wz

Zpět na hlavní stránku!


Kosovo je srdcem Srbska!

Český protest: Proklamace takzvané ”nezávislosti Kosova” jako i její jakákoliv diplomatická podpora je nemorální a protiprávní!

Jakákoliv podpora jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova je nemorální a protiprávní, jak řekl dne 14.února 2008 i prezident Ruské Federace Vladimír Putin, který kromě jiného správně poukázal i na tu skutečnost, že “Teritoriální integrita a nedělitelná celistvost území každého členské státu Organizace Spojených Národů je zakotvena jako nejzákladnější princip mezinárodního práva na základě Rezoluce číslo 1244 Rady Bezpečnosti Organizace Spojených Národů”!

Místopředseda Demokratické strany Srbska a ministr energetiky a těžebního průmyslu Aleksandar Popović řekl dne 14.února 2008, že Kosovo a Metochija nikdy nebude separátním tzv.”státem”, a že Srbsko učiní všechny právní a diplomatické kroky pro to, aby zabránilo protiprávnímu odtrhnutí této části svého území.

Doufám, že Česká republika takzvanou ”nezávislost Kosova” nikdy neuzná!!

Porážka zásady “Balkán balkánským národům!”

Rozhodnutím Spojených států amerických a některých dalších západních zemí násilně odejmout Srbsku část jeho území pod záminkou údajné “ochrany stability” se otvírá Pandořina skřínka v Evropě a současně navíc se podle vzoru Protektorátu Čechy a Morava zavádí i jakási podobná forma protektorátu nad Balkánem. Tým je tedy na počátku 21.století totálně poražena svobodymilovná demokratická zásada: “Balkán – balkánským národům”, kterou před více než stoletím proklamovali právě národy tohoto poloostrova. Důvody Spojených států amerických a některých dalších západních zemí, proč jednostranně uznali samoproklamaci nezávislosti albánské menšiny v Kosovu a Metochiji jsou dány součástí strategie rozbíjení, nejprve bývalé Jugoslávie, a později i Srbska, přičemž již teď je mi nad slunce jasné, že historického hlediska jejich následky budou pro celý svět katastrofální.

Nejnebezpečnějšími následky toho činu je totiž rušení systému Organizace Spojených Národů a celého mezinárodního řádu, který vznikl na mírových rozhovorech po první a druhé světové války jako Charta Organizace Spojených Národů.

Nejprve v případě bývalé Socialistické Federativní Republice Jugoslávie byl flagrantně porušen zásadní princip mezinárodního práva týkající se jakékoliv neměnitelnosti vnějších státních hranic, který byl pokrytecky nahrazen takzvanou “kreativní interpretací” Badenterovy komise, kdy na jedné straně byla protiprávně zpochybněna teritoriální integrita Socialistické Federativní Republiky Jugoslávie, tím, že zatímco vnější hranice Socialistické Federativní Republiky Jugoslávie byli zpochybněny, naopak do té doby fakticky pouze administrativně – správní hranice mezi bývalými jugoslávských republikami jednoho a téhož státu byli uznány za hranice nových “států”.

Při takzvaném řešení statusu Kosova a Metochije, respektive při přechodu od předešlých etap rozbíjení Jugoslávie k současné první etapě rozbíjení Srbska již Spojeným státům americkým a jejich západním satelitům zde přestává “fungoovat” i tato takzvaná “kreativní interpretace” Badenterovy komise (na rozbíjení Srbska se již totiž nedá propagandisticky použít), která jim tak velice “dobře” posloužila v předešlých etapách při propagandistickém pseudoospravedlňování své agresivní politiky rozbíjení Jugoslávie.

A tak v podstatě Srbsku se vlastně vnucuje rozhodnutí Spojených států amerických a jeho západních satelitů, ktoré porušují dokonce již i samotnou Rezoluci číslo 1244 Rady Bezpečnosti Organizace Spojených Národů, která předpokládá nanejvýš autonomii pro tuto jižní oblast Srbska Kosovo a Metochiji.

Činností západních sil mimo rámce systému zavedeného mezinárodního řádu po prvé v novodobé historii světa od skončení druhé světové války je vykonáno násilné rozbití jedné suverénní země, jakou byla Svazová republika Jugoslávie, a to několikanásobným a opakovaným porušováním Charty Organizace Spojených Národů, jako i Závěrečného aktu Helsinské konference o Bezpečnosti a Spolupráci v Evropě týkající se ustanovení o neměnitelnosti vnějších státních hranic signatářských zemí.

Prvý raz ve své historii Spojené státy americké a někteří jeho sateliti z agresivního válečného Severoatlantického paktu NATO opakovaně mnohonásobně vykonal agresi proti jedné suverénní zemi – Jugoslávii. A také Spojené státy americké a jejich sateliti okupovali část teritoria suverénního státu - Srbska pod falešnou záminkou “ustanovení míru”, ačkoliv to byli právě Američané samotní a jejich CIA, která v letech 1995 – 1998 prováděla v tajném výcvikovém táboře Nevadě výcvik budoucích “kosovských povstalců”, ve skutečnosti však ale albánských emigrantů, kterých splašili jak ve Spojených státech amerických, tak i všude možně i nemožně po světě, a jen zcela zanedbatelná menšina těchto Albánců pocházela ze samotného Kosova, drtivá většina nikdy v životě v Kosovu nebyla, ba dokonce mnozí z nich nejenže měli rodiče, kteří pocházeli ze samotné Albánie, ale oni samotní se již narodili v USA a v Evropě nikdy předtím ani jen nebyli. Pak po tříletém výcviku tyto teroristy CIA převezla do Albánie do blízkosti se státní hranicí s Jugoslávií s posláním vyprovokovat tam nějaké pohraniční šarvátky, které pak Spojené státy americké a jejich sateliti použijí k propagandistickému pseudozdůvodnění pro agresi proti Jugoslávii, mohutné bombardování Jugoslávie bombami s uránem; pokud by jim Jugoslávie nebyla ochotna dobrovolně a bez boje odevzdat Kosovo a Metochiji v podstatě obdobně jako to učinilo Československo vůči Hitlerovi, kterému na podzim roku 1938 dobrovolně a bez boje Československo odevzdalo rozsáhlou část svých pohraničních území, aby se tak vyhnulo válce. anebo A tak Spojené státy americké, ačkoliv se jedná v současnosti o zemi, která porušuje lidská práva více než leckterá jiná země, pokračoval v kruté genocidě srbského národa formou takzvaného “humanitárního bombardování” jak onoho času řekl pokrytecky jistý válečný štváč, který by v každé civilizované zemi za to plným právem patřil do vězení, protože válečné štvaní je těžký zločin proti míru, a tím i těžký zločin proti lidskosti. A nejparadoxnější na všem je, že Spojené státy americké se zde postavili do role samozvaného ochránce nejprve bosenských a nyní zas kosovskoalbánských muslimů, ačkoliv ve skutečnosti jsou to právě Spojené státy americké, které islámské náboženství a muslimských věřících všude jinde po celém světě až barbarsky krutě pronásledují a vyvražďují. A tedy “láska” Spojených států amerických vůči bosenským a dnes zas kosovskoalbánským muslimům je pouze předstíraná, protože Spojené státy americké jinak krutě pronásledují všechny projevy náboženské víry a to zejména náboženskou víru hluboce věřících muslimů a křesťanů, respektive náboženskou víru hluboce věřících muslimů Spojené státy americké pronásledují dokonce ještě více než náboženskou víru hluboce věřících křesťanů, protože hluboce věřících muslimů je početně mnohem více než skutečně hluboce věřících křesťanů, a tudíž proto náboženské pronásledování Spojených států amerických proti hluboce věřícím muslimům je přece jen dnes absolutně nejintenzivnější, největší, nejkrutější a nejodsouzeníhodnější.

Nejde tedy zde o žádná lidská práva či skutečné zájmy jakékoliv národnostní menšiny, ale pouze o egoistické zájmy amerického velkokapitálu. Pokud jde o genocidu, o zločin etnické nenávisti a etnického čištění více než půl miliónu Srbů z Kosova a Metochije páchaný pod patronátem Spojených států amerických a jejich satelitů, je to ten nejostudnější následek tohoto politického, právního a válečného násilí od roku 1941, který spáchali v americkém žoldu dnešní albánští separatisti, šovinisti a teroristi, jejichž “odměnou” je za to “nezávislý stát”.

Navíc zde fakticky mluvíme o velice nebezpečném precedentu, který bude mít do budoucna velice fatální následky, protože vychází z té premise, že do budoucna jakákoliv menšina na světě může si uzurpovat právo násilím změnit etnickou strukturu země či regionu s požadavkem, aby se toto jejich násilí poté i legalizovalo vytvořením jejich “nezávislého státu”.

Rozhodnutí USA a vůdčích zemí Evropské unie je tím absurdnější že historicky nikdy ve své historii Kosovo a Metochija nebyla součástí albánského státu, vyjma času okupace během druhé světové války v letech 1941 – 1945, kdy vznikla fašistická “Veliká Albánie”.

Historicky je třeba dále zdůraznit to, že albánská otázka na Balkáně byla po prvé otevřena po srbsko – tureckých válkách na Berlínském kongresu v roce 1878, a byla rozhodnuta na konferenci v Londýně roku 1912 vytvořením státu Albánie. Teprve od tohoto času se může mluvit o albánské menšině v sousedních státech v Černé Hoře, Srbsku a Řecku, jako i o srbské, řecké a černohorské menšině v Albánii, ale i navzdory tomu velkoalbánští šovinisté a separatisté nikdy se nezřekli programu Prizrenské ligy, který v tom čase vznikl skrze mentorstvo Rakousko – Uherska, Turecka a Veliké Albánie, řekl on. Tento program předpokládal, že albánskou autonomní oblastí v rámci Osmanského carství se stanou čtyři vilájety – bitoljský, janjinský, skadarský a kosovský, ve kterém většinu tvořili Srbové a ostatní Slované.

Od té doby až do roku 2008, Albánci nepřestajně trvají na hranicích těchto čtyřech vilájetů, a veliké síly západních států je používají jako beranidlo na potlačování ruského a vůbec slovanského vlivu na Balkánu.

V tomto smyslu se nachází tradice chování západního světa, kterou je podpora, která přivedla do eskalace velkoalbánský šovinismus a terorismus v Kosovu a Metochiji a dnes vznikající politická architektura na Balkánu, ale ostatně i v celé Evropě v mnohém až nápadně připomíná tu politickou architekturu, kterou vytvořili síly fašistické osy v roce 1941. Politický diktát západních sil směřující k odejmutí Kosova a Metochije od Srbska aby uspokojili albánské aspirace, v mnohém totiž až nápadně připomíná Mnichovskou dohodu z roku 1938, kdy jisté západní státy aby “uspokojili” Hitlera, též prakticky dali část Československa nacistickému Německu.

Bohužel, já na rozdíl od Vás velice dobře vím, že se rozbíjení Srbska nezastaví dokonce ani na tomto dnešním násilném odejmutí Kosova a Metochije, protože se skutečně pracuje již na plánech na jeho scvrknutí se na Srbsko v hranicích s před roku 1912, což znamená území bělehradského pašalíku a čtyřech tehdejších okruhů: pirotský, nišský, vranjský a topličký.

Vím, že konečným cílem celé této nelegální a zločinecké akce Spojených států amerických a jejich satelitů za odejmutí Kosova a Metochije Srbsku je úsilí o geopolitické oslabení vlivu Ruska na oblast balkánu, a o posunutí vojenských pozic Spojených státu amerických a jejich satelitů dále na Východ s cílem dalšího geopolitického oslabení ruského vlivu, a pokus o nové rozdělení světa. Jak v minulosti Jugoslávie, tak v současnosti i Srbsko je zde obětí zájmů Spojených států amerických a jejich satelitů, a Kosovo samotné je pouze předmětem jejich globální celosvětové politické hry. Srbsko i Balkán tímto má být uvedeno do periody co nejdůslednější fragmentace ministátečků a dlouhodobé nestability, hrozící mnohem většími krizemi a konflikty, aby se tak posílila celosvětová hegemonie Spojených států amerických.

Jak to vidí prominentní politici v České republice.

Ty politické síly České republiky, které se v oficiálních masmédiích režimu označují za levici, takzvanou nezávislost Kosova a Metochije odmítají. Většině těch politických sil České republiky, které se v oficiálních masmédiích režimu označují naopak za pravici, takzvanou nezávislost Kosova a Metochije naopak vítá. Avšak i mezi českými pravicovými politiky se najdou i slušní lidé, kteří ač sami jsou sice pravicově smýšlejícími lidmi, tak vyhlášení takzvané nezávislosti Kosova a Metochije rovněž odmítají. Mezi tyto slušné lidi patří i prezident České republiky Prof.Ing.Václav Klaus, který se k otázce nezávislosti Kosova a Metochije zcela jednoznačně vyjádřil v televizi Prima v pořadu “Nedělní partie”, který tato televizní stanice vysílala v neděli dne 17.2.2008 v čase od 13.00 do 13.50.hod.,a kde jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova a Metochije jednoznačně odmítl, jako i zcela jednoznačně odmítl, že by bylo správné uznání takzvané nezávislosti Kosova a Metochije. Aniž by kohokoliv jmenoval, kriticky řekl, že tak jako často v minulosti, tak i nyní jsou v České republice dva druhy lidí: jedni, kteří kosovskou nezávislost nadšeně vítají, a druzí, kteří nad ní eufemicky řečeno “krčí rameny”, přičemž prezident České republiky jednoznačně řekl, že on patří jednoznačně mezi ty politiky, co nad kosovskou samostatností, pokud bude skutečně vyhlášena, bude “krčit rameny”. Současně poukázal na to, že mezinárodní uznávání Kosova a Metochije bude velice nebezpečný precedent, protože to povzbudí v obdobných separatistických nárocích i mnohé jiné menšiny žijících ve státech “kde jim to také příliš moc nevoní”. Na závěr ale prezident České republiky na dotazy reportéra zda-li proti tomu hodlá nějak bojovat řekl, že sice osobně nepokládá za správné, aby Česká republika uznala jednostranně vyhlášenou nezávislost Kosova a Metochije, nicméně jak dodal s určitým položertem: určitě neplánuje psát žádnou knihu o rozbíjení Srbska, že to raději napíše druhý díl knihy namířený proti nesmyslům o údajném globálním oteplování planety země.

Pokrytectví francouzské diplomacie k otázce Kosova a Metochije.

Již 14.února 2008 bylo oznámeno, že Francie uzná nezávislost Kosova a Metochije v pondělí 18.února 2007, respektive ihned poté, co deklaraci o nezávislosti Kosova a Metochije bude vyhlášena, jako oznámili diplomatické prameny v Paříži. Srbský velvyslanec v Paříži Predrag Simić opustil Francii 48 hodin poté, co francouzskému ministerstvu zahraničních věcí odevzdal protestní nótu. Odchází zpátky do Bělehradu, neboť je pozván na konzultace do Srbska na základě rozhodnutí Rady pro národní bezpečnost, na základě které se stáhnou velvyslanci ze zemí, které uznají nezávislost Kosova a Metochije.

V Evropě nezávislost Kosova a Metochije uznala Francie společně s Velikou Británií, Německem a Itálií. Francouzští diplomati jsou si sice vědomi komplikací, ke kterým v následujících dnech dojde, nicméně soudí, že “proces se začal”. Rusko i Srbsko požaduje novou schůzi Bezpečnostní rady Organizace Spojených Národů, která by se zabývala problémem jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova a Metochije. Francouzští diplomati uznávají, že v dané situaci je těžké dosáhnout jednotné pozice Evropské unie v záležitosti otázky uznání nezávislosti Kosova a Metochije. A skutečně - schůze “dvacetsedmičky” na úrovni ministrů dne 18.února 2008 v Bruselu nevedla k jednotnému usnesení Evropské unie ohledem nezávislosti Kosova a Metochije. Nakonec výsledkem tohoto setkání bylo, že každá členská země Evropské unie postoupí vlastní vnitrostátní proceduru uznání nebo neuznání jednostranně vyhlášené nezávislosti Kosova a Metochije.

Francouzská diplomacie si je vědomá toho, že Kypr a Slovensko nikdy neuzná nezávislost jihosrbské provincie Kosova a Metodije, plus některé další země jako například Řecko a Rumunsko počkají, aby viděli, jak se bude dále vyvíjet situace v následujících měsících. Francie má obavy z možnosti propuknutí srážek na Kosovu a Metochiji po vyhlášení nezávislosti, protože je “na první linii” s ohledem na přítomnost jejich vojenských sil v Kosovu a Metochiji, jako jsem se dozvěděl z pramenů blízkých francouzského ministerstva zahraničních věcí. Kvůli tomu také i doporučují být “výjimečně opatrný”. Francouzští diplomati mají dojem, že Rusové se prý postupně se situací smíří. Oni vidí Rusko jako “citlivý mnohonárodnostní stát”, kterého rétorika je prý emocionální, avšak že i Rusové ví kam si mohou dovolit zajít, a určitě nepůjdou příliš daleko. Francouzská diplomacie soudí, že Kosovo a Metochija není cílem Kremlu, nicméně na druhé straně situace by mohla být těžší pro nich v samotném Rusku. Francouzská pozice je prý taková, že se údajně pokoušeli najít řešení, ale prý nezávislost Kosova a Metochije je jediné řešení, které jim prý zůstalo. Francouzi soudí, že prý Rusko nedalo uspokojující odpověď na otázku co je alternativou nezávislosti Kosova a Metochije. Francouzi nejsou spokojení se stavem, že srážky mezi Palestinci a Izraelci trvají již šedesát let, proto ani prý nedávají návrh na pospíchaní s řešením otázky Kosova a Metochije. Francouzská diplomacie se domnívá, že situace nestability na Kosovu a Metochiji prý vyhovuje Rusku, protože je to zóna v srdci Evropy v které mohou mít vliv. Francouzští diplomati tudíž z téhož důvodu si nepřejí, aby se zachovala dosavadní situace, která by podle nich prý jinak mohla být zónou potencionálních srážek. Francouzi konstatují, že USA v úplnosti a nezávislosti mají tendenci urychlovat proces kosovské nezávislosti.

Pro francouzskou diplomacii změna mezinárodně uznaných státních hranic států není žádný problém. Oni jsou toho názoru, že od roku 1989 státní hranice prý jsou nestálé a mění se ve střední a východní Evropě a uvádí jako příklad Československo a Jugoslávii. Francouzští diplomati jsou toho názoru, že princip teritoriální integrity států může být zpochybněn. Francouzská diplomacie soudí, že sice “existuje princip teritoriální integrity států”, avšak s principy si prý můžete dělat co chcete. Pro Francii se rozhraničování vykoná na základě existujících administrativních hranic. Podle Francouzů je plán bývalého vyslance Ahtisaryho prý dobrý pro ochranu menšin a předpokládá silnou mezinárodní přítomnost, co je, podle Francouzů to, co v existujících podmínkách Srbům lze nanejvýš nabídnout.

Evropská Unie nejednotná. Vměšování do vnitřních věcí Srbska přesto nepolevuje!

Uznání nezávislosti Kosova je rozhodnutí, které musí přijmout jednotlivé členské státy Evropské unie, a ne Evropská unie jako celek, jak oznámila agentura STA, vycházejíc z informačních pramenů slovinského předsednictví Evropské Unie. Agentura též oznámila, že Slovinsko Kosovo a Metochiji uzná skrze parlamentní proceduru, která ale zpočátku vůbec ještě nebyla precizovaná. Jisté prameny uvedli, že Evropská Unie po vyhlášení nezávislosti Kosova a Metochije v neděli 17.února 2008 pokusila se dospět k jednotě o tom skrze politická sdělení anebo uzávěry, v kterých by potvrdila jednotnou orientaci za takzvanou “evropskou budoucnost Kosova a Metochije”, byť i bez přímé zmínky o nezávislosti Kosova a Metochije. Jak formulovat jednotný postoj, který by byl změnou jednotného uznání ne úrovni Evropské Unie, od klíčových otevřených otázek, na něž se pokusili odpovědět šéfové diplomacie řešilo setkání v pondělí 18.února 2008, které de facto skončilo naprostým fiaskem.

Navzdory nátlaku totiž skupina zemí, mezi kterými je kromě jiných též Kypr, Španělsko, Řecko, Slovensko a Rumunsko je jednoznačně proti uznání nezávislosti jihosrbského regionu Kosovo a Metochija jak uvedli prameny STA, které též očekávají, že vyhlášení nezávislosti “posílí napětí v oblasti”, a jako příklad uvádí i nedávný incident v blízkosti objektu “Merkartoru” v Srbsku.

Prameny ze slovinského předsednictví Evropské Unie uvedli, že situaci pozorně sledují a že podle potřeby se o ní ještě bude diskutovat. STA soudí, že rozhodování o vyslání mise takzvané “Evropské mise na Kosovo a Metochiji” je v “závěrečné fázi” a s ukončením této procedury počnouce dobou do 120 dnů by mělo dojít též k vyslání mise do této okupované jihosrbské provincie bez souhlasu srbské vlády, ve které budou soudci i policisté, kteří ihned poté – cituji doslova - “přistoupí k výkonu svých úkolů”.

Kosovo je srdcom Srbska!

Slovenský protest: Vyhlásenie takzvanej “nezávislosti Kosova” ako aj jej prípadná diplomatická podpora je nemorálna a protiprávna!

Akákoľvek podpora jednostranného vyhlásenia nezávislosti Kosova je nemorálna a protiprávna, ako povedal dňa 14.februára 2008 aj prezident Ruskej Federácie Vladimír Putin, ktorý okrem iného poukázal správne i na tú skutočnosť, že “Teritoriálna integrita a nedeliteľná celistvosť územia každého členského štátu Organizácie Spojených Národov je zakotvená ako najzákladnejší princíp medzinárodného práva na základe Rezolúcie číslo1244 Rady Bezpečnosti Organizácie Spojených Národov”!

Podpredseda Demokratickej strany Srbska a minister energetiky a ťažobného priemyslu Aleksandar Popović povedal dňa 14.februára 2008, že Kosovo a Metochija nikdy nebude separátnym tzv.”štátom”, a že Srbsko učiní všetky právne a diplomatické kroky pre to, aby zabránilo protiprávnému odtrhnutiu tejto časti svojho štátneho územia.

Dúfam, že Slovenská republika takzvanú ”nezávislosť Kosova” nikdy neuzná!!

Srbský návrh statusu Kosova a Metochije – široká autonómia.

Srbský návrh statusu Kosova a Metochije predpokladá veľmi širokú podstatnú autonómiu pre Kosovo a Metochiju, v súlade s Rezolúciou bezpečnostnej rady Organizácie Spojených Národov číslo 1244 z roku 1999. Jej hlavné body sú následujúce:

1.)Kosovo a Metochija bude mať kompetencie v oblasti moci zákonodarnej, výkonnej i súdnej, ktoré zabezpečí oblastná plná samospráva, okrem niekoľkých výslovne uvedených kompetencií, ktoré si Srbsko ponechá pod svojou kontrolou. Týmito kompetenciami sú zahraničné veci, obrana (s plnou demilitarizáciou Kosova a Metochije, s tým že by v Kosovu a Metochiji dočasne zostala zachovaná prítomnosť medzinárodných vojsk), kontrola štátnych hraníc, menová politika, colná politika, ochrana srbského náboženského a kultúrneho dedičstva, ako aj ochrana ľudských práv v poslednej inštancii. Všetky ostatné kompetencie by boli pod kontrolou orgánov Kosova a Metochije bez vmešovania sa Belehradu.

Tieto kľúčové body srbského návrhu ukazujú, že nie sú podložené tvrdenia, že Belehrad chce opäť nastoliť svoju politickú kontrolu nad kosovskými Albáncami, vrátiac Kosovo a Metochiju k tomu statusu Kosova a Metochije, ktorý existoval v rámci Srbsku pred rokom 1999.

2.)Toto navrhované ústavné riešenie by bolo medzinárodne garantované, a mohlo by sa opäť prehodnocovať napríklad po dvadsiatych rokov. Týmto spôsobom by sa mohli navrhnúť ďalšie zmeny, ak vzhľadom k eventuálne zmeneným okolnostiam by sa kosovskí Albánci cítili nejako ohrozený od Belehradu. Medzinárodné garancie by boli trvalého charakteru, a to prinajmenšom v počiatočnom období, kým politické zmierenie má ešte ďaleko k svojmu naplneniu, by medzinárodná prítomnosť ako civilná, tak aj vojenská nesporne bola obojstranne užitočná a žiadúca.

Toto je odpoveď na námietku, že by sa s ohľadom na historické skúsenosti, kosovskí Albánci vždy cítili neistí a ohrožení, ak by mali akceptovať akékoľvek spojenie so Srbskom.

3.)Srbsko je pripravené zvážiť rozličné varianty, ktoré by umožnili Kosovu a Metochiji nezávislý prístup k medzinárodným finančným inštitúciám. V prípade entít, ktoré nie sú suverénnymi, nezávislými štátmi takéto riešenia nie sú neobvyklé, ale partneri Kosova a Metochije tejto kategórie napriek tomu byť môžu. Kosovo a Metochija môže byť ešte jedným takýmto dobrým príkladom.

Týmto sú vyvrátené námietky, že srbský návrh statusu Kosova a Metochije je nerealistický a že údajne neumožňuje ekonomický rozvoj Kosova a Metochije tým, že údajne nepripúšťa Kosovu a Metochiji prístup k medzinárodným finančným inštitúciám a cudzím investíciám.

4.)Kosovskí Albánci sú postavení pred dôležitú voľbu. Podľa práve vyššie uvedeného ústavného riešenia spojenie Kosova a Metochije s Belehradom, je toto spojenie takého charakteru, že Belehrad nepožaduje, ba dokonca ani nie je oprávnený od Kosova a Metochije požadovať, aby Kosovo a Metochija v plnej miere boli politicky zastúpené v Ľudovej skupštine Srbska a vláde Srbska. Keby to tak bolo, muselo by sa zabezpečiť, aby tam, kde je to nevyhnutné (napríklad v zahraničnej politike) Kosovo a Metochija nech má zastúpenie v rámci celoštátnej srbskej exekutívy, a ak Kosovo a Metochija má tú potrebu, tak aj v iných štátnych inštitúciách, ako napríklad v Národnej banke Srbska. Ak by na albánskej strane bol o to záujem, tak Kosovo a Metochija bude mať v plnej miere svoje zastúpenie v centrálnych politických inštitúciách Srbska, výnimočne široká autonómia, s ktorou sa v tomto návrhu počíta pre Kosovo a Metochiju by sa redefinovala. V tomto prípade by bola mysliteľná integrácia Kosova a Metochije vo významne väčšej miere do Srbska v súlade s niektorými rozmanitými ústavnými riešeniami, ktoré existujú v iných krajinách (ako napríklad v Španielsku).

Tomu odpovedá úprimný záujem Srbska integrovať kosovských Albáncov. Pritom Belehrad je pripravený kosovských Albáncov integrovať presne iba v tej miere, v akej oni sami budú mať o svoju vlastnú integráciu záujem.

5.)Tak ako výslovne stojí v platforme štátneho statusu, ktorý bol zverejnený už v máji 2006, Srbsko je pripravené akceptovať ďalšie fungovanie zvláštneho mechanizmu približovania Kosova a Metochije Európskej únii, ako aj odpovedajúcu koordináciu s Belehradom. Ba čo viac, takýto prístup by určite skorej než akákoľvek iná alternatíva priviedol Kosovo a Metochiju do Európskej únie.

Toto je odpoveď na námietku, že vraj Belehrad nepočíta s európskou perspektívou Kosova a Metochije a vôbec celého regiónu.

Tato zkrátená verzia jasne dokazuje, že Srbsko ponúka kosovským Albáncom spravodlivý kompromis. Oni by mali úplnú samosprávu v prakticky všetkých oblastiach a boli by chránený od akéhokoľvek nelegitímneho vmešovania sa Belehradu. Na druhej strane by zase Srbsko v plnej miere zabezpečilo svoju suverenitu a teritoriálnu integritu, kým by – v súlade s návrhmi riešení, ktoré Belehrad predložil na bečských rozhovoroch (o decentralizácii, ochrane srbského náboženského a kultúrneho dedičstva atd.) – Srbom a ostatným nealbáncom v Kosove a Metochiji by boli vrátené ich práva a normálne podmienky života, garantovanie ich majetku, ich kostoly a kláštory by konečne boli zabezpečené pred bezohľadným ničením a vandalizmom po ôsmich rokoch bezohľadného ničenia a prenasledovania.

Čaplovič nazval Kosovo “drogovým” – tj. krajinou drogy.

Při surfovaní srbským Internetom som dňa 20.2.2008 objavil zaujímavú informáciu vzťahujúcu sa nielen k aktuálnej kosovskej problematike, ale okrem iného majúci tiež významný vzťah aj k Slovenskej republike. V tejto informácii sa uvádza, že podpredseda vlády Slovenskej republiky pre európske otázky a súčasne tiež aj minister zahraničných vecí Slovenskej republiky Dušan Čaplovič nazval Kosovo “drogovým”, tj. krajinou drog, a ďalej tiež povedal, že nikdy nebude hlasovať za uznanie nezávislosti Kosova a Metochije. “To je môj názor. Všetci vedia čo sa tam deje. Veľmi dobre vieme kadiaľ prechádzajú drogy, “biele mäso” a zbrane na ceste do Európy”, povedal dňa 19.2.2008 večer podpredseda vlády Slovenskej republiky pre európske otázky a súčasne tiež aj minister zahraničných vecí Slovenskej republiky Dušan Čaplovič vo vysielaní slovenskej televízie JOJ, komentujúc tak akt jednostranného vyhlásenia nezávislosti južnej srbskej provincie Kosovo a Metochija.

Minister Jeremić sa obrátil na Organizáciu pre bezpečnosť a spoluprácu v Európe.

Dňa 19.2.2008 minister zahraničných vecí Srbska Vuk Jeremić požiadal vo Viedni Organizáciu pre bezpečnosť a spoluprácu v Európe, aby odsúdila jednostranné vyhlásenie nezávislosti Kosova a Metochije a tím potvrdila základné princípy hodnôt tejto medzinárodnej organizácie. Minister zahraničných vecí Srbska Vuk Jeremić obrátiac sa na Stálu radu Organizácie pre bezpečnosť a spoluprácu v Európe v tejto súvislosti povedal: “Musí sa odpovedať na túto vážnu hrozbu európskej bezpečnosti, pretože princípy na ktorých stojí Organizácia pre bezpečnosť a spoluprácu v Európe sú ohrozené vo svojich samých základov. Máme najvyšší čas, aby sa zabránilo tomu, že sa táto situácia zbytočne vymkne spod kontroly.”

Protestné nóty Srbska. Stiahnutie veľvyslanca z Austrálie.

Ministerstvo zahraničných vecí Srbska oznámilo, že dňa 19.2.2008 poslalo protestné nóty vládam Francúzska, Veľkej Británie, Kostariky, Austrálie a Albánska kvôli uznaniu jednostranného vyhlásenia nezávislosti Kosova a Metochije. Ako je uvedené v oznámeniu srbského ministerstva zahraničných vecí, srbský veľvyslanec v Austrálii opustí Austráliu najneskôr do 48 hodín od odovzdania protestnej nóty srbského ministerstva zahraničných vecí, a vráti sa do Srbska za účelom ďalších konzultácií.

Podpredseda vlády poďakoval Španielsku za principiálne stanovisku ku Kosovu.

Podpredseda vlády Srbska Božidar Djelić dňa 19.2.2008 v rozhovore s veľvyslancom Španielskej republiky v Srbsku poďakoval v mene srbskej vlády za jednoznačne principiálny postoj Španielska ohľadom neuznania jednostranného vyhlásenia nezávislosti Kosova a Metochije. Podpredseda vlády Srbska Božidar Djelić zdôraznil, že Srbsko je proti akémukoľvek násiliu, a že bude za obranu svojich legitímnych štátnych záujmov bojovať so všetkými diplomatickými a právnymi prostriedkami, ktoré bude mať k dispozícií.

1.)Historická poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu:

Teritórium dnešného územia Kosova a Metochije pôvodne nebolo obývané a až počiatkom šiesteho storočia po Kristu i na toto územie prichádzajú první prisťahovalci z východu – Slovania. Zpočiatku Slovania týmto kosovským neobývaným územím príležitostne iba prechádzali, neskôr však vzhľadom na to, že toto územie nebolo nikým obyvané, sa tu Slovania počnúc od druhej polovice šiesteho storočia po Kristu postupne začínajú v jednotlivých skupinkách i usadzovať. Kosovo je kolískou srbského národa, pretože práve na teritóriu dnešného Kosova vznikol neskôr aj prvý srbský stredové štát a až do osemnástého storočia srdcom srbského stredovekého štátu bolo práve teritórium dnešného Kosova. Pokiaľ ide o staré historické písomné pramene, príslušným úradom Byzantskej ríše boli srbské územia známe už v siednom storočí po Kristu pod názvom ”Sklavinije”. Neskôr v době tureckých výbojov do juhovýchodnej Európy Turci zničili množstvo srbských kresťanských pravoslávnych kostolov a Srbi pod tureckou nadvládou mali zakázané stavať nové srbské kresťanské pravoslávne kostoly, mohli konať iba nutné opravy stávajúcich srbských kresťanských pravoslávnych kostolov. Turecký útlak mal za následok, že srbskí pravoslávny kresťania prchali už v pätnástom storočí před Turkami a v šestnástom storočí sa už hromadne sťahovalo srbské kresťanské pravoslávne obyvateľstva z Kosova na sever. Napriek tomu však až do osemnásteho storočia boli muslimovia v kosovskej metropoli Prištine, jako aj v ostatných oblastiach Kosova a Metochije v naprosto zanedbateľnej menšine. V roku 1710 keď Rusko viedol ruský cár Peter I. vypukla Rusko – turecká vojna. V roku 1714 sa do tejto vojny proti Tureckej ríši zapojila aj Benátska republika a v roku 1716 sa do vojny proti Osmanskej ríši zapojila aj Habsburgovská monarchia. Vo vojne porazená Turecká ríša podpísala mierovú zmluvu v roku 1718 v Požarevaci. Na základe požarevackej mierovej zmluvy Habsburgovské Rakúsko získalo temešvárský Banát, malé Valašsko, srbské územia od rieky Timoku pozdĺž západnej Moravy k Drine a úzký pruh bosanského Posávia; a Benátská republika sice ztratila Peloponéz, ale rozšírila svoje dŕžavy v Dalmácii. Dalšie srbské územia, včítane samotného Kosova a Metochije zostala aj naďalej pod tureckou nadvládou. V roku 1736 vypukla nová vojna medzi Ruskom a Tureckom, a v roku 1737 sa k vojne proti Turkom opäť zapojili aj Habsburgovia. Oboch protitureckých vojen sa zúčastnili aj kresťanskí pravoslávny Srbi, ktorý sa vzbúrili proti tureckej nadvláde chápajúc svoje protiturecké povstanie jako súčasť oboch protitureckých vojen. Požarevacký mier v roku 1718 a belehradský mier v roku 1739 bol fakticky podlou zradou záujmov srbských kresťanských povstalcov, ktorí bez vojsk Ruska a Rakouska rozhodne nemali žiadnu šancu osamotení pokračovať proti obrovskej presile v boji proti celej armáde Osmanskej ríši za svoju národnú a náboženskú slobodu, a tak najmä spoločne s ustúpivšími rakúskymi vojskami ustúpili do južného Uhorska prakticky i úplne všetci kosovskí Srbi, ktorí vzhľadom k tomu, že sa svojím protitureckým povstaním zúčastnili na protitureckej vojne sa obávali krutej tureckej pomsty, respektive genocídy. Teritorium Kosova a Metochije zostalo prakticky vyludnené, kde turecké úrady po uzavretí mieru s Rakúskom začalo na teritórium Kosova a Metochije sťahovať albánských osadníkov, ktorí v tom čase už boli islamizovaní. Nikdy predtým na území Kosova a Metochije žiadny Albánci nežili. Prví Albánci prišli na územie Kosova a Metochije teda až v osemnástom storočí!

2.)Faktická poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu:

Proamerická propaganda hovoriaca o akýchsi ”Kosovanoch”, ”Kosovcov” či ”Kosovárov” je obyčajným pokrytectvom. Tak jako neexistuje žiadny takzvaný bosenskohercegovinský národ, tak neexistuje ani žiadny takzvaný ”kosovský národ”. V Kosove a Metochiji existuje iba srbský národ spoločne s príslušníkmi rómskej, tureckej, bulharskej, chorvátskej a ďalšími nealbánskymi národnostnými menšinami na jednej strane, ale i príslušníci albánskej národnostnej menšiny, z ktorem určitá časť príslušníkov tejto albánskej národnostnej menšiny slúži záujmom americkej zahraničnej politiky na fyzickú genocídu srbského národa (s cieľom americkej zahraničnej politiky po geopolitickom oslabení vplyvu Ruska v juhovýchodnej Európe), že podporuje skupiny albánskych extrémistov, ktorích cieľom je odrtrhutie Kosova a Metochije od Srbska vyhlásením takzvanej nezávislosti, a neskôr potom i zjednotenie tohoto svojho pseudoštátu Kosova a Metochije s materským Albánskom.

Dúfam, že naša diplomacia takzvanú ”nezávislosť Kosova” nikdy neuzná!!

Napísal dňa 20.2.2008 Váš spoluobčan

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

(občan Slovenskej republiky i občan Českej republiky)

Zpět na hlavní stránku!