wz

Zpět!

10.list: Nevyvratitelné důkazy o existenci Krista jako člověka!

Z textu e-mailu: ”Pane doktore, prý člověk Kristus nikdy ani neexistoval, prý je pouhým vybájeným výmyslem lidí… Martin…”

Varování!! Chcete-li správně porozumět tomuto 10.listu Martinovi, musíte si nejprve přečíst předcházejících devět listů Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

7.list Martinovi: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

8.list Martinovi: Fenomény jako “Caelum”, “Tartarus”, “Exorcismus”…

9.list Martinovi: Jaká je podstata eschatologické dimenze existence člověka?

Nejprve bych chtěl poprosit různé ”génie” s ubohým jedináčkem před svým jménem, popřípadě ty ještě větší ”supergénie” co nemají ani tento ubohý jedináček, respektive se zpravidla dokonce jedná o různé dvacetileté či ještě mladší sopláky, kterým teče mléko po bradě a kteří sice sami vůbec nic neumí, ale ve své ubohosti si tím více myslí, že již spolkli všechnu moudrost světa a již dříve než si jakoukoliv práci na těchto webových stránkách přečtou, tak s jejím obsahem (ač ho vůbec ještě ani nečetli!) zásadně již dopředu absolutně nesouhlasí a nejrůznější práce na těchto webových stránkách čtou pouze proto, aby mi pak mohli psát své jízlivé e-maily plné fanatické zloby a nenávisti ve kterých se s velikým rozhořčením rozplývají nad ”ubohou a dementní úrovní mých prací”.

A proto tedy Vás prosím tedy vážený pane ”génie” (nebo ctihodná dámo ”génijko”) – nečtěte raději ani tuto další ”dementní práci” – a opusťte raději ihned tyto webové stránky. Pevně věřím, že na Internetu se nepochybně najdou i takové webové stránky (a není jich bohužel málo!!), které odpovídají Vaší "intelektuální" úrovni. Já ale Vaše přesvědčení a názory (pokud vůbec nějaké máte!!) plně respektuji – respektujte proto prosím také Vy přesvědčení a názory jiných lidí (třeba i moje) a smiřte se s tím, že jsou prostě i lidé, kterým (s ohledem na jejich zaměření, zájem nebo orientaci) se některé práce zveřejněné na www.henryklahola.nazory.cz jednoduše líbí a čtou je rádi, protože je zajímá jejich věcný obsah a nehledají v nich pouze ”gramatické chyby”. A pokud se Vám tyto webové stránky nelíbí a zásadně nesouhlasíte s jejich obsahem, myšlenkami a názory, pak máte k dispozici jedno velice jednoduché a spolehlivé řešení, aby jste se nemusel(a) rozčilovat – jednoduše to vůbec nečtěte!!

Je pro mě s podivem, že může existovat někdo, kdo ztrácí svůj čas četbou webových stránek o kterých skutečně soudí, že je ”napsal duševně nemocný člověk” či že jsou ”výplodem jeho chorého mozku”. Já osobně cizí webové stránky, o nichž se domnívám, že je psali duševně nemocní lidé nikdy nečtu a lidé co vědomě čtou webové stránky o nichž se domnívají, že jsou ”dílem duševně nemocného člověka” jsou ve skutečnosti sami velice těžce duševně nemocní lidé, kteří by měli vyhledat dobrého psychiatra. Kromě toho věřím vážený pane génie nebo ctihodná dámo génijko, že po opuštění sfér webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se Vám podaří nalézt na Internetu i takové webové stránky, které napsali i ”duševně zdraví lidé”, ba možná dokonce právě i tací ”duševně zdraví lidé”, kteří jsou tak těžce ”duševně zdravými”, jako jste “zdravý(á)” i Vy sám nebo Vy sama!

Internet je svobodné médium s mnoha miliardami nejrozličnějších webových stránek – výběr máte téměř nekonečný. A určitě se tam najdou i podobná individua jako jste Vy sám, či Vy sama. Pokud by čistě hypoteticky náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz byli absolutně jedinými webovými stránkami na Internetu, chápal bych pak Vaše rozhořčení, protože uznávám, že ne každého musí zajímat náboženská víra. Takto ale náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz jsou pouze jedny z mnoha miliard různých webových stránek na Internetu a pokud se Vám osobně nelíbí, tak je prostě číst nemusíte, nikdo Vás k tomu určitě nijak nenutí.

A vzhledem k existenci mnoha miliard dalších webových stránek ani nejste z ”nouze” nějak nuceni číst takové webové stránky ”které se Vám nelíbí a s nimiž absolutně ve všem zásadně nesouhlasíte” proto, že by jste snad neměli eventuálně k dispozici na Internetu žádné jiné webové stránky tak, jako tomu u nás bylo například ve dvacátém století za bolševika u televize, kdy se lidé z nouze dívali třeba na televizi i navzdory tomu, že se jim nelíbila, protože žádné jiné televizní stanice u nás jednoduše tenkrát ještě neexistovali…

Vaše nenávistné útoky jsou pro mne pouze důkazem toho, že jednám správně a čím silnější bude intenzita Vašich nenávistných útoků, tím bude větší i motivace mé touhy sloužit Bohu a lidem, protože si připomínám slova mého Pána Ježíše Krista: ”Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny'. Až přijde ”Povzbuditel”, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od počátku” (Jn 15, 18 – 26). Naštěstí ale moje reálná situace ani zdaleka není až tak pesimistická jak to plyne z tohoto citátu mého Pána Ježíše Krista a i ti nejzuřivější nepřátelé náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se v podstatě musí chtě – nechtě smířit s tím, že některé příspěvky na náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz se jednoduše navzdory jejich nenávistnému vzteku některým čtenářům líbí, čtou je rádi a jsou jim duchovní posilou a oporou v jejich každodenním náboženském životě právě tak, jako zas jejich víra je naopak pro změnu zas posilou pro mne samotného. A tudíž jejich spolubratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nechce a ani nemůže jejich důvěru zklamat ani kdyby se – obrazně řečeno – satan se všemi svými pozemskými služebníky ”na hlavu postavil”, protože na zemi a ani v pekle není té síly, která by mně mohla nějak přinutit zříci se mé víry a otevřeného hlásání své víry ostatním lidem dobré vůle.

Doufám, že teď různé tyto výše zmiňované nafoukané psychopaty jsem odradil od dalšího čtení této práce a proto se teď již konečně můžeme společně věnovat tomuto – tentokrát - již vlastně ”desátému listu Martinovi”, respektive této práci desátého listu Martinovi pod názvem ”Nevyvratitelné důkazy o existenci Krista jako člověka!”

Nejprve ale vysvětlím, proč jsem se rozhodl o tomto vůbec psát. Osobně bych možná o tomto nikdy ani nepsal, nicméně čirá náhoda tomu chtěla, že jsem napsal dva velice obšírné e-maily, respektive, že jsem na Internetu našel studenta Martina (či spíše on našel mně), který – alespoň se mi to tak zdá – skutečně možná úpřimně hledá svoji víru v Boha, zabýval se otázkami ohledem toho zda-li Bůh existuje anebo nikoliv, což bylo tématem ”prvního listu Martinovi”, respektive původně velmi obsáhlého e-mailu, který jsem napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , - kterých snad tyto otázky rovněž úpřimně zajímají - jako ”první list Martinovi”. Následně pak student Martin se pro mne poněkud překvapivě ozval opět v dalším e-mailu, ve kterém projevil – alespoň opět se mi to tak zdálo – úpřimný zájem o poznání toho, jaký je tento Bůh – respektive jaký není - což zas se stalo tématem dalšího velice obsáhlého e-mailu, který jsem rovněž napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) rovněž jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře jako ”druhý list Martinovi” na mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz . Následně po napsání a odeslání tohoto druhého velice rozsáhlého e-mailu studentu Martinovi mně napadla myšlenka, že to, co jsem v obou těchto velice rozsáhlých e-mailech psal pro studenta Martina by s největší pravděpodobností zajímalo určitě i mnohé jiné mladé lidi, čímž se zrodil v mé hlavě nápad, že bych oba tyto rozsáhlé e-maily psané původně pouze pro Martina mohl v nějaké formě – po drobných úpravách - zveřejnit na mých webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz .

Navzdory mým předpokladům, ale moje kontakty se studentem Martinem se neskončili ani odesláním tohoto mého druhého velice rozsáhlého e-mailu – který jsem publikoval jako ”druhý list Martinovi” – protože Martin se opětovně ozval a to též dosti dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil existenci Boha, ba připustil i to, že Bůh dal ”snad první impuls, ale…” vyjádřil určité pochybnosti o tom, zda-li Bůh skutečně vytvořil vesmír jako takový, respektive zda-li třeba vesmír nevznikl sám od sebe od věčnosti na základě nějakého ustavičného vývoje hmoty jak učí takzvaný dialektický materialismus. Na jedné straně mně tento Martinův názor rozesmutněl, na druhé současně ale i potěšil, protože to bylo po prvé co Martin explicitně připustil existenci Boha, ba dokonce připustil i to, že Bůh dal nějaký ”první impuls” ke vzniku hmoty, byť i veškerý další vývoj hmoty a vesmíru fakticky podrobil materialistické vizi o ustavičném evolučním vývoji a zdokonalování bez ohledu na tohoto Boha, který tedy – podle Martina – dal sice prvotní impuls, aby z ničeho vznikla nějaká hmotná substance, ale tím se podle Martinova názoru role Boha definitivně skončila, Bůh od té doby je již úplně ”mimo hru”, Bůh od té doby je již tak nanejvýš pouze nějakým čistě pasivním pozorovatelem, aniž by se sám jakkoliv do dalších vývojových či evolučních procesů nějak vměšoval, ovlivňoval je či vplýval na ně. V reakci na tento Martinův e-mail následoval můj další e-mail, respektive – z hlediska ostatních čtenářů – můj třetí list Martinovi pod názvem ”Stvořil Bůh svět nebo ne?”.

Navzdory všem předpokladům, ale kontakty se studentem Martinem se neskončili ještě ani odesláním tohoto mého e-mailu – který jsem publikoval jako ”třetí list Martinovi” – protože Martin se zas opětovně ozval ještě jednou a to též asi podobně dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil nejen existenci Boha plus tu skutečnost, že Bůh dal nějaký ”prvotní impuls”, ale oproti minulosti navíc fakticky připustil i to, že Bůh je tvůrcem neorganické hmoty a to navíc i s tím, že i další vývoj této neživé hmoty Bůh přímo řídil a ovlivňoval. Současně ale Martin poukázal na kvalitativní rozdíl mezi hmotou organickou a neorganickou, respektive živou a neživou hmotou. A zpochybnil-li Martin tu skutečnost, že by Bůh měl i nad vývojem organické či takzvané živé hmoty tutéž absolutní moc jako měl nad vývojem hmoty neorganické, respektive takzvané neživé hmoty, tak tím spíše to zpochybnil u samotných lidských intelektuálních daností a schopností člověka, které jsou důsledkem milióny let trvající evoluce v intencích Darwinovy evoluční teorie aniž by Bůh jakkoliv sám stvořil, ovlivňoval či zasáhl do vývoje lidské inteligence, lidské ”psyché” anebo sociální inteligence člověka.

A ačkoliv jsem původně již neměl v úmyslu Martinovi psát, věřil jsem, že ten třetí list Martinovi je již poslední, přesto jsem se rozhodl, že mu tedy napíši ještě jednou a vyjádřím se i k těmto dalším novým otázkám, které Martin přímo či nepřímo v tomto svém posledním e-mailu nastolil, respektive ve čtvrtém listu Martinovi jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše jako řídícího centra lidského ”Já”, přičemž částečně jsem v této souvislosti tak jaksi nakousl i otázku její nesmrtelnosti.

Student Martin se však opět ozval dalším relativně dlouhým e-mailem, na který následoval ”čtvrtý list Martinovi”, ve kterém jsem dokazoval existenci duše plus trochu jsem nakousl i otázku její nesmrtelnosti. Načež student Martin mi napsal další dlouhý e-mail, ve kterém tentokrát poukazoval tentokrát zas na jistá tvrzení se kterými se kdesi setkal, že údajně prý ”náboženská víra je nemoderní”, jako kdyby údajně náboženství patřilo pouze jakési vzdálené starověké a středověké minulosti, přičemž důkazem toho je to že ti údajně prý ti největší vědci a učenci naší planety by mněli být údajně vesměs samí ateisté až na několik malých zcela ojedinělých výjimek.

Vzhledem k tomu, že tento názor je absolutně nesprávný, protože pravý opak tohoto tvrzení je pravdou, rozhodl jsem se studentu Martinovi napsat ještě jednou, a také jsem mu i napsal opět velice rozsáhlý e-mail, který je s drobnými technickými úpravami publikován jako ”pátý list Martinovi”, ve kterém jsem se rozhodl napsat o největších intelektuálních kapacitách lidstva všech dob, které kdy lidstvo mělo; přičemž při rozebírání života této absolutní intelektuální elity lidstva jsem se nezabýval snad nějakým mechanickým memorováním životopisů těchto největších intelektuálů, tak jak jsem si je osobně zapamatoval, ale v této souvislosti zaměřil jsem svou pozornost zejména na ty skutečnosti, jaký měli tito největší intelektuálové naší planety osobní vztah k Bohu a k náboženství, a to nejen nějak čistě teoreticky, či formálně, ale i pokud jde také i o jejich osobní modlitbu plus jejich duchovní, náboženský život vůbec.

Student Martin mi ale opět napsal velice dlouhý e-mail, ve kterém sice fakticky akceptoval skutečnost, že drtivá většina popředních světových vědců a učenců jsou věřící lidé, současně ale vyslovil určité pochybnosti do jaké míry je tato jejich náboženská víra skutečně imanentní součástí jejich přísně racionální vědecké osobnosti popředního světového vědce a učence a do jaké míry je snad pouze nějakým jejich soukromým ”vedlejším úletem”, přičemž tento svůj názor rozvinul na vizi údajné diskrepance v otázce ”Jaký vesmír Bůh vytvořil?”, pokud jde o přísně vědecký pohled exaktních přírodních věd se zdánlivě primitivním a dětinským výkladem, který podává ”o stvoření světa” náboženství. A i když to sice student Martin úplně takhle explicitně neformuloval, pochopil jsem, že pokud jde o narážku na náboženskou interpretaci ”stvoření světa”, že má zřejmě asi na mysli zdánlivý rozpor mezi vědou a formálně doslovným pochopením výkladu prvních tří kapitol první starozákonné knihy Mojžíšova ”Pentetauchu”, knihy Genesis; se kterou pokud jde o úplně celé Písmo Svaté Starého a Nového zákona mají dnes dnešní moderní racionalisticky smýšlející lidé naší doby největší potíže akceptovat vírou Boží zvěst o stvoření světa vzhledem k tomu, že se na první pohled zdánlivě diametrálně rozchází s tím, co nás o těchto skutečnostech učí naše moderní věda.

A opět jsem si byl vědom toho, že jsem před Bohem povinen, studentu Martinovi vysvětlit i tyto nejasnosti. Ostatně vždyť v dnešním racionalistickém světě prohnitého morem ateistického skepticismu se dokonce i mnozí samotní katoličtí věřící velice vehementně domáhají exaktních důkazů a racionálních logických argumentů a považuje se to v podstatě již za cosi úplně normálního a přirozeného, tak proč bych se mněl zlobil na studenta Martina, že i on vznáší tyto požadavky? Respektive ač sice já sám JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám pro sebe, respektive pro svoji vlastní víru absolutně žádné důkazy nepotřebuji, moje osobní víra není závislá od absolutně žádných důkazů, moje osobní víra by byla úplně tak neotřesitelná i kdybych vůbec absolutně nijaké důkazy neměl; nicméně nemohu ignoroval současnou dobu ateistického temna, dobu nevíry, skepse a pochybností; a tedy po zohlednění reality současné naší doby je mi jasné, že bez ohledu na můj osobní názor, respektive bez ohledu na mé osobní potřeby či nepotřeby nějakých exaktních důkazů a argumentů, jsem tyto důkazy a argumenty povinen poskytnout těm, kteří se jich domáhají a tedy v tomto případě i samotnému studentu Martinovi. A to byl též důvod, proč jsem napsal i e-mail věnující se otázce ”Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu Zemi.”, který jsem i pro Vás ostatní slušné čtenáře a čtenářky dobré vůle posléze protavil i do toho ”šestého listu Martinovi”.

To už jsem si myslel, že jsem studentovi Martinovi vysvětlil všechno kolem Boha a tudíž jsem předpokládal, že student Martin se již více neozve. Avšak ještě i tentokrát student Martin se ozval. Ve svém dlouhém e-mailu mi připomenul můj e-mail ve kterém jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše, který pak vyvrcholil v dokazování nesmrtelnosti lidské duše. Zmiňoval tento můj e-mail (poznámka pro ostatní čtenáře: viz. čtvrtý list Martinovi) a tak trochu emocionální formou vyjádřil lítost nad tím, že jsem svou rozpravu či dokazování o nesmrtelnosti lidské duše nemohl dokončit, ale že jsem musel předčasně skončit, protože jsem byl u počítače vystřídán jednou paní knihovnicí ve prospěch jedné školačky. A současně mně poprosil, abych pokračoval ve své rozpravě o nesmrtelnosti lidské duše, čemuž jsem já vyhověl a na toto téma napsal studentu Martinovi dlouhý e-mail, který jsem protavil do ”sedmého listu Martinovi”.

Ne sice že by se toho o nesmrtelnosti lidské duše již nedalo toho více napsat, ale napsal jsem toho již více než dosti a tudíž jsem byl velice zvědav na to, zda-li se student Martin ještě i teď bude na toto téma ptát, anebo zda-li se třeba zeptá tentokrát již na něco jiného, či eventuálně již úplně přeruší se mnou veškerou komunikaci a již se více neozve. Avšak student Martin se i tentokrát ozval. V podstatě svým způsobem jaksi logicky a kontinuálně přešel od problematiky nesmrtelnosti lidské duše k problematice existence či neexistence pekla a nebe, plus ke konci zmínil jakýsi, cituji doslova ”televizní film o vymýtání satana – ďábla… ani neví zda-li to bylo na televizi Nova či Prima..atd.” s tím že chtěl, abych se nějak vyjádřil i k existenci či neexistenci i těchto skutečností.

A tak jsem i tentokrát napsal studentovi Martinovi další dlouhý e-mail kde jsem se zabýval existencí, nebe pekla, očistce a na konec i problematikou exorcismu; což jsem poté přetavil do ”osmého listu Martinovi”.

Student Martin se však ale ozval opět, přičemž v tomto e-mailu kladl velice zajímavé eschatologické otázky po podstatě smyslu lidského života, a po přečtení tohoto jeho snad intelektuálně (filozoficky) doposud nejhlubšího e-mailu mi bylo hned jasné, že na takovéto dotazy mám nejen právo, ale přímo povinnost mu odpovědět, protože nějakého ateistu, který by mi psal ”jen tak z legrace” by takového, filozoficky plus duchovně hluboce vnitřně procítěné a současně i logicky skloubené dotazy eschatologického charakteru asi jen stěží mohli samého napadnout i kdyby byl třeba tento nějaký ”ateistický vtipálek” sebevíc inteligentní (ledaže by to opsal z nějaké odborné teologické knihy karmelitánské duchovní mystiky – ale takovýto plagiát bych patrně rozpoznal asi taky).

Tento Martinův e-mail zajímající se o eschatologické otázky ohledem smyslu života jsem rozhodně nemohl ignorovat, a proto v mém předcházejícím e-mailu, který jsem poté protavil do “devátého listu Martinovi” snažil jsem se studentu Martinovi vysvětlit, že hlavním smyslem lidského života rozhodně není a aní nemůže být ani rodina, ani práce, ani kariéra, ani vzdělání, ani honba za penězi či majetkem, ani honba za úspěchy ve sportu, vědě či umění a tedy ani honba za medailemi, vyznamenáními, diplomy, hodnostmi, akademickými či jinými tituly a ani nic podobného; respektive, že hlavním smyslem lidského života je a musí být pouze celoživotní úpřimná víra a láska k Pánu Bohu, která se projevuje celoživotním úsilím o zachovávání všech Božích přikázání a příkazů, abychom my jako věřící lidé pak po skončení tohoto našeho relativně velice krátkého pozemského života získali věčnou blaženost v “nebi” v Boží věčnosti, v Boží lásce.

Netrvalo velice dlouho a student Martin se opět ozval. Udělal mi osobně velikou radost, když mně informoval o tom, že hned tentýž den, co si přečetl můj “eschatologický” e-mail, tak šel se podvečer podívat ke kostelu, a protože bylo otevřeno, tak vešel také dovnitř a prohlédl si interiér kostela. A na druhý den si troufnul ještě více – to dokonce přišel na večerní mši svatou, na kterou přišel asi čtvrt hodiny před jejím počátkem a sedl si do poslední lavice odkud sledoval celou mši svatou. Pak byl další den opět se podívat na večerní mši svaté, přičemž tentokrát si troufl sednout dokonce již mnohem více dopředu než pouze do poslední lavice, kde seděl včera. Pak další den tj. z Martinova pohledu “včera” na mši svaté sice nebyl, ale večer před spaním se doma modlil o to, aby další den – což je den, kdy mi Martin poslal tento zatím poslední e-mail – našel dostatek “kuráže”, respektive odvahy sednout si odvážně na této mši svaté do úplně první lavice, což jak student Martin s určitou subjektivní sebekritičností dodává není si zcela jist tím, zda-li k tomu skutečně již “dnes” z pohledu tohoto posledního e-mailu studenta Martina najde dostatek osobní odvahy, aby to udělal, zejména se obává toho, že obřad mše svaté zatím ještě nemá příliš “v krvi”, a proto se bojí, že by tam během mše svaté třeba mohl stál nakonec jako nějaký “dudek” nevědouce co má dělat, jak se má modlit během mše svaté atd. Současně student Martin se zmínil o tom, že již v minulosti kde – tu v nějakých útržcích zaslechl o osobě Ježíše Krista, kterého vždy chápal jako určitý symbol dokonalosti aniž by ho kdy historická autenticita této osoby nějak specificky zajímala, nicméně tentokrát si všiml, že kněz opakovaně mluvil o osobě Ježíše Krista, přičemž o něm nemluvil pouze jako o jakémsi symbolu, ale jako o skutečném reálném člověku z masa a kostí, který kdysi skutečně existoval. Dále student Martin mluvil o jakýchsi blíže nespecifikovaných kamarádech, kteří tvrdí, že – cituji doslova: “Kristus je fake”, a že prý “takový člověk nikdy neexistoval”. Student Martin podotkl, že na tuto otázku nemá žádný vyhraněný názor, v minulosti ho to nijak netrápilo, a že teprve v posledních měsících připouští, že Ježíš Kristus může být snad i skutečná osoba, avšak že si tím není vůbec jist jak to vlastně je, nicméně z kontextu mých e-mailu pochopil, že já pokládám rovněž existenci Ježíše Krista za hotový fakt, a proto se na mně obrací s prosbou, pokud snad disponuji nějakými nevyvratitelnými důkazy a argumenty o tom, že Ježíš Kristus byl reálnou, skutečnou osobou, abych mu tyto důkazy poskytl; a že rád přijme za pravdivé, že Ježíš Kristus skutečně žil před dvěma tisíci lety bude-li mít pro tato tvrzení dostatek nevyvratitelných a hodnověrných důkazů a argumentů.

Ostatně za zhruba jeden rok existence webových stránek www.henryklahola.nazory.cz jsem od mých skutečných veřejných ale i anonymních přátel a příznivců, a to zpravidla pouze samých hluboce věřících lidí obdržel již vícero děkovných e-mailů plných uznání (někdy snad až přehnaného a nezaslouženého), právě tak jako na druhé straně zas – pro změnu zas téměř výlučně od ateistů - i nemálo výsměšných, urážlivých či nenávistných e-mailů vyhrožující mi někdy dokonce i smrtí. Ale všiml jsem si také i to, že mezi mnohými mými pisateli jsou také i mladí lidé, přičemž někteří z nich mě velice mile překvapili tím, že jsou věřícími křesťany anebo alespoň lidmi, kteří úpřimně hledají svoji cestu k víře a k Bohu, což vyvrcholilo právě v samotném studentovi Martinovi, který mi svým zájmem o rozličné náboženské otázky udělal skutečně mimořádně velikou radost.

Ovšemže jsem si plně vědom toho, že mnozí lidé jsou zuřivými nepřáteli Ježíše Krista, katolické církve, křesťanství ba dokonce i samotné víry v Boha jako takové. Avšak přesto, že jsem si vědom toho, že zveřejnění obou těchto dvou obšírných e-mailů, které jsem napsal a poslal studentu Martinovi, nepochybně u určité části těchto ateistů opět zřejmě asi vyvolalo nový výbuch jejich ještě větší fanatické nenávisti vůči náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz a JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi osobně, plus dotyčný předešlý ”třetí list Martinovi”, a po nich další listy propagující náboženskou víru pokaždé opět ještě více a více přilili ”oleje do ohně jejich slepé ateistické nenávisti”, přičemž jak z obsahu Internetu bylo vidět dokonce již i před samotným zveřejněním vůbec i jen prvních dvou obšírných e-mailů poslaných studentu Martinovi, jen ztěží bychom na Internetu našli jiné české nebo slovenské náboženské webové stránky vůči kterým je šířena rozsáhlejší nenávistná a dezinformační kampaň než proti webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz , která protagonisty této nenávistné a dezinformační kampaně již dokonce i před zveřejněním obou rozsáhlých e-mailů Martinovi musela stát na milióny korun z veřejných rozpočtů.

