wz

Zpět na hlavní stránku!


Cyklus: Bůh k nám mluví skrze metafyzická tajemství přírody.

Jak žijí zvířata? Ako žijú zvieratá? Pudy. Instinkty. Inštinkty. Když zvíře neví, proč to dělá. Keď zviera nevie, prečo to robí.

Předem bych chtěl čtenáře a čtenářky této práce upozornit na to, že tuto práci publikuji na náboženských webových stránkách o Bohu a víře www.henryklahola.nazory.cz především pro děti, což je též důvod toho, proč tato práce je napsaná tou formou, která je přístupná dětskému myšlení i chápání. Přesto však se ale domnívám, že – nehledě na svou ”dětskou formu” kterou je tato práce psaná – má svým věcným obsahem mnoho co říci i dospělým lidem, kteří se upřímně zajímají o metafyzická tajemství vesmíru a přírody.

Když vidíme nějaký stroj, nejprve si dáme ukázat jeho částky, jak je složený, a pak si žádáme vidět i to, jak pracuje. Doteď v předešlých pracích jsme zkoumali, jak jsou zvířata vnitřně sestrojeny; no a nyní si žádáme vidět, jak žijí tyto tak hezky sestaveny zvířata.

Bude i toto velmi zajímavé, vždyť život zvířat či zvierat je v mnohém podobný našemu životu, protože zvířata stojí na nejbližším stupni pod člověkem.

Zvířata mají pět vnějších smyslů, tj. zrak, sluch, čuch, chuť a hmat. Pak mají zvířata paměť či pamäť, vždyť víme, že kůň či kôň si dobře zapamatuje cestu, pes si pamatuje na svého gazdu. Mají i smyslnou soudnost, vždyť zvíře je schopno rozlišit, co je mu prospěšné a co škodlivé, kdo je mu přítelem a kdo nepřítelem. Konečně mají zvířata “pud”. O tomto nám třeba více mluvit.

Co je zvířecí pud či zvierací pud? Zvířecí pud je vrozená smyslná náklonnost, kterou zvířata cíli přiměřeně působí, ačkoliv cíl svého působení neznají. Tento krátký opis třeba nám dobře přezkoumat, protože půdové působení uzpůsobuje zvířata na obdivuhodné činnosti,ale ono staví též nepřeklenutelnou propast mezi zvířata a člověka.

  1. V pudovém působení zvířete či zvieraťa nacházíme tyto příznaky: 1. Obdivuhodnou cílevitost, 2. Neznalost cíle, 3. Vrozenost, 4. Smyslnost. Zkoumejme tedy tyto příznaky řad – řadem.

  1. Ve zvířecím pudě či vo zvieracom pude se objevuje obdivuhodná cílevitost, respektive zvířata činí přiměřeně cíli. Vidíme několik příkladů.

Od jakživ obdivují lidé včelí plásty či včelie plasty. Včelám je potřebné svůj med uložit do nádob. Vždyť každou tekutinu, tedy i med, třeba držet v nádobě. Ty nádoby však nemohou být veliké, protože by se v nich včely či včielky utopily. Včely tedy stavějí malé buňky. Ty buňky jsou šestihranné a v plástu ve dvou řadech uložené tak, že ty dva řady buněk mají společný základ. Tímto způsobem se dá uložit nejvíce medu, a získá se nejvíce voskového materiálu, z kterého jsou buňky stavěny.

Opice, ještě i ty, které si už navykli na lidskou kuchyni, rozeznají škodlivé zeliny od jedlých. Proto cestovatelé, kteří po neznámých krajích neznámé rostliny a ovoce nacházejí, opice používají, aby se dozvěděli, které ovoce mohou užít a kterého se chránit.

Jakýsi krahulec jménem huaco v jižní Americe chytá jedovaté hady. Když ho jedovatý had uštípne, huaco ihned vyhledá zelinu zvanou “vejuko” a žere její listy. Toto přivedlo lidi na myšlenku, že tá zelina je užitečná proti uštípnutí hada.

Tisíce a tisíce příkladů každodenního života též nám ukazuje, jak cílevitě pracují zvířata: podzemní sýpky cvrčků, umělá síť pavouka, hnízdo laštovek či lastovičiek, zařízení mraveniště či mraveniska atd.

  1. Ale co jak je obdivuhodná cílupřiměřenost, kterou zvířata obvykle dělají své činnosti, přesto všechno činí bez poznání cíle, čili bez povědomí, proč to tak činí, a ne jinak. Tj. zvířata při všech svých, co jako krásných a cíli přiměřených činnostech, projevují, že to všechno činí bez vlastního, opravdivého, rozvažujícího rozumu.

Nejjasnějším důkazem nerozumnosti zvířat je, že svoje umělecké činnosti i tehdy úplně stejně činí, když pro vnější okolnosti je činnost zbytečná, bez cíle, ba až škodlivá.

Když chrčok chytne ptáče, ihned mu poláme křídla, a to velmi moudře, aby mu totiž ptáče neuletělo. Ale chrčok neví, proč láme ty křídla; protože i když najde zdechlé ptáče, i tomu zláme křídla!

V Norsku jsou divé kačky, které si do hnízda ze sebe mnoho pápeří natrhají a ním zakrývají svá vejce, když sejdou z hnízda. Ale ta kačka neví proč to dělá, protože úplně stejně tak zakrývá svá vejce i tehdy, když ji podsypou v teplé, vytopené kuchyni, kde není třeba vejce chránit od prochlazení.

Naše drůbež či hydina též usilovně sedí na vejcích, ale neví proč to dělá, protože když přijde na ni pud sezení, věrně budě sedět na hnízdě i tehdy, když vejce jiné drůbeže či hydiny, anebo třebas i jen kamínky podsypeme pod ni.

Z těchto a přemnohých jiných případů je jasné, že zvíře obvykle se moudře, cíli přiměřeně chová, ale ono samo nerozumí, co dělá, a proč to tak dělá.

Činnost zvířete je podobná činnosti srdce, plic anebo ledvin či obličiek. I tyto vnitřní ústroje cíli přiměřeně a moudře konají své velice užitečné činnosti, ale samotné tyto orgány ovšemže sami neví, proč to tak činí.

3. Třetím příznakem pudové činnosti je, že je vrozená. Víme o sobě, kolik námah nás stojí, kým se cosi naučíme. Jak těžce se učí dítě číst, psát a počítat. Kolik se natrápí mistr s učněm, kým ho ve svém umění vicibrí. Kolikrát se nám pokazí práce, kým se ji naučíme řádně zhotovit. U zvířete není tak. Ono každé donáší svou celou jsoucnost na svět; nemusí se učit od svých rodičů, a jeho práce jsou ihned dokonalé, a to i ty nejprvnější.

Štika či šťuka je velmi dravá ryba, požere všelijaké ryby, ale hlaváče nechytá, neboť má pichláče, těmi by se jí zastavil v hrdle a zadrhl by ji. Tato vědomost musí být štice či šťuke vrozená, vždyť nebezpečí se spolknutím hlaváče spojené nemohla ani zkusit, ani od jiných štik či šťúk se dozvědět, protože každá štika by zahynula, která by takovouto zkušenost měla.

Víme, že nyní i v strojích se uměle líhnou kuřátka či kuriatka. A takto vylíhnuté kuře či kurča, ačkoliv nikdy nevidělo slépku či sliepku, uhodne papraď, a když přijde čas tak kotkodáka, kvočí, vysedí a vodí kuřátka, jako jiné slépky či sliepky – ačkoliv to nikdy nevidělo! Celý ten pud je tedy nikoliv získaný, ale vrozený.

Když obdivujeme jsoucnost zvířat, může nám na um přijít rozený boháč. Když se kdo narodí boháčem, anebo velkým pánem (baronem, grófem), v tom nemá on nijaké zásluhy, ale chvála patří zato jeho předkům, kteří to skvělé postavení pro svou rodinu získali. Jsoucnost zvířat či zvierat není jejich chválou, vždyť si ji nikoliv ony získávají, ale je ona slávou Boha-Stvořitele, který každému zvířeti či zvierati do přirozenosti vštěpil všechny jsoucnosti a vlohy, které jsou mu na výživu a na udržení rodu potřebné a užitečné. V každé pudové jsoucnosti zvířete máme vidět odlesk Boží moudrosti a dobroty.

4. Čtvrtým příznakem zvířecího pudu je jeho smyslnost.

Zvíře či zviera je celou svojí přirozeností vázáno k zemské, nízké hmotě. Ono jen za tím jde, co jeho tělu lahodí; a jen toho se chrání, co ho na těle bolí. Mimo tohoto vlastního tělesného zájmu je zvíře ještě jsoucí starat se o svá mláďata; tím je postaráno, aby jeho rod nevyhynul.

Zvíře nelituje nemocné zvíře, nemá studu, nemá svědomí, nemá pochopení o ctnosti, o Bohu, nezná víru, neví se modlit. Výlučně jen to ho zajímá, co jeho tělu dobře padne, anebo mu škodí.

Když jsme již takhle opsali život zvířat, můžeme hledat odpověď na tuto zajímavou otázku: Zda-li má zvíře kromě hmoty i nějakou nehmotnou životní sílu?

Ano, zvíře má v sobě kromě hmoty jakýsi životní prvek. Zvířata či zvieratá mají vyšší , spletěnější život, jako rostliny. A když už život rostlin vyžadoval, abychom v nich uznali nějakou životní, mimohmotnou sílu – tím více ji musíme uznat ve zvířatech či zvieratách.

O tom svědčí i to, že ve zvířeti je cosi, co je v něm stále totéž. Například laštovka či lastovička se přes mnohá léta vrací do téhož hnízda; pamatuje si, že první raz v tom hnízdě hnízdila. To však je dokázáno, že tělesná hmota zvířat jako i člověka se stále proměňuje; vždyť prací, potem a trusem odchází stará vyžitá hmota, a jídlem a nápojem zas přichází nová hmota. Dokázáno je, že u menších zvířat za několik dnů, u větších za několik let celkem se vymění hmota, z kterých jejich tělo pozůstává! Musí být tedy ve zvířeti nějaká součástka, která s těmito tělesnými součástkami se nevyčaruje, ale je stála přes celý život: to je nehmotná životní síla.

Nesporné je tedy, že zvířata mají nehmotný prvek, že mají zvířecí životní sílu. Ale již o přírodě, jako i o původě a o konci zvířecí či zvieracej životní síly velmi málo víme vyzkoumat. A náš lidský rozum tak rád by pronikl všechna tajemství!

Francouz Flourens (čti Flurán) i v tomhle nachází důkaz, že pro člověka musí být mimo zemského života ještě jiný dokonalejší život. Nosíme totižto v sobě touhu, abychom všechno přezkoumali a pronikli. V tuzemském životě se tato naše touha neplní. Ale není možné, abychom měli vštěpenou do sebe touhu, která by nás bez ukojení vždy jen trápila. Tedy musí být pro nás i jiný život, v kterém i tato naše touha bude uspokojená, vyplněná.

 

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si šestnáct listů adresovaných studentovi Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

7.list Martinovi: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

8.list Martinovi: Fenomény jako ”Caelum”, ”Tartarus”, ”Exorcismus”…

9.list Martinovi: Jaká je podstata eschatologické dimenze existence člověka?

10.list Martinovi: Nevyvratitelné důkazy o existenci Krista jako člověka!

11.list Martinovi: Bůh a Jeho Zjevení: proroctví, zázraky a Kristus!

12.list Martinovi: Kristus je Bohočlověk – Kristus je osobou Bůh, přirozeností Bůh i člověk!

13.list Martinovi:Kristus vytvořil pouze jednu Církev – ty ostatní ”církve” Kristus nezakládal!

14.list Martinovi: Jak a proč Kristus uskutečnil vykoupení právě takovýmto způsobem!

15.list Martinovi: Jak se uskutečnilo vtělení a jak je to s Pannou Marií?

quasi 16.list Martinovi: Dodatky po patnáctém listu Martinovi.

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si pět listů pro Andreu (ve slovenštině):

1.list pre Andreu: Dva hlavné argumenty dokazujúce existenciu Boha.

2.list pre Andreu: Stvorenie sveta a človeka podľa prvých troch kapitol ”Genesis”.

3.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie prípadu Majstra Jana Husa.

4.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie fenoménu stredovekej inkvizície.

5.list pre Andreu: Kristovo zmŕtvychvstanie je dokázaný historický fakt: viac ako 500.svedkov na vlastné oči videlo zmŕtvychvstalého Krista!

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si předcházejících čtrnáct prací z cyklu: Bůh k nám mluví skrze metafyzická tajemství přírody:

1práce: Hvězdnatá obloha vesmíru i planeta Země: Moudrý řád existuje v celém světě.

2práce: Laplaceova teorie o vzniku světa: Mohl se svět utvořit jen tak bez Boha sám?

3práce: Co říká nám empirické poznání o materii světa?

4práce: Vitalita lidí, rostlin a zvířat se nedá objasnit bez Boha

5práce: Některé ateisty od nepaměti charakterizuje lhářství, pokrytectví a občasná nechtěná upřímnost.

6práce: Mají také i rostliny imateriální duchovní jsoucno? A jaká je vlastně tajemná síla rostlin?

7práce: Miniaturní rostlinky baktérie – tajemný svět nebezpečných bakterií a jiných podobných miniaturních částic.

8práce: Algy. Kvasinky. Sterilizace a destilace. Svět potřebných bakterií. Zázrak: In minimis Deus maximus v Bohem stvořené přírodě.

9práce: Osteoporóza a osteopenie. Kosti a maso i svaly. Obdivuhodná moudrost Boha – Stvořitele ukrytá v tělesné soustavě zvířat i lidí.

10práce: Pepsin a metabolismus. Trávení a zásobování těla. Obdivuhodná moudrost Boha – Stvořitele ukrytá v tělesné soustavě zvířat i lidí.

11práce: Dodavatel a policajt těla: Srdce. Krev. Krv. Bílé krvinky. Červené krvinky.

12práce: Mistrovské zařízení plic, pľúc. Plíce, pľúca. Ledvina, ledviny. Oblička, obličky.

13práce: Telegraf - v těle. Mozek. Mozog. Ganglie. Nerv. Nervy.

14práce: Práce nervů. Práce nervov. Tajnosti světa. Oko. Oči. Nástroj zraku. Oční koule. Hmat.



Zpět na hlavní stránku!