wz

Zpět na hlavní stránku!

Zločinecký úmysl vydávat bezbranné děti na milost a nemilost v plen perverzním sexuálním úchylům je vize jako z nejděsivějšího hororu.

Vláda ČR má uložit ministryni spravedlnosti, aby do 31. května 2010 vypracovala novelu, která v takzvaném “zákonu o registrovaném partnerství” zruší ustanovení, které doposud zabraňuje pervezním homosexuálním úchylům žijícím v takzvaném “registrovaném partnerství” takzvaně “osvojit si dítě”, zřejmě asi jako takzvané sexuální otroky sloužící k uspokojování perverzních sexuálních potřeb těchto úchylných homosexuálů, respektive současná homosexuální vláda České republiky chce vydávat bezbranné děti, a to včetně i těch dětí, které jsou státními občany České republiky chce nemilosrdně za živa vydávat na milost a nemilost v sexuální plen a znásilňování perverzním homosexuálním úchylům, kde těmito perverzními homosexuálními úchyláky takzvaně “adoptované děti” se pravděpodobně asi mají stát jejich soukromou sexuální hračkou sloužící k jejich perverzním homosexuálním orgiím vykonávaným dospělými homosexuálními perverzními úchylmi s těmito nešťastnými dětmi.

Citlivějším lidem se omlouvám, že jsem bez obalu a bez jakýchkoliv servítek natvrdo a zcela otevřeně pojmenoval zločinný úmysl současné Fischerovy takzvané přechodné vlády, zejména pak ministra Kocába, aby se každý dozvěděl to, jaký ohavný zločin se tito zločinci - fanaticky nenávidící svůj vlastní národ, a zejména pak bezbranné děti - chystají spáchat na nevinných dětech. Jinak si totiž nedovedu racionálně nijak vysvětlit úmysl odevzdávat naše děti nebezpečným perverzním sexuálním psychopatům.

Tyto takzvané “adopce dětí homosexuály” mají totiž charakter těch nejděsivějších apokalyptických akčních hororů, neboť malé dítě vydané do rukou dospělého homosexuála nemá absolutně žádnou reálnou šanci, aby se proti tomuto dospělému sexuálnímu násilníkovi mohlo samo nějak bránit.

Rád bych položil ministrovi Kocábovi a ostatním podobně smýšlejícím tuto otázku:

Kdyby jste se opět měli stát dvouletými či tříletými bezbrannými malými dětmi, přáli byste si, aby si vás “adoptovali” a odvlekli si do své “domácnosti” nějací dospělí homosexuálové?

A jak na tuto otázku odpovíte Vy čtenáři? Měli by jste si na tuto otázku všichni odpovědět alespoň ve svém svědomí, u vědomí si toho, co nám řekl náš Pán Ježíš Kristus: “Co nechceš aby jiní lidé dělali tobě, to nečiň ani ty jim”.

Nevím jak Vy, ale pokud jde o mně osobně, já to řeknu zcela na rovinu, že představa, že by mně například jako dvouletého či tříletého bezbranného chlapečka vládnoucí režim v časech když jsem byl takovéto malé bezbranné dítě měl odevzdat nějakému sexuálnímu úchylovi nebo nějakým sexuálním úchylům je natolik hororově děsivá, že – ačkoliv jinak euthanasii kategoricky odmítám – zde v tomto zcela výjimečném extrémním případě by jsem si výjimečně skutečně přál být raději třebas i v tomto dětském věku dvouletého či tříletého dítěte nějak utracen, a to třebas i jakýmkoliv způsobem utracen, než za živa být odevzdán na milost a nemilost v plen do pazourů takovýmto nějakým sexuálním úchylům či úchylovi.

Když jsem byl žákem šesté třídy základní školy, tak nám tenkrát naše pani učitelka dějepisu povídala o tom, jak krutí Sparťané na řecké Spartě házeli mrzácké děti ze skály. Všichni jsme byli velice pobouřeni tímto krutým barbarstvím Sparťanů vůči svým vlastním tělesně postihnutým vlastním dětem. V té době jsem si myslel, že většího barbarství jako je vraždění těchto malých dětí Sparťany jejich házením ze skály již nemůže existovat. Ministr Kocáb a jemu podobní mně však ale právě nyní svými zločinnými úmysly přesvědčili, že jsem byl tenkrát velice naivní, že jsem se tenkrát velice mýlil. Když se totiž vžiji do osudu těchto malých sparťanských dětí, tak kdybych se narodil na Spartě a byl nějak zdravotně postižen, tak je mi nyní jasné, že být hozen ze skály do rokle, aby se mi ihned po dopadu rotříštila měkká dětská lebka o skálu na kterou dopadne, nebo zlámali vazy chatrné dětské kostřičky, popřípadě i obojí, a tedy znamenající rychlou smrt, je nepochybně menším zlem, než být odevzdán do rukou nějakému dospělému sexuálnímu úchylovi či úchylům. Ale pokud i Sparťané skutečně měli i nějaké sadistické sklony, pak to je nepochybné, že mnohem krutějším barbarstvím než vraždit takzvaně “nepotřebné” děti je odevzdávat je jako sexuální hračky do rukou perverzním sexuálním úchylům. Ovšemže pokud by se na Spartě – kde se jinak chlapcům dostávalo nepochybně té nejlepší možné výchovy, aby z nich byli vychováni skuteční muži, i navzdory této nepochybně správné sparťanské výchovy chlapců, která by nám všem měla být při výchově chlapčenské mládeže vzorem – vůbec mohli někde objevit nějaké rozmaznané femininně změkčilé “chlapecké bábovky”, ze kterých by se v pubertě mohli vyvinout homosexuální anebo pedofilní úchylové.

Tudíž v žádném případě, a to ani omylem nelze souhlasit s tím, aby bezbranné děti, které se sami nemohou proti dospělým sexuálním úchylům nijak bránit, aby pokud nemohou vyrůstat ve vlastní rodině, mohly být takzvaně “adoptovány” ať již homosexuály, anebo třebas i jakýmikoliv jinými sexuálně úchylnými osobami, respektive aby naše bezbranné, nevinné děti naše české soudy bez sebemenšího mihnutí oka, bez sebemenšího zardění se či sebemenších výčitek svědomí takzvaně “svěřovaly do výchovy” sexuálně úchylným, psychiatricky a sexuologicky nemocným lidem.

Jakákoliv varianta adopce dětí homosexuály by byla v přímém rozporu s Evropskou úmluvou o osvojení, a zejména pak i v rozporu s Úmluvou o právech dítěte, která byla v Československu publikována ve Sbírce zákonů s platností jak pro Českou republiku, tak i pro Slovenskou republiku jako Sdělení ministerstva zahraničních věcí č.104/1991 Sb., jakož i v rozporu s Listinou základních práv a svobod, tj. ústavním zákonem č. 2/1993 Sb.

Dítě není sexuální hračka! Respektujme lidská práva také i u dětí!!

Evropská úmluva o osvojení záměrně omezuje možnosti osvojení na takovou formu soužití, která je pro dítě vhodná z hlediska jeho vývoje.

Tento zločinecký úmysl vlády volá do nebe po seslání takové povodně jakou Česká republika nikdy ještě nezažila, a už se na to i těším jak si tento mimořádně destruktivní přírodní živel coby spravedlivý trest Boží mnozí vychutnají až na dno svých slz ti co si ho zaslouží, a to zejména jak si to pyšní homosexuální Pražáci vychutnají!

A jen se tomu všemu smějte, co jsem napsal o odstavec výše! Smějte se mi! Kdo se směje naposledy – ten se směje nejlépe!

A oč více se teď Vy cyničtí a bezcharakterní ateisté, boháči a zločinci budete tomuto mému proroctví smát nyní, o to více budete pak naříkat a kvílit nad vlastním neštěstím, až to přijde. A pak zase až to přijde, a v televizi, v rozhlase a ani v tisku nebude se již po ty dny mluvit o ničem jiném, a z mnohých Vás arogantních homosexuálních buržujů se stanou bezdomovci přišlí o všechno, pak si vzpomeňte i na moji maličkost, a to nejen na to, že jsem to říkal, ale i na to, jak jste se mi tenkrát pro tyto slova smáli, ba vězte i to, že v těchto pro Vás tragických dnech nad touto vykonanou spravedlivou Boží pomstou zkázy, destrukce, rozvratu, chaosu, ztráty majetku i nejbližších příbuzných mnohých z Vás ateistických “posměškárů” se zase pro změnu s chutí budu smát já Vám!

Kromě toho tento ohavný zločin vládnoucího homosexuálního režimu České republiky proti svým vlastním dětem je nejen zločinem do nebe volajícím po rázném a spravedlivém Božím trestu, ale je dokonce neslučitelný i ze světským právem, a to s Úmluvou o právech dítěte, ke které se Česká republika hlásí. V čl. 3 této Úmluvy se totiž doslova uvádí, že “zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy zákonodárnými nebo správními orgány.”

Adopce jsou řešením pro dítě, mají pomoci najít dítěti nové rodiče. Účelem adopcí je tudíž zájem dítěte, a nikoliv tedy zájem sexuálně úchylných lidí, aby pro své vlastní potěšení dostali “živou” sexuální hračku s kterou si mohou dělat co se jim zlíbí, na které si mohou ukájet všechny ty své perverzně zvrácené sexuální choutky.

A nejen to! Dokonce i v důvodové zprávě k takzvanému zákonu o registrovaném partnerství z roku 2006 je výslovně uvedeno, že zákon neumožňuje adopci takzvanými “registrovanými partnery” a zůstává zachována preference přirozených párů muž-žena. A dnes tato zcela zásadní změna v přístupu k tomuto v roce 2006 uzákoněnému takzvanému “registrovanému partnerství” při péči o děti hrubě porušuje i to málo slibů, co nám heterosexuálům tehdejší homosexuální ministři, homosexuální poslanci a jiní teplí protagonisté nechvalně známých událostí z roku 2006 slíbili. Dovoluji si v této souvislosti připomenout, že v důvodové zprávě k zákonu o registrovaném partnerství, tisk 969 ze IV. volebního období, jeho předkladatelé z řad vládnoucích ideologických homosexuálů zdůrazňovali, že tento zákon neobsahuje právní úpravu, která by umožňovala společné osvojení dítěte registrovanými partnery. Návrh ministra Kocába původní záměr předkladatelů i podporovatelů zákona zásadně mění, a je vlastně porušením všeho, co nám heterosexuálům vládnoucí pokrytečtí teplí papaláši sedící si tam nahoře tenkrát neupřímně slíbili.

Takováto ochrana dětí není samoúčelná. Na první místo staví se zájem dítěte, které se nemůže nijak bránit.

Mým hlavním důvodem k nesouhlasu s tímto zločineckým úmyslem je ta skutečnost, že tento postup je v ostrém rozporu s ochranou zájmů dítěte. Pokud jde totiž o rozhodování o dětech, které se nemohou vyjádřit, tím méně aby se alespoň čisto teoreticky mohli sami jakkoliv bránit – a to ať již:

1./právně – tj. že by snad dítě podalo žalobu u soudu, eventuálně i odvolání, a pak třeba i dovolání, potažmo stížnost u Ústavního soudu kvůli porušení svých vlastních lidských práv tím, že bylo odevzdáno jako sexuální hračka sexuálně nemocnému psychopatickému úchylovi nebo úchylům

anebo

2./fyzicky - přímá fyzická obrana dítěte proti sexuálně motivovanému násilí nebo jakémukoliv jinému útoku sexuálního úchyla, kterému bylo dítě vládnoucím režimem odevzdáno peo jeho sexuální potěšení jako sexuální hračka, neboť bohužel tyto děti neměly to štěstí vyrůstat u svých vlastních rodičů – u svého vlastního táty a mámy.

Poptávka slušných manželských párů chtějících adoptovat dítě převyšuje nabídku “volných” dětí!

Kromě toho navíc všichni velice dobře víme, že ochotných a vhodných, slušných manželských párů, kteří na adopci neúspěšně čekají často i několik let, je mnoho. Uvítal bych proto iniciativu vlády, která namísto pochybného hazardování se životy a zdravím našich dětí by právě naopak měla legislativně usnadnit adopci v těchto případech, kdy dítě dostane do výchovy slušný muž a slušná žena, kteří spolu žijí uspořádaným a bezúhonným životem v řádném manželství.

Jak jsem se mohl dočíst, v současné době v České republice čekají i 3-5 let desítky, ba snad i stovky normálních a slušných manželských párů, které prošly výběrem a náročnou přípravou na vhodné dítě k adopci. Existuje řada komplikací, kvůli kterým se děti do náhradních rodin dostávají zbytečně pozdě. Vláda České republiky - namísto svého zločineckého úmyslu odevzdávat “volné” děti nějakým sexuálním psychopatickým úchylům -by se měla proto zabývat odstraňováním zbytečných překážek pro adopce či pěstounskou péči o tyto “volné” děti, na které i bez homosexuálů a jiných perverzních psychopatů a sexuálních úchylů již tak jako tak čeká množství normálních a slušných manželských párů, kterých je mnohem více než je počet takzvaně “volných” dětí určených k adopci, v důsledku čehož se ani na všechny slušné manželské páry chtějících si adoptovat dítě se jednoduše vůbec nedostane.

A ještě mnohem výraznější je tato převaha potencionálních pěstounů oproti počtu “volných” dětí které by mohli získat do své držby, protože pěstouni jsou za své pěstounství dokonce placeni státem, v důsledku čehož je to pro každého pěstouna finančně velice lukrativní biznis dostat dítě do své pěstounské péče. A to tím více je pěstounství lukrativním biznisem, když vezmeme v úvahu i současnou ekonomickou krizi, která decimuje dokonce dnes již i střední buržoasii.

Ba dokonce pokud by snad i někdy došlo k tomu, že slušných manželských párů čekajících na adopci dítěte nebude více než kolik činí počet takzvaně “volných” dětí, tak pak za těchto eventuálně úplně nových okolností pokud by snad někdy nastaly, bych i nad otázkou “bezúhonnosti” bych byl ochoten možná že přimhouřit oko, neboť je bez nejmenších pochybností nekonečněkrát lepší když si dítě adoptuje raději třebas i nějaký krvavý mafiánský loupežný vrah, pokud je ovšemže tento zmíněný “krvavý mafiánský loupežný vrah” alespoň z hlediska své vlastní sexuality sexuálně normálním člověkem, než kdyby toto dítě mělo padnout do rukou nějakému homosexuálovi, nebo nějakému pedofilovi, anebo třebas i jakémukoliv jinému sexuálně nemocnému psychopatickému úchylovi nebo úchylům.

Pokud jde o takzvané “adopce dětí homosexuály”, zde se nelze ani vymlouvat na Evropskou unii. Neexistuje totiž žádný mezinárodní závazek, který by nás Českou republiku jako stát k této změně ve prospěch “adopcí dětí homosexuály” nutil. Evropská unie i Lisabonská smlouva považují totiž rodinné právo a vše co s rodinným právem souvisí za vyhrazené výlučně pouze jen pro rozhodování členských zemí, do nichž se Evropská unie a ani její jednotlivé orgány nebudou jednotlivým členským státům do této svrchované kompetence jednotlivých zemí nijak vměšovat.

Dne 15.2.2010 napsal občan České republiky JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!