wz

Zpět!

5.list: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

Z textu e-mailu: ”Pane doktore, prý kromě malých výjimek jsou velcí vědci a učenci vesměs ateisté. Já tedy nevím… Martin…”

Varování!! Chcete-li správně porozumět tomuto 5.listu Martinovi, musíte si nejprve přečíst předcházející ctyri listy Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

Nejprve bych chtěl poprosit různé ”génie” s ubohým jedináčkem před svým jménem, popřípadě ty ještě větší ”supergénie” co nemají ani tento ubohý jedináček, respektive se zpravidla dokonce jedná o různé dvacetileté či ještě mladší sopláky, kterým teče mléko po bradě a kteří sice sami vůbec nic neumí, ale ve své ubohosti si tím více myslí, že již spolkli všechnu moudrost světa a již dříve než si jakoukoliv práci na těchto webových stránkách přečtou, tak s jejím obsahem (ač ho vůbec ještě ani nečetli!) zásadně již dopředu absolutně nesouhlasí a nejrůznější práce na těchto webových stránkách čtou pouze proto, aby mi pak mohli psát své jízlivé e-maily plné fanatické zloby a nenávisti ve kterých se s velikým rozhořčením rozplývají nad ”ubohou a dementní úrovní mých prací”.

A proto tedy Vás prosím tedy vážený pane ”génie” (nebo ctihodná dámo ”génijko”) – nečtěte raději ani tuto další ”dementní práci” – a opusťte raději ihned tyto webové stránky. Pevně věřím, že na Internetu se nepochybně najdou i takové webové stránky (a není jich bohužel málo!!), které odpovídají Vaší "intelektuální" úrovni. Já ale Vaše přesvědčení a názory (pokud vůbec nějaké máte!!) plně respektuji – respektujte proto prosím také Vy přesvědčení a názory jiných lidí (třeba i moje) a smiřte se s tím, že jsou prostě i lidé, kterým (s ohledem na jejich zaměření, zájem nebo orientaci) se některé práce zveřejněné na www.henryklahola.nazory.cz jednoduše líbí a čtou je rádi, protože je zajímá jejich věcný obsah a nehledají v nich pouze ”gramatické chyby”. A pokud se Vám tyto webové stránky nelíbí a zásadně nesouhlasíte s jejich obsahem, myšlenkami a názory, pak máte k dispozici jedno velice jednoduché a spolehlivé řešení, aby jste se nemusel(a) rozčilovat – jednoduše to vůbec nečtěte!!

Je pro mě s podivem, že může existovat někdo, kdo ztrácí svůj čas četbou webových stránek o kterých skutečně soudí, že je ”napsal duševně nemocný člověk” či že jsou ”výplodem jeho chorého mozku”. Já osobně cizí webové stránky, o nichž se domnívám, že je psali duševně nemocní lidé nikdy nečtu a lidé co vědomě čtou webové stránky o nichž se domnívají, že jsou ”dílem duševně nemocného člověka” jsou ve skutečnosti sami velice těžce duševně nemocní lidé, kteří by měli vyhledat dobrého psychiatra. Kromě toho věřím vážený pane génie nebo ctihodná dámo génijko, že po opuštění sfér webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se Vám podaří nalézt na Internetu i takové webové stránky, které napsali i ”duševně zdraví lidé”, ba možná dokonce právě i tací ”duševně zdraví lidé”, kteří jsou tak těžce ”duševně zdravým”, jako jste i Vy sám nebo Vy sama.

Internet je svobodné médium s mnoha miliardami nejrozličnějších webových stránek – výběr máte téměř nekonečný. A určitě se tam najdou i podobná individua jako jste Vy sám, či Vy sama. Pokud by čistě hypoteticky náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz byli absolutně jedinými webovými stránkami na Internetu, chápal bych pak Vaše rozhořčení, protože uznávám, že ne každého musí zajímat náboženská víra. Takto ale webové stránky www.henryklahola.nazory.cz jsou pouze jedny z mnoha miliard různých webových stránek na Internetu a pokud se Vám osobně nelíbí, tak je prostě číst nemusíte, nikdo Vás k tomu určitě nijak nenutí.

A vzhledem k existenci mnoha miliard dalších webových stránek ani nejste z ”nouze” nějak nuceni číst takové webové stránky “které se Vám nelíbí a s nimiž absolutně ve všem zásadně nesouhlasíte” proto, že by jste snad neměli eventuálně k dispozici na Internetu žádné jiné webové stránky tak, jako tomu u nás bylo například ve dvacátém století za bolševika u televize, kdy se lidé z nouze dívali třeba na televizi i navzdory tomu, že se jim nelíbila, protože žádné jiné televizní stanice u nás jednoduše neexistovali…

Vaše nenávistné útoky jsou pro mne pouze důkazem toho, že jednám správně a čím silnější bude intenzita Vašich nenávistných útoků, tím bude větší i motivace mé touhy sloužit Bohu a lidem, protože si připomínám slova mého Pána Ježíše Krista: ”Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny'. Až přijde ”Povzbuditel”, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od počátku” (Jn 15, 18 – 26). Naštěstí ale moje reálná situace ani zdaleka není až tak pesimistická jak to plyne z tohoto citátu mého Pána Ježíše Krista a i ti nejzuřivější nepřátelé náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se v podstatě musí chtě – nechtě smířit s tím, že některé příspěvky na náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz se jednoduše navzdory jejich nenávistnému vzteku některým čtenářům líbí, čtou je rádi a jsou jim duchovní posilou a oporou v jejich každodenním náboženském životě právě tak, jako zas jejich víra je naopak pro změnu zas posilou pro mne samotného. A tudíž jejich spolubratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nechce a ani nemůže jejich důvěru zklamat ani kdyby se – obrazně řečeno – satan se všemi svými pozemskými služebníky ”na hlavu postavil”, protože na zemi a ani v pekle není té síly, která by mně mohla nějak přinutit zříci se mé víry a otevřeného hlásání své víry ostatním lidem dobré vůle.

Doufám, že teď různé tyto výše zmiňované nafoukané psychopaty jsem odradil od dalšího čtení této práce a proto se teď již konečně můžeme společně věnovat tomuto nečekaně a neplánovaně – tentokrát - již vlastně ”pátému listu Martinovi”, respektive této práci pátého listu Martinovi pod názvem ”Elita inteligence. Kdo jsou absolutní intelektuální kapacity?”.

Nejprve ale vysvětlím, proč jsem se rozhodl o tomto vůbec psát. Osobně bych možná o tomto nikdy ani nepsal, nicméně čirá náhoda tomu chtěla, že jsem napsal dva velice obšírné e-maily, respektive, že jsem na Internetu našel studenta Martina (či spíše on našel mně), který – alespoň se mi to tak zdá – skutečně možná úpřimně hledá svoji víru v Boha, zabýval se otázkami ohledem toho zda-li Bůh existuje anebo nikoliv, což bylo tématem ”prvního listu Martinovi”, respektive původně velmi obsáhlého e-mailu, který jsem napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , - kterých snad tyto otázky rovněž úpřimně zajímají - jako ”první list Martinovi”. Následně pak student Martin se pro mne poněkud překvapivě ozval opět v dalším e-mailu, ve kterém projevil – alespoň opět se mi to tak zdálo – úpřimný zájem o poznání toho, jaký je tento Bůh – respektive jaký není - což zas se stalo tématem dalšího velice obsáhlého e-mailu, který jsem rovněž napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) rovněž jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře jako ”druhý list Martinovi” na mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz . Následně po napsání a odeslání tohoto druhého velice rozsáhlého e-mailu studentu Martinovi mně napadla myšlenka, že to, co jsem v obou těchto velice rozsáhlých e-mailech psal pro studenta Martina by s největší pravděpodobností zajímalo určitě i mnohé jiné mladé lidi, čímž se zrodil v mé hlavě nápad, že bych oba tyto rozsáhlé e-maily psané původně pouze pro Martina mohl v nějaké formě – po drobných úpravách - zveřejnit na mých webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz .

Navzdory mým předpokladům, ale moje kontakty se studentem Martinem se neskončili ani odesláním tohoto mého druhého velice rozsáhlého e-mailu – který jsem publikoval jako ”druhý list Martinovi” – protože Martin se opětovně ozval a to též dosti dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil existenci Boha, ba připustil i to, že Bůh dal ”snad první impuls, ale…” vyjádřil určité pochybnosti o tom, zda-li Bůh skutečně vytvořil vesmír jako takový, respektive zda-li třeba vesmír nevznikl sám od sebe od věčnosti na základě nějakého ustavičného vývoje hmoty jak učí takzvaný dialektický materialismus. Na jedné straně mně tento Martinův názor rozesmutněl, na druhé současně ale i potěšil, protože to bylo po prvé co Martin explicitně připustil existenci Boha, ba dokonce připustil i to, že Bůh dal nějaký ”první impuls” ke vzniku hmoty, byť i veškerý další vývoj hmoty a vesmíru fakticky podrobil materialistické vizi o ustavičném evolučním vývoji a zdokonalování bez ohledu na tohoto Boha, který tedy – podle Martina – dal sice prvotní impuls, aby z ničeho vznikla nějaká hmotná substance, ale tím se podle Martinova názoru role Boha definitivně skončila, Bůh od té doby je již úplně ”mimo hru”, Bůh od té doby je již tak nanejvýš pouze nějakým čistě pasivním pozorovatelem, aniž by se sám jakkoliv do dalších vývojových či evolučních procesů nějak vměšoval, ovlivňoval je či vplýval na ně. V reakci na tento Martinův e-mail následoval můj další e-mail, respektive – z hlediska ostatních čtenářů – můj třetí list Martinovi pod názvem ”Stvořil Bůh svět nebo ne?”.