Je až s podivem, že jeden relativně bezvýznamný nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola – věřící křesťan a jeho webové stránky www.henryklahola.nazory.cz , kterých obsahem není nějaká politika (poznámka: jakékoliv politice či politizování se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola naopak vždy důsledně vyhýbá!!), ale obsahem náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz je pouze čistě apolitická propagace náboženské víry, že mohou překvapivě vyvolat v ateistické České republice až takovou rozsáhlou vlnu fanatické nenávisti, že na šíření dezinformační kampaně proti náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz neváhají vyhodit nestydatě vysoké sumy peněz, které mnohonásobně přesahují veškerý obnos finančních prostředků, které nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám vydělal za celý svůj život; což bez ohledu na farizejské kecy pokryteckých českých politiků o údajné náboženské svobodě v České republice jen ukazuje na skutečnou míru této jimi proklamované ”svobody náboženství” v České republice.

Česká republika porušuje svobodu náboženství přinejmenším již tím, že v rozporu se svými zákony v praxi zpravidla nestíhá buď vůbec anebo pouze velice laxně či s velikými průtahy přistupuje ke trestnímu stíhání takové trestné činnosti jako je například trestní čin Hanobení náboženského vyznání podle ustanovení § 198 trestního zákona č.140/1961 Sb. v platném znění (dále jen: ”trestní zákon”); trestní čin Pomluvy (pokud jsou obětí této trestné činnosti věřící lidé jako jednotlivci) podle ustanovení § 206 trestního zákona; trestní čin Poškozování cizích práv (pokud jde o šíření úmyslných dezinformací namířených proti věřícím lidem jako jednotlivcum či konkretnim náboženským institucím) podle ustanovení § 209 odst. 1 písm.a/ trestního zákona. Z těchto důvodů obrátil jsem se již písemně se svými stížnostmi na kompetentní orgány Evropské unie, Rady Evropy, Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Amnesty International a další vládní i nevládní organizace zaměřené na obranu lidských práv, aby se situací v oblasti lidských práv v České republice pokud jde o svobodu náboženství zabývaly. Současně vyzývám i všechny kompetentní představitele všech církví a náboženských společností působící v České republice, aby se i oni zamysleli nad problémy svobody náboženství v České republice a k otázce respektování či nerespektování svobody náboženství v České republice zaujali veřejně nějaké stanovisko.

A ovšemže tak jako již mnohokrát v minulosti, tak i tentokrát tuto práci bude číst i mnoho jiných lidí, než kterým je svým věcným obsahem určena, nepochybně ji bude číst i kopa kdejakých dvacetiletých a mladších psychopatických sopláků, kterým je víra zcela lhostejná, eschatologické otázky je absolutně nezajímají. A spíše než věcný obsah, tak i v této práci budou hledat pouze překlepy či gramatické a stylistické chyby, aby mi pak opět mohli psát své nenávistné e-maily plné fanatické zloby a nenávisti. Ba dokonce navzdory tomu, anebo spíše právě pro to, že obsah této práce se týká problematiky čistě náboženské, nepochybuji ani nejméně o tom, že mnohé nenávistné e-maily dostanu tentokrát dokonce i od některých samotných takových lidí, kteří se budou prezentovat jako údajní ”věřící”.

Přesto však na druhé straně nepochybuji ani o tom, že – tak jako i v minulosti, tak i tentokrát - bude i taková skupina věřících lidí plus lidí hledajících Boha, kteří si tuto práci se zájmem celou přečtou bez toho, aniž by vůči mně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi kvůli obsahu této práce pociťovali nějakou zášť a nenávist. Ba někteří lidé možná dokonce budou i rádi, že jsem jim zprostředkoval objektivní pohled na tyto otázky o kterých dominantní názorotvorná masmédia nijak moc nemluví (pokud se o tom alespoň vůbec někdy zmíní, protože i o tom dosti pochybuji!)!

Ba dokonce často i takzvaný dnešní náboženský tisk, ve kterém se v současné době silně projevují různé sekularizační tendence mi někdy spíše přijde jako tiskoviny programového rouhání se Bohu než jako skutečný náboženský tisk jako takový. Ba dokonce za tento můj názor na určitou část současného náboženského tisku v České republice mně jednou kritizoval jeden anonym pokládající se zřejmě asi za věřícího”, protože se zaštiťuje našimi významnými českými středověkými světci jako svatým Václavem, svatým Vojtěchem a svatým Janem Nepomuckým; ačkoliv já osobně se domnívám, že ten dnešní, sekularizační pseudonáboženský tisk, který pokládám nejen já, ale - čistě hypoteticky vzato kdyby mohli okamžitě vstát z mrtvých – pokládali by ho za tiskoviny programového rouhání se Bohu i samotný svatý Václav, svatý Vojtěch a svatý Jan Nepomucký, kdybych jim tento moderní český ”náboženský tisk” dal k četbě a byli by z jeho obsahu ještě více šokováni než jejich o několik staletí mladší bratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, který je tudíž jako člověk žijící na přelomu druhého a třetího tisíciletí snad již na ledacos zvyklý.

Teď zde vkládám důležitou poznámku pro ostatní čtenáře – chcete-li skutečně porozumět obsahu tohoto ”devátého listu Martinovi” musíte si nejprve přečíst ”první list Martinovi”; po přečtení si ”prvního listu Martinovi” je třeba si přečíst ”druhý list Martinovi”; po přečtení ”druhého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”třetí list Martinovi”, po přečtení ”třetího listu Martinovi” je třeba si přečíst ”čtvrtý list Martinovi”, po přečtení ”čtvrtého listu Martinovi”, je třeba si přečíst ”pátý list Martinovi”, po přečtení ”pátého listu Martinovi”, je třeba si přečíst ”šestý list Martinovi”, po přečtení ”šestého listu Martinovi” je třeba si přečíst sedmý list Martinovi, po přečtení “sedmého listu Martinovi” je třeba si přečíst “osmý list Martinovi” poté si přečtěte ”devátý list Martinovi” a teprve až poté čtěte tento ”desátý list Martinovi”. Ten, koho totiž nezajímá pouze hledání překlepů, gramatických chyb či stylistických chyb, ale ho skutečně zajímá také i věcný obsah tohoto ”desátého listu Martinovi”, by si ve svém vlastním zájmu, respektive v zájmu posloupnosti výkladu v jeho logicky vzájemně navazující vědecké kontinuitě měl přečíst dříve než bude číst tento ”desátý list Martinovi” právě všech devět předešlých listů Martinovi, a to v chronologickém pořadí tak, jak po sobě následovaly! Říkám Vám totiž všem zcela otevřeně, že četba tohoto ”desátého listu Martinovi” bez toho, aniž bych si nejprve přečetl či přečetla v chronologickém pořadí i předešlých devět listů Martinovi je pouze Vaší úplně zbytečnou ztrátou času, který by jste rozhodně mohl či mohla využít raději na něco užitečnějšího! Při nedodržení tohoto mého doporučení totiž obsah tohoto ”desátého listu Martinovi” pro Vás v tomto případě totiž zůstane zcela nesrozumitelný a nesmyslný. A to je tak na úvod asi všechno.

Milý Martine, Vaším zájmen jsem pokaždé velice mile překvapen, stále se z něho těším a modlím se za Vás. Vzhledem k faktické platnosti hesla ”Člověk míní, ale Pán Bůh mění” Martine, či spíše ani ne tak Pán Bůh jako spíše všemocné, feministické ”paní tvorstva”, pod čím rozumím zde konkrétně kteroukoliv ze zdejších paní knihovnic, jelikož moc a nadvláda žen v dnešní době tak jako ostatně i všude jinde, tak i paní knihovnic ve veřejných knihovnách je absolutní a tedy nemohu dopředu tušit to, jak dlouho mně dnes zdejší ctihodné dámy pani knihovnice nechají psát tento e-mail, nicméně Váš zájem o osobu Ježíše Krista mi udělal mimořádně velikou radost a v rámci toho času, co budu mít dnes k dispozici se pokusím Vám podat skutečně nevyvratitelné důkazy o tom, že Ježíš Kristus rozhodně není nějaká vymyšlená postava, ale že Ježíš Kristus skutečně jako člověk žil na naší planetě zemi před dvěma tisíci lety. Vaše otázka Martine na osobu Ježíše Krista mně rozhodně nijak nepřekvapila – věděl jsem, že dříve nebo později se na osobu Ježíše Krista budete psát. Když já lidem mluvím o Bohu, když se snažím nevěřícím, pochybujícím či takovým lidem Martine, kteří hledají svoji víru v Boha poskytnout všechny důkazy a argumenty o existenci Boha, o tom že Bůh je Stvořitel světa, o existenci lidské duše a její nesmrtelnosti, o existenci nebe, pekla, očistce, jakož i o všech eschatologických skutečnostech s těmito věcmi spojenými, tak dříve nebo později náš vzájemný dialog prakticky vždy posléze přejde od abstraktního Boha k osobě Ježíše Krista. Ba dokonce mohu říci to Martine, že nejenže mně nijak nepřekvapilo to, že jste se rozhodl mně na osobu Ježíše Krista zeptat, jako spíše to, že jste se mně na osobu Ježíše Krista třeba nezeptal již mnohem dříve. Já osobně, pokud si pamatuji na své obdobné diskuse s jinými lidmi ze své minulosti, tak zatím vždy jsem se od prvotního dokazování existence Boha k dokazování existence Ježíše Krista dostal mnohem dříve, než se to stalo nyní v dialogu s Vámi Martine! Vaše poněkud zarputilá nevíra a pochybnosti Martine byla zřejmě asi i příliš urputná na to, abychom se od prvotního dokazování existence Boha k dokazování existence Ježíše Krista dostali dříve, přičemž jen sám Bůh ví, zda-li tento Váš “rekord” někdo v budoucnosti u mě ještě trumfne!

Tím ovšemže Martine Vám rozhodně nic nevyčítám, v naší době zarputilé “nevíry” je v podstatě i zcela přirozené, že jste se domáhal takových důkazů a argumentů, které by plně uspokojili intelektuální potřeby Vašeho rozumu po takových důkazech a argumentech, které projdou i přes velice přísně nastavené síto kritiky Vašeho rozumu a které Váš rozum na základě pečlivé analýzy a kritiky uzná za dostatečné. Já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola osobně sice pro svoji vlastní víru nepotřebuji absolutně nijaké důkazy a věřil bych i tehdy Martine, i kdybych třeba absolutně žádné důkazy neměl. Nicméně respektuji Vaše právo takovéto pádné důkazy vyžadovat Martine, a Vaši velikou skepsi, pochybnosti a zarputilou nevíru nevnímám nutně jako cosi vysloveně špatného, ale spíše jako projev Vaší nadprůměrně veliké inteligence spojené s precizní schopností analytického a abstraktního myšlení. Vy Martine jste skutečně můj absolutně nejtvrdší “oříšek”, kterému když chci zprostředkovat poznání absolutní pravdy, tak doslova musím neraz sáhnout až na samé dno veškerých mých poznatků a vědomostí, abych Vám poskytl, popřípadě pokusil se poskytnout to, co si Váš vysoce inteligentní rozum žádá. A ještě i tak Martine navzdory veškerému tomuto mému úsilí mi není jasné, nakolik jsem skutečně intelektuální potřeby Vašeho rozumu po exaktním poznání Boha uspokojil a zda-li třeba mé veškeré úsilí nebude třeba nakonec pouze zbytečnou ztrátou času (Poznámka pro ostatní čtenáře: Zatímco dokazování existence Boha jsem se věnoval v “prvním listu Martinovi”, k počátku dokazování existence Ježíše Krista se dostávám až v tomto “desátém listu Martinovi”, což je v mé katechetické činnosti zatím absolutní “rekord” – nikdy mi ještě člověk “úpřimně hledající víru v Boha” tak zarputile dlouze skrze vlastní arsenál relativně logických protiargumentů neodporoval!! A ještě i teď je konečný výsledek těchto našich vzájemných diskusí více než nejistý…).

Ovšemže Martine, my lidé musíme udělat vše, co je v našich silách, kvůli čistému svědomí, nicméně podstatné nejsou naše lidská snažení, ale Boží požehnání, protože vím, že rozhodující nakonec bude pouze milost Boží. Ovšemže vím Martine, že jste o osobnosti velikého Ježíše Krista slyšel mnohem dříve, než jste se vůbec dozvěděl o existenci jeho malého služebníka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy. I když sice Vy sám Martine pocházíte z ateistické rodiny, přesto je nejen možné, ale v podstatě i velice pravděpodobné, že jste o Ježíši Kristu slyšel poprvé ve Vašem životě již v ranném dětství, ba možná jste o Ježíši Kristu i sám již něco četl. Možná, že to Vaše první slyšení o osobě Ježíše Krista ve Vašem životě Martine bylo třeba tehdy, kdy ho někdo proklínal, anebo tehdy, když třeba někdo zvolal od překvapení nebo flustrace – ostatně sám jste se jednou zmínil o tom Martine, že koníčkem Vašeho otce je kopaná a Váš otec doposud fandí…(poznámka: cenzurováno!!), přičemž když hráč klubu Vašeho otce z vyložené gólové šance nedá gól, tak Váš otec má tendenci spontánně vykřiknout “Ježíš!!” a chytnout se oběma dlaněmi za hlavu, a to i přesto, že Váš otec – jak uvádíte – je ateista! A je tedy možné Martine, že jste poprvé ve Vašem životě třeba jméno “Ježíš” slyšel již třeba jako malé dítě – poněkud paradoxně - od svého vlastního ateistického otce, když se dejme tomu Váš otec doma opět jednou díval na televizní přenos nějakého fotbalového zápasu, kdy třeba hráč otcova klubu (nebo “národní” reprezentace) třeba totálně “zvoral” pokutový kop tím, že “penaltu” soupeřův brankář chytil, anebo dokonce, že vlastní hráč bránu vůbec ani “netrefil”.

Ovšemže Martine, že to ale třeba také vůbec nemuselo být spojeno s takovýmito pejorativními souvislosti, kdy jste ať již jméno či nějakou informaci o Ježíši Kristu slyšel poprvé. Mohlo to být také například i někdy ve Vašem ranném dětství na Vánoce, když jste se jako malé dítě těšil i když sice ne přímo na Půlnoční mši svatou ze dne 24 na 25.prosince jako se těším a odjakživa jsem se již od svého ranného dětství těšil já osobně, nicméně i když sice Vy pocházíte z ateistické rodiny, nepochybuji ani nejméně o tom, že i Vaši rodiče kupovali Vánoční stromeček, zdobili jej, možná jste kupovali i kapra, který pak třeba již týden před “Štědrým dnem” plával někde v nějaké kádi či bečce, aby ho pak rodiče na Štědrý den připravili na štědrovečerní večeři (pokud jste neměli přímo maso s jednoletého beránka koupeného pokud možno nejlépe od nějakých nábožensky založených Židů – což z náboženských důvodů na Vánoce po 24.hodinovém totálním půstu dne 24.prosince, jíme my dne 25.prosince bezprostředně poté co se vrátíme po skončení půlnoční mše svaté z 24. na 25.prosince z kostela domů, ale právě tak i na Velikonoční čtvrtek “na večeři”, což jsou naopak naše priority, i když ani zdaleka ne každý rok se nám takovouto večeři podaří zajistit), ale celkem určitě jste se i Vy jako ateistické dítě Martine těšil “na Ježíška”, respektive na Vánoční dárky. Já osobně jsem začal číst již před svým čtvrtým rokem života Martine, a za tu dobu jsem již přečetl ledacos. Vzhledem k tomu Martine, že již o několik let úspěšně dokončíte svá vysokoškolská studia a tedy stane se i z Vás vysokoškolsky vzdělaný intelektuál, podobně jako se vysokoškolsky vzdělaný intelektuál stal dne 15.března 2000 i ze mne (tj.den mojí první magisterské promoce, což je symbolicky den, kdy se vysokoškolsky vzdělaným intelektuálem stala i moje maličkost…), v důsledku čehož se jistě zamyslíte nad svým životem a snad si alespoň v hrubých rysem vzpomenete na to, co všechno jste četl od svého dětství až dodnes.

Protože já čtu ledacos, je možné, že i Vy Martine jste za svého života již ledacos četl. A tedy ač sice ještě donedávna jste byl zřejmě úplný ateista, tak přesto je možné, že kromě výše zmiňovaných konotacích jste o osobě Ježíše Krista slyšel anebo spíše četl něco i na nějaké intelektuálně exaktnější úrovni. Když už nic jiného Martine, tak jistě jste slyšel nebo četl o tom, že kdysi před dvěma tisíci lety žil nebo měl žít jakýsi člověk jménem Ježíš Kristus a že dodnes existují i vyznavači Ježíše Krista, kteří se po něm nazývají křesťané, což všechno je odvozeno z řeckého “Χρεστος” – Kristus = křesťan. Ovšemže Martine, že dnes pro mnohé lidi je slovo “křesťan” pouze obyčejnou politicko – marketingovou nálepkou, aniž by tito lidé měli s křesťanstvím cokoliv reálně společného. Skutečný křesťan Martine se do politiky nijak nevměšuje! Takový člověk Martine, který se nikdy ani nemodlí k Bohu a nikdy ani nenavštěvuje žádné bohoslužby v kostele rozhodně žádným křesťanem není – přičemž takovíto takzvaný čistě “matrikoví křesťané” (což je patrně většina Čechoslováku, anebo chcete-li Martine – Čechů a Slováků) jsou často mnohem horší lidé než leckteří nepokřtění ideoví ateisté.

Budete-li chtít Martine poznat kdo je skutečný křesťan a kdo to jen tak naoko “hraje” aniž by to myslel vážně doporučuji Vám následující postup, jak to velice lehce zjistíte: nastavte si na Internetu vyhledávač “Google.com” a zadejte tam jméno daného člověka a klikněte na vyhledávání! Pokud je to skutečně hluboce věřící křesťan žijící důsledně podle srdce Kristova plus je na Internetu alespoň trochu známý tím, že má nějaké své osobní webové stránky, tak “Google” Vám Martine vygeneruje obrovské množství nenávistných webových stránek útočících proti tomuto člověku, snažících se ho všelijak zesměšnit a podobně. Pokud se ale jedná o nějakého vlažného křesťana Martine, pro kterého je z nějakých důvodů – nejspíše asi politických – křesťanství z větší části zejména marketingovou nálepkou, tak takovéto nenávistné soubory Vám “Google.com” nenajde absolutně žádné, a to jednoduše proto, že v podstatě i ti lidé, kteří jsou jinak zuřivými nepřáteli Ježíše Krista velice dobře vědí, že to dotyčný člověk s tím křesťanstvím – viděno z jejich pohledu – “naštěstí” rozhodně nebere tak vážně jak možná někdy verbálně prohlašuje, a tudíž ani necítí nutnost se tím nějak znepokojovat či dokonce úporně usilovat se o zesměšňování tohoto člověka všelijakými urážkami, nadávkami a výmysly. Například určitě nikdo z nich nebude na Internetu - podobně jako útočí proti mně – útočit třeba proti takovému Kalouskovi, Kasalovi či nějakému jinému předákovi této údajně “křesťanské” politické strany atd. Takový Kalousek, Kasal či jiní jim podobní politici KDU – ČSL se v podstatě nijak výrazně neliší od ostatních politiků ch politických stran, které jsou zastoupeny v Poslanecké Sněmovně Parlamentu České republiky!! A ovšemže tento systém Martine je plně spolehlivým barometrem křesťanské pravověrnosti pouze ve vztahu k momentálně “žijícím osobám”. Na osoby, které již “zemřeli” pokládají ateisté a satanisté své posměšky a útoky na Internetu již za kontraproduktivní…. Ovšemže Martine, i když sice možná máte teď subjektivní pocit, že Ježíš Kristus je pro Vás jakési “novum”, ve skutečnosti jste již ve svém životě - a to i v těch časech, když jste ještě byl naprostým ateistou – o Ježíši Kristu toho hodně slyšel; a to jak určitě velice často jste slyšel nenávistné proklínání, zesměšňování a nenávistné urážky Ježíše Krista, tak možná že dokonce někdy ojediněle jste třeba zaslechl někde i jeho chválu a obdiv atd.

Mnozí lidé Martine, a to dokonce i mnozí ateisté Martine, a to nejen nějak podvědomě, ale i zcela vědomě uznávají, že nějaký takový člověk jako Ježíš Kristus “před dvěma tisíci lety žil či mohl žít a byl vůdcem některé ze starožidovských náboženských sekt”. Ani zdaleka tedy není pravda Martine, že všichni ateisté popírají existenci člověka Ježíše Krista! A tedy člověk, který uzná, že před dvěma tisíci lety žil kdesi v Palestině člověk Ježíš Kristus – tím pádem přestává být ateistou! Pokud ateista sice uznává existenci člověka Ježíše Krista, ale pokud ho sám nepokládá za něco víc než pouze za “pouhého” člověka Martine, tak to absolutně nijak neprotiřečí jeho ateistickému světonázoru. Já osobně Martine znám jak takové ateisty kteří vehementně popírají, že nějaký Ježíš Kristus kdy žil, tak i takové ateisty, kteří bez jakýchkoliv rozpaků jsou ochotni to připustit. Ovšemže Martine, že tito ateisté, co “věří” v existenci člověka Ježíše Krista, ho pokládají pouze za člověka a nic víc. A to již ani nemluvě o tom Martine, že hodnocení Ježíše Krista ze strany těchto takzvaných “věřících” ateistů je více než kontroverzní: jedni ateisté v osobě Ježíše Krista vidí pouze jen a jen jakéhosi sociálního revolucionáře (což Ježíš Kristus sice byl ovšemže taky, nicméně ale Kristovo hlavní poslání nebylo politické, ale náboženské, tj.zemřít z lásky k nám lidem za nás lidi na kříži a tak nás vykoupit z našich hříchů a zajistit nám tak posmrtně možnost věčné spásy v “nebesích”), druzí ateisté zase pokládají Ježíše Krista za jakéhosi filantropického “člověka – dobrodince” (ovšemže i tímhle Ježíš Kristus byl, nicméně ale ani tohle nebylo jeho hlavní poslání…), třetí skupina ateistů v osobě Ježíše Krista vidí jakéhosi filosofa (byl mnohem více než všichni filozofové dohromady!), a ovšemže jsou i tací ateisté, kteří sice uznávají existenci člověka Ježíše Krista, avšak pokládají ho za nějakého podvodníka… Názorů na osobu Ježíše Krista Martine je – dokonce i mezi samotnými ateisty – velice mnoho!

Ježíš Kristus je velikým milníkem v životě lidstva Martine! V podstatě pokud jde o historiografii Martine, tak prakticky mezi všemi historiky světa (a to včetně i samotných ateistických historiků) panuje všeobecná shoda v tom, že Ježíš Kristus svým vystoupením rozdělil dějiny lidstva na starověk a na novověk, respektive svým narozením rozdělil dějiny světa a dějiny lidstva na období před Kristem a na období po Kristu, anebo jak naopak v určité sémantické, či spíše onomaziologické mutaci s oblibou říkají samotní ateističtí historici – na období “před našim letopočtem” (tj. před Kristem) a na období “po našem letopočtu” (tj. po Kristu). Kromě tohoto historiografického významu Ježíše Krista nelze pominout ani axiologický a soteriologický význam Ježíše Krista, kdy fakticky Ježíš Kristus rozdělil lidstvo na dva v podstatě antagonistické tábory Martine – a to tábor křesťanů a tábor nekřesťanů! Kam patříte Vy Martine? Chtěl by jste se eventuálně i někdy stát křesťanem Martine? Anebo navždy jste odhodlán zůstat nekřesťanem Martine? Pokud jde o Vás Martine, já osobně se domnívám, že zatím ještě z hlubokého přesvědčení ani jedno ani druhé… Ve svých předcházejících e-mailech jsem se především usiloval Vám dokázat Martine, že člověk věřící v Boha může zcela přirozeně skloubit úpřimnou, hlubokou náboženskou víru v Boha – Stvořitele, jakož i víru v posmrtný život se všemi moderními poznatky současné moderní vědy.

Vy Martine již víte, že úpřimná, hluboká víra v Boha a exaktní věda se vzájemně nejenže absolutně nijak nevylučují, ale ba co více – “víra a věda” jsou v plném souladu a navzájem si pomáhají a doplňují se! Tento e-mail se tak trochu svým způsobem liší od předchozích emailů v tom smyslu, že není jen pouhým “mechanickým” pokračováním předchozích e-mailů pohybujících se někde v ideových dimenzích teodicee, ale kromě apologie těchto pravd bych v tomto a budete-li mít třeba i nadále zájem, tak určitě i v nějakých dalším e-mailech navíc chtěl bych Vám Martine dokázat i to, že ani hluboká víra v Ježíše Krista, Boha, který se stal člověkem, aby nás lidi poučil a vykoupil, nijak nepřekáží tomu, ale naopak poznává při vědeckém poznávání. Křesťanství a věda se nevylučují Martine, ale jsou v dokonalém souladu. Když jsem Vás Martine tenkrát jednou upozorňoval nejen na úpřimnou snahu hledat pravdu, ale být i osobně dost silný a podle poznané pravdy žít – tak nyní to do budoucna již přímo od Vás Martine předpokládám a očekávám! Modlím se úpřimně za Vás Martine, kéž Vás při čtení těchto řádků tohoto e-mailu (a věřím, že i dalších emailů) nevede nic jiného, než úpřimná touha poznat pravdu, tuto pravdu si zamilovat, a také zejména pak dále i žít podle poznané pravdy, a o “to” ostatní se již – jak pevně věřím – postará samotný Ježíš Kristus o kterém Vám právě hodlám psát. A fakticky umožní-li mně to zdejší ctihodné dámy knihovnice, tak tomuto dokazování existence člověka Ježíše Krista se skutečně hodlám věnovat dosti pečlivě Martine, abych již navždy umlčel ty lháře, kteří popírají dokonce i to, že “nějaký Ježíš Kristus kdy žil”. Tento problém nechci rozhodně nijak podcenit Martine, vím velice dobře, že není rozhodně vůbec zbytečné o tomhle problému detailně mluvit a psát, protože ještě i dnes se najdou lidé a to ani zdaleka pouze nějací zlí či zlomyslní lidé, ale někdy dokonce i nějací jinak dobromyslní lidé, kteří skutečně – aniž by tím sledovali nějaké osobní nekalé zájmy – úpřimně věří tomu, že Ježíš Kristus vůbec nikdy neexistoval, a že řeči o Ježíši Kristu údajně prý patří pouze do oblasti mýtů a legend a že prý křesťanství je pouze výplodem lidské fantazie toužící po něčem ideálním – a že toto údajně prý vybájilo osobu Ježíše Krista, která údajně prý ve skutečnosti nikdy neexistovala…

Ba jsou i tací “vědci” Martine, kteří s jistým nátěrem “vědeckosti” se budou snažit všelijak v jakýchsi všeobecných kategoriích dokazovat, že údajně prý křesťanství je pouze jakousi směsí různých orientálních náboženství, která se spontánně utvářela v “hlavách lidí” před dvěma tisíci lety, a že údajně prý Ježíš Kristus není zakladatelem křesťanství, protože takovýto člověk v podstatě údajně prý nikdy ani neexistoval. Jiné názory o Ježíši Kristu zmiňovat nebudu Martine – alespoň tedy přinejmenším v tomto e-mailu ne! Hlavním cílem tohoto e-mailu je totiž pouze to, abych Vám Martine jednoznačně dokázal, že Ježíš Kristus je historická, skutečně existující osoba a tím rozptýlil, anebo alespoň pokusil se rozptýlit Vaše dosavadní pochybnosti a nejistotu o tom, zda-li historická autenticita člověka Ježíše Krista je skutečná anebo pouze vymyšlená. Jinými slovy Martine, v tomto e-mailu budu dále z těchto didaktických důvodů mluvit pouze jako o člověku – žádným jiným “vyšším” pohledům na osobu Ježíše Krista se v tomto e-mailu totiž zabývat nehodlám! A tedy z takto ohraničeného předmětu tohoto mého e-mailu bych mohl formulovat moji fundamentální, základní otázku tohoto mého e-mailu slovy: “Žil doopravdy člověk jménem Ježíš Kristus anebo nikdy takový člověk nežil?”. A tímto je svým způsobem vlastně zásadně odlišný tento e-mail ode všech předešlých e-mailů, které jsem Vám zatím napsal a odeslal Martine, protože zatímco nade všemi předcházejícími Vašimi otázkami jsem se zamýšlel pouze svým lidským rozumem, tak tato konkrétní otázka se rozumem zodpovědět nedá, ale lze na tuto otázku najít uspokojivou odpověď pouze na základě historických svědectev lidí, kteří žili v téže době, kdy na zemi hlásáním Božího slova a konáním zázraků působil Ježíš Kristus, anebo aspoň krátký čas poté co Ježíš Kristus ukončil svou “misi” tím, že čtyřicátý den po svém zmrtvýchvstání vystoupil na nebesa. Dříve než ale začnu “vyslýchat” jednotlivé svědky, rád bych ale Vás Martine nejprve upozornil na několik velice závažných skutečností, které s těmito jejich svědectvími přímo souvisí!

Zejména je nezbytné uvědomit si tu skutečnost Martine, že jdeme “vyslýchat” svědky, kteří žili před dvěma tisíci lety. A již tohle – Martine – nám mnohé napoví: V té době Martine totiž ještě neexistoval Internet, neexistovala ani televize, ani rozhlas, ani denníky, měsíčníky či jiný periodický nebo neperiodický tisk a ani neexistovali ani žádné tiskové a informační agentury, které by nás detailně a podrobně informovali o dění ve světě jak je tomu dnes. Tehdy Martine nebylo ani letadel, ani telegrafů, ani železnic a ani žádných tiskárenských rotaček, které by denně chrlili milióny a milióny výtisků nejrozličnějších novin, časopisů a knih. Ba dokonce Martine, papír je vynález pocházející z Číny, a pokud jde o Blízký Východ, severní Afriku a Evropu, tak papír jsme až do desátého století po Kristu v těchto našich geografických končinách vůbec ani neznali, a až teprve v desátém století byl tento skvělý vynález “papír” po prvé dovezen z Dalekého východu do Benátské republiky! Vzhledem k tomu Martine, že my Evropané a podobně tak i lidé na Blízkém východě, Africe, přední Asii atd. jsme papír vůbec neznali, používali jsme tehdy jeho určitou původem z Egyptu pocházející finančně mnohem dražší náhražku, která se nazývá “Papyrus” (výroba papyrusu je minimálně padesátinásobně dražší než výroba papíru, a tudíž poté, co se v desátém století u nás objevil papír – z ekonomických důvodů prakticky okamžitě vytlačil z užívání extrémně drahé papyrusy!). A tedy Martine vzhledem k tomu, že papyrus byl extrémně drahý materiál, a bylo – mohu-li to tak říci – ho “na trhu” relativně velice málo a tudíž za takto nastavených ekonomických podmínek vysoké vzácnosti papyrusu, pokud se něco psalo, tak lidé, kteří znali písmo a uměli psát tak psali nanejvýš o takových lidech či uměleckých, filozofických, právních, dějepisných a jiných skutečnostech, které pisatelé subjektivně pokládali za mimořádně důležité. Plus ještě k tomu navíc Martine, počet gramotných lidí znajících písmo bylo tehdy před dvěma tisíci lety velice málo – uvádí se, že gramotných lidí bylo v té době méně než jedno procento dospělého obyvatelstva - přičemž nelze opomenout ani velice zajímavý sociální - třídní aspekt spočívající v tom, že gramotní lidé byli tehdy velikou vzácností, v důsledku čeho drtivá většina tehdejších gramotných lidí patřila buď k boháčům anebo alespoň k takzvaným “vyšším středním vrstvám” což ostře kontrastovalo s tím, že lidé co se přidali “ke hnutí” Ježíše Krista a byli jeho souputníky doprovázejících ho na jeho cestách byli prakticky až na malé výjimky pouze lidé zcela nemajetní – vesměs samí bezdomovci, žebráci a tuláci.

Uvědomte si Martine to, jak například dnes bohatí lidé či takzvané “vyšší střední vrstvy” smýšlí o bezdomovcích (jednou možná na téma bezdomovců na mých webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz napíši nějakou vědeckou práci anebo alespoň nějakou lehčí úvahu) a Ježíš Kristus - subjektivně viděno, ze zorného úhlu těchto písařů náležejícím v drtivé většině k boháčům či tehdejším takzvaným “vyšším středním vrstvám” - byl pouze jakýsi údajně prý “smradlavý a zavšivený bezdomovec, tulák, pobuda a duševně nemocný člověk, který pouze pobláznil jakýmisi svými dementními kecy a bláboly několik dalších stejně tak odporně smradlavých, zavšivených, zablešených a šibnutých bezdomovců, tuláků a kde – jakých toulajících se pobudů”. Kolik by se o “takovémto” Ježíši Kristu psalo tedy dnes Martine? Možná tu a tam by se občas objevilo nějakých pět – šest řádků v nějakém regionálním či bulvárním plátku někde na páté či šesté straně daného periodika Martine, a ještě i to by bylo “informování” o Ježíši Kristu ve vyhraněně výsměšném, urážlivém, pejorativním a negativistickém duchu jako o údajně “duševně nemocném a dementním bezdomovci” atd. Ostatně Martine lze si na Internetu nastavit Google.com, do něj vložit pro vyhledávání “Henryk Lahola” a budete jen zírat údivem kolik urážlivých, výsměšných a nenávistných souborů namířených proti subjektu “Henryk Lahola” zde se Vám zobrazí! V době Ježíše Krista sice Internet bohužel – či z tohoto hlediska bych měl spíše říci, že naštěstí – ještě neexistoval Martine, nicméně to ani v nejmenším neznamená, že by se Ježíši Kristu snad proto od jeho současníků dostalo méně nenávisti, urážek a výsměchu jako mojí maličkosti!! Technické a životní podmínky lidí se sice mění Martine, lidé samotní se však ale za celých dva tisíce let v tomto absolutně nijak nezměnili. Objeví-li se Martine někdo kdo má i určité nároky na morálku, etiku a slušnost – okamžitě se stane terčem nenávistných kampaní, útoků, urážek a výsměchu od lidí, kteří si vědomě či podvědomě zvolili peklo, satana a jeho “hodnoty”.

A kolik prostoru tedy Martine Ježíši Kristu věnovala “médiá” před dvěma tisíci lety při tak ubohých a skromných možnostech které mělo lidstvo tenkrát k dispozici? Budete se velice mnoho divit tomu Martine – ale překvapivě mnohem více než by se dalo za takzvaných “normálních okolností” čekat! Přesto však ale – vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zřejmé – že všichni svědci Martine, a to zejména pak svědci z řad nepřátel Ježíše Krista (tj. římští pohané, jako i pohané z řad jiných národů plus ti Židé, kteří odmítli Ježíše Krista jako Bohem skrze starozákonní proroky přislíbeného Mesiáše – Spasitele světa!) budou na řeči o Ježíši Kristu velice skoupí.

A ještě další skutečnost je velice závažná Martine, a to tehdejší specifická politická situace na tom teritoriu kde Ježíš Kristus jako člověk působil. Zde je mimořádně důležitá zejména ta skutečnost Martine, že území “Svaté země” kde člověk Ježíš Kristus žil a působil, bylo v časech pozemského života Ježíše Krista jednou z provincií mohutné Římské říše; přičemž tuto nadvládu Říma Židé velice těžce snášeli zejména z náboženských důvodů jako své poddanství vůči nábožensky cizímu pohanskému římskému císaři. Prakticky téměř každý Žid ze srdce nenáviděl Římany, ale rovněž tak i samotní Římané mněli ve zvláštní nenávisti Židy a opovrhovali jimi Martine, protože Židé neuznávali jejich pohanské římské bohy. Ostatně nám to dostatečně potvrzuje i odrodilý Žid Martine, Josef Flávius ve svých historických spisech “Židovská válka”, což psal v letech 75 – 79 po Kristu. Možná se teď v duchu ptáte Martine na to, proč Vám to vlastně v tomto e-mailu píši! Totiž Ježíš Kristus jako člověk byl Žid – a když už by i pro nic jiného Martine, tak již z tohoto důvodu Římané nenáviděli Ježíše Krista jako “Žida” a rozhodně neměli tudíž žádný zájem o něm cokoliv psát. A to tím spíše pak neměli Římané žádný zájem o Ježíši Kristu napsat cokoli Martine, co by bylo o Ježíši Kristu byť i jen trochu v kladném světle. Tudíž jak se dnes v různých souvislostech často obrazně říká známým otřepaným sloganem Martine, že (někdo někam) “dostal se tam čirou náhodou jako Pilát do Kréda” – tak v podstatě úplně totéž se fakticky vztahuje i na to, jak se Ježíš Kristus dostal do písemností těch římských a jiných pohanů, kteří byli současníky Ježíše Krista anebo žili krátce “po něm”. Obzvláště namyšlení římští pohané ve své nabubřelé pýše “výkvětu civilizace” se s despektem dívali na všechny ostatní a na všechno Martine, co nebylo římské.

A tudíž Martine od těchto zejména římských pohanů, co žili v téže době jako Ježíš Kristus anebo krátce po něm, lze čekat, že pokud se občas přece jen vůbec nějak zmínili o Ježíši Kristu, tak učinili tak vždy pouze jen tak jaksi “na okraj”, respektive jen tak jaksi mimochodem a zásadně vždy pouze v souvislosti s Římany, římskými dějinami a událostmi – což tato narcistická “římská sebeláska” byla v nabubřelé namyšlenosti římských pohanů jediným epicentrem jejich zájmů, přičemž osobu Ježíše Krista tam s těmito výše zmiňovanými římskými souvislostmi zmiňují vždy pouze jen jaksi mimoděk jako nějakou “vedlejší osobu”, která není v podstatě až tak moc důležitá. Tito namyšlení římští “páni světa” se ve své nadutosti “zvrchu” dívali nejen na Židy Martine, ale z takovýmto arogantním pohrdáním a despektem Římané pohlíželi i na samotné židovské náboženství, které ve své nevědomosti pokládali za určitý druh východního, orientálního fanatismu a s nehorázným rouháním se rouhali jedinému pravému Bohu, a ze židovského náboženství si činili posměch. Pro určité přirovnání Martine, toto primitivně zjednodušené pohlížení arogantně namyšlených Římanů vůči Židům a židovskému náboženství se do jisté míry dá v naší dnešní současnosti na samém počátku třetího tisíciletí po Kristu přirovnat ke stejně tak primitivně zjednodušenému obrazu uměle vytvářenému demagogickou propagandou západními masmédii vůči Arabům a jiným asijským Muslimům, které tím, že vedou spravedlivou partyzánskou válku za svobodu Iráku a Afganistanu proti cizáckým vetřelcům z USA a jiných jejich evropských loutek okupujících tyto země v zájmu jak amerického petrolejářského průmyslu, tak i v zájmu amerického zbrojařského průmyslu jsou – protože se “překvapivě” nechovají jako mírumilovné slovanské “srbské holubičky”, které si nechali beztrestně a bez ozbrojeného odporu skákat arogantní cizáky po hlavě, aniž by proti těmto cizákům co i jen pípli – a tedy protože se Arabové, Paštunové a jiní muslimové rozhodli proti okupantům bránit, a zejména v Iráku dávají dnešním našim současným Římanům, tj. USA jen to co si Američané již dávno plně zasloužili: jednu lekci za druhou, v důsledku čehož jsou tito udatní bojovníci za svobodu označováni za údajné “teroristy” a podobně, ačkoliv Američané v podstatě pouze zcela logicky nyní sklízejí to co si sami zaseli.

Ba dokonce, když se to tak vezme, tak vlastně ani samotný, doopravdy skutečně trochu kontroverzní Usama bin Ladin Martine ve skutečnosti není o nic větší “terorista” než je právě tak “terorista” i náš nesporně statečný a jinak všemi námi Čechoslováky oprávněně obdivovaný prezident Eduard Beneš, který během druhé světové války schválil atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heidricha – pokud jde o srovnání s takzvanými “teroristické činy” bojovníků za svobodu v Iráku a Afganistanu, neboť atentát spáchaný Čechem Kubišem a Slovákem Gabčíkem proti zastupujícímu říšskému protektoru Reinhardu Heidrichovi v roce 1942 v Praze rozhodně nebyl činem o nic méně “teroristickým” než jsou činy afgánských či iráckých “teroristů” vůči vysokým americkým důstojníkům či vysokým okupačním úředníkům americké vojenské správy v Iráku a Afganistánu. Legitimitu práva národa v boji za svobodu použít na vlastním státním území proti cizáckým okupantům veškeré regulérní konvenční vojenské prostředky je zcela legitimní právo Martine, které ve všeobecné rovině plně respektuje i mezinárodní právo veřejné. Osobně sice v duchu učení mého Pána Ježíše Krista odmítám jakékoliv násilí a jsem toho názoru Martine, že žádný člověk nemá právo hrát si na Boha a jakýmkoliv způsobem vzít jinému člověku život, nicméně to nic nemění na pravdivosti těch skutečností které jsem opsal a které jsou takové jaké jsou, a to bez ohledu na to, co si já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola v dané souvislosti osobně přeji a co nikoliv. Ačkoliv Ježíš Kristus byl jako člověk Žid Martine, tehdejší židovští intelektuálové jako Saduceji, Farizeji, zákoníci, učitelé zákona a židovští kněží Ježíše Krista ve své drtivé většině rovněž kategoricky odmítli. Ba co víc Martine, tahle tehdejší elita židovského národa nejenže Ježíše Krista odmítla, ale tito Židé ve své drtivé většině Ježíše Krista i fanaticky nenáviděli. Ba dokonce Martine, tihle nepřátelé Ježíše Krista z řad nepřátelských Židů Ježíše Krista nenáviděli ještě mnohem více než samotní Římané.

Zatímco v očích Římanů byl Ježíš Kristus jakýsi “Žid” Martine (Římané se na Židy dívali ještě hůře než se třeba rasově podjatí Češi dívají na olašské Romy), respektive pro Římany byl Ježíš Kristus jakýsi národně úplně cizorodý “bláznivý židovský exot” nemající nic společné s jejich vlastním “římským” národem; vzdělaná vrstva tehdejších Židů na Ježíše Krista zas pohlížela s takovou fanatickou slepou závistí a nenávistí jaká je obvyklá u těch lidí, kteří někomu závidí, protože si tito Židé byli vědomi toho, že Ježíši Kristu svojí “inteligencí” ani všichni spolu dohromady nesahají ani jen po členky, a v té době ještě neexistoval žádný Internet, kde by si tito Ježíši Kristu závidící Židé mohli na nějakých svých “diskusních fórech”, popřípadě ve Wikipediích, Necyklopediích, Technetu či jiných svých ubohých, často převážně anonymních webových stránkách mohli kompenzovat své pocity méněcennosti vůči Ježíši Kristu svými ubohými urážkami, posměšky a výpady.

Kromě toho tito židovští kněží, učitelé zákona, zákoníci, Farizeji, Saduceji a eventuálně i další tehdejší nábožensky zaměření “nepřátelští” Židé viděli s velikou nenávistí v osobě Ježíše Krista i jistého “konkurenta” v náboženských věcech a otázkách Martine, a plným právem se obávali, že by všichni lidé v důsledků znamení a zázraků činěných Ježíšem Kristem mohli nakonec skutečně uvěřit v Ježíše Krista, v důsledku čeho by tito židovští kněží, Saduceji, Farizeji, zákoníci a učitelé zákona mohli přijít o své náboženské “ovečky”, které by odešli za Ježíše Kristem, v důsledku čehož by oni tím přišli o své lukrativní, výnosní bidlo, respektive se obávali že náboženské působení Ježíše Krista by nakonec mohlo vést k výraznému ztenčení jejich lukrativních příjmů získávaných na úkor obyčejných pobožných Židů. Proto je jen logické Martine, že tito tehdejší zakomplexovaní Židé kromě svých ubohých posměšků a různých primitivních narážek na učení Ježíše Krista rovněž nebudou o Ježíši Kristu ve věcné rovině absolutně nic psát, aby se skutečná pravda o Ježíši Kristu ještě více nerozšířila. V dané historické době na rozdíl od pohanských Římanů Martine, měli k tomu tito tehdejší mentálně zakomplexovaní Židé ještě výrazně více subjektivních důvodů než samotní Římané. Kromě toho psaním o Ježíši Kristu by tato část tehdejší židovské elity národa de facto musela dát sama sebe do velice nelichotivého, zlého světla Martine, protože to byla právě tato jejich slepá závist a nenávist, která byla hlavní příčinou krutého zavraždění Ježíše Krista.

Aby jste snad Vy Martine jako “začátečník ve víře” něco nesprávně nepochopil, tak bych Vám chtěl teď explicitně říci, že zločiny tehdejších některých židovských předáků proti Ježíši Kristu před dvěma tisíci lety rozhodně nelze nějak dávat za “vinu” současnému židovskému národu, současnému židovstvu či státu Izrael. Židé jsou vůči nám křesťanům naši starší bratři ve víře v jednoho pravého Boha Martine, a ač je mi osobně sice líto, že většina z nich nepřijala Ježíše Krista za přislíbeného Božího Mesiáše, rozhodně je třeba ale kategoricky odmítnout všechny projevy antisemitismu! A jako třetí pramen informací o Ježíši Kristu se hodlám opřít o prvotní křesťany Martine, a to úplně o všechny tehdejší křesťany bez jakékoliv výjimky, a tedy nejen o pravověrný křesťany, ale i o různé křesťanské odštěpence, schizmatiky, heretiky a bludaře, prostě všechny, kteří se v nějaké formě ztotožnili s osobou Ježíše Krista, a to bez ohledu na to, zda-li učení Ježíše Krista pochopili správně anebo nikoliv. Ovšemže jsem si plně vědom té skutečnosti Martine, že při tomto dokazování existence Ježíše Krista rozhodně nemůžu dát “svědky” z řad tehdejších křesťanů na první místo, ale právě naopak při historickém dokazování existence Ježíše Krista je musím křesťany dát až na místo poslední, protože historičtí “svědkové” z řad tehdejších křesťanů – jak to již ze své zkušenosti velice dobře vím - jsou v očích lidí, kterým jsem o těchto věcech vyprávěl pokládání za nejméně věrohodné “svědky” vzhledem k tomu, že vůči jejich svědectví mají lidé již předem největší předsudky a nedůvěru, protože křesťanské svědky lidé podezírají s úmyslného zveličování, přehánění a rozepisování se Ježíši Kristu právě proto, že jsou “jeho stoupenci”. Přesto se však domnívám Martine, že ani svědectví prvních křesťanů – kteří často Ježíše Krista osobně viděli – nelze podceňovat. Kromě toho Martine, mnozí z těchto prvních křesťanů co Ježíše Krista znali osobně – vlastní mučenickou smrtí položili za svoji víru v Ježíše Krista svůj vlastní život!

Pokud – jak dnes na počátku třetího tisíciletí po Kristu drze tvrdí někteří nepřátelé Ježíše Krista – prvotní křesťané svá tvrzení, že Ježíše Krista osobně viděli si údajně prý toto pouze “vymysleli” Martine, silně pochybuji o tom, že by se našel někdo, kdo by jen tak pro nějaké ty své “výmysli” byl ochoten podstoupit za hlásání Ježíše Krista, kterého si sám pouze “vymyslel” vlastní mučednickou smrt!!

A pokud tedy Martine někdo tvrdí, že je očitým svědkem něčeho, a dokonce ani bezprostřední hrozba ztráty vlastního života ho neodradí od toho, aby toto i nadále hlásal, je to snad dostatečným důkazem toho, že skutečně mluví pravdu! U těch křesťanů co Ježíše Krista osobně nikdy neviděli Martine je jejich dobrovolné podstoupení mučenické smrti ovšemže pouze důkazem o sile jejich vlastní víry v Ježíše Krista – u těch, co však Ježíše Krista ale viděli osobně a mluví ze své osobní zkušenosti s Ježíšem Kristem je dobrovolné podstoupení jejich mučenické smrti však důkazem toho, že mluví čistou pravdu! Nikdo totiž není takový blázen Martine, aby jen tak pro nějaké své výmysly dobrovolně podstoupil vlastní mučednickou smrt!! A teď Martine již tedy přejděme k “výslechu” dotyčných konkrétních svědků – počnouc svědectvími ze strany pohanů a to nejprve Římanů a poté i ostatních pohanů. Domnívám se totiž Martine, že je opravdu nejlepší začít u relativně “nestranných” Římanů, pohanů, kterým mohl být Ježíš Kristus osobně zcela “ukraden”, kterým rozhodně v nějakém pozitivním slova smyslu na osobě Ježíše Krista absolutně nijak nezáleželo. A tedy podívejme se na to Martine, co nám o Ježíši Kristu v písemné podobě zanechali právě tito římští pohané! První svědectví – Martine – nám poskytuje C. Plinius Caecilius Secundus, který se narodil roku 62 po Kristu v Severní Itálii, byl to přítel římského historika Publia Cornelia Tacita. Roku 111 za římského císaře Trajána spravoval jako císařský legát provincii Bitýnii Martine, zemřel pak v roce 113 po Kristu v Římě. Ve svém listě císaři Trajánovi asi z roku 111 nebo 112 neříká sice přímo nic konkrétního o osobnosti samotného Ježíše Krista Martine, avšak dosvědčuje, že v Bitýnii (tj. severozápadní část Malé Asie) se velice rozšířili křesťané, kteří (přibližný překlad do češtiny): “…se scházejí určitý den před východem Slunce a Kristovi jako Bohu zpívají píseň.” (Epist. X, 96). Z věcného hlediska Martine je – pro účely tohoto mého e-mailu dokazujícího existenci člověka Ježíše Krista - ještě mnohem cennější svědectví právě tohoto již výše zmiňovaného římského historika, kterým byl Publius Cornelius Tacitus, který žil v letech 55 – 120 po Kristu, a za římského císaře Trajána byl konzulem v provincii římské Asie!

S římským historikem Publiem Corneliem Tacitem je nerozlučně spojeno šestnáct knih s názvem “Annales” Martine, ve kterých Publiovi Corneliovi Tacitovi předmětem jeho historického zájmu byli římské dějiny od smrti římského císaře Augusta roku 14 po Kristu – až do smrti římského císaře Neróna roku 66 po Kristu. S osobností římského historika Publia Cornelia Tacita vrcholí římské umělecké dějepisectví Martine a společně i s řeckým historikem Tukydidem je římský historik Publius Cornelius Tacitus plným právem naší moderní historiografickou vědou pokládán za největšího historika starověku! Když tedy tento římský historik Publius Cornelius Tacitus psal o císaři Nerónovi a o zapálení Říma v roce 64 po Kristu, tak píše Martine o tom, že římský císař Nerón, aby utlumil hlasy, které se mezi lidmi šeptandou rozšiřovali, že sám římský císař Nero nařídil zapálit město Řím (přibližný překlad do češtiny): “…obvinil a nejkrutějšími tresty zakročil proti těm, kteří pro svoji ohavnost nenávidění a od lidu křesťany byli nazývaní. Původce tohoto jména, Kristus, byl za panování Tibéria popravený prokurátorem Pontským Pilátem. Tato zhoubná pověra byla na okamih potlačená, ale znovu vypukla nejen v Judeji, ve vlasti tohoto zla, ale i ve Městě (tj. v Římě), kde se všechny ohavnosti a hanebné věci ze všech stran zbíhají a rozšiřují. Proto byli nejprve pochytaní ti, kteří se k tomu přiznávali (tj. že jsou křesťané). Později po jejich přiznání (tj. k učení Krista) nesmírný počet byl usvědčen z nenávisti k lidskému pokolení.” (Annales XV, 44). Fanaticky nenávistný tón vůči Ježíši Kristu a křesťanům není ničím neobvyklým Martine – pokud si třeba i v naší současnosti nastavíte na Internetu vyhledávač Google.com a do vyhledávače zadáte vyhledávat například heslo “Henryk Lahola”, zjistíte, že fanatická nenávist vůči křesťanům není v naší době na počátku třetího tisíciletí rozhodně o nic menší než byla v dobách pozemského života Ježíše Krista (tehdy z tohoto hlediska Martine naštěstí ještě neexistoval žádný Internet na kterém by si tehdejší Nerónové, Tacitové a jim podobní mohli vylévat svoji fanatickou nenávist vůči Kristovi a křesťanům). Ostatně Martine v dalším textu pak římský historik Publius Cornelius Tacitus opisuje pronásledování a mučení křesťanů za římského císaře Neróna.

Nezávisle od pramenů římského historika Publia Cornelia Tacita tato mučení a pronásledování křesťanů potvrzuje vlastně i další římský pohan Martine, a to Suetonius, který žil v letech 70 – 121 po Kristu, který kromě jiného když popisujíc “Život Claudiův” psal o římském císaři Claudiovi, který vládl v Římské říši ještě před Nerónem, v této souvislosti napsal, že římský císař Claudius (přibližný překlad do češtiny): “Vyhnal z Říma Židy, kteří se stále bouřili pro Krista.” (Vita Claudii, 25); a o římském císaři Nerónovi popisujíc “Život Nerův” napsal (opět přibližný překlad do češtiny): “…k mučenické smrti byli vydáni křesťané, druh lidí vyznávajících nové a zločinné pověry.” ( Vita Neronis, 16). Jak se opětovně můžete přesvědčit Martine, fanaticky nenávistný tón vůči Ježíši Kristu a křesťanům není ničím neznámým – pokud si třeba i v naší současnosti nastavíte na Internetu vyhledávač Google.com (nebo třeba Yahoo.com, Seznam.cz atd.) a do vyhledávače zadáte vyhledávat například heslo “Henryk Lahola”, zjistíte, že fanatická nenávist vůči křesťanům není v naší době na počátku třetího tisíciletí rozhodně o nic menší než byla v dobách pozemského života Ježíše Krista (tehdy z tohoto hlediska Martine naštěstí ještě neexistoval žádný Internet na kterém by si tehdejší Nerónové, Tacitové, Claudiové, Suetoniové a jim podobní mohli vylévat svoji fanatickou nenávist vůči Kristovi a křesťanům). Pokud jde o tohoto Suetonia Martine, respektive daný historický kontext, tak je třeba říci, že toto Suetoniem výše zmiňované vyhnání Židů z města Říma se uskutečnilo někdy v letech 49 – 50 po Kristu, tj. asi dvacet let po ukřižování Ježíše Krista, kdy mezi Židy žijícími v Římě se vedli spory o to, zda-li Ježíš Kristus je anebo není starozákonními proroky zmiňovaný Mesiáš.

Jedna část, těch dobrých Židů správně uznávala Ježíše Krista za přislíbeného Mesiáše, Vykupitele světa, zatímco ta druhá část Židů zatvrzele popírala Martine, že Ježíš Kristus je Mesiáš. Ti první Židé, kteří Ježíše Krista správně uznali za přislíbeného Mesiáše byli křesťané Martine, kteří se k víře v Ježíše Krista obrátili ze židovství. Také římský císař Hadrián asi kolem roku 125 po Kristu poslal list prokurátorovi Asie, Minuciovi Fundanovi, zachovaný u Eusebia ( Hist. Eccl. IV, 9) Martine, ve kterém dává pokyny pro soudní pokračování proti křesťanům. Z roku 133 po Kristu Martine, zase pochází list římského císaře Hadriána, který napsal konzulovi Servianovi, ve kterém se římský císař Hadrián celkem náhodně zmínil o Kristovi a křesťanech ( Flavius Vopiscus Quadrigne Tyran, 8 in: Script. Hist. Aug.). Jen tak mimochodem Martine, pokud by Vás snad třeba zajímalo dozvědět se více o pronásledování křesťanů za římského císaře Nera, doporučuji Vám, aby jste si přečetli skvělou knihu “Quo vadis Domine?”, kterou napsal Henryk Sienkiewicz, a v roce 1905 mu dokonce právě za toto jeho dílo byla udělena Nobelova cena za literaturu! Ovšemže Martine, že ani mimořímští pohané nemohli nechat, a také ani oni nenechali Ježíše Krista jen tak bez povšimnutí. Například zlomyslný pořečtěný Semita Lucianus často zesměšňuje křesťany Martine, byť i mnohem řidčeji činil narážky na samotného Ježíše Krista. Nejistější jsou Lucianovi zmínky v Peregrinovi ( 11 až 13) asi r.170, kde se o Ježíši Kristu uvádí Martine, že (přibližný překlad do češtiny): …první zákonodárce křesťanů, sofista a kouzelník, byl ukřižován v Palestině”. Jiný pořečtěný Semita, Marus, syn Serapionův napsal list synovi Martine, ve kterém se zmiňuje o Ježíšovi Kristovi vedle Sokrata a Pytagora uctivě jako o (přibližný překlad do češtiny): “moudrém králi Židů”, kterého vydal na smrt vlastní lid, byl však za to potrestán od Boha zbouráním hlavního města Jeruzalému a vyhnanstvím.

Tento list pořečtěného Semity Maruse pochází z období po roku 70 po Kristu Martine, když byla Římany potlačena židovská vzpoura a zničen Jeruzalém. Pravděpodobně byl napsán koncem druhého století (V Curetovi Spicilegium syriacum, s. 43 a nasl.). Dále se Martine hodlám zabývat svědectvími takzvaných “pravověrných” Židů, tj. těch Židů, kteří Ježíše Krista jako Božího Mesiáše odmítli přijmout. Je pravda Martine, že od této skupiny Židů se zachovali velmi skoupá svědectví. Kromě různých posměšných, často až odporných narážek na Ježíše Krista a překroucených tvrzení o výrocích Ježíše Krista a o původě Ježíše Krista – jejichž impertinentní hulvátství nijak nezaostává ani za nenávistnými urážkami a osočováními, které například o mojí osobě JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi s tichým souhlasem vládnoucího ateistického režimu České republiky šíří mnohé současné webové stránky na Internetu – nenacházím o osobě Ježíše Krista ze strany této skupiny Židů absolutně žádné konkrétní věcné informace Martine a proto se jim ani nebudu věnovat. Ostatně není to ani potřebné Martine, a již vůbec ne důstojné, abych se jakkoliv věnoval ubohým blábolům primitivních nul, které Ježíši Kristu – ani všechny tyto ubohé nuly dohromady – nesahají Ježíši Kristu ani po členky!

Uvedu Martine tedy pouze jedno svědectví z Talmudu, což je sbírka ustanovení a předpisů pocházejících od židovských rabínů z období druhého až šestého století, a kde na jednom místě se o Ježíši Kristu uvádí toto (přibližný překlad do češtiny): “V předvečer velikonoční byl ukřižován Ježíš, galilejský kouzelník, protože dělal čáry a sváděl izraelský lid k jakémusi cizímu náboženství.” (Sanhedrin, fol. 43). I tato místa Martine však rovněž dokazují existenci Ježíše Krista – kdyby totiž Ježíš Kristus vůbec “neexistoval” nepochybně by to tato část křesťanství nepřátelských Židů velice ráda uvedla! Podobně jako mezi římskými pohany v osobě římského historika Tacita máme jedno velice cenné svědectví od lidí “z druhé strany barikády” Martine, tak takovéto velice cenné svědectví máme i u křesťanství odmítnuvších Židů. Velice cenné písemné svědectví – Martine - pochází od jeruzalémského židovského kněze Josefa Flavia. Tento židovský kněz Josef Flavius se asi v roce 70 po Kristu Martine, respektive po porážce židovského povstání proti Římanům – na kterém se Josef Flávius sám také zúčastnil – vzdal římskému vojevůdci a budoucímu římskému císaři Vespanziánovi a stal se Vespanziánovým úředním dějepiscem. O hlavním díle Josefa Flávia jsem se již zmínil Martine, nicméně o Josefu Fláviovi je třeba ještě zmínit to, že Josef Flávius ve všech svých známých spisech, až na tři místa, ačkoliv hodně mluví o osobách ze židovského prostředí, které se dokonce zmiňují i v samotných evangeliích, nezmiňuje ani Ježíše a ani křesťany. Na jednom místě Martine však ale Josef Flávius s úctou mluví o svatém Janu Křtitelovi a jeho smrti (Židovské starožitnosti, 18, 5, 2). Na druhém místě Martine zas Josef Flávius s nemenší úctou se zmiňuje o násilné smrti svatého Jakuba slovy (přibližný překlad do češtiny): “…bratra Ježíšova, zvaného Kristus.” (Židovské starožitnosti, 18, 9, 1). Nejcennější je však u Josefa Flávia ale třetí místo, které je tak podrobné a tak přesvědčivé, jako žádné jiné svědectví o Ježíši Kristu ze strany lidí stojících jaksi pomyslně “na druhé straně barikády”.

Nikdo, nikdy nepochyboval o autenticitě tohoto svědectví z pera Josefa Flávia Martine, a teprve až ve 16.století se u některých intelektuálů vyskytli určité pochybnosti o věrohodnosti tohoto svědectví Josefa Flávia, avšak to jen proto, že jim jaksi “logicky” nešlo do hlavy, jak je to vůbec možné, že jeden “pravověrný” Žid – který ke křesťanství nekonvertoval – vůbec mohl takhle až neuvěřitelně příznivě mluvit o Ježíši Kristu. Odpůrci autenticity tohoto svědectví Josefa Flávia absolutně žádný jiný argument proti tomuto místu nevědí uvést Martine! Nebudu Vás již déle napínat Martine, ale hned uvedu to, co v tomto nejvýznamnějším místě o osobě Ježíše Krista napsal Josef Flávius (přibližný překlad do češtiny): “V tom čase žil Ježíš, člověk moudrý, pokud ho vůbec lze nazvat člověkem. Byl totiž divotvůrcem a učitelem lidí, kteří s láskou přijímají pravdu. Strhl za sebou hodně Židů a Řeků. Byl Kristem. Naši popřední lidé ho obžalovali u Piláta, který ho dal ukřižovat. Ale ti, co ho od počátku milovali, zůstali mu věrní. Na třetí den se jim ukázal živý, jako to zvěstovali Boží proroci, kteří předpověděli o něm i tisíce jiných zázračných věcí. A ještě dodnes jestvuje společenství křesťanů, kteří se tak jmenují podle jeho jména.” (Židovské starožitnosti, 18, 3, 3). Ti intelektuálové Martine, co se snaží s poukazem na obvyklou fanatickou nenávist takzvaných “pravověrných” Židů vůči Ježíši Kristu popřít to, že by “pravověrný” Žid Josef Flávius mohl být “z hlediska logiky” skutečným autorem tohoto fragmentu o Ježíši Kristu v Židovských starožitnostech však zapomínají na to, že v té době již tento Žid Josef Flávius byl úředním dějepiscem římského císaře Vespanziána, a tedy žil ve společnosti římských pohanů, a tedy již ne ve zfanatizovaném prostředí “pravověrných” Židů, a tudíž – ač sice osobně Josef Flávius křesťanství nepřijal – díval se na rozdíl od ostatních Židů již na osobu Ježíše Krista a křesťany již s určitým odstupem, s určitým osobním nadhledem bez jakékoliv osobní nenávisti, která jinak u “pravověrných” Židů v té době byla obvyklá.

V té době byla totiž situace mezi Židy taková Martine, že část Židů Ježíše Krista fanaticky nenáviděla (jednalo se o takzvané “pravověrné” Židy, kteří Ježíše Krista odmítli přijmout za Mesiáše), zatímco druhá část Židů Ježíše Krista naopak vroucně milovala (jednalo se o takzvané “židokřesťany”, respektive obrácené Židy, kteří přijali Ježíše Krista za Mesiáše, tj. křesťany obrácené ze židovství). Mezi Židy v té době skutečně nebyl prakticky téměř nikdo Martine, kdo by osobně nepatřil ani do jednoho z těchto dvou vzájemně úplně antagonistických židovských táborů – “křesťanů” a “antikřesťanů”, respektive, kdo by jako Žid zůstal jaksi “neutrální” a tedy de facto “nestranný” – Josef Flávius díky svým specifickým životním podmínkám daných “vytržením” s tradičního židovského prostředí a současně i “přesazením” do prostředí římských pohanů, respektive životem ve společenství římských pohanů byl velice vzácnou výjimkou. V této souvislosti totiž třeba si ještě uvědomit to Martine, že nenávist vůči Ježíši Kristu ze strany takzvaných “pravověrných” Židů byla úplně jiným druhem nenávisti, než byla nenávist vůči Ježíši Kristu ze strany římských pohanů. Židé, a to ať již šlo o kterékoliv Židy Martine, měli o osobě Ježíše Krista rozhodně výrazně více informací než samotní nežidovští Římané!

Zatímco u tehdejších takzvaných “pravověrných” Židů se jednalo u nenávist vůči Ježíši Kristu vyhraněně ideologickou a programovou (spory o výklad Mojžíšova zákona, či spory i jiné doktrinální otázky židovského náboženství atd.) Martine, nenávist vůči Ježíši Kristu ze strany “průměrného” nežidovského římského pohana byla spíše důsledkem jeho prakticky absolutní neznalosti osobnosti Ježíše Krista, učení Ježíše Krista či židovského náboženství vůbec, přičemž tato absolutní neznalost průměrného nežidovského římského pohana byla navíc ještě více dekompenzována i všeobecnými primitivními předsudky tehdejší římské společnosti vůči všemu židovskému, kdy tehdejší průměrní nežidovští Římané ač sice osobně o Ježíši Kristu a jeho učení nevěděli zpravidla absolutně vůbec nic, reflektovali to, že Ježíš Kristus je “nějaký Žid”, což v tehdejší historické době před dvěma tisíci lety mělo vzhledem k výrazným primitivním předsudkům nežidovských Římanů vůči Židům ještě mnohem horší konotaci, než jako kdyby v naší současnosti na prahu třetího tisíciletí se v České republice o někom se řeklo, že “on je olašský Róm” – což by též vedlo k podobným primitivním předsudkům vůči tomuto člověku ze strany většinové české společnosti. Anebo stručněji řečeno Martine, zatímco podstatou nenávisti vůči Ježíši Kristu u takzvaných “pravověrných” Židů byla nenávist ryze ideologická, podstatou nenávisti nežidovských Římanů vůči Ježíši Kristu byla jejich vlastní nevědomost, neznalost a primitivní protižidovské předsudky nežidovských Římanů vůči Židům a všemu, co má se Židy či židovskými skutečnostmi cokoliv společného! A nakonec Martine, přejděme i ke svědectvím, které o Ježíši Kristu nám zanechali současníci Ježíše Krista z řad prvních křesťanů. Ovšemže Martine, že nejbohatší jsou o osobnosti Ježíše Krista písemná svědectví právě těch lidí, kteří od počátku uznávali Ježíše Krista za svého Boha, tj. svědectví prvních křesťanů. Byli to v prvním řadě nejbližší spolupracovníci Ježíše Krista, apoštolé a učeníci Ježíše Krista, kteří nám zanechali spolehlivá svědectví o životě Ježíše Krista, a to ať již v evangeliích, které oni sami napsali Martine, anebo podle jejich učení o Ježíši Kristu nám zanechali jejich bezprostřední žáci.

Je veliké množství těchto evangelií Martine, zmíním z nich však ale pouze ty, které Církev uznává jako autentické a skutečně pravověrné v celém svém rozsahu. Jsou to Martine evangelium podle svatého apoštola Matouše – bývalého celníka, evangelium podle svatého apoštola Jana – nejmladšího z dvanácti apoštolů Ježíše Krista, evangelium podle svatého Marka, což byl učeník Ježíše Krista, který byl později i žákem apoštola svatého Petra a evangelium podle svatého Lukáše, což byl intelektuál, profesí lékař a současně i žák apoštola svatého Pavla, který byl nejvzdělanějším křesťanským intelektuálem z řad prvních křesťanů žijících v prvním století po Kristu. Dále Martine o Ježíši Kristu svědčí i spis “Skutky svatých apoštolů”, jehož autorem je tentýž již výše zmiňovaný evangelista svatý Lukáš, dále různé listy apoštolů, které byli napsány hned několik let bezprostředně po tělesné smrti Ježíše Krista pro jednotlivá města, ve kterých apoštolé hlásali učení Ježíše Krista, anebo listy adresované pro určité soukromé osoby (list Filemónovi, list sv.Timotejovi, list sv.Titovi), anebo listy napsané pro dnes blíže neznámé subjekty. Velké množství těchto listů napsal zejména výše zmiňovaný apoštol svatý Pavel, dva listy napsal apoštol svatý Petr, jeden list napsal apoštol svatý Júda Tadej (Tadeáš), jeden list napsal první jeruzalémský biskup svatý Jakub, bratranec Ježíše Krista, tři listy napsal též i výše zmiňovaný evangelista Jan; a právě tak i poslední spis Martine je pak spis Zjevení svatého Jana apoštola, respektive apokalypsa, jejímž autorem byl rovněž tento výše zmiňovaný apoštol a evangelista svatý Jan.

Ovšemže Martine, že všechny tyto spisy apoštolé a učeníci Ježíše Krista napsali v prvním století po Kristu! Po apoštolech a učenících Ježíše Krista následují pak další svědectví od církevních otců a dalších křesťanských autorů Martine, kteří žili buď rovněž ještě v prvním století anebo ve století druhém – jedná se o spisy Klementa Římského, Ignáce z Antiochie, Polykarpa ze Smyrny či Papiase z Hieropolu atd. Z konce druhého století a z počátku třetího století po Kristu pocházejí Martine další svědectví od slavných intelektuálů, mezi kterými byli Klement Alexandrijský, Tertulian, Origenes, Eusebius a další. Třeba ještě zdůraznit tu významnou skutečnost Martine, že mnozí z křesťanských autorů prvních tří století po Kristu zpečetili své svědectví o Ježíši Kristu svou vlastní krví, byvše ze strany pohanů a protikřesťanských takzvaných “pravověrných” Židů pronásledováni pro svoji víru v Ježíše Krista. Další spisy Martine, myslím tím různé apokryfy, respektive různé podvržené spisy odštěpenců a bludařů z druhého a třetího století po Kristu zde nebudu jmenovitě zmiňovat (i když je jich relativně hodně, například každému z apoštolů je připisován alespoň některý z apokryfů), ačkoliv jinak i tyto spisy jsou fakticky rovněž historickým svědectvím o tom, že Ježíš Kristus skutečně žil! Je snad zapotřebí k těmto výše zmiňovaným citátům ještě nějaký komentář Martine? Myslím Martine, že jakýkoliv další komentář by byl už úplně zbytečný! I to málo z toho, na co jsem si vzpomněl a co jsem zde v tomto e-mailu uvedl, Vám Martine totiž jak ani nejméně nepochybuji, že více než dostatečně dokázalo, že život prakticky absolutně žádné osoby – která žila před dvěma tisíci lety – není dokázána tak velikým množstvím rozličných, často ideově i velice protichůdných svědků, jako je to v případě právě Ježíše Krista! Zcela zjevně nejedná se totiž o nic jiného Martine, než o programově úplně obyčejnou a ideologicky cílevědomou zlomyslnost – která nemá nic společného s nestrannou vědou a historickou skutečností – s tvrdohlavou zarputilostí navzdory všem těmto svědectvím (a to ještě na všechny jsem si ani jen nevzpomněl Martine!) popírat, že Ježíš Kristus byl skutečnou historickou osobou, že Ježíš Kristus žil zhruba před dvěma tisíci lety v Palestině, že Ježíš Kristus byl Žid a jako člověk byl přinejmenším “učitel a divotvůrce” a že Ježíš Kristus zemřel za vlády římského císaře Tibéria.

Římský historik židovského původu Josef Flávius dokonce píše i o tom Martine, že Ježíš Kristus se po svojí smrti ukázal živý těm, kteří ho poznali. Přívrženci Ježíše Krista se hned od počátku nazývali křesťané (mohu-li to tak říci – doslova: “Kristovci”, tj. stoupenci Ježíše Krista) Martine, a hned od počátku ho i uctívali jako Boha. A toto jsem také i chtěl tímto svým e-mailem dokázat Martine – totiž že Ježíš Kristus je skutečná historická osoba, a ne pouze výplod nějaké lidské fantazie. Domnívám se Martine, že se rozhodně nemusíte nijak zdráhat přijat tuto pravdu, která je potvrzena tolikými svědectvími. A tak končím Martine tento e-mail, končím ho nyní velice spokojeně, protože nyní ho končím zcela dobrovolně, respektive bez toho, aniž by mně pracovnice veřejné knihovny nějak nutili ho ukončit z toho důvodu, že je třeba pustit k počítači nějakého dalšího čtenáře. Měl jsem jednu přednášku Martine a několik přednášek ještě budu mít. Mé bydlení i cestování platí jedna nadace – divím se jim, že jim není líto těch obrovských peněz Martine. Netuším sice kolik je to stálo Martine, obávám se však, že to nebylo levné. Nerad bych je totiž zklamal Martine! Po skončení mé první přednášky mně odměnili velikým potleskem Martine, což jsem vůbec nečekal a byl jsem z toho trochu zmaten. Hned před přednáškou mně navíc zaskočili otázkou, že prý co si myslím o jejich nové vládě Martine, což já jsem tuto otázku kategoricky odmítl jakkoliv odpovědět s poukazem, že já jako křesťan se zajímám pouze o náboženské věci, a do politiky se nikdy, nijak nevměšuji. Po přednášce se mně však opět zeptali, tentokrát však již nejen na to co si myslím o jejich nové vládě Martine, ale navíc i na to, co si myslím o jejich prezidentovi a bývalém premiérovi vlády předcházející a pak ještě další dodali, že je prý jednoduše zajímá mé hodnocení politické situace v jejich zemi.

Mně osobně jako křesťanovi je jakákoliv politika sice úplně cizí Martine, nicméně na tato veliká naléhání jsem cítil, že musím učinit určitou výjimku a tak jsem alespoň řekl: “Pokud jde o Vašeho pana prezidenta a pana premiéra předešlé vlády rád bych pouze připomenul známou politologickou realitu, že veliká politická strana je morálně velikou především tím, že umí velkoryse naslouchat i námitkám svých menších koaličních partnerů, protože bylo v bytostním národním zájmu Vaší nádherné země, aby vláda vzešlá z předminulých voleb vydržela po celé své volební období, aby mohla plnit volební program, který získal důvěru a podporu voličů, protože tak to žádali voliči, kteří v těch předminulých volbách hlasovali, tak to potřebovala Vaše země, tak to vyžadovala slušnost a zdravý rozum a nepochybuji o tom, že tak to chtělo i skutečné právo a spravedlnost!” Zde mně Martine přerušil výbuch souhlasného, spontánního potlesku lidí, kterým nevadil ani můj mizerný přízvuk. A poté Martine až se opět uklidnili jsem svoji řeč ukončil slovy: “Miluji tento Váš veliký bratrský národ, který byl vždy, a zejména pak v sedmnáctém století našemu národu vždy velikou oporou ať již v boji proti Turkům anebo proti protestantské, často navíc etnicky cizorodé německé a maďarské šlechtě; a je mi proto velice líto být dnes svědkem toho, že z viny největší vládnoucí politické strany předešlé vládní koalice došlo k rozpadu předešlé koaliční vlády, a k nežádoucím předčasným volbám, a nepřímo tím de facto k odevzdání politické moci do rukou úplně bezbožných sil, náklonných přitakávat všem těm nemorálním požadavkům západoevropských zednářů a jejich loutkových ateistických vlád. Pevně věřím tomu, že až se příště opět někdy podívám do Vaší skvělé země, že Váš vynikající katolický národ – který je mému srdci jako katolíkovi tak velice blízký – opět bude mít takovou vládu, jakou si zaslouží! A opět Martine, následoval bouřlivý potlesk – ba dokonce ještě snad větší potlesk, než který sklidila moje samotná přednáška!

S projevem své hluboké úcty k Vám Martine

Váš starší kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět!