wz

Zpět na hlavní stránku!


9.list: Jaká je podstata eschatologické dimenze existence člověka?

Z textu e-mailu: ”Pane doktore, prosím Vás jaký je smysl mé existence na tomto světě z hlediska plánů, které má s námi Bůh? Martin…”

Varování!! Chcete-li správně porozumět tomuto 9.listu Martinovi, musíte si nejprve přečíst předcházejících osm listů Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

7.list Martinovi: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

8.list Martinovi: Fenomény jako “Caelum”, “Tartarus”, “Exorcismus”…

Nejprve bych chtěl poprosit různé ”génie” s ubohým jedináčkem před svým jménem, popřípadě ty ještě větší ”supergénie” co nemají ani tento ubohý jedináček, respektive se zpravidla dokonce jedná o různé dvacetileté či ještě mladší sopláky, kterým teče mléko po bradě a kteří sice sami vůbec nic neumí, ale ve své ubohosti si tím více myslí, že již spolkli všechnu moudrost světa a již dříve než si jakoukoliv práci na těchto webových stránkách přečtou, tak s jejím obsahem (ač ho vůbec ještě ani nečetli!) zásadně již dopředu absolutně nesouhlasí a nejrůznější práce na těchto webových stránkách čtou pouze proto, aby mi pak mohli psát své jízlivé e-maily plné fanatické zloby a nenávisti ve kterých se s velikým rozhořčením rozplývají nad ”ubohou a dementní úrovní mých prací”.

A proto tedy Vás prosím tedy vážený pane ”génie” (nebo ctihodná dámo ”génijko”) – nečtěte raději ani tuto další ”dementní práci” – a opusťte raději ihned tyto webové stránky. Pevně věřím, že na Internetu se nepochybně najdou i takové webové stránky (a není jich bohužel málo!!), které odpovídají Vaší "intelektuální" úrovni. Já ale Vaše přesvědčení a názory (pokud vůbec nějaké máte!!) plně respektuji – respektujte proto prosím také Vy přesvědčení a názory jiných lidí (třeba i moje) a smiřte se s tím, že jsou prostě i lidé, kterým (s ohledem na jejich zaměření, zájem nebo orientaci) se některé práce zveřejněné na www.henryklahola.nazory.cz jednoduše líbí a čtou je rádi, protože je zajímá jejich věcný obsah a nehledají v nich pouze ”gramatické chyby”. A pokud se Vám tyto webové stránky nelíbí a zásadně nesouhlasíte s jejich obsahem, myšlenkami a názory, pak máte k dispozici jedno velice jednoduché a spolehlivé řešení, aby jste se nemusel(a) rozčilovat – jednoduše to vůbec nečtěte!!

Je pro mě s podivem, že může existovat někdo, kdo ztrácí svůj čas četbou webových stránek o kterých skutečně soudí, že je ”napsal duševně nemocný člověk” či že jsou ”výplodem jeho chorého mozku”. Já osobně cizí webové stránky, o nichž se domnívám, že je psali duševně nemocní lidé nikdy nečtu a lidé co vědomě čtou webové stránky o nichž se domnívají, že jsou ”dílem duševně nemocného člověka” jsou ve skutečnosti sami velice těžce duševně nemocní lidé, kteří by měli vyhledat dobrého psychiatra. Kromě toho věřím vážený pane génie nebo ctihodná dámo génijko, že po opuštění sfér webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se Vám podaří nalézt na Internetu i takové webové stránky, které napsali i ”duševně zdraví lidé”, ba možná dokonce právě i tací ”duševně zdraví lidé”, kteří jsou tak těžce ”duševně zdravým”, jako jste i Vy sám nebo Vy sama.

Internet je svobodné médium s mnoha miliardami nejrozličnějších webových stránek – výběr máte téměř nekonečný. A určitě se tam najdou i podobná individua jako jste Vy sám, či Vy sama. Pokud by čistě hypoteticky náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz byli absolutně jedinými webovými stránkami na Internetu, chápal bych pak Vaše rozhořčení, protože uznávám, že ne každého musí zajímat náboženská víra. Takto ale webové stránky www.henryklahola.nazory.cz jsou pouze jedny z mnoha miliard různých webových stránek na Internetu a pokud se Vám osobně nelíbí, tak je prostě číst nemusíte, nikdo Vás k tomu určitě nijak nenutí.

A vzhledem k existenci mnoha miliard dalších webových stránek ani nejste z ”nouze” nějak nuceni číst takové webové stránky “které se Vám nelíbí a s nimiž absolutně ve všem zásadně nesouhlasíte” proto, že by jste snad neměli eventuálně k dispozici na Internetu žádné jiné webové stránky tak, jako tomu u nás bylo například ve dvacátém století za bolševika u televize, kdy se lidé z nouze dívali třeba na televizi i navzdory tomu, že se jim nelíbila, protože žádné jiné televizní stanice u nás jednoduše neexistovali…

Vaše nenávistné útoky jsou pro mne pouze důkazem toho, že jednám správně a čím silnější bude intenzita Vašich nenávistných útoků, tím bude větší i motivace mé touhy sloužit Bohu a lidem, protože si připomínám slova mého Pána Ježíše Krista: ”Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny'. Až přijde ”Povzbuditel”, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od počátku” (Jn 15, 18 – 26). Naštěstí ale moje reálná situace ani zdaleka není až tak pesimistická jak to plyne z tohoto citátu mého Pána Ježíše Krista a i ti nejzuřivější nepřátelé náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se v podstatě musí chtě – nechtě smířit s tím, že některé příspěvky na náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz se jednoduše navzdory jejich nenávistnému vzteku některým čtenářům líbí, čtou je rádi a jsou jim duchovní posilou a oporou v jejich každodenním náboženském životě právě tak, jako zas jejich víra je naopak pro změnu zas posilou pro mne samotného. A tudíž jejich spolubratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nechce a ani nemůže jejich důvěru zklamat ani kdyby se – obrazně řečeno – satan se všemi svými pozemskými služebníky ”na hlavu postavil”, protože na zemi a ani v pekle není té síly, která by mně mohla nějak přinutit zříci se mé víry a otevřeného hlásání své víry ostatním lidem dobré vůle.

Doufám, že teď různé tyto výše zmiňované nafoukané psychopaty jsem odradil od dalšího čtení této práce a proto se teď již konečně můžeme společně věnovat tomuto – tentokrát - již vlastně ”devátému listu Martinovi”, respektive této práci devátého listu Martinovi pod názvem “Jaká je podstata eschatologické dimenze existence člověka?”

Nejprve ale vysvětlím, proč jsem se rozhodl o tomto vůbec psát. Osobně bych možná o tomto nikdy ani nepsal, nicméně čirá náhoda tomu chtěla, že jsem napsal dva velice obšírné e-maily, respektive, že jsem na Internetu našel studenta Martina (či spíše on našel mně), který – alespoň se mi to tak zdá – skutečně možná upřimně hledá svoji víru v Boha, zabýval se otázkami ohledem toho zda-li Bůh existuje anebo nikoliv, což bylo tématem ”prvního listu Martinovi”, respektive původně velmi obsáhlého e-mailu, který jsem napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , - kterých snad tyto otázky rovněž upřimně zajímají - jako ”první list Martinovi”. Následně pak student Martin se pro mne poněkud překvapivě ozval opět v dalším e-mailu, ve kterém projevil – alespoň opět se mi to tak zdálo – upřimný zájem o poznání toho, jaký je tento Bůh – respektive jaký není - což zas se stalo tématem dalšího velice obsáhlého e-mailu, který jsem rovněž napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) rovněž jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře jako ”druhý list Martinovi” na mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz . Následně po napsání a odeslání tohoto druhého velice rozsáhlého e-mailu studentu Martinovi mně napadla myšlenka, že to, co jsem v obou těchto velice rozsáhlých e-mailech psal pro studenta Martina by s největší pravděpodobností zajímalo určitě i mnohé jiné mladé lidi, čímž se zrodil v mé hlavě nápad, že bych oba tyto rozsáhlé e-maily psané původně pouze pro Martina mohl v nějaké formě – po drobných úpravách - zveřejnit na mých webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz .

Navzdory mým předpokladům, ale moje kontakty se studentem Martinem se neskončili ani odesláním tohoto mého druhého velice rozsáhlého e-mailu – který jsem publikoval jako ”druhý list Martinovi” – protože Martin se opětovně ozval a to též dosti dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil existenci Boha, ba připustil i to, že Bůh dal ”snad první impuls, ale…” vyjádřil určité pochybnosti o tom, zda-li Bůh skutečně vytvořil vesmír jako takový, respektive zda-li třeba vesmír nevznikl sám od sebe od věčnosti na základě nějakého ustavičného vývoje hmoty jak učí takzvaný dialektický materialismus. Na jedné straně mně tento Martinův názor rozesmutněl, na druhé současně ale i potěšil, protože to bylo po prvé co Martin explicitně připustil existenci Boha, ba dokonce připustil i to, že Bůh dal nějaký ”první impuls” ke vzniku hmoty, byť i veškerý další vývoj hmoty a vesmíru fakticky podrobil materialistické vizi o ustavičném evolučním vývoji a zdokonalování bez ohledu na tohoto Boha, který tedy – podle Martina – dal sice prvotní impuls, aby z ničeho vznikla nějaká hmotná substance, ale tím se podle Martinova názoru role Boha definitivně skončila, Bůh od té doby je již úplně ”mimo hru”, Bůh od té doby je již tak nanejvýš pouze nějakým čistě pasivním pozorovatelem, aniž by se sám jakkoliv do dalších vývojových či evolučních procesů nějak vměšoval, ovlivňoval je či vplýval na ně. V reakci na tento Martinův e-mail následoval můj další e-mail, respektive – z hlediska ostatních čtenářů – můj třetí list Martinovi pod názvem ”Stvořil Bůh svět nebo ne?”.

Navzdory všem předpokladům, ale kontakty se studentem Martinem se neskončili ještě ani odesláním tohoto mého e-mailu – který jsem publikoval jako ”třetí list Martinovi” – protože Martin se zas opětovně ozval ještě jednou a to též asi podobně dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil nejen existenci Boha plus tu skutečnost, že Bůh dal nějaký ”prvotní impuls”, ale oproti minulosti navíc fakticky připustil i to, že Bůh je tvůrcem neorganické hmoty a to navíc i s tím, že i další vývoj této neživé hmoty Bůh přímo řídil a ovlivňoval. Současně ale Martin poukázal na kvalitativní rozdíl mezi hmotou organickou a neorganickou, respektive živou a neživou hmotou. A zpochybnil-li Martin tu skutečnost, že by Bůh měl i nad vývojem organické či takzvané živé hmoty tutéž absolutní moc jako měl nad vývojem hmoty neorganické, respektive takzvané neživé hmoty, tak tím spíše to zpochybnil u samotných lidských intelektuálních daností a schopností člověka, které jsou důsledkem milióny let trvající evoluce v intencích Darwinovy evoluční teorie aniž by Bůh jakkoliv sám stvořil, ovlivňoval či zasáhl do vývoje lidské inteligence, lidské ”psyché” anebo sociální inteligence člověka.

A ačkoliv jsem původně již neměl v úmyslu Martinovi psát, věřil jsem, že ten třetí list Martinovi je již poslední, přesto jsem se rozhodl, že mu tedy napíši ještě jednou a vyjádřím se i k těmto dalším novým otázkám, které Martin přímo či nepřímo v tomto svém posledním e-mailu nastolil, respektive ve čtvrtém listu Martinovi jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše jako řídícího centra lidského ”Já”, přičemž částečně jsem v této souvislosti tak jaksi nakousl i otázku její nesmrtelnosti.

Student Martin se však opět ozval dalším relativně dlouhým e-mailem, na který následoval ”čtvrtý list Martinovi”, ve kterém jsem dokazoval existenci duše plus trochu jsem nakousl i otázku její nesmrtelnosti. Načež student Martin mi napsal další dlouhý e-mail, ve kterém tentokrát poukazoval tentokrát zas na jistá tvrzení se kterými se kdesi setkal, že údajně prý ”náboženská víra je nemoderní”, jako kdyby údajně náboženství patřilo pouze jakési vzdálené starověké a středověké minulosti, přičemž důkazem toho je to že ti údajně prý ti největší vědci a učenci naší planety by mněli být údajně vesměs samí ateisté až na několik malých zcela ojedinělých výjimek.

Vzhledem k tomu, že tento názor je absolutně nesprávný, protože pravý opak tohoto tvrzení je pravdou, rozhodl jsem se studentu Martinovi napsat ještě jednou, a také jsem mu i napsal opět velice rozsáhlý e-mail, který je s drobnými technickými úpravami publikován jako ”pátý list Martinovi”, ve kterém jsem se rozhodl napsat o největších intelektuálních kapacitách lidstva všech dob, které kdy lidstvo mělo; přičemž při rozebírání života této absolutní intelektuální elity lidstva jsem se nezabýval snad nějakým mechanickým memorováním životopisů těchto největších intelektuálů, tak jak jsem si je osobně zapamatoval, ale v této souvislosti zaměřil jsem svou pozornost zejména na ty skutečnosti, jaký měli tito největší intelektuálové naší planety osobní vztah k Bohu a k náboženství, a to nejen nějak čistě teoreticky, či formálně, ale i pokud jde také i o jejich osobní modlitbu plus jejich duchovní, náboženský život vůbec.

Student Martin mi ale opět napsal velice dlouhý e-mail, ve kterém sice fakticky akceptoval skutečnost, že drtivá většina popředních světových vědců a učenců jsou věřící lidé, současně ale vyslovil určité pochybnosti do jaké míry je tato jejich náboženská víra skutečně imanentní součástí jejich přísně racionální vědecké osobnosti popředního světového vědce a učence a do jaké míry je snad pouze nějakým jejich soukromým ”vedlejším úletem”, přičemž tento svůj názor rozvinul na vizi údajné diskrepance v otázce ”Jaký vesmír Bůh vytvořil?”, pokud jde o přísně vědecký pohled exaktních přírodních věd se zdánlivě primitivním a dětinským výkladem, který podává ”o stvoření světa” náboženství. A i když to sice student Martin úplně takhle explicitně neformuloval, pochopil jsem, že pokud jde o narážku na náboženskou interpretaci ”stvoření světa”, že má zřejmě asi na mysli zdánlivý rozpor mezi vědou a formálně doslovným pochopením výkladu prvních tří kapitol první starozákonné knihy Mojžíšova ”Pentetauchu”, knihy Genesis; se kterou pokud jde o úplně celé Písmo Svaté Starého a Nového zákona mají dnes dnešní moderní racionalisticky smýšlející lidé naší doby největší potíže akceptovat vírou Boží zvěst o stvoření světa vzhledem k tomu, že se na první pohled zdánlivě diametrálně rozchází s tím, co nás o těchto skutečnostech učí naše moderní věda.

A opět jsem si byl vědom toho, že jsem před Bohem povinen, studentu Martinovi vysvětlit i tyto nejasnosti. Ostatně vždyť v dnešním racionalistickém světě prohnitého morem ateistického skepticismu se dokonce i mnozí samotní katoličtí věřící velice vehementně domáhají exaktních důkazů a racionálních logických argumentů a považuje se to v podstatě již za cosi úplně normálního a přirozeného, tak proč bych se mněl zlobil na studenta Martina, že i on vznáší tyto požadavky? Respektive ač sice já sám JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám pro sebe, respektive pro svoji vlastní víru absolutně žádné důkazy nepotřebuji, moje osobní víra není závislá od absolutně žádných důkazů, moje osobní víra by byla úplně tak neotřesitelná i kdybych vůbec absolutně nijaké důkazy neměl; nicméně nemohu ignoroval současnou dobu ateistického temna, dobu nevíry, skepse a pochybností; a tedy po zohlednění reality současné naší doby je mi jasné, že bez ohledu na můj osobní názor, respektive bez ohledu na mé osobní potřeby či nepotřeby nějakých exaktních důkazů a argumentů, jsem tyto důkazy a argumenty povinen poskytnout těm, kteří se jich domáhají a tedy v tomto případě i samotnému studentu Martinovi. A to byl též důvod, proč jsem napsal i e-mail věnující se otázce ”Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu Zemi.”, který jsem i pro Vás ostatní slušné čtenáře a čtenářky dobré vůle posléze protavil i do toho ”šestého listu Martinovi”.

To už jsem si myslel, že jsem studentovi Martinovi vysvětlil všechno kolem Boha a tudíž jsem předpokládal, že student Martin se již více neozve. Avšak ještě i tentokrát student Martin se ozval. Ve svém dlouhém e-mailu mi připomenul můj e-mail ve kterém jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše, který pak vyvrcholil v dokazování nesmrtelnosti lidské duše. Zmiňoval tento můj e-mail (poznámka pro ostatní čtenáře: viz. čtvrtý list Martinovi) a tak trochu emocionální formou vyjádřil lítost nad tím, že jsem svou rozpravu či dokazování o nesmrtelnosti lidské duše nemohl dokončit, ale že jsem musel předčasně skončit, protože jsem byl u počítače vystřídán jednou paní knihovnicí ve prospěch jedné školačky. A současně mně poprosil, abych pokračoval ve své rozpravě o nesmrtelnosti lidské duše, čemuž jsem já vyhověl a na toto téma napsal studentu Martinovi dlouhý e-mail, který jsem protavil do ”sedmého listu Martinovi”.

Ne sice že by se toho o nesmrtelnosti lidské duše již nedalo toho více napsat, ale napsal jsem toho již více než dosti a tudíž jsem byl velice zvědav na to, zda-li se student Martin ještě i teď bude na toto téma ptát, anebo zda-li se třeba zeptá tentokrát již na něco jiného, či eventuálně již úplně přeruší se mnou veškerou komunikaci a již se více neozve. Avšak student Martin se i tentokrát ozval. V podstatě svým způsobem jaksi logicky a kontinuálně přešel od problematiky nesmrtelnosti lidské duše k problematice existence či neexistence pekla a nebe, plus ke konci zmínil jakýsi, cituji doslova ”televizní film o vymýtání satana – ďábla… ani neví zda-li to bylo na televizi Nova či Prima..atd.” s tím že chtěl, abych se nějak vyjádřil i k existenci či neexistenci i těchto skutečností.

A tak jsem i tentokrát napsal studentovi Martinovi další dlouhý e-mail kde jsem se zabýval existencí, nebe pekla, očistce a na konec i problematikou exorcismu; což jsem poté přetavil do “osmého listu Martinovi”.

Student Martin se však ale ozval opět, přičemž v tomto e-mailu kladl velice zajímavé eschatologické otázky po podstatě smyslu lidského života, a po přečtení tohoto jeho snad intelektuálně (filozoficky) doposud nejhlubšího e-mailu mi bylo hned jasné, že na takovéto dotazy mám nejen právo, ale přímo povinnost mu odpovědět, protože nějakého ateistu, který by mi psal “jen tak z legrace” by takového, filozoficky plus duchovně hluboce vnitřně procítěné a současně i logicky skloubené dotazy eschatologického charakteru asi jen stěží mohli samého napadnout i kdyby byl třeba tento nějaký “ateistický vtipálek” sebevíc inteligentní (ledaže by to opsal z nějaké odborné teologické knihy karmelitánské duchovní mystiky – ale takovýto plagiát bych patrně rozpoznal asi taky).

Ostatně za zhruba jeden rok existence webových stránek www.henryklahola.nazory.cz jsem od mých skutečných veřejných ale i anonymních přátel a příznivců, a to zpravidla pouze samých hluboce věřících lidí obdržel již vícero děkovných e-mailů plných uznání (někdy snad až přehnaného a nezaslouženého), právě tak jako na druhé straně zas – pro změnu zas téměř výlučně od ateistů - i nemálo výsměšných, urážlivých či nenávistných e-mailů vyhrožující mi někdy dokonce i smrtí. Ale všiml jsem si také i to, že mezi mnohými mými pisateli jsou také i mladí lidé, přičemž někteří z nich mě velice mile překvapili tím, že jsou věřícími křesťany anebo alespoň lidmi, kteří upřimně hledají svoji cestu k víře a k Bohu, což vyvrcholilo právě v samotném studentovi Martinovi, který mi svým zájmem o rozličné náboženské otázky udělal skutečně mimořádně velikou radost.

Ovšemže jsem si plně vědom toho, že mnozí lidé jsou zuřivými nepřáteli Ježíše Krista, katolické církve, křesťanství ba dokonce i samotné víry v Boha jako takové. Avšak přesto, že jsem si vědom toho, že zveřejnění obou těchto dvou obšírných e-mailů, které jsem napsal a poslal studentu Martinovi, nepochybně u určité části těchto ateistů opět zřejmě asi vyvolalo nový výbuch jejich ještě větší fanatické nenávisti vůči náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz a JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi osobně, plus dotyčný předešlý ”třetí list Martinovi”, a po nich další listy propagující náboženskou víru pokaždé opět ještě více a více přilili ”oleje do ohně jejich slepé ateistické nenávisti”, přičemž jak z obsahu Internetu bylo vidět dokonce již i před samotným zveřejněním vůbec i jen prvních dvou obšírných e-mailů poslaných studentu Martinovi, jen ztěží bychom na Internetu našli jiné české nebo slovenské náboženské webové stránky vůči kterým je šířena rozsáhlejší nenávistná a dezinformační kampaň než proti webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz , která protagonisty této nenávistné a dezinformační kampaně již dokonce i před zveřejněním obou rozsáhlých e-mailů Martinovi musela stát na milióny korun z veřejných rozpočtů.

Je až s podivem, že jeden relativně bezvýznamný nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola – věřící křesťan a jeho webové stránky www.henryklahola.nazory.cz , kterých obsahem není nějaká politika (poznámka: jakékoliv politice či politizování se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola naopak vždy důsledně vyhýbá!!), ale obsahem náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz je pouze čistě apolitická propagace náboženské víry, že mohou překvapivě vyvolat v ateistické České republice až takovou rozsáhlou vlnu fanatické nenávisti, že na šíření dezinformační kampaně proti náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz neváhají vyhodit nestydatě vysoké sumy peněz, které mnohonásobně přesahují veškerý obnos finančních prostředků, které nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám vydělal za celý svůj život; což bez ohledu na farizejské kecy pokryteckých českých politiků o údajné náboženské svobodě v České republice jen ukazuje na skutečnou míru této jimi proklamované ”svobody náboženství” v České republice.

Česká republika porušuje svobodu náboženství přinejmenším již tím, že v rozporu se svými zákony v praxi zpravidla nestíhá buď vůbec anebo pouze velice laxně či s velikými průtahy přistupuje ke trestnímu stíhání takové trestné činnosti jako je například trestní čin Hanobení náboženského vyznání podle ustanovení § 198 trestního zákona č.140/1961 Sb. v platném znění (dále jen: “trestní zákon”); trestní čin Pomluvy (pokud jsou obětí této trestné činnosti věřící lidé jako jednotlivci) podle ustanovení § 206 trestního zákona; trestní čin Poškozování cizích práv (pokud jde o šíření úmyslných dezinformací namířených proti věřícím lidem jako jednotlivcům či konkrétním náboženským institucím) podle ustanovení § 209 odst. 1 písm.a/ trestního zákona. Z těchto důvodů obrátil jsem se již písemně se svými stížnostmi na kompetentní orgány Evropské unie, Rady Evropy, Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Amnesty International a další vládní i nevládní organizace zaměřené na obranu lidských práv, aby se situací v oblasti lidských práv v České republice pokud jde o svobodu náboženství zabývaly. Současně vyzývám i všechny kompetentní představitele všech církví a náboženských společností působící v České republice, aby se i oni zamysleli nad problémy svobody náboženství v České republice a k otázce respektování či nerespektování svobody náboženství v České republice zaujali veřejně nějaké stanovisko.

A ovšemže tak jako již mnohokrát v minulosti, tak i tentokrát tuto práci bude číst i mnoho jiných lidí, než kterým je svým věcným obsahem určena, nepochybně ji bude číst i kopa kdejakých dvacetiletých a mladších psychopatických sopláků, kterým je víra zcela lhostejná, eschatologické otázky je absolutně nezajímají. A spíše než věcný obsah, tak i v této práci budou hledat pouze překlepy či gramatické a stylistické chyby, aby mi pak opět mohli psát své nenávistné e-maily plné fanatické zloby a nenávisti. Ba dokonce navzdory tomu, anebo spíše právě pro to, že obsah této práce se týká problematiky čistě náboženské, nepochybuji ani nejméně o tom, že mnohé nenávistné e-maily dostanu tentokrát dokonce i od některých samotných takových lidí, kteří se budou prezentovat jako údajní ”věřící”.

Přesto však na druhé straně nepochybuji ani o tom, že – tak jako i v minulosti, tak i tentokrát - bude i taková skupina věřících lidí plus lidí hledajících Boha, kteří si tuto práci se zájmem celou přečtou bez toho, aniž by vůči mně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi kvůli obsahu této práce pociťovali nějakou zášť a nenávist. Ba někteří lidé možná dokonce budou i rádi, že jsem jim zprostředkoval objektivní pohled na tyto otázky o kterých dominantní názorotvorná masmédia nijak moc nemluví (pokud se o tom alespoň vůbec někdy zmíní, protože i o tom dosti pochybuji!)!

Ba dokonce často i takzvaný dnešní náboženský tisk, ve kterém se v současné době silně projevují různé sekularizační tendence mi někdy spíše přijde jako tiskoviny programového rouhání se Bohu než jako skutečný náboženský tisk jako takový. Ba dokonce za tento můj názor na určitou část současného náboženského tisku v České republice mně jednou kritizoval jeden anonym pokládající se zřejmě asi za ”věřícího”, protože se zaštiťuje našimi významnými českými středověkými světci jako svatým Václavem, svatým Vojtěchem a svatým Janem Nepomuckým; ačkoliv já osobně se domnívám, že ten dnešní, sekularizační pseudonáboženský tisk, který pokládám nejen já, ale - čistě hypoteticky vzato kdyby mohli okamžitě vstát z mrtvých – pokládali by ho za tiskoviny programového rouhání se Bohu i samotný svatý Václav, svatý Vojtěch a svatý Jan Nepomucký, kdybych jim tento moderní český ”náboženský tisk” dal k četbě a byli by z jeho obsahu ještě více šokováni než jejich o několik staletí mladší bratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, který je tudíž jako člověk žijící na přelomu druhého a třetího tisíciletí snad již na ledacos zvyklý.

Teď zde vkládám důležitou poznámku pro ostatní čtenáře – chcete-li skutečně porozumět obsahu tohoto ”devátého listu Martinovi” musíte si nejprve přečíst ”první list Martinovi”; po přečtení si ”prvního listu Martinovi” je třeba si přečíst ”druhý list Martinovi”; po přečtení ”druhého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”třetí list Martinovi”, po přečtení ”třetího listu Martinovi” je třeba si přečíst ”čtvrtý list Martinovi”, po přečtení ”čtvrtého listu Martinovi”, je třeba si přečíst ”pátý list Martinovi”, po přečtení ”pátého listu Martinovi”, je třeba si přečíst ”šestý list Martinovi”, po přečtení “šestého listu Martinovi” je třeba si přečíst sedmý list Martinovi, poté si přečtěte ”osmý list Martinovi” a teprve až poté čtěte tento ”devátý list Martinovi”. Ten, koho totiž nezajímá pouze hledání překlepů, gramatických chyb či stylistických chyb, ale ho skutečně zajímá také i věcný obsah tohoto ”devátého listu Martinovi”, by si ve svém vlastním zájmu, respektive v zájmu posloupnosti výkladu v jeho logicky vzájemně navazující vědecké kontinuitě měl přečíst dříve než bude číst tento ”devátý list Martinovi” právě všech osm předešlých listů Martinovi, a to v chronologickém pořadí tak, jak po sobě následovaly! Říkám Vám totiž všem zcela otevřeně, že četba tohoto ”devátého listu Martinovi” bez toho, aniž bych si nejprve přečetl či přečetla v chronologickém pořadí i předešlých osm listů Martinovi je pouze Vaší úplně zbytečnou ztrátou času, který by jste rozhodně mohl či mohla využít raději na něco užitečnějšího! Při nedodržení tohoto mého doporučení totiž obsah tohoto ”devátého listu Martinovi” pro Vás v tomto případě totiž zůstane zcela nesrozumitelný a nesmyslný. A to je tak na úvod asi všechno.

Milý Martine, Vaším zájmen jsem pokaždé velice mile překvapen, stále se z něho těším a modlím se za Vás. Po odesláním mého předešlého emailu – jsem byl zvědav Martine, zda-li veškerá naše vzájemná komunikace tím se již skutečně jednou provždy definitivně skončí anebo bude pokračovat dále, protože Váš zase opětovně projevený zájem o tyto otázky mě i tentokrát nutí jak pokaždé opět, tak i tentokrát znovu všechno ostatní připravovaná témata dočasně ”hodit za hlavu” a věnovat se Vám, respektive přesněji řečeno vlastně ne ani tak Vám Martine, jako spíše tomuto dnešnímu tématu, které vzešlo z Vašeho posledního emailu. Tímto našim dnešním problémem “o smyslu života” Martine, který je předmětem zájmu tohoto mého e-mailu v podstatě se tentokrát zaměřím na hledání cílové příčiny celého vesmíru jako i člověka coby jednoho elementu tohoto Božího stvořitelského díla. Hned na samém počátku, dříve než dám odpověď na Vaši fundamentální otázku ohledem smyslu života Martine – aby snad nedošlo k žádnému nedorozumění, respektive nepochopení věci – musíme si nejprve vyjasnit to, jaké vlastnosti bude muset mít to, co je “životním cílem”, respektive smyslem lidského života. Teprve až po tomto základním vysvětlení Martine přejdu k vysvětlování toho, co nemůže být smyslem lidského života a až na samotném konci vysvětlím co je, popřípadě co by mělo být smyslem lidského života a jak to třeba uskutečnit. To je alespoň tedy moje předběžná schéma Martine, platí však heslo “Člověk míní, ale Pán Bůh mění”, či spíše ani ne tak Pán Bůh jako “paní tvorstva”, tj. zdejší pani knihovnice, a tedy tak nemohu dopředu tušit to, jak dlouho mně dnes zdejší pani knihovnice nechají psát tento e-mail. Pokud mne třeba vyhodí dnes nějak moc brzy Martine, tak nevylučuji sice, že obsah tohoto e-mailu třeba i nějak výrazněji zkrátím, takže nakonec by třeba celkový obsah tohoto e-mailu nemusel obsahovat všechno, co jsem slíbil, nicméně pokud se nestane nic mimořádného, tak slibuji, že v rámci mých daných zdejších podmínek se pokusím dodržet právě takovouto schematickou strukturu mého e-mailu tak, jak jsem právě avizoval. Pokud jde již o samotné téma Martine, tak v prvním radě si musíme uvědomit, že tatáž bytí, respektive bytí téhož druhu mají tutéž účelovou příčinu, respektive jsou pro tentýž cíl.

Tak tedy Martine například “svatý růženec” i domácí “klekátko” je na modlení, “skripta” a “knihy” jsou na čtení, “tužka” či “pero” je na psaní, “hodinky” jsou na měření času, kraví i kozí “mléko” je na pití, “židle” anebo v kostele “lavice” je na sezení, “postel” je na noční spánek, “breviář” je na denní modlitbu, “flinty” a “revolvery” jsou na střelbu, “dogy” jsou na hlídání domu a myslivecké koníčky, ve veřejné knihovně zas “počítač s Internetem” je na propagování náboženské víry (alespoň tedy pro mě osobně), “kůň” či “automobil” je na ježdění atd. Výslovně zdůrazňuji Martine, že tentýž cíl mají jen bytí téhož druhu. Například já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr. Henryk Lahola Martine jsem člověk! Člověkem je Martine i můj bratr, můj bratranec, můj otec, moje matka, můj soused, můj kolega, můj farář, můj zpovědník, můj představený, můj přítel i nepřítel…starý i mladý, zdravý i invalidní, muž či žena atd. My všichni jsme lidé Martine, svým způsobem patříme vždy do téhož “druhu”, a proto všichni lidé bez jakékoliv výjimky musíme mít tentýž základní cíl! To ovšemže neznamená Martine, že způsob uskutečňování tohoto cíle bude tentýž. Způsob Martine, závisí od těch okolností, ve kterých žijeme. Hlavní cíl Martine však jako lidé musíme mít tentýž. To za prvé Martine, a za druhé je třeba si uvědomit i to, že bytí či věci si samy neurčují svůj cíl, ale jim ho určuje ta příčina, která ho způsobuje. Z toho plyne Martine, že ani cíl člověka nemůže určovat žádný člověk, a to ani dotyčný člověk samotný, a ani jiní lidé, ale tento cíl mu musí určit ta příčina, od které člověk pochází. A jak již víte Martine, tak touto naší příčinou je Bůh! A právě toto si musíme velice dobře uvědomit Martine, protože nemůžeme si sami svévolně vymýšlet “životní cíl”, a ani ho jiným lidem určovat, případně je nutit, aby ho uskutečňovali!!

Smysl, respektive cíl života Martine určil člověku Bůh. A my všichni, kteří se nazýváme lidmi Martine, žijeme správně pouze tehdy, pokud se tento Bohem určený cíl poctivě snažíme uskutečňovat. Věc (bytí) Martine totiž splňuje své životní poslání pouze tehdy, jestliže uskutečňuje svoji cílovou příčinu. V hmotné přírodě Martine, a to jak přírodě neživé, tak i živé totiž všechna bytí uskutečňují svůj cíl obligatorně, respektive jaksi automaticky a nutně, protože nemají vlastní svobodnou vůli, která by se mohla vzepřít proti uskutečňování “cílové příčiny”. Z toho ostatně plyne i to známé tvrzení Martine, že “zákony přírody” jsou neměnitelné. U člověka to však ale teoreticky tak být nemusí Martine, protože Bůh nás stvořil jako bytosti, které obdařil darem svobodné vůle.

Bůh i nám lidem vytýčil cíl Martine, byť i jeho skutečné uskutečňování závisí od rozhodnutí naší svobodné vůle. To Martine, že to bude mít pro člověka katastrofální následky, jestliže se nebude rozhodovat tak, jak to Bůh s námi lidmi zamýšlí, plyne z toho, že Bůh dělá to, co je vždy dobré – a to bez ohledu na to, zda-li my lidé jsme to “dobro” v Boží volbě schopni rozpoznat a pochopit anebo nikoliv. Pokud člověk neudělá to, co chce Bůh Martine, pak nutně se v této svévolné lidské volbě začne objevovat nedostatek tohoto Bohem zamýšleného dobra ve formě zla. Zlo má – Martine – tedy svůj původ ve svobodné vůli stvořených bytostí. Z toho Martine, že se člověk může rozhodovat jak pro vůli Boží, tak i proti ní – nutně plyne i odměna anebo trest za toto lidské jednání. Bůh totiž jako nekonečně dokonalá a tedy i nekonečně spravedlivá bytost zcela logicky nemůže zaujmout stejný postoj k tomu člověku Martine, který splňuje a který nesplňuje svůj “životní cíl”!

Je proto jen zcela přirozené Martine, že Bůh musí nějakým způsobem ocenit plnění a současně na druhé straně i potrestat neplnění Jeho vůle! A zde je současně i další důvod věřit v existenci posmrtného života Martine, protože víme, že k této odměně anebo k potrestání v přítomném životě dostatečně nikdy nedojede!! Naše touha Martine po dokonalé spravedlnosti je totiž tajemná touha po Bohu – nekonečné spravedlnosti. Z toho, co jsem doposud řekl, doufám že je Vám Martine zcela zřejmě, že “životní cíl” člověka určuje Bůh. Pro všechny lidi Martine je tentýž a Bůh jeho uskutečnění odmění a jeho zanedbání potrestá. Ovšemže Martine – nepředstavujte si toto Boží odměňování či trestání nějak dětinsky! Bůh již i našem současném pozemském životě trestá tak Martine, že nechá působit zlo, které člověk svojí vlastní vinou způsobil.

Lidově se tomu někdy říká tak Martine, že na rozdíl od policie a státních zástupců, kteří velice liknavě stíhají trestnou činnost ateistů páchanou proti křesťanům, že “Boží mlýny melou sice pomaly, ale jistě!” a tak i v tomto případě, jako i v případech všech ostatních je zřejmé, že zlo, a to zejména to zlo, které světská vrchnost sama nijak nepotrestala se zlému člověku samo dříve nebo později vypomstí, a to často paradoxně právě z té strany či takovým způsobem jaký dotyčný zlý člověk nejméně čekal, či odkud si byl nejvíce jist tím, že mu žádné “nebezpečí” že dojde spravedlivého trestu nehrozí! Na druhé straně však zas zachovávání dobra má dobré a blahodárné účinky Martine – a tedy se odmění, a to někdy dokonce již i v tomto našem přítomném pozemském životě. V každém případě však ale Martine ke konečné, definitivní odměně anebo trestu přijde až po tělesné smrti s tím, že s největší pravděpodobností i posmrtná blaženost spasených bude mít své stupně a podobně tak svoji diferenciaci budou mít i pekelné muky zatracených! Teď bych se chtěl pro Vás Martine zamyslet v té nejširší všeobecné rovině nad tím, co pro mě jako člověka může být mým “životním cílem”. Když jsem byl jednou na jedné přednášce “O axiologické dimenzi člověka” Martine, tak jsem se přítomných mladých lidí zeptal na to, co oni vnímají jako svůj “hlavní životní cíl”. Nevím Martine jestli to mysleli vážně, anebo třeba se pouze domnívali, že tuto jejich odpověď ocením jako správnou, faktem však zůstává, že určitá část z nich se vyjádřila v tom smyslu, že je to práce ve prospěch společnosti, respektive, že žijeme prý na to, abychom pracovali a svou prací podporovali šíření blaha ve společnosti. Tento cíl Martine je ovšemže na první pohled sice velice hezký a vznešený, avšak hlavním životním cílem být nemůže. Kromě toho navíc tento cíl může vyhovovat pouze těm lidem Martine, kteří jsou v produktivním věku, současně i zdraví a navíc ještě k tomu zaměstnaní!

Co však ale ti lidé Martine, kteří se nenacházejí v takzvaném “produktivním věku” – co malé děti, které ještě zatím se do svého “produktivního věku” nedostali? A co starobní důchodci plus ostatní stejně staří lidé takzvaného “seniorského” věku (tj. lidé, kteří věk starobních důchodců sice již mají, avšak žádný starobní a ani jiný důchod z nějakého důvodu nedostávají!!) Martine, kteří v důsledku svého postproduktivního věku již pracovat nemohou, a to ani tehdy, i kdyby třeba i jinak patřili k té privilegované části lidstva, že by třeba jinak měli k dispozici nějakou práci, pokud by jim jejich vysoký věk výkon této práce umožňoval? A co ti lidé, kteří se sice i nacházejí v “produktivním věku” Martine, avšak výkon práce jim objektivně neumožňuje jejich špatný zdravotní stav – tj. invalidé, kteří jsou třeba ochrnutí a trvale připoutáni na invalidní vozík, mentálně postižení, slepí, hluchoněmí, lidé s těžkou demencí, Alzheimerovou nemocí, těžkým psychotickým onemocněním atd.; a to i tehdy, i kdyby jinak třeba patřili k těm privilegovaným vrstvám, že by zaměstnání určitě měli, pokud by nebylo tohoto jejich zdravotního postižení? A co ti lidé Martine, kteří jsou sice v “produktivním věku” a zaplať Pán Bůh těší se dobrému zdravotnímu stavu, přičemž si svoji dobrou zdravotní kondici i nadále udržují pravidelným sportováním, často jsou to i absolventi vícerých domácích i zahraničních elitních univerzit, mají vícero doktorátů a jiných akademických titulů, navzdory svému závratně vysokému vzdělání by byl ochoten dělat třeba i pomocného dělníka a přesto podstata zdejšího zločinného vykořisťovatelského režimu mu přímo či nepřímo fakticitou iracionálního fungování českého i slovenského “světa práce” znemožní výkon jakéhokoliv řádného placeného zaměstnání? Když nad tím tak přemýšlím Martine, často mně napadne i taková v politickém slova smyslu až kacířská myšlenka, že si povzdechnu nad tím slovy “Ach Pane Bože, kéž bych se někdy v blízké budoucnosti stal státním občanem Korejské lidově demokratické republiky a žil někde v Pchjonjangu!” Často se mi stává Martine, že zejména když se věnuji samostudiu korejského jazyka, tak často jakoby zapomenu i na to, že v ruce držím nějakou učebnici korejštiny a propadnu se do hlubokého snění nad tím jak je to hezké když nezaměstnanému práce padne sama do klína a to bez úplatů i bez námahy – jednoduše stačí zajít na pracovní úřad a ten Vám ji prostě promtně přidělí. Nepošlou Vás někam prosíkat Martine, ale Vám rovnou vystaví “dekret” a tedy dotyčný severokorejský personalista nemůže jako jeho český či slovenský kolega zpustit tu farizejskou, starou ohranou písničku “Bohužel, ale místo jsme právě již obsadili…”.

Ptám se občas sám sebe, zda-li právě tohle není moje cesta Martine, pak moje nadšení schladí ale i druhá odvrácená tvář této skutečnosti – respektive, že KLDR je velice daleko od nás, navíc kdo ví jak by mně přijali, a kromě toho jak jsem již zjišťoval, v samotném Pchjonjangu jsou jen dva křesťanské kostely a k tomu ještě navíc oba dva jsou to kostely jen protestantské, jeden další pravoslavní kostel je tam pouze ve výstavbě, ale tuším ho ještě nedokončili. V Korejské lidově demokratické republice Martine je asi pět set různých křesťanských kostelů, některé z nich i katolické, avšak v samotném Pchjonjangu bohužel momentálně tuším katolický kostel není žádný, ač také i v samotném třímilionovém Pchjonjangu v Korejském křesťanském svazu by kromě asi deseti tisíc protestantů mělo být registrováno i pět tisíc katolíků ve věku mezi třiceti až šedesáti lety. Navíc nikdo neví přesně kolik křesťanů vlastně žije v Korejské lidově demokratické republice Martine, v podstatě to neví ani samotné úřady KLDR, protože otázka náboženského vyznání se pokládá za soukromou záležitost občanů a nezjišťuje se ani při sčítání lidu.

Jediné co vím je to Martine, že v roce 2005 Korejský křesťanský svaz KLDR nechal v KLDR zcela legálně s vědomím a plným souhlasem kompetentních úřadů KLDR vytisknout v korejštině pro křesťany – občany KLDR kompletní Písmo Svaté Starého a Nového zákona v nákladu padesát tisíc exemplářů. Dále vím to Martine, že od roku 1972 existuje v Pchjonjangu škola pro duchovní, která však ale není součástí nejprestižnější severokorejské Univerzity Kim Il Sunga, přičemž na této univerzitě studují studenti bohosloví ze všech povolených křesťanských církví, tj. katolíci společně i s pravoslavnými a protestanty…atd. Toto studium severokorejských bohoslovců Martine je pouze čtyřleté, přičemž obsahově pokud toto jejich studium z obsahové stránky porovnám s katolickými bohosloveckými fakultami v České a Slovenské republice vypadá asi přibližně tak, jako kdyby téměř “vypustili” studijní látku prvního a druhého ročníku studia na našich bohosloveckých fakultách a začali studovat až to, co naši studenti katolického bohosloví studují ve třetím až šestém ročníku studia s tím, že ovšemže jejich studium není striktně “katolické”, ale vzhledem k tomu, že tam společně studují bohoslovci s různých vzájemně odlišných křesťanských církví je jejich studium jakési “všeobecně ekumenické”.

Podle předmětů studia Martine, které severokorejští bohoslovci studují jsou to Starý zákon, Nový zákon, Pastorální teologie, Historická teologie (poznámka: toto je doslovný název předmětu, samotné skripta z tohoto konkrétního předmětu jsem neviděl a tudíž úplně přesně nevím oč se jednám – předpokládám však ale že se jedná o jakousi všeobecnou teologii včetně dogmatiky), Historie křesťanství v Koreji a ještě další teologické předměty, chybí tam však pravděpodobně studium filozofie a biblických jazyků jako aramejštiny, koinéřečtiny, latiny atd., anebo je přinejmenším velice redukováno. Za dvacetiletí Martine, respektive v období 1975 – 2005 bylo v KLDR vysvěceno 35 nových katolických kněží, což se mi osobně z našeho evropského hlediska zdá být poměrně málo. Co člověk potřebuje k životu Martine?

Mně osobně by stačila nějaká – v podstatě jakákoli – práce a po práci nějaký blízko se nacházející katolický kostel kam bych se každodenně po pracovní směně mohl chodit modlit plus nějaká veřejná knihovna, kam bych mohl chodit si půjčovat a číst knihy a vůbec by mně ani nevadilo, že v dotyčné knihovně zpravidla nemají žádné počítače pro veřejnost, a pokud ho mají tak celkem určitě nemají žádný Internet, nanejvýš tak pouze mají Intranet fungující analogicky v rámci daného státu – což by mi ale vůbec nevadilo! Co však já potřebuji k životu Martine?

Já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola ke svému životu Martine potřebuji nějaké placené zaměstnání plus katolicky kostel k dispozici ve svém volném čase plus státní občanství toho státu, který by mi tohle vše byl schopen poskytnout. Jsou mé nároky vysoké Martine? Možná že ano, možná že tyto mé nároky a požadavky jsou skutečně velice vysoké Martine, ale to teď není podstatné…

Protože jak se mi zdá Martine, opět jsem se jaksi pozapomněl a nechal se unést svými emocemi, že až váhám, zda-li bych tedy tohle všechno co jsem teď psal o náboženských podmínkách v KLDR třeba neměl raději zmazat, abych se vyhnul dalším posměškům, urážkám a nenávistným útokům… Ostatně pokud Vás Martine tyto pasáže o katolické církvi v KLDR nezajímali, zda-li se Vám třeba nudné, a přeskočil jste je proto, tak Vám to v podstatě ani nijak nemám za zlé! Vrátíce se tedy k dotyčné přednášce “O axiologické dimenzi člověka”, třeba ještě dodat, že byla tam tenkrát na té přednášce i další skupina mladých lidí Martine, kteří se na můj dotaz vyjádřili jaksi v tom smyslu, že za svůj “životní cíl” pokládají “založit si rodinu” a žít a pracovat pouze pro ni. Ovšemže Martine, že i tohle je nesmysl! Zas tu budou početné skupiny lidí, kteří z různých důvodů mají vůči tomuto “cíli” opodstatněné výhrady a to ať již náboženské, tj. ti muži ij ženy, kteří či které se rozhodli navěky zachovat panenství či panictví svého těla a duše pro Boží království; jako ostatně i ti lidé (a to včetně i některých ateistů samotných!), kteří mají rovněž zcela legitimní výhrady proti tomu, že se jim plným právem zdá být nemravná představa zříci se mravní integrity své osobnosti jakousi degradací na pouhý stroj na výrobu dětí skrze jakési mravně odporné a zvrhlé sexuální praktiky. I takovéto lidi s takovýmito názory jsem ve svém životě porůznu potkal Martine, přičemž někteří z nich mi dokonce o sobě řekli, že jsou prý sami ateisté, což mně velice mile překvapilo, že dokonce i mezi ateisty se může někdy najít i takovýto slušný člověk.

A pak co ti lidé Martine, kterým by sice třeba i tyto výše zmiňované “věci” nečinilo žádný problém, avšak jsou buď ještě velice mladí či naopak již velice staří, anebo třeba i by i dokonce i svým věkem mohli třeba i plnit funkci strojů “na plození dětí”, avšak jsou neplodní či jinak nemocní, anebo je třeba nikdo nechce, anebo nejsou schopni navázat trvalý “vztah”, či jakýkoliv “vztah” se jim pokaždé vždy rychle zhroutí – což je z katolického hlediska nepřijatelné, v katolické církvi lze svátost manželství přijmout pouze jednou, respektive přesněji řečeno pokud žije manžel či manželka nelze uzavřít manželství druhé, neboť manželství je v principu nerozlučitelné (jsou určité specifické výjimky – to ale zde není podstatné!). Vyskytli se i takoví Martine, který smysl života vidí v jakémsi obětování se za národ, vlast, rodinu atd. (poznámka: bohužel ale nikdo se nevyskytl takový, kdo by mi řekl, že touží obětovat se pro víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele!). Vždyť uznejte Martine: Co je to národ? Vlast? Rodina? – blbé kecy! A tudíž i je jsem dost ostře pokáral s tím Martine, že jsem jim zcela otevřeně řekl to, že pokud potkám jiného člověka, tak jeho náboženské vyznání mně zajímá mnohem více než jeho rasa, národnost, státní občanství, pohlaví, vzdělání, zaměstnání či jiné podobné nesmysly!! Další mladí lidé ze kterých zřejmě též někteří se mi možná chtěli nějak zalíbit” hledají smysl života v tom Martine, že touží dosáhnout slávu ve sportu, v umění, ve vědě atd.

A to ať již Martine je to poměřováno počtem získaných medailí, diplomů, napsaných vědeckých prací, získaných akademických titulů, absolvovaných univerzit a vysokých škol a podobně. Musel jsem sice uznat Martine, že volba této konkrétní skupiny mladých lidí hledajících smysl života – z těch skupin, které se zde mezi účastníky této přednášky objevili - je sice relativně nejlepší, nicméně i jim jsem musel otevřeně říci, že ale jinak i oni smýšlí zcela špatně!! Touha po slávě a popularitě pouze kvůli slávě a popularitě je Martine totiž totální hloupost a skutečný křesťan po tom nikdy netouží. Osobně sice nic nenamítám proti pachtění se a honbě za získáváním medailí, diplomů, vyznamenání, akademických titulů, vystudovaných univerzit či vysokých škol – ale pouze tehdy Martine, pokud toto člověku výslovně přikázal Bůh. Pokud člověku toto ale Bůh nepřikázal Martine, ale člověk o to usiloval pouze kvůli nějaké osobní slávě, popularitě a podobným marnivostem – pak dotyčný člověk jednal zcela špatně. Pokud jde o honbou za získáváním akademických titulů a absolvovaných vysokých škol tak jednal člověk špatně i tehdy, pokud mu to sice Bůh i výslovně přikázal Martine, avšak přikázal mu to ve vztahu k jiným univerzitám či akademickým titulům, než jsou ty univerzity či akademické tituly o které se nakonec v praxi usiloval! Toto jsou velice vážné věci Martine, a já sám jsem například po své maturitě v květnu 1993 strávil celý jeden školní rok 1993/1994 v intenzivních každodenních modlitbách abych poznal Boží vůli “Co mám dělat dál?”, respektive až v únoru 1994 jsem si byl zcela jist tím, že si Bůh přeje aby studoval Filozofickou fakultu University Karlovy plus buď Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze anebo Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě (a tedy například, že si nepřeje abych dejme tomu odešel hlásat Boží slovo do Kambodže či někam do Afriky!!), jinak – kdybych si nebyl tím zcela jist – tak bych v modlitbách vyčkával třeba ještě i další rok, abych mohl seznat Boží vůli, respektive pokud bych si nebyl jist tím, jaké má Bůh se mnou plány, tak bych si totiž vůbec žádnou přihlášku k univerzitnímu studiu ještě ani pro akademický rok 1994/95 nepodal a čekal bych, kým mi Bůh tuto svou vůli sdělí…

A ovšemže Martine, takto nějak podobně bych mohl rozebírat a analyzovat řad řadem i další ty vznešené, ale i méně vznešené, jako i zcela zvrhlé a nemravné “hlavní životní cíle” jako je například takový životní cíl, jako že “sexuálně se vyžít a dokonale se pobavit – všude být, všechno vidět, všechno si vyzkoušet..” což je to absolutně nejhorší, neboť právě tohle je přímá cesta do pekel…

Všechny výše rozebírané “hlavní životní cíle” jsou špatné Martine – bohužel nikdo z nich neodpověděl správně, absolutně nikdo!! Ani jeden z těchto zmiňovaných “hlavních životních cílů” totiž nesplňuje tu základní podmínku Martine, že musí to být takový životní cíl, který každý člověk může uskutečňovat po celý svůj život! Hlavním životním cílem člověka totiž může být pouze to Martine, co jednak může objektivně uskutečňovat každý člověk, jednak kromě toho ještě navíc to může uskutečňovat po celý svůj život!! Jestliže by se totiž Martine “hlavní životní cíl” nedal uskutečňovat v průběhu celého života člověka, pak by v lidském životě nutně nastal někdy okamih, kdy by člověk objektivně nemohl plnit tento svůj “hlavní životní cíl”, což by byl tedy vlastně protimluv, že Bůh člověku na jedné straně vytyčil něco, co mu současně na druhé straně znemožnil, aby plnil! To by totiž znamenalo Martine, že v určité etapě svého života by člověk neplnil svůj “hlavní životní cíl” nikoliv proto, že by snad subjektivně nechtěl, ale proto, že to objektivně není možné a tedy takovýto člověk by vlastně z “Božího zavinění” žil po tuto etapu svého života vlastně zbytečně, což by znamenalo, že Bůh není absolutně nedokonalý, když se v jeho “díle” vyskytla taková hrubá chyba a tedy Bůh by nebyl Bohem – což je absolutně absurdní!

Ba dokonce ten člověk Martine, který by bez svého zavinění nemohl plnit Boží vůli” by si fakticky zcela oprávněně mohl říci “Když nemůžu plnit Boží vůli, pak vlastně žiji úplně zbytečně, a jestliže žiji úplně zbytečně, pak je lépe nežít vůbec!” - a fakticky by mněl vlastně pravdu, což je jen dalším důkazem (tj. “důkazem z kontradikce, absurdity”!), že je tahle představa zcela absurdní, protože kladení si otázky “Zda-li mám žít dál…” je v podstatě vlastně rouháním!! Je velice smutné to Martine, jak často v dnešní době u ateistů přichází k takovým politováníhodným situacím, jako jsou samovraždy lidí, kteří ztratili smyl života, kteří ztratili veškerou naději. A ještě smutnější je to Martine, že počty samovrahů se zvyšují. A tak tedy Martine když to shrnu, tak je evidentní že ani “rozkoš”, ani “sláva”, ba dokonce ani práce či zdraví nemohou být “hlavním životním cílem” člověka – a to přinejmenším pro to – že všechny tyto věci může člověk velice rychle a lehce ztratit a společně s nimi i tento svůj falešný “hlavní smysl života”. A tedy opět se zde vynořuje ta zásadní otázka Martine, která se ptá po tom, co je hlavním životním cílem člověka! Kdyby jste třeba přišel k budově nějaké základní školy Martine, a tam nějakého kolemjdoucího malého sedmi či osmiletého “druháčika”, který chodí poctivě na výuku náboženství by jste se zeptal na to, co je “hlavním životním cílem” člověka, tak by Vám snad již i tento tak malý chlapec odrecitoval naučenou odpověď z katechizmu asi v takovém smyslu, že “Na světě jsme pro to, abychom Pána Boha poznávali, milovali zachováváním jeho příkazů a tak se dostali do nebe!” Hele Martine – tento malý křesťan to již ví, protože mu to tak řekli, naučili ho to tak, také tomu tak i věří, alespoň přinejmenším do té doby, dokud se nějakým zarytým nepřátelům našeho Pána Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele eventuálně nepodaří… To je však ale teď vedlejší Martine, podstatné je zde pro Vás osobně podrobit odpověď tohoto malého křesťanského chlapce analýze, zda-li je pravdivá anebo nikoliv. Skutečně jsme právě pro tohle na světě Martine – skutečně právě tohle je náš hlavní životní cíl? Ovšemže Martine, faktem zůstává, že na to, abychom mohli poznat cílovou příčinu celého vesmíru – včetně sebe samého – musíme nyní hlouběji nahlédnout do filosofie!

V podstatě musím svým způsobem jakoby trošku upřesnit můj pojem o Bohu Martine a jakoby poopravit určité zdánlivé nepřesnosti, kterých při dokazování “vlastností” první příčiny jsme se zdánlivě dopustil. Podstatné je totiž především uvědomit si tu skutečnost Martine, že Bůh je absolutně jednoduché bytí. No a já Martine jsem o Bohu zdánlivě mluvil tak, jako kdyby Bůh byl nějaké “složené” bytí, když jsem o Bohu říkal, že je spravedlivý, rozumný, má svobodnou vůli, je dobrý, milující atd. Zdánlivě jsem o Bohu mluvil tak Martine, jako kdyby Bůh jednak měl rozličné vlastnosti, rozdílné od Jeho Boží podstaty, jednak jako kdyby Bůh vykonával různé činnosti, rozdílné od Jeho Boží podstaty. Tým jsem vlastně nechtěně jakoby z Boha – v rozporu se skutečností Martine – zdánlivě učinil jakoby nějaké “složené bytí”, i když sice složeno nikoliv z fyzických částí, ale přece jen složeno z jeho Boží podstaty plus Jeho Božích činností a vlastností…

A to je veliká chyba Martine, protože je to v rozporu s tvrzením, že Bůh je absolutně jednoduchá bytost, což jsem ostatně v minulosti v naší vzájemné e-mailové korespondenci již dostatečně prokázal (poznámka pro ostatní čtenáře a čtenářky: viz. první a druhý list Martinovi!). Naše čeština je však ale bohužel relativně příliš plytký jazyk na to Martine, aby tyto významové nuance byl schopen dostatečně odlišit. A tedy musím jaksi v rámci i těch omezených možností, které mi poskytuje naše plytká čeština hledat mluvnický způsob, jak by se dal ještě více upřesnit tento můj pojem o Bohu Martine, a proto teď o Bohu vyslovím dvě pomocné věty”, které mi i v češtině pomůžou “zachránit” Boží absolutní jednoduchost. V první této “pomocné větě” ztotožním Boží podstatu s Božími činnostmi a vlastnostmi Martine, a tedy otevřeně, aby snad nedošlo k nějakému nedorozumění i explicitně řeknu, že Bůh všechno to co činí a co má – tím současně i sám je! Jinými slovy se o Bohu budeme vyjadřovat tak Martine, že Bůh je nekonečný rozum, Bůh je nekonečná krása, Bůh je nekonečná dobrota, Bůh je nekonečná láska atd. Takto – Martine – to bude již přesněji řečeno: Tedy Bůh nejen že miluje, ale Bůh je nekonečná láska! Bůh nejen že je dobrý, ale Bůh je nekonečná dobrota!! Jinými slovy Martine, nesmíme oddělovat Boží podstatu od Božích činností a vlastností. Všechny Boží vlastnosti jsou totožné s Boží podstatou Martine, protože Bůh všechno to, co má, tým současně i je, respektive u Boha “mít” znamená “být”! Ale v podstatě ani toto mé upřesnění ještě samo o sobě nestačí Martine, protože ještě vždy jakoby oddělujeme například Boží milosrdenství od Boží spravedlnosti, Boží rozumnosti, Boží krásy, Boží dobroty, Boží lásky atd., a tedy fakticky ještě pořád Boha činíme “složeným”. A to ovšemže nesmíme Martine, protože Bůh je absolutní jednoduchost, a proto všechny Boží vlastnosti jsou ztotožněny s Boží podstatou, respektive tvoří dokonalou jednotu Boží osobnosti!

Jinými slovy Martine – u Boha je spravedlnost, rozumnost, dobrota, láska, milosrdenství, krása atd. jedno a totéž! Bůh tedy není nějaká “složená bytost” Martine, to pouze já jsem v důsledku lingvistické omezenosti, respektive nedokonalosti verbální komunikace v českém jazyce do Boha občas nechtěně vnesl určitou jakoby “složenost” v důsledku těch chabých artikulačních možností, které nám umožňuje naše jazykově plytká čeština (není však ale třeba nad tím nijak naříkat, neboť například v takové slovenštině by tomu bylo často ještě hůř – ta je dokonce ještě jazykově plytčejší!). Teď ale tak uvažuji Martine, že v podstatě ani v tak dokonalých jazycích - jako je půvabná klasická latina, nádherná semitská koinéřečtina či zvukomalebně líbezná němčina – by ani v těchto vyspělých a relativně dokonalých jazycích nebylo jednoduché tyto pojmy o Bohu zcela adekvátně vyjádřit; a to také i z toho důvodu, že imanentní vlastností myšlení nás lidí je to, že my lidé jevíme signifikantní tendence myslet příliš analyticky, respektive že jevy a věci máme tendenci nejprve zkoumat “per partes” a teprve až poté tyto naše dílčí analytické poznatky dodatečně syntetizujeme, respektive pouze dodatečně naše partikulární analytické poznatky skládáme “dohromady”! Bůh je absolutně dokonalý a přitom současně i nekonečně dokonalý Martine, a my lidé nejsme schopni svými nedokonalými jazykovými prostředky adekvátně vystihnout Boží podstatu, a proto si pouze analyticky všímáme Boha z rozličných hledisek. My lidé používáme přitom pojmy – slova, které čerpáme z hmotné skutečnosti Martine, které tudíž pouze neúplně jsou způsobilé vystihnout Boží podstatu!

A takto se nám Bůh Martine z hlediska spravedlnosti jeví jako absolutní spravedlnost, z hlediska inteligence jako absolutní inteligence, z hlediska pravdy jako absolutní pravda, z hlediska krásy jako absolutní krása, z hlediska dobra jako absolutní dobro, z hlediska lásky jako absolutní láska atd.! Zde se na Boha budeme dívat pod zorným úhlem lásky a proto Boha nazveme “nekonečná láska” Martine, respektive, že Bůh je nekonečná láska… A toto fakticky řeší i samotnou otázku cílové příčiny celého vesmíru Martine, protože vesmír má takový cíl, jaký mu určil jeho tvůrce – Bůh! A nyní je mým úkolem Martine vysvětlit Vám i to, proč Bůh vesmír vlastně vůbec vytvořil. Co bylo Bohu pohnutkou ke stvoření světa Martine, respektive byl vůbec Bůh nějak nucen svět vytvořit? A ostatně Martine má vůbec smysl klást si tuto otázku, proč vlastně Bůh svět vytvořil?? Boha totiž nikdo nemohl nijak donutit k jednání Martine, kromě toho vždyť tenkrát na počátku kromě samotného Boha ani absolutně nic jiného neexistovalo! A jestliže tedy inteligentní bytost nějak jedná Martine, tak vždy pouze s určitým konkrétním záměrem jedná!!

A tudíž je zřejmé Martine, že Bůh jako nekonečně inteligentní bytost musel svou činností sledovat určitý záměr, určitý cíl. Přičemž je evidentní Martine, že pohnutkou Boží k činnosti nemohlo být nic jiného než samotná Boží podstata! A touto Boží podstatou je láska Martine, a tedy nekonečná láska Boží přivedla Boha k tomu, aby stvořil svět i člověka. Nekonečná láska Boží, která se chtěla rozdávat Martine, přičemž na věci nic nemění to, že tato Boží láska nejenže nebyla ode všech Bohem stvořených bytí opětována, ale v mnohých případech odpověď na tuto Boží lásku byla a je dokonce přímo fanatická nenávist ze strany některých lidí, kde tato jejich slepá nenávist proti Bohu se například projevuje i různými nenávistnými útoky na Internetu proti církvím a náboženským společnostem, útoky a osočování, které je namířeno proti věřícím lidem a jejich náboženským webovým stránkám od těchto lidí plných fanatické zloby a nenávisti, kteří si pro svůj posmrtný život po své tělesné smrti fakticky dobrovolně zvolili nekonečné utrpení v pekle na věčné časy, kam půjdou ovšemže nejen tito zločinci samotní, ale i ti policisté, státní zástupci a soudci, kteří tuto jejich trestnou činnost prošetřovali a trestně stíhali velice liknavě, benevolentně či s velikými průtahy!

Láska je typická tím, že se chce dávat milovanému Martine, což ostatně i v našem nedokonalém pozemském světě lidí je charakteristické tím, že se například z lásky ke svým potomkům katolická maminka a katolický tatínek dává svým dětem, katolický učitel a katolický katecheta svým žákům, katolický lékař svým pacientům, katolický farář svým farníkům, respektive katolický kněz svým věřícím, anebo vlastně i moje maličkost JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola se na úkor svého volného času kdy bych si jinak mohl třeba osobně číst nějakou odbornou literaturu se z lásky k Bohu, jako i z lásky ke všem lidem a úctě k jejich nesmrtelné duši spojené s upřimným přáním aby co nejvíce lidí dosáhlo spásy po skončení tohoto našeho časného pozemského života; z této mé upřimné lásky ke všem lidem dobré vůle dávám svůj volný čas jak Vám Martine, tak i všem ostatním věřícím lidem, lidem hledajícím svoji cestu k víře v Boha, jako i ke všem ostatním lidem dobré vůle, pro které bezplatně, nezištně a pouze z lásky vytvářím tyto náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz

A je-li bez výjimky jakákoliv lidská láska vždy v určitém smyslu nějak omezená a nedokonalá Martine, pak naopak samotná Boží láska je absolutně nekonečná a dokonalá (svým způsobem poněkud korigována pouze nekonečnou a dokonalou Boži pravdou, Boží spravedlností a Božím rozumem!). A vzhledem k tomu Martine, že původně kromě Boha samotného absolutně nic jiného neexistovalo, pak i tato nekonečná Boží láska chtěla-li se nějak jiným bytím rozdávat, pak si tyto jiné bytí musela nejprve vytvořit. Boží láska dochází svého naplnění tehdy Martine, když člověk, kterého Bůh miluje tuto Boží lásku uvědoměle přijímá, a vlastně nejen přijímá, ale tuto Boží lásku navíc i dobrovolně vrací, respektive sám tuto Boží lásku k sobě samému opětuje svou vlastní láskou k Bohu, protože naplněná láska mezi Bohem a člověkem si vyžaduje oboustranný a zpětný vzájemný pohyb od milovaného k milujícímu a zpátky!! Jednostranná láska Boha k člověku Martine, respektive láska člověkem neopětovaná není naplněná láska…

Dříve nebo později Martine takováto člověkem Bohu neopětovaná láska i z Boží strany odumírá, přičemž tělesnou smrtí tohoto člověka pak úplně zaniká! U nás křesťanů Martine má být tato Boží láska vždy opětována, ba dokonce má stále růst, protože já jako křesťan čím více jsem Bohem milován, tím více i já Pána Boha miluji, vždyť takováto čistá a upřimná vzájemná láska mezi Bohem a věřícím člověkem nutně roste nad všechny hranice osobních lidských zájmů a zbabělých ohledů dotyčného upřimně věřícího člověka, který nehledá žádný svůj osobní zájem, ale pouze touhou po vlastní křesťanské dokonalosti usiluje o permanentní růst intenzity své lásky k Bohu, aby se tato vzájemná láska mezi Bohem a člověkem po tělesné smrti tohoto upřimně věřícího člověka přetavila do vyšších dimenzí nekonečné lásky v Bohu! Proto skutečně upřimná láska člověka k Bohu nikdy nepřestává, a to ani tehdy Martine, když se nám třeba i nedaří, když sklízíme jeden životní neúspěch za druhým, ba dokonce pevně věřím, že i kdybych se třeba po smrti mých rodičů (pokud by třeba zemřeli dříve než já a já bych neměl žádné vlastní příjmy) stal třeba i tím nejbídnějším bezdomovcem (například pokud by se mi po eventuální smrti rodičů nepodařilo ani emigrovat do KLDR a požádat tam úřady KLDR o politický azyl podle ustanovení § 80 Ústavy KLDR z toho důvodu, že já coby příslušník pokrokově smýšlející pracující inteligence jsem ze strany buržoasních režimů ČR i SR vystavit surovému kapitalistickému vykořisťování, pronásledování pro pokrokové antiimperialistické názory, perzekuci pro obhajobu oprávněných třídních zájmů českých a slovenských pracujících plus dlouhodobě jsou porušována moje základní lidská práva dané jednak Deklarací lidských práv Valného shromáždění Organizace Spojených národů z 10.12.1948, jednak Paktem o sociálních…právech z roku 1966! Ba možná, že by soudruhy ze státní bezpečnosti KLDR zaujímalo i detailní informování o mé účasti na kontrarevolučních událostech v listopadu 1989 což by bylo nepochybně užitečné z aspektu poučení se o metodách, strategii a taktice boje vzrůstajícího kontrarevolučního hnutí pro zkvalitnění vlastní státně – bezpečnostní práce v zájmu obrany socialismu a míru! – za co bych jako protihodnotu očekával politický asyl v KLDR! ), tak ani ta skutečnost, že bych se stal tím třeba i nejchudším bezdomovcem by nijako nemohla vést k oslabení mé lásky v Bohu, lásky k bližnímu, ba vlastně svým způsobem ani lásky “k sobě samému”, protože Bůh nám přikázal svůj život chránit a jde-li o záchranu vlastního života, tak – s výjimkou zmaření života jiných lidí či jiného člověka – je mravně ospravedlnitelné v podstatě absolutně úplně všechno!

Ostatně Martine, náš Pán Ježíš Kristus řekl, že “když Vás pronásledují v jednom městě, utečte do jiného” – aniž by současně řekl něco o tom, že tato naše potencionální emigrace má mít jakési ideologické hranice, respektive, aniž by nám cokoliv říkal o tom, že by snad některé země měly být pro nás křesťany “tabu”; a tudíž emigrace do kterékoliv země světa, která bude garantovat můj život více než země původní je plně v souladu s etikou a morálkou upřimně věřícího křesťana (kromě toho skutečný křesťan je politicky a ideologicky přísně neutrální a tedy absolutně vůči žádnému státu a ani vůči žádné vládě nikdy nechová absolutně žádné politické nebo ideologické předsudky!!). Proto Bůh Martine jako absolutně dokonalá bytost chtěl, aby se i Boží láska skrze srdce svých věřících dále rozdávala; a právě proto bylo nezbytné, aby Bůh stvořil bytosti, schopné uvědomělé a dobrovolné lásky, respektive bytosti s rozumem a svobodnou vůlí, a tak Bůh stvořil člověka.

Před člověkem však ale Bůh vytvořil hmotný vesmír, který člověk jednak potřeboval pro svoji existenci Martine, jednak na to, aby člověk z velikosti a krásy vesmíru poznával svého Stvořitele, z tohoto poznání přešel k obdivu a z obdivu je již jen malý krůček k lásce, respektive k milování Boha jako první nezapříčiněné příčině veškerého bytí od kterého všechno pochází. Bůh tedy jak mně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy, tak i Vás Martine, a konec konců tak vlastně i všechny ostatní lidi stvořil z lásky, aby nás doslova “zaplavil” svojí nekonečnou láskou, umožnil nám existovat, být i žít v této nekonečné Boží lásce a já jako člověk mám tuto Boží lásku uvědoměle přijímat a svobodným rozhodnutím své vlastní vůle mám tuto Boží lásku opětovat – což je objektivně jediný možný “hlavní smysl mého života”!! Chápu, že je toho teď asi i na Vás Martine toho najednou jaksi moc – ostatně, jak již vím z mé zkušenosti, když se v mém vyprávění dostanu až sem, tak se mnozí lidé zde ptají na to “Jak je možné milovat Boha?”; na což je velice jednoduchá odpověď: Tím, že se dáváme milovanému (tj.Bohu). A poté se někteří lidé ptají i na to Martine, že prý “Co mohu dát Bohu?”, na což je též velice jednoduchá odpověď. Všechno!!…a pak ještě dodám, že zejména to nejcennější, co činí člověka člověkem, a to je rozum a svobodná vůle člověka. A dát Bohu svůj lidský rozum a svoji lidskou svobodnou vůli znamená Martine bezpodmínečně podřídit se Boží vůli, respektive bezpodmínečně poslouchat Boha! Boha milujeme tím Martine, že plníme Boží vůli, respektive, že posloucháme Boha!! Bůh později i sám nám to zjevil Martine, když náš Pán Ježíš Kristus nám doslova řekl: “Kdo mně miluje, zachovává moje přikázání!” (Jn 14, 23).

Nejsem si teď najednou úplně jist tím Martine, zda-li jsem se již explicitně zmiňoval o tom, že Boží láska činí člověka šťastným a blaženým, a proto chci teď pro jistotu jednoznačně říci to, že Bůh nás stvořil proto, aby nám mohl dávat svoji nekonečnou lásku, respektive proto, aby nás učinil nekonečně blaženými, ovšemže pouze zcela dobrovolně – Bůh totiž svoji lásku nikomu nijak nevnucuje – a tedy pouze tehdy, pokud budeme Boha my lidé dobrovolně milovat!! A právě tohle jsem se zde snažil trpělivou argumentací i vysvětlit, přičemž se domnívám Martine, že nyní se toto moje vysvětlení plně shoduje s tím, co zde říká i dětský katechismus tohoto našeho výše zmiňovaného věřícího druháčika svými slovy, že “Na světě jsme my lidé proto, abychom Pána Boha poznávali, milovali ho zachováváním Božích příkazů a tak se dostali do nebe – respektive takhle dosáhli nekonečnou blaženost! Bůh nám lidem tuto naši touhu po nekonečné blaženosti tak hluboce vštěpil Martine, že nikdo z nás nemůže popřít touhu po této blaženosti – ostatně vždyť jsme z ní vycházeli i při dokazování posmrtného života, nebe i pekla.

A nyní ze samé Boží podstaty jsem odvodil i cíl, pro který Bůh stvořil svět i nás lidi Martine, a současně i naši životní cestu, která nám lidem umožní dosáhnout tento náš hlavní životní cíl! Bůh stvořil vesmír pro člověka Martine, samotného člověka však ale Bůh stvořil pro sebe, aby ho objektivně i subjektivně mohl učinit absolutně a nekonečně šťastným – ovšemže za předpokladu, že tento člověk osobně i bude chtít být absolutně a nekonečně šťastný (což paradoxně vždy zřejmě není, respektive iracionální nenávist některých lidí proti Bohu a věřícím lidem fakticky svědčí o opaku, tj. o tom, že svými skutky podvědomě asi touží po věčném utrpení v pekle!). Vesmír, respektive “svět” jak jsem již řekl Martine, je pro nás lidi, respektive má nám lidem sloužit. To znamená Martine, že člověk - křesťan se “světem” nemá nikdy nechat zotročit! Všechno, co je od Boha, je dobré Martine; ba dokonce na světě či ve vesmíru v podstatě když se to tak vezme, tak absolutně vůbec žádná “věc” sama o sobě není zlá a tudíž všechno máme my lidé užívat natolik, nakolik nám pomáhají při dosahování našeho hlavního životního cíle (tj. permanentní, trvalá a maximální láska k Bohu jaké jsem schopen!!). Pokud by však ale nějaké bytí, a to ať již fakticky, či alespoň potencionálně mi naopak bylo, či alespoň potencionálně mohlo být překážkou na mojí cestě k Bohu – pak se ovšemže tohoto “bytí” zříkám Martine, odmítám ho, nechci ho, nenechám se tímto “bytím” nijak zotročit, a je-li to ke prospěchu věci, tak se tomuto “bytí” třeba i cílevědomě vyhýbám, respektive utíkám před ním (poznámka: v mém případě míním zde hezké mladé holky, peníze a jakýkoliv hodnotnější majetek, což jsou nebezpečí před nimiž se já osobně cílevědomě vyhýbám” a před čím “utíkám”; jinak ale záměrně mluvím všeobecně o “bytí”, protože uznávám, že to co je “nebezpečné”, je v podstatě u každého člověka značně individuální a relativní, respektive, že pro víru konkrétního člověka v Boha a pro lásku konkrétního člověka k Bohu může být prakticky u každého člověka “nebezpečné” něco úplně jiného a tedy to, čeho se já osobně plným právem velice bojím může být pro někoho jiného třeba úplně neškodné a naopak!).

Jakousi v Písmu Svatém Starého zákona stanovené povinnosti Martine, je kromě jiného i “podmaňovat si vesmír (tj. v nejširším slova smyslu: “svět”), ovládat ho” a tedy především poznávat – z čehož například v konkrétní rovině i pro Vás osobně Martine vyplývá povinnost pečlivě studovat a s co nejlepšími možnými studijními výsledky vystudovat tu vysokou školu, kterou právě studujete plus získat všechny dostupné akademické tituly, které z daného studia vyplývají; protože jestliže jste se na to tenkrát hlásil a přijali Vás ke studiu, pak je jen imperativem Božím vůči Vám Martine totálně obětovat absolutně všechno co nemá žádný pozitivní, tj. “podpůrný” vztah k Vašemu studiu a veškeré své intelektuální síly mobilizovat a čas svého “studentského života” (poznámka: pojem “studentský život” má dnes často velice negativní konotace jako kdyby šlo o čas permanentního flákání se, ale pro mne osobně vždy byl a je student křížencem horlivého pracovitého dělníka, houževnatého udatného vojáka a zejména mimořádně přísně asketického řeholníka!!) věnovat pouze Vašemu studiu, neboť na základě Boží vůle student pouze “spí, jí a studuje”, neboť nic jiného u studenta ani neexistuje, respektive by alespoň v souladu s Boží vůlí alespoň nemělo existovat – a Bůh Vám požehná! Ovšemže Martine, to co jsem o typickém studentovi napsal výše je pouze moje vize ideálního studenta jaký by mněl být; přirozeně, že Bůh má zajisté pochopení i pro různé lidské slabosti a to zřejmě ve výrazně větší míře než toto pochopení pro tyto lidské slabosti mám já samotný, což mi soukromě a mimo svaté zpovědi řekl můj zpovědník, a ač já osobně si sice nijak netroufám samého sebe jakkoliv či v čemkoliv se porovnávat s tím, “jak to hodnotí Bůh a jak já”, nicméně můj zpovědník je zkušený kněz a já tudíž připouštím, že možná, že třeba i má pravdu.

I když sice toto Vaše studium Martine je teď Vaší zcela nespornou velice důležitou povinností, přesto však ale ani zde nezapomínejte na tu skutečnost, že opravdivé vědecké poznání a ani žádné studium nikdy nemůže a nesmí být překážkou mojí náboženské víry! Naopak Martine, studium a věda musí Vaši víru v Boha, jako i Vaši lásku k Bohu vždy pouze jen a jen posilovat a rozmnožovat!!

V principu věřící člověk sice se má vyhýbat, a je-li toho třeba tak i utíkat před hříchem, jako i pokud je to možné, tak vlastně i před všemi “příležitostmi ke spáchání hříchu Martine, avšak to neznamená, že bychom měli jaksi “utíkat ze světa” jako takového. Ne, nic takového Martine – věřící člověk musí žít v tomto světě, a je-li to možné, tak pokoušet se ho v rámci daných možností i zkultivovat, humanizovat, demokratizovat, prostě usilovat se aby byl svět lepší. Křesťan Martine – pokud to závisí od něj samotného - se bez jakékoliv výjimky snaží vždy se všemi lidmi vycházet v dobrém a to včetně i těch lidí, kteří třeba i jinak sami nejsou ve společnosti oblíbeni. Křesťan Martine má zájem se všemi lidmi vycházet v dobrém a tudíž křesťan si žádné lidi za své nepřátele “nevolí” – to naopak když už, tak jsou to jiní lidé, kteří si za svého nepřítele “zvolí” jeho a tak křesťan musí toto jejich nepřátelství vzít pouze na vědomí, aniž by ale on křesťan byl tím, kdo toto vzájemné nepřátelství vyvolal. Křesťan Martine ani fyzicky, ani písemně a ani verbálně nikdy a na nikoho neútočí jako první.

Například není to tak dávno Martine, co jsem byl v jednom městě a tam dva pitomí pisálkové z jakéhosi plátku, který nehodlám jmenovat se vyptávali lidí na jejich osobní názor na jakousi prý trestní kausu ministra Čunka. K mému velkému údivu drtivá většina lidí tomuto ministrovi Čunkovi zlořečila, ačkoliv velice silně pochybuji, že by všichni tito géniové pana ministra Čunka osobně znali, tím méně, že by snad ministr Čunek jako člověk komukoliv z nich osobně nějak ublížil, respektive, že by kohokoliv z těchto náhodných okolojdoucích géniů pan Čunek osobně nějak písemně či verbálně někdy nějak osočoval či pomlouval. A dotyční dva sopláci – redaktůrci toho plátku mněli navíc tu nehoráznou drzost Martine, že dotyčnou svoji otázku položili i mně samotnému! Ale odpověděl jsem jim v podstatě pravdu Martine – řekl jsem jim, že: “pana Čunka osobně nijak neznám, nikdy jsem ho osobně ani neviděl a ani jsem s ním nemluvil a ani mi není známo, že by pan Čunek jakkoliv znal moji osobu, anebo dokonce že by mně někdy nějak veřejně osočoval. A tudíž ani nečekejte ode mě, že budu nějak pomlouvat člověka, který mně osobně nikdy a nijak neublížil. Když, tak udělal bych to pouze recipročně, a ani to ne jako první, tj. udělal bych to pouze tehdy, pokud by pan Čunek někdy osobně ať již písemně anebo verbálně osočoval předtím někdy moji osobu. To se ale doposud nikdy ještě nestalo! Jinou možností by pak bylo to, že bych já osobně měl nějaké vlastní nezpochybnitelné důkazy, že se pan Čunek dopustil nějaké nepoctivosti – takové důkazy však ale já taky absolutně žádné nemám! A Vám novinářům zásadně nevěřím! Více věřím politikům než novinářům!! Současnou Českou republiku sice nepokládám za zcela demokratickou zemi, nicméně politici alespoň přešli určitými polodemokratickými volbami a tudíž politici včetně ministrů mají určitou alespoň částečnou demokratickou legitimitu – na rozdíl od Vás všelijakých samozvaných pisálků a redaktůrků, které sice na rozdíl od politiků nikdy nikdo nezvolil a tudíž Vaše demokratická legitimita je absolutně nulová, přesto si však ale uzurpujete samozvané právo osočovat naše politiky. Teď je to předseda KDU ČSL Čunek, před ním to byl předseda ČSSD Groß, před nimi další politici atd. Tudíž články novinářů osočující politiky vnímám jako hyperbolicky zdeformovaný negativ, a neberu je nikterak vážně, a ač sice s pravicovými, liberalistickými politickými názory pana Čunka se rozhodně osobně neztotožňuji, zejména pak s jeho určitým – alespoň se mi to tak osobně vidí - nedostatkem osobní empatie, vstřícnosti, porozumění a soucítění s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi, nevidím žádný důvod pro to, abych ho snad nějak osočoval.

Jaká důležitá pravidla z těchto mých poznámek plynou pro náš osobní život: méně slz a neštěstí by bylo v národech, rodinách, ba často možná někdy i v nás samotných Martine, pokud bychom se my lidé nikdy nenechali zotročit sexem, alkoholem, nikotinem, drogami, hrou na hracích automatech, celodenním vysedáváním před televizorem, penězi, honbou za majetkem a nevím čím ještě, respektive pokud by ti lidé, kteří podléhají těmto satanským zvodům, satanským pokušením, respektive lidé, kteří nepanují nad přírodou, ale sami jsou jejími otroky v podstatě analogicky jako zvířata a tudíž osobně ani neuskutečňují hlavní životní cíl svého života, který jim vytyčil Bůh.

Teď se ku mně přistavila jedna z paní knihovnic a řekla mi, že do tří až čtyř minut musím skončit a pustit dalšího čtenáře ke svému počítači. Pokud jde o nás lidi Martine, tak třeba říci, že naší první povinností je Boha poznávat. Vždyť přece já jako člověk pouze to mohu milovat Martine, co poznám, a právě proto jsem tolik prostoru věnoval objasnění tohoto problému. To poznání Martine, které jsem já jako člověk touto cestou dosáhl však ani zdaleka nevyčerpává pravý pojem o Bohu. To co jsem pro Vás Martine zde napsal je ve skutečnosti pouze ten nejminimálnější základ, který by jak mně samotného, tak i pro Vás osobně Martine a v podstatě i pro všechny ostatní lidi mněl být povzbuzením k dalšímu hledání pravdy o Bohu, a to jak v přírodě samotné, tak i v samotných dějinách lidstva v zájmu hlubšího a důkladnějšího poznání Boha. Ovšemže Martine, že je možné klást si i takové otázky, zda-li snad Bůh samotný nás lidi nějakým způsobem sám nepoučoval, respektive zda-li samotný Bůh neoznámil nám lidem i nějaké hlubší pravdy o sobě samotném, o lidské duši, popřípadě o posmrtném životě a podobně, respektive zda-li třeba Bůh nějak konkrétněji nevyjádřil svoji vůli, kterou my lidé máme uskutečňovat. Tím bychom se však Martine ale dostali již před zcela nový problém, respektive problém Božího zjevení, a to tak jak se i ve skutečnosti uskutečňoval v dějinách lidstva. Nezůstává mi však ale bohužel dostatek času Martine, abych třeba ještě i tento problém otevíral. Zde se pouze omezím na pouhé konstatování Martine, že Boží zjevení se uskutečnilo v minulosti, a to v určité konkrétní historické době, kdy určitým způsobem Bůh promluvil nějak člověku, respektive kdy nejprve Bůh skrze ústa vyvolených lidí, respektive proroků promlouval k nám lidem, ale nejvýrazněji pak tehdy, kdy se sám Bůh stal člověkem v osobě Ježíše Krista, přičemž Ježíš Kristus nám lidem zvěstoval tak dokonalou nauku Martine, respektive tak jasné poznání o Bohu a našem postoji k němu, že v podstatě všechny tyto moje e-maily, které jsem Vám Martine napsal jsou ve srovnáním s tímto Kristovým Božím zjevením pouze jakýmsi ubohým koktáním a nejistým tápáním ve tmě.

V dalším bude proto nezbytné Martine se obeznámit důkladně zejména s osobou Ježíše Krista a Jeho učením tak, jak je obsaženo v jeho čtyřech životopisech, tj. v evangeliích. Mám velikou radost z toho Martine jak píšete, že jste si je již všechna čtyři evangelia zběžně přečetl. Bylo by však zapotřebí si je ale ještě přečíst ještě jednou Martine, tentokrát však mnohem pomaleji a důsledně, zejména se pak nad myšlenkami vyslovenými našim Pánem Ježíšem Kristem snažte vždy alespoň na chvíli poctivě zamyslet. Dále Vám vřele doporučuji Martine – nebojte se a přijďte do katolického kostela na mši svatou! Hlavu Vám tam určitě neutrhnou Martine, a návštěva kostela jako domu Božího spojená s aktivní účasti na bohoslužbách je ústředním jádrem naší náboženské víry. Z toho, že se každý večer modlíte “Otčenáš” jak jsem Vám poradil mám ovšemže velikou radost, avšak toto nestačí třeba jít i do kostela Martine, třeba jít mezi ostatní bratry a sestry v Kristu a společně s nimi se modlit! Pokud jste v kostele zatím ještě nebyl, tak Vám doporučuji Martine nejprve jen tak neformálně přijít k nejbližšímu katolickému kostelu, kterým ve Vašem případě Martine je…(poznámka: Cenzurováno!!!), který se nachází…(poznámka: Cenzurováno!!), který si nejprve pozorně obhlédněte jen tak zvenku tím, že si ho obejdete kolem dokola. V druhé etapě Martine tam zkuste do něj zajít někdy přes den mimo časů bohoslužeb, když je kostel otevřen. Poté ve třetí etapě Martine tam zkuste zajít někdy i během bohoslužby (tj. mše svaté). Já osobně pokud během mše svaté nejsem ani za oltářem, ani v zákristii a ani někde u varhanů, respektive pokud sedím někde v kostele v lavici, tak pokud je to možné, vždy si snažím sednout do úplně první lavice co nejblíže k oltáři. Ovšemže chápu, že tohle od Vás nemohu napoprvé rozhodně žádat Martine bohatě postačí, když se osmělíte posadit se někam alespoň do poslední lavice, anebo stát alespoň pokud možno co nejblíže za ní. Čím blíže k oltáři si troufnete Martine, tím větší radost mi uděláte. Já už ale teď musím končit Martine děvčátko za mými zády již nervózně přešlapuje, a ta knihovnice se dívá, hrozí že sem vlítne a proto raději již ihned se psaním tohoto e-mailu skončím,,,

S projevem své hluboké úcty k Vám Martine

Váš starší kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!