Navzdory všem předpokladům, ale kontakty se studentem Martinem se neskončili ještě ani odesláním tohoto mého e-mailu – který jsem publikoval jako ”třetí list Martinovi” – protože Martin se zas opětovně ozval ještě jednou a to též asi podobně dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil nejen existenci Boha plus tu skutečnost, že Bůh dal nějaký ”prvotní impuls”, ale oproti minulosti navíc fakticky připustil i to, že Bůh je tvůrcem neorganické hmoty a to navíc i s tím, že i další vývoj této neživé hmoty Bůh přímo řídil a ovlivňoval. Současně ale Martin poukázal na kvalitativní rozdíl mezi hmotou organickou a neorganickou, respektive živou a neživou hmotou. A zpochybnil-li Martin tu skutečnost, že by Bůh měl i nad vývojem organické či takzvané živé hmoty tutéž absolutní moc jako měl nad vývojem hmoty neorganické, respektive takzvané neživé hmoty, tak tím spíše to zpochybnil u samotných lidských intelektuálních daností a schopností člověka, které jsou důsledkem milióny let trvající evoluce v intencích Darwinovy evoluční teorie aniž by Bůh jakkoliv sám stvořil, ovlivňoval či zasáhl do vývoje lidské inteligence, lidské ”psyché” anebo sociální inteligence člověka. To je asi tak v maximální stručnosti obsahem tohoto čtvrtého Martinova listu.

A ačkoliv jsem původně již neměl v úmyslu Martinovi psát, věřil jsem, že ten třetí list Martinovi je již poslední, přesto jsem se rozhodl, že mu tedy napíši ještě jednou a vyjádřím se i k těmto dalším novým otázkám, které Martin přímo či nepřímo v tomto svém posledním e-mailu nastolil, respektive ve čtvrtém listu Martinovi jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše jako řídícího centra lidského “Já”, přičemž částečně jsem v této souvislosti tak jaksi nakousl i otázku její nesmrtelnosti.

Student Martin se však opět ozval dalším relativně dlouhým e-mailem ve kterém tentokrát poukazoval na jistá tvrzení, že prý “náboženská víra je nemoderní”, jako kdyby údajně náboženství patřilo pouze jakési vzdálené starověké a středověké minulosti, přičemž důkazem toho je to že ti údajně prý ti největší vědci a učenci naší planety by mněli být údajně vesměs samí ateisté až na několik malých zcela ojedinělých výjimek.

Vzhledem k tomu, že tento názor je absolutně nesprávný, protože pravý opak tohoto tvrzení je pravdou, rozhodl jsem se studentu Martinovi napsat ještě jednou, a také jsem mu i napsal opět velice rozsáhlý e-mail, který je právě zde s drobnými technickými úpravami publikován jako “pátý list Martinovi”, ve kterém jsem se rozhodl napsat o největších intelektuálních kapacitách lidstva všech dob, které kdy lidstvo mělo; přičemž při rozebírání života této absolutní intelektuální elity lidstva jsem se nezabýval snad nějakým mechanickým memorováním životopisů těchto největších intelektuálů, tak jak jsem si je osobně zapamatoval, ale v této souvislosti zaměřil jsem svou pozornost zejména na ty skutečnosti, jaký měli tito největší intelektuálové naší planety osobní vztah k Bohu a k náboženství, a to nejen nějak čistě teoreticky, či formálně, ale i pokud jde také i o jejich osobní modlitbu plus jejich duchovní, náboženský život vůbec.

Ostatně za zhruba jeden rok existence webových stránek www.henryklahola.nazory.cz jsem od mých skutečných veřejných ale i anonymních přátel a příznivců obdržel již vícero děkovných e-mailů plných uznání (někdy snad až přehnaného a nezaslouženého), právě tak jako i výsměšných a nenávistných e-mailů vyhrožující mi někdy dokonce i smrtí. Ale všiml jsem si také i to, že mezi mnohými mými pisateli jsou také i mladí lidé, přičemž někteří z nich mě velice mile překvapili tím, že jsou věřícími křesťany anebo alespoň lidmi, kteří úpřimně hledají svoji cestu k víře a k Bohu, což vyvrcholilo právě v samotném studentovi Martinovi, který mi svým zájmem o Boha udělal skutečně mimořádně velikou radost.

Ovšemže jsem si plně vědom toho, že mnozí lidé jsou zuřivými nepřáteli Ježíše Krista, katolické církve, křesťanství ba dokonce i samotné víry v Boha jako takové. Avšak přesto, že jsem si vědom toho, že zveřejnění obou těchto dvou obšírných e-mailů, které jsem napsal a poslal studentu Martinovi, nepochybně u určité části těchto ateistů opět zřejmě asi vyvolalo nový výbuch jejich ještě větší fanatické nenávisti vůči náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz a JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi osobně, plus dotyčný předešlý ”třetí list Martinovi”, a po nich další listy propagující náboženskou víru pokaždé opět ještě více a více přilili ”oleje do ohně jejich slepé ateistické nenávisti”, přičemž jak z obsahu Internetu bylo vidět dokonce již i před samotným zveřejněním vůbec i jen prvních dvou obšírných e-mailů poslaných studentu Martinovi, jen ztěží bychom na Internetu našli jiné české nebo slovenské náboženské webové stránky vůči kterým je šířena rozsáhlejší nenávistná a dezinformační kampaň než proti webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz , která protagonisty této nenávistné a dezinformační kampaně již dokonce i před zveřejněním obou rozsáhlých e-mailů Martinovi musela stát na milióny korun z veřejných rozpočtů.

Je až s podivem, že jeden relativně bezvýznamný nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola – věřící křesťan a jeho webové stránky www.henryklahola.nazory.cz , kterých obsahem není nějaká politika (poznámka: jakékoliv politice či politizování se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola naopak vždy důsledně vyhýbá!!), ale obsahem náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz je pouze čistě apolitická propagace náboženské víry, že mohou překvapivě vyvolat v ateistické České republice až takovou rozsáhlou vlnu fanatické nenávisti, že na šíření dezinformační kampaně proti náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz neváhají vyhodit nestydatě vysoké sumy peněz, které mnohonásobně přesahují veškerý obnos finančních prostředků, které nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám vydělal za celý svůj život; což bez ohledu na farizejské kecy pokryteckých českých politiků o údajné náboženské svobodě v České republice jen ukazuje na skutečnou míru této jimi proklamované ”svobody náboženství” v České republice.

Česká republika porušuje svobodu náboženství přinejmenším již tím, že v rozporu se svými zákony v praxi zpravidla nestíhá buď vůbec anebo pouze velice laxně či s velikými průtahy přistupuje ke trestnímu stíhání takové trestné činnosti jako je například trestní čin Hanobení náboženského vyznání podle ustanovení § 198 trestního zákona č.140/1961 Sb. v platném znění (dále jen: “trestní zákon”); trestní čin Pomluvy (pokud jsou obětí této trestné činnosti věřící lidé jako jednotlivci) podle ustanovení § 206 trestního zákona; trestní čin Poškozování cizích práv (pokud jde o šíření úmyslných dezinformací namířených proti věřícím lidem jako jednotlivcum či konkretnim náboženským institucím) podle ustanovení § 209 odst. 1 písm.a/ trestního zákona. Z těchto důvodů obrátil jsem se již písemně se svými stížnostmi na kompetentní orgány Evropské unie, Rady Evropy, Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Amnesty International a další vládní i nevládní organizace zaměřené na obranu lidských práv, aby se situací v oblasti lidských práv v České republice pokud jde o svobodu náboženství zabývaly. Současně vyzývám i všechny kompetentní představitele všech církví a náboženských společností působící v České republice, aby se i oni zamysleli nad problémy svobody náboženství v České republice a k otázce respektování či nerespektování svobody náboženství v České republice zaujali veřejně nějaké stanovisko.

A ovšemže tak jako již mnohokrát v minulosti, tak i tentokrát tuto práci bude číst i mnoho jiných lidí, než kterým je svým věcným obsahem určena, nepochybně ji bude číst i kopa kdejakých dvacetiletých a mladších psychopatických sopláků, kterým je víra zcela lhostejná, eschatologické otázky je absolutně nezajímají. A spíše než věcný obsah, tak i v této práci budou hledat pouze překlepy či gramatické a stylistické chyby, aby mi pak opět mohli psát své nenávistné e-maily plné fanatické zloby a nenávisti. Ba dokonce navzdory tomu, anebo spíše právě pro to, že obsah této práce se týká problematiky čistě náboženské, nepochybuji ani nejméně o tom, že mnohé nenávistné e-maily dostanu tentokrát dokonce i od některých samotných takových lidí, kteří se budou prezentovat jako údajní ”věřící”.

Přesto však na druhé straně nepochybuji ani o tom, že – tak jako i v minulosti, tak i tentokrát - bude i taková skupina věřících lidí plus lidí hledajících Boha, kteří si tuto práci se zájmem celou přečtou bez toho, aniž by vůči mně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi kvůli obsahu této práce pociťovali nějakou zášť a nenávist. Ba někteří lidé možná dokonce budou i rádi, že jsem jim zprostředkoval objektivní pohled na tyto otázky o kterých dominantní názorotvorná masmédia nijak moc nemluví (pokud se o tom alespoň vůbec někdy zmíní, protože i o tom dosti pochybuji!)!

