wz

Zpět na hlavní stránku!


6.list: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu Zemi.

Z textu e-mailu: ”Pane doktore, pořád nerozumím vztahu vědy a víry v té otázce, jak vesmír a jak Zemi vlastně Bůh vytvořil…Martin…”

Varování!! Chcete-li správně porozumět tomuto 6.listu Martinovi, musíte si nejprve přečíst předcházejících pět listů Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva

Nejprve bych chtěl poprosit různé ”génie” s ubohým jedináčkem před svým jménem, popřípadě ty ještě větší ”supergénie” co nemají ani tento ubohý jedináček, respektive se zpravidla dokonce jedná o různé dvacetileté či ještě mladší sopláky, kterým teče mléko po bradě a kteří sice sami vůbec nic neumí, ale ve své ubohosti si tím více myslí, že již spolkli všechnu moudrost světa a již dříve než si jakoukoliv práci na těchto webových stránkách přečtou, tak s jejím obsahem (ač ho vůbec ještě ani nečetli!) zásadně již dopředu absolutně nesouhlasí a nejrůznější práce na těchto webových stránkách čtou pouze proto, aby mi pak mohli psát své jízlivé e-maily plné fanatické zloby a nenávisti ve kterých se s velikým rozhořčením rozplývají nad ”ubohou a dementní úrovní mých prací”.

A proto tedy Vás prosím tedy vážený pane ”génie” (nebo ctihodná dámo ”génijko”) – nečtěte raději ani tuto další ”dementní práci” – a opusťte raději ihned tyto webové stránky. Pevně věřím, že na Internetu se nepochybně najdou i takové webové stránky (a není jich bohužel málo!!), které odpovídají Vaší "intelektuální" úrovni. Já ale Vaše přesvědčení a názory (pokud vůbec nějaké máte!!) plně respektuji – respektujte proto prosím také Vy přesvědčení a názory jiných lidí (třeba i moje) a smiřte se s tím, že jsou prostě i lidé, kterým (s ohledem na jejich zaměření, zájem nebo orientaci) se některé práce zveřejněné na www.henryklahola.nazory.cz jednoduše líbí a čtou je rádi, protože je zajímá jejich věcný obsah a nehledají v nich pouze ”gramatické chyby”. A pokud se Vám tyto webové stránky nelíbí a zásadně nesouhlasíte s jejich obsahem, myšlenkami a názory, pak máte k dispozici jedno velice jednoduché a spolehlivé řešení, aby jste se nemusel(a) rozčilovat – jednoduše to vůbec nečtěte!!

Je pro mě s podivem, že může existovat někdo, kdo ztrácí svůj čas četbou webových stránek o kterých skutečně soudí, že je ”napsal duševně nemocný člověk” či že jsou ”výplodem jeho chorého mozku”. Já osobně cizí webové stránky, o nichž se domnívám, že je psali duševně nemocní lidé nikdy nečtu a lidé co vědomě čtou webové stránky o nichž se domnívají, že jsou ”dílem duševně nemocného člověka” jsou ve skutečnosti sami velice těžce duševně nemocní lidé, kteří by měli vyhledat dobrého psychiatra. Kromě toho věřím vážený pane génie nebo ctihodná dámo génijko, že po opuštění sfér webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se Vám podaří nalézt na Internetu i takové webové stránky, které napsali i ”duševně zdraví lidé”, ba možná dokonce právě i tací ”duševně zdraví lidé”, kteří jsou tak těžce ”duševně zdravým”, jako jste i Vy sám nebo Vy sama.

Internet je svobodné médium s mnoha miliardami nejrozličnějších webových stránek – výběr máte téměř nekonečný. A určitě se tam najdou i podobná individua jako jste Vy sám, či Vy sama. Pokud by čistě hypoteticky náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz byli absolutně jedinými webovými stránkami na Internetu, chápal bych pak Vaše rozhořčení, protože uznávám, že ne každého musí zajímat náboženská víra. Takto ale webové stránky www.henryklahola.nazory.cz jsou pouze jedny z mnoha miliard různých webových stránek na Internetu a pokud se Vám osobně nelíbí, tak je prostě číst nemusíte, nikdo Vás k tomu určitě nijak nenutí.

A vzhledem k existenci mnoha miliard dalších webových stránek ani nejste z ”nouze” nějak nuceni číst takové webové stránky “které se Vám nelíbí a s nimiž absolutně ve všem zásadně nesouhlasíte” proto, že by jste snad neměli eventuálně k dispozici na Internetu žádné jiné webové stránky tak, jako tomu u nás bylo například ve dvacátém století za bolševika u televize, kdy se lidé z nouze dívali třeba na televizi i navzdory tomu, že se jim nelíbila, protože žádné jiné televizní stanice u nás jednoduše neexistovali…

Vaše nenávistné útoky jsou pro mne pouze důkazem toho, že jednám správně a čím silnější bude intenzita Vašich nenávistných útoků, tím bude větší i motivace mé touhy sloužit Bohu a lidem, protože si připomínám slova mého Pána Ježíše Krista: ”Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny'. Až přijde ”Povzbuditel”, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od počátku” (Jn 15, 18 – 26). Naštěstí ale moje reálná situace ani zdaleka není až tak pesimistická jak to plyne z tohoto citátu mého Pána Ježíše Krista a i ti nejzuřivější nepřátelé náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se v podstatě musí chtě – nechtě smířit s tím, že některé příspěvky na náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz se jednoduše navzdory jejich nenávistnému vzteku některým čtenářům líbí, čtou je rádi a jsou jim duchovní posilou a oporou v jejich každodenním náboženském životě právě tak, jako zas jejich víra je naopak pro změnu zas posilou pro mne samotného. A tudíž jejich spolubratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nechce a ani nemůže jejich důvěru zklamat ani kdyby se – obrazně řečeno – satan se všemi svými pozemskými služebníky ”na hlavu postavil”, protože na zemi a ani v pekle není té síly, která by mně mohla nějak přinutit zříci se mé víry a otevřeného hlásání své víry ostatním lidem dobré vůle.

Doufám, že teď různé tyto výše zmiňované nafoukané psychopaty jsem odradil od dalšího čtení této práce a proto se teď již konečně můžeme společně věnovat tomuto nečekaně a neplánovaně – tentokrát - již vlastně ”šestému listu Martinovi”, respektive této práci šestého listu Martinovi pod názvem ”Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu Zemi?”.

Nejprve ale vysvětlím, proč jsem se rozhodl o tomto vůbec psát. Osobně bych možná o tomto nikdy ani nepsal, nicméně čirá náhoda tomu chtěla, že jsem napsal dva velice obšírné e-maily, respektive, že jsem na Internetu našel studenta Martina (či spíše on našel mně), který – alespoň se mi to tak zdá – skutečně možná upřimně hledá svoji víru v Boha, zabýval se otázkami ohledem toho zda-li Bůh existuje anebo nikoliv, což bylo tématem ”prvního listu Martinovi”, respektive původně velmi obsáhlého e-mailu, který jsem napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , - kterých snad tyto otázky rovněž upřimně zajímají - jako ”první list Martinovi”. Následně pak student Martin se pro mne poněkud překvapivě ozval opět v dalším e-mailu, ve kterém projevil – alespoň opět se mi to tak zdálo – upřimný zájem o poznání toho, jaký je tento Bůh – respektive jaký není - což zas se stalo tématem dalšího velice obsáhlého e-mailu, který jsem rovněž napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) rovněž jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře jako ”druhý list Martinovi” na mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz . Následně po napsání a odeslání tohoto druhého velice rozsáhlého e-mailu studentu Martinovi mně napadla myšlenka, že to, co jsem v obou těchto velice rozsáhlých e-mailech psal pro studenta Martina by s největší pravděpodobností zajímalo určitě i mnohé jiné mladé lidi, čímž se zrodil v mé hlavě nápad, že bych oba tyto rozsáhlé e-maily psané původně pouze pro Martina mohl v nějaké formě – po drobných úpravách - zveřejnit na mých webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz .

Navzdory mým předpokladům, ale moje kontakty se studentem Martinem se neskončili ani odesláním tohoto mého druhého velice rozsáhlého e-mailu – který jsem publikoval jako ”druhý list Martinovi” – protože Martin se opětovně ozval a to též dosti dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil existenci Boha, ba připustil i to, že Bůh dal ”snad první impuls, ale…” vyjádřil určité pochybnosti o tom, zda-li Bůh skutečně vytvořil vesmír jako takový, respektive zda-li třeba vesmír nevznikl sám od sebe od věčnosti na základě nějakého ustavičného vývoje hmoty jak učí takzvaný dialektický materialismus. Na jedné straně mně tento Martinův názor rozesmutněl, na druhé současně ale i potěšil, protože to bylo po prvé co Martin explicitně připustil existenci Boha, ba dokonce připustil i to, že Bůh dal nějaký ”první impuls” ke vzniku hmoty, byť i veškerý další vývoj hmoty a vesmíru fakticky podrobil materialistické vizi o ustavičném evolučním vývoji a zdokonalování bez ohledu na tohoto Boha, který tedy – podle Martina – dal sice prvotní impuls, aby z ničeho vznikla nějaká hmotná substance, ale tím se podle Martinova názoru role Boha definitivně skončila, Bůh od té doby je již úplně ”mimo hru”, Bůh od té doby je již tak nanejvýš pouze nějakým čistě pasivním pozorovatelem, aniž by se sám jakkoliv do dalších vývojových či evolučních procesů nějak vměšoval, ovlivňoval je či vplýval na ně. V reakci na tento Martinův e-mail následoval můj další e-mail, respektive – z hlediska ostatních čtenářů – můj třetí list Martinovi pod názvem ”Stvořil Bůh svět nebo ne?”.

Navzdory všem předpokladům, ale kontakty se studentem Martinem se neskončili ještě ani odesláním tohoto mého e-mailu – který jsem publikoval jako ”třetí list Martinovi” – protože Martin se zas opětovně ozval ještě jednou a to též asi podobně dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil nejen existenci Boha plus tu skutečnost, že Bůh dal nějaký ”prvotní impuls”, ale oproti minulosti navíc fakticky připustil i to, že Bůh je tvůrcem neorganické hmoty a to navíc i s tím, že i další vývoj této neživé hmoty Bůh přímo řídil a ovlivňoval. Současně ale Martin poukázal na kvalitativní rozdíl mezi hmotou organickou a neorganickou, respektive živou a neživou hmotou. A zpochybnil-li Martin tu skutečnost, že by Bůh měl i nad vývojem organické či takzvané živé hmoty tutéž absolutní moc jako měl nad vývojem hmoty neorganické, respektive takzvané neživé hmoty, tak tím spíše to zpochybnil u samotných lidských intelektuálních daností a schopností člověka, které jsou důsledkem milióny let trvající evoluce v intencích Darwinovy evoluční teorie aniž by Bůh jakkoliv sám stvořil, ovlivňoval či zasáhl do vývoje lidské inteligence, lidské ”psyché” anebo sociální inteligence člověka. To je asi tak v maximální stručnosti obsahem tohoto čtvrtého Martinova listu.

A ačkoliv jsem původně již neměl v úmyslu Martinovi psát, věřil jsem, že ten třetí list Martinovi je již poslední, přesto jsem se rozhodl, že mu tedy napíši ještě jednou a vyjádřím se i k těmto dalším novým otázkám, které Martin přímo či nepřímo v tomto svém posledním e-mailu nastolil, respektive ve čtvrtém listu Martinovi jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše jako řídícího centra lidského ”Já”, přičemž částečně jsem v této souvislosti tak jaksi nakousl i otázku její nesmrtelnosti.

Student Martin se však opět ozval dalším relativně dlouhým e-mailem, na který následoval “čtvrtý list Martinovi”, ve kterém jsem dokazoval existenci duše plus trochu jsem nakousl i otázku její nesmrtelnosti. Načež student Martin mi napsal další dlouhý e-mail, ve kterém tentokrát poukazoval tentokrát zas na jistá tvrzení se kterými se kdesi setkal, že údajně prý ”náboženská víra je nemoderní”, jako kdyby údajně náboženství patřilo pouze jakési vzdálené starověké a středověké minulosti, přičemž důkazem toho je to že ti údajně prý ti největší vědci a učenci naší planety by mněli být údajně vesměs samí ateisté až na několik malých zcela ojedinělých výjimek.

Vzhledem k tomu, že tento názor je absolutně nesprávný, protože pravý opak tohoto tvrzení je pravdou, rozhodl jsem se studentu Martinovi napsat ještě jednou, a také jsem mu i napsal opět velice rozsáhlý e-mail, který je právě zde s drobnými technickými úpravami publikován jako ”pátý list Martinovi”, ve kterém jsem se rozhodl napsat o největších intelektuálních kapacitách lidstva všech dob, které kdy lidstvo mělo; přičemž při rozebírání života této absolutní intelektuální elity lidstva jsem se nezabýval snad nějakým mechanickým memorováním životopisů těchto největších intelektuálů, tak jak jsem si je osobně zapamatoval, ale v této souvislosti zaměřil jsem svou pozornost zejména na ty skutečnosti, jaký měli tito největší intelektuálové naší planety osobní vztah k Bohu a k náboženství, a to nejen nějak čistě teoreticky, či formálně, ale i pokud jde také i o jejich osobní modlitbu plus jejich duchovní, náboženský život vůbec.

Student Martin mi ale opět napsal velice dlouhý e-mail, ve kterém sice fakticky akceptoval skutečnost, že drtivá většina popředních světových vědců a učenců jsou věřící lidé, současně ale vyslovil určité pochybnosti do jaké míry je tato jejich náboženská víra skutečně imanentní součástí jejich přísně racionální vědecké osobnosti popředního světového vědce a učence a do jaké míry je snad pouze nějakým jejich soukromým “vedlejším úletem”, přičemž tento svůj názor rozvinul na vizi údajné diskrepance v otázce “Jaký vesmír Bůh vytvořil?”, pokud jde o přísně vědecký pohled exaktních přírodních věd se zdánlivě primitivním a dětinským výkladem, který podává “o stvoření světa” náboženství. A i když to sice student Martin úplně takhle explicitně neformuloval, pochopil jsem, že pokud jde o narážku na náboženskou interpretaci “stvoření světa”, že má zřejmě asi na mysli zdánlivý rozpor mezi vědou a formálně doslovným pochopením výkladu prvních tří kapitol první starozákonné knihy Mojžíšova “Pentetauchu”, knihy Genesis; se kterou pokud jde o úplně celé Písmo Svaté Starého a Nového zákona mají dnes dnešní moderní racionalisticky smýšlející lidé naší doby největší potíže akceptovat vírou Boží zvěst o stvoření světa vzhledem k tomu, že se na první pohled zdánlivě diametrálně rozchází s tím, co nás o těchto skutečnostech učí naše moderní věda.

A opět jsem si byl vědom toho, že jsem před Bohem povinen, studentu Martinovi vysvětlit i tyto nejasnosti. Ostatně vždyť v dnešním racionalistickém světě prohnitého morem ateistického skepticismu se dokonce i mnozí samotní katoličtí věřící velice vehementně domáhají exaktních důkazů a racionálních logických argumentů a považuje se to v podstatě již za cosi úplně normálního a přirozeného, tak proč bych se mněl zlobil na studenta Martina, že i on vznáší tyto požadavky? Respektive ač sice já sám JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám pro sebe, respektive pro svoji vlastní víru absolutně žádné důkazy nepotřebuji, moje osobní víra není závislá od absolutně žádných důkazů, moje osobní víra by byla úplně tak neotřesitelná i kdybych vůbec absolutně nijaké důkazy neměl; nicméně nemohu ignoroval současnou dobu ateistického temna, dobu nevíry, skepse a pochybností; a tedy po zohlednění reality současné naší doby je mi jasné, že bez ohledu na můj osobní názor, respektive bez ohledu na mé osobní potřeby či nepotřeby nějakých exaktních důkazů a argumentů, jsem tyto důkazy a argumenty povinen poskytnout těm, kteří se jich domáhají a tedy v tomto případě i samotnému studentu Martinovi. A to byl též důvod, proč jsem napsal i e-mail věnující se otázce “Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu Zemi.”, který jsem i pro Vás ostatní slušné čtenáře a čtenářky dobré vůle posléze protavil i do tohoto “šestého listu Martinovi”.

Ostatně za zhruba jeden rok existence webových stránek www.henryklahola.nazory.cz jsem od mých skutečných veřejných ale i anonymních přátel a příznivců obdržel již vícero děkovných e-mailů plných uznání (někdy snad až přehnaného a nezaslouženého), právě tak jako i výsměšných a nenávistných e-mailů vyhrožující mi někdy dokonce i smrtí. Ale všiml jsem si také i to, že mezi mnohými mými pisateli jsou také i mladí lidé, přičemž někteří z nich mě velice mile překvapili tím, že jsou věřícími křesťany anebo alespoň lidmi, kteří upřimně hledají svoji cestu k víře a k Bohu, což vyvrcholilo právě v samotném studentovi Martinovi, který mi svým zájmem o Boha udělal skutečně mimořádně velikou radost.

Ovšemže jsem si plně vědom toho, že mnozí lidé jsou zuřivými nepřáteli Ježíše Krista, katolické církve, křesťanství ba dokonce i samotné víry v Boha jako takové. Avšak přesto, že jsem si vědom toho, že zveřejnění obou těchto dvou obšírných e-mailů, které jsem napsal a poslal studentu Martinovi, nepochybně u určité části těchto ateistů opět zřejmě asi vyvolalo nový výbuch jejich ještě větší fanatické nenávisti vůči náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz a JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi osobně, plus dotyčný předešlý ”třetí list Martinovi”, a po nich další listy propagující náboženskou víru pokaždé opět ještě více a více přilili ”oleje do ohně jejich slepé ateistické nenávisti”, přičemž jak z obsahu Internetu bylo vidět dokonce již i před samotným zveřejněním vůbec i jen prvních dvou obšírných e-mailů poslaných studentu Martinovi, jen ztěží bychom na Internetu našli jiné české nebo slovenské náboženské webové stránky vůči kterým je šířena rozsáhlejší nenávistná a dezinformační kampaň než proti webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz , která protagonisty této nenávistné a dezinformační kampaně již dokonce i před zveřejněním obou rozsáhlých e-mailů Martinovi musela stát na milióny korun z veřejných rozpočtů.

Je až s podivem, že jeden relativně bezvýznamný nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola – věřící křesťan a jeho webové stránky www.henryklahola.nazory.cz , kterých obsahem není nějaká politika (poznámka: jakékoliv politice či politizování se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola naopak vždy důsledně vyhýbá!!), ale obsahem náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz je pouze čistě apolitická propagace náboženské víry, že mohou překvapivě vyvolat v ateistické České republice až takovou rozsáhlou vlnu fanatické nenávisti, že na šíření dezinformační kampaně proti náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz neváhají vyhodit nestydatě vysoké sumy peněz, které mnohonásobně přesahují veškerý obnos finančních prostředků, které nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám vydělal za celý svůj život; což bez ohledu na farizejské kecy pokryteckých českých politiků o údajné náboženské svobodě v České republice jen ukazuje na skutečnou míru této jimi proklamované ”svobody náboženství” v České republice.

Česká republika porušuje svobodu náboženství přinejmenším již tím, že v rozporu se svými zákony v praxi zpravidla nestíhá buď vůbec anebo pouze velice laxně či s velikými průtahy přistupuje ke trestnímu stíhání takové trestné činnosti jako je například trestní čin Hanobení náboženského vyznání podle ustanovení § 198 trestního zákona č.140/1961 Sb. v platném znění (dále jen: “trestní zákon”); trestní čin Pomluvy (pokud jsou obětí této trestné činnosti věřící lidé jako jednotlivci) podle ustanovení § 206 trestního zákona; trestní čin Poškozování cizích práv (pokud jde o šíření úmyslných dezinformací namířených proti věřícím lidem jako jednotlivcům či konkrétním náboženským institucím) podle ustanovení § 209 odst. 1 písm.a/ trestního zákona. Z těchto důvodů obrátil jsem se již písemně se svými stížnostmi na kompetentní orgány Evropské unie, Rady Evropy, Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Amnesty International a další vládní i nevládní organizace zaměřené na obranu lidských práv, aby se situací v oblasti lidských práv v České republice pokud jde o svobodu náboženství zabývaly. Současně vyzývám i všechny kompetentní představitele všech církví a náboženských společností působící v České republice, aby se i oni zamysleli nad problémy svobody náboženství v České republice a k otázce respektování či nerespektování svobody náboženství v České republice zaujali veřejně nějaké stanovisko.

A ovšemže tak jako již mnohokrát v minulosti, tak i tentokrát tuto práci bude číst i mnoho jiných lidí, než kterým je svým věcným obsahem určena, nepochybně ji bude číst i kopa kdejakých dvacetiletých a mladších psychopatických sopláků, kterým je víra zcela lhostejná, eschatologické otázky je absolutně nezajímají. A spíše než věcný obsah, tak i v této práci budou hledat pouze překlepy či gramatické a stylistické chyby, aby mi pak opět mohli psát své nenávistné e-maily plné fanatické zloby a nenávisti. Ba dokonce navzdory tomu, anebo spíše právě pro to, že obsah této práce se týká problematiky čistě náboženské, nepochybuji ani nejméně o tom, že mnohé nenávistné e-maily dostanu tentokrát dokonce i od některých samotných takových lidí, kteří se budou prezentovat jako údajní ”věřící”.

Přesto však na druhé straně nepochybuji ani o tom, že – tak jako i v minulosti, tak i tentokrát - bude i taková skupina věřících lidí plus lidí hledajících Boha, kteří si tuto práci se zájmem celou přečtou bez toho, aniž by vůči mně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi kvůli obsahu této práce pociťovali nějakou zášť a nenávist. Ba někteří lidé možná dokonce budou i rádi, že jsem jim zprostředkoval objektivní pohled na tyto otázky o kterých dominantní názorotvorná masmédia nijak moc nemluví (pokud se o tom alespoň vůbec někdy zmíní, protože i o tom dosti pochybuji!)!

Ba dokonce často i takzvaný dnešní náboženský tisk, ve kterém se v současné době silně projevují různé sekularizační tendence mi někdy spíše přijde jako tiskoviny programového rouhání se Bohu než jako skutečný náboženský tisk jako takový. Ba dokonce za tento můj názor na určitou část současného náboženského tisku v České republice mně jednou kritizoval jeden anonym pokládající se zřejmě asi za ”věřícího”, protože se zaštiťuje našimi významnými českými středověkými světci jako svatým Václavem, svatým Vojtěchem a svatým Janem Nepomuckým; ačkoliv já osobně se domnívám, že ten dnešní, sekularizační pseudonáboženský tisk, který pokládám nejen já, ale - čistě hypoteticky vzato kdyby mohli okamžitě vstát z mrtvých – pokládali by ho za tiskoviny programového rouhání se Bohu i samotný svatý Václav, svatý Vojtěch a svatý Jan Nepomucký, kdybych jim tento moderní český ”náboženský tisk” dal k četbě a byli by z jeho obsahu ještě více šokováni než jejich o několik staletí mladší bratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, který je tudíž jako člověk žijící na přelomu druhého a třetího tisíciletí snad již na ledacos zvyklý.

Teď zde vkládám důležitou poznámku pro ostatní čtenáře – chcete-li skutečně porozumět obsahu tohoto ”šestého listu Martinovi” musíte si nejprve přečíst ”první list Martinovi”; po přečtení si ”prvního listu Martinovi” je třeba si přečíst ”druhý list Martinovi”; po přečtení ”druhého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”třetí list Martinovi”, po přečtení ”třetího listu Martinovi” je třeba si přečíst “čtvrtý list Martinovi”, po přečtení “čtvrtého listu Martinovi” si přečtěte ”pátý list Martinovi" a teprve až poté čtěte tento ”šestý list Martinovi”. Ten, koho totiž nezajímá pouze hledání překlepů, gramatických chyb či stylistických chyb, ale ho skutečně zajímá také i věcný obsah tohoto ”šestého listu Martinovi”, by si ve svém vlastním zájmu, respektive v zájmu posloupnosti výkladu v jeho logicky vzájemně navazující vědecké kontinuitě měl přečíst dříve než bude číst tento ”šestý list Martinovi” právě všech pět předešlých listů Martinovi, a to v chronologickém pořadí tak, jak po sobě následovaly! Říkám Vám totiž všem zcela otevřeně, že četba tohoto ”šestého listu Martinovi” bez toho, aniž bych si nejprve přečetl či přečetla v chronologickém pořadí i předešlých pět listů Martinovi je pouze Vaší úplně zbytečnou ztrátou času, který by jste rozhodně mohl či mohla využít raději na něco užitečnějšího! Při nedodržení tohoto mého doporučení totiž obsah tohoto ”šestého listu Martinovi” pro Vás v tomto případě totiž zůstane zcela nesrozumitelný a nesmyslný. A to je tak na úvod asi všechno.

Milý Martine, Vaším zájmen jsem byl velice mile překvapen, stále se z něho těším a modlím se za Vás. Odesláním mého předešlého emailu – v ledačems snad i dosti ostrého e-mailu - jsem se domníval Martine, že veškerá naše vzájemná komunikace tím se již skutečně jednou provždy definitivně asi teď skončila, nicméně Váš zase opětovně projevený zájem o tyto otázky mě i tentokrát nutí opět znovu všechno ostatní dočasně ”hodit za hlavu” a věnovat se Vám, respektive přesněji řečeno vlastně ne ani tak Vám Martine, jako spíše tomuto dnešnímu tématu, které opět jaksi mimovolně vzešlo z opětovného Vašeho dlouhého e-mailu. V podstatě bych mohl říci Martine, že doposud jsem mými předešlými e-maily, které jsem Vám poslal tak jaksi mimoděk odpověděl na první dvě partikulární otázky, respektive formuloval dvě odpovědi, kde tou první odpovědí jsem poukázal na účinnou příčinu vesmíru, zatímco tou druhou odpovědí jsem zas poukázal na příčinu materiálovou. A v podstatě, když se to tak vezme Martine, v tomto e-mailu v jakési quasi volné návaznosti jdu v podstatě společně se sv.Tomášem Akvinským, či respektive spíše se starořeckým filosofem Aristotelem hledat formální, respektive tvarovou příčinu vesmíru, anebo jinak řečeno ptát se po tom, “Jaký byl vesmír, který vytvořil Bůh?”. Ovšemže uznávám Martine, že odpověď na tuto otázku rozhodně není jednoduchá. Jestliže nechceme zůstat jen v oblasti bájných mýtů a lidské fantazie, pak tedy při poznávání této pravdy musíme uplatnit rozum, vědecké poznatky a zkušenosti. Vzhledem na ustavičnou přeměnu hmoty a na její vývoj, o existenci kterého již dnes nelze pochybovat Martine, s přírodovědeckou jistotou víme, že původní vesmír nebyl vždy takový, jako je dnes. Jistě to víte mnohem lépe než já Martine, že v “minulosti” byl náš vesmír výrazně chudobnější a nedokonalejší na uskutečněné tvary, no zato hodně bohatý na různé potenciální, respektive možnostné formy, které obsahovala tehdejší vesmírná “prahmota”.

Postupním vývojem tyto možnosti, které prahmota v sobě skrývala Martine, přecházeli do uskutečnění, čím docházelo ke “zdokonalování” hmoty. V dalším tedy nebudu nijak polemizovat o tom Martine, zda-li vývoj zde existoval anebo nikoliv, Církev toleruje obě alternativy, a kromě toho navíc v současných přírodních vědách se považuje vývoj hmoty zpravidla za přírodovědecký fakt. Ale i tak bude ještě hodně o čem mluvit Martine, protože v dnešní době, zejména mnozí mladí lidé se často mylně domnívají, že víra v Boha Stvořitele musí být údajně prý nutně v diskrepanci s tím, co nás učí o vzniku vesmíru naše současná věda, vývojové teorie atd. V tomto e-mailu se Vám pokusím vysvětlit Martine, že věřící člověk se nejenže nemusí bát připustit vývojové teorie, ale právě naopak, dokonce ani tyto vývojové teorie nijak neprotiřečí tomu co jsem doposud napsal, ba dokonce svým způsobem ukážou nám vlastně Stvořitele ještě plněji a dokonaleji. Ukazuje se totiž Martine, že “mezi pravým vědeckým poznáním a poznáním pravého náboženství neexistuje nijaký rozpor, ale dokonalý soulad” – což nejsou moje vlastní slova Martine, ale slova jednoho z největších fyziků Maxe Plancka (ke kterému jsem se v mém předešlém e-mailu – ve kterém jsem se zabýval největšími intelektuály lidstva – bohužel jaksi nedostal!), který těmito svými slovy veřejně vyznal svou hlubokou víru v Boha. Sám víte zajisté lépe než já Martine, co nám říká astronomie o vzniku a vývoji vesmíru, sluneční soustavy a tedy i naší planety Země. Předpokládá se Martine, že prostor, ve kterém se dnes nacházejí hvězdy a galaxie, musel být původně vyplněn plynnou hmotou, především asi vodíkem. A tato mlhovina či hmota z mlhoviny se na určitých místech zhušťovala a jinde zas řídla Martine, čímž se rozpadávala na rozmanité větší i menší celky. A v takovýchto rozpadlých mracích plynu Martine, které se vlastně staly základem galaxií s průměry tisíců, desetitisíců, statisíců ba i více “světelných let”, docházelo pak v důsledku gravitace k dalšímu zhušťování.

Vznikající komplexy hmoty nabývali z původních mračen určitou mobilitu Martine, začali rotovat, a tím se umožnil přechod ke kulovitému tvaru. Stálým zhušťováním se systém zplošťoval Martine, dělil se na další a další části, a tak vznikaly jednotlivé hvězdy, stálice. Vznik planet, jako oběžnic stálic Martine, se buď v&světluje takzvanou “studenou” či takzvanou “horkou” cestou. Někteří stoupenci takzvané “studené cesty” vysvětlují vznik planet, a tedy i naší planety Země buď tak Martine, že naše stálice Slunce kdysi svojí gravitační sílou zachytilo mezihvězdní hmotu, přes kterou přešlo s tím, že z ní rotací se vytvořily zárodky planet – což je hypotéza ruského akademika Šmidta. Naproti tomu zastánci takzvané “horké cesty” naopak zas zastávají ten názor Martine, že planety se odtrhli od našeho Slunce, anebo že vznikli při nějakých katastrofách – což je zas hypotéza ruského akademika Fesenkova. Akademik Šmidt učí, že naše planeta Země byla původně studená a rozžeravila se jen v důsledku jaderných reakcí Martine, které vznikali při tvorbě jader – komplikovanějších prvků z vodíku. Naopak podle Fesenkovy teorie planety byli původně horké, protože vznikli jakýmsi výronem ze sluneční žeravé hmoty Martine, když se při rotaci porušila její stabilita. Já osobně Martine jsem si sice pozorně přečetl příslušné vědecké práce obou ruských akademiků, to je ale tak úplně všechno, co jsem v této oblasti ve vztahu k jejich vědeckým pracím podnikl. Tato oblast vědy je zcela evidentně úplně mimo rámce mé vlastní odbornosti Martine, a tudíž se ani v nejmenším necítím být jakkoliv odborně kompetentní k tomu, abych si zde hrál na jakéhosi soudce či arbitra mezi oběma těmito velkými ruskými intelektuály, které si oba dva jako veliké vědce, veliké odborníky v této oblasti nesmírně vážím a tudíž alternativně připouštím, že pravdu může mít kterýkoliv z nich, ba dokonce, že pravdu může mít jak jeden, tak i druhý. Tak či onak Martine, ať již je to jakkoliv, pro účely tohoto mého e-mailu, respektive zamyšlení se nad tím “Jaký vesmír stvořil Bůh?” je to úplně irelevantní, nepodstatné. Pomocí radioaktivity Martine, se vznik naší planety Země odhaduje na období asi tak před šesti miliardami let. Další osudy tohoto vzniknuvšího zárodku naší planety Země se charakterizuje tím Martine, že rotací se naše planeta Země stále více zhušťovala, vyparováním na povrchu chladla, okolo ní se vytvořila horká plynná atmosféra a jádro zůstalo horké dodnes.

V další etapě vývoje naší planety Země se v její atmosféře začali srážet páry Martine, v důsledku čeho se naše planeta Země pokryla vodním obalem. Působením obrovských teplot a tlaků uvnitř naší planety Země nastává období mohutné sopeční činnosti Martine, v důsledku čeho byly obrovské masy ztuhlé i tekuté hmoty vyvrženy nad povrch vody, co vedlo ke vzniku pevnin a oceánů. Tolik tedy asi v maximální stručnosti Martine o vzniku vesmíru, hvězd a planet, jak nám to říká geologie a astronomie. Dále se budu Martine na základě výsledků fyziky, chemie, biologie a paleontologie v maximální stručnosti v alespoň hrubých rysech zabývat tím, jak probíhal vznik a vývoj života na zemi, respektive jak probíhal vznik a vývoj člověka. V atmosféře složené z kyslíku, metánu a čpavku při dostatečném přívodu energie Martine měly vznikat aminové kyseliny, které srážením vodních par v atmosféře měli dopadat na zem v podobě horkého deště. V horkém roztoku Martine pak měla probíhat polymerizace, kterou měli vznikat molekuly z bílkovin, které vlivem prostředí se měli spojovat do takových celých kapek z bílkovin, respektive takzvaných “koacervátů”, které již měli být schopny chemicky reagovat. Mezi sopečními druhy bílkovin Martine, které se měli vyskytovat v pradávných mořích, měli být i takové, které měli být schopny autokatalýzy, která umožňovala jejich růst a tak koacervátové kapky rostou, respektive “živá” hmota zvětšuje svoji svou masu na úkor “neživé”.

Mají mít sice určitou primitivní dráždivost a schopnost rozmnožovat se Martine, ale – což konec konců uznávají i samotní ateisté – chybí jim ještě pořád základní a podstatný znak života, a to “látková přeměna”! Bez ohledu na pravdivost či nepravdivost těchto výše uvedených hypotéz faktem zůstává Martine, že ateisté neumí bez Boha a Božího zásahu nijak vysvětlit to, jak z těchto bílkovinných koacervátů mohla vzniknout “jen tak” živá buňka! Ví se jen to Martine, že bílkoviny dnes žijících organismů mají tak podobnou strukturu a funkce svědčící o svém jednotném rámci či původu, v důsledku čeho nelze odmítnou ani tu u ateistů oblíbenou hypotézu, že všechny mohli vzniknout z nějakého jednoho společného druhu – to však ale absolutně nic nedokazuje! Přinejmenším – Martine - to nijako neřeší otázku vzniku skutečně živého bytí z bytí neživého. A měl-li život vzniknout “jen tak” a ještě k tomu navíc i nechtěně bez jakéhokoliv zásahu jakékoliv inteligentní bytosti Martine, pak je ale velice zajímavé, že tento život nemůže ani jen chtěně, respektive cíleně vytvořit člověk, a to ani v těch nejmodernějších vědeckých laboratořích! Prvním zdrojem výživných látek pro vznikající život měli být organické sloučeniny Martine, které měly spontánně vznikat v prvotních mořích, jejich tvorba však již dávno přestala, protože vznikající život měl vyčerpat zásoby organických látek v oceáně a původní zásoby, respektive zdroje živé hmoty měli vyschnout, což je zejména pro ateisty – aniž bych osobně jakkoliv hodnotil pravdivost či nepravdivost této hypotézy – filozoficky v každém případě velice chytrá myšlenková konstrukce, protože takovéto tautologicky neprůstřelné tvrzení se objektivně nedá dnes nijak vyvrátit. Dále pak – Martine -důležitým krokem ve vývoji organismů měl být přechod od jednobuněčných živých organismů k organismům mnohobuněčným. U živočichů měl tento vývoj probíhat tak Martine, že se vyvinula pouze prvotní forma mnohobuněčných organismů, tj. gastrula, ze které se poté měli vyvinou všechny, a to i veliké živočišné druhy.

Ve vývoji rostlin – Martine – se hned zpočátku z jednobuněčných organismů mělo uskutečnit několik z daných možností. Východiskovou skupinou jsou jednobuněčné organismy Martine, ze kterých měli vzniknout jak živočichy, tak i rostliny. A podle těchto teorií když už, tak se nejprve měli vyvinout rostliny Martine, protože živočichy ke své existenci potřebují již “hotové" organické výživné látky a tyto se tvoří právě v rostlinných “tělech” při látkové proměně, která je umožněna chlorofylem.

Touto východiskovou skupinou by měli být bičíkovce Martine, které jsou schopny látkové proměny typické pro živočichy i pro rostliny. Podle těchto teorií Martine ve vývoji rostlin můžeme sledovat tyto hlavní stupně: řasy – vyšší výtrusné cévnaté rostliny – nahosemenné rostliny – krytosemenné rostliny. Buněčný vývoj Protozoa Martine, tj. prvoků a současně i rostlin jde po linii: Morula – Blastula – Gastrula. Jestliže tedy budeme vycházet ze společného základu této Gastruly Martine, pak tedy podle těchto teorií dále z ní by mělo vycházet celkem pět větev (Moje poznámka: “první” název je oficiálně mezinárodně uznaný název, zatímco “druhý” název je pouze můj přibližný překlad do češtiny, u kterého připouštím, že nemusí být z přírodovědeckého hlediska stoprocentně exaktně přesný, protože já osobně nejsem přírodovědec): 1.) Porifera, tj. cca Hubky; 2.) Tentaculata, tj. cca Chytadlovce; 3.) Cnidaria, tj. cca Prhlivce; 4.) Protostomia, tj. cca Prvoústé; 5.) Deuterostomia, tj. cca Druhoústé. Dále podle těchto vývojových teorií Martine jsou pro nás zajímavé zejména vývojové linie Protostomia a Deuterostomia. Pokud jde o linii Protostomia Martine, podle těchto teorií se člení na Molusca, tj. cca Měkkýše a na Arthropoda (co si už raději ani netroufám překládat!), nicméně Arthropoda se dále člení na: Insecta, tj. hmyz; Crustacea, tj. cca Kůrovce; Annelida, tj. cca Obroučkovce a Mezostomata (co taky raději nechám bez českého překladu!). Molusca se pak dále – Martine - člení na Cephalopoda, tj. Hlavonožce a Gastropoda, tj. cca Škeble. Pokud jde o linii Deuterostomia Martine, tak se nejprve člení na Echinodermata, tj. Ostnatokožce a Prochordata, od kterých pak má vést přímá vývojová linie k Chordata, tj. Obratlovce, a to nejprve Pisces, tj. Ryby, dále pak Amphibia, tj. Obojživelníky a nakonec k Reptilia, tj. Plazy. Plazy – Martine – se pak v další linii evolučního vývoje mají členit na Aves, tj.Ptáky a na Mammalia, tj.Savce. Mammalia – Martine – se měli vyvíjet dál v linii: Placentaria – Primáty – Člověk. Není podstatné Martine, zda-li já osobně učení evolučních teorií akceptuji či nikoliv a pokud je třeba akceptuji, tak do jaké míry, jako ani není podstatné to, zda-li já osobně se ztotožňuji s těmito teoriemi popsanými v těchto mých posledních odstavcích a pokud třeba ano, tak do jaké míry. Podstatné je to Martine, že tato schémata vývoje, které jsem v maximální stručnosti právě popsal zastávají nejen ateisté, ale i mnozí věřící lidé, a je to plně v pořádku Martine, protože katolická církev plně respektuje a toleruje vícero výkladů vzniku a vývoje života na zemi, a kromě jiného i tento výklad, o kterém předpokládám, že je pro Vás lidi tonoucích v ateistických temnotách výkladem nejbližším k ateistickému vidění světa, aniž by se jednalo o výklad, který katolická církev zavrhla.

A i když já osobně Martine se sice trochu více přikláním ke kreacionistickému vědeckému pojetí než k Darwinismu, neboť Krescionismus Darwinistům klade dosti nepříjemné otázky na které Darwinisté nejsou schopni podat uspokojivé odpovědi, respektuji Vaši konkrétní situaci Martine s vědomím si toho, že kreacionistické teorie by byli pro Vás těžce stravitelné a tudíž je zde budu zcela ignorovat i já a pragmaticky vycházet naopak z učení evolučních teorií a zejména pak Darwinismu i když já osobně mám proti nim nemálo výhrad. To jsou však ale pouze moje osobní názory Martine, které nejsou nikterak důležité. Podstatné je totiž to, že katolická církev rozhodně není jakousi totalitní organizací Martine, která by snad direktivně řekla, že je to jen tak či onak – a nijak jinak! Nic takového Martine, katolická církev poskytuje lidem úplnou svobodu v těchto věcech a s velikou úctou respektuje jak různé teorie kreacionistické počnouc totálně tím nejfundamentalističtějším doslovným výkladem stvoření světa jak je podávají první tři kapitoly knihy Genesis Písma Svatého Starého zákona až různé evoluční teorie, a to včetně i samotných Darwinových evolučních teorií, které rovněž katolická církev plně respektuje a toleruje, katolická církev nic nenamítá proti tomu, že mnozí věřící věří Darwinistům, popřípadě jiným stoupencům evolučních teorií a není žádným tajemstvím ani to, že zejména u nás v Evropě a severní Americe většina křesťanů vykládá vnik světa právě v duchu těchto různých evolučních teorií, a tudíž pokud by jste se třeba někdy skutečně i stal křesťanem Martine, tak rozhodně Vám v žádném případě nikdo nebude mít nijak za zlé, že jste stoupencem Darwinových evolučních teorií. Chápu a plně respektuji tu skutečnost, že tyto evoluční teorie jsou v současnosti velice “moderní” Martine, tudíž i rozumím tomu, že nejen většina Evropanů, ale dokonce i většina samotných evropských křesťanů se ztotožňuje s učením evolučních teorií, a pokud by jste se někdy Martine stal křesťanem, tak by jste se ze svými “evolučními názory” absolutně nijak nelišil od většiny evropských křesťanů.

A dokonce ani já osobně Martine - i když sice nemohu říci, že bych byl nějakým jejich skalným stoupencem – rozhodně Vám je ale v žádném případě nikdy a nijak vymlouvat nebudu! Jestliže učitelský úřad Církve se jasně vyslovil, že evoluční teorie nutně nemusí být v rozporu s naší vírou v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, tak i já jako věrný křesťan plně respektuji tuto skutečnost a tudíž absolutně nepřipadá v úvahu, abych jakkoliv útočil nebo brojil proti evolučním teoriím. Ba dokonce jak vidíte Martine, lidem pro které je tento “evoluční” výklad stvoření světa lépe akceptovatelný než jiné výklady, ho i já sám plně dopřeji, ba dokonce i já sám ho používám při svých přednáškách či jiné katechizaci v těchto případech, a to bez ohledu na to, co já osobně si o učení evolučních teorií myslím a co nikoliv. Tak či onak Martine však nelze přehlédnout, že při řešení těchto problémů je přece jen zapotřebí umět rozlišovat mezi tím podáním evolučních teorií jejichž stoupenci jsou lidé z řad věřících evolucionistů a lidé z řad ateistů. Mám-li zmínit hlavní rozdíly mezi věřícím evolucionistou a ateistou Martine, tak jedná se především za prvé o rozdílný pohled na začátek a konec této vývojové linie, za druhé je to rozdílný názor na vznik živé buňky a za třetí zas rozdílný názor na samotný vznik člověka. Ateističtí evolucionisté hlásají jakýsi samovolný vývoj Martine, respektive vývoj bez působení nějaké vyšší příčiny jestvující mimo přírody. Dále ateisté prohlašují Martine, že hmota nevznikla a nezanikne. Podle názorů ateistických evolucionistů Martine je člověk po každé stránce (tj. jak tělesné, tak i duševní) pouze jakýmsi pokračováním a korunou vývoje živočichů. A tím tedy Martine ateisté ke vzniku člověka Boha ani nepotřebují…

Podle názoru ateistů – Martine – celou hybnou sílou vývoje jsou údajně prý jen vnější podmínky a prostředí ve kterém se jednotlivé členy vývojového řetězu nacházejí. Ateistickým evolucionistům tedy ke vzniku jednotlivých životních forem není zapotřebí žádná rozumová příčina Martine, respektive příčina stojící mimo tohoto vývojového řetězu. Ateistům to totiž připadá tak Martine, že vývoj probíhal jaksi neřízen, nutně, samovolně a spontánně. Doufám Martine, že je Vám jasné, že tyto ateistické představy jsou ve skutečnosti velice naivní až absurdní! Již minule (Poznámka pro ostatní čtenáře: jedná se o “třetí list Martinovi”) Martine, když jsem se ve svém e-mailu zabýval dokazováním té skutečnosti, že Bůh je Stvořitelem světa jsem doufám, že dostatečně objasnil tu skutečnost, že hmota právě proto, že je složená a měnitelná, tak musela vzniknout, respektive, že musel být v minulosti objektivně reálný okamih, když byla hmota nějakou “nutnou první příčinou” vyvolána do jestvování, do existence!

Tvrzení materialistů o údajné prvobytnosti hmoty se nedá nijak dokázat, ba dokonce ani jen podepřít žádným rozumovým důkazem či argumentem a je v podstatě pouze jejich materialistickou vírou existující pouze v jejich ateistických hlavách bez jakýchkoliv vědeckého důkazů či rozumového argumentu. Pokud si dobře vzpomínám Martine na dobu dávno minulou, když jsem jednou v ruštině si četl Leninovy spisy, tak na jednom místě dokonce i samotný Vladimír Iljič Uljanov – Lenin mimoděk přiznává, že (přibližný překlad do češtiny): “…když mluvíme o prvobytnosti hmoty a vědomí, tak otázka se nedá řešit jinak, než pouze tak, že budeme definovat to, co je prvotní.” A tak tedy dodnes je základní, fundamentální poučkou všech materialistů – a to poučkou vědecky absolutně nikdy a nijak neprokázanou - to jejich tvrzení Martine, že údajně prý hmota nikdy nevznikla a údajně prý nikdy ani nezanikne. Často se dnes v ateistických kruzích mluví o hmotě v tom smyslu Martine, že údajně prý je časově věčná a nekonečná v prostoru a to navíc je ještě jaksi umocňováno tím, že toto údajně prý vyvrací tvrzení, že Bůh je Stvořitelem světa. Zde je třeba zcela jednoznačně říci Martine, že tato materialistická tvrzení se po stránce přírodovědecké nedají absolutně nijak dokázat!

Ba dokonce právě naopak, jak možná sám víte ještě lépe než já sám Martine, dokonce i v dnešní moderní relativistické fyzice a astronomii se právě naopak pracuje s tím předpokladem, že vesmír je soustava ohraničena. A zde je tedy – Martine – velice důležitá otázka, zda-li je tvrzení o věčnosti a nekonečnosti hmoty v rozporu s tvrzením, že existuje Bůh, první nezapříčiněná příčina. Ostatně – Martine – čas a prostor jsou i podle samotné materialistické filosofie pouze formami existence hmoty, a tudíž jako takové je nelze oddělovat, tj. ani čas od prostoru, a ani čas a prostor od hmoty, na existenci které jsou neodlučitelně vázány. Neexistuje čistý prostor anebo čistý čas bez hmoty Martine, ale hmota jestvuje v časoprostoru. O čase a prostoru možno mluvit totiž jen tam Martine, kde mluvíme o hmotném bytí. Pouze od té doby co existuje hmota Martine, pouze od té doby existuje i čas a prostor. Hmotná bytí Martine, protože nejsou absolutně jednoduchá nemohou ani být první nezapříčiněnou příčinou. Hmota je tedy druhotná Martine, hmota je pouze zapříčiněné bytí. A až teprve se vznikem hmoty – Martine – vzniká i čas i prostor. Jestliže je tedy pravdou ta skutečnost Martine, že jen Bůh je prvotným bytím, tím tvrdíme mnohem více než jen to, že Bůh je věčný. Bůh je totiž Martine absolutně nadčasovým a nadprostorovým bytím!

Čas a prostor – Martine – stvořil Bůh společně s hmotou. Hmota nemůže být věčná Martine, protože vznikla společně s časem a ne “v čase”; ale není nezapříčiněná. To co je věčné Martine, ještě nemusí být prvotné, ale co je prvotné, je určitě věčné! Proto když se to tak vezme Martine, tak vlastně ani samotný sv.Tomáš Akvinský nevylučuje možnost, že třeba i hmota je věčná, ale pouze v tom smyslu, že hmota od věčnosti může pocházet od Boha Stvořitele. Věřící evolucionisté nepopírají vývoj tak, jak jsem ho schematicky v stručnosti popsal Martine, ale tvrdí, že prahmota má svůj původ v první příčině, tj. v Bohu. A Bůh sám ji vytvořil z ničeho Martine, respektive Bůh ji stvořil. A byl to Bůh Martine, který – přinejmenším – vložil do stvořené prvotní hmoty zákony jejího dalšího vývoje. Respektive Bůh byl Martine – přinejmenším – tím počátečným impulsem, který dal hybnost stvořené prahmotě a tak i určil směr jejího dalšího vývoje. Druhou citlivou otázkou Martine, kde se my věřící lidé názorově rozcházíme s materialisty je otázka vzniku člověka. Když na to tak přijde Martine – nečiní nám věřícím lidem žádný problém připustit vývoj člověka ze zvířete po tělesné stránce. To klidně můžeme my věřící lidé blahovolně tolerovat bez toho Martine, aniž bychom přišli nutně do rozporu s naší vírou v Boha. Nelze však tolerovat tu absurdní představu Martine, že by snad i vznik lidské duše byl možný z “hmoty”, respektive ze zvířete. Vždyť i v e-mailu ve kterém jsem se zabýval problematikou lidské duše jsem doufám, že dostatečně objasnil tu skutečnost, že lidská duše musí bezprostředně pocházet od Boha.

A proto i člověk Martine, tato důmyslná syntéza skládající se z hmotného těla a duchovní duše, které jsou vzájemně spojeny v činnosti od sebe vzájemně závislé (ne však v existenci!), nemohou být pouze samovolným produktem vývoje vyšších primátů. Takové kvality jako je rozum a svobodná vůle Martine totiž nemůže pocházet od nikoho jiného než od bytosti svobodné a rozumné; a takové není žádné zvíře. Je proto zajímavé Martine, jak se snaží vysvětlit vznik člověka ze zvířete materialisté. Mluví o tom například – Martine – i Fridrich Engels ve své knize (volně přeloženo do češtiny): “Podíl práce na polidštění opice”.

Ve stručnosti bych tyto Engelsovi názory mohl převyprávět asi v tom smyslu Martine, že zvíře si v procesu práce údajně prý začalo uvědomovat samo sebe – byla to tedy práce, která vytvořila člověka. Zvíře podle Engelsova názoru tím, že začalo pracovat Martine – stalo se člověkem. Byť i samozřejmě Martine, že to nebylo ze dne na den, ale jak Engels říká “trvalo to desetitisíce let. Na první pohled možná, že leckomu to může znít třeba i velice pravděpodobné Martine, zásadní omyl je však ale v tom, že zde došlo k záměně účinku za příčinu – co je v logice velice nebezpečné. Totiž abych se vyjádřil konkrétněji Martine, tak jak my věřící lidé, tak i oni materialisté pod pojmem “práce” shodně rozumíme “cílevědomé používání výrobních prostředků”. Zvíře tedy nepracuje v pravém smyslu slova Martine, protože si neuvědomuje cíl činnosti, kterou třeba s donucení člověkem vykonává. Tak tedy například vůl, když oře Martine, neví proč tahá pluh, respektive proč oře. Ovšemže člověk když něco dělá Martine, tak zpravidla i ví, proč to dělá (výjimkou jsou snad pouze jen někteří účastníci anonymních diskusních fór, kteří se na moji maličkost snaží házet bláto svých primitivních invektiv, urážek a pomluv čím pouze vypovídají o svých komplexech méněcennosti a duševních poruchách!). Člověk si totiž cíl své činnosti uvědomuje právě proto Martine, že má rozum (ovšemže pokud ho skutečně má, většina účastníků webových diskusních fór totiž žádný rozum nemá, ale ti jsou pouze nepatrnou výjimkou!). No a svobodnou vůlí se zas třeba já nebo Vy Martine můžete svobodně rozhodnout pro či proti uskutečnění určitého cíle nebo záměru. A tedy teď Martine si opět připomeňme tu absurdní větu, že prý “Zvíře tím, že začalo pracovat, stalo se člověkem”. Teď již jasně vidíme Martine, že je to v rozporu s principem kontradikce, respektive v rozporu s principem protiřečení, protože se tvrdí, že zvíře současně i má a současně i nemá rozum a svobodnou vůli.

Jestliže se totiž tvrdí Martine, že zvíře pracovalo, tj. že cílevědomě používalo výrobní prostředky, pak se tvrdí, že již mělo rozum a svobodnou vůli a tedy již bylo člověkem. Osobně sice rozhodně nechci nijak podceňovat význam práce při vývoji člověka Martine, nicméně tato skutečnost nic nemění na tom, že schopna pracovat je pouze taková bytost, která má rozum a svobodnou vůli. A tedy nejprve člověk a až poté práce, protože práce je jen účinek Martine, a to účinek pocházející od příčiny, tj. od člověka. Ovšemže je nesporné, že v procesu práce se člověk zdokonaloval Martine, že právě práce zušlechtila člověka a přivedla ho na takový úžasný stupeń dokonalosti, nicméně ale bez vědomí a svobodné vůle, které mají svůj původ v Bohu, není možný vznik člověka. Ovšemže Martine, že o vzniku jednotlivých druhů rostlinných anebo živočišních jsou rozdílné názory v táboře věřících vědců. Já jsem však záměrně se zaměřil na presentaci tohoto názoru, který jde až do krajnosti vstříc materialistům Martine, a to i přesto, že já osobně nejsem jeho stoupencem. A tento zde presentovaný názor se od názoru materialistického liší pouze ve třech věcech Martine – a to v otázce vzniku prahmoty, v otázce vzniku buňky, a v otázce vzniku člověka pokud jde o duševní stránku člověka; protože minimálně v těchto třech případech byl nezbytný přímý zásah Boha, jinak by celkem jistě žádný progresivní evoluční vývoj směrem k existenci, potažmo k vývojově vyšším formám přírody nebyl absolutně možný. A nemyslete si Martine, že tento mnou zde presentovaný názor je snad nějaký “nový názor” v Církvi. Již sv.Augustin ve čtvrtém století po Kristu říká Martine, že Bůh mohl již při stvoření vložit do hmoty schopnost, aby za určitých podmínek vydala ze sebe všechny živé bytosti.

Tedy, že Bůh zasáhl na počátku a dále se neživá příroda Martine, a po dalším Božím zásahu i rostliny a zvířata mohou ztvárňovat a vyvíjet podle těchto zákonů vývoje – pocházejících od Boha. A ovšemže nedá se říci Martine, že by snad Bůh více nezasahoval do života člověka, když už stvořil jeho duši. Uvědomte si totiž Martine, že Bůh je Otcem vesmíru i nás lidí. A i když sice problém Boží prozřetelnosti, respektive péče Boha o tento svět a člověka by dalo za úplně samostatnou téma Martine, a tudíž se jím zde v tomto e-mailu nehodlám zabývat, faktem je ta skutečnost, respektive, že tato myšlenka nás vede plně opodstatněné k víře v Boží prozřetelnost, protože je absolutně vyloučeno, že by Bůh – Otec, a to ještě k tomu až tak neuvěřitelně dobrý Otec – Bůh se více nestaral o své Boží děti a v souvislosti s námi i o náš hmotný svět?

Mám poslední tři minuty a poté mám opustit tento počítač Martine, říká mi jedna pani knihovnice s tím, že mně pak vystřídá nějaký další čtenář. Někdy jsem sice takto vyhrazené poslední minuty i o několik desítek vteřin i protáhl, nicméně spoléhat na to nelze. Mám tedy poslední tři minuty Martine, po kterých rychlopalba mých deseti prstů po klávesnici jejich počítače bude muset umlknout. Řeknu tedy ještě několik slov k otázce vzniku života na Zemi Martine, protože v této otázce se lidé rozcházejí. Stručně shrnuto Martine, někteří lidé tvrdí, že živá hmota vznikla z neživých organických látek jak jsem se již kdesi výše zmiňoval, a to bez přímého Božího zásahu. Jiní lidé tvrdí, že živé může vzniknout pouze ze živého. A pak je zas jiná skupina lidí, která tvrdí, že živé může vzniknout i z neživého působením živého na neživé. Jsou tedy různé názory Martine, nemusí být hned jasné, který z nich je pravdivý. Je totiž třeba si uvědomit jedno Martine, a to je ta skutečnost, že vznik buňky je pro lidstvo dodnes záhadným tajemstvím. I kdyby se snad eventuálně někdy v budoucnosti vědcům podařilo uměle “vyrobit” v laboratořích nějakou buňku Martine (o čem já osobně dosti pochybuji!), nuž i v tomto případě by se rozhodně jednalo pouze o působení živých bytostí, tj. lidí na “neživý organismus”. Člověk by tedy svým rozumem vytvořil v laboratoři takové podmínky Martine, aby mohl vzniknout život v “neživém”. Pokud by se to čistě hypoteticky vzato někdy v budoucnosti člověku skutečně podařilo Martine, tak teprve tím by byla dokázána možnost vzniku života na Zemi z neživých látek, ale jen za předpokladu působení rozumné příčiny, tj. v daném případě člověka. A tedy i v této – objektivně velice nepravděpodobné – čistě hypotetické možnosti, by věda nanejvýš prokázala pouze to Martine, že život může vzniknout z neživého působením živého. Jestliže by ale někdo ve své argumentaci chtěl zajít ještě dál Martine a říci, že věda dokáže vznik živého z neživého bez působení živého, to už by takovýto kecal říkal ještě cosi navíc co nijako nedokázal, “život” se totiž nám lidem navzdory špičkové technice vědeckých laboratoří nepodařil ani jen v té nejprimitivnější podobě vytvořit ani jen cíleně v těchto laboratořích, tím méně, že by snad mohl vzniknout “jen tak” náhodně, spontánně a absolutně nijak neřízeně…

Kromě toho ani hypotetické prokázání toho, že je něco reálně možné Martine ještě neznamená, že se to nutně “technologicky” muselo stát právě takhle, respektive ani eventuální úspěšný laboratorní pokus, kterým by se čistě hypoteticky vzato podařilo vytvořit živou buňku by ještě vůbec nedokazoval, že život na naší planetě Zemi nutně vznikl právě tímto způsobem – jediné co by dokazoval by totiž bylo pouze to, že vznik života na Zemi tímto způsobem byl možný (nikoliv však ale to, že “život” tímto způsobem i skutečně vznikl!). Jestliže bychom totiž na základě této jediné možnosti vzniku života chtěli usuzovat i na podobný vznik života na naší planetě Zemi Martine, pak sice bychom mohli, ale také vůbec i nemuseli mít pravdu. V každém případě však i za těchto okolností by bylo zřejmé Martine, že ani v tomto hypoteticky nejoptimističtějším případě by nebylo možné vědecky vysvětlit vznik života na Zemi bez působení rozumné a tedy i živé příčiny. A z těchto důvodů je tedy nezbytné Martine, že v otázce vzniku života, respektive, že v otázce vzniku živé buňky byl nezbytný přímý Boží zásah, z čehož logicky plyne, že pouze Bůh je oživovatelem “neživé hmoty”. Už za mými zády přešlapuje slečna či mladá paní Martine, která mě brzy u počítače vystřídá. A tedy naposled chci zdůraznit tu skutečnost Martine, že otázka vzniku života na naší planetě Zemi nemůže být rozhodující pro moji víru anebo nevíru v Boha. Nicméně v takovýchto otázkách je přece ale jen přirozené Martine, že jako ostatně ve všech otázkách, které jsou přírodovědecky exaktně neřešitelné či těžce řešitelné, že se přikláníme k názoru více pravděpodobnému. A tudíž je zřejmé Martine, že zde je správný pouze ten názor, který říká, že živé vzniká z neživého, ale pouze působením rozumné a tedy i živé příčiny. A protože na naší planetě Zemi život vždy neexistoval Martine, tak musel vzniknout působením nadpozemské rozumné příčiny.

S projevem své hluboké úcty k Vám Martine

Váš starší kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!