wz

Zpět na hlavní stránku!

Vysvětlení podstaty a smyslu revolučního kalendáře v revolučním státě

Vysvětlení podstaty a smyslu revolučního kalendáře v revolučním státě.

Pokud Vás tato problematika zaujme, pak doporučuji Vám, aby jste si přečetl(a) zejména tuto hlavní klíčovou práci:

Henryk Lahola : Sociální spravedlnost a ekonomicky maximálně výkonná i spravedlivá ekonomická revoluce a revoluční stát i manifest. Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Revoluce.htm

V souboru www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm činí uvedený revoluční kalendář mnohým lidem potíže porozumění podstaty a smyslu tohoto kalendáře, a to i navzdory částečného vysvětlení některých ekonomických a jiných otázek v souboru www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm

Mnozí čtenáři doposud nechápou, že tento kalendář má význam čistě ekonomický, respektive, že bez splnění ostatních doprovodných daných politických a zejména ekonomických předpokladů by bylo úplně nesmyslné a zbytečné tento kalendář vůbec zavádět.

Reálná ekonomická výkonnost současné kapitalistické ekonomiky v praxi hluboce zaostává za svým maximálním potencionálním ekonomickým výkonem, kterého by potencionálně mohla dosahovat. Příčin proč tomu tak je vícero, hlavní příčiny jsou zde nejméně čtyři:

1.) První příčinou tohoto stavu ekonomické neefektivity je nezaměstnanost, v důsledku čeho nemalá část práceschopné pracovní síly zůstává zbytečně “ležet ledem”, tj. zůstává ekonomicky nevyužita pro výrobní anebo jinou hospodářskou činnost, v důsledku čehož je ekonomický přínos nezaměstnaných osob pro hrubý domácí produkt státu je nulový. V ekonomice polykapitalistického státu (u nás v Československu jsme tento polykapitalistický model ekonomiky měli v minulosti zhruba do roku 1948 a poté opět ji máme v Československu a poté i v České republice od roku 1990 až dodnes) je tento neblahý stav nezaměstnanosti více než zřejmý, přičemž asi jen jedna třetina z nezaměstnaných je státem skutečně uznávána za nezaměstnané a jako taková i evidována příslušnými úřady práce. V ekonomice monokapitalistického státu (u nás v Československu jsme tento monokapitalistický model ekonomiky měli v minulosti v letech zhruba od roku 1948 do roku 1990) byla nezaměstnanost sice formálně odstraněna, nicméně k tomu došlo pouze za cenu “přezaměstnanosti” a ekonomické neefektivity. Ekonomika revolučního státu je koncipovaná na stoprocentní zaměstnanosti veškeré práceschopné pracovní síly a tedy s nulovou nezaměstnaností, a to bez toho, aby tato plná zaměstnanost vyvolávala někde přezaměstnanost či jiné neefektivní využívání pracovní síly (viz. dále).

2.) Druhou příčinou tohoto stavu ekonomické neefektivity je schizofrenní fragmentace obrovské roztříštěnosti velikého množství úplně izolovaných ekonomických subjektů a tím i ekonomicky neefektivní využití stávajících pracovních sil. Tento neduh v úplně stejné míře jako dnes má současná polykapitalistická ekonomika měla i před rokem 1990 také i tehdejší monokapitalistická ekonomika, neboť i v té době měli zaměstnanci uzavřen pracovněprávní vztah s jednotlivými “socialistickými organisacemi” (tj. tehdejšími státními podniky) a tudíž tento nedostatek se úplně stejně tak vztahuje na minulou ekonomiku monokapitalistickou, jako i současnou ekonomiku polykapitalistickou. Za těchto právních a ekonomických skutečností totiž ekonomický subjekt může hledat optimální využití zaměstnané pracovní síly pouze v rámci svého subjektu, čímž nedochází k optimálnímu využití zaměstnané pracovní síly v rámci ekonomiky jako celostátního celku. Jedinou určitou výjimkou jak v minulosti, tak i v současnosti byla a je armáda. Armáda se zpravidla nevěnuje ekonomicky výdělečné činnosti. Historie – zejména v pohnutých časech – zná však i určité výjimky, a zde lze říci, že pokud se výjimečně za mimořádných okolností stala armáda ekonomickým subjektem, byla ekonomickým subjektem jednoznačně nejvýkonnějším. A to se týká úplně všech armád, včetně armád i těch “nejdemokratičtějších” států. S “politikou” to nemá nic společného. Vojáci totiž nejsou pouze “zaměstnanci” svého útvaru či svých kasáren, ale kdykoliv ze dne na den mohou být poslání kamkoliv (třeba i na opačný konec státu!) k plnění jakýchkoliv úkolů anebo činnosti, která je jim uložena vojenským rozkazem. Aplikace těchto poznatků na celostátní ekonomiku revolučního státu znamená tento model jediného ekonomického subjektu (například státu) plus quasivojenského systému práce v zájmu ekonomické efektivity libovolné “přelévání” pracovních sil celého státu mezi všemi hospodářskými jednotkami na celém teritoriu státu tak, aby pracovní síla každého jednotlivého pracovníka byla využita co nejefektivněji tam a na takovou činnost (práci) kde je jí v celostátní absolutní rovině ekonomicky nejvíce zapotřebí, což na druhé straně znamená i možnost revolučního státu doslova ze dne na den zavřít kterýkoliv ekonomicky neefektivní podnik aniž by mu tím vznikla nějaká nezaměstnanost nebo jiné ekonomické problémy, protože dané ekonomicky “uvolněné” pracovníky vzápětí právě tak ze dne na den “přelije” do jiných ekonomicky “rostoucích” podniků nacházejících se na teritoriu celého státu, které naopak v zájmu své ekonomické efektivnosti (růstu) poptávají další pracovní síly. A to je něco čemu se v ekonomické efektivnosti optimálního využití zaměstnané pracovní síly nevyrovná ani ta absolutně nejliberálnější kapitalistická tržní ekonomika. A kromě toho navíc nevytváří ani žádnou nezaměstnanost a tím i nutnost finančních výdajů státu na sociální účely.

3.) Třetí příčinou tohoto stavu ekonomické neefektivity je jednak inflace, jednak pseudofaktorů, které na ekonomice pouze parazitují. Stoupenci kapitalistické ekonomiky (a vztahuje se to jak na ekonomiku polykapitalistickou, tak i monokapitalistickou) uvádějí, že prý ekonomické statky jsou vytvářeny pomocí výrobních faktorů “půdy, práce a kapitálu”. Ve skutečnosti je toto tvrzení veliká ekonomická lež, neboť ekonomické statky jsou vytvářeny pouze jen a jen pomocí výrobního faktoru práce, zatímco jimi uváděné takzvané ekonomické faktory “půdy” a “kapitálu” jsou ve skutečnosti pouze ekonomické pseudofaktory, které na celkové ekonomice pouze parazitují. Dalším minusem jsou parazitující obchodníci, různí zprostředkovatelé, makléři, akcionáři a další jim podobní, kteří parazitují na těch ekonomických subjektech, kteří skutečně vyrábějí. Dalším minusem pak jsou kruté asociální řešení pro sociálně slabé, které jsou důsledkem trhu. Proto v zájmu řešení těchto skutečností je jako završení ekonomické revoluce revolučního státu přinesen fenomén zrušení měny a vlastnického práva (a s tím spojené zrušení dědění, zrušení daní, poplatků, pokut a všeho ostatního co s tím souvisí).

4.) Čtvrtou příčinou tohoto stavu ekonomické neefektivity je celkově nerovnoměrné rozvržení nasazení pracovních sil k ekonomické činnosti během dne i během týdne. V celostátním měřítku během dne většina lidí pracuje v takzvané “dopolední směně” (přibližně od 6.00 hod. do 14.00 hod.), výrazně méně lidí pracuje pak v takzvané “popolední směně” (přibližně od 6.00 hod. do 22.00 hod.) a jen velice málo lidí pracuje pak v takzvané “noční směně” (přibližně od 22.00 hod. do 6.00 hod.). Příčiny proč tomu tak je třeba hledat nejspíše asi v dávném pravěku. Tenkrát člověk v pravěku přes den lovil zvěř nebo sbíral lesní plody a v noci spal někde v nějaké jeskyni. V té době v pravěku v noci když byla tma by člověk asi stěží potmě mohl vyvíjet nějakou smysluplnou pracovní činnost, nemluvě již o tom, že by navíc i riskoval, že potmě by mohl padnout někam do nějaké rokle anebo by ho něco mohlo sežrat. V té době v pravěku to bylo něco úplně přirozeného, že člověk přes den pracoval a v noci spal, protože člověk ještě neměl elektrické světlo a byl tedy zcela závislý na slunečním světlu. Dnes ale je to už anachronismus, protože člověk v dnešní době už není závislý od slunečního světla. Již v současné době existují ekonomické subjekty, které již dnes mají například ve své výrobní činnosti anebo službách (například železnice, policie atd.) třísměnný provoz. Tento třísměnný provoz se však potýká s mnohými objektivními těžkostmi. Čtyřiadvacetihodinový den lze například rozdělit na tři osmihodinové směny ( 24 : 3 = 8), avšak dosti dobře by nebylo možno po někom chtít, aby takto pracoval sedm dnů v týdnu. Kromě toho by bylo nespravedlivé, aby někdo byl navěky jakoby “odsouzen” mít pořád jen popolední směnu od 14.00 hod. do 22.00 hod., anebo dokonce což je ještě horší, aby byl někdo nucen pracovat pouze v noci od 22.00 hod. do 6.00 hod. ráno.

Řešením výše uvedených praktických problémů je zavedení nového revolučního kalendáře, který by zavedl fiktivní 36 hodinový den. Tento 36 hodinový den by dále byl členěn na tři takzvané terciáty, tj. časové úseky po dvanácti hodinách. První terciát by zahrnoval čas od 00. hodin do 12.00 hodin, druhý terciát čas od 12.00 hodin do 24.00 hodin a třetí terciát čas od 24.00 hodin do 36.00 hodin. Rovněž pracovní směna by byla dvanáctihodinová, a u každého člověka by zahrnovala buď první, nebo druhý, anebo třetí terciát. V úředních dokladech (například občanských průkazech) se první ”terciát” označuje /"Terciát-A"/, druhý ”terciát” /"Terciát-B"/ a třetí ”terciát” /"Terciát-C"/. A tedy každý člověk coby pracovník je fixně zařazen do terciátu prvního druhého anebo třetího. Občan je povinen pracovat pouze v čase toho ”terciátu”, který mu byl na celý život dopředu určeny jeho rodným číslem. Právně i fakticky jsou všechny tři terciáty rovnocenné.

V praxi to totiž znamená, že když někdo pracoval – podíváme-li se na věc optikou klasického čtyřiadvacetihodinového kalendáře – například v pondělí od 00.hodin do 12.00 hodin klasického kalendáře, pak mu následuje čtyřiadvacetihodinové volno a druhou směnu pak nastoupí v úterý od 12.00 hodin do 24.00 hodin klasického kalendáře, pak mu opět následuje čtyřiadvacetihodinové volno (fakticky celá středa) a třetí směnu nastoupí ve čtvrtek od 00.hodin do 12.00 hodin klasického kalendáře, pak mu opět následuje čtyřiadvacetihodinové volno a čtvrtou směnu nastoupí v pátek od 12.00 hodin do 24.00 hodin klasického kalendáře, pak mu opět následuje čtyřiadvacetihodinové volno (fakticky celá sobota) a pátou směnu nastoupí v neděli od 00.hodin do 12.00 hodin klasického kalendáře, pak mu opět následuje čtyřiadvacetihodinové volno a šestou směnu nastoupí v pondělí od 12.00 hodin do 24.00 hodin klasického kalendáře, pak mu opět následuje čtyřiadvacetihodinové volno atd. Jinými slovy - viděno optikou klasického čtyřiadvacetihodinového kalendáře - dochází zde k pravidelnému střídání dvanáctihodinových směn “ranních” (čas od 00.hodin do 12.00 hodin) s dvanáctihodinovými směnami “odpoledními” (čas od 12.00 hodin do 24.00 hodin), přičemž mezi jednotlivými směnami vždy následuje čtyřiadvacetihodinové volno, a to s tím že každé druhé takovéto volno znamená volno v celý jeden čtyřiadvacetihodinový kalendářní den klasického kalendáře.

Takovéto výše uvedené počítání – skrze klasický kalendář – je poměrně složité, proto revoluční kalendář zavedením fiktivního 36.hodinového dne členícího se na tři dvanáctihodinové “terciáře” vše v praxi zjednodušuje. A dále revoluční kalendář dále zjednodušuje celkovou konstrukci klasického kalendáře tím, že ruší jako nadbytečné jednotky “týdny” a ruší také i jeho členění na jednotlivé dny týdne coby “pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle”. Přesto však klasický kalendář i nadále zůstane platným kalendářem pro potřeby jednotlivých církví a náboženských společností, a tudíž nelze ani v revolučním státě říci, že by klasický kalendář skončil na “smetišti dějin”. Protože ne každému je to jasné uveďme příklad paralelního zápisu podle revolučního i klasického kalendáře.

Dejme tomu, že by revoluční kalendář byl zaveden někde v nějakém státě – ovšemže kde by byli splněny příslušné výše uvedené ekonomické podmínky – například počátkem kalendářního roku 2099:

Revoluční kalendář - zápis: 1/1.1.2099 (čte se: první terciát prvního ledna roku 2099)
Klasický kalendář: čtvrtek 1.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (prvý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 2/1.1.2099 (čte se: druhý terciát prvního ledna roku 2099)
Klasický kalendář: čtvrtek 1.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (druhý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 3/1.1.2099 (čte se: třetí terciát prvního ledna roku 2099)
Klasický kalendář: pátek 2.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (třetí terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 1/2.1.2099 (čte se: první terciát druhého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: pátek 2.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (prvý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 2/2.1.2099 (čte se: druhý terciát druhého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: sobota 3.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (druhý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 3/2.1.2099 (čte se: třetí terciát druhého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: sobota 3.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (třetí terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 1/3.1.2099 (čte se: první terciát třetího ledna roku 2099)
Klasický kalendář: neděle 4.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodi
n (prvý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 2/3.1.2099 (čte se: druhý terciát třetího ledna roku 2099)
Klasický kalendář: neděle 4.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (druhý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 3/3.1.2099 (čte se: třetí terciát třetího ledna roku 2099)
Klasický kalendář: pondělí 5.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (třetí terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 1/4.1.2099 (čte se: první terciát čtvrtého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: pondělí 5.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (prvý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 2/4.1.2099 (čte se: druhý terciát čtvrtého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: úterý 6.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (druhý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 3/4.1.2099 (čte se: třetí terciát čtvrtého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: úterý 6.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (třetí terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 1/5.1.2099 (čte se: první terciát pátého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: středa 7.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (prvý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 2/5.1.2099 (čte se: druhý terciát pátého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: středa 7.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (druhý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 3/5.1.2099 (čte se: třetí terciát pátého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: čtvrtek 8.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (třetí terciát)

Možná že někoho překvapí to slovíčko “přibližně”, a možná že ne každý ví to, že skutečný astronomický den na naší zeměkouli, respektive čas za který naše zeměkoule se otočí přesně o 360 stupňů kolem své osy netrvá přesně 24 hodin, ale tento čas trvá ve skutečnosti zhruba 23 hodin a 56 minut, co pak vytváří ty takzvané přechodné dny “29.února” jednou za čtyři roky, kterými se to zas zpětně částečně vyrovnává.

Protože ale dnes lze tyto astronomické reálie přesně spočítat, revoluční kalendář tyto nepřesnosti napraví tím, že všechny měsíce jsou podle něj absolutně stejně dlouhé s přesností na 0,001 vteřiny a každý kalendářní rok je s téměř stejnou přesností stejně dlouhý a takzvané "přechodné roky" již tedy neexistují. Podobně tak jsou členěny i měsíce na dny. Den představuje s odchylkou 0,001 vteřiny délku 1,5 násobku objektivního kalendářního dne, tj.čas za který kolem své osy rotující zeměkoule se otočí o 540 stupňů /tj.1,5 obrátky/ což podle klasického kalendáře odpovídá 1,5 dne, tj.cca 36 hodinám. Zatímco klasický kalendář zahrnuje přibližně jeden den s nocí, revoluční kalendář zahrnuje střídavě dva dny s jednou nocí a s dvěma nocemi s jedním dnem.

Napsal dne 9.9.2008

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zaujalo Vás to? Pokud ano, tak Vám doporučuji přečíst si tuto hlavní klíčovou práci:

Henryk Lahola : Sociální spravedlnost a ekonomicky maximálně výkonná i spravedlivá ekonomická revoluce a revoluční stát i manifest. Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Revoluce.htm

 

Zpět na hlavní stránku!