Ba dokonce často i takzvaný dnešní náboženský tisk, ve kterém se v současné době silně projevují různé sekularizační tendence mi někdy spíše přijde jako tiskoviny programového rouhání se Bohu než jako skutečný náboženský tisk jako takový. Ba dokonce za tento můj názor na určitou část současného náboženského tisku v České republice mně jednou kritizoval jeden anonym pokládající se zřejmě asi za ”věřícího”, protože se zaštiťuje našimi významnými českými středověkými světci jako svatým Václavem, svatým Vojtěchem a svatým Janem Nepomuckým; ačkoliv já osobně se domnívám, že ten dnešní, sekularizační pseudonáboženský tisk, který pokládám nejen já, ale - čistě hypoteticky vzato kdyby mohli okamžitě vstát z mrtvých – pokládali by ho za tiskoviny programového rouhání se Bohu i samotný svatý Václav, svatý Vojtěch a svatý Jan Nepomucký, kdybych jim tento moderní český ”náboženský tisk” dal k četbě a byli by z jeho obsahu ještě více šokováni než jejich o několik staletí mladší bratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, který je tudíž jako člověk žijící na přelomu druhého a třetího tisíciletí snad již na ledacos zvyklý.

Teď zde vkládám důležitou poznámku pro ostatní čtenáře – chcete-li skutečně porozumět obsahu tohoto ”pátého listu Martinovi” musíte si nejprve přečíst ”první list Martinovi”; po přečtení si ”prvního listu Martinovi” je třeba si přečíst ”druhý list Martinovi”; po přečtení ”druhého listu Martinovi” je třeba si přečíst “třetí list Martinovi”, po přečtení “třetího listu Martinovi” si přečtěte ”čtvrtý list Martinovi a teprve až poté čtěte tento ”pátý list Martinovi”. Ten, koho totiž nezajímá pouze hledání překlepů, gramatických chyb či stylistických chyb, ale ho skutečně zajímá také i věcný obsah tohoto ”pátého listu Martinovi”, by si ve svém vlastním zájmu, respektive v zájmu posloupnosti výkladu v jeho logicky vzájemně navazující vědecké kontinuitě měl přečíst dříve než bude číst tento ”pátý list Martinovi” právě všechny čtyři předešlé listy Martinovi, a to v chronologickém pořadí tak, jak po sobě následovaly! Říkám Vám totiž všem zcela otevřeně, že četba tohoto ”pátého listu Martinovi” bez toho, aniž bych si nejprve přečetl či přečetla v chronologickém pořadí i předešlé čtyři listy Martinovi je pouze Vaší úplně zbytečnou ztrátou času, který by jste rozhodně mohl či mohla využít raději na něco užitečnějšího! Při nedodržení tohoto mého doporučení totiž obsah tohoto ”pátého listu Martinovi” pro Vás v tomto případě totiž zůstane zcela nesrozumitelný a nesmyslný. A to je tak na úvod asi všechno.

Milý Martine, Vaším zájmen jsem byl velice mile překvapen a stále se z něho těším. Odesláním mého předešlého emailu jsem se domníval Martine, že veškerá naše vzájemná komunikace tím se již skutečně jednou provždy definitivně asi teď skončila, nicméně Váš opětovný zájem mě nutí i teď znovu všechno ostatní dočasně “hodit za hlavu” a věnovat se Vám, respektive přesněji řečeno vlastně ne ani tak Vám Martine, jako spíše tomuto dnešnímu tématu, respektive rozpomenout se na životy či životopisy, potažmo paměti těch absolutně největších intelektuálních kapacit lidstva, mezi které jsem já v tomto e.mailu zařadil skutečně jen ten největší výkvět elity světové inteligence všech dob, přičemž z jejich životů se zaměřuji zejména na osobní vztah těchto velikých intelektuálů k Bohu, k osobní modlitbě a jejich náboženskému životu vůbec. Ovšemže uznávám Martine, že každý výběr je svým způsobem do jisté míry vždy výběrem subjektivním, nicméně já jsem podle svého nejhlubšího vědomí a svědomí pevně přesvědčen, že ty osobnosti, které jsem já zde zařadil do tohoto svého “pomyslného seznamu” největších intelektuálů naší planety je zcela objektivní (na pořadí těchto osobností v tomto e-mailu ovšemže absolutně nijak nezáleží!). Já osobně jako křesťan jsem možná jaksi mimoděk i kosmopolita Martine, protože kosmopolitismus je fakticky imanentní součástí učení našeho Pána Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele a tudíž jako takový radikálně odmítám jakýkoliv nacionalismus, v důsledku čehož i moje příslušnost k “českému” nebo “slovenskému” národu je zcela formální a irelevantní, respektive tato moje takzvaná “národní” příslušnost zde nesehrála a objektivně ani nemohla sehrát absolutně vůbec žádnou roli v tom, že by snad kvůli tomu měli u mě čeští, slovenští nebo vůbec slovanští intelektuálové nějakou “protekci”. Můj osobní postoj v “nacionalistické otázce” je tak nekompromisní, že čistě hypoteticky vzato, dokonce kdyby třeba náš svatý římský papež někdy v budoucnosti “zítra” církevně “zakázal češtinu a slovenštinu”, tak já bez sebemenšího zaváhání bych v tom okamihu jakmile by jsem se to z hodnověrného informačního zdroje dozvěděl, bych okamžitě šel do knihovny na Internet, abych odstranil veškeré česky a slovensky psané soubory a od té doby by již psal pouze po německy a maďarsky, potažmo tím jazykem, který by nám Církev doporučila.

Ovšemže toto jsou pouze jen mé osobní názory Martine, v žádném případě přirozeně že není nijak nutné abys se mnou souhlasil, ostatně i já osobně znám hodně křesťanů a to i mezi samotnými vysokými hodnostáři katolické církve, kteří tento můj názor kategoricky odmítají; to však ale rozhodně není pro mě důvodem k tomu, abych si je já přestal osobně vážit. A konec konců – Martine - i tento můj příklad se “zákazem češtiny a slovenštiny” je pouze čistě hypotetický příklad a nic víc. Ovšemže nikdo nepochybuje ani nejméně o tom Martine, že ani dnes, ani zítra a v podstatě absolutně nikdy se nic takového ani nestane. Chtěl jsem tím pouze vyjádřit můj osobní vztah k “nacionalistické otázce” Martine, kterou já osobně chápu tím, že kdyby – a opět zde uvedu další absolutně nerealistickou fikci – kdyby mi někdy v budoucnosti svatý římský otec papež jako nejvyšší představitel katolické církve řekl třeba, že já nejsem Čechoslovák, ale že jsem třeba dejme tomu Němec nebo Maďar, anebo dokonce třeba i Číňan či příslušník jakéhokoliv jiného národa, tak bych se tomu bez jediného mrknutí okem okamžitě podřídil a okamžitě začal mluvit dotyčným jazykem příslušného národa, potažmo pokud by se jednalo o nějaký skutečně velice malý a současně i vzdálený exotický národ (jazyků na naší planetě je totiž více než tři tisíce!) a já tento konkrétní jazyk neuměl, tak jazykem lingvisticky nejbližším plus mou nejbližší starostí by pak bylo se tento můj “nový jazyk” se pokud možno co nejrychleji naučit.

To jsou ale pouze mé osobní názory Martine, vyplývající pouze z mého vlastního, osobního hlubokého přesvědčení. Samotná katolická církev Martine vždy plně respektovala a i nadále bude respektovat úplnou svobodu lidí hlásit se ke kterémukoliv národu či jazyku. A tudíž i Vy Martine můžete si o těchto mých názorech myslet cokoliv aniž bych Vám to osobně měl jakkoliv za zlé. Faktem však pro mne zůstává to Martine, že to že je někdo Čechoslovák (anebo chcete-li Čech či Slovák) je v mých očích příliš slabá “kvalifikace” na to, abych nějakého intelektuála osobně zařadil mezi největší intelektuály! Já totiž při rozhodování se o tom Martine, kteří lidé jsou a kteří nejsou největšími intelektuály naší planety jsem hleděl pouze na to co tito lidé dokázali a ne na to, jakou mají či nemají “národnost”. A pokud jsem se tudíž o některých intelektuálech (a to i včetně samotných Čechoslováků) v tomto svém e-mailu vůbec ani jen nezmínil Martine či vyjádřil se o nich snad téměř i s určitým despektem, tak jednoduše proto, že je osobně nepokládám za hodné, abych je já osobně podle svého nejhlubšího vědomí a svědomí zařadil mezi největší intelektuály naší planety! Zatímco doposud v mých minulých e-mailech jsem se zabýval převážně jen tím Martine, že jsem teoreticky dokazoval to, že náboženská víra a věda se v žádném případě vzájemně nevylučují, tak nyní bych chtěl naopak poukázat zejména na tu skutečnost, že člověk může být třeba i tím absolutně největším intelektuálem, učencem a vědcem naší planety aniž by se kvůli tomu musel jakkoliv zříkat byť i jen jedné jediné věty učení svého křesťanského náboženství!

