohoto oboru paní Slavíkové. Jiné osoby na tomto oboru v té době nepracovali. Protože tento dvojnásobný magister z Univerzity Karlovy v Praze objektivně všechny výše uvedené ctihodné dámy svým vzděláním vysoce převyšoval nikdy neměli dotyčné dámy skutečný zájem ho zaměstnat. Přijali ho na zkušební tříměsíční dobu a jen co se jim naskytla příležitost přijmout nějakou - byť i méně vzdělanou - ženu, okamžitě ho vyhodily.

Nedovedu si představit jak by všechny feministky skákali rozhořčením kdyby to snad nedej bůh bylo nějak obráceně!

Totiž kdyby někam na úřad nastoupila nějaká dvojnásobná magistra práva a současně i magistra filozofie z Univerzity Karlovy v Praze, která by svým vzděláním převyšovala své mužské nadřízené /a o mužských kolezích již ani nemluvě!/, a kteří by ji proto přijali pouze na zkušební dobu a zatím by intenzivně hledali nějakého - byť i kvalifikací horšího - muže, a poté co by ho našli, tak by tuto dvojnásobnou magistru ihned vyhodili.

Feministky často poukazují na tu skutečnost, že mezi členy představenstev a dozorčích rad, mezi ministry, senátory a poslanci je více mužů než žen. V souvislosti s tím se domáhají zavedení jakýchsi početních kvót, které by v těchto orgánech a institucích zajistilo paritní zastoupení žen a mužů.

Tyto požadavky lze pokládat pouze za součást sporů mezi ženskou buržoasií chtějící si urvat něco od mužské buržoasie. Či přesněji řečeno pouze za součást "žabomyších válek" mezi ženskou větví buržoasie domáhající se většího podílu na bohatství, moci a kompetencích od mužské větve jedné a téže buržoasie.

Osobně s tím nemám nijaký problém. Já sice nikdy poslancem nebudu a ani bych jím býti nechtěl /nanejvýš tak bych byl ochoten být asistentem nějakého poslance nebo senátora/, nicméně pokud bych již nějakým omylem - čistě teoreticky - tím poslancem byl, pak bych nepochybně zcela určitě hlasoval za zákon stanovující v podnikatelské sféře, ve veřejné správě a v politice paritní zastoupení mužů a žen! Ostatně proč ne?!?

Ovšemže nechtěl bych zůstat pouze při tom. Žádal bych aby tento zákon nebyl omezen pouze na "špičku" podnikatelské sféry, veřejné správy a politiky jak si to přeje feministická buržoasie.

Žádal bych důslednost, aby tento imperativ paritního zastoupení žen a mužů bych obligatorně rozšířen na celou politiku, veřejnou správu i soukromopodnikatelský sektor.

A tedy včetně i zastupitelů v obecních zastupitelstev, a to i v té nejmenší obci, právě tak i na celou veřejnou správu tj.nejen na místa "papalášská", ale na absolutně všechna existující úřednická a ovšemže i ta nejnižší úřednická místa ve veřejné správě; taky i na absolutně všechna pracovní místa neúřednická /a to i těch nejnižších neúřednických, technickohospodářských a dělnických pracovních míst/ jak ve státních podnicích, tak i ve formálně soukromých podnicích s majoritním majetkovým podílem státu, ba dokonce - přesněji řečeno - majoritním majetkovým podílem veřejného sektoru. A nakonec pak i v podnikatelském sektoru čistě soukromém.

A tedy žádal bych paritu mezi ženami a muži nejen při obsazování špičkových manažerských míst, nýbrž absolutně všech existujících pracovních míst, a tedy nevyjímajíc z toho ani paritní zastoupení mužů a žen na všech, a to i takových pracovních místech, jako jsou například místa soudců, dále i učitelů ve školství, středoškolského ošetřovatelského zdravotního personálu ve zdravotnictví, poštovních doručovatelů, úředníků na všech obecních úřadech a to nejen celkově ale i liniově v jednotlivých jejich hierarchických segmentech které v absolutní rovině existují na trhu práce. A za tímto účelem by bylo vhodné i rozpracování stanovení konkrétní specifikace, respektive identity každého jednoho existujícího pracovního místa, nebo alespoň určitého obligatorního normativu, který by závazně u každého konkrétního místa stanovil zda-li má být obsazenou ženou nebo mužem s tím, že u vedoucích "jedinečných"míst bude zachovávána - podle okolností - buď určitá rotace střídající muže a ženu v čele tohoto úřadu /tj.ředitel-náměstek nebo vedoucí-zástupce vedoucího atd. se vzájemnou rotací nebo výměnou funkcí/ , u nižších "nejedinečných" pracovních míst pak stanovující obligatorní paritu mezi příslušníky obou pohlaví v počtu pracovníků daného resortu, úseku, odboru, oddělení, pracoviště i konkrétních funkčních začlenění a platových či mzdových ohodnocení.

Protože pouze pak by alespoň v oblasti společenského uplatnění mužů a žen bylo možno mluvit vůbec alespoň částečně a alespoň v této partikulární oblasti vůbec o nějaké jaké-také rovnoprávnosti obou pohlaví.

Zaujalo Vás to? Pokud ano, tak Vám doporučuji přečíst si ještě i tuto hlavní klíčovou práci:

Henryk Lahola : Ženy jsou ve společnosti privilegovány a muži diskriminováni. Feminismus či feminizmus nebo antifeminismus či antifeminizmus nebo maskulinismus či maskulinizmus. Feministky či maskulinisti nebo maskulinisté. Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Femini.htm

Dne 14.8.2006 napsal:

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!