Ostatně domnívám se Martine, že místo nějakých dalších důkazů je velice vhodné odvolat se na příklady života těch největších intelektuálů naší planety, respektive takových géniů (poznámka: tentokrát použití pojmu “génius” myslím úplně vážně a bez jakékoliv ironie!!), kteří jako velcí intelektuálové kromě toho, že byli tím absolutně nejskvělejším výkvětem génia lidského ducha, žili současně i velice vzorným, ba někdy bych řekl, že téměř snad až svatým životem věřícího křesťana! A právě tato jednota života geniálního intelektuála jdoucí ruka v ruce s ctnostným životem hluboce věřícího křesťana jednoznačně vyvrací lživá tvrzení našich nepřátel Martine, že údajně prý “moderní člověk nemůže být věřící”. Nejsem si teď zcela jist tím Martine zda-li bych teď měl tyto veliké intelektuály řadit nějak mechanicky podle abecedy, nicméně vzhledem k tomu, že budu psát jen tak “z patra”, respektive jen tak “z hlavy” bez jakýchkoliv pomocných písemných podkladů systematizačního charakteru, neboť zde ve veřejné knihovně kde sedím u počítače a píši Vám Martine tento e-mail se sebou nemám dokonce ani jen nějaké obyčejné pero! Mám ze sebou Martine totiž jen několik poněkud chaotických papírů na kterých jsem si bez jakéhokoliv “ladu a skladu” jen tak “hala – bala” včera v archivu narychlo opsal bez jakékoliv chronologické systematizace několik Keplerových latinských modliteb, Kopernikových latinských modliteb plus jedna modlitba v polštině (o pravosti této polské modlitby mám osobně však jisté pochybnosti), Maxwellových modliteb v angličtině, Newtonových citátů v latině, Pasteurových citátů ve francouzštině, Mädlerových citátů v němčině, Weszelszkého citátů v maďarštině a dalšího pomocného aparátu modliteb a citátů různých velikých intelektuálů v různých jazycích o kterých hodlám psát, byť i je mi jasné, že s největší pravděpodobností ani veškerý tento můj pomocný poznámkový aparát ani nevyužiji. A na druhé straně Martine mi snad zas mnoho užitečného materiálu bohužel naopak i chybí, neboť ať sice vím že existuje, bohužel nepodařilo se mi ho v archivu dohledat. Nicméně tak či onak Martine faktem zůstává, že chronologicky abecední forma popisu dle příjmení těchto velikých intelektuálů by byla pro mě dosti složitá, abych na někoho z nich třeba nezapomněl a poté, co si na něj opět třeba dodatečně vzpomenu zas ztrácel čas hledáním příslušného místa tohoto právě psaného e-mailu, abych v souladu s abecedním pořádkem češtiny tohoto původně zabudnuvšího velikého intelektuála dodatečně interpoloval na příslušné místo tohoto e-mailu, tak aby byl napsán na tom místě, kde si ho přeje mít umístěného naše česká abeceda.

A tak tedy Martine i když sice uznávám, že nějaký seznam velikých intelektuálů seřazený důsledně bez ohledu na tu či jejich odbornou profesi nebo kvalifikaci by pro Vás jako čtenáře byl nepochybně mnohem přehlednější, doufám, že omluvíte že vzhledem k mým specifickým podmínkám psaní tohoto mého e-mailu budu sice možná psát podle abecedy, nikoliv však ale podle abecedy seřazených příjmení těchto velikých geniálních intelektuálů, ale pouze podle abecedy seřazených profesí jejich hlavní vědecké odbornosti (přičemž dokonce ani tohle neslibuji úplně na sto procent, že se tímto předsevzetím, respektive touto načrtnutou systematikou budu důsledně řídit až do konce tohoto e-mailu). Když tedy píši podle abecedního pořadí profesí Martine, asi bych s jako první profesí měl začít tedy s astronomy. Mezi těmi astronomy Martine, jejichž vroucí křesťanská víra je mně stejně dobře známa jako celému, a to i nevěřícímu ateistickému světu je známa jejich učenost lze najít například takovou osobnost jako byl Mikołaj Kopernik, frauenburský kanonik, žil v roce 1473 – 1543 a nejširší světové veřejnosti zná Mikuláše Koperníka jako objevitele dnešní světové heliocentrické soustavy. Jedním z největších astronomů byl Hans Kepler, který žil v letech 1571 – 1630 Martine, a jako úvod ke své knize “Mysterium cosmographicum” uvedl tento žalm “Coeli enarrant gloriam Dei” (přibližný překlad: “Nebesa mluví o slávě Boží”). O Janu Keplerovi je ještě třeba říci to Martine, že když objevil svůj “třetí zákon” a plně si uvědomil vznešený soulad vesmíru, tak na poctu Boží moudrosti zazpíval tuto modlitbu (přibližný překlad do češtiny): “Veliký je náš Bůh, veliká je jeho moc a nekonečná je jeho moudrost. Chvalte ho, nebesa a zem, slunce, měsíc a hvězdy svou řečí. Ať mu vzdává chválu i moje duše, jemu Pánu, Stvořiteli, kým jen budu moci. Ať je mu chvála, čest a sláva na věky věků! Amen.” U Jana Keplera též vím i to Martine, že jinou svoji práci zase zakončil s těmito slovy (opět přibližný překlad do češtiny): “Dříve než vstanu od stolu, při kterém jsem konal své bádání, nezůstává mi nic jiného, než pozdvihnout své oči a ruce k nebesům a vyslat zbožnou, pokornou modlitbu k Původci všeho světa.”

Jan Kepler svoji knihu “o Harmonii světů” Martine rovněž zakončuje hezkou modlitbou (opět její přibližný překlad do češtiny): “Stvořiteli! Děkuji ti, že jsem mezi tvými tvory a že jsi mi v dílech tvých rukou připravil takovouto rozkoš. Lidem jsem zvěstoval vznešenou krásu tvého díla, nakolik můj nepatrný rozum mohl pochopit tvoji nekonečnost. Kdybych snad byl býval říkal něco, co by tobě nebylo důstojné, anebo co by umenšovalo tvoji slávu, milostivě mi (to) odpusť.” Další veliký intelektuál byl Isak Newton žil v letech 1643 – 1727, a o něm z jeho životopisů je známo to Martine, že pokaždé když uslyšel vyslovit Boží jméno, pokaždé s úctou sejmul ze své hlavy svůj klobouk. Na konci svého velikého díla “Matematické principy přírodní filosofie” Martine napsal (přibližný překlad do češtiny): “Obdivuhodné uspořádání Slunce, oběžnic a komet mohlo vzniknout pouze podle plánu všeznalé a všemohoucí Bytosti a jen podle jejich pokynů… Každá stálice je středem jiné soustavy, podobná naší sluneční soustavě. Celý vesmír je očividně uspořádán podle jednotného plánu, a to je říše jednoho a téhož vladaře. Z toho plyne, že Bůh je skutečně živý, všemohoucí a všemocný Bůh, nekonečně dokonalá Bytost, která stojí vysoce nad světem. Co si myslí svět o mých pracích nevím, ale mně samému se zdá celé moje vědecké účinkování takové, jako kdybych byl dítětem, které si hraje na břehu mora. Na jistých místech jsem našel hezčí kamínky než moji spoluhráči, ale neohraničený oceán pravdy se přesto vždy tajemně rozprostíral přede mnou… Co víme, to je kapka, co nevíme, to je celý oceán.”

A tentýž Isak Newton si po své smrti nechal napsat na svůj náhrobní kámen tento svůj text Martine, který si pro tento účel napsal ještě za svého života (opět přibližný překlad do češtiny): Zde odpočívá Izák Newton – nadšený a věrný badatel přírody, dějin a Písma Svatého. Velikost vznešeného Boha dokazoval (Jeho) moudrostí, svým životem projevoval jednoduchost evangelia.” Rád bych – Martine – alespoň ve stručnosti zmínil i velikého německého astronoma Mädlera, který řekl (přibližný překlad do češtiny): “Vážný badatel přírody nemůže popírat Boha. Kdo jako přírodovědec hluboce nahlédl do Boží pracovny a měl možnost obdivovat jeho věčnou moudrost, ten musí pokorně uznat nejvyššího ducha a sklonit před jeho mocí kolena.” Veliký francouzský astronom Urbain Jean J. Leverrier, který žil v letech 1811 – 1877 je znám tím, jak jistě velice dobře víte Martine, že svými skvělými výpočty dokázal existenci planety Neptun dříve, než ji astronomové objevili. Tento veliký francouzský intelektuál Martine byl horlivým věřícím a tak na sklonku svého života si dal do své hvězdárny postavit kříž Martine, aby – jak se sám vyjádřil – na něm spočinulo jeho oko, vysílené bádáním ve hvězdném vesmíru. Rovněž William Herschel, který žil v letech 1738 – 1822, skvělý anglický astronom Martine by také horlivě nábožným velikým intelektuálem. Známého francouzského astronoma a matematika P.M. Laplacea, který žil v letech 1749 – 1827 někteří lidé pokládají neprávem za ateistu Martine, ve skutečnosti však ale to, jaké byli jeho skutečné vnitřní pocity, o tom nejlépe svědčí několik řádků, které dne 17.června 1809 napsal svému synovi, který se později stal generálem dělostřelectva (přibližný překlad do češtiny): “Velice mně bolí, milý synu, že odcházíš do Metzu, a já tě nemohu obejmout a dát ti své otcovské požehnání. Doufám, že se poctivě zastaneš místa na své životní dráze. Ty budeš potěchou mojí i naší starostlivé matky. Prosím Boha, aby bděl nad tvým životem. V myšlenkách ho měj vždy před očima, tak jako tvůj otec a tvá matka. Nezapomínej, že naše blaženost závisí především od tebe. Bohužel, povinnosti mě zdržují v Paříži a tak pouze psanými slovy ti mohu projevit, jako velice tě miluji a jako si přeji, aby si se vyznamenal ve službě, kterou konáš ve prospěch naší vlasti.” Tolik tedy – Martine – o astronomech. Teď bych tedy snad měl psát o botanicích Martine, nicméně mně napadá, že pokud bych o intelektuálech každé možné profese psal tak moc, tak by tento e-mail nevyhnutně byl neúnosně dlouhý. Mně osobně by to sice nijak nevadilo Martine, obávám se však, že Vám osobně ano, a pokud i ne, pak ale celkem určitě by to vadilo pani knihovnici, že tak dlouho sedím u počítače a určitě by mně vyhodila mnohem dříve, než bych ho stihnul celý dopsat.

Kromě toho předpokládám Martine, že Vás osobně by asi moc nezajímalo mé povídání o právnících, filozofech, filolozích, teolozích a jiných humanitně orientovaných intelektuálech, ačkoliv právě – což je určitá ironie osudu naší vzájemně úplně odlišné odborné orientace Martine – právě o těchto právnicky, filozoficky, filologicky, teologicky a jiných humanitně orientovaných intelektuálech bych já toho uměl napsat nejvíce o jejich hluboké víře, nemluvě již o tom, že třeba u teologů se jejich náboženská víra pokládá za něco zcela přirozeného. A tak tedy tuším Martine, že tyto vědce z časových a praktických důvodů možná dokonce nakonec i úplně vynechám (ještě nevím - uvidím). V každém případě však ale cítím Martine, že bude jen rozumné botaniky přeskočit (alespoň tedy prozatím je přeskočím, možná, že se ale později v tomto e-mailu k alespoň některým z nich třeba vrátím), respektive teď budu psát o těch velikých intelektuálech, kteří se zabývali fyzikou. Pokud jde o hlubokou víru mnohých fyziků Martine, rád bych zmínil například to, že Luigi Galvani, který žil v letech 1737 – 1798 byl sám členem třetího řádu sv.Františka z Assisi. Vynikajícím fyzikem byl také Robert Boyle, který žil v letech 1627 – 1691 Martine, který jednou napsal tuto zajímavou myšlenku (přibližný překlad do češtiny): “V porovnaní s Písmem Svatým, všechny knihy, i ty nejlepší, jsou jen oběžnicemi – všechen svůj lesk a světlo dostávají od Slunce. Dále bych rád detailněji – a to i navzdory nedostatku času – detailněji zmínil jednoho z absolutně největších intelektuálů lidstva Martine, kterému vlastně když se to tak vezme tak my oba dva vděčíme nepřímo i za to, že teď můžeme sedět u počítače a bavit se o Bohu, potažmo já mu dokonce vděčím i za to, že mohu sedět u Internetu a hlásat víru v  Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele do světa k povzbuzení víry jiných věřících lidí či lidí hledajících svoji víru v Boha, jako na druhé straně naopak zas i já mohu na témže Internetu hledat pro povzbuzení mojí osobní víry v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele na Internetu to, co tam umístili pro tento účel propagace víry jiní věřící lidé, kteří žijí po celé naší planetě a také cítí jako své poslání hlásat víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele. Tímto snad největším intelektuálem či alespoň jedním z absolutně největších intelektuálů je Alessandro Volta, který žil v letech 1745 – 1827, protože byl to právě tento slavný objevitel elektrického proudu, který byl též i velice dobrým, hluboce věřícím katolíkem Martine, bohužel však jen málokdo ví, že se tento veliký intelektuál každý den zúčastňoval na mši svaté a denně se modlil Svatý růženec. A nejenže sám hluboce přežíval svoji víru s pokorným srdcem Martine, ale nepokládal za sebe nedůstojné vyučovat i děti katechizmus. Na svátky přistupoval k svatému přijímání Martine a každou sobotu zažínal světlo před obrazem Panny Marie, který visel nad bránou jeho domu. Počátkem roku 1815 se stalo Martine, že jistý těžce nemocný člověk odmítl kněze – zpovědníka s odůvodněním, že on se zpovídat nebude, protože údajně prý “Náboženství je jen pro nevzdělaný lid. Učenec se obejde i bez náboženství.” Kněz horlivě přesvědčoval nemocného Martine, a mezi jiným se přitom odvolával i na Alexandra Voltu, který je jeden z největších žijících učenců a přece je horlivým věřícím.

A tohle zapůsobilo Martine, respektive dotyčný těžce nemocný člověk uznal, že když i Alexander Volta je skutečně nábožný člověk, tak i on se chce vrátit k víře a vyzpovídat se. Kněz se obrátil na Alessandra Voltu a poprosil ho Martine, aby napsal několik řádků ubohému hříšníkovi. A zde je – Martine – překrásná odpověď Voltova (přibližný překlad do češtiny): “Nechápu, jak může někdo pochybovat o úpřimnosti a stálosti mojí víry. Hlásím se k svojí víře, která není jiná než římskokatolická apoštolská víra, v které jsem se narodil, byl vychován a ke které jsem se vždy hlásil vnitřně i navenek. V konání dobrých skutků, které se od křesťana – katolíka právem očekávají, je pravda, často jsem pochybil, viním se pro mnohé své hříchy. Ze zvláštní milosti Boží však, nakolik se pamatuji, proti víře jsem nezhřešil. Kdyby snad nějaké moje opomenutí nebo chyby dali podnět k podezírání mně z nevíry, prohlašuji, a jsem ochoten kdykoliv opětovně prohlásit –i kdyby mně to stálo jakékoliv oběti – že jsem toto svaté katolické náboženství vždy považoval za jediné pravé a neklamné a za takové je i nadále považuji. Jsem vděčný dobrému Pánu Bohu, že mně obdařil takovouto vírou, ve které žít i zemřít je mým pevným předsevzetím, neochvějně doufajíc, že prostřednictvím ní dosáhnu věčný život. Víru sice pokládám za nadpřirozený Boží dar, ale zato nezavrhuji ani lidské prostředky, abych se v ní ustavičně posiloval a abych odstranil každou pochybnost, která by mohla vzniknout. Základní pravdy víry jsem podrobil důkladnému studiu. Přečetl jsem si práce obránců i odpůrců víry, uvážil jsem důvody pro i proti a získal jsem tím takové přesvědčivé důkazy, které náboženství ještě i před přirozeným rozumem činí tak věrohodným, že duše těch, kterých hřích a náruživost nezkazili, od přirozenosti šlechetně smýšlejíce, nemůžou nic jiného učinit, jako obejmout a oblíbit si tuto víru. Kéž by dal Bůh, aby moje vyznání víry, o které mně požádali a které s radostí skládám a které jsem vlastnoručně napsal, mohlo se podle libovůle každému ukázat, protože já se za evangelium nestydím! Kéž dal by Bůh, aby toto moje vyznání víry přineslo dobré ovoce! V Miláně 6.ledna 1815 – Alessandro Volta. Dále Martine v roce 1936 tomu bylo právě sto let, co zemřel zakladatel elektrodynamiky, světoznámý intelektuál André Maria Ampère, který žil v letech 1775 – 1836. Celý svět – Martine – si tehdy připomínal výročí úmrtí tohoto velikého fyzika. Jak jistě velice dobře víte Martine, nepřehlédnutelná je Ampérova zásluha, kterou si Ampér získal svými bádáními a výzkumy na poli elektrodynamiky.

Jeho dobrý přítel Ozanom, který jistý čas žil v Ampérově rodině Martine o Ampérovi napsal (přibližný překlad do češtiny): “Náboženství ho vedlo v každé myšlence. Z jeho vysokého hlediska posuzoval všechno, i vědu. Tato moudrá a učená hlava, která byla zasypána poctami, bez rezervy se otvírala před tajemstvími víry. Klekl si před týmiž oltáři jako Descartes a Pascal, vedle vdov a dětí, které však nebyli tak pokorné jako on.” (Prameny: Die Schönere Zukunft, 1895, r.1936) A ty rozhovory Martine, které byli mezi Ozanamem a Ampérem! Kdykoliv se začali Martine, vždy končili s myšlenkou na Boží prozřetelnost!!

Vzpomíná se jedna událost Martine, kdy veliký intelektuál Ampér sklonil hlavu a zvolal (opět přibližný překlad do češtiny): “Jaký veliký je Bůh, Ozaname! Jaký veliký je Bůh a naše vědomosti nejsou ničím!” Dále Martine od Ampéra pocházejí i tyto řádky (opět přibližný překlad do češtiny): “Nejpřesvědčivějším důkazem existence Boha je skutečnost vzatá z očividného souladu těchto prostředků, které udržují řád vesmíru a ve kterých živé bytosti nacházejí pro svůj organismus všechno, co je nezbytné pro jejich trvání, oplodňování a vývoj jejich fyzických a duševních schopností.” Když Ampér ležel na smrtelný posteli Martine, kterýsi přítel mu radil, aby si přečetl některé kapitoly z Kempenského knihy: “Následování Krista”, načež Ampér mu odpověděl: “Celou knihu umím zpaměti!”. A právě tak hluboce věřící – Martine – byli i další velcí intelektuálové zabývající se fyzikou jako Franklin, Faraday, Ohm, Coulombe, Dawy, Oersted, Maxwell, Siemens, Fizeau, Hertz, Ruhnkorff, Röntgen, Marconi a mnozí další. Škoda jen Martine, že máme bohužel tak velice málo času na to, abychom si o každém z nich něco řekli. Světoznámý fyzik Robert Mayer žill v letech 1814 – 1878 a Tyndall ho nazval největším géniem 19.století Martine. Robert Mayer když byl mladý Martine, tak byl velice daleko od Boha. Ale jen si přečítejte Martine, co napsal ve svém listu ze dne 21.prosince 1851 (přibližný překlad do češtiny): “Moje někdejší zdání, že přírodovědecké pravdy jsou v takovém poměru ku křesťanskému náboženství jako potoky a řeky ke světovému oceánu, stalo se ve mně živým sebevědomím. Podléhajíc pokušení, že vichřicí náruživostí jsem plával po vodách plných plytčin, v posledních letech, v posledních letech by jsem byl ztroskotal, kdyby v nejvzácnějších hodinách mého života nebyla milost Boží otevřela přede mnou správnou cestu. Jak lhostejné jsou mi již nyní mnohé věci, které jsem kdysi pokládal za tak důležité!” Je všeobecně známo Martine, že právě Robert Mayer je objevitelem principu o zachování energie.

Když někteří nepřátelé náboženské víry na tomto Mayerovém objevu si chtěli přihřát svoji “ateistickou polívčičku” Martine, respektive chtěli z tohoto Mayerova objevu těžit důkaz pro materialismus, sám Robert Mayer na sjezdu přírodovědců v Inmsbrucku v roce 1869 veřejně řekl (přibližný překlad do češtiny): “Je jisté, že v živém mozku se odehrávají změny hmoty a že duševní činnosti s těmito změnami úzce souvisí. Byl by však veliký omyl ztotožňovat tyto dvě, jen paralelně běžící činnosti. Příklad nám to objasní.Víme, že bez chemického procesu nemožno telegrafovat. Ale kdo by byl takový slabomyslný, že by obsah telegramu pokládal za funkci fyzického anebo chemického procesu? A totéž platí i o mozku a myšlence. Mozek je jen nástroj, ale ne nástrojem pracující duch. Duch nepatří do oboru smyslů, a proto ani nemůže být pokusným předmětem pro fyziky a anatomy. A touto myšlenkou končím. Ze srdce pramenícího přesvědčení volám do světa – správná filozofie nemůže být nic jiného, než začátek školy pro křesťanskou víru.” Velikým intelektuálem a současně i hluboce věřícím křesťanem byl Joseph V. Frauenhofer, který žil v letech 1787 – 1826, a který jak jistě velice dobře víte Martine, objevil v slunečním spektru “Frauenhoferovy čáry”. O tomto Josephu V. Frauenhoferovi mohu říci, že velice přísně zachovával církevní přikázání Martine, ba dokonce svým hostům v páteční den záměrně nikdy nedával žádné maso k jídlu. Velikým intelektuálem byl i James Clark Maxwell, anglický fyzik, který zemřel v roce 1879 a o kterém mohu říci Martine, že se každodenně večer modlil společně i se svojí rodinou a měsíčně přistupoval ke svaté zpovědi a svatému přijímání.

Maxwellovu hlubokou víru asi nic nedokazuje lépe Martine, než tato jeho nádherná modlitba (přibližný překlad do češtiny): “Všemohoucí Bože, který si stvořil člověka podle svého obrazu a dal si mu živou duši, aby tě miloval, panoval nad tvými tvory, nauč nás tak zkoumat díla tvých rukou, abychom si podrobili svět a dej nám své učení tak přijímat, abychom věřili v toho, kterého si nám poslal, aby nám zvěstoval nauku spásy a spasil nás. O toto všechno tě prosíme ve jménu téhož Pána, našeho Ježíše Krista!” (Prameny: The life of J. C. Maxwell by Cambell and Garnett). Co myslíte Martine, není to nádherná modlitba? Ba co víc Martine, tohoto Jamese Clarka Maxwella – který se uměl takhle modlit – oprávněně pokládáme i za jednoho z největších fyziků. A v neposlední řadě mezi veliké intelektuály a fyziky zároveň patří i James Prescot Joule, který zemřel v roce 1889 a který jak jistě velice dobře víte Martine byl vynikající obhájce teorie o teplotě, který jednou těmito slovy vyznal svoji víru (přibližný překlad do češtiny): “Když odvrátíme svůj zrak od hvězdnaté oblohy na zem, zbadáme rozmanitost takových jevů, které jsou vázány na vzájemnou přeměnu síly a tepla, a které jasnou řečí mluví o moudrosti a požehnané ruce velikého Stvořitele přírody. Takto je úplný pořádek ve vesmíru, ne nepořádek, nic se neztratí, ale celý mechanismus pracuje bez vybočení v nejdokonalejším souladu, protože nade vším se vznáší nezávislá vůle Boží.” Nejsem si teď zcela jist tím Martine, zda-li bych se teď měl k vrátit k těm botanikům, které jsem předtím vynechal, anebo spíše v zájmu toho, aby tento již tak dosti dlouhý e-mail nenarostl do závratné délky a abych tak tedy třeba nebyl některou ze ctihodných dam knihovnic vyhozen od veřejného počítače na kterém pracuji dříve než tento e-mail stihnu vůbec dopsat; že bych si tedy teď dal třeba závazek, že již pouze napíši třeba jen o jednom tuctu největších intelektuálů o kterých jsem zatím ještě vůbec nepsal, nicméně kteří by si vzhledem ke své intelektuální velikosti zasloužili, abych o nich psal, a to bez ohledu na to Martine, jaký je či není konkrétní obor odbornosti těchto velikých intelektuálů. Spíše asi to druhé Martine, z praktických důvodů je to přece jen nutností, i když na druhé straně ani ti botanici nepřijdou úplně zkrátka. Největším intelektuálem z řad botaniků byl Karl Linné, který žil v letech 1707 – 1778 Martine a kterého všichni velice dobře známe z nauky o rostlinách. Určitě i Vy Martine jste se o něm učil, že právě Karla Linného všichni uznáváme za zakladatele moderní botaniky. Ale možná, že nevíte to Martine, jakými nádhernými, líbeznými slovy plnými lásky k Bohu velebí Karl Linné Stvořitele ve svých knihách!

Možná mi to nebudete ani věřit Martine, ale já, navzdory tomu, že jsem mnohými lidmi pokládán za lhostejného cynika jsem měl skutečně téměř až slzy na krajíčku od hlubokého dojetí, když jsem v jedné vypůjčené staré knize od Karla Linného z osmnáctého století, konkrétně bylo to v úvodu jeho knihy “Systém přírody” mohl číst tato úpřimná slova vycházející přímo ze srdce Karla Linného napsaná gotickou kurzívou: “Deum sempiternum, ummensum, omniscium, omnipotentem expergefactus a tergo transeuntem vidi et obstupui.” (přibližný překlad do češtiny: “Viděl jsem přecházet věčného, nekonečného, všeznalého a všemohoucího Boha a úžasem jsem oněměl. Velikým intelektuálem, tentokrát zas chemikem byl i Justus Liebig, který žil v letech 1803 – 1873, o kterém je veřejně známo, že se jednou ve své veřejné přednášce nekompromisně postavil proti tomu Martine, aby se přírodní vědy zneužívali na popírání Boha. Víra Justa Liebiga je pregnantně vyjádřena – Martine – v těchto slovech (přibližný překlad do češtiny): “Skutečná velikost a nekonečná moudrost Stvořitele jen ten pozná dokonale, kdo se usiluje z veliké knihy, kterou nazýváme přírodou, vyčíst její myšlenky.” (Prameny: Justus Liebig: Die Chemie in der Anwendung). Absolutně největším intelektuálem z řad chemiků Martine, byl podle mého osobního názoru byl Louis Pasteur, který žil v letech 1822 – 1895 a který byl současně i jedním z nejhlouběji věřících katolíků.

Když se jednou kdosi z posluchačů Louise Pasteura tohoto velikého intelektuála zeptal Martine, že prý jak mohl zůstat po tolikých studiích věrným katolíkem, dal mu veliký francouzský katolík Louis Pasteur tuto velice výstižnou skvělou odpověď (přibližný překlad do češtiny): “Právě proto, že jsem se velice mnoho učil, mám víru jako bretonský sedlák. A kdybych se byl ještě více učil, měl bych víru jako bretonská sedláčka.” (Poznámka na vysvětlení: Bretonsko patří ve Francii mezi religiózně nejzbožnější kraj). Za nesporně velikého intelektuála Martine, tentokrát zas geologa pokládám i Charlese Lyella, který žil v letech 1797 – 1875. Charles Lyell byl univerzitním profesorem v Oxfordu Martine, který v jednom ze svých vědeckých děl napsal (přibližný překlad do češtiny): “Obraťme kamkoliv své bádání a všude objevuji nejjasnější stopy inteligence Stvořitele, jeho předvídavosti, moudrosti a moci.” (Prameny: Charles Lyell: Principies of Geology). Anebo co řeknete Martine na hluboce úpřimné a pokorné vyznání velikého anglického intelektuála Francisa Bacona (přibližný překlad do češtiny): “Tisíce krát jsem zhřešil a tisíce krát jsem přestoupil tvá přikázání, ale tvoje milost mne neopustila, Pane. Ty jsi byl vždy blízko při mne – o tomhle mi nedali zapochybovat nespočetné projevy tvé prozřetelnosti. Tvoje milost byla veliká, ale ani tvé vyhrůžky nebyli menší. Tvoje milost se sklonila a držela mně v otcovské disciplíně. Tak mě držela, jako my držíme své děti, které proto trestáme, protože je milujeme.” Anebo co řeknete Martine na velikého francouzského intelektuála Alexandra Edmonda Becquerela, který žil v letech 1788 – 1878. Tento skvělý přírodovědec Alexandr Edmond Becquerel napsal tato slova Martine (přibližný překlad do češtiny): “Organický život mohl vzniknout jen na takové zemi, která se vynořila z vody. Ale jako se uskutečnil přechod z anorganického života do života organického? To je tajemství Stvořitele. Nevyhnutně musíme přijmout existenci nějaké tvořivé příčiny, která se v určité době zjevila a pracuje tak, že udržuje dnes žijící druhy.” Velikým intelektuálem Martine byl i maďarský univerzitní profesor Julius Weszelszky, který v roce 1925 vydal v Budapešti svou vědeckou práci “Radium a teorie o atomech”, ve které na straně 147 končí tuto svoji skvělou vědeckou práci o radioaktivitě a teorie o atomech s tímto vznešeným vyznáním víry Martine (přibližný překlad do češtiny): “Čím více se ponoříme do zkoumání přírodních věd, tím lépe vidíme, jaká nekonečně dokonalá je celá příroda i v nejmenších částech. A přírodovědec svým studiem nemůže přijít k jinému závěru jako básník, který říká – Bůh, kterého ani bystrý duch pochopit nemůže!”

Veliký intelektuál byl mučeník pro víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele Antoine Laurent Lavoisier, který žil v letech 1743 – 1794, byl to otec moderní chemie Martine, který zemřel mučenickou smrtí pro svoji víru za jakobínské diktatury ve Francii, kdy ho jakobínští nepřátelé Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele zavraždili gilotinou proto, že byl věrným katolíkem. Pokud jde o hluboce věřící intelektuály, též i o Angličanovi Johnovi Daltonovi, který žil v letech 1766 – 1844, a který jak jistě velice dobře víte Martine vytvořil teorii o atomech, říká jeho životopisec, že byl “vzorem ctnosti a zbožnosti.” Velikého francouzského intelektuála Cauchyho, který jak víte Martine žil v letech 1789 – 1857 já osobně pokládám za největšího matematika všech čas, a myslím, že ani zdaleka nejen já. Nicméně Martine, navzdory tomu, že se jednalo o pilného intelektuála, tak ještě větší než jeho usilovnost však ale byla jeho hluboká zbožnost!

Všichni víme Martine, že Cauchy byl velikým matematikem, ne každý z nás však ale také ví, že v letáku, který napsal na obranu francouzských jezuitských škol, těmito slovy mužně a sebevědomě vyznává svoji víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele (přibližný překlad do češtiny): “Já jsem křesťan, věřím v Božství Ježíše Krista s Tycho de Brahem, Koperníkem, Descartesem, Newtonem, Fermatem, Leibnitzem, Pascalem, Grinaldim, Eulerem, Guldinem, Boscovichem,, Gerdilem, se všemi velikými astronomy, fyziky a matematiky minulých století. Já jsem katolík, a když se mně zeptáte proč, tak ochotně Vám odpovím. Alespoň se dozvíte, že moje přesvědčení není pouhým dědictvím po mamince, ale dozvíte se, z jakých hlubokých bádání pochází. Já jsem úpřimným katolíkem jako byl Corneille, Racine, La Bruyére, Bossuet, Bourdalou, Fénel a jiní slavní muži naší doby, a mezi nimi prvotřídné hvězdy exaktních věd, filosofie, literatury, největší hvězdy našich vědeckých akademií. Cítím hlubokou víru, kterou slovem, skutkem i písmem hlásal Ruffini, Hauy, Laënnec, Ampère, Pelletier, Freycinet, Coriolis a mnozí další význační učenci naší doby. Když živých nevzpomenu, abych šetřil jejich skromnost, alespoň mohu říci, že s radostí jsem našel celou vznešenost křesťanské víry u svých slavných přátel, u vynálezce krystalografie (Hauy), u vynálezce chininu a stereoskopu (Pelletier a Laënnec), u nesmrtelného plavce korábu Uranie a u nesmrtelných objevitelů dynamické elektřiny (Fraycinet a Ampère).” A když Cauchy umíral a oznámili mu Martine, že kněz nese Svátost Oltářní, nařídil, aby schodiště, po kterém přijde k němu Pán, bylo ozdobeno nejhezčími květy ze zahrady. Ale ne méně zbožní – Martine – byli i ostatní velcí matematici jako Gauss, Euler, Pfaff a další. Například takový Euler, který jak jistě víte Martine žil v letech 1707 – 1773, se sám modlil každý večer i s celou svojí rodinou. A přečtěte si Martine, jaká živá víra září z listu L. F. Gaussa, který žil v letech 1777 – 1855, který je všeobecně uznáván za jednoho z největších matematiků všech dob, který v listě napsaném dne 3.prosince 1802 Farkasovi Bolyaimu napsal (přibližný překlad do češtiny): “Nyní s Bohem, drahý příteli! Ať ti je sladký sen, který voláme životem, předzvěstí pravého života, který nás očekává v pravé vlasti, kde duch nebude tísněn okovy lenivého těla, hranicemi prostoru, bolestivými ranami tuzemského utrpení, množstvím malicherných potřeb a tužeb. Snášejme toto břímě statečně do konce, bez reptání, ale nikdy nespusťme z očí svůj druhý, vyšší cíl. Poté, když udeří poslední hodina, radost bude odložit to břímě a uzřít, jak se ztrácí před naším zrakem hustý závoj. Také bych zmínil i velikého intelektuála Martine, respektive pokusy grófa Ferdinanda Zeppelina, který žil v letech 1838 – 1917, německý podmaršál, jeho pokusy s ovladatelnou vzducholodí zpočátku jeden po druhém všechny ztroskotali. Přesto však ale Martine jeho hluboce věřící duše nezoufala!

Když se grófu Ferdinandu Zeppelinovi konečně v červenci 1900 podařil první vzlet Martine, tak gróf Ferdinand Zeppelin zvolal (přibližný překlad do češtiny): “Bůh je mistrem, my jsme jen jeho nástroje!” Pokud jde o veliké intelektuály z řad pedagogů Martine, tak jeden z největších pedagogů Johann Henrich Pestalozzi, švýcarský pedagog, který žil v letech 1746 – 1827, ke svému dílu “Wie Gertrud ihre Kinder lehrt” připsal tato slova (přibližný překlad do češtiny): Ježíši Kriste! V modlitbě klekám před tebou do prachu. Jedině v tobě nacházím své osvobození od jisté smrti, do které – bez tebe – vrhli by mně všechny vědecké poznatky světa, ale i každá snaha mého hříšného srdce.” Ovšemže Martine, že v uvádění zvučných jmen velikých intelektuálů, kteří byli nejen velikými intelektuály, ale právě tak i hluboce věřícími křesťany bych takto mohl pokračovat snad téměř donekonečna dál Martine, avšak táži se proč?? Domnívám se totiž Martine, že počet výše uvedených velikých intelektuálů a současně i velikých křesťanů plně postačí na to, abych nezpochybnitelně vyvrátil kecy kdejakých ateistických lhářů o tom, že prý skutečná zbožnost, respektive hluboká náboženská víra je údajně prý neslučitelná s “hlubokou vědou”. Tito podlí satanští sedmilháři tvrdí Martine, že údajně prý věda odporuje náboženské víře!

Ovšemže Martine, že my velice dobře víme, že tito ateističtí lháři tyto své žvástyo víře a vědě” mohou si publikovat tak nanejvýš v nějaké bulvární webové Wikipedii, která je snad jedinou adekvátní odpadovou stokou lží a urážek pro takovýto jejich hnilobný pavědecký humus bulvárních lživých keců a blábolů, protože žádný, co i jen trochu slušný člověk by tyto jejich ateistické kecy nebyl ochoten publikovat snad ani jen na toaletním papíře! Kromě toho Martine, mnou výše uvádění velcí intelektuálové byli nejenže světoznámí učenci ale i hluboce věřící křesťané. A tedy když tito absolutně největší intelektuálové světa se sklánějí před Bohem v hluboké zbožnosti, pak ten člověk Martine, který věří v Boha určitě není ve špatné společnosti. Každý Martine, kdo by si poctivě přečetl uvedená jména a údaje o velikých intelektuálech, by musel dát za pravdu tomuto konstatování, že když nějaký dvacetiletý ateistický analfabet co si o sobě myslí, že je génius co spolkl všechnu moudrost světa se veze tramvají třeba ulicemi nějakého velikého města osvětlených zlatým světlem pouličních reflektorů, anebo mluví se stejným “debilem” jako je i on samotný, které je na kilometry vzdálen a přesto slyší jeho hlas či čte teletext jeho dementních slov na monitoru svého počítače, anebo v tom nejskvělejším dopravním prostředku předstihuje rychlíky a parníky, posílá “zprávy” do Ameriky či do Austrálie: jak často – proto, že ovládá tyto skvělé dary přírody, které nevynašli žádní ateističtí analfabeti jako je on, ale které vynašli hluboce věřící křesťanští vědci – stáhne svou ateistickou adolescentní cucáckou hubu do výsměšného úšklebku když zahlédne stařenku - která (ač má sice jen základní školu, zatímco dotyčný bohatý cucáček protekčně momentálně “studuje” třeba i vysokou!) je věkem čtyřikrát tak stará jako on a zpravidla i nejméně čtyřicetkrát inteligentnější než tento ateistický soplák (a přesto si tato stařenka na rozdíl od onoho sopláka o sobě nemyslí, že je “génius”!!) – jak se vroucně tato stařenka modlí svatý růženec, anebo když do řeči přijde kněz či církev!

Vzhledem k tomu, že ateizmus má u nás již minimálně šedesát let oficiální podporu vládnoucího režimu, jak lehce této ubohé propagandě se kdekdo lehce poddá Martine, aby na veškeré minulé časy jen tak paušálně hodil kamenem a všechno dědictví minulých generací vyhlásil za údajně zastaralé, prý dávno přežité, z toho – přirozeně jak jinak – na prvním místě právě křesťanství. Téměř každý dvacetiletý ateistický soplákse sice zpravidla jen z protekce dostal na vysokou školu a pouze díky této protekci ho nekopnou do zadku, ale nechají ho “studovat” dál – si o sobě myslí, že je veliký génius, který spolkl všechnu modrost světa a proto se vůbec ani nic neučí Martine, a ovšemže nikdo z těchto dvacetiletých ateistických géniů nikdy nic nevynašel, nikdy nic nesestrojil, nikdy nic duchaplného nenapsal, a pokud by lidstvo mělo být odkázáno na jejich vědecké” vynálezy, tak to by se dnes život lidí v podstatě nijak nelišil od života šimpanzů. Navzdory tomu Martine, že tito dvacetiletí ateističtí “géniové” absolutně nic neumí, tím více se na webových diskusních fórech ve společnosti obdobných analfabetů jako jsou i oni samotní usilují kydat bláto na každého, kdo na rozdíl od nich něco umí. Kdyby děkani jednotlivých fakult vysokých škol, potažmo ředitelé středních škol Martine nebyli takoví hamižní ignoranti, kteří kvůli penězům jsou slepí vůči morálním zásadám, ale tyto bohaté, rozmaznané a hloupé dcerušky a synáčky - kteří ke kydání bláta v diskusních fórech (někdy dokonce i na samotné své učitele!) k těmto účelům zneužívají často i samotné počítače na jejich vlastní fakultě – jednoduše okamžitě vyhodili pryč z fakulty či vysoké, potažmo střední školy; intelektuální společnosti by to nijako neuškodilo, spíše naopak!! Na druhé straně Martine, jsou zde ti skutečně velcí intelektuálové a současně i hluboce věřící křesťané o kterých jsem psal, kterým můžeme děkovat za naše moderní vědecko – technické vymoženosti, neboť to byli právě tito intelektuálové a současně i křesťané – na rozdíl od našich dnešních dvacetiletých ateistických “géniů” z webových diskusních fór - ač sice na rozdíl od oněch namyšlených dvacetiletých ateistických cucáků co nic neumí byli tito velcí intelektuálové, vědci, vynálezci a současně i křesťané nositeli vědeckého a technického pokroku, kteří se v hloubce své křesťanské víry pokorně pohroužili do křesťanské nauky a kořili se jí. Byli to právě tyto zručné ruce křesťanských intelektuálů Martine, které při pokusných stolech objevili skryté síly elektřiny, přičemž tytéž ruce se často skládali i k úpřimzbožné modlitbě!

Takové veliké intelektuální kapacity Martine, jakými byli například Volta a Ampère se nestyděli ani za Svatý růženec! Například pokud jde o tuto oblast elektrofyziky Martine, není nejmenších pochyb o tom, že na tomto poli vědy – které snad nejvíce budí pozornost v dnešní moderní době – nemohou ateisté uvést takové intelektuální osobnosti ze svých řad, jejichž vědecká autorita by se jakkoliv mohla rovnat Voltovi či Ampérovi, anebo dokonce, že by jim mohla nějak ospravedlnit jejich nenávistný boj vypověděný našemu Pánu Ježíši Kristu a stamilionům jeho služebníků křesťanů. Malou statistikou – Martine - zjistíme v ještě konkrétnější rovině velice zajímavý výsledek. Německý přírodovědec Eberhard Dennert uvedl ve velice zajímavé vědecké práci “Die Religion der Naturforscher…” od nejstarších časů až po naše časy, tj. 300 všeobecně nejvíce uznávaných největších přírodovědců Martine a zkoumá jejich osobní náboženské přesvědčení. Tento průzkum lze pokládat za velice seriozní Martine, sestavení seznamu těchto 300 největších přírodovědců všech čas totiž nesestavoval podle své libovůle, ale na základě několika anket konaných mezi různými německými a rakouskými vědci a jinými intelektuály, přičemž ptal se jich po tom, aby mu sdělili, které přírodovědce (myšleno přírodovědce v tom nejširším slova smyslu) pokládají za největší aniž by komukoliv s respondentů sdělil účel, pro který si tento seznam pořizuje. Tudíž tento seznam 300 největších přírodovědců lze pokládat za relativně objektivní Martine, jediným drobným nedostatkem byla pouze ta skutečnost, že respondenti těchto anket byli pouze samotní Němci a Rakušané, nicméně tato určitá nacionální nevyváženost mohla mít eventuálně za následek pouze to, že tito respondenti jako celek byli poněkud trochu více velkorysí vůči intelektuálům svého vlastního německého mateřského jazyka, nicméně tato drobná nacionální nevyváženost v podstatě nemohla mít žádný výraznější vliv na celkové “náboženské složení tohoto seznamu 300 elitních světových přírodovědců, a to tím spíše, že nikdo s respondentů netušil a tušit ani nemohl, že právě náboženská otázka” bude samotného Eberharda Dennerta zajímat při dalším zpracovávání výsledků těchto anket nejvíce!

Samotné finální výsledky byli dokonce i pro samotného Eberharda Dennerta velice překvapivé Martine, neboť se výrazně lišili od toho výsledku, který sám očekával. Pokud jde o takto sestavený seznam těchto 300 největších přírodovědců světa všech časů Martine, u 38 z nich se Eberhardu Dennertovi nepodařilo zjistit žádné spolehlivé informace o jejich náboženském smýšlení. Z ostatních 262 největších přírodovědců světa všech časů Martine bylo 242 věřících, patnáct více méně lhostejných a jen pět (tj. cca pouhé 2%) byli materialisté, kteří přímo nebo nepřímo popírali existenci Boha. Pokud se Vám tedy dostanou do rukou takové takzvané přírodovědecké knihy Martine, které popírají křesťanské náboženství a články katolické víry, respektive žvaní ateistické nesmysly usilujíc se budit falešný dojem jako kdyby moderní doba údajně prý byla neslučitelná s hlubokou úpřimnou nábožností věřícího člověka, rozpamatujte se Martine na to, že statistika našla mezi největšími přírodovědci jen 2% ateistů! To sice uznávám Martine, že pisálek desáté velikosti chce tím svým ubohým ateistickým křiklounstvím dodat svým pavědeckým kecům uměle jakými “vědecký nátěr, nicméně ty své primitivní bláboly si může publikovat nanejvýše tak v nějaké webové Wikipedii, popřípadě v nějakém podobném pokleslém médiu, které je stejnou karikaturou vědy jako webová Wikipedia! Jak jsem již uvedl Martine, absolutně největší intelektuálové byli lidé vesměs věřící! Naproti tomu popírače Boha Martine, kterými z této pětice lidí jsou i tito čtyři – Vogt, Moleschott, Büchner a Haeckel plným právem nazývá světoznámý Liebig “poutníky na hranicích vědy”, a úpřimně řečeno Martine, jsem Liebigovi velice vděčen za to, že shodou okolností jednou mimoděk řekl v podstatě totéž co bych asi musel říci já sám, kdyby nebylo tohoto Liebigova náhodného výroku. Z dosavadních příkladů jasně můžete vidět Martine, že ateizmus, tj. popírání Boha není pravým dílem “vědy”, ale pouze jakési pokleslé primitivní filozofie, neboť ateizmus si vybájili ti pokleslí filozofíkové, kteří přirozené přírodní zákony chtějí za každou cenu pokládat za dostačující na vysvětlení vážných světových záhad a raději alibisticky zavřeli oči před každým objektivně existujícím velikým problémem!

Ostatně, vždyť v podstatě o tom jsem již tuším minimálně jednou psal, a tudíž velice dobře víte Martine, že ač sice přírodní zákony hodně vysvětlí – jedno však ale nevysvětlí nikdy. Nikdy totiž tyto přírodní zákony nevysvětlí to Martine, kdo je tvůrcem, kdo je původcem těchto přírodních zákonů, a kdo měl tu úžasnou sílu, že mohl předepisovat přírodní zákony pro celý svět? Právě mi jedna z paní knihovnic říká Martine, že musím končit a abych tedy o dvě minuty pustil k mému počítači jednu černovlasou slečnu s brýlemi, která již stojí za mými zády. Mám tedy posledních 120 vteřin – Martine – po které utichne rychlopalba mých deseti prstů po klávesnici jejich veřejného počítače. Chtěl jsem ještě toho sice napsat o trochu více Martine, ale když se to tak vezme tak to hlavní jsem vlastně napsal a tedy na úplný závěr skončím tuto práci se skvělou, vynikající myšlenkou K. Eötvöse (přibližný překlad do češtiny): “Právě vynikající lidé potřebují nejvíce náboženství, protože ani cítí úzké hranice našeho lidského ducha. Veškerá lidská moudrost vede nanejvýše potud, že rozum má svrchovanou vládu nad naší myslí, náboženství však tím, že uvádí, obrací se současně na ducha i na rozum a uvádí obojí do souladu. Proto může náboženství úplně nahradit filosofii a my můžeme najít mezi nejprostšími křesťany zajisté častější příklady sebeovládání a nezlomné pevnosti jako mezi stoickými hrdiny. Filosofie však nemůže nahradit náboženství.

S projevem své hluboké úcty k Vám Martine

Váš starší kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět!