wz

Zpět na hlavní stránku!


JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola - 2 stručné poznámky na úvod:

1.)Tento nouzový soubor na webové adrese www.henryklahola.nazory.cz/LiborHalik.htm čtěte pouze tehdy, a jen tehdy, pokud z jakéhokoliv důvodu nefungují originální webové stránky, které se jinak nacházejí na webové adrese www.liborhalik.cz

2.)V současné době (minimálně od červenec - srpen 2008) tyto oblíbené webové stránky nacházející se jinak na adrese www.liborhalik.cz dlouhodobě nejsou v provozu, oficiální důvod toho proč tomu tak je server sděluje: "Výpadek MYSQL SERVERU".

c

Jak jsem uvěřil v Boha (r.1984) 6

Jako Mojžíš (r.1990) 7

2001. 8

Ladislav Pištora: Občan a jeho vztah k náboženství či víře v údajích sčítání

lidu ČR (z 1.3.2001) 8

2002. 9

Sodomský rozklad křesťanské kultury dnes (15.10.2002) 9

2003. 11

Úkolovali kněze, k agitaci pro sodomskou EU (26.2.2003) 11

Bůh: Hle otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. (11.3.2003) 12

Duchovní vyčerpání. Pak přednáška P. Philipa Reillyho z New Yorku (11.5.2003) 12

Požehnání biskupa a “Goliášovy“ urážky (červen 2003) 13

Až 5 let vězení lékaři dle návrhu protipotratového zákona (27.6.2003) 14

Desetitisíce klinických potratů se přesunuly do kategorie mikropotratů. 15

Nitroděložní tělísko a hormonální antikoncepce. 15

Mít pouze 3 děti je hřích. 17

Spor s vedením nemocnice (červenec 2003) 18

Do boje proti nám vyslali televizi (srpen 2003) 19

Reakce Štefanových na brněnský deník Rovnost (z 28.8.2003) 20

Vítězství u Krajského soudu ČR (29.8.2003) 21

Jako Ezechiel (září 2003) 23

Neurvalost městských strážníků (říjen 2003) 24

Odpor proti zastrašování pokutou 30 000,-Kč (23.9.2003) 25

1. brněnský pochod pro život (2. sobota v říjnu 11.10.2003). 26

Vražedná um.oplodnění a úřední past (18.10.2003). 30

Když pařáty přejedou po duši (23.10.2003). 31

Přepadeni anarchisty (8.11.2003 – 2. pochod) 33

Podání trestního oznámení (11.11.2003) 34

Kdy začíná život? Porodem, 12.týdnem těhotenství, či početím? Debatovali

poslanci a lékaři (18.11.2003) 34

S křížem před nemocnicí i ve všedních dnech (9.-20.11.2003) 36

Úřední past i anarchisty porazí 3.právník (21.11.2003) 37

Anarchisté rozmetáni (13.12.2003 – 3.pochod) 39

Opouštěn přáteli, posmíván přednostou kliniky (17.12.2003) 41

Vyčerpání z pochodů (20.12.2003 – 4.pochod) 42

Vánoční dárek – dopis z Midrlovy přestupkové komise (23.12.2003) 43

Masmédia informují o 5. brněnském pochodu pro život (27.12.2003) 43

2004. 44

Používáním Božího daru proti stresu (10.1.2004) 44

Pilát lékařem (10.1.2004 – 6.pochod) 45

Proroctví starce Serafíma Vyrického (17.1.2004) 47

Utrpení Ježíše Krista mě posilovalo (27.1.2004) 48

První zachráněné dítě (3.2.2004) 49

Zajistit ke kostelu policejní hlídku (3.2.2004) 49

Útok jihomoravské televize ČT1 (5.2.2004) 50

Mé starosti faráře – chudoba (5.2.2004) 50

Druhé zachráněné dítě (6.2.2004) 51

P. Pavel Mayer OP, teologický poradce Hnutí Pro život ČR, prosí kněze o mše sv.

za obměkčení srdcí poslanců (10.2.2004) 51

První brněnská večerní pobožnost za zastavení potratů (10.2.2004) 51

Na 7.pochodu jsme četli o tragédii Sodomy (14.2.2004) 56

Mé dopisy poslancům o potratech a jejich odpovědi (15.2.2004) 57

Potraty: poslanci dostávají tisíce dopisů i drsné fotografie (18.2.2004) 63

Nucení k potratu (19.2.2004) 64

Katolická církev otvírá první gynekologii pro věřící Slovenky (r.2004) 65

Zápasím proti kultuře lži a smrti (22.2.2004) 66

Druhá večerní pobožnost o pokání MUDr. Nathansona (4.3.2004) 67

V Kotli s poslancem Karasem (5.3.2004) 71

Dopis z Pekla (13.3.2004 – 8.pochod) 71

Poprvé s transparenty od maminek z azylu (13.3.2004) 72

Osvobozován skrze realitu (17.3.2004) 73

Hnutí rozeslalo videokazety se záznamem potratu 4000 institucím (22.3.2004) 74

Celostátní pochod pro život v Praze - před hlasováním poslanců (27.3.2004) 75

Většina poslanců ČR zůstala bezcitnými k nenarozeným dětem (30.3.2004) 75

Předpremiéra Gibsonova filmu Umučení Krista (31.3.2004) 76

Porodila císařským řezem děťátko a děkovala mi, že ji mé Žalmy zbavily stresu

(1.4.2004) 76

Fotografie zmoklého “teroristy“ (5.4.2004) 76

Biskup Simeon místo protestu, porodnici, i před novináři schvaluje (6.4.2004) 77

O velikonocích 2004 nutili křesťany k pornografii (8.4.2004) 78

Bůh vysvobozuje, odměňuje i trestá konkrétní lidí (14.4.2004) 78

Zastaly se mě ženy – matky (21.4.2004) 78

Prorocký sen o mé budoucí brněnské farnosti (23.4.2004) 79

Od časů fašismu se za lhaní a nemravnost netrestá (26.4.2004) 79

Zlomili kříž. Beru nový třímetrový (5.5.2004) 80

Nemocnice mě obelhává (11.5.2004) 81

Boží vůlí je: Pokračovat! (15.5.2004 – 9.pochod) 82

Polili cizího (19.5.2004) a obelhávali biskupa. 84

Poslanec Karas píše biskupovi, násilník dostal pokutu (7.6.2004) 85

Přednosta kliniky mi hrozí násilím (16.6.2004) 85

Podepisování petice a biskupova podpora (19.6.2004 – 10.pochod) 86

Vysvobozování Brna z rukou vrahů (24.6.2004) 87

Na nedělní mši svaté v celé ČR 405 000 katolíků (27.6.2004) 88

Šéfem EU maoista, proto “Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků“

(29.6.2004) 88

Sbírání podpisů a ničení nápisů na kříži (1.7.2004) 88

Umírněnost je dnešní farizejština, čili snaha líbit se více zlým lidem, než

dobrému Bohu (6.7.2004) 89

Po útoku TV Prima dostávám pěstí (8.7.2004) 90

Prezident Hnutí Pro život ČR s poslancem Jiřím Karasem se mě zastali (8.7.2004)

90

11.pochod a poděkování, že si nedala zabít dítě (15.7.2004) 91

Poslanec Karas se mne zastal v Lidových novinách (22.7.2004) 92

Zatčen starostou, strážníky naložen do auta (23.7.2004) 92

Umělé oplodňování starobních důchodkyň (26.7.2004), útok televize. 95

V přímém přenosu televize (27.7.2004) 96

Poslanec J.Karas poslal ministru vnitra podruhé žádost o zjednání nápravy

(28.7.2004): 97

Chtěli kvůli orgánům na transplantaci zprovodit ze světa její sestru (29.7.2004)

98

Přednosta kliniky se v televizním studiu zamotal do vlastní pasti (31.7.2004) 98

Ministr vnitra Bublan odpověděl poslanci Karasovi o mé ochraně (6.8.2004) 101

Soudní pře poslance Karase odročena (9.8.2004) 103

I.náměstek min.vnitra Mgr. Miloslav Koudelný k incidentu městských strážníků

(9.8.2004) 103

Odejdu, až zde nebudou provádět potraty. Katolický týdeník(22.8.2004) 104

Míla Pletánek v Brně. Svědectví: Na vlastní oči (1.9.2004) 105

Protiprávní zákaz brněnského pochodu (6.9.2004) 106

Žádám policii ČR o ochranu náboženského průvodu (9.9.2004) 107

13.brněnský pochod a sms od pravoslavného arcibiskupa Kryštofa (11.9.2004) 108

Biskup Simeon s televizí ČT1 na Obilním trhu (17.9.2004) 108

Mgr.Nemehová, považuji za úřední zmatení jazyků mé obvinění z přestupku v

č.j.VVP 1537/04. (28.9.2004) 114

Žádám policii ČR znovu o ochranu náboženského průvodu (1.10.2004) 117

Lékařka z genetického oddělení v Praze u Apolináře činí pokání (12.1.2005) 117

Přestupkové komisi Mgr.Nemehové znovu (26.10.2004) 120

V sobotním barevném TV Magazínu Právo “Muž s křížem před porodnicí“ (30.10.2004)

120

Žádám policii ČR o ochranu náboženského průvodu (5.11.2004) 123

Pochodu pro život v Brně 13.11.2004 se zúčastnil americký katolický kněz, který

inspiroval L. Halíka (13.11.2004) 123

P.Philip Reilly v brněnském kostele sv. Rodiny odpovídal (13.11.2004) 125

P.Reily stojí mnoho dnů před potratárnou zcela sám (13.11.2004) 125

ČT Sopoušková plánovala nafilmovat mé zatčení a rozpuštění pochodu s Reillym

(13.11.2004) 126

Jsme v demografické krizi, čas mi dá zapravdu (13.11.2004) 127

Varovný sen se naplnil, intrika diakona se projevila (14.11.2004) 127

Proti homosexualitě na ČT1 jihomoravského večerníku (16.11.2004) 127

V pátek na ČT1 od 21.55 mluvím proti potratům v 1.dílu nové talk show Jana

Krause “Uvolněte se prosím” za účasti předsedy ODS Mirka Topolánka a modelky

Ivany Christové (19.11.2004) 129

Biskup vyhověl intrikám, diakona Biljaka vysvětil na kněze, stal jsem se v

církvi přebytečným (21.11.2004) 129

Lenka Pletánková: Odpověď na anketu v BEROUNSKÉM katolickém zpravodaji

(27.11.2004) 129

Co si o potratech myslí matka Tereza? Jsou největší ohrožení míru (z projevu ve

Washingtonu r.1994) 130

Pravoslavná obec v Brně se distancuje od protipotratového "boje" kněze Libora

Halíka (28.11.2004) 130

Žádám policii ČR o ochranu náboženského průvodu (3.12.2004) 131

Přestupkové komisi Mgr.Nemehové v den početí Panny Marie (8.12.2004) 131

Rozdávám na pochodu v prosinci 2004, že mě biskup hodlá v lednu 2005 propustit

ze zaměstnání (10.12.2004) 132

Do rukou jsem toto předal bi.Simeonovi v kapli MUDr.Š.: 132

Eparchiální rada olomoucko-brněnského biskupství pravoslavné církve na svém

zasedání (14.12.2004) 133

Rada 4.právníka T.P. (17.12.2004) 134

P.Tomáš Halík po mně odmítl hodit kamenem (20.12.2004) 134

Biskup Simeon: Likvidaci zárodku považuji jako pan Halík za vraždu a přeju mu v

jeho počínání úspěch (23.12.2004) 135

2005. 135

Zápasí modlitbou. Marně? Boj otce Serafima (5.1.2005) 135

Právníkovi T.P. přeposílám dopis ředitele úřadu a informuji o snížení svého

měsíčního platu o 4 000 Kč (6.1.2005) 136

Od právníka paragrafy (6.1.2005) 137

Právníkovi e-mailem: Vážený pane P., (7.1.2005) 138

Žaloba na eparchiální radu k okresnímu soudu v Olomouci (7.1.2005) 138

Brzy ráno v Praze od právníka P. (8.1.2005) 139

18. Brněnský pochod pro život (8.1.2005) 140

E-mailem právníkovi P.! (8.1.2005) 141

Sexturistiku v Thajsku Bůh trestal zemětřesením. Němcová z milosrdenství Božího

přežila (8.1.2005) 141

Návrh plné moci právníkovi (8.1.2005) 142

Nečekaně dobrý telefonát od okružního protopresbytera (10.1.2005) 142

K nekřesťanským kompromisům a bludům mě tlačil kapucín, který minule dobře kázal

(11.1.2005) 142

Neustoupil jsem, připravil jsem si následující odpověď (11.1.2005) 143

Biskup Simeon napsal paní Ireně dopis s razítkem a datem (12.1.2005) 144

Zaslal jsem: Není důležité, co učí církev dnes, ale to, co učila vždycky a všude

(13.1.2005) 144

Kapucín a má odpověď o nebránění početí a celibátu (14.1.2005) 145

S 5.právníkem, JUDr.P. navštěvuji bi.Simeona a ředitele úřadu Aleše (14.1.2005)

146

19.brněnský pochod – z Pellicovy 2c (15.1.2005) 146

Kapucín nechce, abych použil slovo peklo na ulici (15.1.2005) 147

Bůh: “Pronásledovatelé dál nebudou moci“ (15.1.2005) 147

Kapucín: Tu svou kritiku té publikace Otec Pio Ikona ukřižovaného jsem přehnal

(16.1.2005) 147

Jak se cítí ženy po umělém potratu: 148

Azyl pro opuštěné matky, které odmítly potratit své dítě vypadá z pohledu

novináře takto: 148

Bi.Simeon mi dojetím políbil ruku za to, co dělám pro nemluvňátka a otevřel mi

své srdce (18.1.2005) 149

Mě v klerice a Karla Štefana bijí v pravoslavném chrámu v Třebíči (23.1.2005)

149

Na brněnském katolickém biskupském gymnáziu před aulou plnou studentů bylo

vděčně přijato mé svědectví proti potratům (24.1.2005) 150

Hrozné usnesení eparchiální rady (25.1.2005) 150

Zpráva o pochodu pro život ve Washingtonu (25.1.2005) 150

Biskup Simeon mi nabízí funkci pomocného duchovního nebo vyhazov (28.1.2005) 150

Telefonuje mi biskup Simeon (2.2.2005) 150

Dostávám v Opavě antimins (něco jako přenosný oltář) k bohoslužbám v bytě

(6.2.2005) 150

Prohlášení biskupů Pravoslavné církve v českých zemích k problematice

homosexuálních svazků a k některým v současné době rozšířeným hříchům (9.2.2005)

150

Potupně předávám svou farářskou funkci Ukrajinci Biljakovi (11.2.2005) 152

Před 20. pochodem jsem rozdal letáček proti legalizaci prostituce (12.2.2005):

152

Svatá liturgie v bytě pí Ireny. Zemřela fatimská vizionářka (13.2.2005) 154

Vyhláška proti odpůrci potratů neprošla (15.2.2005) 156

Mě, Dr.R.Malého, pana Nováčka a Matěje Kosinu před nemocnicí nečekaně filmovala

TV Prima (15.2.2005) 157

Jsem fackován, biskup mě podporuje, starosta se obrátí na metropolitu Nikolaje,

aby mou činnost zakázal (16.2.2005) 157

V radiu hlásili, že nejvyšší představitel pravoslavné církve v Česku a Slovensku

Nikolaj byl agentem StB (17.2.2005) 157

Začíná pravidelná sv.liturgie v našem bytě - jako ve stáji betlémské jeskyně

(20.2.2005) 159

Feministka: Novorozencům mužského pohlaví, by měli zlomit vaz (21.2.2005) 159

Odvolán Prof. ThDr. Pavel Aleš z funkce ředitele úřadu (22.2.2005) 159

Mgr. Libor Raclavský novým ředitelem eparchiálního úřadu olomoucko-brněnského

pravoslavného biskupství (1.3.2005) 161

Sdělil jsem po mši u sv.Máří Magdalény před 21.pochodem (12.3.2005) 161

Stojím před nemocnicí poprvé s horečkou 38 stupňů Celsia. Toho dne se měl konat

synod pravoslavných biskupů ČR a Slovenska (17.3.2005) 162

Proti prot. Jozefu Fejsákovi, jer. Janu Baudišovi a panu Markovi Novotnému

podává biskup Simeon žalobu k eparchiálnímu duchovnímu soudu (8.4.2005) 162

22. BRNĚNSKÝ POCHOD PRO ŽIVOT (9.4.2005) 162

Přestupkové komisi Mgr. Valerii Nemehové (22.4.2005) 162

David Povolný, student žurnalistiky: Pravoslavný kněz Libor Halík stojí před

porodnicí téměř dva roky (28.4.2005) 162

Vážený vladyko Simeone! (2.5.2005) 163

Milý otče Jiří S., nikdy dřív jsem nemohl konat bohoslužby v Brně – ale vždy

kdovíkde (3.5.2005) 163

23. BRNĚNSKÝ POCHOD PRO ŽIVOT (4.5.2005) 164

Vážený vladyko Simeone! (9.5.2005) 164

Novou starostkou Brna–střed se stala Dagmar Hrubá (10.5.2005) 164

Manželka kojí i nemluvňátko jedné svobodné matky, která se rozhodla nejít na

umělý potrat. (19.5.2005) 165

Eparchiální duchovní soud přijímá žalobu biskupa Simeona za oprávněnou

(2005-květen) 165

Slibované příběhy z Obilního trhu zasílám brněnskému katolickému biskupu

Cikrlemu (23.5.2005) 166

Co napsal Míla Pletánek, modlící se před potratárnou v Praze o tiskovém

prohlášení českomoravských pravoslavných biskupů (26.5.2005) 166

Biskup chce v pravoslavném tisku zveřejnit mé svědectví z boje proti umělým

potratům a zakazuje mým odpůrcům konat bohoslužby (6.5.2005) 167

Italské referendum o umělém oplodnění (7.6.2005) 167

Když vrah uvidí svou oběť, třeba se zastydí (24.6.2005) 169

TV Nova, pořad Kotel (poslední) s MUDr.Radimem Uzlem (1.7.2005) 171

Sexuolog Radim Uzel v pořadu Kotel prohlásil před velkou částí národa, že ve

Vatikánu je povolen sex od 12 let. 181

25. BRNĚNSKÝ POCHOD PRO ŽIVOT (9.7.2005) 181

METODY UMĚLÝCH POTRATŮ V ČESKÉ REPUBLICE. 181

INTERRUPCE. 182

Prenatální diagnostika: Triumf techniky, nebo Pandořina skříňka?. 184

Ambulantní evakuace dutiny děložní 188

Potrat? Není o co stát! 190

Potrat? Není o co stát! Komentáře. 191

V Praze u Apolináře (12.7.2005) 195

V Praze u Apolináře (22.7.2005) 198

Potratoví halekači (29.7.2005) 199

POTRATOVÁ LEGISLATIVA V EVROPĚ. 200

Anglikánská církev nepřeje občanským svazkům svých kněží (27.7.2005) 208

Odeslaná má odpověď na omyly kapucína o nezavržených (18.8.2005) 208

Kalifornští zákonodárci schválili sňatky homosexuálů (7.9.2005) 210

27. BRNĚNSKÝ POCHOD PRO ŽIVOT (10.9.2005) 210

Schwarzenegger vetoval zákon o sňatcích gayů (30.9.2005) 210

Biskup Simeon: Balada o nenarozeném dítěti (2005-říjen a listopad) 210

Jsem u ředitele komplexu 4 brněnských nemocnic (19.10.2005) 212

Vážený vladyko Simeone! (2.11.2005) 219

Vážený vladyko Simeone, za mou práci proti potratům se pravidelně modlí

pravoslavní křesťané v Rusku! (7.11.2005) 219

29. BRNĚNSKÝ POCHOD PRO ŽIVOT (12.11.2005) 220

“Stisk“ studentů žurnalistiky FSS MU. (29.11.2005) 221

Baby box není recept na potraty, ale pomůže (29.11.2005) 221

2005-11-29 Bylo mi sedmnáct, když jsem šla na potrat (29.11.2005) 222

Většina žen s potraty nesouhlasí, ale ani je neodsuzuje (29.11.2005) 222

Anketa: Více nemorální mi připadá zakazovat někomu jít na potrat, než potrat

samotný (29.11.2005) 223

Pokoj Boží Tobě i Tvé rodině Mílo! (1.12.2005) 224

Belgičtí gayové budou asi smět adoptovat děti (2.12.2005) 224

Papež zakázal svěcení gayů na kněze (29.11.2005) 224

Registrované partnerství homosexuálů v Británii platí od (5.12.2005) 225

Papež zakázal svěcení gayů na kněze. Kardinál Miloslav Vlk to komentuje

(5.12.2005) 225

Lidové noviny str.6: Kněz bojuje před porodnicí proti potratům (9.12.2006) 227

Sněmovnou zněla ostrá slova o homosexualitě (9.12.2005) 228

30. BRNĚNSKÝ POCHOD PRO ŽIVOT (10.12.2005) 229

Boží soud (13.12.2005) 229

Včera jsem dostal následující dopis z TV Nova (15.12.2005). 229

MARK Erzbischof von Berlin und Deutschland (26.12.2005) 231

2006. 231

Metropolita Herman vedl pravoslavné křesťany na 33.výročním pochodu pro život ve

Washingtonu (23.1.2006) 231

2006 Výzkumy potvrdily, jak těžké následky může potrat přivodit. 232

V roce 1948 pracovalo na jednoho penzistu 9,5 pracujících lidí, dnes už jen dva

(2006-leden) 233

FRANCIE: ZA KRITIKU HOMOSEXUÁLNÍHO CHOVÁNÍ HROZÍ POSLANCI VĚZENÍ (30.1.2006) 233

Otiskli mi na Grano Salis článek: Umělý potrat (14.2.2006) 234

Pravoslavná Speranza: Čekala jsem na někoho, jako jste Vy. Na někoho, kdo bude

stát před porodnicí a zpívat žalmy k Hospodinu (14.2.2006) 236

34. BRNĚNSKÝ POCHOD PRO ŽIVOT (8.4.2006) 236

ARGUMENTY PRO POTRATY (Vyvrácení těchto lží) (3.5.2006) 236

BRNĚNSKÝ POCHOD PRO ŽIVOT – s arcibiskupem Pravoslavné církve (35.pochod)

(13.5.2006) 239

Dne 15.5.2006 svědectví z Obilního trhu (15.5.2006) 239

36. BRNĚNSKÝ POCHOD PRO ŽIVOT (10.6.2006) 239

Rozhovor s Mgr. Liborem Halíkem PhD., duchovním Pravoslavné církve (pro Grano

Salis) (29.6.2006) 239

2006 Povzbudil mě zabitý brácha. Příloha Perspektivy 25/2006. 251

Prešovská pravoslávna eparchia v Prešove - eparchiálna rada. 254

Televízne noviny Markíza (videozáznam z Popradu pod Tatrami) (17.07.2006) zde:

254

2007. 254

Žádost Petra Vlčka (po 4.3.2007) 254

Obilní trh Brno – mladíček si přede mnou naschvál odplivl (15.3.2007) 255

Spolubojovník Míla Pletánek říká (20.3.2007) 255

Majer Pavel P. dominikán z Hnutí Pro život ČR (22.3.2007) 255

Od r.1960 do konce r.2006 dle ČSÚ v Česku popraveno bez soudu 3 miliony dětí

před porodem.. 256

DENÍK PRAVOSLAVNÉHO KNĚZE

Mgr.Libora Serafima Halíka PhD.

Z MODLITEBNÍ STRÁŽE PŘED NEMOCNICÍ na Obilním trhu v BRNĚ.

Jak jsem uvěřil v Boha (r.1984)

http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=6729&mode=thread&order=0&thold=-1

Narodil jsem se r.1966. Jako dítě jsem nebyl pokřtěn. Do r.1984 jsem nevěřil v

Boha. Do té doby jsem nikdy nebyl v žádném pravoslavném, katolickém,

protestantském kostele sám, ani jako dítě s rodiči, na bohoslužbě. Do té doby

jsem nikdy neměl v ruce Bibli, ani Korán, ani žádnou náboženskou knihu.

Pouze do svých zhruba 6 let se maminka, babička a babiččina sestra se mnou

modlily: “Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, aby vždycky hodná

byla, Pánu Bohu se líbila. Duši tělo opatruj, andělíčku, strážce můj.“ Dvakrát

do roka - na Štědrý den a na Mikuláše jsem jako básničku pak spolu s bratrem

předříkával “Otče náš“ povinně, i když už jsem v pohádky a v Boha nevěřil. Tehdy

jsem si podle komunistických knížek pro děti myslel, že Bůh je pohádka.

Náhle, nečekaně jsem si r.1984 zlomil pravou ruku na velmi nevhodném místě.

Dlouho jsem nosil sádru a nemohl se věnovat svému koníčku – nešlo mi udržet

dalekohled při ornitologickém sledování ptactva. Tehdy jsem měl čas reagovat na

pozvání kamaráda setkat se s lidmi, kteří věří v Boha, čili jak jsem si tehdy

myslel – s lidmi věřícími na pohádky. Byli to členové Církve bratrské v Horních

Počernicích v Praze 9. Cítil jsem se mezi nimi dobře, ale nechtěl jsem, aby

někdo věděl o tom, že se s těmi “pohádkáři“ stýkám. Byli to hodní lidé, navzájem

si zdarma pomáhali při opravách vlastních domů. Také financovali ze své vlastní

kapsy a stavěli svépomocí modlitebnu (kostel) v Horních Počernicích.

Nechtěl jsem věřit jako dospívající na pohádky, ani na Boha, kterého jsem tehdy

pokládal za pohádkovou bytost. Až nouze, smutná porozvodová situace doma, kde

jsem žil s matkou, mě donutila vyzkoušet si, zda Bůh je či není pohádkovou

bytostí. V noci, když doma všichni spali jsem zašel potmě do sklepa a zde vstoje

řekl přibližně toto: “Bože, jestliže existuješ, dej se mi poznat.“ V tu chvíli

jsem ucítil ohromnou lásku od mně dosud neznámé bytosti. Současně jsem byl

velmi jemně, ale nekompromisně přemístěn do uctivě pokorné polohy na kolena. Ten

pocit lásky byl tak intenzivní, že jsem věděl a dodnes vím, že mě Bůh miluje víc

než kdokoliv z lidí i daleko víc než vlastní máma.

Teprve poměrně dlouho po tomto zážitku jsem začal číst Nový zákon a to zamčen

tajně na záchodě, neboť má máma strašně moc žárlila na to, že věřím v Boha víc

než v ni.

Tolik pro začátek

Mgr. Libor Serafím Halík PhD., dnes duchovní Pravoslavné církve, ženatý, otec 6

dětí

Jako Mojžíš (r.1990)

Myslím, že vzorem každému knězi musí být Kristus. On, když visel na kříži,

hlasitě recitoval Žalmy, např. verš: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

Jako křesťan a kněz Pravoslavné církve jsem přesvědčen, že mám hlasitou

modlitbou Žalmů přivádět vrahy dětí k pokání podobně jako Kristus přivedl k

pokání a do ráje jednoho z lotrů, co visel vedle něj na kříži.

Mé mamince, které lékaři řekli, že nebude moci rodit, se zjevil anděl a řekl jí,

že se jí narodí syn. Narodil jsem se v Praze roku 1966. Brzy má maminka přestala

věřit Bohu, i když si zážitek pamatovala. Byl jsem vychováván jako ateista. V

ateizmus jsem přestal věřit až r.1984.

V létě 1985 jsem málem zemřel utopením v rozvodněné Dyji. Zabýval jsem se

ornitologií. Jednou jsem se byl podívat na ptačí společenství na území

novomlýnských nádrží. Abych se dostal do jedné lokality, chtěl jsem přeplavat

Dyji u Šakvic. Jenže v tom okamžiku patrně vypouštěli horní nádrž, chytla mě

vlna a já jsem se ocitl pod pokácenými stromy. Stáhlo mě to pod hladinu a bylo

jasné, že se utopím. Tak jsem v duchu prosil: “Bože, zachraň mě a já tě budu

poslouchat.“

V tu chvíli se stal zázrak. Náhle jsem měl hlavu nad hladinou, nad tím

neuspořádaným shlukem plovoucích kmenů stromů. Opravdu se mi podařilo vymanit se

z pasti a přežít. Celou noc jsem pak pochodoval zaplaveným bažinatým územím, ve

kterém jsem se vůbec neorientoval. Tento zážitek byl pro můj další život

rozhodujícím.

Bůh mi zachránil život výměnou za slib, že ho budu poslouchat. O to jsem se pak

ze všech svých sil snažil. Proto jsem požádal o křest v Církvi bratrské. Poté mě

uprostřed roku 1986 zasáhla přímo do srdce věta Ježíše Krista, kterou omylem

přečetl z kazatelny Církve bratrské v Horních Počernicích tatínek mého

nejlepšího kamaráda Petra K.: “Prorok nikde nebývá v nevážnosti, leč v své

vlasti a v svém domě.“ (Evangelium sv.Matouše, 13.kapitola, 57.verš, Žilkův

překlad) Možná proto jsem brzy nato přestal žít ve svém rodném domě. Ten o

několik let později má maminka i prodala. Asi proto žiji od r.1989 na Moravě a

ne v rodných Čechách.

Den před vyslechnutím té věty jsem byl právem obviněn jedním člověkem ze

samolibé duchovní pýchy a ze svévolného duchovního plánování. Zažil jsem hrůzu z

Pekla - z věčné opuštěnosti dobrým Bohem, neboť jak učí svatý apoštol Petr: “Bůh

se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.“ (Viz 1.list Petrův,

5.kapitola, 5.verš) Prosil jsem Pána Boha o odpuštění a slíbil mu, že přestanu

plánovat. Vzápětí jsem během celé noci zažil něco, co lze snad označit biblickým

termínem “pomazání Duchem svatým“. (Dnes mohu konstatovat to, že zážitek se do

jisté míry podobal zážitku Motovilova, když hovořil se svatým Serafimem

Sarovským o Svatém Duchu. Tento zážitek je v pravoslavné teologii dobře znám od

r.1903, kdy byl poprvé zveřejněn tiskem.)

Několik dní po vyslechnutí té věty jsem celé dny hořce plakal nad svými hříchy.

Poté i nad hříchy obyvatel Československa. Pak jsem byl nečekaně povolán v

posledních dvou letech komunistického panování na dvouletou základní vojenskou

službu. Za praktikování mé křesťanské víry mi tam hrozili vězením, mučením, ba i

smrtí. Neustoupil jsem jim, a přesto se mi nic nestalo. Ještě na vojně roku 1988

jsem slíbil Bohu, že jsem ochoten podstoupit jakékoli utrpení, umožní-li to

obyvatelům Československa poznat Boha, plakat nad svými hříchy a neskončit

navěky v Pekle.

Po pádu komunismu, mi r.1990 bylo vnuknuto, že se mám stát jakoby Mojžíšem.

Zhruba o měsíc později 26. či 27.5.1990 jsem dostal vidění, které mě rozplakalo

a současně přimělo k nestěhování se zpátky do Čech. Když jsem se seznámil s

publikací teologa Tomáše Špidlíka o východním křesťanství a tím i s pravoslavím,

obrátil jsem se na tehdejšího olomouckého biskupa Kryštofa. Ten mi nabídl

vystudovat prešovskou pravoslavnou bohosloveckou fakultu. Tu jsem absolvoval

dálkově v Olomouci a pak doplnil disertací o “Nepřátelích rodiny“. Roku 1995

jsem byl v Olomouci vysvěcen pravoslavným biskupem Kryštofem na kněze. Krátce

předtím, coby jáhen (diakon), jsem měl na setkání pravoslavného moravského

duchovenstva přednášku o britských speciálních jednotkách Commandos ve 2.světové

válce. Použil jsem to jako podobenství o nutnosti vytvoření podobných, avšak

duchovních jednotek v duchovním křesťanském boji proti zlu. Roku 2002 po

vypracování disertační práce o nepřátelích současné rodiny, jsem prohlédl a

začal vidět současnou duchovní i fyzickou sebevraždu Evropy naplno.

2001

Ladislav Pištora: Občan a jeho vztah k náboženství či víře v údajích sčítání

lidu ČR (z 1.3.2001)

http://snem.cirkev.cz/download/Pistora.htm Také v časopise Teologie&Společnost

6/2003, vyšel v listopadu 2003

V roce 2001 se tedy k náboženskému vyznání přihlásilo celkem 3,3 milionu osob

představujících z celkového počtu obyvatel necelou jednu třetinu. Naopak osob

bez vyznání bylo sečteno přibližně 6 milionů, tedy tři pětiny všech. Zbývající

část obyvatel, vzhledem k možnosti na položenou otázku neodpovědět, spadá do

kategorie nezjištěno. Jedná se přitom o devět set tisíc osob tvořících necelou

jednu desetinu všeho obyvatelstva. Jaké jsou důvody tohoto vývoje po relativně

pozitivním výsledku v roce 1991, nelze exaktně zjistit a je možné se pouze

domnívat, které faktory hrály nejvýznamnější roli.

Jak je zřejmé z uvedených čísel, k poklesu počtu věřících došlo mezi dvěma

sčítáními u většiny církví. V případě Církve římskokatolické, podílející se na

počtu věřících sedmi osminami, představoval úbytek 1,3 milionu osob, což

odpovídá necelém jedné třetině (31,8 %) všech. Počet osob hlásících se k dalším

významným církvím – Českobratrské církvi evangelické a Církvi československé

husitské – je poměrně nízký, podle sčítání se pohybuje přibližně kolem sta

tisíce osob. O co byl ve srovnání s římskými katolíky jejich úbytek málo zřejmý,

o to více je výraznější v relativních číslech. V případě evangelíků jejich počet

poklesl o tři sedminy (42,5 %) a u československé církve se tento úbytek blížil

téměř polovině (44,3 %).

Nárůst zaznamenala naopak řada malých církví a společností, celkově se jedná o

331 tisíc osob podílejících se na všech věřících jednou desetinou a na úhrnu

obyvatel 3,2 %. K tomu možno podotknout, že k dvaceti šesti církvím a

společnostem jmenovitě uváděným v tiskopise (podle počtu sečtených mj.

Náboženská společnost svědků Jehovových, Pravoslavná církev v českých zemích,

Evangelická církev augsburského vyznání v ČR, Slezská církev evangelická

augsburského vyznání, Církev bratrská, Církev adventistů sedmého dne, Církev

řeckokatolická) se přihlásilo 150 tisíc, na ostatní a nepřesně určené komunity

připadla větší část, tedy 180 tisíc osob.

Uvedeným stavem tak bylo víceméně jednoznačně prokázáno, že patříme mezi výrazně

ateistické země Evropy. To potvrzuje i srovnání s údaji o religiozitě v

některých jiných zemích. Nám nejbližší soused, Slovenská republika, zjistil při

sčítání v roce 2001, že v zemi je 84,1 % věřících, přičemž k římskokatolickému

vyznání se hlásí 68,9 % obyvatel. Počet věřících se přitom oproti roku 1991

zvýšil, neboť jejich podíl dosahoval 72,8 %. V Rakousku sečetli v roce 2001 86,0

% věřících a samotní římští katolíci představují 73,7 % všech obyvatel. O rok

starší údaj z Polska udává, že v zemi je celkem 92,6 % věřících, přičemž

římskokatolického vyznání je 90,5 % obyvatel.

Pokusme se nyní charakterizovat některé základní poznatky o věřících obyvatelích

republiky. Nejvýraznějším znakem, zjištěným již při sčítání v roce 1991, je

územní diference mezi západní a východní částí republiky. Počet věřících se

směrem na východ z minimálních dat v západních oblastech absolutně i relativně

jednoznačně zvyšuje.

Vysvětlitelným zjištěním je rozdíl mezi podíly rozvedených osob věřících a osob

bez vyznání. Prakticky ve všech věkových skupách počínaje 20-24letými se více

rozvádějí osoby bez vyznání než osoby hlásící se k náboženskému vyznání. Ve

středním věku, kde jsou rozvedení nejčetnější, je rozdíl nejvýraznější, přičemž

u žen je vyšší než u mužů. Ve srovnání s rokem 1991 se přitom tyto diference

prohloubily. To pravděpodobně souvisí s hlavním důvodem tohoto stavu, kterým je

výrazně zodpovědnější přístup věřících k manželství vyplývající z náboženské

věrouky. Posledním jevem, který je možné zmínit, je trvající vyšší plodnost

věřících žen při srovnání se ženami bez vyznání.

Další podrobné údaje je možné nalézt na internetových stránkách Českého

statistického úřadu www.czso.cz

Náboženské vyznání obyvatelstva:

http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/p/4110-03 Plodnost a sňatečnost žen.

Kód publikace 4118-03 (obsahuje část týkající se vlivu náboženského vyznání na

plodnost žen).

(Ladislav Pištora absolvoval Vysokou školu ekonomickou a vystudoval obor

sociologie a estetika na FF UK v Praze. Je zaměstnancem Českého statistického

úřadu a externím doktorandem oboru masová komunikace na FSV UK.)

2002

Sodomský rozklad křesťanské kultury dnes (15.10.2002)

Přednesl jsem v CB Hor.Počernice

Vážení otcové a matky, milé sestry a bratři, připravil jsem si pro vás pár

důležitých informací z mé disertační práce o manželství, rodině a jejích

nepřátelích. Tuto práci jsem obhájil v červnu r. 2002 na Prešovské univerzitě.

Bratři a sestry, předem vás upozorňuji, že má práce je založena na faktech,

která jsou dost nepříjemná. Následující půlhodinu si možná budete připadat jako

na zubařském křesle, neboť uslyšíte mnoho smutných informací. Tolik na úvod.

Mnohá náboženství učila a učí, že člověk se může dotýkat nadpřirozeného

světa, čili božstva, skrze nemanželský a nenormální sex. Z toho důvodu obývali

pohanské chrámy prostitutky a někdy i homosexuální prostituti. Bylo to např. ve

starověkém Řecku, Mezopotámii a Indii. V hinduistických chrámech Indie žili

prostitutky a eunuchové převlečení za ženy až do konce 19. století. Hinduistické

chrámy jsou dodnes ozdobeny symboly penisů a vagín. Mnozí dnešní hinduističtí

guruové používají své sperma k zasvěcení svých žákyň a žáků. Současní

tantrističtí buddhisté věří, že se skupinovými sexuálními orgiemi a sexem s

příbuznými, tj. incestem, osvobodí z koloběhu převtělování a dosáhnou

dokonalosti. Africké pohanské kmeny věří, že nadlidskou sílu získá ten, kdo se

dopustí incestu se svými rodiči, dětmi, sourozenci. Např. válečníci od břehů

jezera Malawi praktikují incest s matkou, aby tak získali kouzlo, chránící je

před střelami. Lovci kmene Tonga nebo Nkomali praktikují incest se svými

dcerami. V čínském taoismu je vynášeno smíšení energií - ženské jin a mužské

jang jako předpoklad dlouhého života a pak nesmrtelnosti. Proto podle zvyklostí

zbožných Číňanů z Tchaiwanu a Hongkongu nemůžete uzavřít dobrý obchod, aniž

byste se současně vyspal s nějakou pannou. Aby měli jistotu, že jde o pannu,

použijí 8-10ti letou holčičku. Proto většinu sexuálních turistů – pedofilů v

současné Kambodži tvoří japonští a především čínští podnikatelé.

Není divu, že všechna tato náboženství plodnosti jsou podle učení svatých

apoštolů prokletá.

Když počátkem 4. století uvěřil ve vzkříšeného Krista římský císař

Konstantin, začala se formovat státní křesťanská civilizace. V ní byla

nemanželská sexualita postavena mimo zákon. Byla trestná. Tato civilizace

existovala více než 1 000 let. Až ve 20. století ztráta svaté opatrnosti

otevřela náboženstvím plodnosti (smilstvu) dveře do civilizovaného světa. Koncem

toho století došlo k největším změnám sexuální morálky a sexuálního chování lidí

za posledních 1 000 let.

První tzv. vědecký podnět ke zrušení institutu manželství přinesl v 19. století

Bedřich Engels. “Komunistický manifest “ požadoval zrušení manželství a rodiny v

budoucí éře komunismu. Proto V.I.Lenin znehodnotil instituci manželství a rodiny

v Sovětském svazu. Současně 8.11.1920 uzákonil likvidaci nemanželských dětí

skrze státem organizované umělé potraty – interrupce. Tehdy byly manželská

nevěra, rozvod a interrupce, čili vražda dítěte, mimo území Sovětského svazu

něčím špatným a křesťanská civilizace byla proti nim. Následná obří kriminalita

ohrozila vládu sovětského diktátora Stalina. Ten proto r.1934 přiznal manželství

pozitivní civilizační hodnotu.

Na Lenina navázala na tzv. západě obdivovatelka terorismu a fašismu, feministka

Margaret Sangerová (1879-1966). Ta založila Mezinárodní federaci plánovaného

rodičovství (IPPF), společnost propagující a od 60. a 70. let i vykonávající

interrupce po celém světě. Na Engelse, Lenina a Sangerovou navázal

severoamerický darwinista Alfred Kinsey. Tento biolog byl bisexuálním pedofilem.

Stal se zakladatelem vědního oboru sexuologie poté, co r.1948 vydal odbornou

publikaci “Sexuální chování muže “ a r.1953 “Sexuální chování ženy“. Tento

vzdělaný a inteligentní pedofil oklamal ostatní vědce. Oklamaní vědci poté

svedli západní soudce, státníky a veřejnost. Bylo to snadné, neboť ve 20.

století masy školní mládeže musely nekriticky přijímat Darwinovu evoluční teorii

v rámci povinné výuky na všech státních školách světa. Teprve r.1981 byly

odhaleny pedofilní sklony zakladatele sexuologie A. Kinseye a to na 5. světové

sexuologické konferenci v Jeruzalémě Dr. Reismannovou. K odhalení došlo pozdě,

neboť Kinsey zemřel r.1956 a r.1973 byla na základě jeho písemných argumentů

prohlášena homosexualita za zdravý a normální způsob života. Je velkým

neštěstím, že spolupracovníci Kinseyových pedofilních experimentů na dětech

nebyli nikdy potrestáni. Ba naopak, dodnes tito lidé a jimi vychovaní žáci

přednášejí na školách a univerzitách sexuologii. Sedí jako vedoucí experti v

národních a mezinárodních fórech, kde se jedná o sexuální výchově. Podílejí se

na práci parlamentních legislativních výborů a komisí. Prosazují teorii, že té

sexuální menšině, která praktikuje pedofilii a sexuální styk s příbuznými, čili

incest, se musí dostat stejných práv, jakých se dostalo homosexuálům. V České

republice tuto teorii propagují vůdcové české Společnosti pro plánování rodiny a

sexuální výchovu (SPRSV), která je pobočkou Mezinárodní federace plánovaného

rodičovství (IPPF). Je to sexuolog MUDr. Radim Uzel, Csc.; psychiatr a poslanec

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.; psycholog Doc. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. Díky

Kinseyovi a jeho nekritickým stoupencům došlo ke zmírnění až k úplnému zrušení

státních trestů za sexuální delikty v Evropě a v polovině států USA, došlo k

celoevropskému zrušení trestu smrti i za skupinová znásilňování a za sadisticky

provedené vraždy. Vězeňské tresty se zkrátily, a tak znásilněné ženy i

homosexuály znásilnění chlapci a příbuzní zavražděných se musí obávat o svůj

život. Potrestat smrtí vraha je zakázáno, současně je ale např. v Holandsku od

1.4.2002 dovoleno popravit pacienta staršího 16-ti let lékařem – jde o

euthanasii. Československý parlament a prezident V.Havel po r.1989 snížili

tresty za sexuální kriminalitu. Proto je dolní hranice trestu za znásilnění

dospělých žen snížena na 2 roky –bylo tedy umožněno ukládat za tento delikt i

jen podmíněné, čili žádné tresty. Dolní hranice trestu za pohlavní zneužití v

dětství je snížena na 1 rok. Proto přestává být incest někdy v případech

pohlavního styku otců a nevlastních otců s dcerami soudně trestán a tzv. se řeší

pouhým rozhovorem v ambulanci a psychologické poradně.

Stoupenci Kinseye vyučují od 70. let 20. století sexuální výchovu jako povinný

předmět na státních základních školách na tzv. západě a od 90. let i v Rusku.

Díky tomu a díky státnímu finančnímu zvýhodňování svobodných matek před matkami

vdanými se zde rozmáhá sexuální spolužití bez manželství. Ve Švédsku se 40% dětí

rodilo mimo manželství už r.1983. Proto existuje v severozápadní Evropě generace

pětapadesátiletých svobodných matek, které mají již dospělé děti. Na Islandu se

proto r.1999 narodilo mimo manželství 62% dětí, ve Švédsku r.1998 více než 50%

dětí, v Dánsku a Norsku r.1998 50% dětí, ve Velké Británii r.1999 38% dětí, ve

Francii r.1998 40% dětí. Přitom ještě r.1967 se ve Francii narodilo mimo

manželství pouze 6% dětí. Tento nový západoevropský trend, inspirovaný Engelsem

a Leninem, napodobuje po r.1989 i Česká republika. R.1996 se u nás narodilo mimo

manželství 16% dětí, a r.2001 už 23,5% dětí.

Výjimkou z trendu je v Evropě pouze Itálie, Švýcarsko a zejména Řecko. V

tradičně katolické Itálii a evangelicko-katolickém Švýcarsku se r.1998 narodilo

mimo manželství 9% dětí. V tradičně pravoslavném Řecku se r.1998 narodila mimo

manželství pouze 3% dětí.

Evropský parlament – orgán Evropské unie (EU) opakovaně doporučuje, např. v

rezolucích k respektování lidských práv z r.2000 a 2001, všem členským a

kandidátským zemím EU, aby zvýhodňovaly nemanželský způsob pohlavního soužití po

finanční, právní, daňové, sociální aj. stránce. Jak to vypadá v praxi? Např.

sňatkem by v Německu svobodná matka přišla o státní dotaci 12 000 Kč (zhruba 400

dolarů) měsíčně, v Dánsku o 15 000 Kč (zhruba 500 dolarů) měsíčně a ještě by

musela začít platit nájemné, které za ni dosud platil dánský stát. Co nás čeká?

Vždyť v minulých 1 000 letech byl nemanželský styl pohlavního života typický

pro propuštěné vězně a recidivisty!

Situace se může zlepšovat pouze v USA. Tam je zformováno silné hnutí na obranu

křesťanských tradičních rodinných hodnot, a proto tam bylo novým zákonem na

přelomu tisíciletí omezeno finanční zvýhodňování nemanželského sexu.

A co Kinseyem a Mezinárodní federací plánovaného rodičovství (IPPF)

propagovaná homosexualita, která je financována také Rockefelerovou nadací? Je

zdravá? Český lékař Štěpán Rucki konstatuje, že u homosexuálních mužů – tzv.

samic, se vyskytují poruchy svěračů konečníku. Proto dochází k mimovolnému

odchodu stolice, což vyžaduje nošení plen. Tito lidé trpí řitními vředy,

trhlinami a hemeroidy. Častější je u nich výskyt rakoviny konečníku a s ohledem

na blízkou anatomickou polohu také postižení prostaty.

Dr. Gerard Aardweg z Holandska 29.5.2001 sdělil v české poslanecké sněmovně, že

dogma sexuologů o tom, že homosexuální orientace je vrozená, je překonané.

Platilo tak před 10-15 lety. Vědci v posledních letech prokázali, že u

homosexuálů neexistují žádné genetické ani hormonální odchylky.

Sexuologové, kteří tvrdili, že homosexualita je vrozená a nedá se léčit, měli

málo vědeckých poznatků. Např. Dr. Robert Spitzer byl hlavním protagonistou v

rozhodnutí Americké asociace psychiatrů vyjmout homosexualitu ze seznamu diagnóz

mentálních chorob (chorob mysli, myšlenek) v r.1973. Později přednesl na výroční

schůzi této asociace to, že vyslechl 200 lidí (143 mužů a 57 žen), kteří

hovořili o své zkušenosti přechodu od homosexuality k normální heterosexuální

orientaci, který trval přinejmenším 5 let. V čase provádění výzkumu žily již dvě

třetiny mužů a polovina žen v heterosexuálním manželství. Řekl: “Jako většina

psychiatrů jsem si myslel, že sexuální chování se dá tlumit, ale sexuální

orientaci nelze změnit. Nyní se domnívám, že tomu tak není; někteří lidé se

mohou změnit a také se mění.“

Dr. Aardweg v české poslanecké sněmovně sdělil, že většina homosexuálů není

schopna dlouhodobě žít v homosexuálním vztahu s 1 partnerem. Z mnoha průzkumů je

totiž známo, že aktivní homosexuál má za život průměrně ještě 550 chvilkových

partnerů, i když má přitom 1 stálého partnera. Podle amerických průzkumů

gay-psychologů si pouze 4% homosexuálů byla navzájem věrná. Současně tento vztah

zdánlivé věrnosti trval méně než 5 let.

Přesto Dánsko, Holandsko, Finsko, Švédsko, Belgie, Německo, Francie, Norsko,

Island a Maďarsko začaly v 90. letech 20. století zavádět obřad sňatku

homosexuálů na radnici (Ve Francii existuje manželství homosexuálů bez

slavnostního obřadu). Upozorňuji, že pro manželství homosexuálů se vžil matoucí

termín registrované partnerství. V r.2001 přijalo Parlamentní shromáždění Rady

Evropy doporučení č.1474, kterým žádá členské státy Rady Evropy – čili i Českou

republiku, aby přidaly do svého zákonodárství registrované partnerství osob

stejného pohlaví. Současně Evropský parlament, tj. orgán Evropské unie (EU) v

rezolucích z r.2000 a r.2001 o lidských právech doporučuje členským a

kandidátským státům EU totéž. Co si počneme až budou pornografické příběhy

homosexuálů promítat povinně na videu našim dětem jejich učitelé sexuální

výchovy na státních školách?

Bohem zjevené přikázání zní: “Nebudeš obcovat s mužem jako se ženou. Je to

ohavnost.“ (Lev 18, 22) Prorocké varování z knihy Zjevení je jasné. Zj 14, 9-13:

Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: “Kdo kleká před šelmou a před

její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku, bude pít víno Božího

rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a

sírou před svatými anděly a před Beránkem. A jeho muka neuhasnou na věky věků a

dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal

si vtisknout její jméno. Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží

přikázání a věrnost Ježíši.“ A slyšel jsem hlas z nebe: “Piš: Od této chvíle

jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od

svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“

Možná tím cejchem je vynucený souhlas s homosexualitou. Buďme, prosím, opatrní.

Prosím vás, proste Hospodina na svých modlitbách, aby se nenaplnil ďábelský plán

úplné destrukce rodin a “misijního “ rozšiřování homosexuality v naší vlasti.

Pravděpodobně ještě nepřišel čas celosvětového posledního soudu. Bůh se dosud

může smilovat nad naší republikou. Každý den ho o to, prosím, žádejme a v

duchovním zápase zachovejme věrnost Pánu Ježíši.

2003

Úkolovali kněze, k agitaci pro sodomskou EU (26.2.2003)

MF Dnes dne 26.2. 2003 uveřejnila článek “Kampaň pro EU odstartují faráři“ V

kostelích je rozdáno 200 000 propagačních brožur, zhotovených společnými silami

naší vlády a představených křesťanských církví a náboženských společností. Kněží

se tak stali první skupinou, jež se má chopit vládního úkolu agitace pro

Evropskou Unii. Chce se po duchovním, aby rozdával brožurky, vysvětloval

přednosti EU a vyzýval lidi, aby hodili do urny lístek se slovy “ANO“. Tak si to

přeje státní moc a kdo jiný má jako první být jejím náhončím než kněz. K tomu je

vyzývají ČBK i Ekumenická rada, od nichž dosud marně čekáme, kdy se ozvou na

příklad proti televizním pořadům plným násilí, magie, erotiky, která podle

průzkumů mají nejvyšší sledovanost včetně věřících a přivádějí obrovské zástupy

na cestu do pekla.

Autory brožury jsou dva lidé z Ministerstva zahraničí ČR, dále pět “konzultantů“

- po jednom z Československé církve evangelické, Církve československé husitské

a Ekumenické rady církví a dva z Římskokatolické církve.

Přitom ale titíž duchovní, kteří vedou ve prospěch státní moci kampaň pro EU,

odmítají podpořit programy proti potratům, registrovanému partnerství a na

obranu rodiny, což by bylo “zasahování do politiky“.

Všechny členské státy EU mají povinnost podílet se finančně i jinak na tzv.

rozvojové pomoci zemím “Třetího světa“. To schválil Evropský parlament 245 hlasy

proti 180. Součástí této pomoci jsou i potraty. Nyní jsou potraty financovány na

základě zákona EU, který má přednost před zákony jednotlivých zemí.

V rámci rodinné politiky EU též všechny členské země zavedly ve školách tzv.

sexuální výchovu, která není ničím jiným než naváděním k předčasným pohlavním

stykům, jak o tom svědčí vzrůstající počet “nechtěných“ těhotenství mladistvých.

...

Autoři brožurky nemluví pravdu. Ve svobodě a bez obav z neposlušnosti může

katolík hodit do urny lístek s označením “NE“ Evropské Unii. Poslušnost církevní

tradici a autentické Kristově nauce musí mít přednost před poslušností lidem,

kteří se těmto hodnotám zpronevěřili.

(Doplňuji: Této propagandy jsem se neúčastnil.)

Zle, nebo ještě hůř? 21.3.2003

http://www.svedomi.cz/aktuality/a2003/adf_030321_zleeu.htm

Bůh: Hle otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. (11.3.2003)

Večer 11.3.2003 mě zvláštním způsobem oslovil text Zjevení sv. apoštola Jana v

3.kapitole 7.-13.verš. Zejména verši 8.-10., kde vzkříšený Kristus praví: “Vím o

tvých skutcích. Hle otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít.

Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.

Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a

nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že

já jsem si tě zamiloval.“

Duchovní vyčerpání. Pak přednáška P. Philipa Reillyho z New Yorku (11.5.2003)

4.5.2003 mi malý syn mého kamaráda řekl: “Strejdo, ty jsi duchovní. A víš, že

jsi dobrý duchovní? Protože máš duchovní vyčerpání. Duchovní vyčerpání je dar od

Boha. Ten mohou mít jen dobří lidé. Já bych také chtěl mít tento dar.“ 8.5.2003

jsem prosil: “Pane Bože, dej mi prosím sílu, abych se nebál lidí, kteří Tě

zradili a zrazují.“ Jiří U. se za mě modlil: “Bože dej, ať není sám, opuštěný.

Dej mu spolupracovníky.“ Následujícího dne mi neznámá žena předala vzkaz od

Boha: “Mé srdce nad tebou jásá, Já nad tebou rozjasním svou tvář. Důvěřuj mi. Já

s Tebou udělám věci, které ještě neznáš.“ Cítil jsem, že pláču a ta žena dojetím

také plakala. Její známá se za mě modlila. “Bože, prosím, dej mu nový jazyk

chvály, modlitby za uvolnění Ducha svatého na tento národ, na církve.“

11.5.2003 jsem v Praze vyslechl přednášku katolického kněze Msgr.Philipa

Reillyho, Sc.Dr., z New Yorku. Řekl, že člověk, který zabije či dá zabít

nemluvně před porodem, skončí navěky v Pekle. Oslovilo mě to. Pochopil jsem, že

takto dopadne každý vrah nenarozeného dítěte, nezhnusí-li se včas sám sobě.

Bude-li sám sebe až do okamžiku své smrti považovat za nevinného, bude trestán v

Pekle věčně. Zde je zkrácená část čtyřhodinové přednášky otce Reillyho, který

stojí denně 5 až 6 hodin v New Yorku před potratovými klinikami a modlí se

růženec. Tomu všemu ovšem předcházela činnost v hnutí Operace záchrany. Tam

tento kněz protestoval vší svou lidskou silou, když svým tělem bránil těhotným

ženám vstoupit do interupční kliniky. (PZ: Podobně jako ekologičtí aktivisté,

když blokují vchody do atomových elektráren.) Také odmítal platit daně státu.

Státu, který od roku 1973 z těchto daní přispívá na provoz interupčních klinik.

Státu, který zákonem chrání vražedné potratáře. Byl zatčen mezi prvními

protestujícími, spolu se svým katolickým biskupem. Televize, rádio, noviny a

časopisy o jejich protestu úmyslně mlčely, nebo je ukazovaly jako teroristy. Za

první dva roky po uzákonění ďábelského práva na potrat (tj. do roku 1975) bylo

zatčeno 50 000 protestujících lidí, to je 10x více, než za celou dobu

protestního hnutí za občanská práva černochů v Americe. Otec Reilly říká: “I

Ježíš s apoštoly byli zatčeni za pravdu.“ V USA bylo v posledních desetiletích

20. století prezidenty nadoživotně jmenováno mnoho takových nejvyšších soudců,

kteří jsou pro svobodnou volbu těhotné matky dát ještě před porodem potratit své

dítě. Otec Reilly říká: “Protože jsme nikde v masmediích nemohli zveřejnit

obrázky zabitých dětí, tak jsme vytvořili vlastní politické strany a media.

Zkoušeli jsme všechno, co je v lidských silách, ale kultura smrti se přesto

zvětšovala. Tehdy v roce 1989 jsem plně pochopil, že interrupce jsou přímo od

Satana a řekl jsem vysílený před Nejsvětější svátostí: “Pane Ježíši, nemohu to

dělat dál, vzdávám se. Pouze Ty to Bože můžeš udělat. A všechno se změnilo. Bůh

mi dal armádu: 3 babičky, 1 dědečka a 1 dívku. Řekl jsem: “Tohle že je všechno?“

A Bůh mi odpověděl: “Kdybych ti dal více, myslel by sis, že to děláš ty sám.“ S

touto chatrnou armádou šel otec Reilly před největší potratovou kliniku, kde se

provádělo 20 000 potratů ročně. Za půl roku stálo v Reillyho armádě před

klinikou 60 lidí. V té době byl otec Reilly rektorem kněžského semináře.

Biskupem v New Yorku byl právě jmenován nový člověk - Daily. Hned první den

tento biskup sloužil v semináři mši svatou. Po ní k Reillymu přišel a řekl:

“Slyšel jsem, že se modlíte u potratových klinik. Nebude Vám vadit, když se k

vám připojím?“ A šli, jejich zbraní byl růženec. Šli na Golgotu, křížovou cestu,

kde se dnes prolévá Ježíšova krev. Více než tisíc lidí se připojilo k biskupovi.

Všechna media o tom informovala. Bylo to podle zákona a ústavy. Novináři se

ptali biskupa: “Budete diskutovat se šéfem kliniky? Biskup řekl: “Já tady

nejsem, abych diskutoval, já jsem se přišel modlit. Není o čem diskutovat, život

je svatý.“ Tímto méně silovým a více modlitebním zápasem dosáhl Reilly toho, že

za deset let zrušili v diecézi New York 23 potratových klinik z celkového počtu

43. Reilly dále říká: “Je důležité se modlit na těchto místech, aby se

připomnělo, co se tam děje. Mluvíme se ženami před i po potratu, máme centra, na

které se ženy v tísni mohou obrátit.“ Dnes (tj. v květnu 2003, kdy byl natočen

rozhovor) se k Reillyho armádě v Severní Americe přidalo již sto katolických

biskupů a pět kardinálů, kteří slouží na ulicích měst modlitební vigilie za

nenarozené děti. Na otázku, proč to ze začátku dělá tak málo lidí, odpovídá otec

Reilly: “Je to proto, že lidé se bojí. Vždyť i na Golgotě byl jenom jeden z

učedníků. Potřebujeme zapomenout na sebe a začít myslet na druhé, potřebujeme

milost Boží a odvahu. Musíme být intelektuálně přesvědčení, že je to důležité.

Marie a Jan byli u kříže, také i my máme být u kříže. Je to důležité, když je

někdo na Golgotě. Hnutí pro život je laické hnutí a to vědomí a milost byla dána

jim - laikům. Oni k sobě přitáhnou kněze a biskupy. Není to něco, aby jste

čekali až vám to biskup dovolí. My jsme Kristovo tělo, my jsme dostali poslání

začít. Biskup diecéze by se neměl uvádět do těžké situace. Nemůžete od něho

čekat něco, co vlastně ještě neexistuje. Když uvidí, že lidé dělají něco

dobrého, bude to tolerovat, když uvidí zlé, zastaví to. Až bude vidět, že

přichází ovoce svatého Ducha Božího, pak můžete jít a požádat ho, aby se modlil

s vámi. Nemějme strach, Bůh přece hadovi říká: Mezi tebe a ženu položím

nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu

rozdrtíš patu.“ (viz 1Mojžíšova 3.15)

Dne 15.5.2003 Ludvík K., v dobách komunismu tajně vysvěcený na kněze, byl velmi

nadšen z četby zkrácené verze mé disertační práce o nepřátelích současné rodiny.

Souhlasil s mým návrhem, že jedinou nutnou možností k útoku na bezbožnost je

vyjít přímo na ulici. Říkal, že je to zhouba nás křesťanů v České republice, jak

hrozně se bojíme lidí. 20.5.2003 mě v Brně Msgr.P.Reilly vyzývá k práci před

nemocnicí slovy: “Ty bys to měl dělat tady!“ Zve mě na praktický týdenní zácvik

do Vídně.

Požehnání biskupa a “Goliášovy“ urážky (červen 2003)

Prosím o požehnání svého pravoslavného biskupa Simeona. Ten mi ho dává. Školím

se 30.5.-6.6.2003 ve Vídni i tím, že stojím v černé klerice u vchodu největší

potratové kliniky v Rakousku.

S velkým strachem jsem si stoupl v Brně poprvé před nemocnici v pátek 13.6.2003.

V černé klerice duchovního se tu sám a poprvé modlím Žalmy před vchodem na

Obilním trhu od 9.00 do 11.30. Toho dne jen potichu. Od toho dne zde budu stát

každého všedního dne. Zpočátku v různou denní dobu. V r.2004-2005 od 10.00 do

12.00 hodin, r.2006 zhruba od 11.00 do 12.00. Stát tak dlouho dokud v této

porodnici nepřestanou zabíjet nenarozené děti. Své tehdy sedmileté dcerce jsem

doma řekl, že lékaři od dob Lenina věřili, že miminko v bříšku je jen ryba či

opice, kterou mohou zabít. Avšak od zavedení jakési zvláštní kamery v 80.letech

20.století všichni lékaři ví, že v maminčině bříšku je člověk. Lékaři si ale už

zvykli zabíjet, a tak zabíjejí dál. Přitom často lžou rodičům, že odstraňují z

bříška uspané maminky pouhý shluk buněk. Modlím se: “Bože, prosím, pomoz mi

přivést náš národ k pokání. Ve jménu Ježíše Krista vzkříšeného. Amen.“

V pondělí 16.6.2003 jsem zde s Karlem Š. a spolu se modlíme Žalmy poprvé nahlas.

Přemýšlel jsem, zda je vhodné, abych chodil před nemocnici v klerice. Vždyť

snazší by bylo chodit tam v civilu. Když jsem šel v klerice zpět domů, zastavil

mě mladý Róm. Velmi mě prosil, abych mu vymodlil vysvobození z fetování. Bez

kleriky by nepoznal, že věřím v Boha ani že jsem kněz. Proto sem chodím stále v

klerice. Klerika je Božím znamením.

V úterý 17.6.2003 se na Obilním trhu seznamuji s paní Marcelou, vdovou,

zdravotní sestrou z Bohunic. Modlím se za ni: “Bože, prosím, spas ji hlavně

navěky. Chceš-li, uzdrav ji z rakoviny tak, aby zvěstovala Tvou slávu dalším

lidem. Ve jménu J.Krista vzkříšeného. Amen.“ Správce objektu nemocnice,

dvoumetrový “Goliáš“ Kopecký, mě (někdy i mé spolupracovníky) od tohoto dne až

do vánoc r.2003 téměř denně urážel. Každý týden, někdy i každý den na mne

posílal městskou policii. Vysmíval se mi, že to tady dlouho nevydržím, že mě to

brzy přestane bavit. (Nevydržel to však on, neboť od července 2004 zde již

nepracuje.)

Ve středu 18.6. jsem zde s Karlovou manželkou.

Ve čtvrtek 19.6.2003 se na Obilním trhu modlím: “Bože, prosím, spas tu počatou a

dosud nenarozenou Marii. Pomoz její mamince s těhotenstvím, porodem. Ve jménu

J.K. vzkříšeného – na znamení Tvé slávy.“ O modlitbu mě prosila její babička. Po

návratu se doma cítím nesmírně vyčerpán. Proto se mylně domnívám, že jsem

onemocněl. Avšak v noci před ulehnutím k spánku má moje manželka vidění. Tím

viděním jí i mně dobrý Bůh symbolicky ukazuje, proč jsem vyčerpán. Ukazuje nám i

budoucí užitek, který má námaha přinese. Ve třech obrazech manželka vidí jednoho

velmi unaveného, námahou sedřeného muže. Nevidí jeho tvář, vidí ho vždy zezadu.

V prvním obraze muž zvedá a odstraňuje kameny - často přetěžké balvany, z

nekonečného pole. Ve druhém obraze to nekonečné pole oře. Ve třetím obraze

nekonečný lán zralého obilí žne. Žeň je doprovázena nesmírnou radostí.

V pátek 20.6.2003 Karlova manželka Míša prožívá, že Žalm 22, verše 13-15 jsou o

dětech, které lékaři umělým potratem zaživa trhají na kusy (tzv.kyretáž).

Odpoledne nakupuji v Brněnské tiskové misii první letáčky “Neberte mi to dítě“ a

od Ludvíka K. dostávám peníze na nákup dalších.

O víkendu je o Brněnské tiskové misii v Křesťanském magazínu televizní pořad.

Já se doma modlím: “Bože, prosím, chceš-li abych následující týden chodil k

nemocnici, ať jsem zdráv a bez teplot.“

Stalo se. Byl jsem bez teplot. Proto v pondělí 23.6.2003 v 9.10 s Karlem Š.

poprvé rozdáváme letáčky této misie. Předtím se z rádia dozvídám, že u polských

břehů zakotvila holandská potratová loď, přestože v Polsku je umělý potrat od

roku 1993 zakázán.

V úterý 24.6.2003 stojím poprvé nejen v klerice, ale i s plakátem proti umělým

potratům, přivázaným kolem těla. Je to fotografie dítěte v děloze s nápisy:

“Mami, zachraň mě, já chci taky žít“ a “Potraty zavedl Lenin a Hitler“. Stojím

zde dopoledne skoro 6 hodin sám. Pak jsem tu 2 hodiny odpoledne s Karlovou

manželkou. Modlím se zde: “Bože, prosím, uzdrav z rakoviny tu jehovistku Kamilu,

se kterou jsem zde dnes mluvil. Ať svědkové Jehovovi poznají, že Ty i teď činíš

divy. Ve jménu J.K.vzkříšeného.“

Ve středu 25.6.2003 zde stojím 6.50-8.40.

Ve čtvrtek 26.6.2003 se zde objevuje nový spolupracovník Petr C., který mě doma

včera navštívil. Lidé si nečekaně berou tak moc letáčků, až nám zcela došly.

V pátek 27.6.2003 zde byli se mnou už 2 spolupracovníci – Petr C. a Radek P.

V pondělí 30.6.2003 mě před Obilním trhem v 9.20 zastavila plačící neznámá paní

Hana a prosila o požehnání a modlitbu. Kromě toho jsem jí dal letáčky. Modlil

jsem se na Obilním trhu do 12.00.

Až 5 let vězení lékaři dle návrhu protipotratového zákona (27.6.2003)

Návrh protipotratového zákona je hotov, šanci na schválení nemá

http://prolife.cz/zpravy/?zid=217

27.06.2003, Zpravodajství ČTK

Praha - Až pět let vězení by hrozilo lékaři, který provede potrat, předpokládá

návrh novely, který dnes sněmovně předložila skupina osmi lidoveckých poslanců a

Petr Pleva z ODS. Kriminalizace potratů ale v parlamentu zřejmě nemá šanci na

úspěch. Ukázala to již dříve anketa ČTK mezi poslanci. Sami autoři předlohy ji

chápou spíš jako otevření diskuse.

Poslanci v čele s Jiřím Karasem (KDU-ČSL) navrhli, aby za provedení potratu

hrozilo pět let vězení, případně zákaz činnosti. Až k roku vězení by mohl být

podle novely odsouzen člověk, který ženu k potratu svede nebo jí k němu pomáhá.

Samotná žena, která by potrat podstoupila či se zbavila nenarozeného dítěte

sama, by trestána nebyla, navrhli poslanci.

Potrat chtějí umožnit jen pro případy, kdy je nutný k záchraně ženina života a

tehdy, když je těhotenství následkem znásilnění. Termín "vyvolání potratu nebo

usmrcení plodu" v legislativě navrhují nahradit slovy "usmrcení počatého, ale

dosud nenarozeného dítěte."

Předlohu nepodepsali všichni lidovečtí poslanci, je mezi nimi třeba

místopředseda strany Jan Kasal, naopak podpis šéfa KDU-ČSL Cyrila Svobody chybí.

Také jediný zástupce ODS mezi předkladateli Petr Pleva již dříve řekl, že jde o

jeho osobní iniciativu.

Ohlasy ostatních poslanců jsou většinou záporné. "S tím nesouhlasím," řekla ČTK

již počátkem května předsedkyně zdravotního a sociálního výboru Milada Emmerová

(ČSSD). I komunistický místopředseda sněmovny Vojtěch Filip je proti. "Nemyslím

si, že je možné porušovat práva matky," uvedl.

Ředitel Ústavu pro matku a dítě v Praze-Podolí Jaroslav Feyereisl míní, že se

návrh na absolutní zákaz potratů vymyká racionálním úvahám. "Povede to k tomu,

že ženy začnou samy sebe poškozovat," řekl již dříve Mladé frontě Dnes. Někteří

kritici rovněž uvedli, že novela by vyvolala "potratovou turistiku", kterou jsou

podle nich nuceny podstupovat ženy z Polska, kde jsou potraty zakázány.

"Z dotazu na ministra vnitra Stanislava Grosse vyplývá, že ani takzvaná

'potratová turistika' směrem (z Polska) k nám prakticky neexistuje," napsali ale

autoři novely v důvodové zprávě. Potraty považují za výraz "hlubokého pohrdání

lidským životem." "Narození dítěte je prvním lidským právem," uvedli.

Počet potratů v České republice od roku 1989 klesá. Ještě v roce 1990 jich bylo

100.000. Autoři předlohy s odvoláním na oficiální statistiky uvedli, že za

posledních pět let to bylo přes 180.000.

Desetitisíce klinických potratů se přesunuly do kategorie mikropotratů

V Česku je klinickým zásahem přerušeno každé čtvrté těhotenství. Tento poměr

odpovídá poměru v USA. V Rusku je počet porodů a potratů dosud vyrovnaný.

(Zdroj: Lidovci přišli s přísným zákonem proti potratům, 30.06.2003, Hospodářské

noviny http://prolife.cz/zpravy/?zid=216 )

Žena, která používá hormonální antikoncepci či nitroděložní tělísko nevědomky

zabije minimálně jedno své dítě každoročně tak, že se počaté embryo díky hormonu

či tělísku není schopno uhnízdit v děložní výstelce a zemře hlady. Žena o své

vražednosti většinou neví, lékaři informaci o vraždě maskují latinskou

terminologií a lhaním neodborníkům. Nastává situace: Já vraždím, ty vraždíš, ale

nevíme o tom, a tak se cítíme nevinní, civilizovaní. Bůh však vraždění vidí. Bůh

bude soudit i za hříchy nevědomé. Běda nám i všem církevním patýřům, kteří o

této vraždě mlčí.

Nitroděložní tělísko a hormonální antikoncepce

http://prolife.cz/zpravy/?id=149&search=antikoncepce

Některá fakta k usnadnění odpovědné volby

Dnešní manželské páry mají k dispozici celou řadu způsobů regulace početí a

mohou se svobodně rozhodnout, který z nich použít. Zodpovědní manželé budou

chtít své rozhodnutí zakládat na spolehlivých informacích. Manželé, kteří se

nechtějí zabývat účinky a důsledky své volby, rozhodují vlastně jen o tom, kdo

provede výběr za ně.

Oblast regulace početí je zamlžená nejen tím, že výběr jedné metody proti druhé

značně ovlivňují citové pohnutky, ale také nedostatkem přístupných vědeckých

informací o působení a důsledcích různých forem antikoncepce. Nabízíme informace

o pilulkách a nitroděložních tělískách, které patří k dnes často používaným

metodám regulace početí.

Co je nitroděložní tělísko?

Nitroděložní tělísko, známé u nás původně pod názvem DANA, je různě tvarovaný

kus relativně nereaktivní umělé hmoty (polyetylénu), který zavede lékař do

dělohy ženy za učelem regulace porodnosti. Některé z novějších typů tělísek

obsahují aktivní chemické látky jako progesteron nebo měď, které se pomalu

rozpouštějí a lokálně zvyšují jejich účinek.

Jak nitroděložní tělísko působí?

Nitroděložní tělísko prakticky neovlivňuje ovulaci nebo oplodnění (početí).

Svého účinku dosahuje v první řadě tím, že zabraňuje nidaci, t.j. uhnízdění nově

počatého dítěte v děložní sliznici (endometriu). Jak píše dr. R. Uzel: "Globálně

můžeme říci, že v důsledku zavedení IUD (Intra Uterine Device) [nitroděložního

tělíska] se v dutině děložní vyvolá obranná reakce na cizí těleso. Uvedou se do

zvýšené pohotovosti imunitní mechanismy, a tím se vytvoří nepříznivé prostředí

pro uhnízdění vajíčka, také však přímo nepřátelské prostředí pro mužské spermie

..." (Radim Uzel, Ženské otazníky, Praha 1987, str. 74) Vzhledem k prvnímu z

těchto dvou účinků je tedy tělísko abortivem.

Co je abortivum?

Abortivum je prostředek, který způsobuje potrat zásahem do vývoje dítěte

počatého v lůně. (Ralf G. Rahwan, "Pharmacological approaches to birth control,"

1. část, U.S. Pharmacist, říjen 1977) Ministerstvo zdravotnictví, vzdělání a

sociální péče Spojených států definovalo potrat následujícím způsobem:

"Všechna opatření, která narušují životaschopnost zygoty [oplodněného vajíčka] v

kterékoliv době mezi okamžikem oplodnění a ukončením porodu jsou přesně vzato

zákroky vyvolávajícími potrat." (Letáček Ministerstva zdravotnictví, školství a

sociální péče USA,

Jak hodnotí účinek tělíska odborníci?

Podle Výboru sdružení amerických lékařů pro lidskou reprodukci: "...se působení

nitroděložního tělíska zdá být jednoduchým lokálním jevem. To, že tento

prostředek znemožňuje nidaci už oplodněného vajíčka, považujeme za

nejpravděpodobnější mechanismus jeho působení." (Výbor sdružení amerických

lékařů pro lidskou reprodukci, "Evaluation of intrauterine contraceptive

devices," Journal of the American Medical Association, 199:9, 27. února 1967,

str. 155) Nidací v děložní sliznici získává dítě od svého druhého týdne výživu

pro další vývoj. (Robert A. Hatcher, et al., Contraceptive Technology:

1978-1979, New York: Irvington, 1978, str. 36)

Dr. Robert Edwards řekl v příspěvku předneseném na Konferenci o výzkumu

plánovaného rodičovství v anglickém Exeteru r. 1971: "Většina vědců dnes uznává,

že účinek [tělíska] se u mnoha [živočišných] druhů včetně člověka projevuje na

uhnízdění vajíčka." (Robert Edwards, "The physiologist and contraception," práce

předložená Konferenci pro výzkum plánování rodiny v Exeteru, Anglii, 1971) Ve

vyčerpávajícím přehledu více než 400 článků k tomuto tématu uzavřel dr. Thomas

Hilgers: "Ve světle běžně přijímaných lékařských definic antikoncepce, abortiva,

těhotenství, početí a potratu je vidět, že vzhledem ke svému primárním účinku

musí být nitroděložní tělísko zařazeno mezi abortiva." (Thomas W. Hilgers, "The

intrauterine device: contraceptive or abortifacient?", Minnesota Medicine,

červen 1974, str. 493-501)

Jak znemožňuje nitroděložní tělísko nidaci?

Dr. Hilgers zaznamenal několik možných vysvětlení účinku tělíska, mezi nimiž

jsou děložní stahy, chronická infekce a vylučování protilátek, jež mohou nový

život při vstupu do dělohy zničit. (Thomas W. Hilgers, znovu otištěno v časopise

Marriage and Family Newsletter s dodatky, 5:1, 2, 3, leden-březen 1974, str. 14)

Má nitroděložní tělísko další abortivní účinky?

Ano. "Subklinická těhotenství se vyskytovala ve 12 až 44% cyklů žen užívajících

tělíska," podle studie dr. Markku Seppaly ze Všeobecné univerzitní nemocnice v

Helsinkách. (Markku Seppala et al., "Pregnancy-specific beta-glycoprotein and

chorionic gonadotropin-like immunoreactivity during the latter half of the cycle

in women using intrauterine contraception," Journal of Clinical Endocrinology

and Metabolism 47:6, 1978, str. 1216.) Podle výsledků 18 studií pacientek s

nitroděložními tělísky bylo 28.6% těhotenství potraceno a dalších 8.4% bylo

mimoděložních a vyžadovalo chirurgický zákrok. V uhlazeném jazyce medicíny

nitroděložní tělísko přispívá tedy k "promrhání" 37% plodů z těchto těhotenství.

(Hilgers, Minnesota Medicine, op. cit., str. 497.)

Má nitroděložní tělísko vliv na zdraví ženy?

Ano. Může způsobit vážné komplikace, které zahrnují krvácení, infekce v pánevní

oblasti, mimoděložní těhotenství a perforaci dělohy. Ty mohou být příčinou

trvalé neplodnosti. Většinu případů řeší chirurg, některé mohou způsobit i smrt.

("Pelvic inflammatory disease in IUD users," F.D.A. Bulletin, květen-červenec

1978, str. 19; viz rovněž: V. Beralová, "Reproductive mortality," British

Medical Journal, 15. září 1979, str. 633; Christopher Tietze, "Intrauterine

contraception: a research report," Studies in Family Planning, č. 36, 1968, str.

36; Physicians' Desk Reference, 33. vydání, Oradell, New Jersey: Medical

Economics Company/Litton Industries, 1979, str. 1254.) Výrobci nitroděložních

tělísek uvádějí v brožurce pro pacientky 31 možných komplikací. (Searle

Laboratories, "For the Patient: Cu-7 Brand of Intrauterine Copper

Contraceptive," Chicago: G.D.Searle, 1. srpna 1977, str. 7-9.) Po zavedení

tělíska do dělohy zůstává v pochvě viset konec vlákna, které je k němu

připevněno. Toto vlákno představuje trvalé spojení mezi dělohou a pochvou a

umožňuje bakteriím z pochvy přístup do jinak sterilní dělohy. V USA, kde se

uživatelky soudí s výrobci o miliónové náhrady způsobených škod, se tělíska dnes

již prakticky nepoužívají. Výrobci nacházejí namísto toho odbytiště v

rozvojových zemích a ve východní Evropě, kde nejsou uživatelky ještě dost

informované a nepožívají právní ochrany, umožňující jim požadovat odškodné.

Praktické závěry

I když skutečná podstata působení nitroděložních tělísek ještě není bezpečně

známa, nedá se rozumně pochybovat o tom, že dosahují svého účinku regulace

porodnosti časným potratem, pokud k otěhotnění došlo, a je tedy nesprávné je

označovat výrazem "antikoncepce".

Žádná žena, která má úctu k životu od početí, si nezvolí nitroděložní tělísko

pro regulaci porodnosti.

Nitroděložní tělísko je vážným nebezpečím pro zdraví ženy a pro její budoucí

schopnost počít a donosit dítě.

Co je hormonální antikoncepce?

Hormonální antikoncepce, či "pilulky", jsou ústy přijímané drogy složené z

umělých hormonů. Obvykle se užívají za účelem regulace porodnosti po dobu 21 až

28 dní. Existují dva druhy těchto pilulek. Kombinované obsahují estrogen a

progestin, druhý typ, někdy nazývaný minipilulka, jen progestin.

Jak působí hormonální antikoncepce?

Mechanismy, kterými dosahují pilulky svého efektu regulace porodnosti, řadíme do

třech kategorií:

Působení hormonů v kombinovaných pilulkách obvykle, ne však vždy, potlačuje

ovulaci.

Změny v genitálním ústrojí, včetně nepříznivých změn cervikálního hlenu,

ztěžují spermiím dosažení vajíčka.

Změny endometria znemožňují uhnízdění vajíčka. (Federal Register 41:236, 7.

prosince 1976, str. 53634. Podobně v letáčku pro uživatelky perorální

antikoncepce Cilest.)

Pilulky mohou způsobit potrat. Dr. J. Richard Crout, ředitel oddělení léčiv

Úřadu pro potraviny a léčiva Spojených států se touto možností zabýval a

zdůraznil, že: "Pilulky mění normální endokrinní mechanismus menstruačního

cyklu, a tím znemožňují ovulaci a mění charakteristiku dělohy tak, že není

schopna přijmout oplodněné vajíčko." (J. Richard Crout citován v FDA Consumer,

HEW publikace č. 76-3024, přetištěno z května 1976.) Kombinované pilulky z konce

šedesátých let byly silnější než dnešní. Dr. Malcolm Potts a dr. Peter Diggory

zmiňují ve své knize Textbook of Contraceptive Practice (Učebnice antikoncepční

praxe) studii, při které došlo k nečekané ovulaci ve dvou až deseti procentech

cyklů. ()Malcom Potts and Peter Diggory, Textbook of Contraceptive Practice,

Cambridge, Anglie: Cambridge University Press, 1969, str. 99. Je pravděpodobné,

že k ovulaci (k oplodnění) dochází při dnešních pilulkách s nižšími dávkami

(protiovulačních) hormonů častěji.

Důsledek změn endometria, které jsou součástí působení kombinovaných pilulek,

dále rozebírá Daniel R. Mishell z katedry lékařství na univerzitě Jižní

Kalifornie: "[Kombinované pilulky] dále mění endometrium tím, že žlázy vylučují

méně glykogenu, a blastocyst [vyvíjející se nové dítě] má pro přežití v děložní

dutině k dispozici méně energie." (Daniel R. Mishell, "Current status of oral

contraceptive steroids," Clinical Obstetrics and Gynecology 19:4, prosinec 1976,

str. 746.)

Dr. Alan Guttmacher, dřívější předseda Planned Parenthood (Plánované

rodičovství), popsal účinek kombinovaných pilulek na endometrium takto:

"Poskytuje obraz vyčerpaných, neúčinných žláz ... Vzhled endometria se tak

znatelně liší od normální děložní sliznice před menstruací, že je nutno

pochybovat o tom, že by mohlo podpořit nidaci oplodněného vajička." (Alan

Guttmacher, "Prevention of conception through contraception and sterilization,"

Gynecology and Obstetrics, Carl H. Davis, ed., Vol. 1, Ch. 22N, prosinec 1966,

str. 8.)

Výhradně progestinové pilulky jsou ještě důslednějším abortivem. Když laboratoře

Syntex, Inc. vyvinuly tyto pilulky, mluvčí Russ Wilks prohlásil, že "Nebrání

ovulaci ... Zdá se, že mění děložní sliznici tak, že se v ní nemůže uhnízdit

oplodněné vajíčko." (Russ Wilks citován ve sdělení agentury United Press

International vytištěném v Cincinnati Post, 11. ledna 1973.) Později potvrdil

Úřad pro potraviny a léčiva na základě podrobné klasifikace pacientek

používajících orální antikoncepci, že "o výhradně progestinové antikoncepci

víme, že mění cervikální hlen, způsobuje progestinové změny na endometriu,

zabraňuje uhnízdění vajíčka a u některých pacientek potlačuje ovulaci." (Federal

Register, loc. cit.)

Má hormonální antikoncepce vliv na zdraví ženy?

Ano. Pilulky, jak bylo prokázáno, způsobují defekty krevní srážlivosti. Mohou

mít za následek záněty žil, plicní embolie, mozkové příhody, infarkty nebo

slepotu. Výrobci přiznávají také zvýšené riziko rakoviny, nemocí jater a

žlučníku a mezi nežádoucími účinky jmenují např. zvracení, migreny, mentální

deprese, vypadávání vlasů, poševní plísňová onemocnění a řadu dalších, včetně

změny tělesné váhy a ztráty libida (pohlavní touhy). (Podrobný popis pro

pacientky, Úřad pro potraviny a léčiva z 13. dubna 1978; Letáček pro uživatelky

perorální antikoncepce Cilest.) Riziko úmrtí je u žen užívajících pilulky větší

než u těhotných. (Valerie Beralová, "Reproductive mortality," British Medical

Journal, 15. září 1979, str. 632-634.)

Praktické závěry

Výhradně progestinové pilulky působí primárně jako abortivum tím, že ovlivňují

děložní fázi těhotenství a prakticky nepotlačují ovulaci. Kombinované pilulky

jsou možná abortivní méně často. Avšak oba druhy mohou být v některém z cyklů

ženy abortivem. Proto je nemohou užívat ty ženy, které chtějí brát ohled na

případně nově počaté dítě.

Žena, která chce pečovat o své zdraví, nebude volit hormonální pilulky.

Existuje neškodná a efektivní alternativa?

Ano. Ve stejné době, kdy farmaceutické společnosti vyvinuly pilulky a tělíska,

poskytly jiné výzkumy bezpečnou, zdravou a přirozenou metodu, která má stejnou

účinnost jako ony. Je to symptotermální metoda přirozeného plánování

rodičovství. Další informace poskytuje Liga pár páru, organizace, která

symptotermální metodě vyučuje od roku 1971. (Doplňuji: Umělohmotný kondom také

nezpůsobuje potrat – vraždu, zabraňuje pouze oplodnění. Avšak Boží vůlí je mít

hodně dětí.)

Mít pouze 3 děti je hřích

(Platí v případě, kdy manželé jsou plodní a nerozhodli se natrvalo - jako

sv.Josef s Marií pannou a sv.Jan Kronštadský s manželkou, nebo po čase - jako

rodiče sv.Mikuláše k půstu od sexu pro Boží království)

http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5942

V roce 2000 měla Evropa (od Islandu po evropské Rusko) úhrnnou plodnost pouze

1.37, což znamená, že průměrná Evropanka přivedla na svět 1.37 dětí; je to

pouhých 65 % prosté reprodukce. V témž roce 2000 zaznamenalo 17 evropských

národů absolutní populační pokles, tj. počet úmrtí převýšil počet porodů. Během

dvou desetiletí budou všechny evropské národy v téže situaci. Některé oblasti

Španělska (Katalánsko a Baskicko), Itálie (Řím, Benátky, Toskánsko) a Německa

(Sasko) už mají úhrnnou porodnost pod úrovní 1.0.

V České republice to v roce 2003 bylo 1.18. Pod touto úrovní už je - celosvětově

- jen Bulharsko - 1.13. V severní Evropě je manželství stále vzácnějším jevem,

nahrazováno je kohabitací (tzv. životem na hromádce); v jižní Evropě se mladí

dospělí vyhýbají jak manželství, tak kohabitaci a odmítají jakékoli svazky

spojené s péčí o děti (tzn. neodmítají sterilní či potratový sex kdykoli,

kdekoli a s kýmkoli). Tak v souhrnu vypadá evropská rodinná a populační krize

21. století. Viz: Paul Demeny, “Population Policy Dilemmas in Europe at the Dawn

of the Twenty-first Century,” Population and Development Review 29 (March 2003):

1-3.

V roce 2000, jak uvádí démografická zpráva časopisu Science, nastal rozhodující

obrat v evropské populační situaci. Až do té doby, i když byla plodnost

nenormálně nízká, měla celková věková situace kontinentu ještě svůj "pozitivní

moment"; to znamená, že dlouhodobé stability mohlo ještě být dosaženo, kdyby v

průměrné rodině stoupl počet dětí lehce nad dvě. V roce 2000 ale vyvolala

desetiletí nízké plodnosti nový efekt. Evropská populace vstoupila do

"negativního momentu", což znamená, že průměrná porodnost 2.1 už nestačí, aby

dosáhla i jen pouhé stability. Dnes by k tomu byla zapotřebí průměrná porodnost

4.0. Viz: Wolfang Lutz, Brian C. O’Neill, Sergei Sherbov, “Europe’s Population

at a Turning Point,” Science 299 (28 March 2003): 1991-92. Je to otázka života a

smrti národů – proto Bůh poručil lidem: “Ploďte a množte se a naplňte Zemi!“

Boží přikázání z Ráje (I.Mojžíšova 1,28) i po Potopě (I. Mojžíšova 9,1) je stále

platné. Bůh ho nikdy ani skrze svého Syna Ježíše Krista nezrušil. Kompromisničtí

teologové nemají pravomoc zrušit Boží přikázání – oni nejsou Bůh.

Spor s vedením nemocnice (červenec 2003)

V úterý 1.7.2003 jsem na Obilním trhu stál spolu s Karlem Š. a Petrem C. Přišel

za námi MUDr.Unzeitig s vrchní sestrou. Mluvil s námi medově, avšak lstivě.

Řekl, že je také křesťan, a proto má pro nás pochopení. Pochlubil se, že mluvil

dokonce se svatým otcem Janem Pavlem II. Že se však neshodli v otázce umělých

potratů. Radil nám, ať odejdeme z Obilního trhu, neboť zde se provádí pouze dvě

pětiny umělých potratů v Brně. Petr C. dal medovému lékaři velmi lákavou

nabídku: “Když naše protipotratové letáčky budou moci být přímo před ordinací,

kde se dělají umělé potraty, tak odejdeme.“ Tento lékař, který je zástupcem

přednosty této kliniky, naši nabídku nepřijal.

Následující den ve středu 2.7.2003 jsem měl stát na Obilním trhu zcela sám.

Nečekaně však přišel na půl hodinky Karel Š. se synkem. Zde s ním mluvila paní

Lydia S. z církve baptistů. Ta napsala letáček pro Brněnskou tiskovou misii

“Naděje i v nemoci“, který také rozdáváme. Po návratu domů jsem velmi unavený,

vsedě usínám. Ale když si lehnu, nejde mi usnout. Slyším se, jak říkám:

“Kalvário, Kalvário“. Vzpomínám na otce Pia. Bůh mu dal úkol bojovat proti

Satanovi, obru.

Ve čtvrtek ráno 3.7.2003 jsem plný naděje – ve spánku i při probuzení. Těším se

jít před kliniku. Spontánně chválím Boha. Stejně jako včera ráno. Když jsem byl

na Obilním trhu sám, seděli v parku dva vousatí mladíci. Dlouho se dívali na mě

a nemocnici. Další dva lidé stáli na protější straně silnice a pravděpodobně

naslouchali čteným Žalmům. Svůj obličej mi však neukázali. Ti dva vousatí

mladíci přišli za mnou. Přátelsky se mě zeptali, zda to dělám jen ze své vůle.

Když jsem řekl ano, odešli s velkou úctou. Mě to velmi povzbudilo. Tím jsem

dostal novou sílu zpívat ještě nadšeněji a hlasitěji. Toho dne přijel na kole

pan S. z Církve bratrské. Hodil u porodnice dopis do poštovní schránky a řekl

mi, že dobře dělám.

V pátek 4.7.2003 stojím na Obilním trhu sám od 9 do 10 hodin. Pak je zde se mnou

Michaela Z. do 12.00.

V pondělí 7.7.2003 před odchodem na Obilní trh čtu Žalm 37. Skrze něj mě Svatý

Duch ubezpečuje o mém dnešním vítězství a Boží ochraně, i když mám na sobě nový

agresivnější plakát s fotkami a nápisy: “dítě před potratem, dítě po interupci,

potraty zavedl Lenin a Hitler.“ Na Obilním trhu se mnou stojí katolický kněz

František P. Večer doma při modlitbě ke mně promluvil Duch svatý skrze Žalm 72.

Ubezpečuje mě o tom, že se mi podaří zachránit ubožáky a zdeptat utlačovatele.

Ráno v úterý 8.7.2003 se budím s veršem Žalmu v mysli: “Panovníku Hospodine, kdo

rozpozná bludy. Ochraň mě i před těmi, jež jsou mi skryty.“ Na Obilním trhu mě

jakási paní Berousková prosí o pomoc, aby se jí už nezjevovali zesnulí. Protože

jsem přesvědčen, že to nejsou zesnulí, poroučím ve jménu Ježíše Krista

vzkříšeného: “Démoni, vypadněte od této ženy pryč!“ Na Obilním trhu stojí se

mnou paní ing. F. z organizace Modlitby matek a s pětiletým vnoučkem rozdává

letáčky.

Ve středu ráno 9.7.2003 při společné modlitbě s manželkou a 5 dětmi čtu v Žalmu

17, verš13: “Povstaň, Hospodine, předejdi jej (mého nepřítele), sraz ho!“ Od

9.30-12.00 zde rozdává letáčky Michaela Z. Když chci v poledne už odejít z

Obilního trhu, dostávám vnuknutí, abych počkal až do 12.44. Poslechl jsem.

Čekám. Přesně ve 12.44 přišly 2 ženy, které se mě zeptaly na potraty.

Ve čtvrtek 10.7.2003 vyslovuji doma rozkaz: “Ve jménu Ježíše Krista vzkříšeného

ti poroučím počasí, aby v Brně do 12.10, (kdy stojím na Obilním trhu) nepršelo.“

Skutečně celý den nepršelo, ač se od rána kabonilo. Na Obilním trhu byl se mnou

František S. Vyběhla na mne vrchní zdravotní sestra a rozkázala mi mlčet. Já

však četl Žalm 33, 2-3 verš: “…zpívejte mu (Hospodinu) žalmy…Zpívejte mu novou

píseň…“ Zjistil jsem, že jsme rozdali 900 letáčků – rozdávali jsme je na Obilním

trhu 15 pracovních dní. Proto budeme v distribuci letáčků pokračovat.

Cestou do Prahy v pátek 11. července 2003 můj přítel protestant Martin P.

obhajoval holandskou potratářskou loď, která zakotvila u polských břehů. Tím mě

nesmírně zarmoutil.

Tak probíhal první měsíc mé práce. Každý den přímo mezi lidmi na ulici před

nemocnicí, kde se umělým potratem zabíjí děti. Marně se mně, prý nevzdělanému

hlupákovi (Mgr.Liboru Halíkovi PhD.), snažila jedna lékařka namluvit, že oni

nezabíjí děti, ale jen shluk buněk. Tak hloupý přece jen nejsem. Neodešel jsem.

Proto skoro všechny osoby v bílých pláštích – lékaři a další zdravotní personál,

jak mě na dvorku před nemocnicí spatří, zrychlují krok. Někteří z nich zděšeně

přímo prchají. Brzy dvoreček zcela osiří. Dříve byl plný postávajících a

pokuřujících zdravotníků a pacientů. Od dalšího měsíce pravidelně až dodnes

místo několika desítek už jen zhruba 5 až 10 zdravotnic a 2 až 4 zdravotníci

procházejí kolem mne do obchodu s potravinami na křižovatce. Ostatní procházejí

raději v civilu, anonymně a většinou velmi spěchají. Nebo se raději spokojí s

bufetem v areálu nemocnice, či vyčkají až mi skončí každodenní strážní služba u

nemocnice.

Další dny (až do 7.11.2003) nebudu rozepisovat jednotlivě. Popíši jen specifické

události, které mne zaujaly. Práce zde pokračovala každý všední den dopoledne.

Stál jsem zde buď s někým, nebo sám. Sám buď část té doby, nebo celou dobu. Jak

mi později řekne bývalá místní zdravotní sestra, tak jim zde kazím kšefty. Já

jsem rád, že kazím kšefty se smrtí. Jim jsou však milejší peníze, než život

dítěte v mateřském lůně. Zahrnují mne proto většinou neviditelnou, mlčenlivou

nenávistí. Ta se občas stává viditelnou a hmatatelnou. Jsem zde terčem jejich

nenávisti, pekla skrytého v jejich srdci. Samozřejmě bylo a je psychicky

únavnější stát zde sám – tehdy i když urážky odpouštím, byl jsem z tohoto (až do

podzimu r.2005) tak vyčerpaný, že po návratu z Obilního trhu nejsem únavou

schopen žádné další pořádné činnosti. Vsedě automaticky usínám. Když pro další

naléhavé povinnosti nesmím usnout, bráním se spánku chůzí. Pro jiné návštěvníky

nemocnice jsem zřídlem Boží trpělivé lásky a pevné věrnosti.

Ve čtvrtek 17.7.2003 Karel Š. se synem Kájou rozdali na Obilním trhu výjimečně

130 letáčků.

Dne 21.7.2003 prezident Hnutí Pro život ČR Mgr.Radim Ucháč s manželkou spolu s

katolickým knězem z USA (tj. prezidentem mezinárodní protipotratové organizace

HLI) mě přišli povzbudit na Obilní trh. Přivezli mi z Prahy letáčky a knihy

“Proč pláčeš Miriam“. Měli pochybnosti o tom, jak dlouho na Obilním trhu

vydržím.

Kněz Ludvík K. mi žehnal. Řekl, že mám být jako ledoborec. Ostatní prý poplují

za mnou až led probořím. Těhotná šestnáctiletá žena si vzala od Karla Š. adresu

MUDr. Ludmily L., aby nešla na potrat. Mluvil jsem s Romkou, která nedávno

přestala fetovat a trápí ji, že nemůže otěhotnět. Přijala ode mě napomenutí, že

nemá krást a lhát. Po přípravě skrze modlitbu jsem dal na úřad městské části

Brno-střed písemné oznámení o každodenním modlitebním shromáždění na ochranu

nenarozeného života s distribucí letáčků před nemocnicí na Obilním trhu.

Zhruba 28.7.2003 jsem stál na chodníku v parku naproti nemocnici a modlil se

Žalmy. Karel Š. rozdával letáčky. Přišel přednosta kliniky Prof. MUDr. Ventruba

s vrchní sestrou a s ekonomem. Přestože jsem toho dne stál až v parku, vyzval

mě, abych i odtud odešel. Já mu s úsměvem nabídl, že odejdu, až v této porodnici

přestanou provádět umělé potraty. To odmítl.

30.7.2003 se mě snažil MUDr.Ventruba nesmyslně vydírat: “Vy, zde! Svou

přítomností jste právě zabil dítě!“ Pak pohrozil policií. Vytrhl Karlovi z ruky

dva letáčky. Roztrhl je a strčil mi je za pás na prsou. Nebylo mi to příjemné.

Poté mě má slabá tělesná stránka donutila v noci jít neobvykle třikrát na malou.

Cítil jsem v krku něco jako aceton.

Do boje proti nám vyslali televizi (srpen 2003)

Všude, i v Brně pršelo. Jen na Obilním trhu ne, a to v čase, kdy jsem tam stál.

Když jsem to zjistil, bylo to pro mě Božím znamením. V knize Jana Klase čtu: “Ať

(strážcové) nikdy nejsou zticha! Nemáš dost víry? Zadívej se na nebesa (v noci).

Právě ten, kdo stvořil toto vše, je Tvůj Tatínek. Je připraven Tě slyšet a

jednat.“ Čtu Žalm 80,6: “Chlebem slzí jsi je (nás) krmil..“ Modlím se: “Pane

Bože navrať se k našemu národu. Sešli Ducha svatého na náš národ, církve. Prosím

Tě ve jménu Ježíše Krista vzkříšeného. Amen.“ Když jsem se modlil za

MUDr.Ventrubu napadl mě např. Žalm 54, verše “…na Boha neberou zřetel. Avšak Bůh

mi poskytuje pomoc…“ Také Žalm 57: “…Bůh za mě dokončí zápas, sešle svou

věrnost, budu zpívat, prozpěvovat žalmy…“

S Karlem Š. jsme se ve 12.00 chystali k odchodu z Obilního trhu. Tu přišla

televize Prima a začala mě filmovat. Zpravodajka Michaela Minksová natočila se

mnou rozhovor i zpěvné čtení Žalmů. Točila od Žalmu 37,34 až po část Žalmu 38.

Lekl jsem se tvrdosti verše 38 v Žalmu 37., a tak jsem vynechal tuto druhou

půlku verše “potomstvo svévolníků bude vymýceno“. Žalm 38 jsem vnímal jako

pocity ženy po potratu.

V pondělí 4.8.2003 přišla televize Prima opět. Tentokrát nás filmovala i s mými

malými dětmi, které rozdávaly letáčky. Pak přišla městská policie a pomocí lži

mě vykázala až na chodník do parku. Po odvysílání na jihomoravském regionu mi

katolický kněz František sdělil, že Prima hrubě zkreslila celou skutečnost a že

bych měl příště tu redaktorku odmítat. Avšak byla zde i pravdivá informace:

“Ženatý duchovní a jeho dvě děti protestují proti interupci, antikoncepci a

umělému oplodnění.“

Čtu Žalmy 88 a 89 v následujícím smyslu: “Hospodin je nepřemožitelný. I jeho

pomazaného služebníka bídák nepokoří. Před ním potřu jeho protivníky.“

Následující den mým dětem na Obilním trhu donesl z nemocnice 55letý pán v civilu

bonbony za letáčky. Kněz František jim donesl zmrzlinu. Pomyslel jsem si: “Bože

prosím požehnej jim za ten projev dobré vůle.“ Tento kněz mi řekl, že mě vede

Svatý Duch.

Na Obilním trhu jsem si povšiml, že mě zdálky sleduje a zkoumá situaci Radomír

Malý, historik církevních dějin na katolické teologické fakultě, člen

protikomunistické Charty77. Prosím: “Bože, dej mi další spolupracovníky. Děkuji

Ti za Š.-ovi.“ Po několika dnech Radomír Malý přistoupil u nemocnice přímo ke

mně. Řekl, že minule pozoroval tváře lidí. Viděl v některých nenávist, v jiných

posměch, u jisté menšiny sympatie.

Neznámá žena na mě zařvala. Posílala mě kázat raději chlapům do hospody, aby si

navlékali kondom. Pak opakovala větu z televize, že škodím pacientkám. Já

odvětil: “Vy věříte televizi?“ Později, jiného dne, když jsem za ní došel k

lavičce v parku, tak se mnou debatovala v klidu.

Někdo po mně hodil rajče a skryl se, abych ho nezahlédl. Netrefil se.

Přijela městská policie. Ukázal jsem jim oznámení o shromáždění, dané městské

části Brno-střed. Pak odjeli.

V 11.45 dne 7.8.2003 ke mně přistoupil jeden mladý muž. Daroval jsem mu knihu o

psychickém utrpení žen po potratu “Proč pláčeš, Miriam“. On řekl, že je moc

dobře, co zde děláme.

Mé děti mi přispěly na nákup letáčků ze svých pokladniček. Mají strach, že

tatínka zatkne policie.

Ženě, která už byla na potratu, neboť jí lékaři řekli, že by jinak porodila

nemocné dítě, jsem dal knihu “Proč pláčeš, Miriam“. Jeden pán mě zastrašoval:

“Nemám nic proti modlitbě, ale jen proti vaší přítomnosti zde!“

Když jsem psychicky i fyzicky vyčerpaný, čtu Žalm 89, verš 23: “Nepřítel ho (mě)

nepřekvapí a bídák ho nepokoří.“ Přesto však emocionálním vyčerpáním i za bílého

dne náhle usnu.

Dokud jsem četl Žalmy blízko dveří nemocnice, nepotřeboval jsem silný hlas,

neboť mi pomáhala ozvěna 2 zdí nemocnice. Poté, co mě odsud vykázali, jsem pomoc

ozvěny ztratil. Proto jsem se modlil za dar silného hlasu. Byl jsem kupodivu

vyslyšen. Jednoho dne, když jsem stál až na chodníku v parku a zpíval Žalmy,

zvolal neznámý muž “Kde je ten chlap s tím megafonem!?“ Já megafon neměl.

Navázal jsem kontakt s klášterem sester františkánek u kostela svaté Rodiny.

Prosil jsem je o modlitby, neboť jsem příliš psychicky vyčerpán.

Pravidelně mě i mou manželku povzbuzuje vzpomínka na vidění mé manželky o mé

práci na tomto duchovním poli. Povzbuzuje mě zaslíbení Žalmu 92, verše15, které

vnímám osobně, že ještě v šedinách ponesu plody, zůstanu statný a svěží. Také mě

utěšuje Žalm 55, verš 19, že On Bůh vykoupí mě z války a verš 23, že Bůh

nedopustí, abych se zhroutil i verš 24, že lstiví lháři nedožijí ani poloviny

svých dnů.

Dvě ženy 45 až 50leté mně přišly osobně poděkovat za to, že na Obilním trhu

stojím. Jedna z nich řekla, že byla někdy na potratu a že to je tak hrozné, že

by to už nikdy neudělala. Přála mi požehnání od Boha. Oběma jsem dal knihu “Proč

pláčeš, Miriam“.

Mladá dívka s dredy účesem vyjádřila velmi stydlivě úctu a obdiv k mé práci na

Obilním trhu. Odpověděla františkánské řeholnici Celestině, že je dobře, že tu

stojím tak dlouho. Že je dobře, že všichni lidé v okolí Obilního trhu o mně

mluví.

Má manželka poprosila Pána Boha, aby mou duchovní bolest od nemocnice mohla

zčásti nést. Aby se mi ulevilo. Pak plakala bolestí.

Reakce Štefanových na brněnský deník Rovnost (z 28.8.2003)

Zamyšlení nad článkem Miloše Šenkýře ze str.9

Z článku vyznívá přesvědčení pana Šenkýře, že potraty se dělají na ministerstvu

zdravotnictví, v Poslanecké sněmovně,v Senátu nebo ve vládní budově. Proč by

jinak na tato místa posílal aktivisty, kteří protestují proti potratům. Kromě

toho rozhodnout , zda se v určité nemocnici potrary provádět budou či ne,

záleží na jejím vedení – viz porodnice “U Milosrdných bratří“ v Brně.

Ženy, které uvažují o potratu, často netuší, jaké mohou mít dlouhodobé psychické

a zdravotní problémy. Smutné je, že některé ženy jdoucí na kliniku ani nevědí,

jak miminko před potratem a po potratu vypadá. Jinak by se těžko zastavily před

plakátem a divily se, že má ručičky, nožičky a hlavičku. Z toho vyplývá, že

gynekologové neinformují své pacientky dostatečně.

Lidé dnes berou jako samozřejmost, že ochránci zvířat vynakládají na jejich

záchranu nezměrné úsilí a značné finanční prostředky. Ale velikou bouři nevole

vzbudí jeden či několik lidí, kteří hájí základní právo na život nenarozených

dětí, které je mimochodem zakotveno v naší ústavě. Pane Šenkýři, uvědomujete si

vůbec, že jde o brutální vraždu člověka, který se nemůže žádným způsobem bránit?

Víte, jak probíhá interrupce? A víte, že metoda umělého oplodnění má jen 30%

úspěšnost? To znamená, že jen tři manželské páry z deseti se dočkají dítěte po

umělém oplodnění. Navíc je při umělém oplodnění zabito několik přebytečných

embryí = dětí a pokud se v matčině těle “uchytí“ více než dva plody, pak lékaři

u “přebytečných“ dětí vyvolávají potrat, čímž ohrožují i život a zdraví těch

vyvolených, kterým je dovoleno přežít. Je etické vykoupit život jednoho dítěte

smrtí několika dalších dětí?

A nakonec si uvědomme, jak je ironické, že na jedné klinice lékaři provádějí

interrupce a současně se snaží o umělé oplodnění u žen, které touží po dítěti.

Vítězství u Krajského soudu ČR (29.8.2003)

Tajemníkovi městské části Brno-střed, právníku JUDr.Radovanu Novotnému si na mě

stěžoval ředitel Fakultní nemocnice Brno MUDr.Jan Burian. Tajemník mě proto

pozval 14.8.2003 k sobě tzv. na kobereček. Než jsem k němu šel, tak mi v

modlitbě přišlo, že mám před tajemníka předstoupit tak pevně, jako Mojžíš před

faraona. Že s ním nesmím uzavírat kompromisy. Že On, Bůh tajemníka donutí. Že se

uskuteční 13.verš Žalmu 36: “Ano, pachatelé ničemnosti padli, jsou sraženi,

nejsou schopni povstat“ i 10.verš Žalmu 64: “Všichni lidé se budou bát, budou

rozhlašovat Boží skutek a pochopí Jeho dílo.“ Tak mi 14.8.2003 dal tajemník

protizákonný písemný zákaz shromáždění před nemocnicí na Obilním trhu. Současně

mně neznámý (a asi nevěřící) právník nabídl pomoc. Ta však spočívala v tom,

abych stál jinde než před nemocnicí. Takovou pomoc jsem po nečekané telefonické

poradě s prezidentem Hnutí Pro život Mgr.R.Ucháčem odmítl.

15.8.2003 nás bylo poprvé na Obilním trhu “jako much“: já, František S., Karel

Š., Karel S.- čtyři. Odpoledne se uskutečnila první společná schůzka pěti

spolupracovníků. Na následující týden mi přislíbili, že nebudu na Obilním trhu

sám. Každý z nich tam bude se mnou 1 dopoledne od 10.00 do 12.00 hodin. Tím se

ustálil přesný čas mých pravidelných stání na Obilním trhu. (Čas se ani

r.2004-r.2005 nezměnil, ač většina prvních spolupracovníků, přestala na Obilní

trh chodit. V r.2006 chodím na Obilní trh zhruba od 11.00 do 12.00, začátkem

r.2007 od 11.30 do 12.00.)

Kněz dominikán mi přislíbil, že též přijde na Obilní trh. Později jednou přišel.

Stál zde v bílém dominikánském rouchu.

Zjistil jsem, že mi byl v Pravoslavné církvi snížen plat o 2 000 Kč. Avšak Bůh

se o nás postaral. Za oznámený nález peněženky jsem dostal 800 Kč, od dlužníka –

bezdomovce 500 Kč a od přátel 1 000 Kč.

Správce objektu nemocnice na Obilním trhu pan Kopecký na nás dne 18.8.2003

přivolal dvě městské policistky. Vyšší z nich se chlubila, že když jí lékař

doporučí jít na umělý potrat ze zdravotních důvodů, tak na něj půjde. (Úředně je

zdravotním důvodem nejčastěji selhání hormonální a nitroděložní antikoncepce,

dále pak věk do 15 let, nebo věk od 40 let, nebo když žena dvakrát rodila

císařským řezem - ač je zde riziko trvalé budoucí neplodnosti ((např. zpěvačka

Vondráčková)), ač jsou známy případy, kdy se uměle oplodňují více než

šedesátileté ženy a existuje případ, kdy žena vpořádku rodila císařským řezem až

osmkrát. Označovat selhání antikoncepce za zdravotní důvod k interupci je

nesmírně pokrytecké.) Opsaly si údaje z mého občanského průkazu a odjely. Po

zhruba 3 týdnech mi velící orgán městských policistek, přestupková komise úřadu

městské části Brno-střed zaslala poštou složenku, abych zaplatil 1 000 Kč. To

jsem odmítl. Měl jsem 2 svědky, kteří dosvědčili, že dne 18.8.2003 jsem

přestupek nespáchal.

Právě jsem rozdával letáčky a Petr C. se místo mě modlil Žalmy. Rómka uviděla

plakát potracených dětí, připevněný na mém těle. Proto mi řekla, že na potrat

nepůjde, ačkoliv má už 3 děti.

Stáli jsme na chodníku před nemocnicí obaleni plakáty jako starověcí vojáci

štíty. Pan vrátný z nemocnice nás posílal na chodník do parku. František S. mě

přemlouval, abychom ho poslechli. Já ale odmítl ustupovat. Když na lavičku v

parku usedl příslušník policie České republiky, František se ulekl, že nás

zatkne. Nic se však nestalo. Zároveň se nás zastal neznámý muž. Pravil, že mu

manželka bez jeho souhlasu vzala nedávno dceru sem na umělý potrat.

Profesor Biofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Brně RNDr.Vladimír

Vetterl, pravoslavné víry jako já, měl velkou radost z toho, co proti potratům

dělám.

Na Obilním trhu jsem byl s Jurou Č. a jeho manželkou Šárkou na invalidním

vozíku. (Šárka ochrnula, když její maminka rodila a lékař porod pokazil.) Měla

na sobě protipotratový plakát. Jistý lékař zařval, aby ho Šárka dobře slyšela:

“Taková se neměla narodit! Lépe kdyby zemřela!“ Připojil velmi vulgární výrazy.

Cizí muž v parku to uslyšel. Přiběhl k lékaři. Vytkl mu, že se nestydí na

mrzáčka a na nás, kteří tu krásně zpíváme. Lékař zabouchl auto a ujel. Pak

přijela dvakrát městská policie. Strážníci mně i tehdejšímu správci nemocnice

Kopeckému oznámili, že protestovat můžeme dál na chodníku přímo před nemocnicí.

Poté odjeli.

Správce nemocnice pan Kopecký dal na hranici mezi dvorečkem před vchodem a

chodníkem namalovat žlutou čáru. Zakázal nám ji překračovat.

Zdravotní sestra z Obilního trhu, dnes již v důchodu, ode mě vděčně přijala

knížku a letáčky. Letáčky si vzal i učitel z církevní školy z Kroměříže. Tři

ženy mi nenápadně děkovaly za to, co na Obilním trhu dělám. Ukázal jsem fotky

potracených dětí tomu muži, který pravidelně vozí do této nemocnice stále jiné

ženy – pravděpodobně prostitutky na potrat. Zděsil se. Podařilo se mi hovořit s

jednou lékařkou z Obilního trhu. Jedna místní zdravotní sestra si ode mě vzala

letáček. Neplodnému páru nevěřících lidí jsem dal adresu nepotratářské

gynekoložky MUDr.Ludmily Lázníčkové z CENAPu. Též jsem je povzbudil, aby se

zkusili modlit, chodit na bohoslužby. Vždyť i neplodnému Abrahamovi, když to

zkusil, se narodil syn.

Před odchodem k nemocnici dostávám do mysli Žalm 45: “…do boje vyjeď za

pravdu…zasáhneš srdce nepřátel…miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli, proto Tě

Bůh pomazal nad tvoje druhy…“

Dne 26.8.2003 jsem díky laskavé pomoci věřícího právníka podal ke Krajskému

soudu ČR žalobu proti rozhodnutí tajemníka městské části Brno-střed

JUDr.Novotného. Učinil jsem to úmyslně ve výroční den památky brněnského kněze

Martina Středy. Jeho modlitby podepřely roku 1645 vítěznou obranu Brna před

přesilou vraždících Švédů. Tělo tohoto modlitebníka dodnes nezetlelo. Stalo se

Božím znamením.

Soudobí lékaři zkoumají matematickou pravděpodobnost genetického postižení

nenarozených dětí. Matkám pak zpravidla vnutí umělý potrat. Je známo, že vlastní

děti gynekologů, kteří provádí interupce na Obilním trhu, byly podle

těhotenských genetických testů zdravé. Přesto se narodily postižené. (Během dvou

let mně přišlo 10 žen na Obilní trh říci, že jim lékaři předpověděli nemocné

dítě. Ony odmítly interupci a modlily se. Většinou to byly katoličky. Děti se

jim narodily zdravé. Pouze dvěma z nich se narodilo dítě postižené – jedna byla

běloškou z Českobratrské církve evangelické a druhá byla Rómkou. Čelní

představitelé Českobratrské církve evangelické se v současnosti většinou

podobají ateistům. I když se modlí, nemají ani nejmenší víru v zázraky. Příliš

věří v lidské autority a nedůvěřují Bohu. Bůh jim proto zázračně nepomáhá. Obě

ženy mají své postižené děti rády. Proto je odmítly dát do ústavu.)

Včera i dnes jsem pokaždé jiné neplodné ženě na Obilním trhu navrhl modlitbu za

oplodnění. Vzpomněl jsem si totiž na Milana, neobvyklého člena Českobratrské

církve evangelické. On mi fandí v boji proti umělým potratům. Řekl, že lékaři

nejsou vševědoucí. Vždyť jemu kapacita z Obilního trhu Prof.MUDr.Uher řekl, že

on je neplodný a nikdy nebude mít děti. Jakmile však jeho manželka uvěřila ve

vzkříšeného Ježíše Krista, v ten den otěhotněla. Pak s velkým břichem potkali

Prof.MUDr.Uhra a řekli mu to.

27.8.2003 vyslovily souhlas s naší aktivitou 4 ženy. Dalších 10 lidí odpovědělo,

že by také chtěli, aby zde byla jen porodnice a ne i potratárna. Jeden z nich

byl pravoslavného vyznání jako já. Souhlasil s námi také Francouz, který bojuje

proti potratům na ulici v Paříži. Jen 2 lidé odpověděli, že jsou opačného

názoru. Toho dne mě a P.Františka P. fotily a zpovídaly brněnské noviny Rovnost,

redaktorka Veselá.

Následující den 28.8.2003 se v novinách objevila fotografie a pomlouvačný článek

o tom, jak škodím pacientkám v budově nemocnice hlasitým zpěvem Žalmů na ulici.

Článek si však přečetl i pan Karel Formánek. Přišel mě povzbudit právě v den,

kdy spolupracovník František S. propadl z novinářské pomluvy takovému strachu,

že před nemocnicí dělal, že ke mně nepatří. Pan Karel Formánek přišel v

okamžiku, kdy mě urážel správce objektu Kopecký. Knihu “Proč pláčeš Miriam“ jsem

daroval pošťákovi, kterému se nelíbilo, jak na mne nemocnice vytrvale posílá

městskou policii, aby mne odtud vyhodili. Redaktor Impulsu se mě ptal na mé

názory. Pak šel do nemocnice vyzkoumat, zda je mě uvnitř opravdu slyšet. Když se

vrátil, oznámil mi, že mě tam slyšet není. Natáčela mě Česká televize a radio

Brno. Vysílali to v pomlouvačském duchu hned večer na jihomoravském regionu.

Před odchodem z Obilního trhu se objevil redaktor z Blesku, který si mne

vyfotografoval. Večer se mi stalo něco s páteří. Já ulehl neschopen pohybu.

Neschopen zajít příštího dne na Krajský soud ČR, kde se toho dne v urychleném

řízení rozhodne o mé žalobě na rozhodnutí tajemníka městské části Brno-střed

JUDr.Novotného.

Dne 29.8.2003 vyšla má fotografie a krátký nepomluvačný článeček v celostátním

Blesku. Ležel jsem nehybně na podlaze. Veřejného rozhodnutí Krajského soudu ČR

byl účasten místo mě pan Karel Formánek. On vyslechl, že jsem soud vyhrál.

Přišel mi to oznámit. Soud má lhůtu 30 dní na písemné odeslání rozsudku žalobci

i straně žalované. Na Obilním trhu mě dnes měl zastoupit dominikánský kněz.

Nepřišel. V katolickém týdeníku “Světlo“ byl o našem duchovním zápase před

nemocnicí na Obilním trhu pozitivní článek.

Jako Ezechiel (září 2003)

Když moji spolupracovníci viděli, v jak zuboženém fyzickém stavu se nacházím,

zdvojnásobili své úsilí. Od 1.září do 10.října mě zastupovali na Obilním trhu.

Zastupovali mě navzdory názorům Františka S. (bývalého člena Parlamentem ČR

volené “Rady pro rozhlasové a televizní vysílání“), že mě Pán Bůh potrestal

nemocí za to, že jsem zpíval Žalmy nahlas. Já jsem doma neustále obtelefonovával

lidi, aby s nimi před nemocnicí vytvořili dvojici. K již zmiňovaným

spolupracovníkům - manželům Š., Petru C., Františku S., Robertu Š., katolickému

knězi Františku P., patřil také Radomír Malý. Připojili se k nim 2 další

katoličtí kněží, 2 katolické řeholní sestry, které sem poslala matka

představená, 1 odvážný muž bez nohy na invalidním vozíku i jeho manželka a také

Honza S.

Dne 2.9.2003 jsem se doma modlil: “Bože, prosím, pomoz mým spolupracovníkům na

Obilním trhu. Ať neprší u nemocničního vchodu. Ať se tam mohou modlit a rozdávat

letáčky. Chraň je i před obtěžováním (městské) policie a zlých lidí. Hlavně ať

to psychicky zvládnou.“ Naznačil jsem Bohu, jestli chce, ať na mne přijde

psychická bolest, když se jim u nemocnice uleví. Pak jsem dodal: “Ale dělej si

Bože se mnou, co chceš.“ Poté jsem se odpoledne špatně ohnul a projela mnou

velká fyzická bolest. Začalo mi být hůř než včera. Říkám: “Bože, Ty víš, zda má

bolest je výkupná – trochu jako v biblické knize Ezechiel 3.a 4.kapitole ta

zástupná dočasná invalidita - ležení kněze a proroka Ezechiele za nekající Boží

lid po dobu 390+40 dní.“

Od 3.9.2003 nejsem schopen pohybu, ani plazení, avšak Svatý Duch mne 3.9.

oslovil skrze Žalm 102 takto: “Hospodin zbuduje Sijón (Církev) ze sutin.

Hospodin to udělá v České republice. Haleluja.“ Odpovědí na mou podobnost k

Ezechieli bylo číslo 39 dní. Téhož dne u nemocnice natočila Česká televize Petra

C. a katolického kněze Jiřího C. Chtěli po Petrovi, aby jim zpíval Žalmy. On byl

ale nachlazen, neschopen slova. Tak jim řekl, že to nejde. Prosil jsem Boha

Otce, jestli je Jeho vůle, abych 39 dní ležel, ať neležím v nemocnici (– tj.

mezi lidmi z kasty lékařů, kterou jsem si znepřátelil modlitbou před nemocnicí),

ale ať ležím doma a mohu na WC. Bůh mě vyslyšel. Řeholní sestra Radima mi o pár

týdnů později k mé dočasné Ezechielovské invaliditě řekla: “Ano, Bůh bere naši

oběť vážně.“

Přestože jsem vyhrál u Krajského soudu proti tajemníkovi MČ Brno-střed, tak

přestupková komise Brno-střed mi beze studu zaslala složenku, abych zaplatil

pokutu 1 000Kč. Nezaplatil jsem. V katolickém dvouměsíčníku Immaculata vyšla

pozitivní zpráva o naší práci na Obilním trhu.

Dne 10.9.2003 domlouvám budoucí pochod proti umělým potratům od kostela svaté

Rodiny. První pravidelný brněnský pochod se bude konat za měsíc. K této akci mě

vybídl Petr C., který mylně věřil, že se pochodu zúčastní stočlenná komunita

Emmanuel. Jako motto dostávám Žalm 50. Uvedu z něj např. verš 3.: “Přichází Bůh

náš a nehodlá mlčet.“ Když jsem budoucí akci oznámil Ludvíku K., zakladateli

brněnské komunity Emmanuel, zvolal nadšeně: “Ať se práší za kočárem!“ Avšak

vůdce komunity (tj. jiný člověk) odmítl, aby se členové zúčastnili pochodu.

Odůvodnil to tím, že komunita má jiné charizma. Bylo přislíbeno, že pozvánka na

pochod bude v katolickém týdeníku Světlo. Hnutí Pro život ČR pošle doporučeným

dopisem z Prahy oznámení o pochodu na městskou část Brno-střed. Mluví ke mně

zaslíbení z Žalmu 23: “Hospodine, prostíráš mi stůl před zraky protivníků“ a z

Žalmu 57: “Bůh potupí toho, kdo po mně šlape“. Prosím celou církev vítěznou a

archanděla Michaela o pomoc v boji. Pláču. Hned ten den bylo vidět, že pomoc

skutečně přišla. Michaela Š. mi sdělila, že správce objektu nemocnice “Goliáš“

Kopecký dnes vypadal strašně nasopeně, ale současně jako před nervovým

zhroucením. Poprvé nikoho z protipotratových aktivistů neurážel. Jen mlčel. Ani

vrátný – ostraha si nedovolil je napomínat, ač hrozně seřval pacienta, který si

chtěl vzít do nemocnice jízdní kolo.

Zlí si říkají přesně podle Žalmu 12: “Náš jazyk převahu nám zaručuje“. Dalšího

dne správce nemocnice Kopecký tvrdil P.Františku P., že nám policie vykázala

místo v parku. P.František P. odpověděl: “Vy lžete. Kdyby to byla pravda, tak

byste si tu žlutou čáru namalovali u parku.“ Přátelé proto “Goliáše“ neposlechli

a do parku neodešli. Toho dne mluvčí třináctiletých studentek vyhrkla, že ony

jsou pro potrat. P.František P. jim proto dal k přemýšlení pár řečnických

otázek.

Jiný den mne oslovuje Ž 22: “Od Tebe (Bože) vzejde mi chvála ve velikém

shromáždění.“ Jde asi o pochod. Petr C. a František S. se nabídli, že rozvezou

autem pozvánky na pochod všem brněnským katolickým farářům a jistým

protestantským duchovním. Něco roznesou i řeholní sestry z kostela svaté Rodiny.

Dne 24.9.2003 jsem dostal od Lady CD s protipotratovou písní: “Maminko, mámo“. V

katolickém týdeníku Světlo se objevila pozvánka na náš pochod. Má manželka dala

na podatelnu MČ Brno-střed můj odpor, odmítnutí platit pokutu.

Děkuji Bohu, že u nemocnice opět nepršelo. Tak se mohly rozdávat protipotratové

letáčky. Bůh vyslýchá modlitby i za počasí.

František Bubeník, velmi odvážný spolupracovník na invalidním vozíku, který za

svou křesťanskou víru strávil několik let v komunistickém kriminále, přejel

žlutou čáru a zaparkoval blízko dveří nemocnice. Kopeckému se nepodařilo po dobu

dvou a půl hodiny ho odsud vyhnat.

Od prvního dne protipotratových aktivit 13.6.2003 do 24.9.2003 zde v čase naší

přítomnosti nepršelo. Jen jednou jsem tam měl deštník, který jsem po chvíli

odložil. Podobně tomu bylo až do 13.7.2005. Zmokl jsem tam zhruba jen sedmkrát

za dva roky. Je to pro mě a zvláště pro zaměstnance nemocnice viditelným Božím

znamením.

Karel Š. dovezl 100 kusů velkých a 300 kusů malých pozvánek na pochod.

Až 29.9.2003 jsem dostal vítězné rozhodnutí Krajského soudu ČR písemně. Od

přestupkové komise MČ Brno-střed jsem stejného dne dostal vyrozumění, že byl

akceptován můj odpor k pokutě, ale že se musím dostavit ke komisi na další

projednávání 21.10.2003.

Pan K. z kanceláře tajemníka MČ Brno-střed mi odpověděl, že úřad nezakázal náš

pochod. (Po uzdravení jsem si vyjádření úřadu vyzvedl i písemně.)

Neurvalost městských strážníků (říjen 2003)

Dne 1.10.2003 mi z úřadu opět telefonovali, že si mám přijít vyzvednout 2 000

Kč, které mi MČ Brno-střed dluží za soudní poplatek.

Náš druhý nejmladší syn se ke mně večer přitulil. Ptal se, zda mi může něco

říci. Prý ho to napadlo už dříve, ale styděl se mi to říci. Napadlo ho, že mám

jít na pochod s křížem i kdybych měl bolesti. Neboť na tom videu měl bolesti,

jak šel s křížem, i otec Pio.

Tři ženy a jeden muž pozitivně komunikovali s naším Františkem Bubeníkem na

invalidním vozíku před dveřmi nemocnice. Jedna paní mu darovala kafe. Pouze

jedna žena tomuto protipotratovému aktivistovi řekla: “A vy se nestydíte!“ On:

“Proč?“ Správce Kopecký ho musel i s protipotratovým plakátem dovézt na WC do

nemocnice.

Inspiruje mě píseň skrze slova: “Vítězství vždy předchází tuhý boj.“

Zdál se mi sen, že by mě lékaři nejraději vzteky vyřízli mozek či mě usmrtili.

Čtu Žalm 27 kralicky, verše 1 a 6 volně: “Hospodin je síla života mého, kohož se

budu strašiti. A nyní vyvýšena bude hlava má nad nepřáteli mými, kteříž mě

obklíčili.“ Jindy čtu Ž 23: “Hospodine prostíráš mi stůl před zraky protivníků.“

Invalida na vozíku, František Bubeník, na sobě měl plakát živého a potraceného

miminka. Parkoval přímo u dveří nemocnice, aniž je blokoval. Nedělal nic jiného,

než zdravil: “Dobrý den“. Správce Kopecký ho spolu s ostrahou vrátnice za to

urážel. Pak mu Kopecký vyhrožoval, že na něj přijde městská policie. Přišla. Dva

strážníci mu poručili jménem zákona, aby odjel co nejdále od dveří. Odmítl.

Strážníci mu poté smýkali se zabržděným vozíkem. Když těžký vozík neunesli,

utrhli mu z krku plakát. Odcizili mu ho. Nechali ho bez plakátu parkovat dál u

dveří. Nesepsali s ním služební protokol, ač je o to žádal. Vedle něj stál

student Robert Š., svědek. Přítel invalida mě poté prosil o modlitbu, aby mu Bůh

vnukl, jak dál postupovat. Kromě jiného jsem se modlil i 7.veršem Žalmu 58:

“Bože, vylámej jim zuby v ústech“. Po stížnostech invalidy u vyšších orgánů jim

Bůh vylámal zuby (obrazně řečeno). Po několika měsících mu vrátili plakát. On

mezitím protestoval u nemocnice s jinými plakáty. Pak jsme opět používali tento.

Když čtu Žalm 57: “Bůh za mě dokončí zápas, potupí toho, kdo po mně šlape“,

vzpomínám si, jak se před časem večer 11.3.2003 Bůh neobvykle dotkl mého nitra

při četbě Zjevení sv. apoštola Jana v 3.kapitole 7.-13.verši. Např. veršem

8.-10., kde vzkříšený Kristus praví: “Vím o tvých skutcích. Hle otevřel jsem

před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc,

zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel. Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo

jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že

přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval.“ (Ulhaní a

vražední bratři starozákonního Josefa se mu podle prorockého snu také museli

poklonit. Nedošlo k tomu hned, ale stalo se to. Pak už zůstali trvale

skloněnými.)

Má manželka prosila Pána Ježíše, aby ji uzdravil jako tu Petrovu tchyni, aby nás

(např. mě nemocného) mohla obsluhovat. Stalo se. Díky Bože.

Dne 6.10.2003 přestaly bolesti mého těla. Celý den jsem už byl schopen nejen

stát a klečet, ale i sedět a vsedě bez bolesti psát. Lhůta 39 dní se naplnila.

Dne 8.10.2003, když jsem vyšel na úřad MČ Brno-střed pro 2 000 Kč za soudní

vítězství, uviděla má manželka na obloze nádhernou duhu. Bůh viditelně připomněl

svou smlouvu, svou věrnost. Toho dne stojím v černé klerice slavnostně sám před

nemocnicí na Obilním trhu a s dojetím výjimečně nezpívám Žalmy, ale evangelium

od sv.apoštola Matouše od 7.kapitoly 24.verše do 13.kapitoly 39.verše.

V pátek 10.10.2003 k večeru mně dvě řeholní sestry řekly, že mě obdivují za to,

co dělám, za mou odvahu. Teď doma večer, kdy jsem unavený z tolika včerejších

pohrdání (od zdánlivě křesťanských posluchačů na Ostravsku při své přednášce

“Následky víry v přelidnění čili od popření Božího přikázání k sodomskému

hříchu“), mě to těší. Díky Bože za toto podání vody mně žíznivému. Prosím, odměň

je za to. S dětmi čteme Žalm 81: “Kdyby mě (Hospodina) můj lid uposlechl, …ti

kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně“. To je doplněno Žalmem

101: “Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali.“

Odpor proti zastrašování pokutou 30 000,-Kč (23.9.2003)

Zápas za život dětí a proti umělým potratům není jen zábava! Viz co jsem musel

absolvovat s úřady:

2003-09-23 Odpor proti příkazu o uložení pokuty 1000,-Kč Komise k projednávání

přestupků

Komise k projednávání přestupků MČ Brno-střed

Dominikánská 2

601 69 Brno

K č.j.: VVP 1517/2003

V Brně dne 23.9.2003

Věc: Odpor proti příkazu o uložení pokuty 1000,-Kč Komise k projednávání

přestupků Statutárního města Brno, městská část Brno-střed ze dne 4.9.2003 č.j.

VVP 1517/2003

Mgr. Liboru Halíkovi PhD. byl dne 9.9.2003 doručen trestní příkaz ze dne

4.9.2003 č.j. VVP 1517/2003, ve kterém mu Komise k projednávání přestupků

Statutárního města Brno, MČ Brno-střed jako správní orgán uložila povinnost

zaplatit pokutu ve výši 1000,-Kč za údajné spáchání přestupku podle ust.§ 46

zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích v platném znění. Obviněný se údajně

dopustil přestupku tím, že dne 18.8.2003 v době kolem 12.05 před vchodem do

fakultní nemocnice nadměrnými hlasovými projevy rušil pacienty a lékařský

personál.

Proti příkazu o uložení pokuty podává tímto obviněný v zákonné 15 denní lhůtě

odpor, který odůvodňuje následujícími skutečnostmi:

Dne 18.8.2003 ve 12.05 se obviněný nenacházel před vchodem do Fakultní

nemocnice, porodnice Brno, Obilní trh 11. V uvedenou dobu byl obviněný u

křižovatky Jiráskova třída a ulice Gorkého, kde s jednou ženou a s jedním mužem

normálním hlasem v klidu rozmlouval. K rozhovoru se připojil vzteklým, čili

nadměrným hlasovým projevem pan Karel Kopecký - správce areálu budov nemocnice.

Nadměrný hlasový projev pana Kopeckého trval do 12.25, kdy sem ke křižovatce

přišly 2 městské policistky. Ty obviněnému Mgr. Liboru Halíkovi PhD. vytkly, že

na to, aby zde byl po 12.00 nemá žádné povolení, a proto ho legitimovaly.

Ačkoliv je obviněný občanem svobodné a již nikoli totalitní České republiky a má

proto právo stát po 12.00 i u křižovatky Jiráskova třída a ulice Gorkého, tak z

dobré vůle vyhověl městké policii a ukázal jí svůj občanský průkaz. Okamžitě

poté obě policistky odešly s panem Kopeckým do nemocnice, současně odešel domů

obviněný a odešli i výše uvedená žena a muž. Touto ženou je Ing Růžena Fialová,

bytem Terasová 18, Brno 616 00 a pan Zdenek Kadrnožka, bytemVltavská 15, Brno

625 00.

Obviněný jen pro úplnost uvádí, že tvrzení uvedené v posledním odstavci

odůvodnění napadeného příkazu o uložení pokuty, že horní hranice pokuty dosahuje

částky 30 000,-Kč je v rozporu s ust. § 13 odst.2 zákona o přestupcích a je

nasnadě se domnívat, že se jedná ze strany správního orgánu o snahu “obviněného“

zastrašit možností značné peněžité sankce.

Na základě výše uvedeného obviněný navrhuje:

-aby příkaz o uložení pokuty ve výši 1000,-Kč vydaný Komisí k projednávání

přestupků Statutárního města Brno, městské části Brno-střed ze dne 4.9.2003 č.j.

VVP 1517/2003 byl zrušen a správní řízení zastaveno, neboť skutek o němž se

řízení vede, se nestal. V opačném případě bude neprávem obviněný tomuto

nezákonnému až protiústavnímu jednání ze strany MČ Brno-střed čelit veškerými

právními prostředky, které poskytuje zejména správní řád, soudní řád správní a

další vnitrostátní mechanismy ochrany lidských práv.

Mgr. Libor Halík PhD.

1. brněnský pochod pro život (2. sobota v říjnu 11.10.2003).

V sobotu ráno před pochodem mne doma oslovil Žalm 69: “Pokorní to spatří (- ten

brněnský pochod) a budou mít radost.“ Žalm 71: “Rozhodls o mé záchraně Bože.“

Žalm 44: “S Tebou (Bože) jsme nabrali na rohy své protivníky“. Těsně před

pochodem 11.10.2003 je P.Jiřím C. a P.Františkem P. v kostele svaté Rodiny

celebrována votivní mše svatá. Při mši se čtou následující texty.

Izajáš 56,1+10+11; Izajáš 57,1: “Toto praví Hospodin: Dodržujte právo, jednejte

spravedlivě, protože má spása se už přiblížila, už se zjevuje má spravedlnost.

Ti, kdo jsou na stráži, jsou slepí, nikdo z nich nic neví; všichni jsou to němí

psi, nedovedou ani štěkat; jen mluví ze sna, když ulehnou, rádi podřimují. Ale

jsou to psi hltaví, nenasytní. A to jsou pastýři! Bez zájmu a pochopení. Všichni

jsou obráceni ke svým cestám, každý za svým ziskem, odkudkoli. Spravedlivý hyne

a není nikoho, kdo by si to bral k srdci. Zbožní muži bývají smeteni a nikoho

nezajímá, že byl spravedlivý smeten zlem.“

List Židům 10,26-39: “Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli

osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením; někteří tím, že byli

před očima všech uráženi a utiskováni, jiní tím, že stáli při postižených. Vždyť

jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli

připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé. Neztrácejte

proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Potřebujete však vytrvalost, abyste

splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno. Vždyť už jen docela krátký

čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se. Avšak můj spravedlivý – říká

Bůh – bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení. Ale

my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a

dosáhnou života.“

Evangelium sv. Jana (J3,34-36): “Jan Křtitel pravil: Ten, koho poslal Bůh, mluví

slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti. Otec miluje Syna a všecku moc

dal do jeho rukou. Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří

život, ale hněv Boží na něm zůstává.“

Po mši svaté čtu svou řeč: “Bratři a sestry. V evangeliu jsme slyšeli, že ten,

koho poslal Bůh, mluví slova Boží. Nás všechny, co tu jsme, dnes poslal Bůh před

nemocnici. Tam skrze potrat, lékaři zabíjejí nenarozené děti. Zabíjí je tu celý

rok, už několik desítek let. My jim proto musíme říci slovo Boží! To slovo,

které by jim řekl svatý Jan Křtitel. To slovo, které by jim řekla Panna Maria,

to slovo, které by jim řekl Ježíš. To slovo zní: Nezabiješ nenarozené dítě! Toto

slovo máme napsané na těžkém kříži, který ponesou vždy 2 muži bratři. Všichni

půjdeme mlčky za tímto křížem, neboť jdeme na hřbitov. Na místo smrti, místo,

kde zesnuly nevinné děti. Na místo, kde byly nedůstojně vhozeny do odpadkových

košů a spáleny spolu s odpadky. Na toto pohřebiště jdeme. Je to Golgota a my tam

neseme těžký kříž. Před nemocnicí kříž vztyčíme a postavíme se kolem něj. Tam

budeme číst Žalmy 94, 119, 51. Jejich texty vám teď rozdáme. Pak se vrátíme

mlčky sem do chrámu a zazpíváme zde píseň, která je uvedena v textu za Žalmy.“

To se toho dne stalo, když jsme s obřím křížem stáli 50 dospělých a 10 dětí před

vchodem nemocnice na Obilním trhu.

Žalm 94: “Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se! Povznes se výše,

ty soudce země, dej odplatu pyšným. Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho

ještě svévolníci budou jásat? Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé

ničemností a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému, vraždí

vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí. Říkají: "Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to

nepostřehne." Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy?

Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? Neumí

snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět?

Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek. Blaze muži, jehož, Hospodine,

káráš, jehož svým zákonem vyučuješ: Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se

bude kopat jáma svévolníku. Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví

neopustí. Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají

přímé srdce. Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti

pachatelům ničemností? Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši

ticha. Řeknu-li: "Už ujíždí mi noha", podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine.

Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. Může být tvým

spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí? Napadají duši

spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. Ale Hospodin je můj hrad nedobytný,

můj Bůh je má útočištná skála. Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je

jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!“

Žalm 119 (verše 1-176)

1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův

zákon.

2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují

celým srdcem.

3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.

4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.

5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.

6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.

7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.

8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj!

9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.

10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých

přikázání.

11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.

12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.

14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.

15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.

16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.

17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.

18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.

19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.

20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.

21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.

22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.

23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o

tvých nařízeních,

24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci.

25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.

26 Vyprávěl jsem o svých cestách - tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co

nařizuješ.

27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných

činech.

28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.

29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.

30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.

31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!

32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost.

33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.

34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.

35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.

36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.

37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.

38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.

39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.

40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život.

41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,

42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.

43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.

44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.

45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.

46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.

47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.

48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o

tvých nařízeních.

49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.

50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.

51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.

52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.

53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.

54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.

55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.

56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat.

57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.

58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.

59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.

60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.

61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.

62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.

63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.

64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.

66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.

67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.

68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým

srdcem.

70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.

71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.

72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.

73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.

74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.

75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.

76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.

77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.

78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních

přemýšlím.

79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.

80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben.

81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.

82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?

83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.

84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují,

vykonáš soud?

85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.

86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!

87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.

88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu

držet.

89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.

90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.

91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.

92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.

93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.

94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.

95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým

svědectvím.

96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor.

97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.

98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.

99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých

svědectvích.

100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.

101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.

102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.

103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.

104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku

klamu.

105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.

107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.

108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.

109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.

110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.

111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.

112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.

113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.

114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.

115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.

116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.

117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.

118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.

119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá

svědectví.

120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů.

121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.

122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.

123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.

124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co

nařizuješ.

125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.

126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.

127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.

128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku

klamu.

129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.

130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.

131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.

132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují

tvé jméno.

133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.

134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.

135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.

136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon.

137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.

138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.

139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.

140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.

141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.

142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.

143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.

144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít.

145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.

146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.

147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.

148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.

149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi

zachovej život.

150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.

151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.

152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ.

153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.

154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.

155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.

156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej

život.

157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví

neodchýlím.

158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.

159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého

milosrdenství mi zachovej život.

160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.

161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.

162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.

163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.

164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.

165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.

166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.

167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.

168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje

cesty.

169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého

slova.

170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.

171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.

172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.

173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.

174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.

175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.

176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá

přikázání nezapomněl!

Žalm 51 (Žalm Davidův, když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k

Bat-šebě.): “Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké

slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě

od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou

stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A

tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. Ano, zrodil

jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka. Ano, v opravdovosti máš

zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost. Zbav mě hříchu, očisť yzopem a

budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Dej, ať slyším veselí a radost, ať

jásají kosti, jež jsi zdeptal. Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny

moje nepravosti. Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.

Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas

veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. Budu učit nevěrné tvým cestám

a hříšníci navrátí se k tobě. Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože,

moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost. Panovníku, otevři mé rty,

ať má ústa hlásají tvou chválu. Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na

zápalných obětech ti nezáleží. Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem

zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš! Prokaž dobro Sijónu svou přízní,

vybuduj jeruzalémské hradby. Pak se ti zalíbí oběti spravedlnosti, zápaly a

celopaly, pak ti budou na oltáři obětovat býčky.“

Pochodu se zúčastnily i řeholní sestry Celestina a Valerie. Účastníkům jsem

oznámil, že příští pochod se uskuteční 2. sobotu v listopadu 2003.

Po pochodu jsme v kostele zapěli prosbu: “Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli,

Duchu smíření, přijď již a proměň svět náš celý v nové stvoření. (Refrén: ®

Duchu svatý, nás svou mocí v lásce obnovuj, nezanech nás bez pomoci, daruj pokoj

svůj.) Probuď svým dechem kosti suché, zažeň temnotu, najdi zbloudilé, oslov

hluché, žehnej životu. ® Probuď svědomí otupené, sbližuj národy, zavěj a přiveď

zotročené v říši svobody.“

Vražedná um.oplodnění a úřední past (18.10.2003).

Ve všední den před nemocnicí mi zdravotnice z Obilního trhu řekla, že před

několika měsíci zde v porodnici zemřelo po porodu dítě. Bylo to tak, že žena

byla na umělém oplodnění. Mělo se jí narodit pět dětí. Z nich tři si nechala

uměle zabít. Po této tzv. redukci plodů čekala dvojčata. Narodila se v 7.

měsíci. Jedno dvojče brzy po porodu zemřelo. Druhé bylo též neduživé.

Pravděpodobně také zemřelo. Zdravotnice si myslí, že to byl Boží trest za to, že

matka nechtěla pět dětí. Proto nejspíš nemá žádné. Zdravotnice vyprávěla, že

jiná matka měla po porodu nadbytek mléka. Odmítla ho však darovat cizím dětem.

Proto své mléko ztratila. Podle zdravotnice, Bůh takto potrestal lakomou matku.

Vysvětlovala, že na Obilním trhu mají výborné technické vybavení, ale špatný

personál. Samé nezkušené lidi hned po vyjití ze školy. Zkušenější odešli

pracovat na soukromo. Řekla, že tu lékařům kazíme kšefty, proto jim vadíme.

Zlobila se na městskou policii za to, že se nás odtud snaží vyhnat.

Když se dne 16.10.2003 modlím za přestupkovou komisi, dostávám tato zaslíbení z

Žalmu 36 i z Žalmu 28: “Ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance. Hospodin je

rozmetá“ (ty nenapravitelné úředníky z už 2. přestupkové komise).

Dne 17.10.2003 ve 12.15 mám schůzku se spolupracovníky. Pak absolvuji rozhovor

pro časopis Immaculata s katolickým knězem, minoritou Bogdanem. Doma se večer s

celou rodinou modlím za své budoucí zdraví. Abych byl schopen stát před

nemocnicí i v zimním období, ač mám od dětství alergii na chlad. Proto jsem

prosil Pána Boha také za vhodné počasí.

Když jsem zval na Obilní trh tajně svěceného kněze Ludvíka K., tak se ulekl.

Tentokrát mě tak trochu zastrašuje slovy, že tohle je mučednictví a že on

nepůjde. V sobotu 18.10.2003 dostávám shůry Žalm 128 v tomto smyslu: “Tvá žena

bude jako plodná réva…Hospodin ti požehná, abys viděl syny svých synů.“

Uvědomuji si, že tentýž Žalm zpíval žalmista Robert Š. při bohoslužbě před

pochodem. Z toho všeho si uvědomuji, že mě nepřátelé nezabijí, neboť Boží plán

je jiný. Mojžíše, Josefa, Elijáše a Elíšu také nezabili, i když chtěli. Dokonce

toho, který přišel, aby položil svůj život za vysvobození všech synů a dcer

Adamových - Pána Ježíše nemohli, ač se snažili, usmrtit předčasně. Prosím i

dostávám Boží odpověď slovy Žalmu 140: “Nedej Hospodine, aby vyšly plány

svévolníků.“ “Vím, že Hospodin obhájí poníženého a spravedliví proto budou

chválit Hospodina.“ Díky Bože.

V neděli 19.10.2003 vykonávám na své nové farnosti v Třebíči svatou liturgii.

Kážu o nectnosti lakomství a proti umělým potratům. Mezi posluchači však sedí

gynekolog, který je nehodným synem místního pravoslavného kněze, důchodce. Ještě

jednou mne dalším Žalmem 23 Bůh ubezpečuje, že má žena nebude vdovou a mé děti

neosiří: “Hospodine prostíráš mi stůl před zraky protivníků…dobrota a

milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití.“ Aby mě Bůh ještě víc

ubezpečil, že bojácný kněz Ludvík K. neměl pravdu, Ing.Antonín P. mi v Třebíči

spontáně vypráví, jak na něj nedávno vyskočil maskovaný muž z auta. On se rychle

pokřižoval. Kriminálník zděšeně zařval na šoféra: “Vole, vidíš to!“ A zmizeli.

Modlím se, zda mám vstupovat do úřední pasti, kterou pro mne nachystal úředník z

přestupkové komise. Právník z Pardubic mi před časem řekl, že jde o past, kde na

rozdíl od soudního řízení má úřad všechny výhody na své straně, a proto

pravděpodobně prohraji. Bůh mi však odpovídá skrze slova Žalmu 25, že On mi

ukáže cestu i tajemství, jak z pasti a že zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s

prázdnou. Žalmem 52 mi Bůh praví, že On smete lháře a spravedliví se budou

radovat. Když mě v noci ve spánku obtěžují skrze bezbožné sny zlí duchové,

dostávám při probuzení Žalm 3: “Jak mnoho je těch, kteří mě souží.“ Nejen zlí

lidé, ale i ďáblové. V Žalmu je i Boží odpověď: “Hospodine, Ty rozbiješ čelisti

všem mým nepřátelům“ – nejen zlým lidem, ale i zlým duchům, byť nemají čelisti

fyzické, ale duchovní. Toto vysvětlení snu mě napadlo již před čtením Žalmů.

Žalmy mi to pak ještě potvrdily. Prosím proto dle Žalmu 59: “Sraz je Hospodine!“

Manželka mi v pondělí ráno 20.10.2003 vnukla myšlenku, že rodiče, kteří nemají

zábrany zabít své nechtěné dítě před porodem, jsou schopni utrápit až zabít své

chtěné dítě po porodu a v jakémkoli věku. Ztratili zábrany, zničili své

rodičovské pudy. Proto je v současnosti tolik lhostejnosti a nenávisti mezi

rodiči a jejich chtěnými dětmi. Bůh mi nečekaně vnukl, abych se omluvil a na

úřad přestupkové komise zítra nešel. Přišli tam moji dva svědkové. Mou omluvu

předá do ruky úředníkovi Midrlovi invalida na vozíku. Svatý Duch mě už dopředu

skrze Žalm 36 ubezpečuje o vhodnosti tohoto postupu: “Ano, pachatelé ničemnosti

(co se neštítí zlého) padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.“ U nemocnice

jsem 20.10.2003 stál dvě hodiny sám. Spolupracovník se omluvil, že nepřijde.

Avšak dvě ženy mi děkovaly, že tam jsem. Řekly mi, že se tam nenápadně se mnou

chvíli modlily.

Bůh mi v úterý 21.10.2003 skrze Žalm 89, verš 24 zaslíbil, že přede mnou potře

mé protivníky a porazí ty, kdo mě nenávidí.

Když pařáty přejedou po duši (23.10.2003).

Ve středu 22.10.2003 mi Bůh vysvětluje Žalmem 45, že jsem v tomto boji jistým

způsobem sám a v čele proto, že On mě pomazal nad mé druhy. Toho dne jsme s

Petrem C. rozdali před nemocnicí více než 50 letáčků. Řeholní sestra

zatelefonovala do radia Proglas a vyzvala posluchače na pochod proti potratům.

Redaktorka však připojila výmluvu, že to není předem schválené katolickou

biskupskou konferencí.

O těch odpadlých křesťanech v naší republice, kteří svými slovy nebo skutky

podporují umělé potraty, mi Bůh ve čtvrtek 23.10.2003 slíbil Žalmem 94, že On je

umlčí. Protože potratáři mají tzv. dlouhé prsty na všechny buňky současné

společnosti, volám k Bohu slovy Žalmu 59: “Zachraň mě před těmi, kdo prolévají

krev.“ Z téhož Žalmu 59 mi přichází i Boží odpověď: “Ty se jim však Hospodine

směješ“ a “Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí“. Už ráno mé duši

dal dobrý Bůh pokrm skrze Žalm 48: “O čem jsme slýchali (o Božích skutcích v

Bibli), to jsme uviděli ve městě Hospodina“ (v Brně – městě horlivého

modlitebníka Martina Středy). Na Obilním trhu jsem se pomodlil za Ivanku ze

Zlína, narozenou ve 23. týdnu a vážící přitom 550 gramů. Pak jsem jí požehnal.

Manželka četla naší dcerce z Bible příběh Božího muže Gedeona, který pod Božím

vedením s pouhými 300 muži porazil armádu 135 000 mužů (viz Bible, kniha Soudců,

6.-8. kapitola). Gedeonovi se podařilo sehnat 32 000 bojovníků. Před bitvou mu

ale Bůh řekl, aby do boje nebral nikoho, kdo se bojí. Pak z těch, co se nebojí,

aby vybral jen 300 mužů. Příběh mě silně oslovil. Vždyť já mám také velmi málo a

často prostých spolupracovníků, ale velmi mnoho vlivných, bohatých, lékařskými a

jinými tituly vyzbrojených nepřátel.

Poté co stojím před nemocnicí na Obilním trhu celou dobu služby úplně sám, je má

psychická bolest taková, jako když ďáblovy pařáty přejedou po mé duši. Ta je na

povrchu silně rozškrábaná v celých pásech. Až do rána následujícího dne trvá,

než se utvoří duševní strupy a rány se zacelí. Podobenstvím řečeno: Před

nemocnicí se podobám správně nafouknutému fotbalovému balonu, do kterého si

každý může kopnout. Nikomu se však nezdaří ho prokopnout. Po návratu ze služby

jsem jako unavený splasklý balon. Cítím se, jako když mě někdo vysaje. Podobně

se někdy cítím, ač tam nejsem sám, ale nenávist a zloba okolí je toho dne větší

než obvykle. Také manželé Š. (moji nejbližší spolupracovníci) mi sdělili, že

zbytek dne, kdy byli rozdávat letáčky na Obilním trhu, jsou velmi unavení a

neschopni žádné práce. Toto vysátí cítí jen ten, kdo to unese. Ostatní

spolupracovníky a spolupracovnice Bůh buď chránil nadpřirozenou emocionální

anestezií, takže bolest necítili, nebo tím, že zde stáli v okamžicích, kdy nám

někdo děkoval a vyjadřoval svůj obdiv. Nebo je Bůh potěšoval tím, že místo zlých

lidí právě kolem procházeli lidé hodní, kteří si rádi vzali letáčky. Bůh je

věrný. Nenaloží na nikoho těžší kříž, než unese. Je normální, že se člověk bojí

protestovat proti těžkému hříchu svých bližních. Těžcí hříšníci totiž obvykle,

ani po řadě napomenutí, nečiní pokání. Někteří z nich však přece jen pokání

činí. Kvůli nim a kvůli zabránění těžkému hříchu vraždy dítěte stojí za to svou

přítomností u místa zločinu, plakátem, hlasitými slovy kající modlitby,

vysvětlujícími letáčky napomínat a varovat. Někdy i těšit přímluvnou modlitbou

za nemocné a požehnáním.

Paní prodavačka z obchůdku s kojeneckými potřebami, který blízko nemocnice

existoval do r.2004, mně vyjádřila svůj obdiv a prosila o modlitbu.

Soukromě jsem se pomodlil i za toto: “Bože prosím, chceš-li, ať získám vedoucího

Proglasu kněze Martina Holíka a jiné pro pochod na Obilní trh.“ (Bůh mne

vyslyšel, neboť Martin Holík se zúčastnil 2.pochodu) Skrze jisté Žalmy mě Pán

Bůh opakovaně ubezpečoval o tom, že se mám nadále modlit nahlas, přestože mě

jeden spolupracovník stále přemlouval, abych Žalmy četl potichu.

Přibližně pětatřicetiletý muž mi přišel na Obilní trh poděkovat za to, že tam

stojím, že mě obdivuje.

Modlím se: “Bože, prosím Tě, je-li to ještě možné, za nápravu a lítost pro tu

ženu, která se dnes chlubila, že zabila své dítě potratem.“

Mladý muž mi na Obilním trhu vyprávěl, že když před 6 lety jeho manželka

otěhotněla, tak ji na radu lékařů chtěl poslat na potrat. Už byla provedena

všechna předpotratová vyšetření, když si to s manželkou rozmysleli. Tak se jim

narodil kluk a mají z něho velkou radost. On, otec, prý není věřící, ale když

tento syn dostal meningitidu, tak se za něj modlil a Bůh mu pomohl. Řekl, že

meningitida byla asi trestem Božím za to, že oni – rodiče dříve měli úmysl ho

poslat na potrat.

Listopad 2003

Navštívil jsem brněnskou faru. Setkal jsem se s manželkou svého kolegy - děkana

pravoslavné církve. Ukázal jsem jí fotografie z brněnského pochodu proti

potratům a vyprávěl jí o naší akci na Obilním trhu. Vyjádřila mi obdiv.

Dozvídám se, že zdravotnický personál říká operační místnosti, kde zabíjí počaté

děti “škrabka“.

Neznámá rodina nám na Obilním trhu dvakrát řekla, že ty letáčky, co jsme jim

rozdali, četli a že se jim líbí.

Prosil jsem Pána Boha, aby mi pomohl se zdravím průdušek, chce-li, abych na

Obilním trhu zpíval dále Žalmy. Bůh mě vyslyšel.

Už několik dní při zpěvu Žalmů si u nemocnice připadám jako dozorce v Pekle. Zlí

lidé mu nemůžou ublížit, ačkoliv od něj musí slyšet pravdu o své vině. Za to ho

nenávidí.

V pátek 7.11.2003 jsem členy a příznivce komunity Emanuel na jejich shromáždění

vyzval, aby se zúčastnili zítřejšího pochodu.

Přepadeni anarchisty (8.11.2003 – 2. pochod)

2. brněnský pochod pro život – 2. sobota v listopadu 2003

V sobotu 8.11.2003 se měla konat mše svatá v kostele svaté Rodiny. Po ní měl

následovat 2.brněnský pochod proti potratům. Přišel jsem díky předpochodovému

stresu až těsně před mší svatou. Netušil jsem, že v noci před akcí anarchisté

polepili vrata před kostelem marxistickými letáky. Současně poškodili vstupní

zámky. Před mší svatou 8 anarchistů, v čertovských maskách přes tváře, násilím

usilovalo narušit bohoslužbu. Řeholní sestru Celestinu svalili na zem. Mobilem

jsme požádali o pomoc policii. Během 5 minut přijela zásahová jednotka a vyvedla

násilníky na ulici, kde je odmaskovala. Když jsem řekl policistům, který

anarchista povalil sestru Celestinu, tak tento anarchista mi hned vyčetl jak to,

že jako křesťan ho udávám policii, když on se už za to sestře Celestině omluvil.

Po chvíli za mnou opět přišel a vyčítal mi, jak to, že jako křesťan a kněz lžu,

že on shodil řeholní sestru. Vystupoval tak sebevědomě, že mě málem zmátl. Tento

anarchista se vůbec nestyděl, že svým druhým proslovem protiřečí tomu prvnímu,

že lže. (Podle výzkumu psychologů takto nestydatě a sebevědomě lžou zejména

nenapravitelní kriminální recidivisté.) Mši svatou před pochodem sloužili 3

katoličtí kněží. Nově i P. Lubor D. V kostele po mši jsem sdělil následující:

Přátelé, blahoslavená matka Tereza říkala, že kdo pomůže trpícímu, pomáhá Ježíši

Kristu. Já říkám, že kdo zabije dítě v lůně matky, ten zabíjí – znovu křižuje

Krista. Ti lékaři a zdravotní personál, kteří provádí interupce, zabíjí Krista.

Jsou vrahové. Někteří z nich zabili Krista už stokrát, jiní desetitisíckrát. V

den katolického svátku Panny Marie, prostřednice všech milostí, 8.5. tohoto

roku, jsem se modlil: “Pane Ježíši Kriste, dej mi prosím odvahu nebát se těch,

kdo Tě zradili a zrazují.“ A také jsem toho dne prosil: “Pane Bože, dej mi

spolupracovníky!“ Těmi spolupracovníky jste vy, kdo tu sedíte a stojíte. Já

potřebuji vaši spolupráci v bitvě proti interupcím. Je to těžký a namáhavý boj.

Každý všední den dopoledne, když stojím před nemocnicí a čtu tam Žalmy, tak si

připadám, že stojím před branami Pekla, či přímo v srdci Pekla. Má duše i tělo

cítí tu nenávist lékařů, sester a některých pacientek po potratu. Bratři a

sestry, za chvíli budeme stát u Pekelné brány. Navenek to není poznat, protože

ta brána je maskovaná. Skrze tuto bránu totiž vycházejí i šťastné maminky. Je to

totiž nejen brána do Pekel, ale i brána porodnice. To je symbolické. Zdejší

lékaři se podobají nacistickým lékařům. Napomáhají k životu porodem a vraždí

potratem. V porodnici konají vůli Boží a v potratárně vůli satana. Chovají se

jako blázni, nemyslíte? My jdeme k nemocnici, abychom napomohli k porodu,

nikoliv k potratu. Jde o to, aby se aspoň 1 lékař a 1 zdravotní sestra

znovuzrodil. Aby se rozhodl přestat provádět potraty. K tomu mu může napomoci

kříž, který sem přineseme a naše společná modlitba. Před nemocnicí se budeme

modlit Žalmy, celkem 250 veršů. Na rozdíl od pochodu před měsícem nebudeme Žalmy

zpívat každý zvlášť. Budeme je pouze číst nahlas a všichni současně po dobu více

než půl hodiny. Při pochodu tam a zpět, prosím, mlčte nebo se potichu modlete

každý sám své osobní modlitby. Jdeme totiž na hřbitov a ze hřbitova. V nemocnici

byly odhozeny do odpadků statisíce nenarozených nemluvňátek. Prokažme čest těmto

mučedníkům. Děkuji.

Těsně před pochodem jsme v chrámu zapěli modlitbu: “Přijď již, přijď Duchu

Stvořiteli“. Po odjezdu zásahové policejní jednotky 8 anarchistů vytáhlo své

marxistické transparenty, černou vlajku s lebkou i hnáty a postavilo se do čela

našeho průvodu. Skrze jejich megafon hlasitě velebili potrat a vysmívali se

Bohu. Bodlo to ve mně. Nechtěl bych být v jejich kůži! Vždyť se posmívali

Stvořiteli Bohu! Vyzývali Ho k souboji a uráželi Ho jako kdysi Goliáš. Naši lidé

přestali mlčet a začali se sami od sebe hlasitě modlit růženec a další modlitby.

Tak jako 1.pochod i tento 2.pochod měl velmi krátkou trasu. Kolem filosofické

fakulty na Obilní trh k nemocnici. Pochodu se účastnilo zhruba 115 ochránců

počatých dětí. (Z nich 3 byli z komunity Emanuel.) U nemocnice stáli policisté z

obvodního oddělení policie České republiky Brno – Žabovřesky. Před nemocnicí

stál náš obří kříž a vlála černá vlajka anarchistů. Stáli jsme na obou

chodnících a hlasitě jsme se modlili stejné Žalmy 94, 119, 51 jako na 1.pochodu.

Modlitby našeho zástupu před nemocnicí se zúčastnil i vedoucí křesťanského radia

Proglas P.Martin Holík a také farní kněz z kostela svaté Rodiny P.Pavel K. Na

silnici tančili a pak se dlouze líbali 2 homosexuální anarchisté. Jiní

anarchistké vystavovali nápis: “Kdyby byl Bůh, museli bychom ho zničit“. K

žádnému násilí však již nedošlo. Oznámil jsem, že další pochod bude 13.12.2003.

Po pochodu se modlím za anarchisty slovy Žalmu 83, verši 14,16,19: “Bože můj,

dej ať jsou jako chmýří, jako stéblo unášené větrem…svou smrští je vyděs…Ať jsou

zahanbeni, vyděšeni navždy…ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno,

jsi ten nejvyšší nad celou zemí!“

Podání trestního oznámení (11.11.2003)

Chceme podat do policejního protokolu trestní oznámení na 7 mužů a 1 ženu

organizované skupiny, která se nazývá “Feministická skupina 8.března“. Členové

této skupiny nám sami rozdali jejich letáček s jejich názvem, který přikládáme.

Máme podezření, že došlo ke spáchání trestného činu výtržnictví podle § 202

trestního zákona a ke spáchání trestného činu hanobení náboženského přesvědčení

podle § 198 trestního zákona.

Žádáme policii České republiky, aby to vyšetřila.

K výtržnictví a k hanobení náboženského přesvědčení došlo dne 8.11.2003 uvnitř

budovy a na budově kláštera Sester třetího řádu svatého Františka, ulice Grohova

18 před 4 hodinou ranní a v době od 9,15 do 10.30 a poté i v průběhu řádně

oznámeného modlitebního průvodu za účelem zastavení potratů, na ulicích Grohova,

Arno Nováka, Gorkého, Obilní trh, Jiráskova třída v čase 10.35-12.

K polepení budovy kláštera letáky “Feministické skupiny 8.března“ hanobícími

náboženské přesvědčení a k násilnému poškození dveří došlo před 4 hodinou ranní.

K násilnému vniknutí do budovy kláštera maskovanými výtržníky a hanobiteli

náboženského přesvědčení došlo před 9,30. Zde útočníci strhli nápis na kříži a

první vůdce z nich zhruba v 9.35 shodil na zem řeholní sestru Celestinu.

Feministická skupina se násilně vmísila do čela našeho modlitebního průvodu v

10.30 a na ulici byla druhým vůdčím členem skupiny – přikládáme fotografii-

megafonem hlasitě zesměšňována křesťanská víra pochodujících. Taktéž byla

zesměšňována ostatními členy skupiny nápisy: “Náboženství je opium lidstva“ a

jinými nápisy – přikládáme fotografie. Také byla naše náboženská víra

zesměšňována s pomocí černé vlajky smrtky druhého vůdčího člena skupiny –

přikládáme fotografie- a zesměšňována i pantomimicky.

Upozornění: Toto jsem policii ČR nakonec nepředal, neboť Petru C. to připadalo

moc tvrdé a podal rychle své trestní oznámení. (Petrovo trestní oznámení mám na

papíře mimo počítač.)

Fotografie anarchistů na:

http://www.liborhalik.cz/stare_stranky/PB080243.JPG

http://www.liborhalik.cz/stare_stranky/PB080257.JPG

http://www.liborhalik.cz/stare_stranky/PB080276.JPG

http://www.liborhalik.cz/stare_stranky/PB080284.JPG

Nebo si odklikejte myší jednotlivě na:

http://www.liborhalik.cz/stare_stranky/modlitebni_zapas.html

http://www.liborhalik.cz/

Kdy začíná život? Porodem, 12.týdnem těhotenství, či početím? Debatovali

poslanci a lékaři (18.11.2003)

Potrat nebo život, 18.11.2003, Týden http://prolife.cz/zpravy/?zid=280

Kdy začíná život? Porodem, dvanáctým týdnem těhotenství, nebo početím? Na tyto

otázky hledali minulý týden odpověď poslanci spolu s lékaři, když diskutovali o

zákazech potratů.

Okamžik, kdy jsme spatřili světlo světa, lze určit na vteřinu přesně. Zdaleka

tak jasno však není při hledání odpovědi na otázku, odkdy počítat začátek lidské

existence. Zatímco i malé děti ve školách říkají, že za vznik nového života lze

považovat splynutí vajíčka a spermie, názory českých zákonodárců, a dokonce

lékařských špiček se zásadně liší.

Vyplynulo to minulý týden z bouřlivé debaty v Poslanecké sněmovně, kde se sešli

poslanci a experti z oblasti medicíny, aby diskutovali nad lidoveckým návrhem

zákona zakazujícím potraty. KDU-ČSL v čele s poslancem Jiřím Karasem v něm

navrhuje, aby interrupce byly povoleny jen v případě, že by těhotenství

ohrožovalo ženu na životě či zdraví, nebo v případě, že by početí bylo následkem

znásilnění. Všechny ostatní potraty by norma znemožňovala a lékař jednající v

rozporu s paragrafy by si mohl jít sednout až na pět let do vězení.

Návrh, který má plénum projednat v prosinci, vyvolal velký rozruch a rozdělil

odbornou veřejnost na dvě znepřátelená mužstva. Jedni říkají: "Potraty umožňují

beztrestně vraždit," druzí namítají: "Zákaz nic nevyřeší, interrupce se přesunou

do kriminální sféry."

Pokud by se zákonodárcům, vědcům a lékařům podařilo přesně a shodně stanovit

počátek lidského života, bylo by rovněž mnohem jednodušší říci, zda interrupce

ano či ne. Nyní existuje hranice dvanáctého týdne těhotenství, dokdy je možné

interrupci provést. V případě hrozícího vážného genetického poškození plodu či

zdraví budoucí matky je hranice posunuta až do dvaadvacátého týdne.

Ne všechny země jsou v otázce potratu tak benevolentní jako Česko. V Německu

stejně jako ve Francii žena usilující o potrat musí projít poradním střediskem

pro interrupci, v Belgii je zákrok možný jen v případě, že je ohrožen život ženy

či dítěte. Pouze u rizikových těhotenství je možný potrat do dvanáctého týdne

také v Portugalsku. V Polsku jsou interrupce zakázány úplně, Chorvatsko je

povoluje do desátého týdne těhotenství. Obdobně jako u nás má interrupce

upravené například Maďarsko, Španělsko, Řecko, Bulharsko či Rumunsko.

Právě zákonná hranice dvanácti týdnů se stala v Poslanecké sněmovně jádrem

debat. Znamená to, že v jedenáctém týdnu ještě žena nenosí v břiše člověka? A že

ve třináctém týdnu už to je miminko? "Svoboda rozhodnutí je více než svoboda

života. Kdyby to bylo opačně, tak by Hus a Palach byli v našich očích obyčejnými

sebevrahy," prohlásil přední chirurg Pavel Pafko. "Nemohu souhlasit s tím, že

život začíná splynutím vajíčka a spermie." Na pomoc si vzal příklad asistované

reprodukce, kdy se oplodňuje více vajíček, ale použije jen jedno. Zbylá se

obvykle likvidují.

Druhá strana rovněž zvolila pádné argumenty: "Od počátku má embryo vlastní

genetickou výbavu, zárodek jeví charakteristické rysy vývoje a nelze

předpokládat, že se z něj vyvine něco jiného než člověk," pro hlásil například

embryolog a bývalý děkan 1. lékařské fakulty UK Petr Hach. Neonatoložka

Magdalena Weberová se k němu připojila: "Neexistuje hranice, kdy by dítě nebylo

dítětem." Padala tvrdá obvinění, že ze současné medicíny se stal zabiják a že

platný zákon chrání orlí vajíčka lépe než malého člověka v děloze.

Argumenty

Pro

* Svobodná volba je lepší než zákazy. Hrozilo by, že se interrupce přesunou do

kriminální sféry.

* Je možné zabránit narození dítěte s vadou neslučitelnou se životem, a tím i

jeho utrpení a utrpení rodiny.

* Možnost zastavit osobní tragédii, například u nezletilých osob.

* Dítě by se mohlo narodit do poměrů, kdy by bylo odmítáno, nemilováno a

zavrženo.

* Může se zachránit život matky, pro niž by těhotenství znamenalo smrtelné

riziko.

Proti

* Většina potratů likviduje děti zdravé a životaschopné.

* Nikdo nemá právo rozhodovat o tom, kdo má žít a kdo ne.

* Už od samotného početí je zřejmé, že se ze zárodku vyvine člověk.

* Lékaři provádějící interrupce porušují Hippokratovu přísahu, kde se říká, že

nepodají ženě prostředky, které

by jí umožnily potrat.

* I postižené děti mohou přinést rodině radost a štěstí.

* Stát vynakládá nemalé prostředky na umělé oplodnění, kdežto zdravé děti se

zabíjejí.

Je to člověk, nebo není? Vývojové fáze dítěte od početí do patnáctého týdne

1.týden: Oplozené vajíčko se během zhruba 24 hodin rozdělí, další dělení

následují v několika hodinových intervalech. Embryo postupuje vejcovodem k

děloze. Do dělohy doputuje ve stáří 7-8 dní. V té době je tvoří asi sto buněk.

6. týden: Na šestitýdenním zárodku o délce 15 milimetrů je při pohledu zezadu

patrný základ páteře, jsou už dobře vidět lidské rysy. Srdce tepe, zárodek je v

neustálém pohybu. V následujícím týdnu se začnou tvořit nosní dírky, rty, jazyk

a zvětšují se ruce i nohy.

12. týden: Na konci jedenáctého a počátkem dvanáctého týdne srdce tluče

rychlostí 110-160 tepů za minutu, hrudník se zdvihá a klesá, jak si procvičuje

dýchací pohyby. Začínají se prokreslovat rysy, na nohou i rukou jsou plně

vytvořeny prsty, začínají růst drobné nehtíky. Dítě spí, budí se, pohybuje

prsty, otevírá a zavírá ústa, často si cucá palec, je dlouhé 6,5 cm a váží

zhruba 20 gramů.

15. týden: Plod přibírá na váze a rychlý růst se naopak zpomaluje, modelují se

rysy obličeje, ruce jsou tak dlouhé, že se mohou navzájem dotknout. Dítě otáčí

hlavou, hýbe obličejovými svaly. Měří asi deset centimetrů.

Chirurg Pavel Pafko odmítá, že by život začínal splynutím vajíčka a spermie. Jde

prý jen o spojení dvou buněk.

S křížem před nemocnicí i ve všedních dnech (9.-20.11.2003)

Dne 9.11.2003 mi před svatou liturgií v mé farnosti sdělil gynekolog (jehož otec

pravoslavný kněz mě na fakultě vyučoval teologii a byl donedávna předsedou

církevního soudu), že prováděl umělé potraty. Řekl, že jsem prvním člověkem z

naší církve, který mu řekl, že je to hřích. Jinak mu to řekla jen jeho

nepravoslavná přítelkyně, družka, kvůli které před 10 lety přestal provádět

potraty vlastníma rukama. V neděli odpoledne mi bylo sděleno, že katolický farní

kněz mi příští pochod proti potratům z kostela svaté Rodiny zakazuje, neboť

pochod byl nepokojný. Proto jsem se modlil. Dostal jsem skrze Žalmy znamení, že

Bůh tohoto kněze donutí, aby bohoslužbě a pochodu nebránil.

V pondělí 10.11.2003 jsem ve všední den poprvé stál před nemocnicí s malým

dvoumetrovým křížem. Byla tam se mnou Michaela Š., jejíž manžel kříž vyrobil. Od

té doby zde stojím pravidelně i s křížem. Ve 23.25 telefonuji do živého vysílání

radia Proglas, kde na dotazy odpovídá vedoucí P.Martin Holík. Ten mi do radia

odpověděl, že se zúčastnil sobotního brněnského pochodu proti potratům a že toto

modlitební shromáždění bylo ze strany věřících účastníků pokojné a že on ho

doporučuje.

Na Obilním trhu nás v úterý 11.11.2003 zastoupil zcela sám invalida na vozíku

František Bubeník. Spolupracovník František S. mě cestou na policii přemlouval,

abychom na chudáčky anarchisty nepodávali trestní oznámení. Já jsem s jeho

názorem nesouhlasil. Spolupracovník Petr C. podal do policejního protokolu

trestní oznámení na těchto 8 anarchistů. Přesto právě Petru C. se můj projev po

skončení mše svaté nelíbil. Větu, že lékař, který zabíjí potratem dítě, je vrah,

označil za přehnaně tvrdou. S jeho kritikou jsem nesouhlasil - vzpomněl jsem si

na evangelium, kdy i Ježíši Kristu vytýkali přílišnou tvrdost jeho slov. Řeholní

sestra Magdaléna mi v policejní čekárně nečekaně řekla: “Bůh Vám žehná, otče!“

Později mi řekla, že se modlí za to, abych vydržel. V policejní kanceláři si

policista povzdychl, že oni, policisté, to mají těžké, a nikdo je ani

nepochválí. Tím mi vnukl nápad, který jsem ihned zrealizoval. Poděkoval jsem jim

11.11.2003 večer dopisem: Vážený pane řediteli městského ředitelství Policie ČR

Brno! Dne 8.11.2003 se v kostele “svaté Rodiny“ kláštera “Sester třetího řádu

sv.Františka pod ochranou svaté rodiny“ měla v 9.30 konat bohoslužba za Boží

ochranu těhotných maminek a jejich dětí. V uvedenou dobu však vtrhlo do budovy 8

maskovaných výtržníků, kteří povalili na zem řeholní sestru Celestinu a narušili

začátek bohoslužby. Označili sami sebe za “Feministickou skupinu 8.března“

podporující umělé potraty dětí. Proto jsem volal tísňovou linku 158 a během 5

minut se dostavili 4 policisté v černých kombinézách. Ti hned vyvedli výtržníky

z budovy ženského kláštera. Za to jim i Vám děkuji. Policisté měli na

kombinézách následující čísla:… Duchovní Mgr. Libor Halík PhD.

Ve středu 12.11.2003 mně vrátný potratové nemocnice pan Berka na Obilním trhu

žaloval na bývalého politického vězně invalidu Františka Bubeníka, že jemu -

pokřtěnému katolíkovi včera odpověděl, že je prodejný jako… Inu, Jidáš byl

podobně prodejný.

Ve čtvrtek 13.11.2003 mi Svatý Duch skrze Žalm 105, verše 12-15 připomíná

obvyklou situaci na Obilním trhu ve všední dny a dává mi podobný slib: “Na počet

jich byla malá hrstka…On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli

nim i krále: Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ Toho

dne se v jednom okamžiku na Obilním trhu objeví kromě mě a Michaely Š. pět

nových přátel. Spolupráci pro příští týden mi slibují tři noví lidé: Ondřej N.,

Lucie Š., Honza M. – salezián. Městský policista mně vytýká úterní slova

invalidy Františka. Večer ke mně mluví Bůh ústy přítele Zdenka K. skrze Žalm 91,

veršem 13: “po lvu a po zmiji šlapat budeš“. Dále mluví velepísní lásky z

1Kor13, verše 7: “Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději,

láska vytrvá.“

V pátek ráno 14.11.2003 mluvím s tím katolickým knězem, který mi zakázal budoucí

pochod z kostela svaté Rodiny. Dnes ustupuje. Povoluje tam mši od 8.00 a

následující pochod. Uvědomuji si však, že jsem lidem na předchozím pochodu

oznámil čas od 9.30. To není vhodné měnit. Já ty lidi osobně neznám. Nemám na ně

kontakt. Došlo by ke zmatku. Proto nesmím ustupovat. Musím bojovat za to, aby

mše byla od 9.30. Mluví ke mně Žalm 132, zejména verši 3-5: “Nevejdu do stanu

svého domu, nevstoupím na rohož svého lože, očím nedopřeji spánku ani víčkům

podřímnutí, dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!“

Musím však pro to něco udělat, nebudu do té doby jíst ani odpočívat. Jdu do

města tam, kam mě Duch svatý vede. Proto potkávám u parkoviště přednostu kliniky

MUDr. Ventrubu a domlouvám mu. On mi nevěří. Myslí si, že můj protest na Obilním

trhu organizuje a financuje konkurenční lékařská firma, která také bohatne z

umělých oplodňování ve zkumavce jako oni. (Podobných firem je v Brně pět) Poté

potkávám neznámou starou paní, která mi radí, jak dosáhnout vyslyšení modlitby.

Dávám na její radu a prosím o přímluvné modlitby ty křesťany, kteří nejvíce

trpí. Prosím je o modlitby za nejvhodnější čas mše a pochodu i za dnešní schůzku

svých spolupracovníků v restauraci ve 12.15, neboť zde hrozí velký a přitom

zbytečný konflikt. Petr C. je příliš unavený a podrážděný. Chce to starému

invalidovi Františkovi B. přehnaně vytmavit za tu nadávku vrátnému na Obilním

trhu. Bůh tomu, díky modlitbám křesťanů, zabránil humorným způsobem. Vedoucí

servírka zakopla a vysypala pokrm na našeho invalidu. Petr C., její nadřízený,

přestal být díky tomu na invalidu naštvaný. Navíc mu P.František P. nabídl

přestat chodit ve všední den na Obilní trh. Navrhl mu účastnit se jen pochodů.

To Petra zklidnilo. To byla poslední společná schůzka mých prvních

spolupracovníků. Už se vyčerpali. Petr C. i František S. přestali na Obilní trh

ve všední den chodit. Trápilo mě to. Bůh mi však již dal dva nové čerstvé

spolupracovníky - Lucii Š., Honzu M. – saleziána, kteří mi budou pomáhat dalších

několik měsíců. Odpoledne jsem opět poslechl vanutí Ducha a šel jsem neznámo

kam. Díky tomu jsem potkal dva katolické kněze, kteří mně, neznámému, slíbili

pomoc ohledně vlivu na katolického kněze Pavla K.

V neděli 16.11. před 16.00 mi P.Pavel K. slíbil, že pochod může být 13.12.2003 a

následně každou druhou sobotu v měsíci a navíc také 20.12.2003 v kostele svaté

Rodiny. V 9.30 mše svatá a poté v 10.30 pochod. Vše pod podmínkou, že 13.12.2003

nezaútočí na kostel anarchisté. O přestupkové komisi vedené úředníkem M.

dostávám Žalm 59 s verši 9,11: “Ty se jim však Hospodine směješ…jsou ti k

smíchu…Bůh mi dá, že spatřím pád těch, kdo proti mně sočí.“ To se později stalo,

když mi Bůh dal k dispozici moudrost dalšího brněnského právníka.

V pondělí je státní svátek. V úterý 18.11.2003 se na Obilním trhu kromě mne a

Roberta Š. objevuje na chvíli MUDr.Bogdan - katolický kněz a lékař v řehoním

hábitu minoritů. V zimě r.2003 a na jaře r.2004 mnohokrát pomohl mé rodině v

nouzi.

Ve středu 19.11.2003 má zde minorita spolu s invalidou Františkem Bubeníkem

službu. Na přestupkovou komisi k panu Milanu Midrlovi jsem se nedostavil,

omluvil jsem se.

Ve čtvrtek 20.11.2003 jsem měl ráno větší bolesti nohy (-pravděpodobně

pozůstatky z nedávné nemoci zad) než obvykle a více než jindy se mi z psychické

únavy nechtělo na Obilní trh. Avšak Bůh mě tam potěšil, neboť hned první dvě či

tři ženy s miminky si samy řekly o letáky ke čtení, ač já letáky neměl ani

vyndané z tašky. Jana B., Romka mě prosila o kontakt na adopci, aby nemusela

dále chodit na umělé oplodňování ve zkumavce. Jeden muž si vzal všechny druhy

našich letáčků. Pak jedna žena souhlasila, že potrat je zlo a postěžovala si mně

na svého manžela alkoholika. Pak jsem stál před nemocnicí já, Lucie Š. a jedna

budoucí zdravotní sestra. Když odešly, zůstal jsem tam sám do 13.20. Tehdy se

zde ve 13.00 objevil ten anarchista, který měl minule megafon a spolu s ním

několik mladíků. Posměšně si přede mnou poklekl. Pak mi poklepal na rameno se

slovy: “Uvidíme se 13.12.!“

Úřední past i anarchisty porazí 3.právník (21.11.2003)

V pátek 21.11.2003 jsem Janě B., Romce dal telefon 5432249141-2 do Sdružení

pěstounských rodin, Anenská 10, Brno 602 00. Na Obilním trhu byl se mnou

P.František P. Tentokrát byl tak depresivní či unavený, že ani nerozdával

letáčky, ani nečetl Žalmy, ani se nepouštěl s nikým do debaty. Jen mlčky držel

břevno kříže po celé 2 hodiny. Nakonec k němu přistoupil neznámý muž a něco mu

řekl. P.František P. mě přivolal. Muž mi dal svou vizitku a nabídl zdarma právní

pomoc. Díky Bože! Poté se P.František P. vzchopil. Tento třetí právník mi pak

pomohl zvítězit nad přestupkovou komisí pana Midrly. Odpoledne mi půjčila a

později darovala paní z knihkupectví malý přenosný CD přehrávač – abych podle

něj naučil na pochodu lidi písničku “Maminko mámo“.

V noci z 24. na 25.11. jsme doma málem zemřeli zadušeni plynem. Všech 5 dětí

usnulo. Já vyčerpáním usnul, aniž bych se umyl. Manželka mě probudila, ať se jdu

umýt. Přitom jsem ucítil smrad a zjistil, že v kuchyni na sporáku je levá

plynová plotýnka puštěná naplno. Přišel jsem na to včas. To znamená, že Bůh

ještě nechce, abychom zemřeli.

Dne 25.11.2003 ke mně na Obilní trh přišla neznámá čtyřicetiletá paní, maminka 5

dětí a chtěla hrdě držet dvoumetrový kříž, který jsem tam měl.

Dne 28.11.2003 mě po návratu z Obilního trhu spolupracovník P.František P. svými

vtipy tak rozesmál, že zmizely i nervové bolesti mé nohy. U nemocnice jsme byli

4 – i zcela noví studenti Honza a Jana R.

V jisté gynekologické ambulanci je vyvěšena lákavá nabídka umělého potratu

zdarma čili ze zdravotních důvodů. Uvedenými zdravotními důvody je selhání

hormonální a nitroděložní antikoncepce, nebo věk do 15 let, nebo věk od 40 let,

nebo když žena už dvakrát rodila císařským řezem.

Dne 30.11.2003 mi gynekolog, syn pravoslavného kněze, sdělil, že i když už umělé

potraty nedělá vlastníma rukama, tak posílá jím vyšetřené pacientky na umělý

potrat z tzv. zdravotních důvodů. Pochopil jsem, že se podobá Pilátovi, který si

umyl ruce a předal nevinného Krista popravčí četě. Toho dne jsem měl krátkou

schůzku s poslancem Ing.JUDr.Karasem. Téhož dne v kostele a pak doma mě oklamal

údajně kající hříšník Jaroslav Brezničan. Uměl to na mě zahrát a vypůjčil si ode

mne 2100Kč, které dodnes nevrátil. Později mi sám sdělil, že mě okradl. Já jsem

ho nahlásil na policejní stanici Brno – Žabovřesky. Tam mi odpověděli, že je to

hledaný zloděj. Podle učení svatých apoštolů platí, že milujícím Boha, všechny

věci napomáhají k dobrému. Nevěřící policisté České republiky poznali, že

pravoslavný kněz zpívající na Obilním trhu není tak nemilosrdným, jak ho popsali

v brněnských novinách a v jihomoravském televizním večerníku, když není lakomý.

Prosinec 2003

V pondělí 1.12.2003 stojím na Obilním trhu s Janou R. a Ondřejem N. “Jděte do

prd…“ – zařval na nás někdo nahlas. Hned poté se objevila neznámá babička. Ze

srdce nám děkovala za to, že tam stojíme. Poté jsem zde debatoval i s jinou

babičkou, která o sobě řekla, že je sice bez náboženského vyznání (tzn. že

nenavštěvuje žádnou církev), ale přesto věří v křesťanského Boha. Sdělila, že

její manžel byl politickým vězněm. Na křižovatce nad nemocnicí jsem dal letáček

citátů nositelky Nobelovy ceny – matky Terezy z Kalkaty paní lékařce z Bystrce.

Odpoledne mi Petr C. sdělil, že přestane před 3.brněnským pochodem objíždět

fary, ač to před prvními dvěma pochody dělal. Pošle tam pozvánky poštou.

Vyhrožoval mi, že pokud budu chtít, aby se konal pochod nejen 13.12. ale i

20.12, on rezignuje na všechnu spolupráci. Myslel si, že pořádat v prosinci více

než jeden brněnský pochod je hazard, neboť na pochod 20.12. skoro nikdo

nepřijde. Já jsem pokládal nejen pochod 20.12., ale i pochod 27.12. za Boží

vůli. Proto Petr C. přestal spolupracovat. Jsem z toho smutný. Čtu Žalm 145,

verš 3.: “Veliký je Hospodin…“ a tu mi telefonuje P.Miloslav K. – bude sloužit

mši svatou před pochodem 20.12. Čtu dál tento Žalm: “Hospodin…je nesmírně

milosrdný“, “Hospodin…všechny sehnuté napřimuje“, “Z mých úst zazní chvála

Hospodinu…“

V úterý 2.12.2003 jsem na Obilním trhu s Janou R., modlím se za paní Řehákovou z

Církve bratrské kvůli rakovině. Ve středu 3.12.jsem zde s řeholní sestrou

Václavou. Ve čtvrtek 4.12. mě pan P. obviňuje, že motivem mého zápasu proti

potratům je snaha zalíbit se lidem a ne Bohu. Na Obilním trhu stojím s Lucií Š.

a nově se zednickým učněm Lukášem. Přišla za mnou neznámá paní. Řekla: “Vás se

tady štítí, ale já vás chci poprosit o modlitbu za svou maminku.“ Řekla to jako

lvice a slzela. Vzala si velmi viditelně letáček a odešla. Legitimuje mě městská

policie. Odpoledne mi Petr C. říká, že televizně známý bývalý dominikánský

katolický kněz Štampach teď v televizním pořadu Vertikála tvrdil, že ještě jako

katolík byl od r.1991 zednářem a je jím doteď. V moravském katolickém týdeníku

“Světlo“ je pozvánka k budoucímu pochodu 13.12.2003.

V pátek 5.12.2003 na základě řady modliteb (např. Žalmu 140) a po poradě s

třetím právníkem, jsem rozeslal 3 specielní dopisy policii České republiky

tohoto znění: “…..Dozvěděl jsem se, že na internetové stránce s anarchistickým

obsahem je počínání uvedené skupiny anarchistů detailně popsáno. Jedná se o

stránky umístěné na adrese http….Výtisk příslušných článků přikládám. Žádám

tímto Polici ČR, aby provedla šetření uvedených internetových stránek a textu na

nich umístěného, za tím účelem, zda z jejich obsahu nevyplývá, že osoby, které

narušovaly shromáždění se tohoto jednání dopustily jako organizovaná skupina ve

smyslu § 202 odst. 2, § 198 odst. 2 trestního zákona a dále zda se během noci,

která předcházela konání shromáždění 8.11.2003, rovněž nedopustily trestného

činu poškozování cizí věci - poškození 5-ti zámků na objektu kláštera v Brně,

Grohova 18, Kongregace milosrdných sester třetího řádu sv. Františka pod

ochranou sv. Rodiny. Žádám, abych byl vyrozuměn o provedených opatřeních. Dále z

textu umístěného na uvedených internetových stránkách vyplývá, že anarchisté

připravují obdobným způsobem narušení další mše svaté v kostele sv. Rodiny na

ul. Grohova 18 a následujícího uličního shromáždění ohlášeného na 13.12.2003,

které se bude konat opět v Brně v době od 8.45 hod. do 12.30 hod., trasa

shromáždění Grohova 18, ul. Arno Nováka, Gorkého, Obilný trh, Jiráskova třída,

Grohova 18. Kopii ohlášení rovněž přikládám. Policii ČR tímto dále žádám, aby

jednak prošetřila, zda nejde o přípravu trestného činu výtržnictví a hanobení ve

smyslu § 202, § 198 trestního zákona a jednak, aby Policie ČR shromáždění, které

se bude konat 13.12.2003 poskytla dostatečnou ochranu podle § 6 odst. 3 zákona o

shromažďování občanů (č. 84/1990 Sb., v platném znění)“

Na Obilním trhu stojím toho dne s Honzou, Janou R., P.Františkem P., invalidou

na vozíku Františkem Bubeníkem a s Kristýnou. Legitimuje mě opět městská

policie. Do dnešního dne jsme rozdali mnohem více než 6 000 letáčků.

V sobotu 6.12. jsem osobně roznášel po katolických farách pozvánky na pochod

13.12. Proto v neděli 7.12. při mši svaté v radiu Proglas zazněla výzva

zúčastnit se pochodu proti potratům 13.12.2003.

V pondělí 8.12.2003 mě bývalý spolupracovník František S. přišel na Obilní trh

diskreditovat před novou spolupracovnicí Janou R. – že prý ruším zpěvem Žalmů a

jsem namyšlený. Avšak neznámý muž, který řekl, že je učitel, nám přišel

poděkovat za to, že tady stojíme. Vzal si pro školu tři pozvánky na budoucí

pochod 13.12.2003. Procházejícím zdravotnicím jsem nabídl vánoční cukroví a

jedna lékařka si ode mne trochu vzala.

Na radu třetího právníka posílám v pondělí 8.12.2003 další dopisy policii České

republiky, tentokrát zcela právně laděné a v úterý 9.12.2003 dopis primátorovi

města Brna. To úterý stojím 10.00 – 11.00 na Obilním trhu sám. Pak do 12.00

nečekaně i s minoritou P.Bogdanem a Janou R. Středa 10.12.2003 je vyhlášena za

“Den lidských práv“. Proto se odmítám dál nechat šikanovat panem M. z

přestupkové komise MČ Brno-střed. Nešel jsem tam. Raději stojím na Obilním trhu

s řeholní sestrou Václavou. Později k nám přichází nečekaně Jana R., Barbora a

minorita P.Bogdan. Ve čtvrtek 11.12.2003 jsem u nemocnice držel stráž s Lucií S.

a Janou R. Legitimovala mě městská policie, kterou na nás nemocnice přivolala,

aby se nás zbavili. Nepodařilo se jim to. Pak se mě velmi laskavě pokusil

obelhat nějaký pán. Tři zdravotnice z této nemocnice si od děvčat vzaly letáček.

Jedna z nich výslovně řekla, když se podívala na fotky, že naši akci podporuje.

Ve 20.40 mi telefonoval ředitel Městského ředitelství policie České republiky,

aby mě ujistil o ochraně pochodu před anarchisty. S dětmi doma čteme Žalm 136,

verš 24: “Bůh nás vyrval našim protivníkům, jeho milosrdenství je věčné.“

Náhodně jsem otevřel Bibli právě na Žalmu 98, verši 1: “Hospodin…zvítězil…“ Do

mysli mi přichází Žalm 99: “Hospodin kraluje…“ i Žalm 28 s veršem 5: “…Hospodin

je rozmetá a víc nezbuduje.“ (To se za dva dny stalo!) Ráno 12.12.2003 mi

telefonuje i zástupce ředitele Městského ředitelství policie České republiky,

aby mi dal své telefonní číslo, kdybych něco potřeboval. Na Obilním trhu stojím

s Šárkou, která jako studentka zdravotnictví procházela touto nemocnicí a řekla

mi, že uvnitř nemocnice není můj zpěv Žalmů slyšet. Dále zde stojím s Kristýnou

a vozíčkářem Františkem B. Odpoledne mi velitel obvodního oddělení policie ČR

Brno – Žabovřesky a jeho zástupce přislíbili 15 policistů v uniformě a další

policisty v civilu. Jedné policistce jsem půjčil CD s písničkou “Maminko mámo“.

Anarchisté rozmetáni (13.12.2003 – 3.pochod)

3. brněnský pochod pro život – 2. sobota v prosinci 2003

V kostele svaté Rodiny 13.12.2003 v 9.30 pro zhruba 90 lidí sloužilo mši svatou

6 katolických kněží. Po mši svaté jsem řekl následující:

Přátelé, včera v noci jsem četl Žalm 82. Ten Žalm ke mně promluvil. Možná

promluví i k vám. Přečtu vám ty mluvící verše. Bůh říká: “Dlouho ještě chcete

soudit proti právu, stranit svévolníkům? Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu,

poníženému a chudému zjednejte spravedlnost, pomozte vyváznout nuznému ubožáku,

svévolným ho vytrhněte z rukou!“

Takto, přátelé, mluví Bůh k nám. Slyšíte Ho, cítíte Ho, vnímáte Ho. Je zde. A

tuto větu, kterou řekl kdysi skrze proroka, říká i dnes. Kdo má uši k slyšení,

ten Ho slyší.

Kdo z nás křesťanů tuto Boží výzvu neslyší, o něm platí následující verš Žalmu:

“Nic nevědí, nic nechápou, chodí ve tmách, a celá Země se proto v základech

hroutí.“ Když matka jde do nemocnice ne porodit, ale zabít vlastní dítě; když

manžel svou manželku nutí, aby šla utratit jejich společné dítě. Bratři, není to

hrůza? Můžeme k tomu trpělivě mlčet? Hodí se do této společenské situace ještě

heslo: Mluviti stříbro, mlčeti zlato! Zde mlčet je zbabělost, nehorázdná

zbabělost.

Nejsem lepší než vy. Také jsem se bál, když jsem ještě pracoval v nemocnici.

Zbaběle jsem tehdy mlčel. Sám sebe jsem pak obhajoval nejrůznějšími výmluvami

víc než 10 let. Ale v tomto roce nastal zlom. Bůh mě vysvobodil z toho strachu,

co si o mně budou myslet lidé. To je totiž jedno. Strach ze strachu je třeba

překonat. Tělo, svět (– to je ten strach z lidí) a ďábla je třeba přemáhat.

Zvítězíme, když překonáme strach ze svého strachu. Nebojme se ducha zla. Nebojme

se konat dobro. Nestyďme se konat dobro. Vím, je to těžké. Ale jednoho dne

zvítězíme, když překonáme sami sebe. Do toho! Zastaňme se práva na život těch

nemluvňátek. Zastaňme se matek, které jsou nuceny svými manžely, partnery, svými

rodiči a také svými gynekology jít utratit své živé dítě. Nemlčme. Pište

poslancům ze všech politických stran, tak jak to cítíte a víte, že umělý potrat

je vražda. Když jim to neřekneme nebo nenapíšeme my, oni si budou dál myslet, že

českým a moravským křesťanům interupce nevadí. Že vadí pouze Polákům a

obyvatelům Vatikánu. Ale to přece není pravda. Pište na adresu: Poslanecká

sněmovna Parlamentu České republiky, Sněmovní 4, Praha 1 – Malá Strana 118 26.

A vy odvážnější, přijďte si stoupnout některý den před nemocnici na Obilním trhu

či před jinou nemocnici. Modlit se zde či rozdávat protipotratové letáčky. Ať

lidé vidí, že někomu zabíjení nemluvňátek vadí. Že někomu je nemluvňátek líto.

Že někdo má nemluvňátka rád. Vybízím k tomu zvláště důchodce. Ti již brzy stanou

před Boží soudnou stolicí. Tam budou tázáni, co udělali pro jednoho z těch

nejmenších, zabitých v nemocnici. Já stojím před porodnicí na Obilním trhu mezi

10. a 12. hodinou ranní každý všední den. Jsem vděčný každému, kdo sem už

přišel, či přijde pomoci. Přijďte, prosím, i jen na 15 minut. I to má velký

význam. Děláme to, co se Bohu líbí. Zachraňujeme životy.

Do folií jsem nachystal sto písniček “Maminko mámo“. Pochodující jsem vyzval k

hlasité modlitbě řady Otčenášů. Na pochod 13.12.2003 přišlo 140 našich lidí

(někteří přišli až po mši), 30 policistů. Proti nám stálo 20-25 anarchistů,

kteří nám předtím na své internetové stránce vyhrožovali násilím a svolávali se

z celé republiky. Filmovalo nás TV centrum Atlas. Při pochodu jsme začali

Otčenášem. Katolíci přidali automaticky Zdrávas. Tak jsme střídali tyto 2

modlitby. Anarchisté se nezmohli na žádný odpor ani provokaci. Policie jim

naprosto znemožnila použít dýmovnice a zápalné lahve. Stalo se, za co jsem se

modlil brzy ráno doma skrze Žalm 83: “…Bože, kdo tě nenávidí, pozvedají

hlavu…Bože můj, svou smrští je vyděs…Ať jsou…vyděšeni navždy…ať poznají, že

ty…jsi ten nejvyšší nad celou zemí.“ Před nemocnicí jsme s kytaristou Ondřejem

N. zpívali píseň “Maminko mámo“: Teď už víš maminko, že mě máš v sobě, že přijde

miminko, v té a té době. Těším se na tebe, těším se na svět, u tebe, maminko, je

mi tak krásně! (Refrén ®: Maminko, mámo, tvé rozhodnutí je bránou k životu anebo

k smrti. Dej přednost životu, co v tobě klíčí. Se smrtí nelaškuj, ta všechno

zničí.) Ty váháš maminko, zda si mě nechat? Přemýšlej malinko, není proč

spěchat! Co jednou uděláš, vrátit se nedá, do smrti můžeš pak litovat leda! ® Ať

je nit života dlouhá či krátká, dva jste ji upředli, otec i matka. Z každého

půlku mám už ve svých genech, maminko, prosím tě, přervat ji nenech! ® Vždyť

jsem kus tebe, jsem kus tvého těla, ve mně je skryta tvá budoucnost celá. Kdopak

tě pohladí, až se ti jednou třást budou ruce a vlasy ti zšednou? ® Nevěřím

maminko, že bys to chtěla, aby tvůj klín, ta má kolébka skvělá, namísto útulným,

bezpečným místem, stal se mou záhubou, mým popravištěm! ® Když je ti maminko

hořko a těžce, že s tebou nikdo tvůj úděl nést nechce, nezoufej, že marně

cestičku hledáš, spolu to zvládneme – viď, že mě nedáš? ® Ta lékařka, která si

ode mne v pondělí 8.12.2003 vzala trochu vánočního cukroví, teď běžela rozzuřená

k policistovi, aby nám zpívat zakázal. Stáli jsme na obou chodnících a hlasitě

jsme se modlili stejné Žalmy 94, 119, 51 jako na 1. a 2.pochodu.

Po ukončení pochodu katolický kněz František P. sýčkoval, že na dalších

pochodech nám to anarchisté spočítají. Já jsem jeho strašení nevěřil. Doma mě

Bůh skrze Žalm 36, verš 13 opakovaně ujistil, že anarchisté – “pachatelé

ničemnosti padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.“ Ve 13.30 jsem se, díky

Radomíru Malému, zúčastnil schůzky s poslancem Ing. JUDr.Karasem. Anarchisté se

na dalších brněnských pochodech neobjevovali až do r.2006. Pak se objevili

jednou a zase zmizeli.

Ráno v pondělí 15.12.2003 navštěvuji P.Miloslava K. na jeho faře a ukazuji mu

fotky z pochodů. Toho dne, po tak masové účasti na sobotním pochodu, stojím na

Obilním trhu zcela sám. Mám strach z možné pomsty nepřátel. Vtom mi přišlo na

mysl, že naproti mně, v parku, stojí neviditelný svatý anděl velikosti

vzrostlého stromu. On mě stráží. Před polednem se ke mně přidali 2 zcela noví

spolupracovníci – Hana a tu vystřídal Tomáš K. Jedna paní po nás chtěla všechny

druhy letáčků. Vyprávěla, že má pět dětí. Avšak, že její tchyně ji nutila na

potrat. Neměla sílu se jí tvrdě vzepřít, a tak chodila na přípravu k potratu.

Současně se ale modlila, a tak nakonec na potraty nešla. Narodily se jí tak

extrémně nadané děti, že i tchyně z nich má radost. Na závěr řekla, že její

babička zemřela skrze umělý potrat. Toho dne odesílám dopis: …děkujeme Vám,

řediteli Městského ředitelství policie České republiky v Brně za to, že policie

ČR poskytla v noci z 12. na 13. prosince 2003 ochranu klášteru a kostelu “Sester

třetího řádu sv. Františka pod ochranou svaté rodiny“ před ničiteli zámků

vstupních dveří a hanobiteli náboženství. Děkujeme, že té noci policejní vůz

projížděl zhruba každých 15 min kolem kláštera, a proto nedošlo k žádné škodě.

Dále děkujeme za policejní stráž u vchodu do budovy od rána až do poledne

13.12.2003. Děkujeme policii, že nevpustila do budovy žádného libertariánského

komunistu, anarchistu ani člena “Feministické skupiny osmého března“. Děkujeme

policii, že zabránila tomu, aby došlo k infiltraci našeho pokojného modlitebního

průvodu 13.12.2003 výše uvedenými protidemonstranty v počtu zhruba 25 osob. Že

oddělila pomocí tzv. těžkooděnců jejich průvod a jejich vlajkonoše s černým

praporem, lebkou a překříženými hnáty od našeho modlitebního průvodu s křížem.

Děkují Mgr. Libor Halík PhD. – duchovní, matka představená kláštera a 140

účastníků. Poděkování za zásah policie posílám i ministru vnitra. Modlím se:

“Bože, prosím, řiď počasí tak, abych mohl chodit před nemocnici ve všední dny,

kromě 2.1.2004, kdy zde nebudu. Chceš-li, ať jsou mrazy v Brně jen ve svátky.

(Bůh mě vyslyšel, neboť v prosinci nebyly ve všedních dnech v Brně mrazy.)

Opouštěn přáteli, posmíván přednostou kliniky (17.12.2003)

Pochodu 13.12. se nezúčastnil spolupracovník František S., ač účast přislíbil.

Petr C. se sice zúčastnil, ale odmítl mi na pochodu pomoci coby spolupořadatel.

Mlčel, ale jeho zlobný obličej mluvil. Nejvíce tito 2 laici a trochu i 2

katoličtí kněží mezi mými spolupracovníky mě odrazovali od realizování pochodů

20.12. a 27.12.2003. Přesto jsem na pochodu rozdal 77 kusů pozvánek na tyto

pochody. Proto když večer 15.12.2003 doma v rodině rozjímáme nad Žalmem 140 ke

mně mluví verš 5: “Ochraňuj mě, Hospodine…proti těm, kdo zamýšlejí podrazit mi

nohy.“ Navíc ke mně mluví Žalm 84 následujícím způsobem: “Blaze těm, kdo bydlí

ve tvém domě Hospodine ( tj. řeholnice), mohou tě zde vždycky chválit.

Blaze…těm, kteří se vydávají na pouť (tj. před nemocnici na Obilním trhu)…učiní

ji prameništěm, včasný déšť (tj. noví spolupracovníci) ji halí požehnáním.

Pokračují (např. já) stále s novou silou…blaze člověku, jenž doufá v tebe Bože!“

V úterý 16.12.2003 stojím na Obilním trhu zpočátku 45 minut sám, pak s Janou R.,

pak i s minoritou P.Bogdanem, nakonec jen s Janou R. Doma mě Duch svatý –

Utěšitel vysvobozuje z obviňování mých nedávných spolupracovníků Františka S. a

Petra C. Povzbuzuje mne skrze slova Žalmu 131: “Nemám, Hospodine, domýšlivé

srdce…“ a ukazuje mi, že je třeba (podle Žalmu 149, verše 8) spoutat řetězy

trestních zákonů ty lékaře potratáře, kteří jsou prozatím u lidí ve cti.

Ráno 17.12.2003 se modlím Žalm 51, verš 16 následovně: “Vysvoboď mě, abych nebyl

vinen krví, Bože“. Za to, že mlčím, ač znám viníka – potratová pracoviště v

nemocnicích. Za to, že neprotestuji proti interupcím, Bože. V radiu BBC

7.22-7.27 slyším informaci, že r.2030 bude každý třetí obyvatel České republiky

starobním důchodcem, neboť rodiče nechtějí mít děti. R.2050 to bude ještě

katastrofánnější, neboť na 1 důchodce zde bude pouze 1 výdělečně činný člověk.

Nastane úplný ekonomický krach. Proto teď vlády hovoří o nezbytnosti důchodové

reformy. Budou-li nám nadále vládnout darwinističtí ateisté, logicky v té době

vyhlásí jako řešení povinnou sebevraždu či povinnou vraždu starobních důchodců

lékařem skrze euthanasii. Vždyť podle Darwinovy teorie, povinně vyučované stále

na všech školách, mají přežívat jen ti nejsilnější. Mezi ně důchodci (ani

nemluvňata) nepatří. (Podle pozdějších zpráv Rady Evropy, z dubna r.2005,

případy euthanasie v zemích, kde byla legalizována, stoupají. Dnes je tak

zabíjena jedna osoba denně v centru Evropské unie - Belgii a pět osob denně v

Holandsku. V obou zemích se počty zabíjených časem zvyšují. V Holandsku je

povoleno zabít lékařem i děti staré 12 až 17 let - na žádost dítěte, dokonce bez

souhlasu rodičů.)

Dopoledne 17.12.2003 posílám písemné poděkování řediteli Městské policie Brno a

stojím na Obilním trhu před nemocnicí s Janou R., Barborou L., později s

Markétou a minoritou P.Bogdanem i s dívkou, která se chce stát řeholnicí.

Přednosta gynekologicko-porodnické kliniky Prof.MUDr.Ventruba se mi přišel před

nemocnici vysmát slovy, že můj hlasitý zpěv Žalmů není uvnitř nemocnice slyšet.

Tím přede mnou a mou spolupracovnicí prozradil, že to, co o mně zdravotníci

rozhlásili do novin a televize byla účelová lež. Tak se na něm naplnilo znění

Žalmu 94, verše 23, že Bůh “…umlčí je jejich vlastní zlobou…“ Pak mě zde poprvé

legitimuje ne městská, ale státní policie České republiky. Ve 12.30 mi

telefonuje nadporučík Ž., aby mě informoval, že na pochodu 20.12.2003 bude

policii velet šéf obvodního oddělení policie České republiky Brno – Žabovřesky,

kapitán B. Oznámil mi, že potřebují mě či jiného muže u vchodu do kostela jako

spojku.

Ve čtvrtek 18.12.2003 ke mně mluví Duch svatý Žalmem 55, mimo jiné veršem 23:

“Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy

spravedlivý zhroutil.“ U nemocnice stojím já, P.František P., Lucie Š., Jana R.

a nově Eva z Kroměříže či Kyjova. Po návratu od nemocnice jsem nesmírně unaven z

toho, co mi hrdě a drze řekla u nemocnice 1 žena. Pochlubila se, že jde potratit

své dítě, protože je podle názoru lékařů postižené. Večer doma ke mně podruhé

mluví Žalm 51, veršem 8: “…dáváš mi Bože poznávat tajuplnou moudrost.“ Z toho si

uvědomuji, proč mě moji minulí spolupracovníci nechápou, když chci, aby se

konaly pochody i 20.12. a 27.12.2003. Ta tajuplná moudrost jim prostě nebyla

shůry dána.

V pátek 19.12.2003 mi policistka F. vrátila CD “Maminko mámo“. Já jí poslal

knížku “Proč pláčeš Miriam“ o psychickém utrpení žen po interupci. P.František

P. mi vzkázal, že už mi ve všední den na Obilním trhu nebude pomáhat a že zítra

na mši svatou a pochod nepřijde. Je vidět, že mám malou víru v Boží péči! Skrze

ustrašenost P.Františka P., řeholnice Magdalény a dalších přátel se i já teď

obávám, že na dalších pochodech budou opět obtěžovat anarchisté a že nepřijdou

téměř žádní pochodující. Je to na ně příliš náročné – jít v prosinci každý týden

na pochod! Tím mi vyhrožoval nejvíc Petr C. Asi proto mi dobrý Bůh připomíná

znění Žalmu 99: “Hospodin kraluje…Mojžíš a Áron byli z jeho kněží, Samuel z

těch, kdo vzývali jeho jméno; k Hospodinu volali a on jim odpovídal.“ Proto i

mně odpovídá, když k němu volám. Padl mi do očí obrázek se slibem Ježíše Krista

z evangelia: “Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno

ostatní vám bude přidáno.“ Pak se ve mně probouzí taková víra, že pokud by

nebylo v Brně dost ochotných odvážných lidí, Bůh mě nezradí. I kdyby měl poslat

anděly v lidských podobách!

Vyčerpání z pochodů (20.12.2003 – 4.pochod)

4. brněnský pochod pro život – 3. sobota v prosinci 2003

Každá příprava na pochod je pro mě emocionálně velmi vyčerpávající. Nejtěžší

byly pro mě první pochody. Večer 19.12.2003 doma při modlitbě mě napadlo, že to

moje “zoufalství“ před pochodem jsou normální duchovní porodní bolesti, tak jak

se o nich zmiňuje svatý apoštol Pavel v listě Galatským, kapitole 4., verších

18,19: “…moje děti. Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v

podobu Kristovu.“ Když čtu před spaním s dětmi Žalm 142, tak ten přesně popisuje

mé pocity: “Hospodine, jsem na duchu skleslý,…není tu, kdo by měl o mě péči…,

jsem zcela vyčerpán.“ Závěr toho Žalmu dává i odpověď víry: “Obstoupí mě

spravedliví, ty se mě Hospodine zastaneš.“ V noci z 19. na 20.prosince byla

sestře Magdaléně v klášteře u kostela svaté Rodiny vnuknuta myšlenka vyjít z

vrátnice na chodník před klášter. Tam právě přicházely dvě skupiny pobudů. Když

ji uviděly, s něčím jako mobilním telefonem, zmizely.

Ráno, 20.12.2003 před mší, mi v 8.45 měl zednický učeň Lukáš pomoci rozdat do

lavic texty písní “Maminko mámo“. Nepřišel. Mši svatou sloužil P.Miloslav Kabrda

s minoritou P.Bogdanem. Jako kázání přečetl P.Miloslav Kabrda podobenství –

báseň Viléma Závady “Pták“. Je o tom, jak se malý tvoreček raduje z daru života.

Nesnáší to lovec profesionál. Odstraní maličkého. V hrobě je klid. Maličký

přestal otravovat. Tu dospělý skřivan zastoupí zabitého ptáčka. Nedá pokoje

ukrutníkovi. Nebeským zpěvem obtěžuje vraha. Skřivana nelze umlčet, zastavit.

Nebesa to lovci nedovolí.

Po mši svaté jsem sdělil: Přátelé, každý máte sešitek s Žalmy. Ty se budeme

hlasitě modlit až před nemocnicí. Liché verše budou číst ti u nemocnice (u

velkého kříže), sudé ti u parku. Před veršem č.80 na str.4 zazpíváme celou píseň

“Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli“ z předposledního listu. Až dočteme všechny

Žalmy 94, 119, 51, pak zazpíváme píseň “Maminko mámo“ z posledního listu. Cestou

k nemocnici a zpět do kostela se budeme střídavě modlit Otčenáše a Zdrávasy.

Muže poprosím, aby nesli velký, těžký kříž. Ženy, aby nesly menší kříž s fotkou

miminka. Fialový papír s přednáškou i pozvánkou na další pochody a také písničku

“Maminko, mámo“ na posledním listě si po skončení pochodu můžete vyjmout z obalu

a vzít domů.

Přátelé, na ulici nás budou chránit policisté před možnými útoky anarchistů.

Pokud se zde anarchisté neobjeví, i tak buďme vděčni Bohu za tyto slušné

policisty. Žehnejme těmto ochotným policistům a buďme jim dobrým vzorem

křesťanské slušnosti. Po skončení pochodu každého z vás poprosím o podpis na

poděkování policistům, kde jim zároveň popřejeme pokojné a klidné vánoční

svátky.

Ale nyní ještě pár slov. Včera jsem četl Žalm 92: “Tupec o tom neví, hlupák tomu

nerozumí, že svévolníci bují jako plevel; že všichni pachatelé ničemností

rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni. Ty však, Hospodine, jsi navěky vyvýšený.

Ano, Tvoji nepřátelé zhynou, všichni pachatelé ničemností budou rozprášeni.“

Čemu hlupák nerozumí? Nechce rozumět tomu, že Bůh je spravedlivý. Nechce chápat,

že Bůh nenechá ani 1 zlý čin bez trestu a ani 1 dobrý čin bez odměny. To, že

jsme se zde sešli, že jsme si udělali čas na Boha a na nevinného malého

človíčka, to nezůstane bez odměny. Naše odměna u Boha bude větší než odměna

těch, kteří zůstávají pohodlně doma, nebo v tomto předvánočním čase běhají po

nákupech. My chceme konat vůli Boží, chceme se zastat sirotka. Malého človíčka,

kterého se zřekla vlastní máma a ve svém srdci ho už dávno zabila. Teď už chodí

k lékaři pouze na kontroly, aby se domluvila na dnu jeho popravy. Popravy

vlastního dítěte! To dítě nic hrozného své matce neudělalo – nepokusilo se

zavraždit svou matku. Přesto dostává bez jakéhokoliv soudu rovnou trest smrti.

Jeho máma a lékař, co ho popravuje, jsou možná oba ochránci zvířat a

vegetariáni, kteří by neublížili ani mouše – jen člověku. Toho klidně zabijí.

Jak pokrytecké! Teď vám pustím z magnetofonu písničku “Maminko, mámo“, kterou si

současně zazpíváme. Text je v těch sešitcích – poslední list.

Po nácviku písně jsme se vydali na krátký pochod kolem filizofické fakulty před

nemocnici. Nás, přibližně 60 účastníků pochodu 20.12.2003, chránilo zhruba 20

policistů s kpt. B. osobně, ale anarchisté nepřišli. “Tedy přece jen to byl hlas

Boha, co inspiroval při minulém pochodu 13.12.2003 mou mysl tím, že anarchisté

jsou rozprášeni a už nepřijdou!“ Podepsali jsme následující dopis. Vážení

policisté! Přejeme vám klidné a pokojné vánoční svátky. Současně vám dnes

20.12.2003 děkujeme za ochranu před možným napadením církevního shromáždění ze

strany anarchistů a mladých komunistů. Děkujeme za ochranu minulou, tj.

13.12.2003, i dnešní. Děkují: …podpisy (Text podpisů jsem donesl na obvodní

oddělení policie ČR Brno-Žabovřesky a na ředitelství městské policie, kde právě

očekávali inspekci, takže jim náš pochvalný dopis přišel vhod.)

Po zrealizování pochodu jsem Bohu vděčný, že se pochod povedl. Rád o něm doma

debatuji s někým ještě toho dne. Avšak když mě opustil poslední návštěvník,

cítím se jako vyfouklý balon. Potřebuji nabírat novou sílu – potřebuji duchovně

napumpovat. Věřím v pravdivost Žalmu 126, verše 5 že: “Ti, kdo v slzách sejí, s

plesáním budou sklízet.“

Ve dnech 22.12. i 23.12.2003 stojím na Obilním trhu sám 10.00-11.30. Pak zde je

se mnou nový spolupracovník, přibližně 50 letý pan M.

Vánoční dárek – dopis z Midrlovy přestupkové komise (23.12.2003)

Dne 23.12.2003 čtu doporučený dopis z přestupkové komise MČ Brno-střed od

úředníka Midrly. Konečně mi oznamuje, že jsem nespáchal na Obilním trhu žádný

přestupek. Informuje, že hlučnost mého zpěvu Žalmů není vyšší než okolní hluk

místního městského provozu.

Úřad konstatoval následující: “Nelze mít tedy za spolehlivě zjištěné a

prokázané, že došlo k nadměrným hlasovým projevům ze strany Mgr. Libora Halíka,

PhD., čímž by mohla být dána záminka k oprávněné stížnosti občanů. Intenzita

hlasitosti projevu je diskutabilní a v daném případě jde o subjektivní názor

dotčených osob. Hlasitost hlasového projevu Mgr. Libora Halíka, PhD. vůči

hlukovému pozadí ulice s provozem motorových vozidel a dalšími zdroji hluku v

okolí není takového rozsahu, aby mohlo být jednoznačně konstatováno, že jde o

nadměrné hlasové projevy osoby. Šetřením na místě bylo zjištěno, že hlasový

projev Mgr. Libora Halíka, PhD. nepřevyšuje dlouhodobě hlukové pozadí daného

prostředí ve vztahu k času a místu konání shromáždění. Po výpovědi zjištěných

svědků, opatření dalších písemností k věci, po jejich přezkoumání a vyhodnocení

komise konstatuje, že skutek o němž se vede řízení není přestupkem a řízení

zastavuje se dle ust. § 76 odst. 1, písm. a\ zákona č. 200/1990 Sb., o

přestupcích, v platném znění.“ Podepsán Milan Midrla, předseda komise k

projednávání přestupků MČ Brno – střed.

Je to pro mne příjemný dárek k zítřejšímu Štědrému dni. Stalo se to, co mi Duch

svatý v minulosti přislíbil v Žalmu 89: že nepřítel mě nepřekvapí a bídák mě

nepokoří, že o Hospodinově milosrdenství budu zpívat věčně, neboť On je

nepřemožitelný a umí zkrotit vzduté mořské vlny. Rozprášil své nepřátele.

Dne 26.12.2003 si uvědomuji trvalou platnost dávného slibu Boha v Žalmu 81,

verších 14-17: “Kdyby mě však můj lid uposlechl, kdyby Izrael mými cestami

chodil, brzy bych pokořil jeho nepřátele, obrátil bych ruku proti jeho

protivníkům. Ti, kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně, věčně by

trval čas jeho lidu, bělí pšeničnou by ho sám krmil. Medem ze skály tě budu

sytit!“ Jsem přesvědčen, že toto zaslíbení se netýká pouze Izraelitů nebo

křesťanského lidu jako celku, ale i každého jednotlivce – tedy i mě.

Masmédia informují o 5. brněnském pochodu pro život (27.12.2003)

Konal se 27.12.2003 – 4. sobotu v prosinci. Byl to historicky první pochod z

jiného místa, než z kostela svaté Rodiny. Mši svatou sloužil minorita P.Bogdan.

Já po mši sdělil následující:

Přátelé, kdo je jako Bůh? Kdo je tak mocný jako Bůh? Kdo je silnější než Bůh?

Nikdo.

Přátelé, kdo je tak dobrý jako Bůh? Kdo má k nám lidem více lásky než Bůh? Zase

nikdo.

Proč si Ho tak málo ceníme? Můžeme najít někoho lepšího? Ke komu lepšímu můžeme

utéci od Boha? Všichni svatí, včetně Panny Marie, jsou dobří proto, že se

naučili dobrotě od Boha. On je zdrojem vší dobroty. Na Něho musíme hledět a

nebát se nikoho a ničeho, co není větší než Bůh a jeho svatí. On nás povede, On

nám dodá odvahu, On nás posílí. Ti, co zabíjí své a cizí děti, ti se nás budou

bát (Ž99,1). Protože poznají, že Bůh je s námi. Poznají, že Bůh nám žehná, že

nás chrání – např. i skrze policisty. Naplní se na nás verš Žalmu (Ž 99,4), že

naší silou je láska k právu – k Boží legislativě. Bůh přece jasně určil právní

řády, právo a spravedlnost! Proto se bát nebudeme, byť se převrátila Země (Ž

46,3). Se zdarem důstojně vyjdeme za Boží pravdu, mírnost a spravedlnost.

Dokážeme činy, jež vzbudí bázeň (Ž 45,5). Milujeme spravedlnost, nenávidíme

zvůli (Ž 45,9) – to vraždění nemluvňátek, proto nás Bůh pomazal nad naše druhy.

S křížem Pána Ježíše Krista, s pomocí otčenáše, zdrávasu a žalmů a s písničkou

“Maminko, mámo“ zasáhneme srdce nepřátel (Ž 45,6). - “Dost už, uznejte, že On

je Bůh (Ž 46,11), On zakazuje vraždit děti!“ Budeme nástrojem v Boží ruce.

Nástrojem, který zapůsobí na jejich srdce. Nástrojem, který zlomí srdce

některých, dosud bezcitných vrahů. Kdo zabíjí dítě je vrah. Tento vrah si to

musí uvědomit! Musí prožít to, co jeden z lotrů na kříži. Musí prožít hrůzu z

toho, jak sám je nespravedlivý a bezcitný. Pak možná bude volat: “Bože, smiluj

se nade mnou hříšným.“ Ano, to je, oč usilujeme naším pochodem. Dosáhnout toho,

aby lékaři a zdravotní sestry v České republice činili konečně pokání ze svých

hříchů. Aby proto přestali vraždit neviňátka. Kdo vraždí, je vždy vrah. A to i

tehdy, když si myslí, že tím pomáhá lidstvu. Lékaři v naší vlasti musí přestat

vraždit! My je k tomu našimi pochody musíme nutit! Musíme na ně vyvíjet svatý

nátlak. Ne každý, kdo říká Bohu Pane, vejde do království Božího – ale jen ten,

kdo činí Jeho vůli. My dnes jdeme činit Jeho vůli. Jdeme nutit lékaře, aby

přestali zabíjet. Je to důstojné a spravedlivé nutit lékaře k nezabíjení. Proto

se nebojme. Bůh je na naší, ne na jejich straně! Amen.

U pochodu se neobjevil žádný anarchista a ani v noci nikdo neponičil klášter.

Šli jsme z kaple sv.Josefa řeholnic kongregace Neposkvrněného početí z Pellicovy

2c, ulicí Husovou na Obilní trh. Pochodovalo nás 52 dospělých a 10 dětí.

Zúčastnil se i prezident Hnutí Pro život ČR s manželkou a jejich dětmi. Na

Pellicově a Husově ulici nás fotili dva novináři. Cestou k nemocnici jsme se

střídavě modlili Otčenáše a Zdrávasy. Muži nesli velký, těžký kříž. Mladá slečna

Andrea nesla menší kříž s fotkou miminka. Před nemocnicí jsme zazpívali celou

píseň “Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli“, pomodlili se Žalmy 94, 51 a zazpívali

píseň “Maminko mámo“. Později mi telefonoval bratr z Plzeňska, že ve 13.00 na

stanici radio Praha slyšel o našem pochodu proti potratům. Zpráva nebyla

negativní. Informovala o tom, že nás doprovází policisté a že není potřeba

jejich většího počtu. Také František B. slyšel o našem pochodu z rádia. Dnes po

těch třech prosincových pochodech ze mě spadla stále rostoucí únava. Čtu Žalm

84, verš 8, že ti kdo spolupracují s Bohem pokračují stále s novou silou.

Dne 28.12.2003 na své farnosti káži proti umělým potratům a těm lékařům, kteří

na ně posílají, nebo je vlastníma rukama provádí. V noci z 28. na 29.12.2003 se

mi zdál sen o tom, že anarchisté se na nás opět chystají. Ale byli rozděleni –

část z nich s námi sympatizovala.

V pondělí 29.12.2003 stojím na Obilním trhu s Dr.Radomírem Malým a s řeholnicemi

Václavou a Celestinou. Odpoledne mi telefonoval pravoslavný diakon (jáhen)

Marek, že četl v dnešní MF Dnes zprávu o našem pochodu proti potratům. Ptal se

mě, zda se ho účastnili výlučně pravoslavní věřící, jak to popsal novinář.

Odpověděl jsem mu, že nikoliv, neboť je to pochod pro všechny lidi. Také v

celostátních Lidových novinách byla zpráva o našem pochodu – řekla mi to sestra

Lada z Prahy.

V úterý 30.12.2003 jsem stál na Obilním trhu s Robertem Š. Pak mi Duch svatý

skrze Žalm 68, verš 5 opět připomněl, že mým úkolem je vytrvalá práce na ulici

před nemocnicí. Tam musím prozpěvovat Bohu, pět žalmy jeho jménu a touto formou

upravovat cestu Hospodinu, který jede pustinami České republiky. Země, kde lidé

nevěří v existenci ďábla, se automaticky stala pustinou, neboť lidé se zde se

chovají ďábelsky – zabíjejí potratem své vlastní děti.

Ve středu 31.12.2003 jsem stál před nemocnicí celé 2 hodiny sám. Řeholnice

Fidelis se tam v 11.50 zastavila půjčit si CD “Maminko mámo“. Zvolala: “Vy jste

tu jako siroteček!“ Po návratu z této služby jsem velmi vyčerpán – zejména z

toho, že jsem byl tak sám. Abych nepropadal sebelítosti, že mi dnes nepomohli

dva přátelé, kteří mohli, napomíná mne Duch svatý Žalmem 37, veršem 1: “nezáviď

těm, kdo jednají podle“.

2004

Používáním Božího daru proti stresu (10.1.2004)

Leden 2004

Mou manželku dlouhodobě oslovuje Slovo Boží z knihy Přísloví, kapitoly 31, verše

10-31. Je tam nadpis “Chvála ženy statečné“. Do srdce jí tentokrát přichází

vnuknutí, že když se bude chovat jako žena statečná, Bůh jí daruje blízko Brna

zahrádku, aby na ní mohla pracovat – což ji baví. (-verš 16: “Vyhlédne si pole a

získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.“ To se pak stalo na jaře 2004, když

jí pan Vítězslav N. nabídl zahrádku.) Její manžel nebude pohrdán jako dosud.

(-verš 23: “Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.“)

V sobotu 3.1.2004 jsem v Praze od vydavatele získal posledních 5 kusů CD s písní

“Maminko, mámo“. Navštěvuji tam také prezidenta Hnutí Pro život ČR Mgr. Radima

Ucháče.

V neděli 4.1.2004 mi na mobil volá manželka bývalého faráře v Třebíči, který

býval předsedou pravoslavného církevního soudu, abych ji přišel dnes domů

vyzpovídat. Její dva synové ji dlouho od svaté zpovědi odrazovali. Byl to

zázrak, že jsem ji vyzpovídal. Jejímu manželovi jsem u lůžka zazpíval

protipotratovou píseň “Maminko, mámo“. Rozplakal se. Poté mě za činnost proti

potratům velmi chválil.

V pondělí 5.1.2004 jsem před nemocnicí nejdříve sám, pak s Janou R. a Ondřejem

N. Modlím se: “Bože, prosím, uzdrav manžela té paní D. z Hnutí Pro život ČR –

té, co mi telefonovala, že je v nemocnici se zápalem plic.“

V úterý 6.1.2004 jsem před nemocnicí nejdříve sám, pak s Janou R.

Ve středu 7.1.2004 mi manželka pomohla překládat letáčky. Nad každým letáčkem se

v duchu pomodlila. Mělo to velký význam. Rozdali jsme pak před nemocnicí úplně

všechny. Stál jsem před nemocnicí se sestrou Václavou a s Janou R. Zaměstnankyně

dětského domova si zde od nás vzala všechny druhy letáčků. Slečna, která studuje

filmové umění v Německu, se mi pochlubila, že zachránila miminko kamarádky před

smrtí umělým potratem. V duchu se modlím: “Bože, prosím, požehnej jí za to a

spas ji i navěky.“ Pak si mě nafilmovala pro studentský film. Večer před 19.00

mluvím s generálním vikářem brněnského římskokatolického biskupství Mikoláškem o

své činnosti proti potratům. Před sestrou Asuntou mi řekl: “Umělý potrat je

vražda!“

Ve čtvrtek 8.1.2004 mám pocit vyjádřený v Žalmu 88, verši 19: “…jenom temnoty

(nespokojenost) se ke mně znají!“ Toho dne jsem před nemocnicí s Janou R. a

Lucií Š. Také prohlížím úřední desky MČ Brno-střed. Zákaz našeho pochodu zde

není. Odpoledne vyrábím za pomoci Jany R. nových 200 modlitebních sešitů s

jinými typy Žalmů než na minulém pochodu. K této modlitební změně mě vyzval

františkánský kněz Ignác. Prosil mě o Žalmy chválící Boha. Já změnu po zvážení

na modlitbách přijal - i když do sobotního pochodu se výroba nových dvou set

modlitebních textů téměř nedá stihnout. Budeme se modlit Žalmy 145-150 a Žalm

51. Od 19.00 se zúčastňuji v minoritském kostele modliteb Jany R. a dalších

mladých, které jsou zaměřeny zejména proti potratům. Skrze ně a minoritského

kněze Bogdana mě tam Bůh povzbudil do další práce. Vždyť Duch svatý je přece

Utěšitel!

V pátek 9.1.2004 jsem před nemocnicí se sestrou Václavou, saleziánem Honzou a se

Šárkou. Ilona K., prodavačka v knihkupectví mi řekla, že ten od ní vypůjčený

malý přenosný CD magnetofon na písničku “Maminko, mámo“ si mám ponechat jako

sponzorský dar. Pak až do hluboké noci s nesmírným pracovním vypětím dotvářím

těch 200 modlitebních sešitů. Předtím mi chvílemi pomáhají synové Petr a Martin

i manželka. Hospodin mi Žalmem 68, veršem 5 přikazuje, že mu mám upravovat cestu

v naší vlasti. A to nejen skrze každodenní stání před nemocnicí, ale i skrze

pochody, které mne tak vyčerpávají. Duch svatý mne utěšuje Žalmy, že pochod

dobře dopadne. Např. Žalmem 40, veršem 4: “…Uvidí to mnozí a pojme je bázeň,

budou doufat v Hospodina.“ Prosím Pána Boha, aby mi pomohl nespěchat, i když

jsem na tolik práce sám. Bůh mne poté poučil, jak rozšířit užívání jeho daru.

Toho, který jsem používal každodenně před nemocnicí ( – tam mne vysvobozuje

kromě jiného z přílišné stydlivosti a nerozhodnosti). Nepřetržitým používáním

daru nebudu muset být otrokem stresu. Bude mi kompasem. Naučím-li se ho vždy

všude dobře používat, nebudu propadat strachu, hněvu a zmatku z toho, že vše

nestihnu. Musím Božímu daru věřit i navzdory okolnostem. Zdánlivě rozumná řešení

musím umět rychle odmítat. Není to snadné, ale je to osvobozující.

Pilát lékařem (10.1.2004 – 6.pochod)

6. brněnský pochod pro život – 2. sobota v lednu 2004

V sobotu 10.1.2004 slouží před pochodem mši svatou P.Lubor D. Po mši jsem

přečetl příběh:

Paní Marie Nováková zjistila, že je těhotná. Jeden člen její rodiny navrhl, aby

zašli rovnou za Pilátem. Návrh byl ihned uskutečněn. Vydali se do paláce za

Pontským Pilátem. Jen co se navzájem pozdravili, hned spustili, co je k němu

přivedlo. Žalovali na nepřítele, že se bez jejich souhlasu, nečekaně,

neplánovaně uhnízdil pod srdcem “tamté“. Ukázali na ženu, která byla těhotná.

“Taková drzost!“ Pilát se jich zeptal: “Co zlého vám udělalo vaše dítě?“

Navzájem se překřikovali, takže Pilát dobře nerozuměl, co od něho chtějí. V

zoufalství zavřel oči. Potom je pootevřel, zahleděl se na dítě v matčině lůně a

zeptal se ho: “Nic neodpovídáš? Pohleď, co všechno na Tebe žalují!“ Dítě mlčelo.

Jen se křečovitě drželo drobounkýma ručičkama stěny dělohy. Otvíralo a zavíralo

pusinku, jakoby chtělo zakřičet: “Bojím se, bojím.“ Pilát se díval a díval na

drobného človíčka, který vypadal jako kus neštěstí a velmi se divil… Konečně

odpoutal zrak od obrazovky ultrazvuku, smutně pohlédl na oba rodiče i na ostatní

příbuzné a zasupěl: “Co vlastně ode mě chcete?“ Oni zakřičeli: “Chceme, abyste

zařídil, aby to bezohledné dítě zmizelo z dělohy!“ Pilát pochopil, ale zaváhal.

Oni však křičeli jeden přes druhého: “Nechceme dítě! Raději koupíme

čistokrevného pejska. Zloba a sobectví jim zkřivily tváře, takže se jich Pilát

začal bát. Jednomyslně křičeli: “Raději psa, než dítě!“ Pilát se jich s hrůzou v

očích zeptal: “A co mám teda udělat s tímto vaším dítětem?“ Surově zakřičeli:

“Pryč s ním! Zabít! Potrat!“ Pilát se jich znovu zeptal: “Ale, co zlého vám to

dítě udělalo? Vždyť jste je ještě ani neviděli!“ Ale oni ještě silněji křičeli:

“Ukřižuj ho, ukřižuj ho!“ Pilát, aby jim udělal radost, souhlasil, aby si

koupili pejska místo dítěte. Vytočil určité telefonní číslo. Zavolal známému

katovi, aby dítě popravil. Dítě s matkou odvedli na Golgotu. Zde dítěti

připravili trnovou korunu - bříško matky zahalili sterilní rouškou. Maminku

uspali. Zapnutím mašiny se začalo s odstraňováním nepohodlného človíčka, kterého

Bůh před několika týdny poslal na Zem. Dítě se bránilo, prchalo od jedné strany

dělohy k druhé. Křičelo a vřískalo. Jenže mašina byla velmi hlučná. Ani vlastní

matka by ho neslyšela, i kdyby byla při vědomí. V narkóze nemohla cítit ani

pohyby dítěte, které v děloze poletovalo strachy jako zjančené. Nastalo

vytrhávání končetin, potom trupu, krev tekla proudem. Nakonec z dítěte zbyla jen

kašička a hlavička, která byla příliš velká na to, aby prošla trubičkou

vysavače. Kat proto speciálními kleštěmi rozdrtil hlavičku a vysavačem také

odsál. Dítě bylo odstraněno na úrovni doby – počátku 21. století. Odborně,

sterilně. Lékař poblahopřál otci i celé rodině. Celá rodina zase odborníkovi.

Všichni, kromě matky dítěte, byli šťastní. Mohli se v klidu vrátit domů z té

strašné Golgoty. Když bylo 12 hodin, matka se probrala z narkózy. V polospánku

křičela: “Nedělejte to, nedělejte to! Já chci dítě, chci své dítě!“ Sestřička jí

utírala tvář a opakovala: “Jen klid, jen klid. Už je po všem, provedli to

bezchybně.“ Matka znovu zakřičela a hlava jí klesla na polštář. Po chvíli

potichu zašeptala: “Co, Pane Bože? Já že jsem Kain? Jak můžu vědět, kde je mé

dítě! Vždyť jsem byla v narkóze!“ Odborníci zde toho dne ukřižovali ještě

dalších 11 nepohodlných dětí. Špičkovou lékařskou technikou! – jedno za 12

minut. Po špičkách POTICHU chodí celý český národ kolem této Golgoty. Mnozí s

její existencí nesouhlasí. Mlčí však, aby nebyli považováni za náboženské

fanatiky. Mlčí, neboť nemají zájem stát se blahoslavenými (viz Mt 5,11). Lživě

si namlouvají, že Bůh jim jejich mlčenlivou zbabělost musí odpustit. Ve

skutečnosti budou všichni zbabělci (viz Zj 21,8) navěky trpět spolu s ostatními

zlořečenými.

Šli jsme s těžkým křížem z kostela svaté Rodiny kolem filozofické fakulty před

nemocnici. Cestou jsme se modlili Otčenáš a Zdrávas. Poprvé jsem užil megafon.

Neuměl jsem ho používat. Slyšitelnost byla ubohá. Před nemocnicí jsme se

pomodlili nové Žalmy 145-150, starý Žalm 51 a zapěli písně “Maminko, mámo“,

“Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli“, “On je tu s tebou“ (a možná i “Víš, kdo to

byl“).

Žalm 145

(Chvalozpěv Davidův.) Chci tě vyvyšovat, Bože můj a Králi, tvému jménu

dobrořečit navěky a navždy. Po všechny dny ti chci dobrořečit a tvé jméno

chválit navěky a navždy. Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho

velikost nelze vyzpytovat. Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem, hlásají

tvé bohatýrské činy. Tvoje velebnost je důstojná a slavná, chci přemýšlet o

tvých divuplných dílech. Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň

vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti. Budou šířit vše, co

připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý. Hospodin

je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. Hospodin je ke

všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává. Kéž ti vzdají chválu,

Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí, ať hovoří o tvém

slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle, aby lidem uváděli ve

známost tvé bohatýrské činy a slávu a důstojnost království tvého. Tvoje

království je království všech věků, tvoje vláda přečká všechna pokolení. Ve

všech svých slovech je Hospodin věrný, je svatý ve všech svých skutcích.

Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje. Oči všech s

nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve

své přízni sytíš všechno, co žije. Hospodin je spravedlivý ve všech svých

cestách, milosrdný ve všech svých skutcích. Hospodin je blízko všem, kteří

volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Vyplňuje přání těch, kdo se ho

bojí, slyší, když volají o pomoc, a zachrání je. Všechny, kdo ho milují,

Hospodin ochraňuje, ale všechny svévolníky vyhlazuje. Z mých úst zazní chvála

Hospodinu, jeho přesvatému jménu bude dobrořečit všechno tvorstvo navěky a

navždy.

Žalm 146

Haleluja. Chval, duše má, Hospodina! Hospodina budu chválit po celý svůj život,

svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu. Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož

záchrany není. Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své

jeho plány. Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k

Hospodinu, svému Bohu, jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří,

jenž navěky zachovává věrnost. Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává.

Hospodin osvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté

napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez

domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu. Hospodin bude

kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.

Žalm 147

Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála.

Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele, uzdravuje ty, kdo

jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje. On určuje počet hvězd, on každou

vyvolává jménem. Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze.

Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi. Pějte Hospodinu píseň

díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citaře, tomu, který zahaluje nebe mračny,

který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě, tomu, který

zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí. Netěší ho síla koně,

nemá zalíbení v svalech muže. Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v

těch, kdo čekají na jeho milosrdenství. Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina,

chval, Sijóne, svého Boha! On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým

synům v tobě. Na tvém území ti zjednal pokoj, bělí pšeničnou tě sytí. Na zem

vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo. Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako

popel. (Doplňuji: Když jsme četli tento verš o sněhu, právě kolem nás ležel sníh

– je to na fotografiích.) Rozhazuje kroupy jako sousta chleba, kdo odolá jeho

mrazu? Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody. Oznámil své slovo

Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli. Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho

soudy nepoznaly. Haleluja.

Žalm 148

Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách! Chvalte ho, všichni

jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Chvalte ho, slunce s měsícem,

chvalte ho, všechny jasné hvězdy. Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad

nebesy, chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno, on

tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine. Ze země ať

chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně, oheň, krupobití, sníh i mlha,

bouřný vichr, který plní jeho slovo, horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a

všechny cedry, zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo, králové země

a všechny národy, vladaři a všichni soudci země, jinoši i panny, starci i mladí.

Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad

zemí i nebem. Vyvýšil roh svého lidu k chvále všech svých věrných, synů Izraele,

lidu, který je mu blízký. Haleluja.

Žalm 149

Haleluja. Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu v shromáždění věrných! Ať

se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Sijónu jásají nad svým Králem, ať

tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citaře.

Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné oslaví spásou. Věrní ať jásají v

slávě, ať plesají na svých ložích. Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným

mečem v svých rukou, aby nad pronárody konali pomstu, tresty na národech, aby

spoutali řetězy jejich krále, železnými okovy ty, kdo jsou u nich ve cti, aby na

nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné.

Haleluja.

Žalm 150

Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou

mocí, chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou

velikost! Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou, chvalte ho

bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cymbály,

chvalte ho cymbály dunivými! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.

Píseň “On je tu s tebou“: On je tu s tebou věrný tvůj Pán, k tobě se sklání

věčný Bůh sám. Jeho anděl tě opatruj, mocnou rukou tě ochraňuj. Pán Bůh nikdy tě

nenechá, tvoji nouzi on dobře zná. On je tu s tebou, věrný tvůj Pán.

Po pochodu si uvědomuji, že díky Bohu, na pochod opět nepřišli anarchisté. Od

přátel zjišťuji, že nás bylo 52 dospělých a 3 děti. Rozdal jsem jména poslanců a

jejich adresu Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, Sněmovní 4, Praha

1- Malá Strana 118 26. Prosil jsem, aby každý napsal (do příštího pochodu za

měsíc) nejméně pěti poslancům ze všech politických stran. Např.takto: “Vážený

pane poslanče! Přála bych si, aby v naší vlasti už zbytečně neumíraly děti skrze

umělé potraty. Prosím, pomozte. Děkuji.“ Paní Marie Ř. se mi nabízí, že roznese

pozvánky na příští pochod po brněnských kostelech. Na prosbu příbuzné se modlím

za Agnes K., narozenou 7.12.2003, ale nemocnou se štítnou žlázou. Nějaká paní mi

na pochodu dala brožurku 15 modliteb vztahujících se k umučení a všem ranám

Ježíše Krista.

Proroctví starce Serafíma Vyrického (17.1.2004)

V neděli 11.1.2004 sloužím svatou liturgii v Třebíči. Pak tam navštěvuji

duchovního správce římskokatolické farnosti.

V pondělí 12.1.2004 stojím před nemocnicí s Janou R. a s Barborou.

V úterý 13.1.2004 stojím před nemocnicí s Dr.Radomírem Malým a s Ondřejem N.

Večer v husovickém kostele vyprávím o naší činnosti proti potratům.

Ve středu 14.1.2004 ráno mi telefonuje poručík B. z obvodního oddělení policie

ČR, že vyslechli 7 obviněných anarchistů a nyní přijde k výslechu ten osmý.

Záležitost pak předají policejnímu radovi a možná i státnímu zástupci. Před

nemocnicí mi pomáhala sestra Václava a nově 3 babičky. Snad proto mne pak

oslovil Žalm 101, mimo jiné verši 6 a 8: “Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se

mnou přebývali…“; “Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi…“

Ve čtvrtek 15.1.2004 stojím před nemocnicí s Lucií Š. a s P.Františkem P. Ten mi

pak sdělil, že ve všedních dnech mi nebude dál před nemocnicí pomáhat. Odůvodnil

to tím, že náš národ není hoden změny k lepšímu. Proto nemá smysl ho vyzývat k

pokání, neboť Bůh mu milost nedá. Odpoledne mi dvakrát telefonuje poručík B.

V pátek 16.1.2004 bylo se mnou u nemocnice současně sedm lidí. Vystřídalo se tu

toho dne až deset lidí. Většinou byli z minoritského modlitebného společenství,

které jsem včera večer navštívil a vyzval ke spolupráci.

V sobotu 17.1.2004 se účastním schůze pravoslavného duchovenstva. Náš biskup

Simeon vyprávěl o své zkušenosti z dob studia teologie v Leningradě. Tehdy, před

více než 50 lety, jedenkrát navštívil starce Serafíma Vyrického. Cítil se u něj

jako v nebi. S.Vyrickij prorokoval našemu biskupovi, že pravoslavná církev v

naší vlasti se bude mít dobře, avšak že on bude muset usilovněji pracovat, neboť

se stane arcibiskupem. (Tehdy v naší vlasti dosud neexistovala funkce

pravoslavného arcibiskupa. V současnosti zde existuje arcibiskupství pražské a

prešovské.) Brzy nato starec zemřel a on se zúčastnil jeho pohřbu r.1949.

Počátkem roku 2000 řada věcí nasvědčovala tomu, že proroctví se naplní – biskup

Simeon měl usednout na arcibiskupský stolec. Nestalo se. Biskup proto proroctví

zlehčil na žert. Jsem z toho velmi smutný. Myslím, že není vhodné proroctví

zlehčovat. Nejspíš ještě nepřišel Boží čas. Vždyť i Mojžíš dostal od Boha

potřebnou autoritu až v osmdesáti letech! (Doplňuji: Přesně to se stalo, Simeon

dostal čestnou funkci olomoucko-brněnského moravského arcibiskupa při svých

osmdesátých narozeninách, takže r.2006 je arcibiskupem) Biskup Simeon nám

připomněl, že S.Vyrickij složil píseň, že svatý kříž vítězně zazáří nad Ruskem.

Mezi počajevskými mnichy je nyní známo proroctví S.Vyrického, že v Rusku nastane

křesťanské probuzení, které bude trvat 15 let. Těsně před probuzením vyvrcho

morální zkaženost ruské mládeže. Avšak za probuzení většinu ruských křesťanů

bude tvořit kající mládež. Tehdy či poté nastane boj o světovou moc. Rusko

ztratí Dálný východ. Získají ho Japonci. Rusko ztratí celou Sibiř až k Uralu.

Získají to Číňané. Po válce celou planetu ovládne z Jeruzaléma jeden zdánlivý

mírotvorce, ve skutečnosti diktátor, Antikrist. Podle Zjevení sv.apoštola Jana

(13.kapitoly, 5.verše) tento Antikrist, obrazně nazývaný šelma, bude vládnout

jen 42 měsíců. Poté (dle Zjevení sv.apoštola Jana, 19.kapitoly) přijde kralovat

Kristus, který Antikrista zničí.

Utrpení Ježíše Krista mě posilovalo (27.1.2004)

V neděli 18.1.2004 sloužím pravoslavnou svatou liturgii na své farnosti v

Třebíči. Potom tam navštěvuji duchovního správce Českobratrské církve

evangelické.

V pondělí 19.1.2004 opět sloužím bohoslužby v Třebíči. Proto mě v Brně před

nemocnicí zastupuje P.František P. – ač měl ve čtvrtek takové rezignující řeči.

Pomohlo mu dalších pět mladých lidí. Mezi ně patřila Jana R. Také pomohl neznámý

muž z Jihlavy.

V úterý 20.1.2004 jsem před nemocnicí 10.00-11.50 zcela sám. Od 11.50 mi nově

pomohla Daniela.

Ve středu 21.1.2004 stojím před nemocnicí s Janou R., Jiřím Z., panem

Vítězslavem N. o berlích, Zdenkem O. Průběžně se střídají. Paní K. mi donesla

dopisy pro poslance k odeslání. Tvořím také vlastní dopisy pro poslance

Poslanecké sněmovny parlamentu ČR, které poté odesílám. Týkají se problematiky

umělých potratů.

Ve čtvrtek 22.1.2004 jsem před nemocnicí s Lucií Š. a s Janou R. Nově pomohla i

1 starší paní.

V pátek 23.1.2004 konám bohoslužbu v Třebíči v našem chrámu.

V sobotu 24.1.2004 mi telefonuje manželka bývalého duchovního správce a bývalého

předsedy církevního soudu z Třebíče. Prosí mě o modlitby. Současně se mi

omlouvá, že není hodna mé pomoci a prosí mě o odpuštění.

V neděli 25.1.2004 sloužím svatou liturgii v Třebíči v 9.00. Vyjíždím vlakem v

5.26 z Brna. Po liturgii navštěvuji paní M. ze své farnosti. V 15.00 zpívám

evangelium při ekumenické pobožnosti u kapucínů v Brně. Seznamuji se zde a na

následujícím pohoštění s katolickým biskupem Blahou, v době komunismu tajně

vysvěceným. Místo generálního vikáře Mikuláška, který si včera zlomil nohu, je

zde římskokatolický děkan Václav Slouk. Ten mě na výzvu kapucína P.Augustina Š.

zve, abych promluvil o své činnosti proti umělým potratům na rekolekci

brněnských římskokatolických kněží dne 12.2.2004 v 10.30. Pozvání přijímám.

V pondělí 26.1.2004 jsem na Obilním trhu s Janou R., mladíkem Jirkou a neznámým

pánem. Jardovi posílám adresy poslanců. Doma povzbuzuji manželku slovy: “Lež má

krátké nohy. Pravda vyjde na povrch jako olej na vodu.“ Manželka k mé práci pro

život a proti potratům doplňuje pořekadlem, že: “Než si pravda obuje boty, lež

už oběhla půl světa.“

V úterý 27.1.2004 mě budí sen, jak Ježíše Krista švihl i přes oko někdo bičem.

Jsem u nemocnice s Dr.Radomírem Malým, Šárkou a s novou paní malé postavy.

Tohoto dne se poprvé modlím 15 modliteb vztahujících se k umučení a všem ranám

Ježíše Krista, které mi někdo na pochodu daroval. Modlil jsem se je od toho dne

každodenně či spíše každonočně (až do 12.10.2004). Jsem přesvědčen, že toto

každodenní rozjímání o utrpení svého Pána, mne posilovalo, abych byl schopen a

ochoten jít následující den opět do duchovní bitvy s ďábelskými mocnostmi u

nemocnice na Obilním trhu.

Ve středu 28.1.2004 stojím u nemocnice s Janou R. a Slovákem Petrem. Jedna mladá

žena mě kritizuje a říká, že je zbytečné stát před nemocnicí, když my křesťané

máme v televizní radě svého člověka P.Badala. Já s ní vůbec nesouhlasím, neboť

vím právě o protikřesťanských slovech i homosexuálních skutcích P.Badala své.

Mnohé napoví jeho známé životní krédo: “Když do pekla, tak na pěkném koni.“ Pak

přichází římskokatolický jáhen Petr a je celý nadšený tím, co zde děláme. Na

Obilním trhu se objevuje i pan Vítězslav N. o berlích, aby mě poprosil o text

příběhu, který jsem četl na minulém pochodu. Velmi ho zaujal. Mě také.

Ve čtvrtek 29.1.2004 přemýšlím o nekajícím lotru na kříži, který nebyl spasen.

Pak jsem před nemocnicí a pomáhá mi zde Lucie Š., Jana R., paní Marie M., jistá

babička ze Soběšic a jiná babička. Díky Bože. Abych vyhověl přání prezidenta

Hnutí Pro život ČR, domluvil jsem s kapucínem P.Augustinem Š. následující. V

kostele Nalezení sv.Kříže budu vést 10.2.2004 od 19.30 do 23.45 modlitbu mnou

vybraných Žalmů a dalších modliteb za potracené děti a jejich matky.

V pátek 30.1.2004 mě probudil velmi živý znepokojivý sen o P.Augustinovi Š.

První zachráněné dítě (3.2.2004)

V neděli 1.2.2004 sloužím svatou liturgii v Třebíči. Předtím čtu z ročenky

Pravoslavného kalendáře 2004 na str.111 myšlenky ctihodného Jana Lestvičníka o

samolibosti. “Samolibost někdy mění přirozenost člověka a pokazí jeho charakter

a vede jej k tomu, aby úzkostlivě sledoval každou výtku namířenou proti němu, až

příliš se jí zabýval a rozházel tak svoje duchovní úsilí….“ Ano, to se mi roku

1987 stalo, když misijní projev mé víry kritizoval laskavý maďarský katolík. Už

několik let vím, že neměl pravdu. Pravděpodobně byl sám někým obelhán. Aniž by

si uvědomoval svůj omyl, šířil ho mezi ostatní horlivé křesťany. Jeho argumenty

byly velmi příjemné. Nejdříve jsem je odmítl. Po čase jsem jim však uvěřil.

Usnadňovaly mi několik let život. Bůh mě však miloval. Proto se rozhodl mě

vysvobodit z tohoto antimisijního bludu. Použil modlitbu Jana Klase, kterou se

nade mnou 3.2.1996 pomodlil. Já si ji zapamatoval. Stala se mi proroctvím: “Ať

dokončí, co započal. Ať je spojen se svými kořeny. Osvoboď ho, Pane Bože, od

toho velkého tlaku bát se, co si o něm budou lidi myslet. Dal jsi mu citlivé

srdce, srdce pastýře.“

V pondělí 2.2.2004 mi před nemocnicí pomáhá pán S. z Osové Bítyšky.

V úterý 3.2.2004 je nás před nemocnicí šest. Manželé, kteří již měli čtyři děti

se domnívali, že páté dítě neuživí. Šli na potrat. Zde však potkali nás šest.

Vzali si od nás letáček a celou hodinu naslouchali zpěvu Žalmů. Toto řekli paní

Marii M., která rozdávala letáčky. Vše doplnili radostnou informací, že si to

rozmysleli a na potrat nepůjdou. Pak doma tvořím pozvánku na společné modlitby,

které v kostele Nalezení svatého Kříže budu vést 10.2.2004 od 19.30 do 23.45 za

potrácené děti a jejich matky. V pozvánce poprvé písemně prosím o spoluúčast na

stráži před nemocnicí každý všední den.

Zajistit ke kostelu policejní hlídku (3.2.2004)

Proč byla nutná? Napsal jsem dopis, na který mi potom přišla odpověď:

Milý bratře Augustine,

poslanecká sněmovna má hlasovat o interrupcích v době od 10.2.do 13.2.2004 nebo

od 24.2.do 27.2. Který den to bude přesně se pravděpodobně rozhodne 10.12. Dříve

se to nedozvíme, možná se to dozvíme ještě později. Podle mého názoru je vhodné

se modlit tu noc před hlasováním. Půjde o oběť půstu od spánku, aby Pán Bůh

ovlivnil spánek a sny poslanců před rozhodujícím hlasováním, aby je vysvobodil z

nánosu lží o interrupcích, kterými jsou zavaleni. Probíhat by měla nejlépe

formou adorace před vystavenou sv.eucharistií. Měly by se střídat modlitby Žalmů

a dalších pevných modliteb s prosbami vlastními slovy a s chvalozpěvy. Možná by

zde měla být možnost využití služby zpovědníka v případě potřeby. Vždyť Bůh

vyslýchá především prosby lidí s očištěným srdcem.

S pozdravem Libor

Milý bratře,

Tvůj dopis mě přivádí ke dvěma možným řešením. Buď by ta celonoční adorace se

konala jenom s několika známými, které bychom pozvali třeba těsně před tím

rozhodujícím hlasováním (kostel by pak mohl být uzamčený, kdo příjde by

zazvonil na zvonek kláštera) a nebo by se adorace konala toho 10-11.2. s tím,

že se to aspoň týden předem rozhlásí a zajistíš i tu policejní hlídku. Uvaž

sám,která z těch dvou variant by byla nejlepší. S průběhem adorace i z možností

jít ke zpovědi v podstatě souhlasím. Pax et bonum! Augustin

Proto píši řediteli policie ČR:

pplk. JUDr. Jaroslav Vaněk

ředitel Městského ředitelství

policie České republiky v Brně

Cejl 4/6

611 38 Brno

Vážený pane řediteli,

jménem 140 účastníků brněnských modlitebních pochodů, směřujících od kostela k

nemocnici na Obilním trhu, Vám chci poděkovat za policejní ochranu před

skutečnými i možnými narušiteli veřejného pořádku. Díky zásahu Vašich policistů

13.12.2003 se anarchisté při dalších křesťanských pochodech už vůbec neobjevili.

Za to Vám patří chvála. Kéž by takových policejních ředitelů jako jste Vy, bylo

v naší republice více!

Rád bych Vás informoval i o tom, že večer 10.2.2004 v čase od 19.30 do 24.00 se

bude uvnitř kostela “Nalezení sv. Kříže“ na Kapucínském náměstí 5 konat

pobožnost vnitřně související s našimi modlitebními pochody. Správce tohoto

kostela, představený kláštera františkánů-kapucínů má obavy z možného příchodu

narušitelů veřejného pořádku před budovou či v budově kostela s klášterem. Proto

Vás o tom informuji. Já sám se domnívám, že v případě možných problémů by

stačilo zalelefonovat na tísňovou linku 158.

Prosím Vás, napište nebo zatelefonujte představenému kapucínů Augustinu Š.

(Kapucínské nám.5 Brno 602 00; tel.542 213 232; fax 542 221 206).

Děkuji duchovní Mgr. Libor Halík PhD.

V Brně 3.2.2004

Útok jihomoravské televize ČT1 (5.2.2004)

Ve středu 4.2.2004 je nás před nemocnicí osm. Jako každý měsíc, dávám na úřad

městské části Brno-střed oznámení o budoucím pochodu 14.2.2004.

Ve čtvrtek 5.2.2004 jsem před nemocnicí se studentkou Lucií Š. a s paní K. Tehdy

zhruba v 11.00 nás filmovala televize ČT1 do jihomoravského večerníku. Pak mi

pomohla další paní středního věku i s paní, která dala k dispozici svůj dům

organizaci “Na počátku“.

Mé starosti faráře – chudoba (5.2.2004)

Dne 5.2.2004 píši dopis biskupovi: Vážený vladyko Simeone!

Dnešního dne jsem se radil s paní P. z Brna. Poradila mi, ať se Vám svěřím se

svými starostmi. Proto Vám píši.

Předem Vás chci potěšit tím, že jsem okamžitě po rozhovoru s Vámi na schůzi

duchovních 17.1.2004 změnil čas bohoslužeb, tak jak jste si přál. Proto jsem již

25.1.2004 sloužil svatou liturgii v Třebíči od 9.00. Od toho dne zde konám

svatou liturgii vždy od 9.00.

Bohoslužby sloužím pravidelně každou neděli v 9.00 s otcem diakonem Jurijem.

Těchto bohoslužeb se účastní 1 Češka, 1 Bulharka a 1 až 5 Ukrajinců. Doufám, že

budou všichni tito věřící se současným časem bohoslužeb spokojeni.

Nemocného otce duchovního M. s jeho manželkou jsem nedávno navštívil a posloužil

jsem paní mátušce svatou zpovědí. Nemocnému otci M. jsem na jeho lůžku doma

zazpíval jednu písničku (“Maminko mámo“) o dětech a mamince, která ho dojala až

k slzám.

Našich 5 dětí roste jako z vody. Nejstaršímu synovi bylo právě 17 let a chodí

již do tanečních a tomu nejmladšímu byl právě 1 rok a již nejen chodí, ale při

hudbě se i kolébá do taktu. Inu také tanečník.

A nyní to o těch starostech. Je to o penězích církevní obce v Třebíči.

Tato obec, když jsem ji přebíral v listopadu 2003, neměla žádné peníze v

hotovosti, jak mohou dosvědčit otcové Pavel Aleš i Alexander Novák. Církevní

obec dokonce dlužila peníze mátušce Mužíkové a tyto peníze, čili 8 800 Kč, tehdy

slíbil uhradit z eparchiálních peněz paní mátušce ředitel Aleš. Obec má dnes v

hotovosti pouhých 240 Kč.

Obec měla na bankovním účtu vedeném na jméno otce duchovního M. v listopadu 2003

pouhých 817 Kč. Za vedení účtu byly od té doby strženy poplatky a účet banka

sama od sebe dokonce zrušila s tím, že je třeba, aby zbylých 628 Kč vyzvedl

jedině otec duchovní M., jinak propadnou bance. To se asi stane, neboť já nemám

auto abych nepohyblivého otce M. převezl a synové otce M. jsou k církevním věcem

neteční.

Nyní mi mladší syn otce M. Ivan zaslal k zaplacení fakturu za odběr elektřiny za

období, kdy většinou spravoval církevní obec otec Luděk N. Církevní obec Třebíč

nemá 1 050 Kč k zaplacení faktury…….

Druhé zachráněné dítě (6.2.2004)

V pátek 6.2.2004 stojím před nemocnicí na Obilním trhu s Janou R., ještě jednou

slečnou a po poledni i s panem Vítězslavem N. o berlích. Po 12.00 mladí manželé

vynesli z porodnice holčičku. Přišli nám poděkovat za to, že tu stojíme a za

život jejich dcerky. Řekli, že jsem ji zachránil. Dali ke kříži gerbery ve váze.

Poprosili mě o požehnání jejich dítěti. Já k požehnání připojil: “…a ať se z ní

stane svatá.“ Holčička se jmenovala Anička či Anežka – to si přesně nepamatuji.

V 18.15 mně, Janě R. a Barboře promítá bratr kapucín slovenské video o

katolickém svatém P.Piovi. Zapisuji si z filmu dvě myšlenky. “Nemocnice se má

stavět pro nemocné a ne pro lékaře!“ “Každý rok navštěvuje hrobku P.Pia,

zesnulého r.1968, celkem sedm milionů poutníků.

P. Pavel Mayer OP, teologický poradce Hnutí Pro život ČR, prosí kněze o mše sv.

za obměkčení srdcí poslanců (10.2.2004)

Modlitbou proti potratům? 10.02.2004, Hradecké noviny

http://prolife.cz/zpravy/?zid=332

Pardubický kraj - Ve sněmovně dnes začíná rozprava o umělém přerušení

těhotenství. Lidovci znovu vyrukovali se zákazem potratů. Ženy se brání zásahu

do soukromí. Mše k obměkčení srdcí zákonodárců mají sloužit kněží po celé

republice. Na ochranu nenarozených dětí vystoupil olomoucký páter Pavel Mayer z

kláštera dominikánů. Zvolil neobvyklou formu protestu, bohoslužbu.

Dominikán rozesílá burcující e-maily na všechny strany. Vyzývá kolegy, aby

podpořili duchovní boj proti potratům. "Nemá smysl nic zastírat, ale přijetí

novely by byl zázrak," uvědomuje si dominikán Mayer nerovný souboj, přesto se

nevzdává. Za zázrak by považoval i změnu postoje každého z jednotlivých

poslanců.

"Jsou zla, která lze vyhnat pouze postem nebo modlitbou," zdůvodňuje neobvyklou

iniciativu. Katoličtí kněží se odmítají k obsahu dopisu vyjadřovat. Zásadně

nesouhlasí se zabíjením nenarozeného dítěte, ale Mayerovu výzvu nepovažují za

šťastnou.

Početí, svobodná volba

Kategorický návrh lidoveckých poslanců společnost rozděluje. Ženy pokládají

aktivity odpůrců interrupce ze nepřijatelný zásah do svého soukromí. "Početí

dítěte považuji za intimní záležitost. Netoužím po tom, aby o mém potomku

rozhodoval kdokoli jiný než já," zneklidňuje snaha katolíků mladou ženu, která

si přeje zůstat v anonymitě. Ani odborníci se nepřiklánějí ke striktnímu zákazu.

"Celkový počet potratů by se zřejmě snížil, ale prohloubily by se jiné

komplikace," míní zkušený porodník Aleš Jurčík z porodnicko-gynekologického

oddělení Městské nemocnice ve Vysokém Mýtě. Na místě jsou obavy z potratové

turistiky a nelegálních živností. Současný liberalizovaný systém považují

odborníci za vyhovující. Osvěta a antikoncepce snížily nechtěná těhotenství až o

pětinu. Primář Jurčík z praxe ví, jak je pro ženu těžké, aby se rozhodla pro

drastický zásah. Výpovědi zoufalých žen na portálu Hnutí pro život dokládají

jejich psychické útrapy.

Do sněmovny se vrací novela "potratového" zákona. Katolíci ostře vystupují proti

přijetí legislativy.

Olomoucký páter chce obměkčit zákonodárce modlitbou.

První brněnská večerní pobožnost za zastavení potratů (10.2.2004)

Celou sobotu 7.2.2004 tvořím texty pro 200 kusů modlitebních sešitů o několika

listech na modlitební pobožnost v úterý 10.2.2004. Jde přibližně o tisíc listů

papíru. Zhruba dvě stě listů mi zkopírovali františkánky a sto listů kapucíni,

dalších sto či více Jana R. Přesto není v mých silách vše sám zvládnout.

V neděli 8.2.2004 sloužím svatou liturgii v Třebíči. Tam také navštěvuji

manželku bývalého duchovního správce. Jejich syn Jiří M., gynekolog, se nedávno

vyboural v autě, a tak ho má nyní nepojízdné. Doma až do hluboké noci tisknu

texty na staré pískající jehličkové tiskárně. Do ní není možné vložit více než 1

arch papíru. Než vytisknu několik set archů, tak se nadřu. Práce je to úmorná.

V pondělí 9.2.2004 stojím u nemocnice s Janou R. Pak kopíruji za peníze v

obchodě i tisknu levněji, ale pomalu doma texty pro modlitební pobožnost.

V úterý 10.2.2004 jsem opět před nemocnicí s Janou R. Ta mi vypráví, že se jí o

mně zdál živý sen. O tom, jak vzdychám: “Proč nikdo nevěříte!“ Možná proto mně a

mé rodině odpoledne pomáhala vkládat modlitební texty do euroobalů, třídit je a

spojovat svorkou. Pak od 19.30 do 23.45 organizuji modlitební pobožnost za

zastavení potratů v kapucínském kostele Nalezení svatého Kříže. Předtím jsem

musel preventivně zajišťovat policejní ochranu tomuto kostelu, aby ho

nepoškodili anarchisté apod. Bohudíky se anarchisté opět nedostavili. Úvod

připravil kapucín Augustin. Následovala modlitba Žalmů 145-150, Žalmu 51 a Žalmu

119. Mezi ně jsme vkládali písně “Maminko, mámo“, “Přijď již, přijď Duchu

Stvořiteli“, “On je tu s tebou“, “Víš, kdo to byl“. Pokračovali jsme čtením z 1.

knihy Mojžíšovy a následujícím. Gen18,16-19,29: “Muži se odtud zvedli a zamířili

k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil. Tu Hospodin řekl: "Mám

Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit? Abraham se jistě stane velikým a zdatným

národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země. Důvěrně jsem se s ním

sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: »Dbejte na

Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi

splní, co mu přislíbil«." Hospodin dále pravil: "Křik ze Sodomy a Gomory je tak

silný a jejich hřích je tak těžký, že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže

si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta;

zjistím si, jak tomu je." Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal

stát před Hospodinem. I přistoupil Abraham a řekl: "Vyhladíš snad se svévolníkem

i spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i

je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? Přece bys

neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na

tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší

země nejedná podle práva?" Hospodin odvětil: "Najdu-li v Sodomě, v tom městě,

padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu." Abraham pokračoval:

"Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel: Možná, že bude do těch

padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?" Odvětil:

"Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět." On však k němu mluvil ještě dále:

"Možná, že se jich tam najde čtyřicet." Pravil: "Neudělám to kvůli těm

čtyřiceti." I řekl: "Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále: Možná, že

se jich tam najde třicet." Pravil: "Neučiním to, najdu-li jich tam třicet." Řekl

pak: "Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam

najde dvacet." Pravil: "Nezahladím je kvůli těm dvaceti." Nato řekl: "Ať se

Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde

deset." Pravil: "Nezahladím je ani kvůli těm deseti." Hospodin po skončení

rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu. Kapitola 19: I

přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. Když je

spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi a řekl: "Snažně prosím,

moji páni, uchylte se do domu svého služebníka. Přenocujte, umyjte si nohy a za

časného jitra půjdete svou cestou." Odvětili: "Nikoli, přenocujeme na tomto

prostranství." On však na ně velice naléhal; uchýlili se tedy k němu a vešli do

jeho domu. Připravil jim hostinu, dal napéci nekvašené chleby a pojedli. Dříve

než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří,

obklíčili dům. Volali na Lota a řekli mu: "Kde máš ty muže, kteří k tobě této

noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!" Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře

však za sebou zavřel. Řekl: "Bratří moji, nedělejte prosím nic zlého. Hleďte,

mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s

nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu

mého přístřeší." Oni však vzkřikli: "Kliď se!" A hrozili: "Sám je tu jen jako

host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!" Obořili se na

toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře. Vtom ti muži vlastníma rukama

vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře. Ale muže, kteří byli u vchodu do

domu, malé i velké, ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod. Tu řekli

ti muži Lotovi: "Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v

tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa. My přinášíme tomuto místu

zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal,

abychom je zničili." Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli

vzít jeho dcery. Řekl jim: "Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin

chystá tomuto městu zkázu." Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval. Když

vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: "Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které

tu máš, abys pro nepravost města nezahynul." Ale on váhal. Ti muži ho tedy

uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery - to shovívavost Hospodinova byla s

ním -, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem. Když je Hospodin

vyváděl ven, řekl: "Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto

okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul." Lot jim však odvětil: "Ne

tak prosím, Panovníku. Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi

velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu

utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel. Hle, tamto město je

blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu

maličké? Tak zůstanu naživu." I řekl mu: "Vyhovím ti i v této věci; město, o

kterém mluvíš, nepodvrátím. Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam

nevejdeš." Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké). Slunce vycházelo

nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru

a oheň; od Hospodina z nebe to bylo. Tak podvrátil ta města i celý okrsek a

zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích. Lotova žena šla vzadu,

ohlédla se a proměnila se v solný sloup. Za časného jitra se Abraham vrátil k

místu, kde stál před Hospodinem. Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil,

jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě. Ale Bůh,

když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze

středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil.“

Řekl jsem: Přátelé, takto působí zlo. Lež a lehkomyslnost je tak nakažlivá, že

ani lidé věřící tak jako Lot si neuvědomují nebezpečnost a ohavnost zla, které

je denně obklopuje. I křesťané jsou napůl slepí a nechápou, že násilí a sex bez

hranic tak děsně uráží Boha Stvořitele. Nejsme i my napůl slepí, když tak málo

protestujeme proti vraždění našich dětí před porodem - proti tomuto ohavnému

násilí na bezbranných? Přemýšlejme o příběhu Lota aspoň 10 minut a tiše prosme

Ducha svatého, aby nás vysvobodil z duchovní slepoty. Např. takto: “Duchu svatý,

jsem tak slepý. Utěšiteli, můj Pane, vysvoboď mě, prosím.“ Prosme takto každé

ráno a každý večer.

Přátelé, zamysleme se: “Měla význam Abrahamova modlitba za Sodomu?“ “Kolika

lidem Abrahamova modlitba pomohla?“ “Kolik spravedlivých lidí by muselo

existovat v Sodomě, aby ji Bůh nevypálil ohněm z nebe?“ “Kolik spravedlivých

křesťanů žije v Brně? Patřím já a Ty mezi spravedlivé nebo mezi nespravedlivé?

Chci se stát spravedlivým nebo je pro mě výhodnějším zůstat nespravedlivým.

Prospěji svou pohodlnou nespravedlností městu Brnu a našemu národu?“

Zapěli jsme píseň: Pokání čiňte, blízko je království, pokání čiňte, blízko je

království, blízko je království Boží, blízko je království Boží …

Pak jsme se modlili: Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své

velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale,

očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před

sebou stále. Duchu svatý, Utěšiteli, duchu pravdy, jenž jsi všude přítomen a vše

naplňuješ. Poklade blaha a dárce života, přijď a usídli se v nás a očisti nás

ode vší skvrny a zachraň, dobrotivý, duše naše. Svatý Bože, svatý silný, svatý

nesmrtelný, smiluj se nad námi. Svatý Bože, svatý silný, svatý nesmrtelný,

smiluj se nad námi. Svatý Bože, svatý silný, svatý nesmrtelný, smiluj se nad

námi. Sláva Otci i Synu i svatému Duchu nyní i vždycky až na věky věků. Amen.

Otče náš ….(všichni společně)

Modlili jsme se: Smiluj se nad námi Pane, smiluj se nad námi. Neboť žádné omluvy

nemajíce, tuto modlitbu Tobě, jako Pánu svému, my hříšníci přinášíme: Smiluj se

nad námi. Sláva Otci i Synu i svatému Duchu. Pane, smiluj se nad námi, neboť v

Tebe doufáme. Nehněvej se na nás velmi, ani nevzpomínej na hříchy naše, ale

pohleď i nyní jako milosrdný na nás a zbav nás nepřátel našich. Neboť Tys Bůh

náš a jméno Tvé vzýváme. I nyní i vždycky až na věky věků. Amen.

Modlili jsme se Žalm 12: Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své

věrní mezi lidmi. Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým

srdcem. Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky

chvástá, ty, kdo říkají: "Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo

je naším Pánem?" "Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu," praví

Hospodin, "daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí." Co vysloví Hospodin,

jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené. Ty

je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením; kolem

obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.

Modlili jsme se: Hospodine, Bože spasení našeho, slyš nás z lásky, kterou chováš

k lidem a smiluj se nad námi. Hle, naši nepřátelé se seskupili proti nám, aby

hříchem vraždy dětí nejmenších, zničili národ náš. Ty Bože víš, že nespravedlivě

povstali proti nám. Ty, který vše znáš, víš, že nemůžeme odolat jejich množství,

jestliže Ty nám nepomůžeš. Proto, vědomi si svých hříchů a své nehodnosti,

prosíme vysvoboď nás pro slávu Tvého jména - aby nemohli naši nepřátelé říci:

“Hle Bůh je opustil, nikdo je nezachrání.“

Četli jsme z listu apoštola Pavla Timoteovi 2Tim3: Věz, že v posledních dnech

nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se

rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky,

nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní,

bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní,

ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň. Patří k nim ti, kdo

vnikají do rodin, aby nalákali lehkověrné ženy plné hříchů, ovládané rozličnými

touhami, které by se pořád chtěly učit, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy.

Jako Jannés a Jambrés odporovali Mojžíšovi, tak i ti falešní učitelé odporují

pravdě. Jsou to lidé se zvrácenou myslí, kteří ve víře selhali. Ale s jejich

úspěchy už je konec. Jejich zaslepenost bude všem stejně zjevná jako oněch dvou.

Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, mé úmysly, mou víru,

shovívavost, lásku, trpělivost, pronásledování a útrapy, jaké mne stihly v

Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál, a ze všech mě

Pán vysvobodil! A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí

pronásledování. Avšak se zlými lidmi a podvodníky to půjde stále k horšímu,

neboť klamou jiné i sebe. Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi

přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svatá Písma, která ti

mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází

z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve

spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Modlili jsme se Žalm 33, verše 8-22: Boj se Hospodina, celá země, všichni

obyvatelé světa, žijte v jeho bázni! Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak

vše stojí. Záměry národů Hospodin maří, lidem úmysly hatí. Záměry Hospodinovy

platí věčně, úmysly jeho srdce po všechna pokolení. Blaze národu, jemuž je

Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví. Oko Hospodinovo bdí nad těmi,

kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství, aby ze smrti je

vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu. Naše duše s touhou vzhlíží k

Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít. Z něho se raduje naše srdce, my doufáme v

jeho svaté jméno. Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi; na tebe s důvěrou

čekáme!

Četli jsme z listu apoštola Jakuba Jak5,16-20: “Vyznávejte hříchy jeden druhému

a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí

modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby

nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe

dalo déšť a země přinesla úrodu. Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý

ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání

jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.“

Řekl jsem: Přátelé, nyní v tichosti zhruba 10 min přemýšlejme o radě svatého

apoštola. Zpytujme svá svědomí, prosme v tichosti Krista, krále našeho, o

odpuštění a očištění. Přátelé, chceme-li, aby v naší vlasti přestali naši

spoluobčané vraždit před porodem své vlastní děti, musíme od Boha obdržet tu

moc, kterou měl Eliáš, když se pokusil přivést svého krále a své spoluobčany

nazpět k víře v Boha. Musíme získat tak čisté srdce, jako ho měl Eliáš.Proto

přišel Pán Ježíš na Zem, abychom byli očištěni od hříchů. Proto Pán Ježíš i po

svém nanebevzetí zůstává skrytý v podobě chleba čili svátosti oltářní v každém

katolickém a pravoslavném kostele. Tak se Boží Syn ponížil, že on tvůrce a

ředitel vesmíru, na sebe vzal nejdříve podobu člověka a pak i podobu chleba.

Chtěl nám to naše ponižování se před Bohem tímto usnadnit. Je nám vzorem vší

pokory. Pokořme se proto pod svým Stvořitelem a prosme ho o odpuštění našich

hříchů. Litujme prosím všech svých hříchů; stává se totiž často, že právě ty

hříchy, které my ve svém srdci považujeme za maličké, jsou před Bohem právě těmi

nejhoršími a naopak ty, které nás nejvíce trápí jsou ve skutečnosti maličkosti.

Modlili jsme se: Pane Ježíši Kriste, věčná slasti těch, kteří Tě milují.

Blaženosti převyšující jakoukoli radost a žádost. Spáso a milovníku hříšníků. Ty

jsi dosvědčil, že Tvou rozkoší je být se syny lidskými, protože ses pro člověka

učinil člověkem při naplnění času. Rozpomeň se na všechny úzkostné předtuchy a

zármutek, který jsi vytrpěl v lidském těle, když nastával čas Tvého spasitelného

umučení, v Božském srdci předem stanovený. Vzpomeň na smutek a hořkost, které

podle Tvého vlastního svědectví naplňovaly Tvou duši, když jsi při poslední

večeři myl nohy svým učedníkům, dal jim své Tělo a svou Krev, laskavě je těšil a

předpověděl jim své bolestné umučení. Vzpomeň na svůj strach a úzkost i bolest,

které jsi ve svém božském Těle vytrpěl před mukami kříže, když jsi po trojí

modlitbě v krvavém potu byl od Jidáše, svého učedníka, zrazen, od vyvoleného

lidu zajat, křivými svědky obžalován, třemi svědky nespravedlivě souzen, ve

vyvoleném městě o Veliké noci v kvetoucí mladosti nevinně odsouzen, ze svého

roucha svlečen, potupným pláštěm oděn, políčkován, na očích a na tváři zahalen,

ke sloupu přivázán, krutě nelítostně bičován, trním korunován, třtinou do hlavy

bit a jinými nesčíslnými potupami drásán. Ježíši, nebeský lékaři, rozpomeň se na

mdlobu a zsinalost,

kterou jsi vytrpěl při vztyčení kříže, rozdrásán na všech svých údech, z nichž

žádný nezůstal ušetřen. Nebylo a není bolesti, jež by byla podobna Tvé, neboť od

chodidla nohou až k temeni hlavy nebylo na Tobě zdravého místa. Ježíši, lve

nejsilnější a nepřemožitelný, vzpomeň na bolest, kterou jsi vytrpěl, když

všechny síly těla i srdce Tvého Tě úplně opustily a kdy nakloniv hlavu jsi řekl:

“Dokonáno jest!“ Pro tato vytrpěná muka, prosíme dej nám, Pane Bože,

pravou zkroušenost, pravdivé vyznání, upřímnou lítost, dostatečné zadostiučinění

a všech našich hříchů odpuštění. Amen.

Modlili jsme se Žalm 84: Jak je tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů! Má duše

zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc

živému Bohu! Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u

tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj

Bože! Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, mohou tě zde vždycky chválit. Blaze

člověku, jenž sílu hledá v tobě, těm, kteří se vydávají na pouť. Když Dolinou

balzámovníků se ubírají, učiní ji prameništěm, včasný déšť ji halí požehnáním.

Pokračují stále s novou silou, objeví se před svým Bohem na Sijónu. Hospodine,

Bože zástupů, slyš modlitbu mou, naslouchej, Jákobův Bože! Ty jsi štít náš,

Bože, pohleď, na tvář svého pomazaného rač shlédnout. Den v tvých nádvořích je

lepší než tisíce jinde; raději chci stát před prahem domu svého Boha, než

prodlévat v stanech svévolnosti, vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin

je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně.

Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe!

Četli jsme z listu apoštola Pavla k Timoteovi 2Tim2,15-26: Usiluj o to, aby ses

před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně

zvěstuje slovo pravdy. Bezbožným a planým řečem se vyhýbej. Neboť takoví lidé

půjdou stále dál ve své bezbožnosti a jejich učení se bude šířit jako rakovina.

K nim patří Hymenaios a Filétos, kteří zbloudili z cesty pravdy, když říkají, že

naše vzkříšení už nastalo ((…a že umělý potrat není vraždou…)); tak podvracejí

víru některých bratří. Ovšem pevný Boží základ trvá a nese nápis `Pán zná ty,

kdo jsou jeho´ a `ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno

Páně´. Ve velké domácnosti nejsou jen zlaté a stříbrné nádoby, nýbrž i dřevěné a

hliněné, jedny pro cenné věci, druhé na odpadky. Kdo se od těch falešných nauk

očistí, bude nástrojem vznešeným, posvěceným, užitečným pro hospodáře,

připraveným ke každému dobrému dílu. Vyhýbej se mladické prudkosti, usiluj o

spravedlnost, víru, lásku a pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce.

Nepouštěj se do hloupých sporů, v jakých si libují nepoučení lidé; víš, že vedou

jen k hádkám. Služebník Kristův se nemá hádat, nýbrž má být laskavý ke všem,

schopný učit a být trpělivý. Má vlídně poučovat odpůrce. Snad jim dá Bůh, že se

obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ďáblových nástrah, do kterých se dali

polapit, když podlehli jeho vůli.

Zapěli jsme píseň: Je dokonáno, Ježíš je vítěz! Satan je poražen, Ježíš zlomil

smrti moc, Ježíš je Pán, ó haleluja, Ježíš je král, kraluje navěky. [Ježíš je

Pán (5x)], Ježíš je Pán v našem národě, [haleluja (6x)], sláva Ježíši.

Modlili jsme se Žalm 33, verše 1-6: Zaplesejte, spravedliví, Hospodinu, přímým

lidem sluší se ho chválit. Hospodinu vzdejte chválu při citaře, zpívejte mu

žalmy s harfou o deseti strunách. Zpívejte mu novou píseň, hrejte dobře za

hlaholu polnic. Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný.

Miluje spravedlnost a právo, Hospodinova milosrdenství je plná země. Nebesa byla

učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.

Zapěli jsme píseň: Ježíš je Pán pánů a Král králů, haleluja.(2x) Ježíš, kníže

míru, sláva haleluja.(2x)

Modlili jsme se: Ó Ježíši, pravá radosti, svobodo andělů, rozkoši ráje. Vzpomeň

na truchlivost a hrůzu, které jsi zakoušel, když Tě všichni opustili, protože Ti

nevěřili. Prosíme Tě, pomoz nám, abychom Ti skutečně věřili a přestali se bát

těch, kteří Tě zradili a zrazují.

Modlili jsme se Žalm 51 (Žalm Davidův, když k němu přišel prorok Nátan, protože

vešel k Bat-šebě.): Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své

velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale,

očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před

sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých

očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. Ano,

zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka. Ano, v opravdovosti máš

zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost. Zbav mě hříchu, očisť yzopem a

budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Dej, ať slyším veselí a radost, ať

jásají kosti, jež jsi zdeptal. Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny

moje nepravosti. Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.

Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas

veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. Budu učit nevěrné tvým cestám

a hříšníci navrátí se k tobě. Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože,

moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost. Panovníku, otevři mé rty,

ať má ústa hlásají tvou chválu. Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na

zápalných obětech ti nezáleží. Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem

zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš! Prokaž dobro Sijónu svou přízní,

vybuduj jeruzalémské hradby. Pak se ti zalíbí oběti spravedlnosti, zápaly a

celopaly, pak ti budou na oltáři obětovat býčky.

Zapěli jsme píseň:

1. Pokání čiňte, blízko je království (2x), blízko je království Boží (2x).

2. Kdo věří v Boha, obdržel život věčný (2x), Ježíš je život věčný (2x).

3. Poznáte pravdu–Pravda vás osvobodí (2x), Ježíš vás osvobodí (2x).

4. Poznáte lásku–Láska vás promění (2x), Ježíš vás láskou promění (2x).

5. Přijmete Ducha–budete svědkové (2x), budete svědkové Boží (2x).

6. Vejdete v slávu města Jeruzalém (2x), vejdete v Jeruzalém. (2x)

7. Budete chválit po celou věčnost Boha (2x), zpívati aleluja! (2x)

Kostel byl plný věřících lidí. Kapucín Augustin mě požádal, abych zde připravil

ještě jedno modlitební shromáždění 4.3.2004 od 18.00 do 20.00. Souhlasil jsem.

(Začínám konečně trochu chápat můj sen o tomto bratrovi ze 30.1.2004.)

Ve středu 11.2.2004 stojím na Obilním trhu opět s Janou R. Má manželka mi

vypráví, že v poslední době třikrát zažila nesmírnou radost z Kristovy

přítomnosti při přijetí svaté eucharistie.

Ve čtvrtek 12.2.2004 v 10.30 referuji o své činnosti pro dětský život a proti

potratům na rekolekci římskokatolických kněží brněnského děkanátu. Ukazuji

fotografie z pochodů a letáčky, které na Obilním trhu rozdáváme. Před nemocnicí

mě v tu dobu zastoupil pan Vítězslav N. se studentkou Lucií Š. Odpoledne a až do

noci tvořím nové modlitební sešity pro pochod v sobotu 14.2.2004. Nemám dost

peněz na nákup nových euroobalů, a tak rozdělávám modlitební sešity z úterý a

tvořím sešity nové. Celkem 167 sešitů o několika listech.

V pátek 13.2.2004 stojím u nemocnice s Janou R. Večer mě řeholní představená

matka Edita prosí o zapůjčení videokazety dokumentující průběh umělého potratu.

Na 7.pochodu jsme četli o tragédii Sodomy (14.2.2004)

7. brněnský pochod pro život – 2. sobota v únoru 2004

V sobotu 14.2.2004 slouží v kostele sv.Rodiny františkán P.Ignác mši svatou.

Koncelebruje s ním P.František P. Po bohoslužbě jsem doplnil:

“Miluji Tě vroucně, Bože moje sílo“, říká žalmista. Přátelé, jsem přesvědčen,

že až my budeme skutečně milovat Boha celým srdcem, celou myslí a ze vší své

síly – což je největším Božím přikázáním – pak nás Bůh vyslyší a vysvobodí naši

vlast od vrahů dětí v bílých pláštích. Na Obilním trhu dostává lékař za vraždu

jednoho dítěte do 8.týdne těhotenství 2 876 Kč (tzv. miniinterupce) a za vraždu

dítěte do 12.týdne těhotenství 3 634 Kč (tzv. interupce). Za vraždu deseti

dětí, čili za umělé oplodnění ve zkumavce, dostává minimálně 30 000 Kč. Při

umělém oplodňování ve zkumavce (IVF in vitro fertilisaci) totiž dochází ke smrti

zhruba deseti údajně “nadbytečných“ dětí v ranném stádiu vývoje. Přátelé, musíme

věřit prorocké instrukci sv. apod. Jakuba: “Velkou moc má modlitba

spravedlivého.“(Jak5,16)

Byl to pochod z kostela svaté Rodiny, naposledy s vypůjčeným těžkým křížem.

(Později jsme ho použili ještě jednou, ale jen jako doplněk k lehkému

třímetrovému kříži.) Pochod se zastavil před nemocnicí na Obilním trhu. Zde jsme

kříž vztyčili, pomodlili se Žalmy 145-150, Žalm 51 a s kytaristou Onřejem N.

zapěli písně “On je tu s tebou“, “Víš, kdo to byl“, “Maminko, mámo“. Píseň “Víš,

kdo to byl“ zní:

Víš, kdo na nebi slunce rozsvítil, měsíč, hvězdičky v noci rozvěsil? Víš, kdo to

byl? Víš, kdo to byl? Víš, kdo oceán břehem ohradil, zasel travičku, stromy

zasadil? Víš, kdo to byl? Víš, kdo to byl? Kdo dal ptáčkům hlas, písničky jim

složil? Byl to Stvořitel, On to všechno stvořil.

Víš, kdo zařídil, že ses narodil, kdo tě uzdravil, když jsi marodil? Víš, kdo to

byl? Víš, kdo to byl? Kde jsi ruce vzal, kdo ti nohy dal, oči, uši, nos, každou

kost i sval? Víš, kdo to byl? Víš, kdo to byl? Kdo ti srdce dal, kdo nalil krev

do žil? Byl to Stvořitel, On to všechno stvořil.

Všechno poskládat, na své místo dát, kdo mu za to stál, tak se namáhat? Víš, kdo

to byl? Víš, kdo to byl? On to udělal ale hrozně rád, aby někoho mohl milovat.

Víš, kdo to byl? Víš, kdo to byl? TYS mu za to stál, pro TEBE to stvořil, abys

jemu rád celým srdcem sloužil.

Před nemocnicí jsme přečetli, rozděleni na dva chóry, tragický příběh Sodomy

(stejný jako na první večerní adoraci v kostele kapucínů). Opět jsem dodal:

“Přátelé, zamysleme se. Měla význam Abrahamova modlitba za Sodomu? Kolika lidem

Abrahamova modlitba pomohla? Kolik spravedlivých lidí by muselo existovat v

Sodomě, aby ji Bůh nevypálil ohněm z nebe? Kolik spravedlivých křesťanů žije v

Brně? Patřím já a ty mezi spravedlivé nebo mezi nespravedlivé? Chci se stát

spravedlivým nebo je pro mě výhodnějším zůstat nespravedlivým. Prospěji svou

pohodlnou nespravedlností městu Brnu a našemu národu?“ Poté jsme zapěli píseň:

“Pokání čiňte“. (Je to na našem videozáznamu.) Pochod pokračoval centrem Brna:

Husovou ulicí, Zelným trhem. Byl ukončen v kostele Nalezení svatého Kříže u

kapucínů. Tam jsme donesli masivní těžký kříž v životní velikosti a ponechali ho

zde. Po dlouhé přestávce od listopadu 2003 se zde objevil i můj bývalý

spolupracovník František Š. Dobrý Pán Bůh řídil předem promodlený pochod do

nejmenších detailů. Např. tím, že Josefu Š. jsem umístil na tělo plakát s

adresou azylového domu pro maminky, které odmítly jít na umělý potrat. Já tohoto

muže vůbec neznal. Nevěděl jsem, že právě on pracuje v uvedeném azylovém domově.

Když pochod skončil, doprovázel mě k domovu právě tento muž, paní Zdena K. a

P.František P. Já a tito 2 laici jsme byli šťastni z toho, že se pochod povedl.

Avšak tento kněz mi před Josefem vynadal. Vyčetl mi, že nemám spolupracovníky,

kteří by se mnou organizovali pochod, že jsem na vše sám. Také mi nahlas vyčetl,

že nemáme transparenty s protipotratovými hesly. Nakonec mi vytkl, že mám málo

hlasitý megafon. Když tu záplavu kritiky zaslechl Josef, tak se rozhodl, že

transparenty na příští pochod vyrobí a že se pokusí megafon vylepšit.

V neděli 15.2.2004 sloužím svatou liturgii v chrámu v Třebíči. Přivezl mě sem

autem pan Vítězslav N., aby mě viděl zpívat pravoslavnou liturgii. Navštěvuji

manželku bývalého duchovního správce v jejich bytě. Zpět do Brna se tentokrát

vracím autobusem a cestou vzdychám k Bohu: “Ty znáš, Pane, moji slabost – únavu

duše!“ Okamžitě mi odpověděl myšlenkou: “Ve slabosti lidské se Boží moc

dokonává.“ To znamená, že Boží moc se neprojeví dříve – v čase, kdy jsou Boží

služebníci silní a odpočatí. Pouze u unavených a vyčerpaných Božích služebníků

dělá Bůh jaksi “navíc“ zázraky. Tehdy se naplní 3. verš Žalmu 66. Říkejte

Hospodinu: “Jak hrozivý jsi ve svých skutcích! Pro mohutnost tvé síly ti budou

podlézati i nepřátelé tvoji.“ (překlad Viktora Fischla) Uvedený Žalm je v

souladu s Žalmem 81, verši 14-17: “Kdyby mě však můj lid uposlechl, kdyby Izrael

mými cestami chodil, brzy bych pokořil jeho nepřátele, obrátil bych ruku proti

jeho protivníkům. Ti, kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně,

věčně by trval čas jeho lidu, bělí pšeničnou by ho sám krmil. Medem ze skály tě

budu sytit!“ V televizním zpravodajství slyším, že nyní nejmenší parlamentní

politická strana Unie svobody (US) chce předložit na schůzi Parlamentu ČR v

červnu 2004 návrh zákona na legalizaci registrovaného partnerství homosexuálů.

Jaká odpornost a hnus! Což nemají nic lepšího na práci, než nemilosrdně

rozšiřovat sodomskou bestialitu!

V pondělí 16.2.2004 dopoledne stojím před nemocnicí s Janou R. Večer se účastním

modlitebného společenství minority Bogdana a referuji zde o naší činnosti na

Obilním trhu.

V úterý 17.2.2004 opět stojím před nemocnicí. Dvacet minut mi zde pomáhá kapucín

P.Augustin Š. Sám od sebe se zde na chvíli objevil bývalý spolupracovník Robert

Š. a nová paní, která mi pomohla už potřetí. Manželka mi řekla, že si uvědomuje,

že Bůh začal naplňovat, co jí zaslíbil z knihy Přísloví, kapitoly 31, verše

10-31, že bude-li se snažit být statečná, tak už nebude její manžel pohrdán jako

dosud. Stane se opak. Podle verše 23: “Uznáván je v branách její manžel, když

zasedá se staršími země.“ To se naplnilo 12.2.2004, kdy jsem zasedl na pozvání

děkana mezi všemi brněnskými katolickými faráři, aby si vyslechli zprávu o mé

činnosti proti potratům.

Ve středu 18.2.2004 jsem před nemocnicí s Janou R. Odpoledne navštěvuji na

vysokoškolském katolickém studentském centru jezuitu P.Pavla K., abych ho také

seznámil s naší činností proti potratům.

Mé dopisy poslancům o potratech a jejich odpovědi (15.2.2004)

Toto a podobné jsem napsal v lednu a únoru 2004 opakovaně poslancům. Prosil jsem

účastníky brněnských pochodů a nočních modlitebních vigilií, aby též psali a za

hlasování se modlili. Mně odpovědělo na dopisy e-mailem pouze několik poslanců a

to takto:

Vážený pane poslanče, prosím, pomozte zastavit vymírání našeho národa i

ostatních evropských národů. Je to tragédie - těch 30 000 až 40 000 zbytečně

každý rok zabitých českých a moravských dětí skrze uměle vyvolaný potrat. Náš

národ stárne a vymírá. Chybí děti, proto jsou zavírány základní a střední školy,

ale vy, poslanci, mlčíte. Chcete i Vy mlčet? Budete-li mlčet, nemá smysl Vás

příště volit.

Viděl jste již videozáznam umělého potratu, který Vám zaslalo Hnutí Pro život

ČR? Co Vás na něm zaujalo? Mgr. Libor Halík PhD.

Poslankyním jsem napsal: Vážená paní poslankyně!

Viděla jste někdy lékaře při provádění umělého potratu? Až to uvidíte - přímo či

na videu,

jsem přesvědčen, že nebudete mlčet k sadistickému trhání ručiček a nožiček

nevinného

dítěte. Prosím, mějte odvahu podívat se pravdě do tváře. Děkuji Mgr. Libor

Halík PhD.

Vážená paní poslankyně / Vážený pane poslaneč,

viděl jste někdy umělý potrat živého dítěte? Až to uvidíte – přímo či na videu,

jsem přesvědčen, že nebudete mlčet k sadistickému trhání ručiček a nožiček

živého a nevinného člověka. Prosím, mějte odvahu čelit krutému zlozvyku.

Neuklidňujte sám sebe dávno zastaralou lží, že jde o vynětí pouhého shluku

buněk. Nestaňte se lehkomyslným hlasováním spolupachatelem vraždy tisíců

nevinných lidí. Děkuji Mgr. Libor Halík PhD. Věk: 37, povolání: duchovní 29 01

2004 18:50:25

Dobrý den,

děkuji Vám za dopis. Listina základních práv a svobod říká: "Každý má právo na

život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením". Ochrana nenarozeného

života je pro mne především otázkou svědomí. Mohu Vás tedy ujistit, že zákon

omezující provádění potratů v ČR při hlasování podpořím. Nemyslím si ale, že

zákaz interrupcí tuto problematiku vyřeší. Počaté dítě má zajisté právo se

narodit, ale má také právo narodit se jako chtěné a vítané. Proto je nutné, aby

byly postupně vytvořeny takové podmínky, aby k myšlence na potrat nebyly ženy

nuceny okolím. Z tohoto důvodu je nutné vést aktivní politiku podpory rodin s

dětmi, umožnit utajené porody, urychlit proces adopcí, minimalizovat

diskriminaci žen při návratu do zaměstnání a další. Za účinnou cestu považuji

též vzdělávání, etickou výchovu, informovanost již od základních škol a vedení

každého jedince k zodpovědnosti k okolí a k sobě samému.

S přáním všeho dobrého

Ing. Jiří Hanuš, poslanec PSP ČR hanusj@psp.cz 13.02.2004 11:17

Vážená paní poslankyně / Vážený pane poslaneč,

viděl jste někdy umělý potrat živého dítěte? Až to uvidíte – přímo či na videu,

jsem přesvědčen, že nebudete mlčet k sadistickému trhání ručiček a nožiček

živého a nevinného člověka. Prosím, mějte odvahu čelit krutému zlozvyku.

Neuklidňujte sám sebe dávno zastaralou lží, že jde o vynětí pouhého shluku

buněk. Nestaňte se lehkomyslným hlasováním spolupachatelem vraždy tisíců

nevinných lidí. Děkuji Mgr. Libor Halík PhD. Věk: 37, povolání: duchovní

Děkuji Vám za Váš názor a dovoluji si Vás informovat, že nepodpořím v souladu s

většinovým názorem obyvatel České republiky omezení interrupcí formou zákonné

represe.

S pozdravem Tomáš Dub poslanec 29.1.2004

Vážený pane poslanče! Vážená paní poslankyně!

Viděl jste někdy umělý potrat živého dítěte? Až to uvidíte - přímo či na videu,

jsem přesvědčen, že nebudete mlčet k sadistickému trhání ručiček a nožiček

živého a nevinného člověka. Prosím, mějte odvahu čelit krutému zlozvyku.

Neuklidňujte sám sebe dávno zastaralou lží, že jde o vynětí pouhého shluku

buněk. Nestaňte se lehkomyslným hlasováním spolupachatelem vraždy tisíců

nevinných lidí. Děkuji Mgr. Libor Halík PhD.

Na tento výše uvedený text zareagoval člen ODS:

Vážený pane Halíku,

píšete o sadistickém trhání ručiček a nožiček. Velmi emotivní argumenty se ale

dají nalézt i na druhé straně sporu. Jistě mi dáte za pravdu, že nejvíce potratů

bylo za komunistů, kdy restrikce bylo poměrně hodně. Jsem přesvědčen, že

sníženého počtu potratů nedosáhneme restrikcí, navíc ve světě volného pohybu

osob nesmyslnou, podívejme se do Polska, ale výchovou a dostupností

antikoncepce. Tam je třeba přidat.

S úctou Beneš Miroslav ODS

Vážený pane poslanče, prosím, pomozte zastavit vymírání našeho národa i

ostatních evropských národů. Je to tragédie - těch 30 000 až 40 000 zbytečně

každý rok zabitých českých a moravských dětí skrze uměle vyvolaný potrat. Náš

národ stárne a vymírá. Chybí děti, proto jsou zavírány základní a střední školy,

ale vy, poslanci, mlčíte. Chcete i Vy mlčet? Budete-li mlčet, nemá smysl Vás

příště volit.

Vážený poslanče, brzy budete hlasovat o novém protiinterrupčním zákonu. Vnímáte

ten rozdíl mezi přirozeným potratem zesnulého dítěte a mezi umělým potratem

živého rukou člověka právě usmrcovaného dítěte? Viděl jste již na vlastní oči,

či z videozáznamu umělý potrat živého dítěte? Máte dostatek informací o

postabortivním syndromu o psychických celoživotních následcích žen po umělém

potratu? Mgr. Libor Halík PhD.

Vážený pane Halíku,

dovolte mi, abych i já vyjádřil svůj názor: Neberme ženám právo na svobodnou

volbu Každý člověk ve svobodné zemi má nezadatelné právo zvolit si svou

budoucnost a způsob života, ať už je to vzdělání, zaměstnání, politická

příslušnost, víra či partner. A každý člověk musí být připraven nést důsledky

této volby. Nechápu tedy, proč chtějí předkladatelé novely zákona ČNR č.66/1986

Sb., o umělém přerušení těhotenství vzít ženám právo na volbu, zda interrupci či

nikoliv, když důsledky jejich volby nenese nikdo jiný, než ženy samy. Nikdo z

nás mužů neví a vědět nebude, jaké to je, být těhotný, donosit a porodit dítě.

Jsem přesvědčen, že ženy, které podstoupí interrupci, do jiného stavu přišly,

aniž by to chtěly. Ať už to bylo selhání muže, antikoncepce či jiný důvod,

jejich volba "mít či nemít dítě" rozhodně není a nebude volbou typu: "Mám si

nechat vytrhnout osmičku vpravo dole?". Navíc při ženině rozhodování hraje roli

mnoho aspektů (věk, stav, finanční situace apod.) a nikdo z nás je nemůže znát.

Česká republika není na rozdíl od např. Španělska katolickou zemí, nechápu tedy,

proč by minorita měla určovat majoritě hranice její svobody rozhodování. Navíc

si myslím, že prosazení této novely zákona naší zemi smýkne do tmářských dob

zákazu interrupcí a využívání andělíčkářek a kuriózních zaručených receptů "jak

si odpomoci od nechtěného plodu" s mnohdy katastrofálními důsledky na zdraví a

životy žen, které tímto způsobem donutíme řešit nechtěné těhotenství. Nebo snad

chceme potratovou turistiku či emigraci žen, které nechtějí žít v zemi, jejíž

zákony jim brání svobodně se rozhodnout? Nikomu neberu právo na jeho názor,

zrovna tak předpokládám, že nikdo nebude brát mně ten můj. Domníval jsem se, že

doby, kdy nám diktovali, co smíme a co nesmíme, jsou dávno pryč, z rétoriky

zastánců novely zákona o umělém přerušení těhotenství mě však silně mrazí v

zádech. Všechny přetřásané morální a etické důvody PRO, jakkoli svůdně zabalené

do emocí, útočících na mateřství coby nedotknutelný chrám, jsou adresovány

ženám, které jediné vědí, jak moc těžká je jejich volba a jak bolestné jsou

důsledky jejich PROTI. Nemluvme tedy za ně. Možnost anonymních porodů v žádném

případě problém neřeší – jestliže lékaři nabádají budoucí matky, aby se v době

těhotenství zdržovaly alkoholu, nikotinu, drog, snažily se být v pohodě, protože

tyto aspekty chování mohou ovlivnit fyzický a psychický vývoj plodu, jak se asi

bude chovat těhotná žena, kterou jsme tímto zákonem donutili k tomu, aby

nechtěné dítě donosila a porodila? Jak se na anonymně narozeném dítěti projeví

emoce matky, která je nechtěla a musela je porodit? Kdo nám dal právo ženy nutit

rodit proti jejich vůli? Zaváže se snad vláda k tomu, že bude vyplácet rentu

sociálně slabým rodičům či matkám-samoživitelkám, které byly donuceny dítě mít?

Jsem přesvědčen, že předkladatele novely zákona k tomu vede pouze snaha získat

hlasy voličů bez ohledu na to, že tím zasahují do práv těch, kteří je nevolili.

Jako poslanec vím, že pro tento zákon ruku nezvednu a proč ji nezvednu.

Vladimír Doležal poslanec ODS, muž, otec, liberál (ten, který musel rezignovat

na poslanecký mandát v lednu 2006, kvůli podplácení)

Na odpověď poslance (asi tohoto Doležala) zareagoval můj spolubratr takto:

Vážený pane poslanče,

děkuji Vám za Vaši obsáhlou odpověď na můj dopis ze dne 23.12.2004.Děkuji také,

že se zasazujete o právo každého člověka za sebeurčení. Naprosto souhlasím s

Vašimi argumenty v případě, že se kadý jedinec bude rozhodovat sám o sobě. V

případě potratu však žena rozhoduje o životě jiného člověka, svého dítěte. Vím,

že mi namítnete, že se ještě nejedná o člověka, jak to tvrdí i někteří lékaři.

Toto tvrzení je však jejich osobním přesvědčením, které nemají vědecky

podloženo. Embryologie - věda, která se zabývá vznikem člověka, nekompromisně

tvrdí, že život každého lidského jedince začíná okamikem početí. Pokusím se Vám

to přiblížit trochu z jiného úhlu a dovolte mi, že budu v této věci poněkud

osobní. Také Vy jste byl počat ze dvou pohlavních buněk. V okamiku spojení buněk

jste to byl u Vy. Kdyby Vás tedy někdo odstranil z dělohy v tomto stadiu Vašeho

vývoje, pak byste tu dnes nebyl. Možná, že by Vaši rodiče měli ještě nějaké jiné

dítě, ale to by byl Vá bratr a ne Vy, protože v okamiku početí tato zygota byla

biologicky identická s Vámi. Předpokládám, že máte radost ze života. V tom

případě jste určitě vděčný všem těm, kteří se zasazovali o to, abyste se mohl

narodit a tím mohl uplatnit své nezadatelné právo rozhodovat o své budoucnosti.

Proč tedy Vás mrazí v zádech, když se někteří lidé zasazují o ochranu

nenarozených, aby se mohli i oni narodit a pak mohli mít nezadatelné právo

zvolit si svou budoucnost? Pokud je dovolíte zabíjet, pak jim to nezadatelné

právo volit si budoucnost bude k ničemu. Souhlasím také s Vámi, že důsledky

volby žen při potratu nenese nikdo jiný, než ženy samy. Tyto důsledky jsou

mnohdy celoživotní. Mnoho žen trpí tzv. postabortivním syndromem, který se

projevuje mnohočetným příznaky. Je to žal a bolest, pocit viny, hněv, pocit

ztráty smyslu ivota, strach z rodičovství, nedůvěra, krize identity eny,

problémy s rodičovstvím, psychosomatické nemoci, deprese atd. Určitě budete se

mnou souhlasit, že ženy se mnohdy nerozhodují zcela svobodně, ale jsou pod

velkým tlakem svého okolí. Nynějí potratový zákon napomáhá těm, kteří chtějí

ženu donutit k potratu, protože dává ženě možnost legálně zabít své dítě a

všechny naše občany upevňuje v přesvědčení, že potrat je zcela neškodná a

žádnému neubližující záležitost. Tímto mým dopisem Vám nechci brát právo na Váš

osobní názor. Považujte jej, prosím, jen jako impuls k přemýlení. S projevy úcty

B.S.

Vážený pane poslanče! Vážená paní poslankyně!

Viděl jste někdy umělý potrat živého dítěte? Až to uvidíte - přímo či na videu,

jsem přesvědčen, že nebudete mlčet k sadistickému trhání ručiček a nožiček

živého a nevinného člověka. Prosím, mějte odvahu čelit krutému zlozvyku.

Neuklidňujte sám sebe dávno zastaralou lží, že jde o vynětí pouhého shluku

buněk. Nestaňte se lehkomyslným hlasováním spolupachatelem vraždy tisíců

nevinných lidí. Děkuji Mgr. Libor Halík PhD.

Na tento výše uvedený text zareagoval komunista poprvé takto:

Vážený pane magistře,

děkuji Vám za Váš názor, ale k tomuto tématu dostávám mnoho dopisů,kdy pro a

proti jsou zhruba ve stejném počtu. Zkuste si při své inteligenci a vzdělání

návrh podrobně přečíst a zjistíte, že argumentace navrhovatelů je zčásti zmatená

a zčásti používá protimluv, zejména v oblasti trestnosti činu. Jinak i Váš názor

samozřejmě vezmu v úvahu, snad jen s tím, že se nenechám zastrašovat tak, že mne

někdo bez znalosti textu označí za odpovedného za vraždu, to snad už přeháníte.

Vojtěch Filip KSČM

Vážený pane poslanče,

prosím, pomozte zastavit vymírání našeho národa i ostatních evropských národů.

Je to tragédie - těch 30 000 až 40 000 zbytečně každý rok zabitých českých a

moravských dětí skrze uměle vyvolaný potrat. Náš národ stárne a vymírá. Chybí

děti, proto jsou zavírány základní a střední školy, ale vy, poslanci, mlčíte.

Chcete i Vy mlčet? Budete-li mlčet, nemá smysl Vás příště volit. Mgr. Libor

Halík PhD.

Na můj výše uvedený text zareagoval komunista takto:

Děkuji za dopis, dostávám mnoho názorů na tuto věc, přibližně stejné množství je

ve prospěch i v neprospěch zákona.

Vojtěch Filip KSČM

Vážený pane,

tzv. protipotratový zákon jsem spolupodepsal a tím jsem dal jasne najevo svuj

názor na zabíjení nenarozených dětí. Nemusite mne proto přesvedčovat. Přeji

pěkný den.

Jan Grůza KDU-ČSL

Vážený pane doktore,

děkuji za Váš další e-mail na podporu našeho návrhu. Vážím si Vašich aktivit i

Vašich modliteb - je jich opravdu zapotřebí. Věřím, že díky veřejné diskusi,

která se nyní rozpoutala, mnoho našich občanů dostane podnět k tomu, aby na

otázku interrupcí přehodnotili svůj názor. Velmi bych si přál, aby lidé v naší

zemi měli větší úctu k životu a k rodině a aby ochrana nenarozeného života již

nebyla předmětem diskusí, ale samozřejmostí.

Zdraví a vše dobré přeje Jan Kasal KDU-ČSL

Milá paní Zezulová, vážený pane Kaplane, vážené paní (slečny?) Dudová a

Lucenicová,

pane doktore Halíku, pane inženýre Trmači s rodinou, děkuji za vaše e-maily a

další argumenty, které vezmu v úvahu při konečném rozhodování. Každý poslanec je

nyní bombardován stovkami velmi emotivních dopisů a mailů z obou stran

"barikády", (v případě některých kolegů už je to i značně kontraproduktivní),

tak to nemám vůbec jednoduché. Lámu si hlavu, jak rozhodnout v tak složité

situaci, kdy obě varianty mají svá výrazná pro i proti. Neexistuje snad nějaká

třetí možnost? Zlatá střední cesta? Žádný zákon nemůže postihnout či pokrýt

každý jednotlivý a pokaždé něčím specifický případ konkrétních matek, dětí i

celých rodin. Nejsme tam v té sněmovně žádnými bohy, tak ani to rozhodnutí

nemůže být božské ...

Každopádně díky, s přátelským pozdravem Petr Bratský ODS poslanec PS PČR

http://www.bratsky.cz

Vážený pane,

dovoluji si Vás oslovit s reakcí na Váš e-mail. Rád bych Vas informoval o mém

nazoru a sdělil Vám některé detaily. Můj názor na danou problematiku je zcela v

souladu s Vašimi postoji k této věci. Navrhovaná právní uprava zakona o

potratech bude pravděpodobne projednávána v I.čtení na nejbližší schůzi

Poslanecke snemovny, tj. od 10.2.2004. Budu samozrejme hlasovat pro tuto pravni

upravu. Jiz dlouhodobe vyjadruji svuj nazor, ze je potreba se postavit za prava

nenarozenych deti. Bohuzel nazory a ohlasy, ktere slychavam od nekterych svých

kolegu V souvislosti s touto novelou mne vedou k nazoru, ze bude velmi tezke

prosadit takto navrzenou novelu zakona o potratech. Proto jiz nyni jsem se

dohodl se svym kolegou poslancem Karasem, ze v pripade neuspechu, predlozíme do

Poslanecke snemovny novou novelu, trochu upravenou, aby mela vetsi sanci projit

(mela by se zamerit, mimo jine, i na prevenci a postihnout i pripady znasilneni

a ruzne zdravotni komplikace).

Jsem rad, ze sdilite stejne nazory a doufam, ze se nam to spolecne povede.

Dekuji a jsem s pozdravem MVDr.Marian Bielesz US-DEU poslanec PS PCR

Vážený pane Halíku,

je mi líto, ale nepodpořím návrh zákona, který by zakazoval provádění

interrupcí.

S pozdravem Jan V i d í m ODS

předseda Výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Vazeny pane,

dekuji za Vas dopis ze dne 21.1.2004. Jsem plne srozumen s tim, co pisete.

Potrat je tez pro mne velkym zlem, ktere se vymsti na nas všech. Prirozene budu

hlasovat dle sveho svedomi. Preji hezky den, s pozdravem Jaroslav Lobkowicz PSP

CR

Vážený pane doktore,

mám za sebou jeden přirozený potrat ve třetím měsíci těhotenství. Také mě budete

soudit? Čurdová ČSSD

Vážený pane ,

srdečně Vás zdravím a děkuji za podnět. Snažím se ze své poslanecké funkce

bránit zákony, které chrání rodinu, život od samého vzniku až do jeho konce. V

této věci se snažím i osvětu . S pozdravem Tomáš Kvapil KDU-ČSL

Vážený pane poslanče,

děkuji Vám, že zápasíte za životy malých dětí. Já také vedu duchovní bitvu za

záchranu jejich životů a to zpěvem žalmů a distribucí informačních tiskovin

každého všedního dne před porodnicí na Obilním trhu, kde jsou prováděny dvě

pětiny umělých potratů v Brně. Zde každodenně stojím, většinou s přáteli, již

déle než půl roku od 10.00 do 12.00. Uskutečnili jsme také už šest sobotních

modlitebních pochodů od kostela k této porodnici a další budou následovat každou

2. sobotu v měsíci dopoledne. Mlčet je hřích. Děkuji Vám, že nemlčíte. Duchovní

pravoslavné církve Mgr. Libor Halík PhD. 21.1. 2004 12:53

Diky, pan poslanec Karas moc dekuji ze pisete na Snemovnu. Opravdu diky i za

mne. Prosim o modlitby, dnes vsem poslancum prisla kazeta s nahravkou umeleho

potratu.

Radim Ucháč asistent poslance JUDr. Ing. Jiřího Karase KDU-ČSL Datum:

21.01.2004 15:05

To: <vaclav.mencl@email.cz>

Sent: Thursday, January 22, 2004 4:41 PM

Subject: poslaneckádůvěra

Vážený pane poslanče,

prosím, pomozte zastavit vymírání našeho národa i ostatních evropských národů.

Je to tragédie - těch 30 000 až 40 000 zbytečně každý rok zabitých českých a

moravských dětí skrze uměle vyvolaný potrat. Náš národ stárne a vymírá. Chybí

děti, proto jsou zavírány základní a střední školy, ale vy, poslanci, mlčíte.

Chcete i Vy mlčet? Budete-li mlčet, nemá smysl Vás příště volit. Vážený

poslanče, brzy budete hlasovat o novém protiinterrupčním zákonu. Vnímáte ten

rozdíl mezi přirozeným potratem zesnulého dítěte a mezi umělým potratem živého

rukou člověka právě usmrcovaného dítěte? Viděl jste již na vlastní oči, či z

videozáznamu umělý potrat živého dítěte? Máte dostatek informací o

postabortivním syndromu o psychických celoživotních následcích žen po umělém

potratu? Mgr.Libor Halík PhD., člen ODS Brno-střed

Vážený pane magistře,

děkuji Vám za Váš mail ve věci interrupčního zákona. Dovoluji si Vám sdělit, že

Vaše názory při rozhodování vezmu v úvahu. Nicméně nejsem přesvědčen, že důvodem

nízkého počtu novorozeňat jsou interrupce. Podle mého názoru jde především o

malý zájem mít více dětí nebo děti vůbec u mladé generace. Ing. arch. Václav

Mencl ODS poslanec PS PČR Poslanecká kancelář Starobrněnská 13, 602 00 Brno

(Když jsem s ním pak mluvil tváří v tvář, řekl, že už viděl videokazetu umělého

potratu rozesílanou Hnutím Pro život ČR všem poslancům, ale že přesto bude pro

potrat.)

Vážený pane poslanče, Vy jste také křesťan jako i já. Věřím, že také Vy zápasíte

za životy malých nevinných dětí v lůně matek. Já vedu duchovní bitvu za záchranu

jejich životů zpěvem žalmů a distribucí informačních tiskovin každého všedního

dne před porodnicí na Obilním trhu, kde jsou prováděny dvě pětiny umělých

potratů v Brně. Zde každodenně stojím, většinou s přáteli, již déle než půl roku

od 10.00 do 12.00. Uskutečnili jsme v té době také už šest sobotních

modlitebních pochodů od kostela k této porodnici a další budou následovat každou

2. sobotu v měsíci dopoledne. Pochodů se účastní 60 až 140 lidí dobré vůle.

Mlčet je těžký hřích. Duchovní pravoslavné církve Mgr. Libor Halík PhD. (Možná

si vzpomenete,že jsem Vám, když jste přednášel v Brně daroval výpis ze své práce

o nepřátelích rodiny.)

Vážený pane Halíku,

děkuji Vám za váš názor vyjádřený v e-mailu ze dne 21.1.2004, kterého si velmi

vážím. Jsem odpůrcem umělého ukončení těhotenství, nesouhlasím však s

předloženým návrhem zákona. Navrhovaná represivní cesta by k omezení potratů

nevedla, pouze by je zavedla do šedé nepřehledné zóny. Jsem přesvědčen, že naše

příliš liberální legislativa v této oblasti vyžaduje změny a jsem připraven se

na nich podílet. Pouhé represe a uzákonení anonymních porodů však nestačí. S

pozdravem Petr Nečas ODS

Vážená paní poslankyně!

Viděla jste někdy lékaře při provádění umělého potratu? Až to uvidíte - přímo či

na videu, jsem přesvědčen, že nebudete mlčet k sadistickému trhání ručiček a

nožiček nevinného dítěte. Prosím, mějte odvahu podívat se pravdě do tváře.

Děkuji Mgr.Libor Halík PhD.

Vážený pane doktore,

děkuji Vám za Váš dopis i prezentované názory na zákon o umělém přerušení

těhotenství. Dovolte mi, abych i já Vás v krátkosti seznámila se svým postojem.

Navrhovatelé zákona tvrdí, že chtějí naši společnost vyburcovat k diskusi

na téma, které oni považují v tuto chvíli v České republice za velmi

naléhavé. Já jejich názor vůbec nesdílím. Naše společnost se s problémem

interrupcí v minulých 13 letech vyrovnává bez jakéhokoli

zásahu zvenčí. Počet interrupcí poklesl na necelou třetinu proti stavu na

konci osmdesátých let. Tento trend je jednoznačný. Odráží se v něm

změněné podmínky života naší společnosti. Nevidím proto žádný důvod upravovat

něco, co společnost netíží a co se pozitivním způsobem vyvíjí. V žádném

případě nepřísluší nikomu zasahovat do tak intimní situace, do tak

svrchovaného individuálního rozhodování, jakým je otázka, zda přivést či

nepřivést na svět dítě. Dovolím si doufat, že k prosazení zákazu

interrupcí v naší společnosti nikdy nedojde. Pro Vaši hlubší informaci o mých

argumentech a názorech přikládám rovněž svůj článek, který jsem v této

souvislosti napsala pro Parlamentní listy již v počátcích debat o

potřebnosti zmiňovaného návrhu zákona. Přijměte, prosím, s pochopením mé

stanovisko. Poctivě Vás seznamuji se svými argumenty. S pozdravem

Miroslava Němcová ODS, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny

Vážený pane,

děkuji za Vámi vyslovený názor k zákonu o interupcích. Mohu Vás ujistit, že budu

hlasovat v souladu se svým svědomím. S pozdravem ing. Antonín Seďa ČSSD poslanec

PS PČR

Vážený pane Halík,

děkuji za Váš názor týkající se zákona o potratech. Myslím, že tuto problematiku

nelze posuzovat z hlediska politického, ale pouze z pohledu člověka â bytosti

zcela individuální. Domnívám se proto, že každá žena musí mít právo svobodné

volby a sama zvážit veškeré argumenty pro i proti interupci. Bude to totiž právě

ona, kdo ponese případné následky svého rozhodnutí. S pozdravem Michal Doktor

ODS

Vážený pane doktore,

děkuji za Váš e-mail ze dne 29.1.2004, který se týká návrhu zákona o

interrupcích.

Jsem potěšen Vaší reakcí a jako zastánce zmíněného návrhu děkuji za morální

podporu. Věřím, že podobné apely jako ten Váš mohou ovlivnit také poslance

váhající a odmítavé.

Srdečně zdraví Ing. Ing. Jan Škopík poslanec KDU-ČSL

V Praze dne 5. února 2004

Vážení spoluobčané, kteří jste mne v poslední době oslovili se svými názory k

problematice potratů, vždycky jsem zastávala názor, že každý život se má chránit

a to i v embryonální formě, včetně toho, má-li přijít na svět dítě s postižením.

Sama jsem šťastná, že svoje dítě s postižením mám a můj syn je rád na světě.

Nemyslím si ale, že je správné a možné řešit to zákonem. Člověk má za úkol

dospět ke svobodě a takovýto zákon svobodu a odpovědnost omezuje a může také

způsobit další řetěz neštěstí. Jsem přesvědčena, že nejdůležitější je klima ve

společnosti, kde bude jasná shoda na tom, že potrat ubližuje především ženě,

která se pro něj rozhodne, na druhé straně je třeba takové ženě pomáhat v tom,

aby podmínky pro vývoj a výchovu přicházejícího dítěte byly dobré. To všechno je

před námi a žádný zákon to nevyřeší.

Současná předloha zákona obsahuje navíc množství chyb a nepamatuje (a tedy ani

neumí řešit) důsledky aktů násilí. To jsou důvody, pro které předlohu zákona

nepodpořím.

Se srdečným pozdravem, Táňa Fischerová US-DEU

Potraty: poslanci dostávají tisíce dopisů i drsné fotografie (18.2.2004)

http://prolife.cz/zpravy/?zid=307

18.02.2004, MF Dnes

Praha - Bitva o potraty, o jejichž případném zákazu má v těchto dnech jednat

parlament, vrcholí. A spolu s ní i nebývalá kampaň, kterou vedou obhájci i

odpůrci zákazu umělého přerušení těhotenství.

Poslanci dostávají stovky mailů, domů jim obálkou chodí videokazety a fotografie

zachycující zohavená tělíčka při potratu, někteří obdrželi i figuríny malého

lidského plodu - to aby věděli, jak při interrupci vypadá. A z druhé strany jim

teď začaly hromadně chodit shodné e-maily od stoupenkyň feministického hnutí,

aby zákaz potratů v žádném případě nedopustili.

Někteří poslanci mluví o "masáži"

"Je to řízená kampaň, mám pocit, že nás už terorizují," prohlásila ministryně

školství Petra Buzková z ČSSD, která dostala poštou domů fotografie z potratů.

"Potrat je zoufalství a šílená věc, ale když jsem dostal ten malý plod, řekl

jsem si, že je to až nevkusné," prohlásil poslanec a lékař Milan Cabrnoch z ODS.

"Mailů z obou stran dostávám až padesát denně, něco takového jsem zažil

naposledy při stávce v České televizi," dodal.

Zatímco videokazety pro poslance obstaralo Hnutí pro život, jehož stoupencem je

i lidovecký poslanec Jiří Karas (jeden z předkladatelů návrhu na zákaz potratů),

k zasílání hromadných mailů proti zákazu vyzvala lidi pro změnu feministická

organizace Gender studies.

"To aby poslanci neměli mylný dojem, že národ si přeje zákaz potratů," uvedla

Lenka Simerská z této organizace.

Má návrh na zákaz potratů šanci uspět? Nejspíš ne, ale lidovečtí poslanci věří,

že projde alespoň v prvním čtení - a rozpoutá tedy diskusi, kterou chtějí.

Zásilka fotografií zohavených tělíček

Před pražskou gynekologicko-porodnickou klinikou u Apolináře se každý týden brzy

ráno schází malá skupinka lidí. Zapalují svíčky a modlí se za "nenarozené děti"

tedy i za ty, jejichž matky šly na této klinice na potrat.

Přednosta kliniky Jaroslav Živný má v otázce potratů jasno. "Považuji potrat za

zabití," říká poněkud překvapivě. "Moje žena je věřící a mluvíme o tom spolu

velmi často."

Proč tedy potraty na klinice toleruje? "Protože gynekolog je pouze prováděcí

orgán systému - a společnost se na potratech dohodla. Nejdříve je musí odsoudit,

pak je lze teprve zakázat. Obávám se, že když za této situace potraty zakážeme,

budou se stejně dělat, ale v horších podmínkách, a bude víc mrtvol než teď,"

tvrdí.

Nechceme potraty

Poslanci v těchto dnech dostávají stovky mailů. Od stoupenců zákazu i jejich

odpůrců. Část dopisů je spontánní, část organizovaná kampaň. Například v

časopise českobudějovické diecéze se nedávno objevily adresy všech jihočeských

poslanců spolu s výzvou, aby se věřící k potratům vyjadřovali. A všichni

poslanci obdrželi videokazetu, na níž je zachycen potrat "v přímém přenosu" a se

všemi detaily.

"Požádala nás naše sympatizantka, gynekoložka Xenie Preiningerová, zda bychom jí

kazety poskytli, aby je mohla poslancům poslat," potvrdila Zdeňka Rybová z Hnutí

pro život. Hnutí je proti potratům, na jeho internetové stránce visí upozornění,

že od roku 1960, odkdy jsou povoleny potraty, byly potraceny téměř tři miliony

(přesně 2 936 695) nenarozených dětí.

"Zpočátku jsem dostával stovky mailů výlučně na podporu zákazu. Poslední týden

však převažují opačné," prozrazuje Karel Kühnl, šéf poslanců US-DEU.

Tyto opačné maily zorganizovala organizace Gender studies. "Videokazeta o

potratu úplně neodpovídá skutečnosti a útočí na city. My nejsme pro potraty, ale

jsme proti jejich zákazu. Je lepší jít v těžké situaci na potrat než nechat dítě

bezprizorní," uvedla Lenka Simerská z Gender studies.

Unionistický poslanec Vlastimil Ostrý potvrzuje, že mu píšou častěji ženy.

"Málokterý zákon vyvolal takovou reakci," dodal. "Každopádně z obou stran je to

klidná argumentace," tvrdí Ivan Langer z ODS. Jeho stranická kolegyně Kateřina

Dostálová to vnímá jinak. Zásilku videokazety a fotografií zohavených tělíček

popsala slovy: "Naprosto nechutné. Je vůbec pikantní, že kriminalizaci potratů

navrhují muži."

Devítičlenná skupina, v níž je přece jen jedna žena (lidovecká poslankyně

Michaela Šojdrová), nepopírá, že zákaz nemá ve sněmovně moc velkou šanci. Šéf

poslanců KDU-ČSL Jaromír Talíř věří, že zákon projde aspoň prvním čtením.

"Myslím, že při debatě kolem zákona řada žen pochopila, že není snahou

rozhodovat za ně, ale aby si uvědomily, že rozhodují také o někom jiném."

"Naše myšlenka bude stále na stole, nelze už to smést pod stůl. Protipotratové

hnutí sílí po celém světě," uvedl jeho kolega Jiří Karas.

Co si myslí o návrhu zákona

Karel Kühnl, šéf poslanců Unie svobody

Nebudu hlasovat pro zákaz potratů, jakkoliv nejsem jejich žádný velký přítel. V

době, kdy počet potratů klesl na méně než třetinu oproti roku 1990, už to nyní

není hlavní problém.

Jaromír Talíř, šéf poslanců KDU-ČSL

Věřím, že v prvním čtení projde. V rámci druhého čtení bych se chtěl bavit o

tom, zda trestat, nebo netrestat lékaře. Jsem pro to, aby se řeklo, že potrat

není dovolen. Na druhou stranou nejsem příznivcem kriminalizace lékařů. To je

věc, která je k debatě.

Milan Cabrnoch, poslanec, ODS

Potrat je zoufalství, a kdybych to uměl zařídit, chtěl bych, aby žádné nebyly.

Kdo potrat někdy viděl, musí mu to připadat šílené, ale zákaz je rovněž špatný.

Myslím, že potrat nedokáže zakázat otec dceři ani manžel manželce, natož aby ho

ženám dokázal zakázat parlament.

Nucení k potratu (19.2.2004)

Ve čtvrtek 19.2.2004 jsem u nemocnice s Janou R. a s novou babičkou z M. Ta nám

vyprávěla, že byla věřící a vždy si myslela, že ona by na potrat nikdy nešla.

Když jí bylo 42 let, opět otěhotněla se svým manželem, který rád popíjel. Tehdy

měla po nátlaku lékaře chvíli nutkání jít na umělý potrat. Nakonec nešla.

Narodil se jí syn. Když mu byly 4 roky, jeho o 18 let starší bratr zahynul na

motorce - krátce poté co byl u svaté zpovědi. Tehdy ocenila to, že má ještě

jednoho syna. Že nezůstala na světě sama. Odpoledne jsem referoval o své

činnosti proti potratům zástupci Českobratrské církve evangelické z Krnova a

půjčil jsem mu videozáznam ze 7.brněnského pochodu. Daroval jsem mu též knížku

“Proč pláčeš Miriam“ o psychickém utrpení žen po interupci. Když jsem se modlil

doma se svou rodinou za náš národ, aby ho Bůh vysvobodil z moci vrahů malých

dětí, tak jsem v mysli uviděl rudou komunistickou vlajku. Vlajku rudou krví

dětí. Tekly mi slzy.

V pátek 20.2.2004 jsem byl zpočátku 15 či 30 minut na Obilním trhu sám. Tehdy mě

zde fotografoval křesťanský fotograf Jiří B. Byl rád, že vyvíjím tuto činnost.

Poté mi přišel pomoci mladý salezián Honza a rozdával letáčky. Přitom mu srdečně

poděkovali 2 starší muži za to, co tam děláme. Jeden z nich řekl, že dovolil

potratit své miminko ze sociálních důvodů, ale teď mu je 73 let a stále toho

lituje, i když není křesťan. Jsem Bohu vděčný, že mne už vůbec nebolí záda, ani

zadek, ani noha. Dokonce jsem dnes se saleziánem Honzou nesl pouze ve dvou

masivní kříž centrem Brna na místo určení. Bál jsem se o svá záda, ale neměl

jsem jiného nosiče. Proto jsem prosil Boha o samsonovskou sílu. Pak mi

připadalo, že mi neviditelný anděl kříž nadlehčoval. V předchozích 13 letech

jsem se zbaběle a mylně domníval, že dítě zabité umělým potratem přijde stejně

do nebe. Že proto nemá smysl se angažovat v protipotratovém hnutí. Vždyť kdyby

se narodilo, bezbožní rodiče a bezbožná společnost by ho naučili zlu a skončilo

by s nimi v pekle. Teď už ale vím, že kdyby rodiče nešli na umělý potrat, tak by

se i bezbožní rodiče - tímto dobrým skutkem – stali lepšími. I v té dnešní pyšné

barbarské společnosti! Bůh by pak těmto pokorným rodičům dal milost uvěřit ve

Spasitele Ježíše Krista. Je přece psáno v Písmu svatém, co vyřkl svatý apoštol

Petr. Že: “Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.“ (První list

Petrův, 5.kapitola, 5.verš) Teď také vím, že rodiče, kteří dají interupcí

popravit své dítě, se vraždou neviňátka stávají bezcharakterními Herodesy. Až

později porodí již chtěné dítě, tito zlí rodiče naučí zlu i toto chtěné dítě.

Nakonec plní zloby skončí spolu v pekle. Je lépe naplňovat nebe dobrými rodiči a

dobrými dětmi než zbaběle mlčet ke zlu!

V sobotu 21.2.2004 na rozhlasové stanici “Radiožurnál“ poslouchám mezi 9.00 a

10.00 pořad “Křesťanský týdeník“. Zde slyším pravoslavného arcibiskupa pražského

Kryštofa na konferenci zahraničních pravoslavných duchovních – i těch z Ruska,

jak ostře kritizuje fakt, že do ústavy Evropské unie nebylo dáno nic o

křesťanství a duchovních hodnotách. Pak přemýšlím o příběhu jedné ženy (podobný

jsem slyšel už od více žen), kterou po porodu 2 dětí nutil manžel a zdravotníci

k umělému potratu. Ona odmítala zabít své dítě. Avšak stres z jejich přemlouvání

na ni působil tak hrozně, že její tělo samovolně potratilo. Dodnes této ztráty

velmi lituje. Minorita Bogdan mi zaslal 2 příběhy MUDr.Nathansona, bývalého

potratáře, který činil pokání a napravil se. Z rozhlasové stanice “Radiožurnál“

se dozvídám, že vloni došlo v České republice k 646 znásilněním. Jsem

přesvědčen, že ke snížení počtu interupcí, ze 100 000 v době komunismu na 35 000

po osvobození, došlo díky tomu, že státní televize v 90.letech 20.století

odvysílala dokumentární film MUDr.Nathansona o interupci “Němý výkřik“. Poznání

pravdy totiž osvobozuje.

Katolická církev otvírá první gynekologii pro věřící Slovenky (r.2004)

Bratislava - Otevření první gynekologické ambulance pro věřící Slovenky je nyní

na spadnutí. Má být brzy otevřena v Bratislavě.

S myšlenkou zřízení takové speciální ordinace pod patronátem katolické církve

přišel na Slovensku před deseti lety kněz Ján Košč, který odkazoval na příklady

z Itálie. Tehdy církev jeho nápad neprosadila, obrat nastal až nyní.

"Pokud se věřící žena dostane do problémů se svým svědomím, bude mít možnost

navštívit gynekologickou ambulanci U Milosrdných bratří v Bratislavě," řekl

mluvčí Konference biskupů Slovenska (KBS) Marián Gavenda.

Podle jeho slov otevření ambulance podpořila lékařská komise KBS na základě

stížností řady žen. "Věřící ženy se na nás často obracejí s žádostí, abychom jim

doporučili věřícího lékaře. Podle našich informací totiž někteří gynekologové

ženy přemlouvají, ba někdy je přímo nutí k potratům. A tomu chceme zabránit,"

prohlašuje Gavenda.

Údajně se to stává především v případech, kdy ženy mají více dětí, ale kvůli

víře o přerušení těhotenství neuvažují. "Tyto ženy nehledí na možné finanční

komplikace a další dítě chtějí. U některých lékařů si za to vyslouží posměch a

ironické poznámky," tvrdí Gavenda. "Často také straší ženy, že dítě nebude

zdravé. Pokud se však žena přesto rozhodne dítě donosit, porodí zdravé dítě. Mně

to připadá, že tito lékaři si přemlouváním k interrupci chlácholí vlastní

svědomí," říká.

Zřízení církevní ambulance je podle mluvčího projevem demokracie. "Pokud chtějí

mít ženy jistotu, že je nikdo nebude přemlouvat k potratům, umožníme jim to.

Tady ani nejde o to, kdo je věřící a kdo ne. Já to rozděluji jednoduše - někdo

je pro kulturu života, někdo pro kulturu smrti," podotýká se zdůrazněním, že

církev je zásadně proti interrupcím.

Ředitel nemocnice U Milosrdných bratří Peter Križan říká, že půjde o zcela

normální gynekologickou ambulanci. "Potřebovali jsme ji. Pronajali jsme proto

prostory soukromému lékaři. Fakt, že zřizovatelem naší nemocnice je řád sv.

Jána, zaručuje, že nikdo nebude ženy nutit k potratům."

Slovenské gynekology však paušální církevní obvinění o nucení k potratům

pobouřila. "Opravdu si nemyslím, že v gynekologických ambulancích jsou katolické

ženy k něčemu nuceny. Každá je především pacientka. A my interrupce v žádném

případě neděláme rádi," reagoval nejmenovaný gynekolog z Bratislavy. ČTK/ Právo

2004

Zápasím proti kultuře lži a smrti (22.2.2004)

V neděli 22.2.2004 sloužím svatou liturgii v Třebíči a ještě předtím navštěvuji

stařenku - manželku bývalého duchovního správce, abych se s ní za její zdraví

pomodlil. To však rozzuřilo jejího syna ateistu Ivana M. Děkuji Bohu, že mě po

modlitbě bleskurychle uzdravil z rýmy. Je to pro mě znamením, že zítra mám na

ulici opět zpívat Žalmy.

V pondělí 23.2.2004 mě ve 4.18 budí sen o obřím několikatisícovém zástupu lidí

protestujících proti potratům a proti vraždícím lékařům, který jsem připravoval.

Než jsem šel na Obilní trh, trápilo mě, že nemám, jak se zkontaktovat s Ondřejem

N. Bůh mne však potěšil – v poledne za mnou Ondřej sám přišel. Předtím jsem stál

před nemocnicí pravděpodobně sám. Děkuji Bohu, že vyslýchá naše modlitby za

sousedy. Dnes jsem mluvil půl hodiny o Bohu s nevěřícím sousedem panem L.

Neutekl, ale obdivoval mě za to, že vydržím v této zimě stát 2 hodiny bez pohybu

před nemocnicí.

V úterý 24.2.2004 před odchodem k nemocnici slyším na radiu Proglas relaci

doktorky psychologie Hany Konečné. Já i má manželka jsme zděšeni, že skrze ni se

v křesťanském vysílání rozšiřují nepravdivé myšlenky tolerance k interupcím a k

umělému oplodňování ve zkumavce. Mou manželku, neteoložku, to děsí mnohem víc

než mě. Ona si dosud neuvědomovala, jak mnoho nekřesťanských myšlenek vychází z

úst křesťanských mluvčích. Zoufale prosila Boha, aby ji potěšil. On ji však

neutěšil. Raději ji uvedl do velmi smutné pravdy o hluboké krizi v církvi,

podobné té krizi, kterou popisoval svatý prorok Ezechiel v kapitolách 8 a 9. Na

Obilním trhu mi nově pomáhá Pavel z Ořechova.

Ve středu 25.2.2004 jsem stál před nemocnicí pravděpodobně s Janou R. Uvědomuji

si, že zápasím proti ateistické kultuře lži a smrti. Je to hlavně bitva

emocionální. Oni nemají argumenty pro svou obehranou pohádku evolučního vzniku

bez Tvůrce. My máme argumenty logické. Je to stvoření přírody, kosmu

inteligentním Tvůrcem. Jen se nebát, nestydět se to vyřvávat co nejhlasitěji!

Bože, prosím, pomož. Ve jménu Ježíše Krista vzkříšeného. Objevuji stručné

proroctví bratra Heczka z roku 1993: “Vydám Evropu k poplenění, moru, meči,

hladu, hádkám, zkáze. Pro její nevěrnost, vrací se k pohanství. Proto soudem

vykoupena bude.“ Že by to proroctví bylo pravdivé? Faktem je, že Evropa se

opravdu vrací přes mezistupeň ateismu po 2.světové válce ke krutému

předkřesťanskému barbarskému pohanství. S potraty, euthanasií, pornografií,

nemanželskou sexualitou a homosexualitou. Proč by měl Bůh Evropu chránit před

popleněním? Není snad mír Božím darem? Kdo Bohu za tento dar děkuje? Umí Evropan

děkovat Bohu? Nadává Bohu za to, že ho ještě neudělal milionářem a že není

dokonale zdravým, stále mladým supermanem. To jediné Evropan odkojený filmem a

televizí umí. Proč by měl milosrdný Bůh tak nemilosrdné Evropany stále hýčkat?

Proč by neměl pomstít krev nevinně popravených nemluvňátek? Vůbec bych se

nedivil, kdyby se to proroctví stalo pravdivým. Evropské nemilosrdné národy si

od doby rozšíření a legalizace potratů-poprav vlastních dětí nic jiného

nezaslouží. Stydím se za to, že jsem Evropan. Vidění třetí světové války, ve

které zahynou tři čtvrtiny lidstva, dostala nedávno zesnulá řecká poustevnice

Myrtidiotissa (1886-1974).

Ve čtvrtek 26.2.2004 stojím před nemocnicí se zubařkou v invalidním důchodu,

Jiřím Z., Lucií Š. Na chvíli se k nám přidává psychiatr Š. Je zde však jako slon

v porcelánu, neboť jeho názory se od přesvědčení ochránců života diametrálně

liší.

V pátek 27.2.2004 stojím u nemocnice s Janou R. Potom nás vzal k sobě na

návštěvu do soukromé kaple psychiatr Š. Kapličku má pěknou, ale pravdivost (ono

nediplomatické ano, či ne) – to, co po nás nejvíce požaduje náš Pán Ježíš

Kristus, tam dosud schází. Při návratu z kapličky potkáváme, v dobách komunismu

tajně svěceného, biskupa Blahu. Ten na mně volá: “Vy jste jediná jednička z

brněnských duchovních!“ a zve mne na bohoslužbu do kapličky, kde bude on v

pondělí sloužit.

V sobotu 28.2.2004 uvažuji o tom, že my lidé jsme povinni nenávidět Satana,

protože i Bůh, náš vzor, ho nenávidí. Satan je zcela zkažený. Je tak ulhaný, že

není hoden žádného milosrdenství. Výstižné je pořekadlo: “Čiň ďáblu dobře, a

peklem se ti odmění!“

V neděli 29.2.2004 sloužím svatou liturgii v Třebíči. Pak navštěvuji

římskokatolického faráře Jiřího D. Od 16.30 se v Brně účastním přednášky

místopředsedy poslanecké sněmovny Kasala o návrhu zákona zakazujícího umělé

potraty v České republice. Místopředseda Kasal oznamuje, že za celých 14 let, co

je poslancem, nikdy nedostal k žádnému návrhu zákona od lidí tolik stovek dopisů

a internetových e-mailů. Tolik lidí chce zakázat umělé potraty. Je znechucen z

logiky těch poslanců, kteří chtějí zákonem chránit pouze zvířata a rostliny -

lidská nemluvňata však potřebují popravovat. Referoval, že za komunistického

režimu musel každý budoucí gynekolog ze studijních důvodů provést vlastníma

rukama zabití minimálně 1 nemluvněte v lůně matky. Kvůli této spoluvině všichni

českomoravští gynekologové dodnes podporují umělý potrat. Výjimek mezi

gynekology je tak málo jako je bílých vran. Sdělil, že podle průzkumu veřejného

mínění provedeného skrze agenturu IWWM na vzorku tří tisíc dotázaných lidí, chce

21% občanů volit takovou politickou stranu, která je pro zákaz interupcí.

Informoval, že podle údajů českého statistického úřadu chodí u nás usmrtit své

dítě hlavně ty matky, které už porodily 2 děti. Z nich zejména ty ženy, které už

na umělém potratu někdy byly. Řekl, že obyvatelstvo naší vlasti rychle stárne a

rychle vymírá, neboť máme hned po Ukrajině nejmenší porodnost na celém světě. Je

to způsobeno tím, že většina českých rodin má zájem maximálně o 1 dítě a dost

párů je neplodných. Doplnil, že poslanci KDÚ-ČSL Janeček a Holáň připravují

návrh zákona o urychlené adopci dětí a o anonymních porodech. (Dodávám, že návrh

zákona o urychlené adopci byl roku 2005 schválen Parlamentem i prezidentem ČR.

Brzy začne proto platit.)

Druhá večerní pobožnost o pokání MUDr. Nathansona (4.3.2004)

Březen 2004

Brzy ráno v pondělí 1.3.2004 s dětmi a manželkou prosíme Pána Boha za mého

nevěřícího tatínka, aby mu Bůh dal příležitost poznat pravdu a vyvodit z toho

správná rozhodnutí. Modlitba byla bleskurychle vyslyšena. Nečekaně toho dne před

polednem přijel můj tatínek z Prahy. Navštívil mě před nemocnicí. Stál jsem tam

s Dr.Radomírem Malým. Odpoledne u nás můj táta sledoval video, dokumentující

vražednost umělého potratu. Promítl jsem mu i videozáznam z protipotratových

pochodů. Prohlédl si také fotky z pochodů. Od 14.00 jsem se jako pozvaný host

zúčastnil bohoslužby biskupa Blahy v Š. kapli. Večer na ekumenické pobožnosti

jsem informoval 200 věřících brněnských vysokoškoláků o protipotratové činnosti

před nemocnicí. Studenti zde vyslechli také čtení z novozákonního listu svatého

apoštola Pavla Židům, z 3.kapitoly 7.-11.verš: Proto, jak říká Duch svatý:

“Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den

pokušení na poušti, kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač

viděli mé skutky po 40 let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem:

Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali. Ve svém hněvu jsem

přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!“

V úterý 2.3.2004 stojím před nemocnicí s Janou R. Odpoledne s její pomocí

připravuji 90 nově přepracovaných sešitků na čtvrteční pobožnost u kapucínů.

Ve středu 3.3.2004 zde opět stojím s Janou R. Odpoledne mi Jana R. opět pomáhá

se sešitky. V noci přemísťuji nově vyrobený lehký třímetrový kříž z Bystrce

domů.

Ve čtvrtek 4.3.2004 jsem na Obilním trhu s Lucií Š. Večer 18.00-20.00 mám na

starosti protipotratovou pobožnost u kapucínů. Začali jsme Žalmem 51. (Žalm

Davidův, když k němu přišel prorok Nátan, protože vešel k Bat-šebě.) Smiluj se

nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje

nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu!

Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě

samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš

spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. Ano, zrodil jsem se v

nepravosti, v hříchu mě počala matka. Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi

poznávat tajuplnou moudrost. Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě,

budu bělejší nad sníh. Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi

zdeptal. Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. Stvoř

mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své

tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři

mě duchem oddanosti. Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě.

Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk

pro tvou spravedlnost. Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu.

Oběť, kterou bych dal, se ti nezalíbí, na zápalných obětech ti nezáleží.

Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože,

nepohrdáš! Prokaž dobro Sijónu svou přízní, vybuduj jeruzalémské hradby. Pak se

ti zalíbí oběti spravedlnosti, zápaly a celopaly, pak ti budou na oltáři

obětovat býčky.

Po společné modlitbě Žalmu 51 tam čteme z 1.knihy Mojžíšovy (Gen 9,5-7), co Bůh

promluvil ke všem národům: "Krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni

volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k

odpovědnosti každého jeho bratra. Kdo prolije krev člověka, toho krev bude

člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím. Vy pak se

ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní."

Vysvětluji: Přátelé, podle nejnovější demografické studie, (B. Burcina a T.

Kučery z PřFUK) obyvatelstvo naší republiky vymírá. Hluboký pokles porodnosti v

České republice trvá již 15 let. Proto byly zrušeny mnohé mateřské, základní a

střední školy. Dnes na 1 českou ženu připadá průměrně jen 1 dítě (1,15 dítěte),

což je otřesně nezodpovědné a tento trend se skrze antikoncepci a interrupce

bude ještě zhoršovat. Taková situace tu ještě nikdy v historii nebyla. Je to

kritické zejména pro důchodový systém. Lidí v důchodovém věku je nyní 1/5, v

roce 2015 jich bude 1/4. Tento rok se má za každého zaměstnance odvádět na

důchodový účet 28% hrubé mzdy. Tyto odvody jsou jedny z nejvyšších na světě a

ekonomicky jsou přesto nedostatečné. Jsem přesvědčen, že to je voda na mlýn

stoupenců eutanazie. Vraždami v domovech důchodců budou řešit nedostatek

státních financí. To jsou důsledky neplnění Božího přikázání “Ploďte a množte

se“ a Božího zákazu “Nezabiješ“.

Druhé čtení je opět z 1.knihy Mojžíšovy. Pozor mějme! Gen 19,24-29: “Hospodin

začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo. Tak

podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na

rolích. Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup. Za

časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem. Vyhlížel

směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze

země dým jako dým z hutě. Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval

na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se

Lot usadil.“

Třetí čtení je z knihy proroka Izajáše. Pozor mějme! Iz 1,10; Iz 1,15-21:

“"Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho

Boha, lide gomorský. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať

se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očisťte

se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro.

Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte

se pře vdovy. Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy

byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé

jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země.

Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč." Tak promluvila

Hospodinova ústa. Běda! Nevěstkou se stalo město věrné! Bývalo plné práva,

přebývala v něm spravedlnost, teď jsou v něm vrahové.“

Řekl jsem: Přátelé, krev nevinných dětí zabitých před porodem v téměř každé

české a moravské rodině volá již nejméně 45 let k Bohu, tak jak je psáno v knize

Zjevení apoštola Jana (Zj 6,10): “A křičeli velikým hlasem: "Kdy už, Pane svatý

a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na Zemi?"“

Přátelé, jsem přesvědčen, že spravedlivý Boží soud už visí nad naším národem a

nad všemi evropskými národy, kde rodiče pro své pohodlí zabíjí své vlastní děti.

Někdo namítne, že to se nemůže stát, neboť Bůh je k hříšníkům milosrdný. Ano,

Bůh je milosrdný, avšak jen k těm hříšníkům, kteří jsou milosrdní k nevinně

trpícím. Jeden z lotrů visících na kříži vedle Krista se nevinného Krista

zastal. Bylo mu ho líto, měl s nevinným soucit. Kristus ho za to odměnil. Již 2

000 let žije s Kristem v ráji. Jedním takovým lotrem, který se konečně po

nesmírné řadě lotrovin zastal nevinného je Prof. MUDr. Bernard Nathanson.

Přečteme si jeho veřejnou zpověď. Nyní je předním obráncem života nenarozených

dětí. Přestal již vraždit. Lituje toho a přiznává se k následujícímu:

Můj otec, profesor medicíny byl Žid a ateista. Já také. Jako student medicíny

jsem přinutil svou milenku dát potratit naše dítě. Podle tehdejších zákonů to

byl trestný čin. Pak jsem ji opustil. V r.1968 jsem se stal jedním ze

zakladatelů “Národní ligy boje za právo na potrat“. Přestože jsme z

reprezentativního průzkumu veřejného mínění věděli, že 99,5% Američanů je proti

legalizaci umělého potratu, tak jsme masmédiím poskytli falešné údaje, že 50%

nebo 60% Američanů chce zlegalizovat umělý potrat. Ačkoli jsme věděli, že ročně

bylo v USA pouze 100 tisíc ilegálních potratů na 200 milionů obyvatel, lhali

jsme skrze masmédia, že potratů byl 1 milión. Ačkoli jsme věděli, že v USA ročně

zemřelo jen 200 až 250 žen následkem ilegálních potratů, znovu jsme skrze

masmédia lhali, že ročně zemřelo deset tisíc žen. Spolu s ostatními zakladateli

ligy pro potrat jsem prostřednictvím masmédií 5 let obelhával veřejnost i

Nejvyšší soud USA. Naše vymyšlené údaje jsme štěpovali do vědomí americké

veřejnosti a soudů. Naše lži se staly prostředkem pro přesvědčení Američanů, že

zákaz potratů musíme odstranit. Díky naší intenzivní kampani Nejvyšší soud

Spojených států v roce 1973 vydal rozhodnutí o legalizaci potratů na žádost a to

bez omezení až do devátého měsíce těhotenství na celém území USA. Já sám jsem se

stal potratářem – a to tím největším. Po legalizaci potratů ve státě New York v

roce 1970 získávám nominaci na ředitele největší potratářské kliniky na světě.

Jako ředitel jsem se stal zodpovědným za smrt 75 000 dětí. Vlastnoručně jsem

zabil 15 000 dětí. Zabíjel jsem je svýma rukama v letech 1970 až 1979. V té době

jsem počal dítě se ženou, která mě velmi milovala. Usilovně mě prosila, abych jí

dovolil dítě donosit a porodit. Já jsem jí však vyhrožoval, že když nepůjde na

interupci, tak se s ní neožením. Byl jsem neústupný. Žádal jsem ji, aby dítě

dala okamžitě pryč, protože si nemohu dovolit se o ně starat. Nabídnul jsem jí,

že osobně provedu zákrok. Své dítě jsem odborným způsobem zbavil života. Neměl

jsem žádné výčitky svědomí, ani stín pochybnosti, že jsem udělal něco špatně.

Jako lékař – potratář jsem měl pocit dobře vykonané práce. Já i ostatní

potratáři jsme byli skálopevně přesvědčeni o vysoké morální úrovni našich

skutků. Lež a pýcha oslepila naše srdce.

V roce 1973 jsem se stal primářem porodního oddělení v nemocnici sv. Lukáše v

New Yorku. Byl tam nainstalován první ultrasonograf, nejmodernější zařízení

tehdejší doby. Díky ultrasonografu jsme dítě v matce mohli měřit, vážit, určovat

jeho stáří, vidět ho, když spí a když je vzhůru; pozorovat ho, jak se cílevědomě

pohybuje - stejně jako narozené nemluvně. Nenarozené dítě se poprvé dotklo mého

citu. Začal jsem ho mít rád. Od tohoto okamžiku jsem přestal pokládat potrat na

žádost za správné přání. Počet zákroků, jež jsem vykonával, jsem drasticky

omezil na ty, které měly zdravotní opodstatnění. Poslední potrat jsem provedl v

roce 1979. V roce 1984 jsem poprosil svého přítele Jaya, který prováděl do

dvaceti interupcí denně, aby prostřednictvím ultrasonografu nafilmoval průběh

umělého potratu. Když jsme si později oba film prohlédli, prožili jsme skutečný

šok. Jay prohlásil, že už nikdy umělý potrat neprovede. Film ukazoval

dvanáctitýdenní dítě v lůně matky, které se pokoušelo bránit před nástroji, z

nichž jeden ho trhal zaživa na kousky a druhý postupně vysával. Byl to filmový

dokument příšerného zločinu spáchaného na nejvíce nevinné a bezbranné bytosti.

Film dostal název “Němý výkřik“. Poprvé byl veřejně promítán 3. ledna 1985 na

Floridě. Žádná z televizních stanic však nikdy nechtěla tento film promítat, ani

nesouhlasila s odprodáním vysílacího času na takové reklamy, které by

podporovaly volbu pro život. To dokazuje, že masmédia jsou většinou ovládána

lháři z kultury smrti.

V letech 1978-1988 jsem prožil nezvykle těžké období. Výjimečně bolestným

způsobem jsem začal pociťovat důsledky svého hříšného života. Noc co noc jsem se

probouzel ve čtyři nebo v pět hodin ráno a hleděl do tmy. Tíha spáchaných vin

byla nesnesitelná. Tisíce nevinně popravených dětí! Návštěvy u psychiatrů,

uklidňující prostředky, ani alkohol – nic mi nepomáhalo. Stále častěji jsem

pomýšlel na sebevraždu. Abych se zbavil pocitu hrozné viny, tak jsem se stále

více zapojoval do činnosti hnutí pro život. Jezdil jsem po celých Spojených

státech a přednášel o ochraně lidského života od početí. Psal jsem knížky,

zapojoval se do politické činnosti. Čekal jsem, zda se uprostřed temnoty

nerozzáří zpráva od neviditelného soudu, která mi oznámí, že jsem zproštěn viny.

Začala mě udivovat nesmírná nadutost nás lékařů zabývajících se potraty. Pýcha

se lží nás zcela oslepila. Na každých deset tisíc děvčat připadá jeden potratář.

Je studený, bez svědomí. Bez skrupulí používá své nadání k hanebným cílům. Špiní

svou etickou zodpovědnost. Uklidňujícím lékařským profesionalismem svádí ženy,

aby se rozhodly pro potrat, pro vraždu dítěte.

Na shromážděních ochránců života jsem dával na vědomí, že se s nimi spojuji jen

proti potratům. K víře v Boha jsem se stavěl skepticky. Mezi účastníky

shromáždění jsem zakoušel atmosféru nezištnosti. Z tváří lidí, modlících se před

klinikami, obklíčených kordony policie, zářila opravdová láska. Stále se

modlili. Připomínali potřebnost zákazu násilí na nevinných dětech před porodem.

Překvapila mě síla lásky a jejich modlitby. Modlili se za nenarozené děti, za

zmatené a vystrašené matky, za lékaře a zdravotní sestry pracující na klinice.

Modlili se dokonce za polici a masmédia, která vysílala zkreslené negativní

zprávy z demonstrace. Modlili se za druhé, ne jen za sebe. Začal jsem uvažovat:

“Jak to, že se věřící lidé tolik obětují na obranu menšiny, která je němá,

neviditelná, neschopná jim poděkovat?“ Jejich příklad způsobil, že jsem si

poprvé v životě vážně připustil myšlenku, že možná existuje Bůh. Začal jsem se

proto pravidelně, každý týden, setkávat s knězem Johnem McCloskey. Bůh mě

obžaloval a shledal vinným z těžkých zločinů. Současně mně zázračným způsobem

ukázal, že jeho Syn před 2 000 lety umřel i za mé hříchy. V zoufalství, ve

zděšení, v nebeském návalu nejčistší potřeby, jsem se chopil lemu jeho šatů.

Hledal a nalezl jsem Krista, bez kterého bych byl zatracený. Bůh mi ve své

milosti ukázal cestu k nápravě. Projevil mi své milosrdenství. O svém rozhodnutí

stát se křesťanem jsem začal veřejně mluvit v roce 1994. Pokřtěn jsem byl 9.

prosince 1996 v katedrále sv. Patrika v New Yorku kardinálem J.O’Connorem. Moji

židovští přátelé přijali mé rozhodnutí s vlídností. Říkám jim, že přijetím

Krista ještě více doceňuji skutečnost, že přináležím ke kultuře, k národu a k

židovské tradici. Od té doby se pravidelně zúčastňuji mše svaté, přistupuji ke

svátosti smíření, modlím se. Jako vědec vydávám ve svých knihách, filmech a

četných přednáškách svědectví, že lidský život je tak svatý, jak svatý je Bůh –

dárce života, takže nikdo jiný nemá právo brát člověku život. Na tiskové

konferenci při návštěvě Polska dne 19.10.1996 jsem vyzval polský parlament:

“Snažně vás prosím, nedělejte žádné kroky k liberalizaci potratů! Dějiny vám to

nikdy neodpustí. Chci vás varovat, abyste nedělali tytéž chyby, jež jsme udělali

v Americe. Hlas pro potraty bude zároveň hlasem pro eutanázii, pro zabíjení lidí

starých, mrzáků a nevyléčitelně nemocných, pro genetické experimenty – bude to

první krok na nakloněné rovině, u jejíž paty se nachází úplná dehumanizace

života, údolí smrti.“

Řekl jsem: Přátelé, i my jsme hříšní – ačkoliv jsme vlastníma rukama nikoho

nezabili. Přesto - chceme-li se jistě dostat do ráje, musíme se zastávat

nevinného. Uděláme si čas zastat se dětí mučených před porodem? Je posledních 45

let něco důležitějšího, než jít do této bitvy, ačkoliv proti nám stojí dobře

placení redaktoři televize, rádia, časopisů a novin s celým jejich ulhaným

aparátem? Přátelé, z tohoto zápasu se nelze vyzout, neboť Kristus, náš velitel,

pravil (Zj 21,6-8): …"Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní,

dám napít zadarmo z pramene vody živé. Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu

Bohem a on mi bude synem. Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové,

cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde

hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt." Přátelé, už tomu rozumíte, že i hodní

křesťané, ale zbabělci, ponesou vinu za krev zabitých dětí?

Ondra N. pak zapěl sólově píseň: “Všichni byli pro (zabíjení) a nikdo proti“.

Následovalo 10 minut ticha. Poté jsem doplnil: Přátelé, ty dopisy, které jsme

poslali poslancům byly hlasem Božím, hlasem prorockým. Přesto se většinou

poslanci v odpovědích, které zaslali zpět na naši adresu zachovali tak jak

předvídal žalmista: (Ž 69,21) “Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na

soucit jsem čekal, ale marně.“ Jen menšina poslanců má soucitné srdce a chce

chránit děti před potratáři. Většina současných poslanců chce chránit potratáře.

Podobají se izraelskému králi, o kterém si teď přečteme z 1.Knihy královské

(1Král 20,42-43; 22,29-38). Pozor mějme: “Řekl prorocký žák izraelskému králi:

"Toto praví Hospodin: Protože jsi propustil (na svobodu) muže propadlého klatbě

(-vraha), dáš svůj život za jeho život a svůj lid za jeho lid." Nato odjel

izraelský král do svého domu rozmrzelý a podrážděný. Tak přijel do Samaří.

(Později) král izraelský i Jóšafat, král judský, vytáhli proti Rámotu v Gileádu.

Izraelský král řekl Jóšafatovi, že se přestrojí, až vyjede do boje. Dodal: "Ty

ovšem obleč své roucho." Tak se izraelský král přestrojil a vyjel do boje.

Aramejský král přikázal třiceti dvěma velitelům své vozby: "Nebojujte ani s

malým ani s velkým, ale jen se samým izraelským králem!" Když velitelé vozby

spatřili Jóšafata, řekli si: "To je jistě izraelský král!" Odbočili, aby

bojovali proti němu. Tu Jóšafat vyrazil válečný pokřik. Když velitelé vozby

viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něho. Kdosi však bezděčně

napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému

vozataji: "Obrať a odvez mě z bojiště, jsem raněn." Ale boj se toho dne tak

vystupňoval, že král musel zůstat na voze proti Aramejcům; večer pak zemřel.

Krev z rány vytékala do korby vozu. Při západu slunce se táborem rozlehl pokřik:

"Každý do svého města, každý do své země!" Král tedy zemřel a byl dopraven do

Samaří. V Samaří krále pohřbili. Když oplachovali vůz v samařském rybníku,

chlemtali psi jeho krev a nevěstky se v ní omývaly, podle slova Hospodinova,

které ohlásil.“

Další čtení je z listu apoštola Jakuba! (Jak 5,17-20) Pozor mějme: “Eliáš byl

člověk jako my (-byl laik, nebyl knězem), a když se naléhavě modlil, aby

nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe

dalo déšť a země přinesla úrodu. Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý

ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání

jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.“

Vysvětlil jsem: Přátelé, pokud zůstanou lékaři-potratáři beztrestní, zabíjení

dětí se nemůže zastavit, i kdyby se zakázalo. Návrh zákona trestajícího vězením

lékaře, kteří v budoucnu provedou umělý potrat je dobrý. Většina

zákonodárců-poslanců zvolených před pár lety je však zlých, protože podporuje

beztrestnost zabíjení dětí a chrání potratáře (to vyplývalo z dopisů, e-mailů,

které mně a dalším jednotliví poslanci zaslali). Protože Eliáš byl člověk jako

my, modlím se nyní za to, aby zlí poslanci neměli čas o předloženém návrhu

zákona hlasovat, snadno zvítězit a křesťanům a Ježíši Kristu se vysmát. Modlete

se za to prosím i vy. Pyšní ateisté nám křesťanům v Česku vládnou již více než

80 let. Za tu dobu se již dost naposmívali. Řadu našich lidí připravili o víru,

kterou nám předali svatí Cyril a Metoděj, o víru za kterou hrdinně umíral první

český kníže svatý Václav a jeho babička svatá Ludmila. Neumí nic jiného než se

posmívat a zbožňovat peníze. Neopičme se po nich. Buďme hrdí na našeho Boha

Ježíše Krista! (Později: Bůh nás zčásti vyslyšel. Poslanci neměli odvahu se

křesťanům smát. Poslanci totiž nikdy od r.1990 nedostali tolik dopisů a

připomínek od občanů jako před hlasováním o interupcích. Většina poslanců však

tyto prosby občanů, aby zakázali zabíjet nemluvňata před porodem, ignorovala.

Zachovala se nedemokraticky. Chtěla se více líbit menšině občanů - krutým

gynekologům a nemilosrdným redaktorům z masmédií.)

Nakonec zpíváme svatováclavský chorál. Zvu na celostátní protipotratový pochod

do Prahy zájezdovým autobusem. Prosím o finanční příspěvek na tuto cestu.

Dozvídám se, že zítra večer na televizi Nova bude s moderátorkou Jílkovou a

“kotelníky“ – občany naší republiky, debatovat protipotratový poslanec Ing.JUDr.

Karas. Byl jsem vyzván modlitebnicí K., abych ji zítra v Kotli nahradil a

povzbudil tam poslance Karase. Z televizního zpravodajství se dozvídám, že na

území České republiky určitě žili před 3 000 lety kanibalové. Lze to dokázat

podle poškozených lidských kostí, z nichž byl vysát morek. To vyplývá z

archeologických vykopávek v Kněževsi.

V Kotli s poslancem Karasem (5.3.2004)

V pátek 5.3.2004 jsem před nemocnicí se saleziánem Honzou. K večeru odjíždím

autobusem spolu s Jiřím Z. do Prahy do “Kotle“. Vozíčkář pan František B. přijel

do Kotle vlakem. V Kotli stojím vedle Pavla Mareše z Církve bratrské, který

složil písničku “Maminko mámo“. V Kotli byla polovina modlitebníků a polovina

propotratových, prohomosexuálních, proeuthanasiálních agitátorů. Modlil jsem se,

aby Pán Bůh oslabil nepřátele lidského života. Poslanec Karas v pořadu drtivě

zvítězil. Na chodbě jsem pak slyšel, jak nepřátelé Božích zákonů zuří, že se jim

nepodařilo znemožnit a potopit tohoto obhájce křesťanských myšlenek. Mezi

modlitebníky jsem se seznámil poprvé s Mílou Pletánkem. Ještě v noci navštěvuji

rodinu prezidenta Hnutí Pro život ČR.

V sobotu 6.3.2004 večer jsem byl ztrápený a nemohl jsem usnout.

Usnul jsem až v neděli 7.3.2004 před 2.00 ráno. V 5.00 ráno mě probudil sen o

hořící lávě, která tekla i na náš byt. Celkově byl však sen optimistický, neboť

jsme se celá rodina zachránili – často i zázračně. Proto jsem se probudil plný

optimismu a naděje. Jel jsem pak sloužit svatou liturgii do Třebíče. Cestou zpět

do Brna mi ve vlaku neznámý muž vyprávěl, že teď viděl v televizi film o

Stalinovi. Tam sdělili, že když nad ním vítězil Hitler, tak dávno od Krista

odpadlý bohoslovec Stalin na chvíli znovu použil křesťanskou víru a Bůh mu

pomohl.

V pondělí 8.3.2004 stojím u nemocnice s Janou R. Přišel k nám příslušník policie

ČR a tím nás ochránil před jedním pobudou. Jany se zeptal, zda nás neobtěžují

anarchisté a zda nepotřebujeme chránit.

V úterý 9.3.2004 v rozhlasovém zpravodajství BBC v 9.00 oznamují, že v Itálii

začal platit nový, křesťanský, zákon o umělém oplodnění. Stát ani soukromník tam

nesmí ve zkumavce (při tzv. IVF – in vitro fertilisaci) oplodňovat více než 3

ženská vajíčka. Tato oplodněná vajíčka, ve skutečnosti už embrya čili děti, se

nesmí zabíjet ani skladovat na pokusy, ale musí se hned implantovat (vložit) do

dělohy matky. Mužskou spermií oplodněné ženské vajíčko – malý člověk tím v

Itálii znovu získál lidská práva. Uměle oplodňovat se tam nesmí lesby a páry

žijící na hromádce. (Později r.2005 se vrazi embryí – dětí pokusili zrušit

pomocí referenda tento zákon. Díky hlasitému protestu předsedy italské katolické

biskupské konference, se kterým souhlasil i papež Benedikt XVI., Italové nebyli

masmédii oklamáni a zákon nebyl zrušen.) Na Obilním trhu stojím opět s Janou R.

Z večerního zpravodajství radia Vatikán na Proglase v 20.45-21.00 se dozvídám,

že za vlády komunistů bylo na území bývalého Sovětského svazu povražděno přes

300 pravoslavných biskupů.

Ve středu 10.3.2004 písemně upozorňuji zástupce velitele obvodního oddělení

policie ČR, že 13.3.2004 mše svatá sice začne v 9.30, ale že vlastní pochod

vyjde z kostela až v 10.30 či 10.45. Před nemocnicí opět stojím s Janou R. Pozdě

večer mi P.František P.vyprávěl, že 160 moravských katolických kněží a 4

moravští katoličtí biskupové vyslechli na společném setkání chválu na poslance

Karase, jak obstál v pořadu “Kotel“. Chválu zapěl P.Florian z vedení brněnské

pobočky České televize i P.Martin Holík, ředitel radia Proglas.

Ve čtvrtek 11.3.2004 na schůzce duchovních každý z poloviny třiceti přítomných

brněnských římskokatolických kněží přispěl přibližně částkou 100Kč na autobus

poutníků do Prahy na celostátní pochod proti potratům. Jeden dal 1000Kč. Později

ještě 3 kněží dali každý částku 500Kč. Díky Bohu. Ostatní přítomní kněží se

pravděpodobně nechali od pomoci odradit řečí Víta Janků z brněnské charity,

který horlil proti pochodu. Na Obilním trhu jsem stál s Lucií Š.

V pátek 12.3.2004 jsem před nemocnicí stál se saleziánem Honzou.

Dopis z Pekla (13.3.2004 – 8.pochod)

8. brněnský pochod pro život – 2. sobota v březnu 2004

Uskutečnil se 13.3.2004. Začal mší svatou u kapucínů. Místo kázání se četl dopis

z pozůstalosti jisté řeholnice:

Kláro, nemodli se za mne, jsem zatracená! Nemysli si, že ti to sděluji na důkaz

našeho přátelství. Tady už nikoho nemilujeme. Dělám to na příkaz té moci, která

si nikdy nepřeje zlo a vždy dělá dobro. Ráda bych tě viděla tady, kde zůstanu

navždy. Nebuď překvapená, že ti to přeji. Moje vůle ztvrdla v to, čemu vy říkáte

zlo. Dokonce i když zde děláme něco dobrého, jako já teď, když ti otevírám oči

ohledně Pekla, není v tom můj dobrý úmysl. Slyšíš mě? Tady pijeme nenávist, jako

by to byla voda. Všichni se nenávidíme navzájem. A víc než co jiného nenávidíme

Boha. Tady neuznáváme dobro v nikom.

Nyní jsem donucena dodat, že i vůči nám zde je Bůh milosrdný. Nedovolil nám

udělat veškeré zlo, které jsme chtěli, když jsme byli na zemi. Tím bychom

přidali hodně ke své vině a trestu. Nechal nás zemřít brzy – jako v mém případě

– nebo připustil zmírnění okolností u ostatních. Dokonce i teď nám projevuje své

milosrdenství, protože nás nenutí být mu nablízku. Postavil nás na vzdálené

místo – do Pekla, a tak zmenšuje naše trápení. Každý krok blíž k Bohu by zvětšil

naše utrpení víc, než další krok do nitra ohně. Řekla jsem to donucena, protože

nemohu lhát, ačkoliv chci. V Pekle jsou naše duše uvězněny v ohni a zbaveny

pohybu. Nemůžeme už uskutečňovat zlo, které si přejeme. Musím polykat proud

urážek, které bych na tebe ráda vychrlila. Mnoho z toho, co tu kladu na papír,

píši proti své vůli. Jednoho dne jsi mě varovala: “Anno, budeš zatracená, jestli

se nebudeš více modlit.“ Měla jsi pravdu. Všichni, kdo hoří v Pekle se buď

nemodlili vůbec nebo se nemodlili dost. Modlitba je první krok k Bohu. Na zemi

poznají lidé Boha prostřednictvím toho, co stvořil a co zjevil ve Starém a Novém

zákoně. Mohou ho za to milovat, ale také nemusejí. Věřící – kypí ve mně zlost,

když to říkám -, který rozjímá o Kristu rozpjatém na kříži, bude Boha milovat.

Ten, kdo Boha miluje, je v nebi nepopsatelně šťastný. My v Pekle to víme a toto

vědomí nás naplňuje zuřivostí. Všechny duše netrpí v Pekle stejně. Čím byl hřích

lehkovážnější, zákeřnější a rozhodnější, tím zmučeněji se duše cítí. Kdo hřešil

ze zloby, trpí více než ti, kteří hřešili ze slabosti. Zavržení křesťané trpí

nejvíce, protože na zemi dostali nejvíce milostí, aniž by je využili. Zde, v

Pekle již nedostáváme žádné milosti. A i kdybychom je dostali, s pohrdáním

bychom je odmítli. Nikdo ovšem netrpí víc, než si zaslouží. Kdyby to nebyla

pravda, mohla bych mít více důvodů k nenávisti. Naše největší utrpení však

spočívá v tom, že s jistotou víme, že se nám nikdy nedostane té cti vidět Boha.

Naše sebevědomí mučí to, vůči čemu jsme byli na zemi neteční a lhostejní!

Budu ti teď vyprávět o své smrti. Před rokem jsem se vdávala. Tehdy jsem šla

naposledy ke zpovědi a k svatému přijímání. Formálně. Šlo o nehodné přijímání.

Mé manželství bylo harmonické. Měli jsme stejné názory. Chtěli jsme si užívat.

Můj manžel chtěl jedno dítě, já ani to. Dávala jsem přednost hezkému oblečení a

nábytku, čaji s dámami, zábavám a výletům. Jednou jsme navštívili slavnou

katedrálu, ale pouze, abychom obdivovali její uměleckou hodnotu. Abych

neutralizovala náboženské ovzduší středověku, vysmívala jsem se pekelnému ohni.

Před týdnem – říkám ti to v obdobích, kterými vy měříte čas, protože posuzováno

bolestí, kterou jsem zakusila, bych mohla hořet v Pekle již deset let. Tedy před

týdnem v neděli jsme si s manželem vyjeli autem. Ráno mě napadlo jít na mši.

Moje “ne!“ – rázné a rozhodné – zaškrtilo tu myšlenku. S tím musím provždy

skončit! Tehdy byl zářivý a nádherný den. Cítila jsem se dobře a pohodlně, jako

málokdy. Ale jakmile jsme vyjeli, dostala jsem neblahou předtuchu. Večer cestou

domů nás oslnilo protijedoucí auto. Havarovali jsme. “Ježíši!“ zaječela jsem, ne

však jako modlitbu. Cítila jsem drtivou bolest – maličkost ve srovnání s mým

nynějším utrpením. Probudilo mě světlo, ve kterém jsem uviděla všechny Boží

milosti, které jsem pošlapala. Cítila jsem se jako vrah. Lítost vůči Bohu či

lidem? Nikdy! Pociťovala jsem stud kvůli svým činům? Vůbec ne! Neviditelný

soudce řekl: “Pryč ode mne!“ a má duše spadla na místo věčných muk! Nevěřila

jsem v činnost ďábla. Teď vím, že mě silně ovlivňoval. Pouze mnoho modliteb,

mých a druhých lidí, s oběťmi a dobrovolným utrpením, by mě dokázalo, tehdy za

života na zemi, pozvolna osvobodit. Nyní nenávidím i obdivuji ďábla, protože on

a jeho padlí andělé usilují o zatracení tvé duše. Ač mé utrpení vzrůstá s

početním přírůstkem duší v Pekle, přece chci další zatracené. Tak silná je má

nenávist.

Příběh jsem před pochodem okomentoval takto. Přátelé, Peklo existuje a bude

přeplněno, jak učí Ježíš Kristus: “Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a

široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je

brána a úzká je cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. Střezte se

lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví

vlci.“ (Mt7,13-15) Přátelé, kdo umělým potratem zabil dítě, jde do Pekel.

Křesťan, který tomu nevěří je lživým prorokem. Střezme se ho! My se snažíme

přivést těžké hříšníky – vrahy k hluboké lítosti. Je to velmi těžké. Bůh nám

pomáhej!

Poprvé s transparenty od maminek z azylu (13.3.2004)

Josef Š. splnil svůj slib z minulého 7.pochodu. Na 8.pochod přivezl

protipotratové transparenty a jím vylepšený megafon. Transparenty s ním vyrobily

maminky v protipotratovém azylovém domově “Na počátku“. Tyto maminky napsaly

hesla na transparenty. Šli jsme z kostela kapucínů přes Zelný trh, pak ulicí

Husovou k nemocnici na Obilním trhu. P.František P. byl konečně nadšen, že

nápisy četlo aspoň 1 000 lidí - zvláště z tramvají a automobilů, projíždějících

frekventovanou silnicí. Před nemocnicí jsem do megafonu přečetl příběh

MUDr.Nathansona, bývalého potratáře, kterému se časem zhnusilo zabíjet děti.

Zástup pochodujících četl spolu se mnou. Zapěli jsme také starobylý

svatováclavský chorál.

Večer po pochodu jsem navštívil minoritu MUDr.Bogdana a faráře minoritského

kostela Řehoře. Promítl jsem jim dnešní pochod od kapucínů. Domluvil jsem s nimi

budoucí brněnský pochod od nich – minoritů na 15.5.2004 v 10.00.

V neděli 14.3.2004 sloužím svatou liturgii v Třebíči. Přicházejí mi následující

myšlenky. Dokud se budou lidé homosexuálům vysmívat, coby nenormálním, bude

dobře. Jakmile je budou ctít, tehdy se homosexualita rozšíří. Právě neúcta ve

společnosti, v kultuře a v církvi účinně brání rozšiřování homosexuality. Úcta k

homosexuálům je blud. Kdo má úctu ke zlodějům, sám se zlodějem stane. Kdo má

úctu k vrahům, sám se vrahem stane. Kdo má úctu k homosexuálům, sám se jím

stane.

V pondělí 15.3.2004 stojím před nemocnicí na Obilním trhu zcela sám. Poté jsem

velmi unavený. Vyčerpáním usínám na podlaze.

V úterý 16.3.2004 mne na Obilním trhu zastupuje pan František Bubeník na

invalidním vozíku. Je tam sám. V Brně se konala schůze pravoslavných duchovních.

Ukazuji fotografie z brněnských pochodů několika duchovním. Duchovní Libor

Raclavský všem promítl nedávno odvysílaný pořad České televize “Cesty víry“,

který byl výrazně prohomosexuální. Údajně věřící křesťan tam prezentoval

vyslověně rouhavé a lživé myšlenky, že Ježíš Kristus byl homosexuál a jeho

partnerkou byl svatý apoštol Jan. Současně v pořadu informovali, že

Starokatolická církev (ta denominace, co se oddělila od Katolické církve r.1870)

v Rakousku a Nizozemí v kostelech žehná registrovaná partnerství homosexuálům.

Uvědomuji si, že asi proto do Starokatolické církve nedávno přestoupil televizně

známý římskokatolický kněz a odpadlý dominikánský řeholník Štampach. Ten

praktikující homosexuál, který v radiu i v televizi oznámil, že ještě coby

dominikán byl členem protikřesťanské zednářské lóže. Duchovní Libor Raclavský

(který se o rok později stal ředitelem eparchiální rady) požádal na této schůzi

biskupa Simeona a všechny přítomné duchovní, aby takto rouhavé prohomosexuální

myšlenky veřejně odsoudili. (K tomu došlo o rok později, v celostátním věstníku

“Hlas pravoslaví“ v dubnu r.2005.) Večer se z radiového vysílání BBC dozvídám,

že nejen křesťanský poslanec Karas, ale i patriarcha Československé církve

husitské Jan Schwarz veřejně kritizoval nejnovější knihu “Život Ježíše Krista“.

Tato kniha lživě popisuje Krista coby narkomana.

Usínám až ve 3.50 ráno ve středu 17.3.2004. Na stanici Proglas ve vysílání radia

Vatikán 8.45-9.00 slyším, že umělé oplodňování ve zkumavce je spojeno se

zabíjením malých dětí. Proto je nepřijatelné, ač se provozuje již čtvrt století

a narodilo se z něj, kromě těch zabitých, 1 milion živých dětí. Od 10.00 stojím

před nemocnicí s Janou R. Čtyři neznámí vysokoškoláci mi sem přišli za tuto

činnost poděkovat. Pak mne navštěvuje MUDr.Š. a provinciál řehole dominikánů

Alvarez, kterým promítám videozáznam z 8.brněnského pochodu pro život a proti

potratům. Provinciál mi oznámil, že celostátní pražský pochod pro život a proti

potratům dne 27.3.2004 povede královéhradecký římskokatolický biskup a současně

dominikán Duka (Nevedl. Jen zmateně řečnil v kostele před pochodem).

Osvobozován skrze realitu (17.3.2004)

Stanice “Radiožurnál“ 17.3.2004 oznamuje, že v Praze je policií usilovně hledán

jistý homosexuál a jeho partneři, kteří už 2 roky rozšiřují AIDS. Tomuto smrt

šířícímu homosexuálovi hrozí v České republice až 3 roky vězení. Přemýšlím o

svém omylu z 8.12.1987. Toho večera ve 20.00 jsem v Československé státní

televizi pozoroval podpis dohody o likvidaci jistého typu jaderných raket.

Prezident USA Reagan zvolal k šéfovi Sovětského svazu Gorbačovovi: “Bůh Vám

žehnej!“ Tehdy jsem neznal 3.verš Žalmu 66: “Řekněte Bohu: Jakou bázeň vzbuzují

tvé činy! Pro tvoji nesmírnou moc se vtírají v tvou přízeň i tví nepřátelé.“

(ekumenický překlad) “Říkejte Hospodinu: Jak hrozivý jsi ve svých skutcích! Pro

mohutnost tvé síly ti budou podlézati i nepřátelé tvoji.“ (překlad Viktora

Fischla) “Rcete Bohu: Jak hrozný jsi ve skutcích svých! Pro velikost síly tvé

lháti budou tobě nepřátelé tvoji.“ (kralický překlad) Teď už vím, že vtírání a

podlézání se uskutečňuje pomocí lži. Lháři lžou i Bohu i Božímu služebníkovi –

člověku, pokud je zaskočí hrůza a strach. To jsem r.1987 nevěděl. Proto jsem

naletěl argumentaci maďarského katolíka a začal si bláhově myslet, že ateista

Gorbačov, přestože zůstává ateistou, má srdce plné Boží milosti. Přeplněné Boží

láskou k lidem. Proto musí být on a jemu podobní ateisté navěky spaseni. To byl

hluboký omyl maďarského katolíka i můj. Avšak od toho dne mě uvedený omyl

několik let emocionálně uspokojoval, uklidňoval. Usnadňoval mi několik let

život. Bůh mě však miloval, a proto se rozhodl mě z tohoto antimisijního bludu

vysvobodit. Začal už v r.1989, kdy jako šíp zasáhl mé srdce větou: “Se sobcem

ani Bůh nehne!“ Zážitky a slovy podobného obsahu dobrý Bůh pak zasahoval mé

srdce každoročně. A to tak dlouho, dokud cele nepřesvědčil mé emoce a můj rozum.

Teď chápu, že cele sobecký člověk je tím, o kterém učil Kristus v podobenství o

semeni padlém podél cesty (Mt13,3-23;Mk4,2-20;Lu8,4-15). Tomu Boží pravda a Boží

nesobecká láska ani na Zemi ani na věčnosti nepomůže. On se již natolik zkazil,

že miluje pouze své já a tuto sebelásku vždy ospravedlní nějakou lží, nějakým

rouháním se Duchu svatému (Mt12,32;Mk3,29;Lu12,10). Z bludné víry v prázdné či

poloprázdné Peklo mě Bůh vysvobozuje dodnes. Jde mu to se mnou těžko, neboť

uvedený omyl je pohodlný. Proto je rozšířen prakticky u všech současných

křesťanů. Pravdou mne Bůh osvobozuje skrze každodenní realitu. Tu zakouším, když

stojím kvůli záchraně bezbranných nemluvňátek před nemocnicí na ulici. Tam má

přítomnost pobuřuje kruté ateisty. Každodenně je slyším obhajovat zabití svého

či cizího nemluvněte v lůně matky. Nestydí se, neboť v barbarské České republice

je to beztrestné. Každodenně když jim dojdou argumenty, používají sprosté

nadávky. Občas vyhrožují násilím.

Ve čtvrtek 18.3.2004 stojím před nemocnicí s Lucií Š.

V pátek 19.3.2004 mě probudily ze spánku následující věty Pána Ježíše Krista.

“Já jsem pravda. Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho. To

světlo ve tmě svítí. Ale oni více milovali tmu, než světlo, neboť jejich skutky

byly zlé. To se opakuje i dnes s pravdou o interupci, že interupce je vražda.

Ačkoliv platí: Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ Od 10.00 jsem před

nemocnicí se saleziánem Honzou. Definitivně zamlouvám celý zájezdový autobus na

pochod do Prahy proti potratům.

V sobotu 20.3.2004 jsem chtěl promítnout nový film Titanic našim dospívajícím

chlapcům. Půjčil jsem si ho pro ně z fary mnichů kapucínů od duchovního

Augustina Š. Proto jsem byl přesvědčen, že to bude mravně nezávadný film o konci

jedné lidské pýchy. Bohudíky, chlapci nebyli doma, a tak jsem mohl videofilm

sledovat sám. Říkám Bohu díky, neboť ač jsem si film půjčil z nejpřísnějšího

katolického mnišského řádu, tak jméno řádu nezaručilo vůbec nic. Ba naopak. Film

půjčený od kapucínů obsahoval jednou záběr zcela nahé ženy a dvakrát soulož mezi

mužem a ženou. Ironicky řečeno: Opravdu velmi vhodný film pro celibátní mnichy a

pro svobodné dospívající chlapce! Že by brněnští kapucíni dostali výjimku a

směli z modlitby Otčenáše vypustit větu: “A neuveď nás v pokušení“?

V neděli 21.3.2004 sloužím svatou liturgii v Třebíči.

V pondělí 22.3.2004 stojím před nemocnicí s Janou R.

V úterý 23.3.2004 stojím před nemocnicí s Janou R.

Ve středu 24.3.2004 jsem u nemocnice sám. Zhruba 4 lidé mi nadávali. Nikdo mne

nepochválil. Nakonec přijelo a zastavilo u vchodu civilní auto. Napadlo mě teď

hned se pomodlit, aby ta spolujezdkyně nešla na potrat. Modlil jsem se v duchu

za to. Z toho auta nakonec nikdo nevystoupil. Vycouvalo a odjelo od nemocnice.

Asi se stal zázrak. Díky Bože. Poslední dobou – asi více než měsíc, si všímám,

že chodníky u nemocnice jsou stále méně zaplněny zaparkovanými auty. To znamená,

že do této nemocnice jezdí stále méně lidí.

Ve čtvrtek 25.3.2004 jsem před nemocnicí s Lucií Š. Český statistický úřad

zveřejnil, že v r.2003 celá jedna třetina novorozenců byla u nás nejen počata,

ale i porozena mimo manželství. Bylo uzavřeno nejméně sňatků od doby 1.světové

války. Většina českých žen roku 2003 porodila své prní dítě až ve 28 letech.

Zemřelo zde o 18 000 více lidí, než se narodilo. Náš národ vymírá.

V pátek 26.3.2004 ve zprávách BBC v 9.00 slyším informaci, že senát USA schválil

nový zákon o trestání toho, kdo by násilím způsobil smrt plodu těhotné ženě. Tím

nenarozené dítě získalo v USA určité právo. Před nemocnicí jsem s Janou R. Když

jsem tam byl ještě sám a četl Žalm 88, verše 21-25 a verš 27 tak mně pohnutím

naskočila tzv. husí kůže. Text zní: “Nalezl jsem Davida, svého služebníka,

pomazal jsem ho svým olejem svatým. Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho

učiní má paže. Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří. Před ním potřu jeho

protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí. Bude s ním mé milosrdenství a věrnost,

jeho roh se pozvedne v mém jménu. On mě bude vzývat: Tys můj Otec, můj Bůh, moje

spásná skála.“ Večer se dozvídám, že poslanci ČR přerušili rozpravu o umělých

potratech a hlasovat o nich budou až v úterý 30.3.2004.

Hnutí rozeslalo videokazety se záznamem potratu 4000 institucím (22.3.2004)

http://prolife.cz/zpravy/?zid=272

22.03.2004, ČTK

Videokazety se záznamem potratu rozeslalo více než 4000 vzdělávacím institucím,

sociálním odborům úřadů a azylovým domům hnutí Pro život ČR. Dokument Svoboda

volby je určen hlavně učitelům a úředníkům, aby získali další informace o

problematice. ČTK to sdělila Zdeňka Rybová z hnutí Pro život ČR. Akcí chce podle

ní organizace přispět ke Dni nenarozených dětí, který letos připadá na 25.

březen.

"Upozorňujeme ředitele škol, že videokazeta není v žádném případě vhodná pro

studenty mladší šestnácti let," uvedla Rybová. Podle ní záznam není určen ani

klientům sociálních odborů a azylových domů, kteří mohou být v tíživé situaci.

Podle Rybové dokument zachycuje potrat do 12. týdne těhotenství. "Ten lze v

České republice podstoupit na žádost do šestnácti let věku, a to i bez souhlasu

rodičů," podotkla Rybová. Doplnila, že do šesti měsíců může žena interrupci

absolvovat kvůli zdravotním komplikacím či při podezření na zdravotní postižení

dítěte. Kazeta ukazuje přípravu pacientky, zákrok i zbytky tkáně po něm. Ve dvou

záběrech filmu je vidět plod z potratu do 24. týdne.

Hnutí Pro život ČR je dobrovolné sdružení. Podle svého prohlášení se snaží

"prosazovat úctu k lidskému životu od početí do přirozené smrti". Bojuje

například proti potratům a eutanazii. Staví na křesťanských hodnotách, propaguje

například manželství jako celoživotní svazek. Pořádá Pochod pro život odsuzující

potraty. Letošní by se měl konat 27. března v Praze

Celostátní pochod pro život v Praze - před hlasováním poslanců (27.3.2004)

V sobotu 27.3.2004 pořádám zájezd do Prahy na pochod. Předem jsem připravil

duchovní program pro čas trávený v autobuse. Pochod byl úspěšný – pochodovalo

nás několik tisíc na Václavské náměstí. Měli jsme tam naše 2 velké brněnské

kříže. Do megafonu jsem recitoval modlitby a lidé se k modlitbě přidávali.

Natočila nás Česká televize a pochod byl v celostátním zpravodajském vysílání od

19.15. Po pochodu jsem ještě navíc s menší částí brněnských účastníků prošel s

kříži a plakáty tzv. starou Prahou, včetně Karlova mostu. Do megafonu jsem

recitoval modlitby a nikdo nám neublížil. Snad jen to, že 1 mladík na mě plivl.

V neděli 28.3.2004 jsem sloužil svatou liturgii v Třebíči.

V pondělí 29.3.2004 jsem na Obilním trhu s Janou R.

Většina poslanců ČR zůstala bezcitnými k nenarozeným dětem (30.3.2004)

V úterý 30.3.2004 jsem u nemocnice s Janou R. Večer se dozvídám, že většina

poslanců ČR zůstala bezcitnými k nenarozeným dětem. Rozhodla se dál chránit

lékaře potratáře. Neschválili návrh zákona zakazujícího umělé potraty a

trestajícího tuto skupinu nemilosrdných lékařů. Křesťanský poslanec Karas tento

neúspěch ve zpravodajství televize Nova komentoval slovy: “Boj za ochranu

lidského života teprve začíná.“ Ano, to je pravda, staré zlo obvykle nelze

vykořenit rychle. Později, v sobotu 17.4.2004 jsem se zúčastnil besedy s

křesťanským poslancem JUDr. Ing.Karasem z KDU-ČSL. Odpovídal např.: Že značná

část umělých potratů v České republice není u žen z nejnižších, ale z nejvyšších

sociálních vrstev. Že podle výzkumů ministerstva vnitra nebyl u nás zaznamenán

ani 1 případ interupce polských občanek. Že v Polsku od pádu komunismu, kdy se

tam umělý potrat stal trestným činem, klesá i počet nechtěných spontánních

potratů, je méně deliktů týrání dětí a méně dětí je odkládáno do sirotčince. Že

poslankyně Fisherová i poslanec a evangelický farář v jedné osobě Svatopluk

Karásek z poslaneckého klubu Unie svobody hlasovali v českém parlamentu pro

pokračující zabíjení dětí umělým potratem. Že pouze 30% členské základny KDU-ČSL

podporuje umělé potraty. Z poslanců je to pouze Parkanová. Ta se však z loyality

vůči straně zdržela aspoň hlasování.

Poslanci, kteří podpořili protipotratovou novelu potratového zákona:

talir@psp.cz; janecek@psp.cz; vykydali@psp.cz; ministr@env.cz; gruza@psp.cz;

hanusj@psp.cz; holan@psp.cz; hovorkal@psp.cz; kalousek@psp.cz; karas@psp.cz;

kasal@psp.cz; kvapil@iol.cz; lobkowiczj@psp.cz; rihav@psp.cz; severap@psp.cz;

svobodac@psp.cz; skopikj@psp.cz; sustr@psp.cz; vichaj@psp.cz; sulak@psp.cz;

petr@bratsky.cz; petr.necas@odsvs.cz; plachy@psp.cz; pleva@psp.cz;

bieleszm@psp.cz;

sojdrova@psp.cz;

Poslanci, kteří nehlasovali proti novele potratového zákona:

mikutaj@psp.cz;medved@jmladek.cz;rafajp@psp.cz;svobodam@psp.cz;turekr@psp.cz;fajmon@psp.cz;kuceram@psp.cz;filip@psp.cz;vykydali@psp.cz;skopal@psp.cz;titz@psp.cz;kraus@psp.cz;zaoralek@psp.cz;riman@applet.cz;ostryv@psp.cz;

karaseks@psp.cz; pelcf@psp.cz;

bohackova@psp.cz; talmanova@psp.cz; parkanova@psp.cz

Předpremiéra Gibsonova filmu Umučení Krista (31.3.2004)

Ve středu 31.3.2004 jsem s prezidentem Hnutí Pro život ČR, s poslancem Karasem,

s vozíčkářem Františkem Bubeníkem, s pravoslavným učitelem angličtiny Olegem a

jinými v Praze na předpremiéře Gibsonova filmu “Umučení Ježíše Krista“. Dobrý

Pán Bůh více než vyslyšel mou zhruba rok starou prosbu, abych mohl alespoň v

Polsku uvidět tento dobře zpracovaný film o utrpení mého Pána. Nemusel jsem jet

až do Polska. Česká firma Bonton opatřila film českými titulky a já dostal

zdarma vstupenku na předpremiéru. Haleluja. Buď vzdána Bohu chvála!

Duben 2004

Tento měsíc již nebudu rozebírat den po dni. Ač stojím dál před nemocnicí

každého všedního dne a v jisté dny sloužím také pravoslavné bohoslužby v

Třebíči. Popíši zde nejen to nejzajímavější z Obilního trhu, ale i věci, které

se mne nějakým způsobem dotkly. Tento měsíc se nekonal brněnský pochod, neboť

2.sobotu v měsíci byly pravoslavné i katolické velikonoce – Bílá sobota.

Současně bylo aktuální posílat spolupracovníky do kina na Gibsonův film o

umučení Ježíše Krista.

Porodila císařským řezem děťátko a děkovala mi, že ji mé Žalmy zbavily stresu

(1.4.2004)

Ve čtvrtek 1.4.2004 jsem stál na Obilním trhu před nemocnicí v čase své

modlitební služby 10.00-12.00 jistou dobu sám a jistou dobu asi s Janou R. či

Františkem Bubeníkem. Přistoupila ke mně mladá paní Radmila D. z Bystrce. Řekla

mi, že v této porodnici nedávno porodila císařským řezem děťátko. Zdravotníci jí

miminko někam odnesli, když byla v narkose. Když se probudila, zoufale ho

hledala, ale nemohla ho nalézt. V tomto okamžiku stresu však zaslechla můj zpěv

Žalmů. To ji uklidnilo. Za to mi přišla dnes osobně poděkovat. Minulý týden mi

jejím jménem už děkovala její kamarádka. Mladá paní Monika – Rómka mě poprosila

o videofilm umělého potratu. Odpoledne se mi pan František Bubeník nabídl, že mě

8.4.2004 zastoupí u místostarostky Svobodové, což udělal.

V pátek 2.4.2004 se mnou před nemocnicí nově spolupracovaly Marie K. a Věra N.

Staly se svědkyněmi zásahu dvou městských policistek. Tyto strážnice se rozhodly

mě obtěžovat. Chtěly hned využít situace, že v úterý většina poslanců odmítla

zakázat umělé potraty v České republice. Zamítnutá poslanecká iniciativa mi

přestala krýt záda. Odteď jsem musel ještě více věřit Bohu. Zpěvem jsem se

modlil Žalm 83. Např. verš 3 zněl takto: “Hleď (Bože), jak tvoji nepřátelé

hlučí, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu“. Když jsem zpíval verše 18 a 19, stály

u mě ty dvě strážnice. Verše zněly: “Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy, ať se

rdí a hynou, ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno, jsi ten Nejvyšší

nad celou zemí!“ Nutily mne přestat zpívat. Dozpíval jsem 19. verš a odpověděl

jim na dotazy. Postavou vyšší strážnice se přede mnou pochlubila, že ona zde

byla na umělém potratu a já jí tu zpěvem vadil. Řekla, že poblíž místa co

stojím, dole v budově dělají miniinterupce. Proto jí tu vadím. Odpověděl jsem

jí, že je dobře, když vadím právě tady. Připojil jsem, že včera mi přišla 1

maminka poděkovat za zpěv Žalmů. Že jim mohu klidně dát její adresu a jméno.

Strážnice však o to nestály. Dále jsem odpověděl, že má maminka byla na umělém

potratu ze sociálních důvodů. Zabití vlastního dítěte ji zdravotně velmi

poškodilo. Vyšší strážnice odfrkla: “Já tady na potratu byla. Žádné problémy a

výčitky nemám!“ Má spolupracovnice doplnila: “To proto, že jste hodně zkažená,

bez svědomí.“ Městské strážnice pak živě debatovaly s tehdejším správcem budovy

panem Kopeckým. Nelegitimovaly mě. Poznaly, že to ten pravoslavný kněz nevzdá,

ač změna zákona neprošla. Odjely autem, které pro ně dojelo. Kopecký beze slova

zmizel v útrobách nemocnice. Podle zpravodajství jihomoravského Večerníku se v

Brně, Brně-venkov a ve Znojmě budou pro nedostatečný počet žáků slučovat střední

průmyslové školy. To je viditelným znamením vymírání našeho obyvatelstva.

Fotografie zmoklého “teroristy“ (5.4.2004)

V pondělí 5.4.2004 jsem stál před nemocnicí spolu s Radomírem M. a Jiřím Z. V

průběhu naší služby se zde silně rozpršelo. Neměli jsme deštník, a tak jsme

vypadali jako zmoklé slepice. Tehdy přijela redaktorka Andrea Pavelková s

fotografem z MF Dnes. Tuto zmoklou fotku druhého dne zveřejnili. Pak ji

opakovaně zveřejňovali po celý rok 2004 nejrůznější deníky i časopis. Nepoužili

jiné “nezmoklé“ fotky, přestože mne fotili vždy znovu a měli nová aktuálnější

fota. Na zmoklé fotce jsem totiž vypadal trochu jako terorista. To se novinářům

líbilo.

Oslovil mě verš 24 Žalmu 73: “Hospodine, povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak

do slávy mě přijmeš.“ Následující den mi totéž řekla řeholnice Magdaléna. Že mě

v nebi uvítají ty zachráněné děti. Dojalo mne to k slzám a povzbudilo do dalšího

zápasu. Před pár dny na mne už podruhé sestoupila tzv. husí kůže při zpěvu Žalmu

89, verších 21-25: “Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým

olejem svatým. Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže. Nepřítel

ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří. Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty,

kdo ho nenávidí. Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v

mém jménu.“

V úterý 6.4.2004 či ve středu 7.4.2004 jsem sloužil Bohu před nemocnicí s

řeholnicí Václavou a s Petrem J. Přijela nečekaně televize Nova a nafilmovala

nás. Večer to namíchali do celostátních zpráv, kde pomlouvali jinou

protipotratovou organizaci za přednášky ve školách. Skrze zlobu redaktorů tam

však přece jen zazněla i jedna pravdivá informace, že umělý potrat je vražda.

Telefonoval mi muž z Hnutí Pro život ČR, že chce u nemocnice v Uherském Hradišti

uspořádat pochod proti potratům. Od neznámého dárce jsem obdržel právě včas

finanční pomoc. Telefonoval mi velitel obvodního oddělení policie ČR. Prosil mě,

abych mu dával informaci o budoucím pochodu týden před akcí. Dříve jim to

oznamoval městský úřad, ale teď už to nedělá. Pozval jsem ho shlédnout Gibsonův

film o umučení Ježíše Krista. On odmítl s odůvodněním, že se v náboženské

problematice nevyzná. Proto jsem se za něj, další velitele i prosté policisty a

úředníky pomodlil, aby jim Bůh dal milost poznat pravdu o Ježíši Kristu.

Následujícího dne slyším v BBC zprávu, že 1 milion 200 tisíc obyvatel naší

planety každoročně zemře skrze dopravní nehodu. Uvědomuji si, že to nic není ve

srovnání s 50 miliony každoročně zabitými dětmi skrze interupci. V BBC navrhuje

poslanec KDU-ČSL Tomáš Kvapil, aby vícedětné rodiny obdrželi více práv, než

většina sobeckých rodin způsobujících vymírání našeho národa.

Biskup Simeon místo protestu, porodnici, i před novináři schvaluje (6.4.2004)

Pryč s potraty, protestuje kněz 06.04.2004, MF Dnes

http://prolife.cz/zpravy/?zid=334

Brno-střed - Trvá to už rok a půl. Den co den přichází doktor teologie Libor

Halík ke vchodu brněnské fakultní porodnice na Obilním trhu, odříkává modlitby,

rozdává letáky a oslovuje ženy, aby upustily od potratu, který je vraždou. Rok a

půl se jej pokouší vedení nemocnice od vchodu do porodnice dostat. Nepomohla

však ani policie, ani úředníci magistrátu. Denní vystupování Halíka přitom podle

přednosty porodnicko-gynekologické kliniky Pavla Ventruby ruší nejen

zdravotníky, ale především malé děti v inkubátorech, pacientky po těžkých

porodech a ženy s rizikovým těhotenstvím, kterým lékaři pomáhají dítě udržet.

Přesto Libor Halík, kněz pravoslavné církve a zástupce Hnutí Pro život, nehodlá

svoje aktivity skončit. "Budu tady tak dlouho, dokud nemocnice nepřestane

potraty dělat," říká rozhodně.

Skutečnost, že za potratem ze sociálních důvodů ročně přijde do porodnice

pětapadesát z dvanácti a půl tisíce pacientek ročně, nevnímá. "Lékaři neříkají

ženám celou pravdu. Například, když je pravděpodobnost 1:150, že se jim narodí

dítě s Downovým syndromem, řeknou, že na potrat musí," tvrdí Halík, jenž navíc

český potratový zákon, který se pokoušejí změnit někteří poslanci, přirovnává k

zákonům někdejšího nacistického Německa. "Mnoho našich pacientek je na tom

psychicky špatně a vystupování tohoto člověka je ještě více stresuje," vysvětlil

Ventruba (který provádí umělé potraty vlastníma rukama, jak dosvědčila

pacientka).

Dokládají to přitom i samy pacientky a jejich příbuzní. "Moje paní byla v

porodnici na operaci, při níž jí byla odebrána myomatická děloha (může vyvolat

rakovinu). Celou dobu v nemocnici musela poslouchat skřehotání jakéhosi černého

skřeta stylizujícího se do role středověkého mnicha.

Zkusit s ním diskutovat, jak to udělala moje paní na odchodu z nemocnice,

valného smyslu nemá. Protože ten mladíček nám vysvětlil, že děloha byla mé paní

odebrána proto, že používala antikoncepci, a že on je tam proto, aby to, až

příště otěhotní, bez dělohy podotýkám, nedala zabít," napsal čtenář, který si

však vzhledem ke zdravotnímu stavu své ženy nepřál uvést jméno.

"Vím, že máme demokracii, ale to přeci neznamená, že si každý může dělat, co

chce. A myslím si, že svoboda jedince končí tam, kde ubližuje jiným. A ten pán

či organizace, co ho platí, kolem sebe dští pekelnou síru a jiným psychicky

opravdu ubližuje," dodal.

Přednosta kliniky a pacientky zařízení přitom nejsou jedinými, kdo se staví za

to, aby Halík se svým vystupováním před porodnicí přestal.

"Jsem přesvědčen, že forma jakou si ten člověk vybral, je naprosto nepřijatelná.

Pokud chce podle mého soudu dobrou myšlenku prosadit, měl by jít protestovat

před parlament, ale ne před porodnici. Spíše to ale vypadá, že se chce

zviditelnit a s jeho motivy se tedy dá jen těžko něco dělat," míní například

ředitel brněnského Centra pro rodinu a sociální péči Vít Janků.

Problém je ale v tom, že za kněze, který navíc vystřídal několik církví, se

staví i osmdesátiletý pravoslavný biskup olomoucko-brněnský Simeon Jakovlevič.

"Potrat považuji za vraždu," říká Jakovlevič. Přesné informace o formě, jakou se

rozhodl Halík proti potratům protestovat, nemá. Nicméně místo protestu,

porodnici, schvaluje. "Pokud prohlašuje něco o nacistických zákonech, je to

mladická nerozvážnost," dodal.

I sám Halík je přesvědčen, že jeho vystupování před nemocnicí je v pořádku.

"Mnoho žen mi už děkovalo. A jestli někomu ubližuji, to už je riziko každého

protestu," míní Halík, který má pět dětí.

Hnutí Pro život

Prezentuje se jako dobrovolné sdružení občanů, jehož cílem je ochrana lidského

života od početí do přirozené smrti, ochrana lidské důstojnosti a rozvoj člověka

jako integrální bytosti, plnění Všeobecné deklarace lidských práv v právním řádu

Česka, přijímání manželství jako celoživotního svazku muže a ženy a propagace

přirozeného způsobu předávání života a čistoty v manželství i mimo ně.

O velikonocích 2004 nutili křesťany k pornografii (8.4.2004)

Na Zelený čtvrtek 8.4.2004 i na Velký pátek 9.4.2004 se dozvídám, že v

brněnských kinech je před Gibsonovým filmem o umučení Krista v reklamě

pornografie. Je tam reklama na “Postkoitum“ od Jakubiska. Kina vědí, že před

velikonocemi chodí na tento film po celém světě především křesťané. Tedy ti

občané, kteří odmítají pornografii. Kteří chtějí dodržovat Kristovo přikázání

nesesmilnit a nezcizoložit ani očima. Kristus učil: “Já však vám pravím, že

každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě

svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul

jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“ (evangelium sv.

Matouše, 5.kapitola, 28.-29.verš) Zcizoložit je těžký hřích. Proto brněnská (a

možná i další) ateistická kina připravila v úvodu tento naschvál, toto pokušení.

Svatý apoštol Pavel tyto “naschválníky“ dobře popsal v listu Římanům,

1.kapitola, 32.verš: “Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak

jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným

takové jednání schvalují.“ Naneštěstí i jeden známý katolický kněz bere tuto

pornografii na lehkou váhu.

Bůh vysvobozuje, odměňuje i trestá konkrétní lidí (14.4.2004)

Ve středu 14.4.2004 ráno se ze zpravodajství BBC dozvídám, že každý pátý

obyvatel Jihoafrické republiky má virus HIV/AIDS. Ze 45 milionů obyvatel tohoto

státu je více než 5 milionů nositelem tohoto viru smrti. Před nemocnicí mě fotil

nezávislý novinář Ježek. Dozvídám se, že Pán Bůh vysvobodil z moci teroristů 3

zajaté české novináře v Iráku. Předtím byla za jejich vysvobození odsloužena mše

svatá římskokatolickým arcibiskupem pražským. Má manželka se doma za vysvobození

těchto novinářů také modlila. Byl to zázrak, neboť teroristům se neplatilo žádné

výkupné. Kéž by alespoň 1 z dotyčných novinářů uměl Bohu poděkovat!

Vysoký funkcionář křesťanskodemokratické strany KDU-ČSL Cyril Svoboda měl vůči

Bohu tu drzost, že před pár dny poskytl rouhavý rozhovor deníku “Právo“. Zde

navrhl, že KDU-ČSL by už neměla být tak moc proti registrovanému partnerství

homosexuálů, proti umělým potratům, proti narkomanii. Dnes ho za to všemohoucí

Bůh varovně potrestal autonehodou. Leží se zlomeninou krčního obratle v brněnské

úrazové nemocnici.

Bůh vyslyšel mou manželku, kterou baví práce na zahradě. Uskutečnilo se její

dávné vnuknutí, že když se ona bude chovat tak jako v Bibli uvedená žena

statečná (Přísloví, kapitola 31, verše 10-31), tak jí Bůh daruje i to po čem

touží. Dá jí za splnění těchto podmínek možnost mít blízko Brna zahrádku (verš

16: “Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.“). Pan

Vítězslav Nováček jí půjčil svou zahradu v okolí Brna. Dnes ji Bůh kromě toho

vyslyšel i v tom, že deštěm zničil zeleninové škůdce - dřebčíky.

V pondělí 19.4.2004 nám neznámý člověk před nemocnicí vyjádřil své sympatie tím,

že mi dal 200 Kč.

Zastaly se mě ženy – matky (21.4.2004)

Ve středu 21.4.2004 jsem se před nemocnicí na Obilním trhu zrovna modlil Žalm 22

“Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“. Právě tak jsem se i cítil. V tu

chvíli ke mně přistoupila žena z mé předchozí pravoslavné farnosti Eva J.

Tlačila kočárek se zhruba měsíc starým Adámkem. Řekla mi, že to co tady dělám,

má moc velký smysl. Ať to dělám dál. Díky Bože za povzbuzení! (Později měla i

druhé dítě a je z obou velmi šťastná – řekla mi 16.3.2007 v Brně na Obilním

trhu)

Ve čtvrtek 22.4.2004 ještě před službou na Obilním trhu studuji své výstřižky z

novin. Bylo to více než vhodné. Informace jsem využil při debatě se studentem

před nemocnicí. On zdánlivě rozumně obhajoval umělé potraty. Na mou stranu se v

debatě přidali ještě 4 cizí lidé. To studenta zahanbilo. Zahanbilo ho i to, že

se na mou stranu postavila i jedna těhotná maminka (běloška). Zastala se mne,

přestože média tisku a televize od srpna 2003 opakovaně šíří lež, že maminkám tu

vadím. Tímto trikem odvádějí pozornost od skutečnosti, že v nejlépe vybavené

porodnici se zároveň provádí dvě pětiny umělých potratů v Brně. Tento fakt

pečlivě utajují. Konstatuji, že masmédia skoro vždy “lhala jako když tiskne.“ Je

to zde každodenní boj se lží. Protože praotcem lži je ďábel, Satan, tak je to

především souboj s ním. Souboj s mistrem přetvářky a převleku. Proto je to

zejména modlitební souboj. Bez pokory, odvahy, vytrvalé trpělivosti a zejména

bez znalosti pravdy ho není možné vyhrát. Po těchto 4 lidech nám ještě 2 další

vyjádřili své sympatie.

Prorocký sen o mé budoucí brněnské farnosti (23.4.2004)

V pátek 23.4.2004 mě ráno probudil sen, že mi převezli budovu chrámu z mé

předchozí pravoslavné farnosti do Brna. Že to nechal udělat biskup Simeon jako

překvapení pro mě. Že mě moje manželka budí, abychom šli do Brna – do toho

převezeného kostela na bohoslužbu. Snu jsem tehdy nerozumněl. (Ale naplnil se

dříve než za rok. Od konce února 2005 sloužím s požehnáním biskupa Simeona

svatou liturgii doma v bytě. Pán Ježíš je zde dne 20.2.2005 přítomen podobně

jako při svém prvním příchodu ve stáji betlémské jeskyně.)

Od časů fašismu se za lhaní a nemravnost netrestá (26.4.2004)

Nedávno jsem našim dětem četl z biblické knihy Kazatel, 10.kapitolu, 1.verš:

“Mrtvé mouchy způsobí, že mastičkářův olej páchne a kvasí; stejně působí špetka

pomatenosti, je-li ceněna víc než moudrost a čest.“ Tou špetkou je ztráta Boží

bázně, ztráta respektu z Božího majestátu. Ztráta víry, že zítra Bůh právě mně

nemusí už odpustit žádnou bezcharakternost, žádný těžký hřích. Vševědoucí Bůh

není automatem na odpouštění! Svatí apoštolé a po nich naši křesťanští předci si

byli vědomi, že trocha kvasu (trocha těžkého hříchu) prokvasí rychle celé těsto

(celou křesťanskou společnost). Manželka mi dnes připomněla, že když přímo na

kvásek dáme sůl, hned přestane kvasit. Člověk, který má bázeň Boží je podle slov

Ježíše Krista solí tohoto světa. Jinak svět prohnije těžkými hříchy jako

starověká Sodoma.

V sobotu 24.4.2004 ve 14.30 jsem spolu se spolustraníky z ODS, tj. se starostou

Kameníčkem a místostarostkou RNDr.Svobodovou z městské části Brno-střed na

pohřbu Ing.Keprta. Je známo, že tento dobrý muž se utrápil nepoctivostí

činovníků ODS na Brně-středu z okruhu pana Blažka. Proto tak rychle zemřel na

rakovinu.

V pondělí 26.4.2004 přemýšlím o tom, že je třeba mít ucho na srdci Božím a prst

na tepu doby. V dobách, kdy vládli křesťanští panovníci a téměř všichni občané

byly křesťany, nebylo třeba v daném státě šířit křesťanství slovem. Stačil

příkladný způsob života. To však dnes vůbec nestačí. V České republice, kde o

sobě a svých dětech více než polovina obyvatel napsala, že nemá žádnou víru, tam

je nezbytné právě tyto duchovně zcela nevzdělané spoluobčany informovat co

nejvíce o Bohu a jeho přikázáních. Dalším očividným důkazem, že co se týče

interupcí, tak česká média lžou jako když tiskne, bylo dnešní celostátní

zpravodajstí České televize. Redaktorce ani nebylo trapné, když slovy tvrdila,

že ve Washingtonu dnes demonstrovalo proti návrhu prezidenta Bushe zakázat umělé

potraty v USA 1 milion lidí z 50 zemí světa. Když hovořila, tak na obrazovce

běžel titulek, že demonstrantů bylo pouze 300 tisíc. Vymyslet si dalších 700

tisíc lidí není pro české redaktory problém. Jejich novinářská etika to unese.

Omlouvat se nikomu nemusí. Za lhaní v masmédiích už nejméně od dob fašistického

protektorátu r.1939 se u nás přece netrestá!

V úterý 27.4.2004 v ranním zpravodajství slyším, že cílem Evropské unie je

ekonomicky předhonit USA do r.2010. (Doplňuji: Už v roce 2005 všichni ekonomové

přiznávají, že to je zcela nereálné, nemožné. Že by Evropané zapomněli na

pořekadlo, že pýcha předchází pád?)

Ve čtvrtek 29.4.2004 slyším z relace radia Vatikán, že kandidát na prezidenta

USA John Kerry, přestože propaguje umělé potraty a homosexuální manželství,

dostává v římskokatolických kostelech svaté přijímání – eucharistii. To by se

nemělo, podotkli v rádiu. Jsem smutný, že většina severoamerických katolických

biskupů a kněží je zbabělých. Už předem si to nechtějí rozházet u možného

budoucího prezidenta. Proto ignorují Krista, který však jasně poručil apoštolům,

biskupům: “Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je

nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“ (evangelium sv. Matouše, 7.kapitola,

6.verš)

V pátek 30.4.2004 slyším opět z radia Vatikán o případu John Kerry. Že biskup

Gregory mu dal svaté přijímání. Odůvodnil to tím, že nemůže Kerryho hned

trestat. Že je třeba mu to dlouze vysvětlovat a na to není čas. Uvažuji:

Biskupovi výmluva prošla. Nebyl svým nadřízeným potrestán. Bohužel. Nejen dobré,

ale i špatné příklady táhnou.

Zlomili kříž. Beru nový třímetrový (5.5.2004)

V sobotu 1.5.2004 oficielně vstoupila Česká republika do Evropské unie. V 0.00

vystoupil prezident Václav Klaus na bájnou horu Blaník, aby obyvatelstvo České

republiky varoval před možnou ztrátou české státnosti. Podle pověsti až bude

české zemi nejhůř, z této hory vyjedou blaničtí rytíři, aby nás vysvobodili.

V pondělí 3.5.2004 jsem stál jako obvykle s dvoumetrovým křížem před nemocnicí

na Obilním trhu. Byl jsem tam právě sám. Podoben biblickému obětnímu beránku.

Neznámý muž se mě právě chystal bít. V tu chvíli vyběhla z nemocnice neznámá

paní a uvedený muž si to násilí rozmyslel. Poté jsem tu již nebyl sám. Přišla mi

pomoci starší paní H., která vyučuje italštinu. Poslal ji za mnou poslanec

Karas. Pak ji vystřídal slovenský mladík. Ve 12.07 slyším na radiožurnálu zprávu

o rakovině kůže. Vědci informují, že žádné opalování není bezpečné před

rakovinou. Že nejzdravější je kůže bílá, neopálená. A to nejen kvůli rakovině,

ale i proto, že opálená kůže rychleji stárne. Uvědomuji si, že před 30 lety

učili vědci opaku. Tím tehdy napomohli nastartovat nestydatou sexuální revoluci.

Radiostanice BBC informuje, že jeden z nejbohatších mužů světa chce finančně

podpořit předvolební kampaň Johna Kerryho. Tento kandidát na prezidenta USA

podporuje umělé potraty a homosexualitu. Modlím se za to, aby to těmto 2

nevyšlo. Amen. (Doplňuji, že prezidentem se nakonec stal Bush.) Odpoledne

navštěvuji katolické vysokoškolské centrum, abych informoval o našem zápase

proti zabíjení dětí v lůně matek. Večer se od mládeže shromážděné v minoritském

kostele dozvídám, že pouze 1 z nich se zúčastní pochodu pro život z jejich

kostela. Všichni se rozličně omluvili. Byl jsem z toho velmi nešťastný, neboť

právě pro ně jsem organizoval pochod z minoritského kostela. Psychickou bolestí

mi ještě více ztuhla záda.

V úterý 4.5.2004 mi na Obilním trhu už druhý den pomáhá paní H.

Ve středu 5.5.2004 na radiostanici BBC oznamují, že v současné České republice

pouze 4% dětí rodí matky mladší 18 let. Česká ministrině školství Buzková zde

také informuje o vymírání českého obyvatelstva nedostatkem dětí. Neznámý muž v

doprovodu ženy mi na Obilním trhu vyhrožoval násilím a okamžitě to i provedl.

Zlomil mi dvoumetrový kříž a odešel. Odpoledne jsem uvažoval o nabídce vzít si

zítra před nemocnici plynovou pistoli. Modlil jsem se za to. Dobrý Bůh mi

odpověděl tím způsobem, že jsem náhodou zabloudil do kostela svatého Tomáše. Zde

běžel jistý náboženský program a mně byla nabídnuta miska s biblickými verši.

Vylosoval jsem si verš, ve kterém můj Pán Ježíš Kristus pravil: “Pokoj vám“. Z

toho jsem pochopil, že Bůh sám mi zajistí na Obilním trhu pokoj, mír. Nevezmu si

proto zítra s sebou pistoli. Nebudu sám sebe bránit. Bůh mne ubrání. Večer se

dotazuji, proč Bůh ve své prozřetelnosti dopustil, aby ateistická komunistická

strana po 40 let ovládala naši vlast a triumfovala nad místní církví s tak

nedozírnými následky. Odpovědí jsou mi Boží slova samotného Ježíše Krista (v

podobenstvích o soli a vlažnosti) v evangeliu svatého Matouše, 5.kapitola,

13.verš: “Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude (země)

osolena? K ničemu již (taková sůl) není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní

šlapali.“ Také v evangeliu sv.Lukáše, 14.kapitola, 34.-35.verš: “Dobrá je sůl.

Jestliže však i sůl pozbude chuti, co jí dodá slanosti? Nehodí se na pole ani na

hnojiště: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení slyš.“ Také v knize Zjevení

sv.Jana, 3.kapitole, 16.verši: “Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený,

nesnesu tě v ústech.“ Odpověď doplňuje Žalm 81, verši 13-16: “Nechal jsem je

tedy být s tím zarputilým srdcem, ať si jdou za svými plány. Kdyby mě však můj

lid uposlechl, kdyby Izrael mými cestami chodil, brzy bych pokořil jeho

nepřátele, obrátil bych ruku proti jeho protivníkům. Ti, kdo Hospodina nenávidí,

vtírali by se do jeho přízně, věčně by trval čas jeho lidu.“ Křesťanská svatost

je solí planety Země - včetně České republiky. Ta vyplývá z víry v Bohem zjevené

historické pravdy o lidech a Bohu, včetně víry v trvale platná Boží přikázání a

z maximálního úsilí plnit je. Např. v Rakousku se po 2.světové válce ateistický

komunismus neujal. Naopak v 50.letech musela odtud odtáhnout Sovětská armáda.

Vymodlil to na ulicích Vídně český františkán Pavliček po vnuknutí v

mariazellském poutním chrámě.

Ve čtvrtek 6.5.2004 jsem si ve všední den vzal poprvé před nemocnici kříž ještě

větší - třímetrový. Nápis na vodorovném břevnu zněl: “Nezabiješ nenarozené

dítě“. Vylosovaný verš se naplnil. Nikdo mne neohrožoval. Stál jsem zde s

řeholnicí Václavou.

V pátek 7.5.2004 ráno v jisté depresi prosím Pána Boha o znamení, zda mám

pokračovat v každodenním stání před nemocnicí na Obilním trhu. Toho dne jsem na

Obilním trhu opět s třímetrovým křížem. (Tento třímetrový kříž tam používám

každodenně dodnes) Zpočátku tam stojím zcela sám. Pak se dostavilo žádané

znamení. Přišla sem Helena T. - neteř řeholní matky Edity. Zpívali jsme spolu z

biblické knihy Přísloví. Pozdě odpoledne jsem studoval jistou knihu Davida W. Tu

na mne vzkřikla má manželka: “Hele, vidím bránu do nebe!“ Mezi mračny na obloze

se udělal jakýsi světelný tunel – brána do nebe.

V sobotu 8.5.2004 vykonávám pro protestantské křesťany v Kuřimi u Brna předem

domluvenou přednášku “Proč vymírá český národ“. Přednáška je praktická. Tomáše

J., který mne pozval, oslovil dnešního dne Žalm 71, veršem 6: “Na tebe

(Hospodine) jsem odkázán už ze života matky, oddělil sis mě v matčině nitru,

chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.“ Já říkám např. i toto: “Hřích je jako

lepidlo. Pokud se neumyjete, hned vše tím lepidlem zapatláte – i druhé lidi.

Každý hřích je spojen se lží a zbabělostí.“ Milan P. mi pak sdělil, že mě vnímal

jako otce. Prý tak jako, když Ježíš říkal: “Podívej se na mě a uvidíš Boha

Otce“. Já mu na to odpověděl, že pravoslavní a katoličtí farníci obvykle své

duchovní titulují termínem otče.

V neděli 9.5.2004 jsem ještě před svatou liturgií přemýšlel o Lotovi v Sodomě.

Napadlo mne, že tento spravedlivý muž žil v tomto bohatém, ale morálně

převráceném království kvůli své manželce. Přesto ji nedokázal zachránit.

Změnila se v solný sloup, neboť příliš litovala ztráty majetku, který shořel v

Sodomě. Své 2 dcery také morálně neochránil. Byť uchránil v Sodomě jejich

panenství tělesné, což zde bylo téměř nemožné, tak neuchránil jejich myšlení.

Jejich myšlení se stalo sodomským. Lot o jejich sodomském smýšlení věděl. Věděl,

že jeho dcery toužily žít v orgiích jako ostatní občané Sodomy, ale bránil jim v

tom. Teprve když sodomští muži chtěli homosexuálně znásilnit jeho hosty – 2 Boží

muže (anděly), tak se rozhodl, že sodomským dovolí připravit jeho 2 dcery o

panenství. Násilníci však v tu chvíli o ženy nestáli. Žádali si jen homosexuální

sex. Totální zkaženost srdcí jeho dcer se projevila později. Ač obě viděly Boží

soud, přesto Bohem spálená Sodoma zůstala v jejich srdci. Schválně do němoty

opily svého otce, když truchlil nad smrtí své manželky. Naplánovaly to, aby ho

mohly znásilnit. To provedly, neboť přišly o své snoubence. Byly asi už starší a

chtěly za každou cenu dítě. Tak provedly zrůdný incest. Pozdě odpoledne jsem s

rodinou pozoroval nad Brnem duhu – znamení Boží věrnosti.

V pondělí 10.5.2004 ráno slyším na stanici BBC zprávu oznamující, že

jihoamerický stát Chile se v posledních 20 letech modernizuje. Reportér

nestydatě označuje za pokrok to, že zde konečně stoupl počet nemanželských dětí

a že za půl roku zde vstoupí v platnost zákon legalizující rozvody. Chile byla

posledním latinskoamerickým státem, kde rozvod nebyl státem povolen. V jisté

depresi prosím Pána Boha, aby mi dal znamení, zda mám dál dělat brněnské pochody

proti potratům. Bůh mi to znamení dal pak na pochodu. Před nemocnicí jsem opět

mezi 10.00-12.00.

Nemocnice mě obelhává (11.5.2004)

V úterý 11.5.2004 stojím před nemocnicí s Honzou S. a s Janou R. Přišel k nám

přednosta kliniky MUDr.Ventruba a oznámil mi, že od 1.5.2004 zde interupce

přestali dělat a my tu stojíme dál zbytečně. Na otázku, zda tím říká, že

přestali dělat i redukce plodů (tj. zabíjení nemluvňat při vícedětném

těhotenství) po umělém oplodnění ve zkumavce, mi odmítl odpovědět. Tušil jsem,

že to je asi léčka – lež. Modlil jsem se. Ty Pane Bože víš, zda je to jen léčka.

Ty řiď, zda tu mám dále stát. Vždyť Tys mi dal 7.5.2004 znamení, že zde mám stát

dál. Také poslanec Karas mi telefonicky radil, ať se nenechám od nemocnice na

Obilním trhu odlákat. Z informace televize ČT1 ve 12.00 toho dne plyne

následující. V České republice lze podle současných zákonů provést adopci pouze

toho dítěte, které je staré minimálně 6 týdnů. Tehdy však je již nechtěné dítě

umístěno v ústavu. Vlastní matku, která musí potvrdit souhlas s adopcí,

zpravidla už nelze v místě bydliště nalézt. To adopci maří. Hledání nezodpovědné

vlastní matky trvá totiž roky. Pozdě odpoledne navštěvuji kvůli informaci

přednosty kliniky jistého profesora lékařské fakulty. Ten mi domlouvá rozhovor s

dalším lékařem. Podle sdělení české redakce BBC Parlament ČR přepustil do

3.čtení lidovecký návrh zákona o rychlejší adopci nechtěných dětí. Ze

zpravodajství stanice Radiožurnál po 21.00 vyplývá, že diskrétní porody v ČR

existují pouze na 14 místech. Např. v kojeneckém ústavu Praha-Krč se takto

narodí 5-7 miminek za rok.

Ve středu 12.5.2004 reaguji modlitbou na zprávu české redakce BBC, že poslanec

ODS MUDr.Ivan Langer usiluje v Parlamentu ČR o beztrestnost lékařů provádějících

euthanasii. Jsem pravoslavný kněz, a proto prosím Pána Boha, aby beztrestnost

těchto lékařů, zabíjejících staré a nemocné lidi, nebyla v České republice

schválena. (Doplňuji: do 17.3.2007 schválena nebyla. Díky Bože.) Také se

dozvídám, že britský princ Charles již potřetí navštěvuje Svatou horu Athos,

tzv. republiku pravoslavných mnichů. Palác si vyzdobil pravoslavnými ikonami.

Před nemocnicí na Obilním trhu stojím s Janou R. a paní Marií M. Z nemocnice

vychází mladá paní Lenka T. Vyjádřila podporu našemu zápasu za záchranu dětí.

Současně nám oznámila, že nedávno u nich v Novém Městě na Moravě zemřela po

lékařem provedené interupci jedna žena. V poledne na zeď nemocnice přimontovali

ceduli následujícího znění: “Od 1.5.2004 se na tomto pracovišti interupce

neprovádí. Účast níže postavených je bezpředmětná a záměrně poškozující zdraví

pacientů! Vedení Gynekologicko-porodnické kliniky.“ Byl to příjemný pocit,

myslet si, že jsme v této nemocnici dosáhli vítězství. Chvíli jsem tomu i věřil.

Včerejší slovo lékaře pronesené před 2 mými svědky, mohla být lež. Ale cedule

umístěná na zeď nemocnice tak, aby ji pacientky viděly – to přece nemůže být

lež! Přesto to lež byla! Z naivní důvěry v pravdomluvnost nemocničního zařízení

jsem večer telefonicky odvolal zítřejší stráž na Obilním trhu. Má manželka si

myslela, že čekáme chlapečka. Ve skutečnosti se nám později – v lednu 2005

narodila holčička.

Ve čtvrtek 13.5.2004 ve zpravodajství radia Proglas oznámil poslanec KDU-ČSL

Holáň, že v České republice je umísťováno každoročně do dětského domova 250 nově

narozených dětí. Současně dnes Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila

lidovecký návrh zákona o anonymních porodech a urychlení adopcí. Návrh tím

postupuje do Senátu Parlamentu ČR a pak, bude-li i tam schválen, přijde k

prezidentovi České republiky. Pozdě večer jsem mluvil s minoritským knězem

MUDr.Bogdanem o té Ventrubově ceduli. I MUDr.Bogdan byl nadšen a myslel si, že

to už je naše vítězství.

Proto jsem ani v pátek 14.5.2004 nešel do služby na Obilní trh. Podíval se tam

však František Bubeník a referoval mi, že tam jsou všude na dvoře a chodnících

hrazení a zátarasy, které mají větší skupině případných protestujících zabránit

se tam vejít. Vykolíkovali to tam, jako kdyby se měla opravovat střecha či

chodníky. Ale nic takového se tam nedělo. To mi začalo být nápadné. Musel jsem

se zasmát tomu, jak byl přednosta kliniky Ventruba nedůvěřivý. Zachoval se jako

typický lhář. Chronický lhář nevěří, že by někdo mohl mluvit pravdu. Nevěří, že

by někdo mohl brát své sliby vážně. Uvažuje podle zásady: “Podle sebe, soudím

tebe.“ Každého podezřívá ze lži. Zde je kořen toho, proč Písmo svaté konstatuje:

“Nemá pokoje bezbožný“. Přednosta kliniky nevěřil, že splním svůj slib, který

jsem mu před téměř rokem sám od sebe dal. Slib, že pokud zde přestanou dělat

interupce, tak odejdu. Večer se zůčastňuji kolegia katolických lékařů. Tam

probíhá přednáška o asistované reprodukci in vitro, čili o umělém oplodňování ve

zkumavce. Dozvěděl jsem se, že dřívější forma umělého oplodňování, při kterém se

pouze vložilo sperma do dělohy ženy a embrya (děti) se nezabíjely, se v České

republice dnes už téměř nepoužívá. V naší vlasti existuje zhruba 45 pracovišť

asistované reprodukce, v Brně je jich 5. Mezi ně patří i klinika na Obilním

trhu. Na rozdíl od ostatního zdravotnictví, pracoviště asistované reprodukce

vzkvétají, neboť za umělé oplodnění ve zkumavce se draze platí. A to hotově -

tzv. na dřevo. Dostal jsem informaci, že v České republice je to ministerstvem

zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami tak nastaveno, že každým porodem

gynekologicko-porodnická klinika prodělá 800 Kč. Avšak každým umělým potratem

tato klinika vydělá. Zesnula františkánka, řeholní sestra Josefina, která se za

nás, duchovně zápasící na Obilním trhu, hodně modlila. Myslím, že se za nás

modlí i v nebi.

Boží vůlí je: Pokračovat! (15.5.2004 – 9.pochod)

9. brněnský pochod pro život – 3. sobota v květnu 2004

V sobotu 15.5.2004 od 10.00 v minoritském kostele svatých Janů sloužil mši

svatou kněz a lékař MUDr.Bogdan. Po mši jsem řekl následující:

Přátelé, vzkříšený Kristus k nám křesťanům skrze evangelium (Mt5,14-16) praví:

“Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když

rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak

ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu

vašemu Otci v nebesích.“ Přátelé, jsem od roku 1995 knězem Pravoslavné církve.

Ačkoliv jsem byl myropomazán čili biřmován, tak jsem se bál hlásat pravdu všem

lidem. Raději jsem mlčel a nemluvil tzv. nevhod. Strašpytlem jsem byl až do

8.5.2003. Toho dne na pravoslavný svátek sv. Jana evangelisty a katolický svátek

Panny Marie, prostřednice všech milostí se mě dotkla Boží milost a já proto

prosil:“Pane Bože dej mi prosím sílu, abych se nebál lidí, kteří Tě zradili a

zrazují.“ Bůh mou modlitbu vyslyšel, a tak 13.6.2003 v den vašeho katolického

svátku sv. Antonína z Padovy jsem se poprvé postavil v černé klerice před vchod

do gynekologicko-porodnické kliniky na Obilním trhu a modlil se zde Žalmy. Zde

stojím každý všední den od 10.00 do 12.00 většinou s jedním či dvěma přáteli,

muži či ženami, někdy i sám již skoro 1 rok. Většina lidí prošla kolem nás

mlčky. Současně jsme zde rozdali přibližně 15 000 protipotratových letáčků, 4

ženy nám řekly, že díky nám na potrat nepůjdou, řada lidí nám děkovala, že tu

stojíme místo nich, řada lidí nám sprostě vynadala, zhruba 15 lidí mi

vyhrožovalo zmlácením, 5 vyhrožovalo zabitím. Dva muži mi kopli do kříže, který

jsem s sebou v poslední době nosil. Jeden muž mi 5. května tohoto roku

dvoumetrový kříž zlomil. Od té doby nosím třímetrový kříž. Ačkoliv jsem ani já

ani mí přátelé nebránil nikomu ve vstupu na kliniku, personál kliniky nebyl naší

přítomností nijak nadšen. Opakovaně na mě posílali městskou policii. Tuto středu

12.5. 2004 mi jeden lékař se škodolibou radostí řekl, že zabíjet malé děti ho

naplňuje radostí. Neměl na plášti jmenovku, a tak jsem se ho zeptal, jak se

jmenuje. Neodpověděl a zmizel za dveřmi. Tutéž středu v poledne dal přednosta

kliniky prof. MUDr. Pavel Ventruba, DrSc. přimontovat před vchod kliniky po

pravé straně nápis: “Od 1.5.2004 se na tomto pracovišti interupce neprovádí.

Účast níže postavených je bezpředmětná a záměrně poškozující zdraví pacientů!

Vedení Gynekologicko-porodnické kliniky.“ Přátelé, prosím vás, pomozte mi

zjistit, zda je tento nápis pravdivý. Pokud by byl pravdivým, pak jsem

pravděpodobně svůj úkol Bohem mi svěřený před touto klinikou již splnil.

Přátelé, říkat pravdu, jen svým přátelům je málo. Bůh chce po nás daleko víc a

má pro nás za tu trochu utrpení připraveno stokrát víc emocionální radosti na

Zemi a nekonečněkrát víc později v nebi, než prožíváte dnes. Svatý Duch to přece

slíbil dávno skrze slova prorockého Žalmu 81 verši 14-17: “Kdyby mě však můj lid

uposlechl (včetně profesionálních lékařů mezi křesťany), kdyby Izrael mými

cestami chodil, brzy bych pokořil jeho nepřátele, obrátil bych ruku proti jeho

protivníkům. Ti, kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně, věčně by

trval čas jeho lidu, bělí pšeničnou by ho sám krmil. Medem ze skály tě budu

sytit!“ Podobejme se, prosím trochu více Ježíši Kristu. Nebojme se stále dokola

a hodně nahlas říkat i našim nepřátelům, že interupce a podobné pokusy jsou

vraždou nevinného dítěte. Že vražda trvale poškodí život maminky uměle zabitých

dětí. Neschovávejme se za odbornou terminologii, prosím. Diagnózou našeho srdce

budiž následující a do naší situace aktualizovaný Žalm 12 s verši 2-5:

“Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní (lékaři-křesťané)

mezi lidmi. Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem.

Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá, ty,

kdo říkají: "Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším

Pánem?"“ Totéž si říkal apoštol Petr, dříve než byl o Letnicích naplněn Duchem

svatým. Proto před mocnými tohoto světa 3x zapřel Krista Pána, čili 3x se

odborně vymluvil, vylhal. Čtěme Žalm 46, verše 2-12: “Bůh je naše útočiště, naše

síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto se bát nebudeme, byť se

převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří. Ať si jejich vody hučí,

ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou! Řeka svými toky oblažuje

město Boží, svatyni příbytku Nejvyššího. Nepohne se, Bůh je v jeho středu, Bůh

mu pomáhá hned při rozbřesku jitra. Pronárody hlučí, království se hroutí, jen

vydá hlas a země se rozplývá. Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš

nedobytný. Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi

koná! Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v

ohni válečné vozy. "Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi

pronárody, vyvyšován v zemi." Hospodin zástupů je s námi, Bůh Jákobův, hrad náš

nedobytný.“ Předpokládám, že takto věřilo, a proto se modlilo 12 apoštolů a

prvních 5 000 křesťanů v Jeruzalémě po osobním přijetí daru Ducha svatého

seslaného na Boží hod svatodušní o Letnicích. Platilo o nich to, co je

adresováno Duchem svatým andělu čili poslu církve ve Filadelfii. Tomuto

křesťanovi Bůh vzkázal následující Zjevení sv. apoštola Jana 3.kapitoly,

7.-13.verš: “Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý,

který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo

neotevře: "Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je

nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno

jsi nezapřel. Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy;

říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k

nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval. Protože jsi zachoval mé slovo a

vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří

obyvatele země. Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o

vavřín vítěze. Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již

neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma

který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. Kdo má uši, slyš, co Duch

praví církvím."“ Kéž by totéž platilo i o nás zde přítomných. Bůh svým věrným

služebníkům otevírá dveře i tam, kde by to nikdo nečekal. Bez utěšující síly

Ducha svatého však věrnými nebudeme. Ducha svatého si musíme vymodlit! Už 30.

května si připomeneme seslání Ducha svatého. Kéž skutečně vstoupí i do vás.

Děkuji vám za pozornost.

Pak náš pochod probíhal po trase Minoritská č.1 (kostel), Jánská, Masarykova,

náměstí Svobody, Česká, Veveří, Gorkého, Jiráskova třída před nemocnicí na

Obilním trhu. Nebylo nás jen 10, jak mě ďábel strašil. Pochodu se zúčastnilo

dohromady s dětmi 60 lidí, přestože jsem osobně neměl čas rozdávat pozvánky po

farách a ani v týdeníku Světlo či jinde umísťovat pozvánky. Tím a dalším mi dal

Bůh žádané znamení, že v brněnských pochodech mám pokračovat. Proto jsem na

závěr pochodu na Obilním trhu oznámil, že příští pochod bude 19.6.2004 v kapli

svatého Josefa u řeholních sester na Pellicově ulici. Večer se z radia Proglas

dozvídám následující. Podobně jako je tomu nyní v Polsku, tak bude od 1.září

2004 na Slovensku zavedeno povinné vyučovaní náboženství pro všechny žáky. Děti

zatvrzelých ateistů dostanou výjimku – učit se místo toho povinně etické

výchově. (Doplňuji, že výjimky téměř nikdo na Slovensku nepoužil.) Televize Nova

informuje, že středočeský kraj ruší základní devítileté školy na vsích pro

nedostatek dětí.

V neděli 16.5.2004 jsem cestou vlakem na bohoslužbu do Třebíče přemítal o daru

Ducha svatého, daru jazyků a o daru eucharistie. V tu chvíli jsem spatřil duhu,

znamení Boží smlouvy a věrnosti. Přemýšlím, že početím v lůně panny Marie

nekonečný nestvořený jednorozený Boží Syn sám sebe ponížil, omezil a spoutal

svým nově stvořeným lidstvím. Pak si uvědomuji, že před svým fyzickým

ukřižováním, Pán Ježíš sám sebe dál obětoval psychicky. Přestože zůstal pokorným

Bohočlověkem, současně rozmnožil Boží mocí sám sebe a pokořil se ještě více,

když vstoupil do podoby chleba a vína při poslední večeři s apoštoly. Když se v

Getsemane krví potil, tak se možná i proto ptal svého Boha Otce, zda teď už není

zbytečné se nechat viditelně ukřižovat. Nebylo to zbytečné. Apoštolům dal moc a

příkaz (“To čiňte na mou památku!“) poslední večeři opakovat. Ti tu moc a příkaz

dali svým nástupcům. Pán Ježíš viditelně skrze nanebevzetí odešel. Avšak

prostřednictvím obřadní památky poslední večeře skrze apoštoly a jejich nástupce

neviditelně znovu vstupuje do podoby chleba a vína zde použitých. Chléb a víno

jsou nehmatatelně proměněny. Dokonce i chuť mají stejnou jako chléb a víno

nepoužité v tomto obřadu. Je to tajemství víry. Kristus v eucharistii, tj. v

obřadem a Boží mocí proměněném chlebu a víně, má moc zdokonalovat pokáním

obměkčená srdce křesťanů. Po návratu z bohoslužby mě bolí klouby a večer mám

zvýšenou teplotu. Modlím se proto s našimi dětmi. Prosím, aby mi Bůh zjevil svou

vůli, zda mám jít zítra před nemocnici na Obilním trhu tím, že mě uzdraví. Stalo

se. Přestaly mě bolet klouby a ještě před půlnocí mi teplota klesla. Tuto neděli

katolický papež Jan Pavel II. slavnostně svatořečil zesnulou paní MUDr.Mollovou

za to, že odmítla jít na interupci. Svatořečení byl přítomen její dosud žijící

manžel.

Polili cizího (19.5.2004) a obelhávali biskupa

Přátelé zjistili, že se v nemocnici na Obilním trhu interupce provádějí dál.

Ventrubova lež měla krátké nohy. Proto jsem v pondělí 17.5.2004 opět na Obilním

trhu. Jsem tu spolu s invalidou Františkem Bubeníkem i navzdory zátarasům na

chodnících a dvoře.

V úterý 18.5.2004 jsme tam my dva opět. Ze zpráv BBC se dozvídám, že v

současnosti pouze Bushova vláda v USA doporučuje abstinenci od mimomanželského

sexu jako ochranu před AIDS. Vlády všech ostatních bohatých států se nestaví

proti mimomanželskému sexu.

Ve středu 19.5.2004 se ze stanice BBC dozvídám následující. V České republice

každý rok čtyřikrát více lidí usiluje o adopci dětí, než umožňují současné

zákony. Tyto zákony více preferují existenci sirotčinců, než adoptivní

rodičovství. Poslankyně Táňa Fisherová podává návrh zákona na registrované

patnerství homosexuálů. Kam jsme to došli? Do Sodomy. Na Obilním trhu jsem byl s

paní Marií M. a s paní K. Viděly, jak na mne řve 1 lékařka. Později paní Marie

M. a Petr I. spatřili, jak na mne zaměstnanec nemocnice vylívá ze střechy kbelík

vody. Já jsem však před chvilkou poodešel ze svého obvyklého stanoviště. Tak

polili muže vstupujícího do nemocnice.

Ve čtvrtek 20.5.2004 konám svatou liturgii v Třebíči. Před nemocnicí v Brně mě

zastoupil František Bubeník. Podle večerního hlavního zpravodajství televize ČT1

se v České republice každoročně nenávratně ztrácí tři a půl tisíce dětí. Pouze

2% ztracených dětí se naleznou. Olomoucký lékař, který vloni zabil dítě při

porodu tím, že mu utrhl hlavičku, se stal podle lékařského posudku kolegů

nevinným. Rodiče se odvolají k soudu.

V pátek 21.5.2004 na radiu Vatikán přebíraným Proglasem v 8.45-8.55 slyším, že

ještě před 10 lety žilo v Evropské unii 12 milionů, ale teď už 34 milionů

muslimů. Před nemocnicí jsem opět od 10.00 do 12.00 hodin. V noci po 23.15 na

Radiožurnále poslouchám rozhovor s Davidem Ondráčkem z Transparency

international o míře korupce v jednotlivých zemích. Sdělil, že korupcí je

nejvíce zasažena Afrika na jih od Sahary a pak jihovýchodní Asie. V té

subsaharské Africe je na korupci postavena celá místní ekonomika - darované

peníze ze Západu zde končí v kapsách místních vládců. Ti si je ukládají na

bankovních kontech ve Švýcarsku.

V pondělí 24. a 25.5.2004 opět stojím před nemocnicí na Obilním trhu od 10.00 do

12.00.

Ve středu 26.5.2004 jsem stál před nemocnicí s Františkem Bubeníkem, Jiřím Z. a

paní Marií M. Modlil jsem se kromě jiného za Jakuba T., který se narodil v

7.měsíci a má 1,5 kg. Jeho maminka mě prosila o modlitbu. Ta těhotná maminka, co

se nás nedávno zastala před studentem propagujícím umělý potrat, nám dnes řekla,

že od té doby nemá komplikace v těhotenství. Odpověděl jsem jí, že dobrý Bůh ji

odměnil za to, že se nás zastala. Dnes nás ještě jedna paní pochválila, že je

dobře, když tu stojíme.

Ve čtvrtek 27.5.2004 podle zpráv BBC má Senát České republiky projednávat petici

80 000 podpisů občanů proti násilí a sexu v televizi. Toho dne mě před nemocnicí

viděl Libor K. z Bystrce a prosil mě o modlitbu za jeho problémy. Poradil jsem

mu, ať se vyzpovídá ze svých hříchů a pak mu Bůh pomůže. Současně jsem se za něj

pomodlil.

V pondělí 31.5.2004 stojím zpočátku před nemocnicí sám. Povzbudila mne zde paní

farářka z Československé církve husitské, která šla právě do nemocnice. Pak mi

přišel vypomoci profesor historie Radomír Malý. Obdržel jsem dopis od biskupa

Simeona. V něm mi biskup přeposlal kopii stížnosti ředitele Fakultní nemocnice

Brno MUDr.Jana Buriana (tj. podle některých lidí vysoce postaveného komunisty v

době totality) a stížnosti starosty městské části Brno-střed Josefa Kameníčka.

Těmto dvěma pánům vadilo, že stojím před nemocnicí. Přemlouvali mého biskupa,

aby mi službu před nemocnicí znemožnil. Starosta do dopisu biskupovi z 24.5.2004

napsal: “…Jsem přesvědčen o tom, že volba místa a způsob protestu pana

Mgr.Libora Halíka jsou velmi nešťastné. Reakce občanů jsou negativní, byl

zaznamenán i případ bitky mezi protestujícími a jinou skupinou mladých lidí. Pan

Mgr.Halík si neuvědomuje, že poškozuje dobré jméno pravoslavné církve, když ji

staví do konfrontace s brněnskou radnicí a největší brněnskou nemocnicí….“ Bitku

před nemocnicí si starosta vymyslel. Hned se proto modlím slovy Žalmu 43, verše

1 a 5: “…Bože…ujmi se mého sporu…Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, …Na Boha

čekej, opět mu budu vzdávat chválu…“

Poslanec Karas píše biskupovi, násilník dostal pokutu (7.6.2004)

V úterý 1.6.2004 na stanici radiožurnál oznamují, že varšavský primátor opět

nepovolil pochod homosexuálů polským hlavním městem. Zákaz dal, neboť statečná

polská katolická mládež oznámila, že uspořádá protidemonstraci. Před nemocnicí

na Obilním trhu stojím s Petrem M. z Postřekova u Domažlic. Jistý mladý muž nám

tu vypráví, že jeho manželka zde byla na asistované reprodukci (umělém oplodnění

ve zkumavce). Po ní jedno jejich miminko v děloze zemřelo a lékaři jim

předpovídají smrt i toho druhého. Řekl, že lékaři jim kromě toho zabili 8 embryí

(nejmenších dětí), prý nezdravých, ač on katolík s tím nesouhlasil - chtěl je

dát pouze zamrazit k budoucímu umělému oplodnění. Doplnil, že za toto umělé

oplodnění museli nemocnici zaplatit 25 000 Kč.

V pátek 4.6.2004 jsme ráno s dětmi četli 2Kor 7,1-7. Pak mne navštívil můj přímý

nadřízený okružní protojerej Alexander N., aby mne natrvalo odlákal z Obilního

trhu. Chtěl, abych stání před nemocnicí za něco vyměnil. Chtěl mi za to něco

darovat. Odmítl jsem. Odpověděl jsem mu, že slíbit mu mohu pouze to, že nebudu

hřešit, že se budu snažit nehřešit. Víc mě nepřemlouval. Nevyhrožoval tresty.

Modlitbu před nemocnicí mi nezakázal. Naplnil se 6.verš, který jsme ráno četli s

dětmi: “Ale Bůh, který těší sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým.“ Pán Bůh

vyslyšel mou modlitbu z pondělí 31.5.2004: “Bože…ujmi se mého sporu.“ Můj přímý

nadřízený netrval na zákazu, který mi dal biskup Simeon lživě informovaný

starostou Kameníčkem a ředitelem Fakultní nemocnice Brno Burianem. Vzpomínám si,

že na volebním letáku “Strany zelených“ bylo, že oni - ochránci životního

prostředí budou usilovat zejména o legalizaci homosexuálních svazků u lidí.

Kdyby se raději věnovali ochraně přírody! Proč ochránci přírody chtějí kazit

lidi tím, co není normálním ani v přírodě?

V pondělí 7.6.2004 jsem stál před nemocnicí s Petrem M. a s vozíčkářem

Františkem Bubeníkem. Mezi 10.50 a 11.30 se zde objevil poslanec poslanecké

sněmovny JUDr.Ing.Jiří Karas. Nabídl se, že napíše mému biskupovi, aby ho

pravdivě informoval o mé modlitební stráži. (To učinil. Viz 23.6.2004) Když

poslanec odešel, přepadli nás 2 neznámí muži. Na pomoc nám přiběhli 4 neznámí

muži z parku. Pak přijela i městská policie. Jednomu z násilníků, který se

nevzdálil z místa činu, dala na místě blokovou pokutu 200 Kč. Ty násilníky na

nás poslala nemocnice, neboť se tím později chlubila v časopise Květy.

Pravděpodobně tím chtěla zamaskovat lež starosty, kterou 24.5.2004 poslal

biskupovi. Televizní zpravodajství informuje, že hlavní lékař pražského

kojeneckého ústavu pod silným vlivem alkoholu srazil autem v areálu nemocnice

dvouletou holčičku. Z místa činu se snažil ujet. Holčička sotva přežila. (Má

trvalé následky.)

V úterý 8.6.2004 mě budí divoké sny o tom, že můj podřízený v třebíčské farnosti

diakon (jáhen) Jurij B. mě zradil a přetvařuje se přede mnou. (14.11.2004 se

ukázalo, že sen byl pravdivým.) V BBC oznamují, že v Holandsku je droga extáze

povolena. Holanďané však drogu vozí i do ciziny – již 400 je jich v cizině

uvězněno. Dozvěděl jsem se, že v porodnici na Obilním trhu donutili jistou

porodní asistentku proti jejímu svědomí spolupracovat na umělém potratu miminka

starého 20 týdnů. Tato zabíjení provádějí na malých porodních pokojích.

Ve středu 9.6.2004 nám na Obilní trh přišel pomoci člověk z Nového Jičína.

Přednosta kliniky mi hrozí násilím (16.6.2004)

Ve čtvrtek 10.6.2004 za Míšou Š., když rozdávala letáčky, přišla zdravotní

sestra. Poděkovala nám za to, že zde stojíme. Varovala nás, že místní lékaři

jsou lháři, ať jim nevěříme. Ve12.00 mi přišel potřást rukou neznámý pán z Ústí

nad Labem. Řekl, že dělám dobře, neboť umělý potrat je vražda. Přilákal ho sem z

druhého konce parku můj zpěv. Neslyšel slova, jen zvuk. Domníval se, že zpívá

islámský muezzin.

V pátek 11.6.2004 jsem na Obilním trhu s vozíčkářem Františkem Bubeníkem a

chvíli i s minoritou MUDr.Bogdanem. Cestou zpět jsem potkal známého třetího

právníka. Řekl jsem mu o biskupově zákazu a hrozbě vyhozením ze zaměstnání v

církvi. Nabídl se, že mi pomůže napsat obhajobu proti nezákonnému vyhození ze

zaměstnání. Řekl, že soud může trvat až 3 roky – tak dlouho budu jistě

zaměstnán. Toho dne mne napadá, že strategií Satana je, aby lidé ztratili

schopnost rozumět Božímu jazyku. Např. tomu, že Bůh mluví skrze počasí, že

trestá společné hříchy skupiny obyvatel katastrofami. Satan Boží trest zlehčí

vysvětlením, že je to způsobeno pouze ekologickým znečištěním. Boží odměnu -

požehnání na úrodě Satan vysvětlí tak, že je to jen a pouze díky hnojivům.

Satanem obelhané národy, které ztratily schopnost rozumět Božímu jazyku, jen po

extrémním utrpení začnou opět rozumět Boží řeči. Někdy ani tehdy neporozumí,

neboť jsou až do kořene morálně zkažené – viz Zjevení 9,20-21: “A přesto se

ostatní lidé, kteří v těch pohromách nezahynuli, …neodvrátili od svých vražd ani

čarování, necudností ani krádeží.“

V sobotu 12.6.2004 mi telefonoval MUDr.Šipr a řekl, že pošle mému biskupovi

časopis kolegia katolických lékařů v Brně “Bioetika“, kde je kladná zpráva o mé

činnosti před nemocnicí.

V úterý 15.6.2004 byla vyslyšena má modlitba za vyčištění ODS Brno-střed. Byl

zatčen člen zastupitelstva městské Brno-střed za ODS Jemelka, neboť přijal

úplatek 185 000 Kč za přidělení obecního bytu. Když jsem před nemocnicí četl

Žalm 89, verše 21-25 pohnutím mi nečekaně naskočila tzv. husí kůže.

Ve středu 16.6.2004 v 11.05 před nemocnici za mnou zašel její přednosta

MUDr.Ventruba. Tázal jsem se ho, jak je možné, že navzdory ceduli, že zde od

1.5.2004 neprovádí potraty, provedli umělý potrat pětiměsíčního dítěte?

Odpověděl: “My jsme Vás chránili, aby Vás někdo nezbil, ale už toho dál nejsme

schopni. Toto je poslední varování. Nedivte se, až Vás někdo fyzicky napadne,

zbije.“ Jeho kolega, druhý lékař se pochlubil slovy, že jeho baví zabíjet děti.

Představená kláštera u kostela svaté Rodiny mi dnes řekla, že tuto noc jim

vandalové rozbili kříž a nástěnku před kostelem. Navzdory tomu mi umožnila

zorganizovat příští měsíc pochod právě z jejich kostela. (24.6.2004 se dokonce

nabídl jejich farář, že odslouží před tímto pochodem mši sv.)

V pátek 18.6.2004 jsem se modlil 14.40-15.30 před největší potratovou klinikou v

Rakousku. Zde mne nafilmovala státní rakouská televize. Večer ve 22.05

poslouchám na radiožurnálu relaci obhajující manželskou nevěru. Vědci dali gen

hraboše prérijního, který je monogamní (věrný jedné samičce) do hraboše polního,

který je většinou promiskuitní (střídající partnerky) a mutant se stal

monogamním. Ze závěrů výzkumu vymysleli teorii: “Nevěrní lidé za promiskuitu

nemohou, neboť mají v sobě gen promiskuity jako hraboš polní.“ Odpovídám si, že

jde o demagogický (nesmyslný) závěr: “My lidé jsme biologický druh Homo sapiens.

Do nikoho z nás nebyl v 60.letech 20.století vložen gen promiskuitního hraboše

polního ani promiskuitního šimpanze bonobo. Přesto je řada lidí od vynálezu

ženské antikoncepce v 60.letech 20.století promiskuitních. Předtím tak velké

množství civilizovaných lidí nebylo promiskuitních. Promiskuita je proto věcí

nemorálky jednotlivců a nemorálky společnosti šířené filmem, televizí a školní

sexuální výchovou k pohlavním svazkům s kýmkoli, máte-li antikoncepci.“

Podepisování petice a biskupova podpora (19.6.2004 – 10.pochod)

10. brněnský pochod pro život – 3. sobota v červnu 2004

Konal se v sobotu 19.6.2004. Vyšli jsme z klášterní kaple sv.Josefa na Pellicově

ul.2c a směřovali frekventovanou Husovou ulicí k nemocnici. Pochodovalo 32 lidí.

Přednosta kliniky na Obilním trhu, MUDr.Ventruba, vyšel z nemocnice. Začal

osobně přemlouvat hlídku policejního vozu, který nás doprovázel, aby proti nám

zakročila. Přemluvit policii ČR se mu však nepovedlo. Lidé začali podepisovat

petici na mou podporu.

V neděli 20.6.2004 si uvědomuji, že úmyslem Boha Otce bylo dovolit Satanovi

zmučit Božího Syna výměnou za vykoupení lidí ze smrti. Satan se těšil na toto

týrání Boha. Konečně si to vychutná. V pravoslavných bohoslužbách zpíváme, že

Boží Syn: “Smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval.“ Někteří

křesťanští pastýři jako apoštol Pavel dokonávají míru utrpení Ježíše Krista na

svém těle. Satan je mučí, mučí jejich už velmi očištěné srdce (podobně jako

mučil zcela čisté srdce Ježíše Krista) výměnou za vysvobozování dalších lidí z

moci lži, moci ďábla lháře. Na radiožurnálu 23.45-24.00 je živý rozhovor s

herečkou Alenou Vránovou, která hrála Pyšnou princeznu ve filmu z 50.let

20.století. Zatelefonoval jí sem do rádia bývalý politický vězeň, aby poděkoval,

že pohádka tehdy nesmírně povzbudila politické vězně. Vězni trpící za

spravedlnost byli tehdy velmi nadšeni poselstvím pohádky, že dobro jistě zvítězí

nad zlem a láska nad nenávistí.

V pondělí 21.6.2004 jsem se před nemocnicí dozvěděl, že v sobotu 19.6.2004 zde

byl 2 ženám proveden umělý potrat. Byl jsem zde s vozíčkářem Františkem

Bubeníkem. Jedna 19 letá žena se mi sem přišla pochlubit, že právě před rokem

zde byla na umělém potratu. Řekla, že se nasmála, když četla v našem letáčku o

zabití dítěte.

V úterý 22.6.2004 jsem byl na Obilním trhu s Jiřím Z. Při zpěvu Žalmu 78,

verších 70-72 mi pohnutím tzv. naskočila husí kůže. Text zněl: “Davida si

zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší, od ovcí s jehňaty ho přivedl,

aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl. A pásl je s bezúhonným

srdcem, rukou zkušenou je vodil.“ Má manželka dnes oznámila 2 nejstarším synům,

že čekáme miminko. Mladší syn Martin to už ví déle a raduje se. Večer se za mne

minorita MUDr.Bogdan a jeho mládež modlili, aby mi Bůh dal statečnost a sílu v

boji proti mocem temnosti. Zpíval jsem s nimi píseň: “Před Tebou Pane temno

ztrácí sílu svou, noc odchází a den jasně září.“ Tu píseň si zpívám doma i o

půlnoci. Těší mě.

Ve středu 23.6.2004 jsem před nemocnicí s vozíčkářem Františkem Bubeníkem. Při

zpěvu Žalmu 89, veršů 21-25 a 27 mi pohnutím opět tzv. naskočila husí kůže. Z

parku přišel mladý pár. Řekli, že obdivují můj hlasitý zpěv a vzali si od nás

letáčky. Ta paní si pamatovala, že její maminka po umělém potratu byla tak

zoufalá, že ač dospělá, nemohla ležet žádnou noc bez plyšové hračky. Pacientka z

otevřeného okna na chodbě uslyšela můj zpěv. Líbil se jí, a proto za námi

přišla. Trpí epilepsií. Proto jí chtěli dát dítě do sirotčince. To odmítla. Paní

Milada mě poprosila o modlitbu kvůli její rakovině. Telefonoval mi poslanec

Parlamentu ČR JUDr.Ing.Karas, že mu odepsal biskup Simeon následovně: “Vážený

pane poslanče, velmi mne potěšila Vaše slova uznání o našem knězi Dr.Liboru

Halíkovi a o jeho činnosti na záchranu životů dětí, které by se měly narodit,

ale jsou chystány k utracení. Zatím mi přicházely jen hlasy proti jeho aktivitě.

Raduji se také z Vašeho svědectví, že jeho působení má i kladný dopad, že je mu

nasloucháno a že je i chápán. Rád bych ho co nejvíce podpořil…“

Ve čtvrtek 24.6.2004 mě budí sen, že prodej gumových antikoncepčních kondomů

přece jen vytlačuje z trhu potratové (děti zabíjecí) formy antikoncepce – tj.

nitroděložní tělíska a pilulky. Na Obilním trhu jsem stál s vozíčkářem

Františkem Bubeníkem, paní Řeh. a Janou R. Od 11.45-12.00 nás zde obtěžovali

městský strážník a strážnice. Když však vozíčkář zavelel k společné modlitbě

“Anděl Páně“, strážníci počkali a nechali nás, až dokončíme modlitbu. Byl to

malý zázrak. To se stalo poprvé, že počkali. Pak po nás chtěli občanské průkazy.

Poté odjeli.

V pátek 25.6.2004 jsem od rána v napětí, cítí to i má záda. Na Obilním trhu mi

pomohl pan Mi., Jana R., paní K. a od 11.45 i Petr M. Večer slyším z radia

Vatikán větu katolického kněze (později kardinála) Špidlíka: “Jeden pravoslavný

kněz vytkl Západu, že ztratil bázeň Boží, že ztratil strach z Pekla.“

Vysvobozování Brna z rukou vrahů (24.6.2004)

Vysvětlující pozvánka na pochod

24.6.2004 Milí přátelé, na pochodu pro život v březnu 2004 jsem získal vaši

adresu, a proto vám dnes píši. Jistě jste zklamáni, že Poslanecká sněmovna

nepodpořila návrh našeho poslance Karase a nezakázala umělé potraty v naší

vlasti. V bitvě o záchranu celé vlasti jsme zatím nezvítězili.

Nezapomeňme však na to, že žijeme v Brně, v působišti ctihodného Martina Středy.

On svými modlitbami a osobní statečností vysvobodil Brno z moci švédských

vrahů. Tento světec svými přímluvami pomohl brněnským dětem i v roce 2003. Když

mně úřad městské části Brno-střed zakázal veřejně se modlit a protestovat proti

umělým potratům před nemocnicí na Obilném trhu, tak jsem spolehl na mocnou

přímluvu tohoto světce. Na jeho svátek 26.8.2003 jsem podal žalobu na MČ

Brno-střed ke Krajskému soudu a 29.8.2003 soud zákaz zrušil. Téhož dne však

přišel i kříž – ochrnutí mé páteře, které trvalo 39 dní. Na Obilném trhu mě

tehdy zastoupili přátelé. Pak jsem opět nastoupil do každodenního protestu a

zpěvu Žalmů. Od října 2003 jste se k pouliční modlitbě a protestu přidali i vy

na našich brněnských pochodech.

Pouliční modlitebník - katolický duchovní PhilipReilly, který svým každodenním

protestem způsobil uzavření 20 potratových klinik v New Yorku, dostal čestný

doktorát za ochranu nenarozených dětí na trnavské univerzitě. Cestou pro

doktorát se zastavil v Brně, kde mi přikázal dne 12.5.2003: “Ty to musíš začít

tady u vás.“ S velkým strachem jsem si poprvé stoupl v Brně před porodnici

13.6.2003. A Bůh požehnal. Dne 12.5.2004 přednosta kliniky prof. MUDr. Pavel

Ventruba DrSc. osobně dal připevnit před vchod porodnice desku, že se zde od

května 2004 už interupce nedělají.

Jak jsem zjistil, Ventrubova deska je pravdivá jen z poloviny, neboť od května

se zde (údajně) přestaly zabíjet děti do 3. měsíce těhotenství. Děti od 3. do 5.

měsíce těhotenství zde však zabíjejí dál - přímo na porodních sálech! Vím s

jistotou o 3 dětech zde od té doby zabitých. Proto zde protestuji dál a

nepřesunul jsem se k bohunické nemocnici. Proto zde v květnu i červnu proběhly

pochody a 10.7. se uskuteční další pochod (s bohoslužbou v 9.30 v kostele sv.

Rodiny na Grohové 18).

Věřím, že Bůh na mocnou přímluvu Martina Středy donutí profesora Ventrubu a jeho

podřízené přestat v porodnici zabíjet děti.

Věřím, že tak jako padl nacismus a komunismus, padne i tyranie vraždících lékařů

nad nejmenšími dětmi a jejich matkami. Národy Evropy rychle vymírají, neboť zde

schází ty miliony povražděných a nenarozených dětí. Časem se bude vědět, že

hlavním viníkem byli lékaři, neboť ti naváděli ženy k potratu, ti předepisovali

ženám potratovou antikoncepci. Časem se opět, tak jako kdysi, začne lékaři

potratáři pohrdat. Proces pohrdání lékaři potratáři se pokoušíme my v Brně

našimi protesty před nemocnicí, pochody městem a modlitbami urychlit. Čím

rychleji začne společnost potratáři pohrdat, tím více dětí bude zachráněno a tím

více matek a otců nebude navěky zavrženo. Dejme se do práce za vysvobození

našeho města i národa z moci potratářů. Prosím, přijďte na pochod v sobotu 10.7.

a také některý všední den mezi 10.00 – 12.00 před porodnici. Děkuji. Bůh Vám za

to požehnej!

Duchovní otec Libor Serafím Halík Čápkova 13 Brno 2, 602 00 mob.721211477

K dopisu přikládám fotku z pochodu, který již proběhl a žlutou pozvánku na další

pochod.

Na nedělní mši svaté v celé ČR 405 000 katolíků (27.6.2004)

V neděli 27.6.2004 se v České republice zúčastnilo katolické mše svaté 405 000

lidí. Jejich průměrný věk byl 48 let, dvě třetiny tvořily ženy, 75% účastníků

bylo na Moravě. (Dle zprávy radia Proglas z 2.7.2004)

Šéfem EU maoista, proto “Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků“

(29.6.2004)

V pondělí 28.6.2004 cestou k nemocnici potkávám předchozího předsedu ODS

Brno-střed. Toho, který mne před rokem 12.6.2003 povzbudil, že žijeme v

demokracii, tak proč bych nemohl protestovat proti potratům před nemocnicí. Na

Obilním trhu mě potkal přítel Jenda Ž. Stojím tam s Radomírem Malým, paní H.,

manželi K. Oslovil mne Žalm 118, verš 13: “Udeřil jsi na mě (MUDr.Ventrubo)

tvrdě, abych padl. Hospodin je (ale) moje pomoc.“ Husí kůže mi naskočila, když

jsem zpíval Žalm 116, verš 7: “Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin

se tě zastal.“ I dnes jeden muž četl ceduli na nemocnici, že zde už interupce

neprovádějí a vytýkal mi, že zde stojím proto zbytečně. Odpověděl jsem mu, že

cedule není dosud pravdivá. Že my zde stojíme právě proto, abychom donutili

přednostu kliniky uskutečnit to, co zde napsal. Bože, prosím, použij si tu jeho

ceduli ve smyslu Žalmu, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Amen.

V úterý 29.6.2004 jsem na Obilním trhu s Radomírem Malým. Ze zpráv BBC se

dozvídám, že předsedou Komise Evropské unie se má stát Portugalec Barroso, který

byl obdivovatelem čínského komunistického diktátora Mao-tse-tunga.

Ve středu 30.6.2004 jsem stál na Obilním trhu se zdravotní sestrou Ludmilou Š.,

s paní K., s vozíčkářem Františkem Bubeníkem a s Marií M. Při zpěvu Žalmu 1,

“Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků“ verše 3 mi pohnutím tzv.

naskočila husí kůže: “Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své

ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.“ Jedna paní

nám řekla, že je také proti umělým potratům a možná se zúčastní našeho pochodu.

Vyprávěla, že chtěla adoptovat děti, neboť jí kvůli rakovině odňali dělohu.

Státní úřady jí to však nepovolily, neboť je rozvedená.

Sbírání podpisů a ničení nápisů na kříži (1.7.2004)

Ve čtvrtek 1.7.2004 mi neznámý muž v montérkách začal neurvale tykat a pak

nadávat ať vypadnu. Invalidní spolupracovník se mě zastal slovy: “Co si to

dovolujete?“ Muž nato vytrhl třímetrový kříž z rukou vozíčkáře Františka

Bubeníka a serval z něj nápisy “Nezabiješ nenarozené dítě“. Když jsem mobilem

telefonoval na policejní linku 158, rychle odešel a zmizel v řeznictví na rohu.

Bylo 10.33. Policie ČR přijela v 10.48. Pachatel už v řeznictví nebyl, a tak

policisté v 11.05 odjeli. Zapsal jsem si osobní čísla policistů. Paní Líba H. se

zajímala o naši knížku “Proč pláčeš Miriam“. Podle zpráv BBC když žena v

Austrálii porodí dítě, dostane od státu odměnu v hodnotě 2 000 amerických

dolarů. Farářka Československé církve husitské podepsala před nemocnicí petici

podporující naši modlitební stráž před nemocnicí. Text byl následující: “Mám

radost z každodenní akce duchovního otce Mgr. Libora Halíka PhD. před porodnicí

na Obilním trhu. Je správné, že viditelně a hlasitě žádá přednostu

gynekologicko-porodnické kliniky MUDr. Pavla Ventrubu, aby dodržoval, to co

umístil na tabulku před klinikou. Přednosta zde sdělil, že od 1.5.2004 se na

tomto pracovišti interupce neprovádí. Laicky řečeno MUDr. Ventruba napsal, že

počaté děti se zde od 1.5.2004 přestaly zabíjet. Skutečnost je taková, že

zabíjení počatých dětí zde bylo od května 2004 omezeno, nikoli však zastaveno.

Proto má akce L. Halíka před porodnicí stále velký význam.“ Bylo zde zatím jen

15 podpisů. Řekla nám, že v nemocnici na vrátnici také shání podpisy, ale proti

nám. Sdělila, že oni mají podpisů méně než my. V televizi oznamují, že prezident

Klaus podepsal novelu zákona, kterou český stát povolí utajené porody. Díky

Bože. Zaniká tím jedna výmluva ospravedlňující umělý potrat.

Umírněnost je dnešní farizejština, čili snaha líbit se více zlým lidem, než

dobrému Bohu (6.7.2004)

V pátek 2.7.2004 v radiu BBC oznamuje český starý katolický misionář z Bolivie,

že evropské křesťanské misie končí, neboť Evropané nemají děti. Misie teď začíná

skrze Afričany a Jihoameričany, kteří dosud děti rodí. Před nemocnicí mne

oslovuje Žalm 18, veršem 30, že “…se svým Bohem zdolám hradbu“ a Žalm 23, verši

4-6: “I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou

jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky

protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a

milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití.“ Zapisuji si číslo

nákladního vozu, do kterého vstupuje muž, co nás včera napadl. Radio Proglas

oznamuje, že v neděli 27.6.2004 se v České republice zúčastnilo katolické mše

svaté 405 000 lidí. Jejich průměrný věk byl 48 let, dvě třetiny tvořily ženy,

75% účastníků bylo na Moravě. Také oznamuje, že nejvíce poutníků na světě

navštěvuje hrob svatého P.Pia.

V pondělí 5.7. či v úterý 6.7.2004 slyším přednášku křesťanského Inda Ravi

Zacharia, který vypráví, že většina Indů věří v 330 milionů bohů. Jsou

modloslužebníky. Učil, že skutečná láska k Bohu se vytratila i z euroamerické

kultury. Varoval, že křesťan může za jediný den zničit vše dobré, co dělal roky,

pronikne-li skrytě do jeho myšlení ďábel. Uvědomil jsem si, že to se přihodilo

mně r.1987. Tehdy jsem naletěl informaci maďarského katolíka, že umírněností

získám daleko více lidí pro Krista. Maďar mne přemluvil, abych mluvil jen o

pozitivních věcech evangelia, nemluvil o pekle, o hříchu. Nedráždil tímto lidi.

Varoval mě, že neumírněným fanatismem a mluvením o pekle daleko víc lidí od

Krista odradím než k němu přivedu. Opak byl pravdou. Jakmile jsem začal být

umírněný, nezískal jsem pro Krista nikoho. Na rozdíl od neumírněné minulosti.

Umírněnost pak několik let ničila mou duši i mé tělo. Přidaly se i 2 falešné

zázraky, které mě utvrdily v tomto sebeklamu. Dnes jsem pochopil, že umírněnost

je farizejština, čili snaha líbit se více zlým lidem, než dobrému Bohu. Jsem

prorok, kterého Satan na chvíli zastavil – jako Jonáše. U mě ta chvíle trvala 15

let, u Jonáše jen měsíce či maximálně 1 rok. Je mi hrozně stydno a mám ze sebe

velmi nepříjemný pocit. Téměř neunesitelný. Má sebeúcta to těžce nese. Ale

hlavně, že jsem z toho snad už venku. Pravděpodobně Bůh vyslyšel mou preventivní

modlitbu po generální zpovědi r.1986. Tehdy jsem se cítil tak očištěný, že jsem

raději prosil: “Duchu svatý, prosím Tě, nedopusť, abych od Boha odpadl i kdybych

chtěl odpadnout.“ Trvalá a zatvrzelá farizejština by byla definitivním vnitřním

odpadem od Boha, i kdyby to navenek nebylo moc poznat.

Přednášku doplnil Jiří U.: “Dnes je Evropa nejtěžším misijním polem a my

křesťané “nemáme čas“, protože se díváme na televizi. Pohodlnost nás ničí. My

bychom měli vyhledávat duchovní zápasy, pronásledování pro spravedlnost. Ale

máme k bližnímu jen abstraktní lásku. Jsme jako kněz a levita v evangeliu, co

obešli zraněného. Apoštol Pavel mluvil tak, aby se líbil ne lidem, ale Bohu,

nikdy nesáhl k lichocení, ani pod nějakou záminkou nebyl chtivým majetku.

Nehledal slávu u lidí. (viz 1Tes2,4-6)

Ve středu 7.7.2004 jsem stál na Obilním trhu s historikem Dr.Radomírem Malým, s

vozíčkářem Františkem Bubeníkem a s Lucií Š. Nafilmovala nás televize Prima a

vysílali to hned večer ve zprávách, kde policie ČR informovala, že vše je v

pořádku. Telefonoval mi Olda K. z Prostějova, aby mi řekl, že mě viděl v

televizi. Doplnil, že on tomu nevěří, že bych rušil pacientky, ač to zdravotníci

tvrdili. Dále promýšlím, jak se stalo, že jsem se zasekl po r.1987 v tom bludu

farizejské umírněnosti. Satan v masce Boha mi na podzim 1987 zjevil pravdivé

tajemství Boží Trojice. Pro něj to není problém, neboť Boha zná zblízka, avšak

pro svou povýšenou pýchu ho nenávidí (Satan obvykle lže, ale někdy mluví i

pravdu, když tím přivede člověka k pýše). Já si pak o své zbožnosti začal příliš

mnoho myslet, ztratil opatrnost a upadl do bludu farizejské umírněnosti. Bůh o

mně pečoval jako o Adama, když padl, abych se mohl zase navrátit. Dlouho jsem si

však myslel, že jsem nepadl, že jsem naopak vyrostl duchovně výš, než ostatní

křesťané. To byl důsledek poznání z ovoce dobrého a zlého. Z té ďábelské skoro

vševědoucnosti.

Připomínám si, jak mě Satan v masce Boha r.1988 dvakrát geniálně obelhal a já

naletěl a myslel si, že konám vůli Boží. V letech 1987 a 1988 mě obelhal určitě

pětkrát a 15 let mi trvalo, než jsem se z těchto lží vymotal s Boží pomocí a

každodenní duchovní dřinou. Vůli Satanovu jsem v žádném případě konat nechtěl.

Přesto jsem ji v některých věcech konal. Dodnes je mi to nepříjemné. Bůh to

dopustil, abych se nad míru nepovyšoval.

Po útoku TV Prima dostávám pěstí (8.7.2004)

Ve čtvrtek 8.7.2004 jsem stál před nemocnicí na Obilním trhu. Při četbě Žalmu

60, verších 3-7 mi naskočila tzv. husí kůže. Text zní: “Zanevřels na nás, Bože,

prolomils naše řady, stíhal nás hněv tvůj. Navrať se k nám! Zemí jsi otřásl,

rozštěpil jsi ji; scel její trhliny, neboť se hroutí! Vlastnímu lidu dals okusit

tvrdost, dals nám pít víno, až závrať nás jímá. Dopustils, aby ti, kdo se tě

bojí, korouhev k ústupu před lukem zvedli. Aby tvoji milí byli zachováni, pomoz

svou pravicí, odpověz nám!“ Na chodníku v parku, maximálně 100 kroků ode mě

hlídkovali policisté ČR a od 10.05 mě pozorovali. V 10.30 mě nečekaně udeřil

pěstí do hrudi padesátiletý muž v černé košili a hnědých kalhotech. Policisté to

museli vidět. Svědkem byli i civilisté JUDr.P. a Mgr.F. a Lucie Š. Já jsem na

policisty mával, aby zadrželi toho násilníka. Oni však nereagovali. Proto pro ně

zaběhly Jana R. a Lucie Š. Než se policisté dobelhali, násilník velmi pomalu a

důstojně jako páv odkráčel a zmizel. Když 2 policisté (jejichž čísla jsem si pak

zapsal) došli, z nemocnice vyběhla žena a ječela, ať nás zatknou. Že na nás podá

trestní oznámení, neboť omezujeme její osobní svobodu. Po odchodu policie vyšli

z nemocnice mně známí manželé H. Kromě toho, že mi řekli ahoj, nechtěli se mnou

vůbec mluvit. Nápadně velkým obloukem se mně i mým spolupracovníkům vyhnuli.

Podle zpráv BBC Evropský soud pro lidská práva nepřiznal dítěti před porodem

žádná práva. Naopak v USA byla dítěti před porodem přiznána některá lidská

práva. Podle zpráv Proglasu katolická Česká biskupská konference se připojila k

Slezské evangelické církvi augšburgského vyznání a k Českobratrské církvi

evangelické a společně výslovně odmítli registrované partnerství homosexuálů

(později r.2006 však Českobratrská církev evangelická zrazuje a zaprodává český

národ homosexuálním sodomitům). Na nemorálního katolíka Kerryho byla podána v

USA žaloba k církevnímu soudu za to, že podporuje zabíjení dětí umělým potratem.

Podle zpráv z televize zemřel nemorální rakouský prezident, katolík Klestil.

Nedlouho před smrtí se rozvedl s manželkou a pak oženil se svou sekretářkou.

Proto nejpravděpodobněji skončil navěky v Pekle.

V pátek 9.7.2004 při probuzení dostávám Žalm 96: “…rozjásá se země…vstříc

Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi…podle své pravdy.“ Toho dne je

se mnou poprvé před nemocnicí pravoslavný mnich Matěj Kosina. Když zpívám

začátek Žalmu 7, tak mi dojetím naskakuje tzv. husí kůže. “Hospodine, Bože můj,

k tobě se utíkám, zachraň mě a vytrhni z rukou všech, kdo mě stíhají, aby mě

jako lev nerozsápal ten, který odvléká, a kdo by vytrhl, není. Hospodine, Bože

můj, jestliže jsem něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních, jestliže

jsem odplácel zlem tomu, který mi přál pokoj, nebo z prázdných ohledů jsem

šetřil protivníka, ať nepřítel stíhá moji duši, chytí a zašlape do země můj

život, ať uvede v prach mou slávu. Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti

zuřivosti protivníků mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi

dal příkaz.“ Legitimovala mě policie ČR. Dal jsem jim přečíst rozhodnutí

přestupkové komise Brno-střed, že má hlučnost je v normě. Odjeli.

Prezident Hnutí Pro život ČR s poslancem Jiřím Karasem se mě zastali (8.7.2004)

Prezident Hnutí Pro život ČR zaslal poslanci Jiřímu Karasovi (8.7.2004)

Vážený pane poslanče, již přes rok pořádáme řádně ohlášené demonstrace před

porodnicí v Brně na Obilním trhu. Po opakovaných útocích jsme v souladu se

zákonem několikrát marně žádali Policii ČR o poskytnutí adekvátní ochrany

demonstrujícím a zabezpečení klidného průběhu demonstrací, ač je to její

povinnost podle par. 6 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o shromažďování občanů. 8.

července 2004 nás zástupce svolavatele, Mgr. Libor Halík, opět informoval o

fyzickém napadení a to dokonce za nečinného přihlížení policejní hlídky. Máte-li

možnost, prosíme Vás o pomoc, abychom se dovolali základních práv jako jakýkoli

jiný občan. V úctě Mgr. Radim Ucháč, prezident Hnutí Pro život CR

Poslanec Karas poslal ministru vnitra 13.7.2004

Adresát: Vážený pan Stanislav Gross ministr, Ministerstvo vnitra Nad Štolou 3,

170 34 Praha 7

Odesílatel: PARLAMENT CESKE REPUBLIKY, POSLANECKÁ SNĚMOVNA, JUDr. Ing. Jiří

Karas,

předseda Podvýboru pro krajany v zahraničí, místopředseda Stálé parlamentní

delegace do OBSE. V Praze dne 13. července 2004

Vážený pane ministře, prosím o prošetření a zjednání nápravy ve věci s níž se na

mne obrátil Mgr. Radim Ucháč, prezident občanského sdružení Hnutí Pro život ČR -

viz. příloha.

11.pochod a poděkování, že si nedala zabít dítě (15.7.2004)

11. brněnský pochod pro život – 2. sobota v červenci 2004

Konal se v sobotu 10.7.2004. Vyšli jsme z kostela svaté Rodiny a směřovali do

centra velkoměsta na ulici Českou, náměstí Svobody, Dominikánské nám.,

Šilingrovo nám. Pak jsme se okruhem vraceli ulicí Husovou k nemocnici na Obilním

trhu. Pochodovalo 65 lidí. Šel i katolický kněz Lubor D. Minorita v hábitu

MUDr.Bogdan nesl v čele největší kříž s nápisem “Nezabiješ nenarozené dítě“. Šel

s námi i Mgr.Farský, jeden z týmu překladatelů ekumenické Bible z Českobratrské

církve evangelické.

V pondělí 12.7.2004 slyším v BBC, že OSN kritizuje prezidenta USA Bushe za to,

že jeho vláda bojuje proti AIDS programem sexuální zdrženlivosti. OSN pokládá

manželskou sexuální věrnost i mimomanželskou sexuální zdrženlivost za nemoderní

křesťanský přežitek, který je třeba celosvětově odstranit. Kolem 12.00 se na

Obilní trh přišel podívat jistý muž a žena z Bratrstva sv.Pia X.

V úterý 13.7.2004 mi tato paní K. z Bratrstva sv.Pia X. celé 2 hodiny od 10.00

do 12.00 na Obilním trhu pomáhá. Bože, prosím, požehnej jí za to. Před 12.00 nám

pomohla i Jana R. a ve 12.00 nás navštívil Petr I. Hodně lidí nenávistně

nadávalo, ať dělám raději něco jiného, ale 2 ženy s námi sympatizovaly. Když

jsem se vracel od nemocnice, u kavárny někdo vykřikl, že se mnou nesouhlasí.

Vzápětí mě doběhla za rohem mladá žena a děkovala mi. Řekla, že studuje na

vysoké škole filosofii a uvědomuje si, co všechno musím od nadávajících vydržet.

Od těch nevěřících i od některých věřících. Sama je věřící. Podepsat petici na

mou podporu se však bála. Ale i tak díky Bože za její povzbuzení. Pak jsem si

vesele zpíval: “Sláva Bohu“. Bože, prosím, dej jí více víry, která i hory

přenáší a vše potřebné k životu věčnému. Dej Bože, aby ani svým oblečením (hodně

poodkrytým poprsím) nevyzývala (pravděpodobně nevědomky) cizí muže k hříchu

smilstva.

Ve středu 14.7.2004 jsem stál před nemocnicí s historikem Radomírem Malým, Marií

M., neznámou paní a s Janou R. Dvakrát začalo poprchávat. Pomodlil jsem se, aby

přestalo. Přestalo. Proto jsme mohli dál rozdávat letáčky. Večer televize

informuje, že Nizozemsko, Švédsko a Dánsko už umožňují homosexuálním párům

adopci dětí ze sirotčince. To znamená, že tyto 3 státy vyšly vstříc pedofilům

mezi homosexuály. Nenápadně de facto zlegalizovaly pedofilii, pokud se koná

uvnitř homosexuální rodiny. Chudáci pedofilně zneužívané děti. Prezident Bush a

Kongres USA chtěli upřesnit americkou ústavu dodatkem, že manželství je možné

jen mezi mužem a ženou. Upřesnění zabránil Senát USA.

Ve čtvrtek 15.7.2004 stojím na Obilním trhu. Neznámý muž se přišel přede mnou

obhajovat, že on se ženou zde před rokem a půl dal zabít své dítě, neboť lékař

mu řekl, že je nemocné. Jedna žena mi přišla poděkovat, že má normální dítě, že

je ráda, že si ho nedala zabít.

V pátek 16.7.2004 jsem byl na Obilním trhu s vozíčkářem Františkem Bubeníkem,

Janou R., Lucií Š. a paní Ku. Chvíli nás zde navštívil JUDr.P. a Ilona M. V

11.05 mi muž v bílých montérkách vyhrožoval, že mě přijde polít primalexem.

Telefonuji proto na policii ČR č.158. V 11.25 projíždí kolem mě první auto

policie ČR, ale nezastavuje. V 11.35 projíždí druhé auto policie ČR, ale

nezastavuje. Hned za ním přijíždí třetí auto policie ČR. To zastavilo. Policista

vystoupil a byl zde s námi do 11.48. Násilník uviděl zdálky 3 policejní vozy a

nedostavil se. V noci se mi zdály sny, které mne zastrašovaly. Odmítám je ve

jménu Ježíše Krista vzkříšeného.

V pondělí 19.7.2004 slyším zprávu BBC, že 10% obyvatel Francie jsou muslimové.

Premiér Izraele vyzývá francouzské Židy, aby se proto raději odstěhovali do

Izraele. (Židů žije ve Francii jen 600 000.) Před nemocnicí stojím s Janem H.

Jistá pacientka nám dosvědčuje, že cedule přednosty kliniky je lživá, neboť 2

ženy, které s ní ležely na pokoji byly zde v červnu a v červenci 2004 na

interupci. Místopředseda Parlamentu Evropské unie Čech Ouzký (ODS) smutně

konstatuje v BBC, že každý europoslanec má povolen pouze 1 den a 1 týden v roce

na kontakt se svými voliči. Taková je evropská demokracie v praxi.

V úterý 20.7.2004 mě a vozíčkáře Františka Bubeníka na Obilním trhu fotil muž z

deníku Rovnost, avšak na nic se nás nezeptal. Co zamýší? Kéž se to zlo, co

zamýšleli proti nám, obrátí proti nim, Bože. V Immaculatě čtu příběh bývalého

srbského potratáře, gynekologa, který přestal s umělými potraty díky opakovaným

strašidelným snům. Stal se pak praktikujícím pravoslavným křesťanem. Dal

namalovat ikonu zobrazující cestu do Pekel pro ty, kteří zabíjí a spoluzabíjí

nenarozené děti. Její kopii mám doma.

Podle zpráv z radia Vatikán, španělští katoličtí biskupové protestují proti

manželství homosexuálů, které hodlá levicová vláda a Parlament Španělska r.2005

zavést (zavedla a to včetně adopcí dětí do homosvazků).

Ve středu 21.7.2005 jsem byl na Obilním trhu s Jiřím Z. a Marií M. Lidé si brali

více letáčků než v předchozích dnech. Vzala si i 1 zdravotnice. V noci na

radiožurnálu oznamují, že Česká republika musí v r.2005 darovat 28 miliard Kč do

ústředí Evropské unie v Bruselu.

Ve čtvrtek 22.7.2005 jsem byl na Obilním trhu s vozíčkářem Františkem Bubeníkem

a s Marií M. Petici na naši podporu podepsal bývalý katolický bohoslovec, který

se však oženil. Teď si nesl z porodnice druhé miminko. Miminku jsem dal

požehnání. Já zpíval Žalmy a z okna nemocnice vedle mě zněla silně hudba z

rádia. Nemocnice na mě přesto zavolala městské strážníky, že prý hlučím. Jakmile

přijeli, v nemocnici vypnuli rádio. Strážník mi řekl, že nemocnici ve

skutečnosti nevadí hluk, ale má slova Žalmů. Neznámý mladík se do toho vložil:

“Vždyť je přece svoboda projevu!“ Tak strážníci zase odjeli. Pak jsme mluvili s

tou těhotnou paní, která se nás už několikrát zastala a Bůh ji za to odměnil

tím, že jí přestaly těhotenské komplikace. Bude rodit 8.8.2004. Bože, prosím,

pomoz jí i miminku. Podle Českého statistického úřadu se od r.1990 v České

republice počet dětí narozených neprovdaným ženám ztrojnásobil. V posledním roce

u nás už 30% ze všech narozených dětí patří párům žijícím tzv. na hromádce.

Podle zpráv z České televize z 50 000 iráckých a afgánských zajatců držených

Američany došlo k zneužívání pouze u 94 osob. Podle statistik, které uvedlo

zpravodajství televize Nova je v České republice druhá nejmenší porodnost na

světě. Porodnost činí 1,18 dítěte na 1 ženu od puberty do přechodu. Nejnižší

porodnost na světě má současná Ukrajina.

Poslanec Karas se mne zastal v Lidových novinách (22.7.2004)

Policisté neochránili občany. Kdo zakročí?

22.07.2004, Lidové noviny

http://prolife.cz/zpravy/?zid=292

http://www.kdu.cz/default.asp?page=311&idr=132&IDCl=12525

Veřejně prospěšná organizace Hnutí pro život ČR již přes rok pořádá řádně

ohlášené demonstrace před porodnicí v Brně na Obilním trhu. Apeluje tak na

svědomí žen, které zde nechávají usmrtit své počaté děti. V České republice,

která je zemí s ústavou zaručenou svobodou projevu, je tato akce zcela normální

a není v rozporu se žádným právním předpisem.

Udivuje mne proto, že občané, kteří se před porodnicí pravidelně shromažďují,

jsou čas od času slovně i fyzicky napadáni. A to dokonce za nečinného přihlížení

Policie ČR, jejíž asistenci si organizátoři vzhledem k množícímu se násilí sami

vyžádali.

Poslední fyzický útok provedl 8. července dopoledne neznámý muž, který uhodil

pěstí do prsou účastníka demonstrace - kněze, držícího velký kříž. Opodál

hlídkující policisté dělali, že nic nevidí, a dostavili se, až když pro ně

doběhly dvě účastnice akce. Útočník zatím pohodlně zmizel, takže policistům

nedělalo potíže konstatovat, že pachatele nelze nalézt.

Neobjektivní výkon služby

Oba policisté byli z obvodního oddělení Žabovřesky. Namísto, aby včas zakročili

proti zjevnému fyzickému násilí a zadrželi pachatele, jehož měli ani ne sto

kroků od sebe, poradil jeden z policistů ženě, které se akce na záchranu

dětských životů nezamlouvala, aby podala na organizátory trestní oznámení.

Napadenému občanovi tentýž policista zároveň zakázal zpívat biblický žalm,

ačkoliv městská část Brno-střed již před časem šetřením zjistila a konstatovala,

že tento hlasový projev nelze pokládat za nadměrný.

Přístup policistů bohužel nesvědčí o objektivním výkonu služby, ale o pohrdání

ochranným posláním policejního sboru. Jestliže takto postupují sami strážci

pořádku, jaké chování mohou očekávat od narušitelů, surovců a násilníků? Není

tento způsob policejní služby spíše návodem k další trestné činnosti?

Autor je poslanec KDU-ČSL

(Doplňuji: Místostarostka MČ Brno-střed Vlasta Svobodová se v Lidových novinách

z 3.8.2004 na str.13 naopak postavila proti mně)

Zatčen starostou, strážníky naložen do auta (23.7.2004)

V pátek 23.7.2004 jsem od 10.00 do 12.00 pořádal pouliční shromáždění (řádně

oznámené úřadu městské části Brno – střed dne 9.6.2004) podle zákona č.84/1990

Sb. V černé klerice duchovního jsem se zpěvným hlasem (bez použití jakéhokoliv

tlampače či megafonu) modlil z knihy Žalmů. Bylo to na veřejném chodníku

Jiráskovy třídy před vchodem do porodnice na Obilném trhu v Brně. Vedle mě seděl

na invalidním vozíku František Bubeník, který držel v rukou kříž s nápisem

“Nezabiješ nenarozené dítě“. Kolem obcházel Pavel Kocanda, který rozdával

informační písemné materiály. V 11.20 ke mně přistoupili 2 příslušníci městské

policie a vyzvali mě, abych je následoval ke služebnímu vozu (dodávce), který

nebyl z místa shromáždění vidět. Poprosil jsem pana Kocandu, aby mě jako svědek

doprovodil. Příslušníkům jsem na požádání předložil svůj občanský průkaz. S

příslušníky byl osobně starosta městské části Brno – střed Josef Kameníček,

který je řídil. U velkého služebního vozu městské policie mi pan starosta

Kameníček sdělil obvinění, že jsem modlitbou před porodnicí porušil vyhlášku

města Brna, neboť někteří občané si mu opakovaně stěžovali, že jim má veřejná

modlitba vadí. Za to mi starosta vyhrožoval soudním procesem. Když jsem panu

starostovi odpověděl, že zákony České republiky o svobodě projevu a právu

shromažďovacím nemůže zrušit městská vyhláška, tak dal pokyn policistům. Proto

mě příslušník městské policie č.0654 vyzval, abych nastoupil do jejich

služebního vozu. To jsem odmítl. Tento příslušník mi to pak dal rozkazem se

slovy, že pokud neuposlechnu, tak poruším zákon České republiky o městské

policii a oni se pak budou muset ke mně podle toho zachovat. Odpověděl jsem, že

nastoupím, pokud si budu moci vzít s sebou do jejich vozu jako svědka pana

Kocandu. Velící příslušník č.0654 mi svědka zakázal a poručil mi nastoupit

samotnému. Dodal, že pokud odmítnu beze svědka nastoupit do jejich vozu městské

policie, tak tím poruším zákon České republiky a oni se podle toho budou muset

ke mně zachovat. Pochopil jsem, že násilí ze strany 4 patřičně vyzbrojených

příslušníků městské policie a 1 neozbrojeného starosty bych se neubránil, a tak

jsem musel nastoupit do vozu se 4 příslušníky městské policie. Jejich služební

čísla byla: 0654, 0084, 0822, 0901. Pomocí lži a vyhrožování násilím mě donutili

nastoupit. Existuje na to svědek David K. Dovezli mě na vrátnici služebny

městské policie Brno – střed. Bylo 11.55., pátek 23.7.2004, den mých jmenin.

Toho dne mám podle občanského kalendáře svátek. Dostal jsem od Pána Boha dárek.

Zde telefonicky Stanislav H., právník, z mého mobilního telefonu oznámil

příslušníkovi č.0654, že porušil zákon a tento příslušník mi poté nebránil pěšky

odejít. Odešel jsem. Stalo se mi to, co je Žalmu 89, verši 23-25: “Nepřítel ho

nepřekvapí a bídák ho nepokoří. Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo

ho nenávidí. Bude s ním mé milosrdenství a věrnost…“ Tímto děkuji především

Bohu, pak Panně Marii, ctihodnému Martinu Středovi (vítěznému obránci Brna před

mnohanásobnou švédskou přesilou v r.1645), všem andělům a svatým a také Radimu

Ucháčovi, poslanci Parlamentu ČR Jiřímu Karasovi (jeho telefonát však městský

policista č.0654 odmítl převzít), právníku Stanislavu H. a všem ochráncům

zbytečně zabíjených nemluvňat a zbytečně trpících matek.

Cestou v policejním voze jsem se mobilem zkontaktoval s poslancem Parlamentu ČR

Karasem a s prvním právníkem Stanislavem H. Právník řekl velícímu strážníkovi ať

mne, neoprávněně zadrženého, okamžitě propustí. Strážník to udělal. Přesto mě

pak přestupková komise Brna-střed obvinila z přestupku (Až 20.6.2005 přestupková

komise oznámila, že spáchání přestupku mi nebylo spolehlivě prokázáno.).

Právník mi pak vysvětlil podrobně:

Vážený pane Halíku,

podle § 11 odst. 1 zákona o obecní policii je strážník oprávněn požadovat

vysvětlení a v případě potřeby vyzvat osobu, aby se ve stanovenou dobu dostavila

na určené místo k sepsání zápisu o podaném vysvětlení nebo předložila potřebné

doklady.

Podle odst. 2 jste povinen se výzvě podle odst. 1 vyhovět.

Podle odst. 8 :

Nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě podle

odstavce 1, může být k sepsání zápisu o podaném vysvětlení předvedena.

Podle § 12 odst. 2 zákona o obecní policii je strážník oprávněn požadovat osobu

k prokázání totožnosti:

jde-li o osobu, vůči které provádí úkon k plnění úkolů obecní policie,

jde-li o osobu podezřelou ze spáchání přestupku

jde-li o osobu, od níž bude třeba požadovat vysvětlení podle § 11 (viz výše).

Podle § 13 je strážník oprávněn předvést na policii osobu, která odmítla vyhovět

výzvě k prokázání totožnosti podle § 12 odst. 2.

Z výše uvedeného vyplývá, že jestliže jste byl v rozhodné době jako svolavatel

řádně ohlášeného shromáždění na ohlášeném místě, byl to dostatečně závažný důvod

k tomu, byste nevyhověl výzvě - odejet okamžitě s hlídkou městské policie k

sepsání zápisu - neboť jste pokojně a řádně vykonával ústavně zaručené právo

shromažďovací, což byl závažný důvod. Když jste se prokázal občanským průkazem,

měla Vás městská policie předvolat na adresu Vašeho trvalého bydliště, abyste se

dostavil k sepsání zápisu.

Postup policistů proti Vám -vykonavateli ústavně zaručeného práva

shromažďovacího -, kteří Vám sdělili, že musíte s nimi okamžitě odjet k sepsání

zápisu o podaném vysvětlení, s tím, že nemáte právo toto odepřít, ačkoliv jste

se prokázal občanským průkazem a Vaše totožnost byla zjištěna, byl v rozporu se

zákonem.

Měl jste závažný důvod k odepření nevyhovět žádosti okamžitě s nimi odjet, neboť

jste byl pořadatel shromáždění = závažný důvod odepřít.

Dále formulace § 11 "v případě potřeby vyzvat osobu, aby se ve stanovenou dobu

dostavila na určené místo" neznamená ihned odjet (nechat se sebrat).Obvyklý a

přiměřený postup je písemné předvolání.

Pokud se pro příště bude něco podobného opakovat navrhuji :

ukázat doklady a nechat jim opsat údaje a odpovídat na jejich otázky, zaznamenat

si čísla strážníků a jejich velitele,

pokud budou chtít, abyste okamžitě s nimi odjel pod záminkou sepsání záznamu,

sdělte jim, že tam neučiníte, protože jste pořadatel shromáždění a jako takový

musíte být přítomen, a k odepření máte závažný důvod, pokud budou na tom trvat,

podvolit se a nenechat se vyprovokovat k nějakému pošťuchování nebo incidentu a

odjet s nimi, přitom jim sdělte, že překračují svoji pravomoc, jednají

nepřiměřeně.

Rád Vám budu nápomocen. S poděkováním a pozdravem Stanislav H. (právník)

Právník to vysvětlil i dalším:

Jednalo se o protiprávní zadržení občana přímo starostou Brna-střed (Josefem

Kameníčkem) a 4 strážníky městské policie (č. 0654-velitel, 0084, 0822, 0901),

které se formálně opíralo o § 11 odst. 1 zákona o obecní policii.

Podle toho, co mi pan Halík řekl v pátek do telefonu, jsem mu téhož dne poslal

stanovisko. V neděli mi pan Halík poslal podrobné vyprávění sledu událostí,

proto posílám toto upřesnění.

Na první pohled (formálně) byl postup městské policie v souladu s § 11 zákona o

obecní policii, podle něhož je strážník oprávněn v případě potřeby vyzvat osobu,

aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání zápisu o podaném

vysvětlení nebo předložila potřebné doklady.

- Panu Halíkovi starosta sdělil, že porušuje vyhlášku města Brna (nadměrný hluk

na veřejném prostranství apod.) a byly stížnosti na veřejnou modlitbu. Pan Halík

nepoužívá tlampač, megafon ani jinou aparaturu, se správně odvolal na výkon

práva shromažďovacího v souladu s právním řádem ČR. Poté bez dalšího dal

starosta pokyn strážníkům, aby pana Halíka vyzvali k odjezdu s nimi. Panu

Halíkovi bylo nakonec vyhrožováno v tom smyslu, že pokud nenastoupí do vozu,

poruší zákony ČR a budou se k němu podle toho chovat (to se rovná pohrůžce

použití donucovacích prostředků).

Do vozu jsem panu Halíkovi telefonoval a rovněž mluvil s velitelem zásahu. Na

moji otázku, proč pana Halíka zadrželi, mi řekl, že pana Halíka nezadrželi, ale

souhlasil s tím, že s nimi pojede, aby byl sepsán zápis o podaném vysvětlení.

Následně jsem pana Halíka poučil, že je oprávněn vystoupit a pokračovat ve

shromáždění, neboť k jeho zadržení není zákonný důvod a k sepsání zápisu, ať si

ho předvolají písemně. Když tohle pan Halík řekl veliteli zásahu, slyšel jsem v

mobilním telefonu hovor v policejním autě v tom, kde zaznělo (asi velitel) :

"Mám proti Vám použít donucovací prostředky ?"

(Podle § 18 zákona o obecní policii jsou donucovací prostředky :

hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany, slzotvorné prostředky, obušek, pouta,

úder služební zbraní, hrozba služební zbraní, varovný výstřel ze služební

zbraně). Policista měl patrně na mysli pouze pouta, ale byla to jednoznačná

hrozba z jejich strany.

- Jednalo se o protiprávní výhružku použití donucovacích prostředků, neboť podle

§ 18 odst. 2 je strážník oprávněn donucovací prostředky použít jen k ochraně

bezpečnosti jiné osoby nebo své vlastní nebo majetku, k zabránění výtržnosti,

rvačce nebo jinému jednání, jímž je vážně narušován veřejný pořádek. Pouta může

strážník použít jen při předvedení osoby, která klade odpor, nebo při omezení

osobní svobody. Vzal jsem si velitele opět k telefonu, řekl jsem mu, že výhružku

jsem slyšel, a že překračují svoji pravomoc a obrátíme se na Policii ČR. Po té

pana Halíka pustili.

K tomu, aby městská policie trvala na tom, aby s nimi pan Halíkm okamžitě odejel

nebyly splněny předpoklady. Podle § 11 odst. 1 zákona o obecní polici sice

strážník může v případě potřeby požadovat, aby se občan dostavil v určenou dobu

na určené místo k se sepsání zápisu o podaném vysvětlení. Podle § 11 odst. 3

však policista může občana předvést (tzn. nedobrovolně) k sepsání zápisu podle §

11 odst. 1 jen tehdy, jestliže se bez dostatečné omluvy nebo bez závažných

důvodů nevyhoví výzvě podle § 11 odst. 1. Z toho vyplývá, že pan Halík správně

odepřel s nimi odjet, protože měl naléhavý důvod - pořadatelství a výkon

shromažďovacího práva. Pan Halík však argumentoval v tom smyslu, že vykonává

shromažďovací právo /přičemž byl pořadatel/.

Významná je i ta okolnost, že policisté měli tzv. velký vůz, ve kterém se

obvykle přímo na místě sepisují záznamy a protokoly. Proto nebyl důvod odjíždět

na služebnu Brno-střed.

Shrnutí :

Fakticky se jednalo o neoprávněné zadržení pana Halíka pod pohrůžkami donucení.

Postup policie měl být formálně kryt § 11 odst. 1 zákona o obecní policii.

Postup policie byl však v rozporu s 11 odst. 1 zákona o obecní policii (nebyl

závažný důvod záznam sepisovat hned a rovněž bylo možné sepsat ve "velkém autě"

a nikoliv odjet na služebnu). Pan Halík odepřel oprávněně, neboť výkon

shromažďovacího práva je závažný důvod ve smyslu § 11 odst. 3 zákona o obecní

policii. Pan Halík o tomto nebyl vůbec poučen a jen byl nátlakem a pohrůžkami

nucen s nimi odjet. Postup policie byl nepřiměřený a v rozporu se zákonem. V

autě bylo panu Halíkovi vyhrožováno bezprostředním použitím násilí.

Přítomnost a přímé velení starosty Josefa Kameníčka při nucení pana Halíka, aby

nastoupil do antonu je alarmující. Starosta by měl být hnán k politické

odpovědnosti.

Umělé oplodňování starobních důchodkyň (26.7.2004), útok televize

V pondělí 26.7.2004 jsem stál na Obilním trhu s Pavlem K. z Břeclavi a nově i s

Jarmilou V. Paní K. mi pomohla v 11.45-12.00. Při odchodu od nemocnice mě na

křižovatce zastavila více než šedesátiletá Rakušanka, že chce otěhotnět. Její

muž vypadal o hodně mladší. Chtěla abych jí k tomu udělil požehnání. Já se

zalekl jejího věku. Ji to nevyvedlo zmíry. Sama vzala mou ruku a udělala si jí

na sobě znamení svatého kříže. Teprve pak jsem se vzchopil a řekl jim, že umělým

oplodněním ve zkumavce (IVF – in vitro fertilizací) zabijí 8 embryí (dětí), což

je hřích. Ona mi tvrdila, že ona použije k oplodnění jen 2 vajíčka a prosila mě,

ať se za ni modlím. Když jsem chtěl její adresu, že jim podrobněji vysvětlím

umělé oplodnění ve zkumavce, odmítla to. Naznačila, že se ještě uvidíme, až se

jim narodí to druhé dítě. První dvou a půl leté dítě měli v autě.

Pak mě oslovila s dojetím a vážně jedna babička: “Vy nesete kříž za nás

všechny.“ Moje manželka cítila před pár dny první pohyby šestého miminka.

V úterý 27.7.2004 jsem stál před nemocnicí s Jarmilou V. a s Vítězslavem N. o

berlích. Díky Bože, že přestalo pršet, když jsme byli na Obilním trhu. Lékař z

nemocnice na Pekařské ulici se dal se mnou na Obilním trhu do debaty. Řekl, že v

nemocnici na Pekařské ulici se běžně dělají načerno eutanázie. Příbuzní dají

lékaři 50 000 Kč a on zabije. Do pitvy se však napíše, že zabitý zemřel

přirozenou smrtí. S jeho orgány se načerno obchoduje při transplantaci. Byla do

toho zapojena celá nemocnice a nedávno to zveřejnila televize. V 11.45 se na

Obilní trh dostavili městští strážníci se starostou Kameníčkem a s redaktorkou

České televize Sopouškovou. Vítězslav N. zaslechl, jak se redaktorka vztekle ptá

starosty: “Proč ho ti policajti nezabásnou?“ Starosta: “Protože se ho bojí.“

Díky Bože, že se mě bojí, jako se báli kdysi Madianští Gedeona, ač byli v

přesile. Redaktorka mě pozvala na 17.30 do televizního studia. Do přímého

přenosu jihomoravského večerníku. Prezident Hnutí Pro život ČR Radim Ucháč mi

poté vhodně poradil, jak komunikovat v přímém přenosu. Studio je vedle kostela,

v němž leží nerozpadlé tělo ctihodného kněze Martina Středy, obránce Brna v

r.1645. Tam jsme se od 17.15 s Jarmilou V. pomodlili. Ve studiu před natáčením

jsem v duchu opakoval: “Sláva Tobě Pane, sláva Tobě Bože.“ V čase “Večerníku ČT“

od 18.00 pustili do jihomoravského okruhu televize následující sestřih, který

utvořila Petra Sopoušková:

----------------------

Název: Bojuje proti potratům

Zdroj: Televize ČT1

Datum vydání: 27. 7. 2004

Autorka: Petra Sopoušková

Relace: Jihomoravský večerník

Moderátorka: Lenka Solanská

Svérázným způsobem protestuje proti potratům kněz pravoslavné církve Libor

Halík. Už více než rok zpívá žalmy a rozdává letáky před brněnskou porodnicí na

Obilním trhu. Snaží se tak přesvědčit lidi o tom, že interupce je vražda. Podle

vedení nemocnice ale svým hlasitým projevem obtěžuje pacientky po operacích a

také maminky s novorozeňaty. Na radnici městské části Brno-střed si už na něho

stěžovalo asi 800 lidí. Starosta ale nemá žádný zákonný prostředek, jak ho od

porodnice vykázat.

Kněz Libor Halík stojí před vchodem do porodnice každý všední den už více než

rok. Zpěvem a rozdáváním letáků bojuje proti potratům.

Leona Duarte, maminka: Obtěžuje mě to, protože si myslím, že to vůbec působí

jako na psychiku tady na těhotné ženy, na matky s dětmi a vůbec.

Jiří Jelínek, náměstek ředitele Fakultní nemocnice Brno: Máme zde i pacientky

onkologické, těžce nemocné, které si stěžují.

Libor Halík, pravoslavný kněz: Takže ono je to fifty fifty. Jedna jedna. Někdo

je proti, někdo je se mnou. To tak je v každé věci.

Žena: Vy jako muž víte něco? To je nejlepší, když muž káže ženám něco.

Radnice má stížnosti 600 lidí. Nikdo ale zatím kněze nedokázal přesvědčit, aby

přestal pacientky rušit. Radnice se obrátila i na soud. Ten rozhodl, že zpěv na

chodníku nemůže zakázat.

Josef Kameníček, starosta MČ Brno-střed: Můžete být někde v parku.

Libor Halík, pravoslavný kněz: Tady jsem aktuální. Jsem tady jako maják před tím

skaliskem, o které se tříští ty životy těch malých dětí.

Kněz Libor Halík chce před porodnicí protestovat do té doby, dokud tady lékaři

budou provádět interrupce. Ti ale tvrdí, že těhotenství přerušují pouze ze

zdravotních důvodů a přestat s tím proto nehodlají.

---------------------------------------

Doplňuji, že zde zaměstnankyně České televize šířila lži:

1) Autorka - redaktorka si protiřečí, neboť na začátku vysílání dala

zprávu, že: “Na radnici městské části Brno-střed si už na něho stěžovalo asi 800

lidí.“ Před závěr vysílání dala zprávu jinou: “Radnice má stížnosti 600 lidí.“

2) Autorka - redaktorka tvrdí, že: “Radnice se obrátila i na soud.“ Ve

skutečnosti jsem se na soud obrátil já, Libor Halík. Zažaloval jsem radnici a

vyhrál jsem.

**************** Pak mě pozvali mluvit do přímého přenosu. Bůh mi pomohl.

V přímém přenosu televize (27.7.2004)

Moderátorka Lenka Solanská: A kněz Libor Halík je i hostem dnešního

Jihomoravského večerníku, dobrý večer.

Libor Halík, kněz pravoslavné církve (LH): Dobrý večer.

Moderátorka (M): V porodnici na Obilním trhu se provádí interupce pouze ze

zdravotních důvodů. To znamená, že je ohrožen život matky nebo plod je těžce

geneticky poškozen. Vy odmítáte i tyhle potraty?

LH: Potrat je vždycky vraždou.

M: To je váš názor, ale vy odmítáte i tyhle potraty ze zdravotních důvodů?

Protože ta žena je skutečně ohrožená třeba na životě.

LH: Tak na té nemocnici je taková cedule, kterou tam umístil profesor přednosta

kliniky Ventruba. Zde napsal, že tam nejsou žádné interupce. To znamená, že já

tam jsem dál, protože tam interupce pořád jsou. Proč ta cedule není pravdivá?

M: Ptám se. Jak jsme ale už slyšeli v reportáži, provádí se tam interrupce

skutečně pouze v závažných případech, v kterých není vyhnutí.

LH: Ano a já se ptám, proč tam je cedule, že tam nejsou žádné interupce.

M: Tak to už je možná otázka pro pana Ventrubu. Vy ale přesto máte docela

hlasitý projev, zpíváte, rušíte tam matky i děti. Nevadí vám to? Nejde to

trošičku proti té vaší filozofii?

LH: Tak za mnou také chodí některé matky s dětmi, které mi děkují, že tam zpívám

a že se tam modlím. Například jedna maminka mi nedávno řekla, že tam byla na

porodu. Měla císařský řez, potom miminko jí odnesli a ona ho nemohla v tu chvíli

najít. Tak byla zoufalá a najednou slyšela moji motlitbu žalmu a potěšilo ji to

a povzbudilo a přišla mi to říct.

M: Přesto některé pacientky ale rušíte? Samozřejmě vy máte právo na to tam být.

Přesto, když vy je rušíte, nemyslíte si, že také tím určitým způsobem

poškozujete jejich práva? Myslím těch matek, které se cítí rušené a kterým to

vadí.

LH: Já si myslím, že život je to nejcennější, co každý člověk má. Každý kdo se

narodil a měl tu šanci se narodit si života váží. Proč bychom neměli dát šanci i

těm ostatním, kterým je v tom bráněno.

M: Samozřejmě, ale uznáváte tedy, že ty ženy, které si nepřejí, aby byly rušeny,

že na to nemají právo?

LH: Já si myslím, že nejvíce to vadí těm lékařům, kteří dělají ty interupce. Oni

potom proti mně popouzejí i ty ženy.

M: V ČR je přerušení těhotenství ale ze zákona povoleno a je tedy na svobodné

vůli každé matky, jestli si dítě nechá nebo nenechá. Neměl byste jít spíše

protestovat před parlament?

LH: Až do roku 1957 byla interupce pokládána za vraždu. A to i lékaři.

M: Ale jsme v roce 2004?

LH: Ale tehdejší lékaři nebyli hloupí. Nebyli hloupější než ti současní. Toto

spíše souvisí s charakterem než s pokrokem medicíny, protože od té doby od 80.

let existuje ultrazvuk a na tom ultrazvuku je jasně vidět, že to miminko je

miminko, že to je člověk a také došlo k rozvoji genetiky a víme, že se z toho

embrya nemůže vyvinout žádný králík ani ryba, ale vždycky jen a pouze člověk.

M: Ano, já vám děkuji za vaše názory. Mějte se hezky a na shledanou.

LH: Díky, na shledanou.

---------------------------------------------

Doplňuji, že zde moderátorka České televize šířila lži. Tvrdila, že: “V

porodnici na Obilním trhu se provádí interupce pouze ze zdravotních důvodů. To

znamená, že je ohrožen život matky nebo plod je těžce geneticky poškozen.“ Ve

skutečnosti nejčastějším zdravotním důvodem k interupci do 12.týdne těhotenství

je to, že žena neplánovaně otěhotní při užívaní antikoncepčních tablet nebo při

zavedeném nitroděložním tělísku. Jiným zdravotním důvodem k interupci do

12.týdne těhotenství je to, že ženám ještě není 15 let, nebo překročily 40 let,

i když jsou zdravé. V těchto případech není těhotenstvím a porodem ohrožen život

matky, ani plod není těžce geneticky poškozen. Zdravotní důvody definuje

Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky ze 7.11.1986,

kterou se provádí zákon ČNR č.66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství

(75/1986 Sb.) se změnou: 467/1992 Sb.

--------------------------------------------

V 19.15 vysílala ČT1 hlavní celostátní zpravodajství “Události“. Do nich znovu

umístila celý sestřih Petry Sopouškové o Obilním trhu z Jihomoravského

večerníku. Jedinou změnou bylo to, že na celostátním okruhu řekli na začátku i

na konci reportáže, že vadím ne 800 lidem, jak tvrdili na jihomoravském okruhu,

ale jen 600 lidem. (Co to je 600 nespokojených lidí, když 20 000 lidí nám

vyjádřilo své sympatie tím, že si od nás vzalo letáček.) Změna byla následující:

Název: Kněz protestující před porodnicí

Zdroj: Televize ČT1

Datum vydání: 27. 7. 2004

Autor: Petra Sopoušková

Relace: Události – celostátní vysílání 19.15-20.00

Moderátoři: Josef Maršál, Jolana Voldánová

Pravoslavný kněz Libor Halík už víc než rok protestuje proti interupcím před

brněnskou porodnicí na Obilném trhu. Zpívá žalmy a rozdává letáky, kterými se

snaží přesvědčit o tom, že interupce je vražda. Podle vedení nemocnice ale svým

hlasitým projevem obtěžuje pacientky po operacích i maminky s novorozeňaty. Na

radnici městské části Brno-střed si na něj už stěžovalo asi 600 lidí.

Poslanec J.Karas poslal ministru vnitra podruhé žádost o zjednání nápravy

(28.7.2004):

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY POSLANECKÁ SNĚMOVNA, JUDr. Ing. Jiří Karas,

předseda Podvýboru pro krajany v zahraničí místopředseda Stálé parlamentní

delegace do OBSE

Adresát: Vážený pan Stanislav Gross ministr vnitra ČR Nad Štolou 3, 170 34 Praha

7

V Praze dne 28.7.2004

Vážený pane ministře,

dopisem ze dne 13. 7. 2004 jsem Vás požádal o prošetření svévolného postupu

brněnské policie. Ta počátkem července nečinně přihlížela fyzickému napadení

pravoslavného kněze Libora Halíka, když se ve skupině věřících zúčastnil řádně

ohlášené demonstrace před porodnicí v Brně na Obilním trhu. Veřejně prospěšná

organizace Hnutí pro život ČR touto akcí pravidelně apeluje na svědomí žen,

které zde nechávají usmrtit své počaté děti. V České republice, která je zemí s

ústavou zaručující svobodu projevu, je taková akce normální a není v rozporu se

žádným právním předpisem.

Přesto jsou účastníci tohoto pokojného shromáždění čas od času slovně i fyzicky

napadáni. Poslední fyzický útok provedl neznámý muž, který uhodil pěstí do prsou

kněze, držícího kříž. Opodál hlídkující policisté dělali, že nic nevidí, takže

útočník stačil zmizet, než se policie - až na přivolání - dostavila na místo

činu. Protože tento policejní přístup zjevně nesvědčí o objektivním výkonu

služby, žádal jsem Vás o prošetření a zjednání nápravy.

Vaši odpověď jsem ještě ani nedostal, když proti duchovnímu Halíkovi nezákonným

způsobem znovu zakročila policie, tentokrát městská. Čtyři policisté z městské

části Brno střed i s tamním starostou Josefem Kameníčkem v pátek 23.7.2004

přinutili kněze pod pohrůžkami nastoupit do policejního vozu, kterým ho odvezli

na služebnu městské policie. Starosta, který k tomuto zákroku dal pokyn, kněze

předtím obvinil, že modlitbou porušil městskou vyhlášku, neboť někteří občané si

mu prý stěžovali, že jim veřejná modlitba vadí, a vyhrožoval duchovnímu soudním

procesem.

Důvod omezení osobní svobody, tj. předvedení na služebnu, starosta ovšem

nesdělil, nehledě na to, že podle zákona o obecní policii žádný takový důvod

neexistoval, protože kněz prokázal svou totožnost občanským průkazem. Předvést

je totiž možné osobu, která odmítla vyhovět výzvě k prokázání totožnosti. Pokud

ale občan prokáže svou totožnost, nelze jej proti jeho vůli kamkoliv odvléci.

Naopak bylo možné a v plném souladu se zákonem o městské policii takového občana

vyzvat, aby se dostavil v určenou dobu na určené místo (avšak nikoliv okamžitě)

k sepsání zápisu o podaném vysvětlení.

Zarážející na tomto případu policejní libovůle je i fakt, že sama městská část

Brno střed před časem konstatovala, že hlasový projev L.Halíka na tomto

shromáždění nelze považovat za nadměrný. Pikantní je také skutečnost, že po

telefonickém upozornění soukromého právníka, že policie porušila zákon,

policisté bez sepsání jakéhokoliv zápisu duchovního okamžitě propustili. Obávám

se, že to svědčí jak o neznalosti zákona ze strany pana starosty a městské

policie, tak o zřetelném úmyslu neoprávněného zastrašování.

Vážený pane ministře, proto jistě chápete, že se na Vás obracím s nejvyšším

znepokojením a naléhavě Vás žádám o neprodlený zásah.

Chtěli kvůli orgánům na transplantaci zprovodit ze světa její sestru (29.7.2004)

Ve středu 28.7.2004 mi na Obilním trhu pomáhala Jarmila V. Neznámý chlap v

mylném domnění, že jsem celibátní katolický kněz, mi vyhrožoval zmlácením. Druhý

chlap na mě poslal městské strážníky. Když nás strážníci přesvědčovali, že

všechny maminky v této nemocnici obtěžujeme, právě vstupovali do nemocnice mladí

manželé s miminkem a radostně na nás zavolali: “Chvála Kristu!“ To jsem hned

připomněl velícímu strážníkovi. Ztratil argumenty. Díky Bohu. Poté to strážníci

vzdali a odjeli. Ilona M. z protestantské církve nám před nemocnicí vyprávěla,

že když zde před 6 lety ležela, tak tu vnímala temnou atmosféru, přestože se

modlila. Ale od doby, co se před nemocnicí modlíme hlasitě Žalmy, tak je uvnitř

nemocnice atmosféra prosvětlená. Cítí se zde jako pacientka volně, i když

někteří lékaři proti nám zuří. Řekla, že telefonovala přátelům z různých

protestantských církví, aby se za mě modlili. Přišla sem i zkušená dětská sestra

důchodkyně Magda K. a vyprávěla nám o vraždění pacientů skrze lékaře kvůli

orgánům na transplantace. Nedávno totiž takto chtěli kvůli orgánům na

transplantaci zprovodit ze světa její sestru. Ona, když to odhalila, tak jim v

tom na poslední chvíli zabránila. Zbavme se iluzí o morálnosti současných

zdravotníků! Česká televize mě požádala, abych se v pátek 30.7.2004 večer

zúčastnil ve studiu natáčení sobotního pořadu “Týden v regionech“. Bůh mi dal

znamení skrze jistý Boží dar, abych se natáčení zúčastnil, byť to není přímý

přenos.

Ve čtvrtek 29.7.2004 mi na Obilním trhu opět pomáhala Jarmila V. Neznámá paní

šla do nemocnice. Řekla, že mě viděla v televizi a dodala: “Vydržte!“ Odpoledne

mi dovezl prezident Hnutí Pro život Radim Ucháč více než 10 000 nových letáčků

“Vyšetření v těhotenství“.

Přednosta kliniky se v televizním studiu zamotal do vlastní pasti (31.7.2004)

V pátek 30.7.2004 se doma modlím. Ty jsi Bože skrze nezkušeného Davida porazil

zkušeného válečníka Goliáše. Bože, prosím, poraz skrze mě ten nástroj ďábla

televizi i ďáblova služebníka Prof.MUDr.Ventrubu, moderátorku (moderátora),

střihače filmu, kameramany atd. Ve jménu Ježíše Krista vzkříšeného. Amen. Na

Obilním trhu jsem opět s Jarmilou V. Maminka, která zde podepsala petici na naši

podporu, řekla: “Šíleně nenávidím potrat!“ Když lidé zjistili, že rozdáváme nové

letáčky, které ještě nemají, tak se pro ně speciálně vraceli. Odpoledne si

půjčuji v CENAPu modely miminek v různých stadiích těhotenství. Cestou se skrze

Boží vedení potkávám s právníkem. Před filmováním ve studiu jsem se šel s

Jarmilou V. pomodlit do protějšího kostela, kde leží nezetlelé tělo kněze

Martina Středy ze 17.století. Telefonicky mě Radim Ucháč instruoval, že když se

nám v úterý povedl ten přímý přenos, tak nepřátelé dětí teď nasadí větší

chytráky, než tu předchozí redaktorku. Proto se modlím: Bože, poraž nepřátele.

Sešli na ně Tvůj strach. Rozděl jejich jazyky, jako jsi je kdysi rozdělil v

Babylonu. Bože, udělej to pro oslavu tvého jména. Ať tvé jméno není mou

nešikovností, neobratností jazyka zneuctěno. Dávám ti svůj jazyk i své

neverbální projevy, tak jako jsem Ti obojí již dal, když jsi mi chtěl darovat

modlitební dar cizích jazyků. Bože zachraň nesmrtelné duše. Řekl jsem Bohu, že

se už nechci vymlouvat na svůj jazyk, jako se vymlouval Mojžíš, neboť Bůh umí

ovládnout můj jazyk. Bože, jako za dnů svatého Prokopa! Zorej ďáblem jako pluhem

to území České republiky i další území, Evropu a dál. Použij Bože televizi (v

současnosti nejpoužívanější nástroj ďábla) k boji proti ďáblu. Pane Bože zachraň

duše. Prosil jsem o modlitební podporu všechny svaté anděly a křesťany, kteří

již jsou v nebi, včetně Martina Středy. Bůh mě vyslyšel. Skutečně na mě

nachystali jiného redaktora, člověka velmi obratného jazyka, syna bývalého

ředitele televize Nova, Jakuba Železného. I před debatou v televizním šotu mě

vydírali následovně:

-----------------------

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor: Zpívané žalmy a modlitby nejsou zrovna tou

nejpříjemnější zvukovou kulisou, kterou by chtěly slyšet maminky novorozeňat a

ženy po vážných gynekologických operacích, nemají ale na výběr. Pokud totiž leží

v brněnské porodnici na Obilním trhu, slýchají tesklivé modlitby denně. Pod

jejich okny stojí už více než rok pravoslavný kněz Libor Halík a protestuje

takto proti potratům.

Petra SOPOUŠKOVÁ, redaktorka: Kněz Libor Halík se postavil před porodnice poprvé

už loni v červnu a chodí sem každý všední den. hlasitými zpívanými modlitbami

protestuje proti potratům tak, aby ho slyšela celá porodnice.

Leona DUARTE, maminka: Obtěžuje mě to, protože si myslím, že to vůbec působí

jako na psychiku tady na těhotné ženy, na matky s dětma.

Jiří JELÍNEK, náměstek ředitele Fakultní nemocnice Brno: Někdy, kdy je příliš

hlasitý, tak pláčou nám děti na novorozeneckém oddělení. Čili se domnívám, že z

jeho strany je to takový neetický přístup. (Ve skutečnosti novorozenci pláčou

kvůli tomu, že mají hlad!)

Věra RYBNÍČKOVÁ, staniční sestra: Je to opravdu nepříjemné, hlavně v létě, když

jsou otevřená okna, tak je slyšet téměř každé slovo, ruší to nejen nás, ale

hlavně i naše pacientky, které jsou po operaci, potřebují klid.

Libor HALÍK, pravoslavný kněz: Vím od pacientky a od také některých zaměstnanců,

že tady interrupce jsou dál a proto tady dál stojím a protestuji proti těmto

smrtem těch nevinných dětí.

Josef KAMENÍČEK, starosta MČ Brno-střed /ODS/: Tento způsob protestu patří do

středověku a ne do moderní doby a navíc určitě nepatří tam, kde je to

kontraproduktivní, to znamená před porodnici.

Petra SOPOUŠKOVÁ, redaktorka: Na Libora Halíka si stěžují pacientky, zaměstnanci

porodnice, a také lidi bydlící v jejich blízkosti. Obracejí se na radnici

Městské části Brno-střed i policii, nikdo jim ale nedokáže pomoct. Starosta

Josef Kameníček přišel několikrát kněze marně přemlouvat, aby se přesunul jinam.

Obrátil se i na soud, nepomohl ale ani ten. Zpěv na chodníku totiž nemůže nikdo

zakázat. (Redaktorka lhala, neboť ve skutečnosti jsem se na soud obrátil já!)

Josef KAMENÍČEK, starosta MČ Brno-střed: Můžete být někde v parku, tak aby jste

nerušil ...

Libor HALÍK, pravoslavný kněz: Já jsem aktuálně, protože jsem tady jako maják

před tím skaliskem, o které se tříští ty životy těch malých dětí.

Žena 1: Ale, pane, vy máte o interrupci, vy jako muž o tom víte něco? To ne.

Nejlepší, když muž káže ženám něco.

Žena 2: Tady na pokoji slyšet byl trochu. No, mně tak všeobecně nedělá dobře tím

svým, co prezentuje.

Žena 3: Mně osobně to nevadilo.

Muž: Jsou lidi, kteří jsou proti křesťanství a pro křesťanství. Takže já si

myslím, že spíš to vadí těm lidem, kteří jsou proti Bohu, kteří jsou nevěřící.

Petra SOPOUŠKOVÁ, redaktorka: Pravoslavný kněz chce před porodnicí vydržet do té

doby, dokud tady budou lékaři provádět interrupce. Ti ale kvůli knězi

nepřestanou. Na Obilním trhu navíc přerušují těhotenství jen ze zdravotních

důvodů.

Jiří JELÍNEK, náměstek ředitele Fakultní nemocnice Brno: Důvodu, kdy je ohrožena

matka na životě nebo prostě se plod nevyvíjí tak, jak by měl, to znamená z

důvodů genetických, kdy stejně těhotenství, které spěje k tomu, že skončí

potratem nebo prostě to dítě bude nějak doživotně poškozeno. (Doplňuji: Lékaři

zkoumají nemoc nenarozených dětí pouze proto, aby matky údajně nemocných dětí

poslali na umělý potrat, a matky údajně zdravých dětí na porod. Podobají se tím

Hitlerovým lékařům, zaměstnaným v koncentračních táborech. Kromě toho při své

nemilosrdnosti zapomněli, že nejsou ani neomylní ani vševědoucí. Je známo, že

vlastní děti gynekologů, kteří provádí interupce na Obilním trhu, byly podle

genetických těhotenských testů zdravé. Přesto se narodily postižené. Mně přišlo

10 žen na Obilní trh říci, že jim lékaři předpověděli nemocné dítě. Ony odmítly

interupci a modlily se. Děti se narodily zdravé. Pouze dvěma z nich se narodilo

dítě postižené. Mají je přesto rády a odmítly je dát do ústavu. Ve čtvrtek

18.12.2003 jsem byl u nemocnice zdrcen z toho, co mi řekla jedna matka. Hrdě se

pochlubila, že jde potratit dítě, protože je postižené. Mluvila jako ďábel.)

Petra SOPOUŠKOVÁ, redaktorka: Kněz je pevně odhodlaný své stanoviště před

porodnicí neopustit. Říká, že vytrvá klidně i celé roky, přestože zákony České

republiky všem ženám umožňují svobodně se rozhodnout, jestli chtějí počaté dítě

porodit, anebo ne. A Libor Halík navíc paradoxně stojí před porodnicí, ve které

se rodí nejvíc dětí v republice.

---------------------------

Televizní sestřih tvořila redaktorka Sopoušková, o které vím, že radila

starostovi, aby mě uvěznil. Proto při poslechu této manipulace ze strany vedení

nemocnice a zaujaté redaktorky jsem si v duchu říkal: “Sláva Otci, Synu, Duchu

svatému. Dej mi Bože odvahu lva.“ Když mě v debatě Železný oslovil, mluvil jsem

pevně. Vždy sebevědomý Prof.MUDr.Ventruba však najednou mluvil ustrašeným

hlasem. Bůh ho postrašil, oslabil. Já vzal do rukou ceduli, kterou do studia

přinesl sám Ventruba. Ukázal jsem ji do kamery na potvrzení ulhanosti tohoto

lékaře - přednosty kliniky. Díky Bože za vyslyšení. Díky i všem svatým andělům,

křesťanům, Martinu Středovi a Panně Marii za přímluvné modlitby.

Debata probíhala následovně:

------------------------

Jakub ŽELEZNÝ (Ž), moderátor: No, a společně s pravoslavným knězem Liborem

Halíkem teď ve studiu vítám i Pavla Ventrubu, který je šéfem

gynekologicko-porodnické kliniky brněnské fakultní nemocnice. Pánové, oba vás

vítám, dobrý den.

Libor HALÍK, pravoslavný kněz: Dobrý den.

MUDr. Pavel VENTRUBA, přednosta Gynek.-porod. kliniky Fakultní nemocnice Brno:

Dobrý den.

Ž: Nejprve na vás, pane Halíku, proč děláte to, co děláte? Prosím o stručné a

jasné vysvětlení.

Kněz: Protože si vážím lidského života.

Ž: Pane profesore, co vám na této formě protestu vadí, vždyť přeci každý může

projevovat svobodně svůj názor.

MUDr: Mně nevadí forma protestu, mně vadí ten způsob, jakým pan Halík vlastně

postupuje, to znamená hlasitost, vyzvánění, demonstrace, která ruší naše

pacienty, ruší personál. To znamená my s ním nediskutujeme o tom, že prostě hájí

právo na život, tyto zájmy máme stejné.

Ž: Pane Halíku, není ten váš protest z toho, co říká pan profesor, trošičku

kontraproduktivní, když rušíte lékaře v tom, aby prováděli špičkové operace a

zachraňovali lidské životy, i dětské životy?

Kněz: Pan přednosta říkal, že tam vyzváním, já jsem tam nikdy žádný zvon

nepoužil, takže ...

Ž: Dobře, ale my jsme viděli, že tam vykřikujete, že tam zpíváte, modlíte se.

Nemáte pocit, že to opravdu může někoho rušit?

Kněz: Modlím se tam Žalmy.

Ž: Ano, ptám se vás, jestli ty Žalmy nemohou být pro někoho přeci jenom trošku

obtěžující.

Kněz: Já si myslím, že žádná modlitba není obtěžující.

Ž: Dobře, ale umíte si představit člověka, který přeci jenom provádí třeba

nějaký špičkový výkon a potřebuje na to absolutní soustředění, špičkový výkon,

jehož výsledek určitě chcete i vy, aby byl co nejlepší.

Kněz: Na té ulici podobně jako já se třeba ozývá jiný hluk, mnohem silnější, než

můj, sekají tam trávu několik hodin, vrtají tam, projíždí tam auta.

Ž: Dobře. Pane profesore, jak je to teď s těmi interupcemi u vás? My jsme viděli

tam tu ceduli, vy jste ji přinesl dokonce i do studia, že od 1. 5. se na tomto

pracovišti interupce neprovádějí. Provádějí nebo neprovádějí, vaše slovo, slovo

přednosty kliniky?

MUDr: Interupce tak, jak je chápe pan Halík, se u nás neprovádí a to z toho

důvodu, mluvím teďka o pracovištích v porodnici. Naše klinika má pracoviště v

porodnici i v Bohunicích, takže my jsme od tohoto termínu tyto výkony přesunuli

na pracoviště do Bohunic. Stejně tak jsem žádal pana Halíka, aby se přesvědčil,

toto odmítl. Doporučil jsem mu, aby se posunul na jiné místo, opět odmítl.

(Nepovolil mi přesvědčit se. Požadoval po mně pouze to, abych mu slepě věřil.)

Ž: Proč jste nešel do Bohunic, když se teď už na Obilním trhu nic takového

neděje?

Kněz: Protože, jestli teda mohu použít tu vaši ceduli tady, tam je napsáno, že

od 1. května 2004 se na tomto pracovišti interupce neprovádí. A ty interupce se

tam některé provádí dál.

Ž: Pane profesore, to je na vás?

MUDr: Opět se vracím k tomu, k diskusi, kterou jsem měl opakovaně. S panem

Halíkem jsme se bavili, co to je přerušení, umělé přerušení, interupce. On to

chápe jako interupce na žádost, ty ze zdravotních důvodů samozřejmě děláme dál,

ale toto my nenazýváme jako interupci.

Ž: Tohle vám jako vysvětlení nestačí, pane Halíku?

Kněz (podruhé ukazuje do kamery ceduli): No, to mi nestačí, protože interupce,

tady není nic specifického, tady je prostě slovo interupce, takže já to beru

prostě tak, jak je to napsáno.

Ž: Dobře. Na druhou stranu ale ty interupce, které se konají ze zdravotních

důvodů a které naopak ve výsledku mohou zachránit život té ženě, pokud to chápu

správně, pane profesore.

Kněz: Tak interupce ze zdravotních důvodů, to může být také interupce udělaná

ženě, které je čtyřicet let a žádný jiný důvod tam už není.

Ž: Já nejsem odborník, na to je tady pan profesor Ventruba.

MUDr: Ze zdravotních důvodů samozřejmě, ale tam je to vázáno, že v tento věk

žena může mít jiné choroby, které jsou důvodem přerušení těhotenství. (Proč tedy

na Obilním trhu uměle oplodňují ženy po přechodu! I téměř 70-ti leté cizinky!

Vázáno to na zdraví není. Je to vázáno na peníze.)

Ž: Nicméně, pane Halíku, to přerušení těhotenství je v Česku legální

záležitostí. Proč nejdete protestovat tam, kde se můžete domoci toho, aby toto

právo bylo změněno, třeba před Poslaneckou sněmovnu?

Kněz: Tak tam je to zakázáno protestovat přímo před Poslaneckou sněmovnou.

Ž: Dobře, tak někde v okolí, třeba proč se neobracíte jiným způsobem, jinou

formou na zákonodárce?

Kněz: Tak já dělám to, co se dělá i v zahraničí a v zahraničí běžně kněží, ale i

laici stojí před nemocnicí a protestují proti interupci.

Ž: Dobře. Pánové, děkuji vám, že jste přišli. Asi si své názory tady nesblížíte,

ale jsem rád, že jste si je mohli vyjasnit. Díky a na shledanou.

V sobotu 31.7.2004 televize ČT1 odvysílala v 10:40 pravidelný celostátní “Týden

v regionech“. V jihomoravské části byl sestřih redaktorky Sopouškové a moje

debata s moderátorem Železným. Pořadí zprávy: 2/10 Kněz proti interupci. Naši

debatu vysílali v televizi tak, jak byla. Nedělali její sestřihy. Díky Bože.

Odpoledne si uvědomuji, že dnes velmi používané Kristovy výroky: “Miluj bližního

svého jako sebe samého, dejte a bude vám dáno, buďte milosrdní, nesuďte“ nelze

používat bez Desatera či proti Desateru Božích přikázání. To, že jednáš

nesobecky ještě neznamená, že nepřestupuješ Boží zákony, že nehřešíš. To lze

dokázat na rodičích a dětech. Budou-li se rodiče chovat ke svým dětem zcela

nesobecky a udělají-li za ně všechnu práci, pak se z dětí stanou sobečtí lenoši

a zavrženci v Pekle. To znamená, že nesobeckost nestačí. Dnes používané heslo:

“Miluj a dělej, co chceš“ proto není přesným návodem ke správnému životu.

Ministr vnitra Bublan odpověděl poslanci Karasovi o mé ochraně (6.8.2004)

Odesílatel: MINISTR VNITRA ČR Mgr. František BUBLAN, Praha, 6. srpna 2004 Č.j.

PPR-1833/K-2004

Adresát: Vážený pan JUDr. Ing. Jiří Karas

předseda Podvýboru pro krajany v zahraničí, místopředseda Stálé parlamentní

delegace do OBSE

Vážený pane předsedo,

dne 14. července 2004 mi byl doručen Váš dopis, ve kterém se na mě obracíte s

žádostí o prošetření a zjednání nápravy ve věci Mgr. Radima Ucháče, prezidenta

Hnutí pro život ČR, týkající se zabezpečení klidného průběhu demonstrací

pořádaných v Brně na ochranu práv nenarozených dětí.

Z písemností přiložených k Vašemu dopisu je patrná nespokojenost Mgr. Radima

Ucháče s činností Městského ředitelství Policie České republiky Brno v

souvislosti se zajišťováním ochrany účastníků a pokojného průběhu shromáždění,

konaných na ochranu práv nenarozených dětí na veřejném prostranství před

Gynekologicko-porodnickou klinikou Fakultní nemocnice Brno, ve smyslu ustanovení

§ 6 odst. 3, odst. 6 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění

pozdějších předpisů. Mgr. Radim Ucháč poukazuje zejména na nečinnost ze strany

uvedené součásti Policie České republiky spočívající v nedostatečných

preventivních i represivních opatřeních proti opakovanému narušování klidného

průběhu demonstrací.

Důkladným prošetřením Vaší žádosti jsem zjistil, že Hnutí pro život ČR,

respektive Mgr. Libor Halík jakožto zástupce svolavatele, již nejméně od počátku

tohoto roku každý pracovní den od 10:00 hodin do 12:00 hodin pořádá

bezprostředně před vchodem do Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní

nemocnice Brno, Obilní trh 11, shromáždění, na kterém účastníci oslovují

kolemjdoucí, zejména mladé ženy, a prezentují jim své názory na problematiku

interrupcí. Mgr. Libor Halík převážnou část doby vyhrazené pro konání

shromáždění hlasitě monotónně zpívá úryvky z náboženských textů. Shromáždění se

účastní zásadně pouze Mgr. Libor Halík a další dvě dospělé osoby, případně další

dospělá osoba a dítě ve věku kolem 10 let. Kromě těchto každodenních demonstrací

jmenovaný dvakrát do měsíce pořádá modlitební pouliční průvody Brnem, jejichž

účelem je rovněž prezentace názorů na provádění interrupcí. Modlitebních

pouličních průvodů se účastní kolem 50 osob.

Policie České republiky Městské ředitelství Brno eviduje v souvislosti s

pořádáním předmětných shromáždění a pouličních průvodů tři skutky, které

vykazují znaky přestupkového jednání. K závažnějšímu incidentu došlo pouze dne

8. 11. 2003 v případě narušení církevního obřadu a pouličního průvodu skupinou

osob, která v prostorech kostela sv. Františka v Brně a následně v ulicích města

Brna vykřikovala protináboženská hesla. Věc byla prověřována podle ust. § 158 a

násl. tr. řádu a dne 21. ledna 2004 podle ust. § 159a odst. 1 písmo a) odevzdána

příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupku.

Mgr. Radim Ucháč se dne 7. června, respektive 16. června 2004, obrátil na

Obvodní oddělení Policie České republiky Městské ředitelství Brno-Žabovřesky s

žádostí o zabezpečení ochrany účastníků shromáždění konaných před

Gynekologicko-porodnickou klinikou Fakultní nemocnice Brno. Svou žádost

odůvodnil opakovaným narušováním průběhu shromáždění. Dne 21. června 2004

jmenovaného písemně vyrozuměl vedoucí uvedené součásti Policie ČR v tom smyslu,

že nemůže z kapacitních důvodů každodenně zajistit stacionární hlídku, avšak v

místě konání shromáždění bude pravidelně úkolována motohlídka ke zvýšenému

dohledu. K zajištění modlitebních pouličních průvodů je vždy písemným pokynem

nadřízeného služebního funkcionáře určena dvoučlenná policejní hlídka, které

jsou uloženy konkrétní úkoly.

Jedním z úkolů Policie České republiky podle ust. § 2 zákona č. 283/1991 Sb., o

Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, je spolupůsobení při zajišťování

veřejného pořádku, respektive plnění úkolů při zabezpečování místních

záležitostí veřejného pořádku, které jí ukládají příslušné orgány obcí za

podmínek stanovených zvláštními předpisy. Shromáždění konané na jednom místě v

rámci obce nebo její části je z pohledu citovaného zákona nutno považovat za

místní záležitost veřejného pořádku. Zákon č. 84/1990 Sb., o právu

shromažďovacím, pak ve svém ust. § 6 odst. 3 stanoví, že svolavatel může požádat

úřad nebo příslušný útvar Policie České republiky, aby shromáždění byla

poskytnuta ochrana., je-li důvodná obava, že shromáždění bude rušeno. Z obou

obecně závazných právních předpisů vyplývá toliko subsidiámí působnost Police

České republiky. V případech konkrétního narušení průběhu shromáždění je

primární povinnost svolavatele zjednat nápravu. Nelze-li to po svolavateli

rozumně vyžadovat (narušení je takové povahy, že případné prostředky, které si

mohl a měl zajistit, nedostačují k odstranění protiprávního stavu anebo jde o

protiprávní útok na hodnoty chráněné zákonem kvalitativně vyššího charakteru),

je dána sekundární kompetence úřadu, resp. její složky s donucovacími

pravomocemi (obecní, městská policie). Pokud ani její síly a prostředky

nedostačují, nastupuje terciálně Policie České republiky. Uvedené schéma pak

platí jak pro represivní, tak pro preventivní opatření. Pominu-li skutečnost, že

zde objektivně není dána důvodná obava z rušení průběhu shromáždění vyžadující

preventivní opatření orgánu veřejné správy (počet a povaha dosud evidovaných

narušení k celkovému počtu konaných shromáždění - každý pracovní den po dobu

více než půl roku), nemohu než doporučit Mgr. Radimu Ucháčovi, aby se s důvěrou

obrátil na příslušný úřad, u kterého jsou shromáždění řádně ohlášena.

Ubezpečuji Vás, že Policie České republiky bude i nadále řádně, efektivně a

hospodárně plnit své úkoly vyplývající jí z platného a účinného právního řádu

České republiky. Ve věci Mgr. Radima Ucháče bude pokračovat zvýšený motorizovaný

dohled nad předmětnými shromážděními a plnění konkrétních úkolů v souvislosti s

modlitebními pouličními průvody. Policie České republiky je kromě toho vždy

připravena na základě tísňového telefonického volání nebo jiného podnětu v

nejkratší možné době zasáhnout a odvrátit tak bezprostředně hrozící či trvající

útok na hodnoty chráněné zákonem, a to zejména zákonem trestním.

Soudní pře poslance Karase odročena (9.8.2004)

http://svetlo.farnost.com/svetlo.php?rocnik=2004&tyden=35

Samosoudce Krajského soudu v Brně JUDr. Milan Páleníček řešil 9. srpna 2004

žalobu, podanou nakladateli Eislerem a Nýčem, představiteli nakladatelství

Fragment z Havlíčkova Brodu, proti poslanci PSP ČR Jiřímu Karasovi. Jednalo se o

knihu Život Ježíše od rakouského autora Gerharda Haderera, který svými

karikaturami hrubě uráží Ježíše Krista. Poslanec Karas již dříve podal trestní

oznámení na nakladatelství, policie je však odložila. Teď se role vyměnily.

Eisler a Nýč předkládají proti J.Karasovi za jeho výroky v Lidových novinách

žalobu na ochranu osobnosti.

Soudce Páleníček při odročil, neboť jednání uvízlo na formálních nedostatcích a

zmatečnosti celé žaloby. Není totiž jasné, jestli knihu vydali Eisler a Nýč jako

fyzické osoby podnikající na základě živnostenského zákona, nebo občanské

sdružení, tvořené oběma nakladateli. Právní zástupce žalující strany si vyžádal

dvacetidenní lhůtu na sehnání a předložení potřebných dokumentů.

Poslance Karase přišlo podpořit několik desítek věřících s růženci v rukou, mezi

nimi i pravoslavný kněz dr. Libor Halík, který se již déle než rok modlí před

brněnskou porodnicí za to, aby tato instituce přestala dělat potraty. Přítomen

byl i katolický kněz P. František Provazník, bývalý farář v Lysicích, známý

koncem 90. let svým statečným zápasem proti tzv. sexuální výchově v místní

škole. O “oživení v sále“ se postaral kněz jezuita P. Josef Prchal, jemuž soudce

odňal diktafon, zabavil pásek a smazal nahrávku jednání.

Těžko si představit, jak by asi vypadalo soudní přelíčení s vydavateli knihy,

která by podobným způsobem prezentovala Buddhu, Mohameda nebo nějakého

židovského rabína. Ze zkušeností jiných zemí víme, že žalovaní v těchto kauzách

jsou odsuzováni na základě paragrafů na ochranu náboženského přesvědčení k

peněžitým trestům nebo i do vězení. Jen Krista a jeho církev lze urážet zcela

beztrestně. A pokud někdo proti tomu vystoupí, je ihned napaden médii jako

“fundamentalista“, “katolický taliban“, “nepřítel svobody uměleckého projevu“

apod. – přesně tak, jak jsme to slyšeli a četli v našich sdělovacích

prostředcích, když se poslanec Karas veřejně ozval proti Hadererově knize.

Nakonec to je on, kdo prý “narušuje“ veřejný pořádek a “porušuje zákon“, ne ten,

kdo se dopouští vulgárního karikování Ježíše Krista a tím urážky statisíců těch

českých občanů, kteří jsou přesvědčeni o jeho božství. Taková je logika

současného protikřesťanského liberalismu.

Radomír Malý

I.náměstek min.vnitra Mgr. Miloslav Koudelný k incidentu městských strážníků

(9.8.2004)

Vážený pan

JUDr. Ing. Jiří Karas

Předseda Podvýboru pro krajany v zahraničí, místopředseda Stálé parlamentní

delegace do OBSE Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

Praha 9. srpna 2004

Č.j.: OBP-52/S-2004 Počet listů: 1

Vážený pane předsedo,

pan ministr obdržel dne 5. srpna 2004 Váš dopis, týkající se postupu Městské

policie statutárního města Brna vůči pravoslavnému knězi panu Liboru Halíkovi

před porodnicí nemocnice Na Obilním trhu v Brně, z kterého vyplývá, že se

strážníci městské policie měli dopustit protiprávního jednání.

Podle § 84 odst. 2 písmo s) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení),

ve znění pozdějších předpisů, zastupitelstvu obce je vyhrazeno, v rámci

samostatné působnosti obce, zřizovat a zrušovat obecní policii jako orgán obce.

Ministerstvo vnitra jako ústřední orgán státní správy není oprávněno do výše

uvedené samostatné působnosti obce (činnost obecní policie), jakýmkoli způsobem

zasahovat.

V uvedeném případě je možno podat stížnost panu primátoru RNDr. Petru Duchoňovi,

který v Brně řídí městskou policii a požádat jej o přijetí příslušných opatření

ve smyslu zákoníku práce v platném znění.

Rovněž je možné zvážit podání oznámení k přestupkovému orgánu města ve věci

přestupku proti občanskému soužití, kterého se ve smyslu ustanovení § 49 zákona

č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů mohli strážníci

Městské policie dopustit, případně podání žaloby k věcně a místně příslušnému

soudu na ochranu osobnosti ve smyslu ustanovení § 13 občanského zákoníku v

platném znění, či podání trestního oznámení na předmětné strážníky v souvislosti

s jejich event. porušením pravomoci veřejného činitele.

Odejdu, až zde nebudou provádět potraty. Katolický týdeník(22.8.2004)

Jak změnit smýšlení o potratech? KT č. 34/2004 (22.8. 2004)

http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=31

MICHAELA FREIOVÁ Společnost pro podporu rodiny

Odpůrci protestů pravoslavného kněze z řad personálu nemocničního zařízení

údajně argumentují tím, že liturgický zpěv ruší pacientky. Vzpomenu-li si, jak

se můj syn dostával na svět za přenosu hokejového zápasu Sovětský svaz –

Švédsko, který si lékaři pouštěli tak nahlas, aby byl náležitě slyšet ve všech

boxech, nemohu než považovat takové tvrzení za účelové. Je to něco podobného,

jako když v supermarketech celoročně duní hloupé hity a teprve vánoční koledy

unavují pokladní natolik, že je třeba o nich jednat. Proti pravoslavnému

duchovnímu, který pořádal před porodnicí řádně ohlášené shromáždění tří osob a

přitom prozpěvoval žalmy, také 23. července přísně a nekompromisně zakročila

brněnská policie. Bylo třeba, aby zasáhl právník a všem zúčastněným vysvětlil,

že pokud se svolavatel ohlášeného shromáždění zdržuje v ohlášenou dobu na

ohlášeném místě, není povinen s policisty odcházet, protože jen řádně naplňuje

své právo shromažďovací. Odpůrci tohoto shromáždění to jistě nemyslí zle, ale

patrně se cítí zaskočeni tím, čemu se říká náboženství na veřejné scéně. Za léta

komunismu jsme něčemu podobnému odvykli: náboženství patří do kostela, kde se

věřící mohou “nábožensky vyžít“, ale na ulicích a náměstích nesmí být vidět a

slyšet. I mnozí věřící jsou nad veřejně viditelným a slyšitelným náboženstvím na

rozpacích. Ale víra není soukromá věc: je to motivace občanské odpovědnosti,

poctivosti a cti. Sami vidíme, že stav “občanských ctností“ je u nás nevalný, a

jejich obnova je bez obnovy náboženského povědomí nemožná. Proto musíme být

vděční lidem, kteří se nebojí se svou vírou veřejně vystoupit.

Odejdu, až zde nebudou provádět potraty

22.08.2004, KT č. 34/2004 http://prolife.cz/zpravy/?zid=300

Autor textu i fotografie: Plaček, Štěpán

Už déle než rok přichází pravoslavný kněz Libor Halík každý všední den mezi 10 a

12 hodinou před brněnskou gynekologicko-porodnickou kliniku na Obilním trhu a

nahlas zpívá žalmy. Protestuje tak proti provádění potratů.

Zpěv je slyšet již při cestě parkem k hlavnímu vchodu gynekologicko-porodnické

kliniky v Brně na Obilním trhu. Před vchodem stojí mladý muž v černém hábitu s

letáky zavěšenými na těle a s velkým dřevěným křížem v ruce. Je to pravoslavný

kněz Libor Halík, který se před více než rokem rozhodl, že bude protestovat

proti provádění interrupcí na klinice.

Od loňského 13. června sem přichází každý všední den a mezi 10 a 12 hodinou

nahlas zpívá žalmy. Na místě s ním postává několik žen převážně důchodového

věku, mladá dívka rozdává kolemjdoucím letáky. Nad hlavami protestujících visí

cedulka, která oznamuje, že na klinice se od 1. května potraty neprovádějí. "Je

to lež," komentuje sdělení cedulky Libor Halík, jehož protest zaštiťuje Hnutí

pro život.

"Jen se nevzdávejte, i když vám nadávají. Nemáte se čeho bát, Bůh stojí na naší

straně a teprve jednou bude zřejmé, kolik nenarozených životů jste touto službou

zachránil," říká knězi starší paní. "Nechcete podepsat petici na moji podporu?"

ptá se jí po chvíli Libor Halík. Žena ochotně podepisuje. Po chvíli kněz

vytahuje Bibli a pokračuje ve zpěvu žalmů.

"Je to psychopat," pronese žena procházející vrátnicí kliniky. "Chudák,"

přikývne paní za přepážkou, na které leží archy petice, jejíž text se ohrazuje

proti "velice hlasitým projevům a bezohlednému chování, které ruší lékaře a

zdravotnický personál v ambulancích, pacientky na pooperačních odděleních a

novorozence" a žádá zrušení nebo přesunutí protestu. "Ten pán nám vadí pouze z

toho důvodu, že ruší provoz v porodnici. Samotný protest nevadí," říká Zuzana

Kejdová, vedoucí odboru organizace a řízení brněnské fakultní nemocnice. Podle

ní nemocnice podala žádost na úřad městské části Brno-střed, aby knězi zrušil

povolení k protestům. Spor o hluk. "Pojďte si to poslechnout," říká staniční

sestra Věra Rybníčková a míjí postel s pacientkou. Otevřeným oknem do pokoje se

dovnitř line zpěv žalmů. "Jednou tu už jedna starší pacientka plakala," říká

sestra: "Tak jsem šla za ním a prosila ho, aby zpíval alespoň tišeji, ale on

ještě o to přidal na hlasitosti," zlobí se Věra Rybníčková. Libor Halík na

námitku, že ruší, odpovídá: "Hluk není to, co doopravdy vadí. Někdy z oddělení

či kanceláře pustí naplno rádio, aby mě přehlušili, takže je vidět, že hluk jim

vlastně nevadí. Pokud něco vadí, tak slovo Bůh a smrt," říká Halík.

"Nyní prý zde dělají potraty jen z tzv. zdravotních důvodů. Jenže za zdravotní

důvod tu bývá pokládáno leccos, například i to, že ženě je čtyřicet let,"

odpovídá. Podle doc. MUDr. Jiřího Jelínka, Csc., zástupce primáře, se potraty na

klinice provádějí v případech, kdy těhotenství ohrožuje život matky, či

například na základě genetického vyšetření, které ukazuje na neslučitelnost

plodu se životem. "My se snažíme porodnost podporovat. Ten pán však neuznává ani

asistovanou reprodukci (umělé oplodnění), kterou na klinice provádíme," říká

Jelínek (Později: Ve středu 13.12.2005 byl ulhaný docent Jelínek nečekaně

odvolán na Boží soud. Bylo mu 64 let. Zemřel na infarkt. Nejpravděpodobněji pro

svou nemilosrdnost vůči nenarozeným nemluvňátkům.). "Při umělém oplodnění

dochází také k usmrcení embrya - nevinného člověka," uvádí na toto téma kněz.

Kdy jeho protest skončí? Libor Halík odpovídá: "Až budou pravdivá ta slova na

ceduli, že se zde žádné potraty neprovádějí."

Míla Pletánek v Brně. Svědectví: Na vlastní oči (1.9.2004)

http://www.omadeg.cz/farnostberoun/zpravodaj/2004/09_BKZ_04.pdf Berounský

katolický zpravodaj, str.16-17

Chcete-li se dozvědět pravdu, musíte za ní jít. V srpnu tohoto roku po návratu z

dovolené u rybníka na Vysočině jsem měl možnost strávit pár dní dovolené se

svými dětmi v Brně. Nedalo mi to a zašel jsem se přesvědčit na vlastní oči a

uši, jak to vypadá, když se křesťan nestydí za svoji víru a modlí se hlasitě

před nemocnicí, přestože ví, že ho média mohou zesměšnit. Stál jsem s

dvoumetrovým křížem, na kterém byla fotka nemluvňátka v desátém týdnu

těhotenství, před nemocnící na Obilném trhu v Brně, po hodině se ke mně přidala

manželka se třemi dětmi. Stáli za mnou sotva pět minut, když se z okna vyklonila

žena v bílém plášti a spustila: “Vy se nestaráte o vlastní děti! Měl byste je

vzít k vodě! Odveďte je hned pryč, nebo zařídím, že Vám je odebere sociálka!“

Děti, když ji uslyšely, začaly hrůzou brečet. Mou manželku její slova hluboce

zranila. Pak ještě paní v bílém plášti přidala poznámku k mým dlouhým vlasům, ať

táhnu do bažin. Kněz Libor Halík, který stává před touto nemocnicí na protest

proti potratům už déle než rok, mne uklidňoval, ať si z nadávek a hrubostí

zdravotnického personálu nic nedělám, že on je slýchá denně. Nedávno mu

přednosta kliniky oznámil, že ho nechá umlátit před vraty nemocnice. Proto jsem

pouze pozvedl kříž, aby ho viděli lékaři v oknech. A napadlo mne využít setkání

s tímto pravoslavným knězem k rozhovoru pro farní časopis:

Míla: Libore, jako pravoslavný kněz jsi ženatý, máš pět dětí a čekáte šesté.

Nemáš strach, že někdo své výhružky naplní? Je to snad pro tebe adrenalinový

sport, baví tě hazardovat?.

Libor: Hazardovat mne nebaví. Raději bych kázal vděčným posluchačům v kostele,

nebo seděl nad dobrou knihou. Jakou? Nejvíce mne zajímají životopisy svatých,

církevní dějiny, Písmo svaté.

Míla: Proč tedy stáváš u nemocnice?

Libor: Protože mne tam Bůh poslal a já, byť nerad, jsem ho poslechl. Bůh ke mně

promluvil skrze kněze Philipa Reillyho z New Yorku, který mi řekl: “To, co se

dělá v cizině, ty musíš začít zde“. Proto po požehnání pravoslavného biskupa

Simeona a týdenním výcviku ve Vídni jsem se následující pátek 13. 6. 2003

postavil před největší porodnici, kde se provádí dvě pětiny potratů v Brně.

Časem se ke mně přidali další křesťané, většinou katolíci - sympatizanti či

členové Hnutí pro život. Stávám tam každý všední den mezi desátou a dvanáctou už

déle než rok. Ostatní spolupracovníci se střídají, jak má kdo zrovna čas,

většinou jsme zde alespoň dva, výjimečně až deset, nebo jsem sám.

Míla: Jak ta dvouhodina probíhá?

Libor: Většinou zpívám žalmy a ostatní rozdávají letáčky Hnutí pro život. Na

sobě mám černou rjasu, tj. kleriku, a přes ni plakáty s fotografií dítěte před

interrupcí a po interrupci a s adresou azylového domova pro těhotné v tísni. V

ruce držím třímetrový kříž s nápisem “Nezabiješ nenarozené dítě“.

Míla: A reakce?

Libor: Personál nemocnice, jejíž přednosta vlastníma rukama provádí umělé

potraty, nám často projevuje svou nenávist posměšnými poznámkami, nadávkami a

výhrůžkami zbitím i zabitím, nadávky prší i od chodců, od řidičů, kteří otevřou

okénko, vynadají a odjedou. Zhruba desetkrát jsem byl fyzicky napaden, jednou mi

byl zlomen kříž, dvakrát z něj strhli nápis. Jeden lékař nadával mé

spolupracovnici na invalidním vozíku, že takovou měli raději potratit. V

nadávkách mu zabránil neznámý muž, který přiběhl z parku. Dostal jsem dokonce

pěstí do prsou, ale státní policisté, stojící sto kroků od místa činu, útočníka

v klidu nechali odejít....

Míla: Kromě zážitků nepříjemných se ale před nemocnicí odehrávají i zázraky

proměny lidských srdcí...

Libor: Jeden manželský pár, který už měl tři děti, šel na umělý potrat čtvrtého

dítěte. Když si přečetli letáček, který jim dala do ruky kolegyně, hodinu

poslouchali zpěv Žalmů a pak se rozhodli dát svému děťátku šanci žít. Před

týdnem se nám jedna pacientka s rakovinou ženských orgánů zpočátku posmívala:

“Já nejsem taková fanatička jako vy, i když věřím v Boha“. Když jsem jí po

střelné modlitbě odpověděl, že žena se po umělém potratu stává zlou a vyprávěl

jí životní příběhy dvou paní, které se mnou rozdávají letáčky a které Bůh po

modlitbě zázračně uzdravil z rakoviny, řekla: “Já se vdala za rozvedeného muže a

byla jsem na umělém potratu, teď mne Bůh spravedlivě trestá rakovinou“. Později

doplnila: “Nic si z toho nedělejte, že vás lidé pomlouvají“ a darovala nám 200

Kč na podporu naší práce před nemocnicí.

Míla: Této práce na ulici se s tebou účastní i spolubratři kněží?

Libor: Kromě laiků spolupracuji také asi s deseti katolickými kněžími a několika

protestantskými bratry a sestrami. Je to práce ekumenických rozměrů. Uspořádali

jsme společně již dvanáct sobotních pochodů, další se koná 11. září 2004 od

katolického kostela sv. Rodiny na Grohově ulici v Brně. Začíná se katolickou mší

v 9:30 hod. a pochod následuje, více mohu sdělit na mobilu 721 211 477.

S pravoslavným knězem Liborem Halíkem si povídal Jan Miloslav Pletánek

Anketa: Jak se Vám jeví tento způsob boje proti potratům?

Chce to doopravdy pořádnou odvahu tímto způsobem vystoupit. Pavel Kodras, 42 let

Myslím si, že je to velice významný krok kupředu, co se týče nastavení zrcadla

lidem v Čechách a na Moravě. Každopádně bych to podpořil alespoň dopisem, sám

bych se tam nepostavil, tak odvážný nejsem. Petr Čapla, 22 let

Je dobře, že někdo na zlo potratů upozorňuje, ale myslím si, že tento

transparentní způsob boje může někdy nadělat více škody než užitku. Přesto mne

fascinuje, jak veřejnost i personál porodnice irituje, pokud nahlas vyslovíme,

že potrat = smrt dítěte.. Až tak, že se sníží k hrubostem a vyhrožování. Ivana

Vašků, 30 let

Nevím, co je lepší. Katolická církev přece nevnucuje lidem nic, nejsme sekta.

Buď chcete sami, nebo nechcete. Pavlína Šafránková, 66 let

Je vidět, že potraty nejsou košer, protože se lidi podvědomě brání slyšet o tom

a často nadávají. Připadá mi to jako zoufalý výkřik, jako když uvnitř vědí, že

to není dobře, ale rádi by na to zapoměli. Rozhodně není můj styl tam takhle

stát. Ale pokud to někomu vyhovuje, proč ne? Před Úřadem vlády taky pořád někdo

stojí a to lidem nevadí. V případě demonstrace proti potratům se ale jedná o

“něco intimního“, něco, o “čem se nemluví“! Alois Vašků, 32 let

Anketa: Způsob boje proti potratům, který volí otec Libor Halík, je docela tvrdý

a většinou takové projevy rovnou odsuzujeme. Velice rádi bychom slyšeli další

vaše názory. A nejen názory, ale i zkušenosti s postojem k potratům. Jde o jeden

z nejstrašněších morálních přečinů naší země proti přirozenému právu. Jak se na

to díváte vy? Napište nám do krabičky .Duchna - příspěvky a články. či na e-mail

red.tym@seznam.cz

-mn,red-

Protiprávní zákaz brněnského pochodu (6.9.2004)

ÚŘAD MČ MĚSTA BRNA Brno-střed, 60169 Brno, Dominikánská2, Čj. TA/04/50072. V

Brně dne 3.9.2004

ROZHODNUTÍ: Úřad městské části města Brna, Brno-střed rozhodl podle zákona č.

84/1990 Sb. o právu shromažďovacím, s odvoláním na Vyhlášku č. 10/2001

Statutárního města Brna k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku ve

městě Brně, ve znění zákona č. 175/1990 Sb., takto:

Modlitební průvod, který podle oznámení ze dne 3.9.2004 svolavatele Hnutí Pro

život ČR, Jánská 2269/26, 586 01 Jihlava se má konat dne 11.9.2004 v době od

9.30 do 13.00 hod. po trase kostel sv. RODINY, Grohova 18, Veveří, Česká, nám.

Svobody, Masarykova, Orlí, Zelný trh, Starobrněnská, Šilingrovo nám., Husova,

Joštova, Údolní, Jiráskova, Obilní trh – zastávka před porodnicí cca 30 min., se

podle § 8 zákona č. 84/1990 Sb., ve znění pozdějšího předpisu zakazuje.

Odůvodnění: Zákaz byl vysloven v souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb.,

ve znění pozdějšího předpisu, neboť ohlášené shromáždění svým hlasitým

charakterem je v závažném rozporu se zájmem občanů – pacientů a zdravotníků,

kteří se po konáních několika těchto shromáždění na Úřad městské části

Brno-střed obrátili s peticí podepsanou 250 osobami, především pacientkami,

které se v této nemocnici podrobují klidovému režimu, jehož cílem je zamezení

přirozenému potratu a donošení zdravého dítěte. Předmětné shromáždění lze konat

jinde, aniž by se tím zmařil jeho oznámený účel. Dále byl zákaz vysloven v

souladu s § 10 odst. 2 písmeno a) č. 84/1990 Sb., ve znění pozdějšího předpisu,

neboť ohlášený pouliční pochod vede místy, kde by účastníkům hrozilo závažné

nebezpečí pro jejich zdraví v důsledku stavební činnosti, zejména na nám.

Svobody a Zelném trhu.

POUČENÍ: Proti tomuto rozhodnutí lze podat opravný prostředek do 15 dnů ode dne

doručení ke Krajskému soudu v Brně (§ 11 odst.3 zák.č.84/1990 Sb.) Tento opravný

prostředek nemá odkladný účinek.

JUDr. Radovan Novotný, tajemník Úřadu městské části Brno-střed. Vyvěšeno na

úřední desce 6.9.2004

Žádám policii ČR o ochranu náboženského průvodu (9.9.2004)

Po podání OPRAVNÉHO PROSTŘEDKU (ŽALOBĚ) PROTI ROZHODNUTÍ úřadu městské části

města Brna, Brno-střed jsme soudní spor vyhráli, ale až po datu pochodu. Pochod

jsem proto uspořádal poprvé jako náboženské shromáždění se stejným datem, ne

jako akci Hnutí Pro život ČR.

Podal jsem:

Žádost o poskytnutí ochrany průvodu a shromáždění, které budou sloužit projevu

boženského vyznání

veliteli policie ČR, obvodní oddělení Brno-Žabovřesky, Veveří 47 Brno 2 ; 602 00

V Brně dne 9.9.2004

Věc : Žádost o poskytnutí ochrany průvodu a shromáždění, které budou sloužit

projevu náboženského vyznání

Obracím se na Vás jako pořadatel průvodu a shromáždění, které budou sloužit

projevu náboženského vyznání //ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. b) zákona o

právu shromažďovacím č. 84/1990 Sb.// a budou se konat v sobotu 11.9.2004 v Brně

- město, od 10.30 do 12.50 hod.

Náplní tohoto průvodu a shromáždění, které budou sloužit projevu náboženského

vyznání, budou soukromé a společné modlitby věřících, kteří projdou městem v

předpokládaném počtu cca 60 osob a během průvodu se budou modlit za nenarozené a

potracené děti a za úctu k počatému lidskému životu v naší vlasti.

Účel náboženského průvodu a shromáždění, které budou sloužit projevu

náboženského vyznání, je plně v souladu s čl. 16 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod.

Trasa průvodu a shromáždění, které budou sloužit projevu náboženského vyznání,

bude následující: kostel SV. RODINY Grohova 18, Veveří, Česká, Středova, Veselá,

Dominikánské nám., Dominikánská, Šilingrovo nám., Husova, Údolní, Jiráskova,

Obilní trh.

Konání výše uvedeného průvodu a shromáždění, které budou sloužit projevu

náboženského vyznání, nepodléhá na základě ust. § 4 odst. 1 písm. b) zákona o

právu shromažďovacím č. 84/1990 Sb., v platném znění, oznamovací povinnosti a

přesto požívá plné ústavní a zákonné ochrany.

Konání výše uvedeného průvodu a shromáždění, které budou sloužit projevu

náboženského vyznání, podle ust. § 4 odst. 1 písm. b) zákona o právu

shromažďovacím č. 84/1990 Sb., nepodléhá oznamovací povinnosti ÚŘADU MĚSTSKÉ

ČÁSTI MĚSTA BRNA Brno-střed.

Tímto si Vás dovoluji požádat, aby výše uvedenému průvodu a shromáždění, které

budou sloužit projevu náboženského vyznání, byla zajištěna z Vaší strany ochrana

ve smyslu ust. § 6 odst. 3 zákona o právu shromažďovacím, neboť je důvodná

obava, že shromáždění bude rušeno. (V minulých dnech jsem byl osobně jako

pořadatel shromáždění s obdobným zaměřením opakovaně fyzicky napadán).

Děkuji Mgr. Libor Halík, PhD., pořadatel. Převzal: razítko policie a podpis

policisty ŽBÁNKA s datem 10.9.2004

13.brněnský pochod a sms od pravoslavného arcibiskupa Kryštofa (11.9.2004)

Dopis Miloslava Pletánka. Zúčastnil jsem se brněnského Pochodu pro život

11.9.2004 (tj. v den, kdy byl na Litoměřicku zavražděn P.MUDr.Ladislav Kubíček

jediný český kněz, který byl současně gynekologem zaměřeným proti potratům), na

který jsem jel s úmyslem zodpovědět si některé otázky, které jsem chtěl položit

několika lidem. Jedním z nich je katolický kněz – lékař MUDr. Bogdan Sikora,

který se těchto pochodů také účastní. Leč nebylo mi to souzeno, neboť byl

odvolán (tj. přestěhován řádovými představenými) do jiného města, do Jihlavy. A

tak jsem jeho místo v pochodu zaplnil já. Náš pochod začal po mši svaté

obětované za nenarozené děti v kostele výstižně nazvaném Svaté rodiny, který je

v blízkém sousedství nemocnice na Obilném trhu, kde se provádějí umělé potraty.

V modlitbě jsme šli k centru města. Bylo nás okolo padesáti lidí. V naší

skupině byly staří lidé, rodiny s dětmi, mládež, jeden řádový bratr a řeholní

sestra. Obdivoval jsem pokoru starých lidí, neboť i oni byli na cestě

vystavováni nadávkám a výhružkám několika nepřátel Kristových. Cítil jsem na

sobě pohledy kolemjdoucích, bylo mi nepříjemně a trapně (PZ: Míloslav Pletánek

mi držel megafon, takže kráčel v čele průvodu). Stydím se, že mám tak slabou

víru, stydím se modlit nahlas na veřejnosti, stydím se pokřižovat se v

restauraci před jídlem. Co kdyby se mi smáli? Modlete se, prosím, za mě, abych

byl jako vy, kteří nezapíráte svoji víru. Na mé otázky mi nakonec odpověděl

katolický kněz Philipp Reilly prostřednictvím kazety, kterou jsem dostal od

pravoslavného kněze Libora Halíka (Následně Míla přepsal zkrácenou část

čtyřhodinové přednášky otce Reillyho z května 2003). Katolík Jan Miloslav

Pletánek, Svatý Jan pod Skalou, Berounsko. Bůh Vám žehnej!

Tento jeden z účastníků křesťanské hlídky před porodnicí napsal hned po 13.

brněnském pochodu pro život pravoslavnému arcibiskupovi pražskému Kryštofovi

sms-zprávu: “Máte skvělého kněze L. Halíka, nestydí se za svoji víru, modlí se

na veřejnosti za nenarozené. Tento statečný muž, navzdory urážkám a osobním

útokům brání život. Satan zuřil, potratáři mi vyhrožovali před dětmi, že pokud

neodejdou, že je odebere sociálka. Druhý den jsme chválili Boha, Satan se

schoval na druhý konec pekla.“

Pravoslavný arcibiskup, který mě roku 1995 vysvětil na kněze (presbytera),

Miloslavovi hned toho dne večer 11. září 2004 odpověděl takto: “Milý bratře,

všichni jsme moc rádi. Bohu děkujeme také za Vás a Vaši rodinu, že nám rozumíte,

arcibiskup Kryštof“

Biskup Simeon s televizí ČT1 na Obilním trhu (17.9.2004)

ROZHOVOR PŘED TELEVIZNÍ KAMEROU ČT 1, ALE I PŘED SOUKROMOU VIDEOKAMEROU PŘED

VCHODEM DO PORODNICE NA OBILNÍM TRHU V BRNĚ

17.9.2004 PO 10.00 DOPOLEDNE

Pravoslavný biskup Simeon: Řekli mi, že tady nedělají potraty z banálních

důvodů, ale pouze ty ze zdravotních. Pustili mi videokazetu, kde čtete ty žalmy

a řekli mi, že tady už ty normální potraty nedělají. Tak se vás chci zeptat,

jestli máte nějaký zvláštní důvod, proč tady stojíte?

Pravoslavný kněz Libor Halík (LH): Přednosta kliniky Ventruba sem umístil

ceduli, že zde od 1. května 2004 přestali dělat umělé potraty. Ale ta cedule

byla lživá, chtěl mě pouze odlákat, abych sem přestal chodit. Proto po debatě v

televizi, tu ceduli dal sundat. Není žádný důkaz, že by tady žádné potraty

nedělali. Proto tady stojím i já teďko dál. Co se týče mého zpěvu Žalmů a

údajného rušení novorozenců, tak já sám mám 5 dětí a vím, že novorozenci pláčí

pouze když mají hlad, když nemají mléko. Já tady stojím každý všední den pouze 2

hodiny, mezi desátou a dvanáctou hodinou dopoledne. Vy si myslíte, že to vadí?

To nemůže vadit.

Redaktorka ČT 1 Petra Sopoušková: Přesto mám zprávy, že vadí.

LH: Možná to vadí těm ženám, které zde jsou na umělém oplodnění in vitro, kde

dochází k redukci (tj. k zabíjení) plodů. Já si myslím, že jsem dobře slyšet

tady na tomto místě, když lidi jdou přímo kolem mě. Mám tady informaci z

městského úřadu. Oni to možná nevědí, ale oni sami rozhodli, že ten hluk je

malý. (Vytahuji úřední listinu, ale oni mi neumožnili, abych ji citoval. Nedali

mi na to čas. Pravděpodobně se mně snažili zabránit v tom, abych ji biskupovi

Simeonovi přečetl. Je zde totiž psáno: “Nelze mít tedy za spolehlivě zjištěné a

prokázané, že došlo k nadměrným hlasovým projevům ze strany Mgr. Libora Halíka,

PhD., čímž by mohla být dána záminka k oprávněné stížnosti občanů. Intenzita

hlasitosti projevu je diskutabilní a v daném případě jde o subjektivní názor

dotčených osob. Hlasitost hlasového projevu Mgr. Libora Halíka, PhD. vůči

hlukovému pozadí ulice s provozem motorových vozidel a dalšími zdroji hluku v

okolí není takového rozsahu, aby mohlo být jednoznačně konstatováno, že jde o

nadměrné hlasové projevy osoby. Šetřením na místě bylo zjištěno, že hlasový

projev Mgr. Libora Halíka, PhD. nepřevyšuje dlouhodobě hlukové pozadí daného

prostředí ve vztahu k času a místu konání shromáždění. Po výpovědi zjištěných

svědků, opatření dalších písemností k věci, po jejich přezkoumání a vyhodnocení

komise konstatuje, že skutek o němž se vede řízení není přestupkem a řízení

zastavuje se dle ust. § 76 odst. 1, písm. a\ zákona č. 200/1990 Sb., o

přestupcích, v platném znění.“ Podepsán Milan Midrla, předseda komise k

projednávání přestupků MČ Brno - střed)

Starosta Josef Kameníček: Mám už na tisíc stížností. Vím, že i věřící jsou proti

této formě protestu. Myslím, že to poškozuje církev, že to poškozuje věřící

obecně a církev pravoslavnou zejména. Vím že pravoslavná církev v Brně opravdu

se dobře stará o své věřící, stará. Vím, že pravoslavný chrám oproti, oproti

jiným regionům je, bývá naplněný. Je, je tady, je to možná tím že je zde

spousta, spousta lidí, kteří sem přicházejí z té oblasti z východu a myslím si,

že je to nesmírná škoda, když tímto způsobem pravoslavná církev je poškozována a

je. Já vám to, já si to myslím a určitě vám to řekne aj pan Fejsak.

Biskup Simeon: No, tak pan Fejsak svý názory mi říká. Já jako se snažím si

utvořit vlastní názor. Proto jsem přijel. Proto s otcem Halíkem hovořím. A jako

zmínil jsem se o tom. Já jsem zvyklý. Já sám nerad lžu a proto předpokládám,

pravdomluvnost i od, i u ostatních a když pan primář říká, že tady žádné

normální potraty nedělá, tak jsem ochoten tomu věřit. A právě jsem říkal svůj

pocit, jestli by se nechtěl přesunout do těch Bohunic, kde jsou takové potraty a

pak je nějaká soukromá klinika, mi řekli, kdesi u nádraží, kde jako se tyhle

věci dělají jako na běžícím pásu. Jestli by to nebylo účinnější. Jestliže tady

jim to vadí. Je potřeba jaksi brát ty doktory vážně, když to říkají. Já mám

takový pocit, že my všichni bychom rádi, aby se děti nezabíjely. To, co tady

máte namalováno, já jsem to viděl v televizi. Eště to byl myslím doktor,

profesor Švejcar bylo jeho jméno, ten starý porodník. Řekl, jak se dítě bojí,

jak je plné strachu, prožívá totéž, co prožívá živý člověk - při potratu. Jistě

bych byl rád stejně jako vy, kdyby se co nejvíc dětí narodilo. Aby je co nejvíc

bezdětných rodin získalo. Bohužel já se setkávám s tím, že je velmi snadné se

dítěte zbavit. Je nesmírně nesnadné získat to dítě k adopci. Je třeba něco

dělat, nějaký způsob, aby ta potenciální svobodná matka nemusela na potrat, a

mohla v klidu porodit do jiné rodiny. Jistě by bylo správné, kdyby se našel

takový způsob, aby prožila co nejméně stresu a po těch pár měsících těhotenství

mohla zůstat tím děvčetem společensky nedotčeným.

Starosta: Toto je zájem nás všech. Myslím, že to musí být řešeno v parlamentu.

Myslím, že musíme vyvinout co největší tlak na parlament, aby to vyřešený bylo.

Já si myslím, že na tom se všichni shodneme. Proto si také myslím, že tato akce,

místo, kde ruší rodičky, které mají rizikové těhotenství. Protože od těch mám

stížnosti. Mohla by vám to říct doktorka Svobodová. To je bývalá senátorka. Teda

původně je z křesťansko-demokratické strany, teď v ODS-ce po sloučení.

Biskup Simeon: Mně to kdosi říkal.

Starosta: Ta vám řekne, že tady ležela a že to bylo neúnosné. Na těch pokojích,

kde se stýkala s těma rodičkama, tak že prostě byly stresované. Takže já si

myslím, že opravdu je to kontraproduktivní. Když jsem nabízel panu magistrovi,

aby šel tam do toho parku.

Biskup Simeon: Aha ten televizní záběr.

Starosta: Někam tam, kde by to nebylo bezprostředně blízko. Říká, tam na druhý

chodník mně nikdo nepřijde. To přece, to potom není ten správný postoj, podle

mého názoru. Když chci získat někoho pro svoji věc, tak to musím dělat takovým

způsobem, aby za mnou přišel. Nikoliv, abych já a teď řeknu: Já to vidím jako

příliš agresivní proti těm lidem, kteří potřebují projít volně. Já si nemyslím,

že dnes je zapotřebí roznášet víru a dělat teda misii takovým způsobem, že se

budu vnucovat i nevěřícím takto. Já si myslím, že zase je to kontraproduktivní.

A jako, řekněme si, že opravdu, že v téhle společnosti je značná část

nevěřících, ale jestliže je chceme získat pro církev, pro víru, tak to musíme

dělat bez násilí.

Biskup Simeon: Starosto já si myslím, že tady nejde o víru, ale o lidské životy.

A v tom jsem hluboce zajedno i s vámi i s otcem Halíkem. A jaksi každý z nás

dělá, co může, aby ty lidské životy se zachránily. Já to, já mám hluboké

porozumění pro své duchovní. A jestli budu jistý, jestli tady jde o nějaký

opravdový důvod. Jestli tady, jestli, jak se domnívám možná by bylo lépe se

přesunout tam, kde jde o opravdové potraty.

LH: Tady jde vlastně o to používání nitroděložního tělíska. Jestliže vlastně ta

žena používá nitroděložní tělísko, a potom neplánovaně otěhotní, tak vlastně oni

tomu řeknou, že to je potrat ze zdravotních důvodů. A vlastně usmrtí

šestiměsíční dítě. To považuji za nesprávné. Což je prostě nesprávné označení

něčeho za zdravotní důvod k potratu. Což je nesprávné označení. Je to z doby

komunismu z roku 1986. Podle toho tehdejšího zákona.

Starosta: Já opravdu souhlasím s tím, že bysme měli zákonnými prostředky

dosáhout toho, aby nedocházelo k potratům v žádných případech. Ale tady se jedná

o interupce, vy teď hovoříte o nitroděložních tělískách. Tak se můžeme posunovat

třeba dál.

LH: Ale potom dochází k interupci.

Starosta: Dobře. Ale samozřejmě, že to je o tom, že jestli zákon umožňuje

používat nitroděložní tělíska. Tak vy chcete říct, pane magistře, že ta žena,

která si nechá tento zákrok (tj. zavedení nitroděložního tělíska) udělat, že

potom teda má zemřít?

LH: Ne, ne.

Starosta: Když má zdravotní problémy. Čili rozumějte!

LH: Tam nejde vůbec o smrt.

Starosta: Toto je odborná záležitost! Naprosto odborná lékařská záležitost.

LH: V některých zemích je zakázáno nitroděložní tělísko, protože je škodlivé

zdraví.

Starosta: Dobře.

LH: Akorát u nás se stále používají. Takže vlastně je škodlivé.

Starosta: Ale to není o potratech. To je až následný. To přece není o potratech.

LH: No ale když je tam nitroděložní tělísko, dojde k potratu.

Starosta: Když neudělají potrat, tak ta žena je ohrožená na životě.

LH: Není.

Biskup Simeon: Nechte, nechte pana magistra domluvit.

LH: Není. To se zeptejte lékařů. Třeba doktorky Lázničkové na Hybešově 40.

Starosta: Podívejte se, když to tělísko celý zlobí, tak musí prostě s tím něco

udělat. Oni ho musí. Musí ho vyndat.

LH: Nemusí. Nitroděložní tělísko sice můžou vyjmout, ale zároveň můžou dovolit,

aby dítě se narodilo a to zcela zdravé. Tady nedávno jsem mluvil s jedním pánem,

jehož manželka používala nitroděložní tělísko a narodil se jí zdravý syn a teď

už mu je 20 let, jo, tomu synovi.

Starosta: Tak.

LH: Ale jiné maminky, když mají nitroděložní tělísko, tak jdou pak na potrat. A

jdou na potrat takzvaně ze zdravotních důvodů. Ale já říkám takzvaně, protože

to zdravotní důvod vpodstatě není, tam nejde o nějaké ohrožení života. Tam nejde

o ohrožení života vůbec.

Starosta: Dobře. Ale já si myslím, že podstatou všeho, o čem tady hovoříme je

to, aby se potraty neděly.

LH: No právě! Ale o tom mluvím.

Starosta: Ale já si myslím, že tady ta vaše činnost je v tomto

kontraproduktivní. Že by to mělo být jinde. To by mělo být před parlamentem.

LH: Tam je to zakázané.

Starosta: Já vím, že je to zakázané. Ale nebo by to mělo být kdekoliv na

veřejném prostranství.

LH: Toto je právě veřejné prostranství. Proto nemohu do Bohunic, že to je

vlastně pozemek nemocnice, kde by mě museli vyhodit. Tam nemůžu. Tam to prostě

nejde.

Starosta: Ale pane magistře, určitě jsou i jiné prostory, kde se scházejí

spousty lidí a kde prostě ten názor můžete uplatnit. Ale proč před nemocnicí?

Vždyť vy už jste to několikrát slyšel, několikrát jsme to opakovali a řekne to i

pan ředitel, že má stížnosti právě od rodiček a od věřících rodiček. Proto vo

tom hovořím. Protože vy je odrazujete vod víry, protože oni říkají, no tak tímto

způsobem to prostě nejde.

LH: Ale já mám zase dopisy a rozhovory taky s věřícíma rodičkama, který mi

děkují, takže vlastně to je (fifty fifty).

Starosta: Já vím. Ale máte jich tisíc?

Biskup Simeon: Já jsem dostal dopis.

Starosta: Zkuste udělat dva stolečky. Zkuste udělat tady dva stolečky. A kdo je

pro váš názor a kdo je proti. A zjistíte, že věřící budou.

LH: Kdybych to dělal jako tady pan přednosta kliniky, že každá pacientka, která

sem vstoupí, ještě než ji přijmou na jakýkoliv lékařský zákrok, tak že musí

podepsat dopis, jenom proto, aby mě pošpinil. Tak to prostě (nedělám). Potom

bych měl podpisů taky víc.

Starosta: Pane magistře není to tak.

LH: Když jde člověk do nemocnice a chce, aby se k němu chovali lékaři pěkně, tak

podepíše cokoliv.

Starosta: Paní doktorku Svobodovou znáte a určitě ji nebudete podezřívat z toho,

že ona by lhala.

LH: Ale ona lhala, protože ona tvrdila, že tady neustále opakuji jméno Ježíš,

Ježíš, Ježíš a já ho vůbec nepoužívám, protože čtu Žalmy. A každý z nás ví, že v

Žalmech se slovo Ježíš nevyskytuje. Ona lhala přímo do novin, což je velice

smutné. Protože je praktikující katolička. To je smutné.

Starosta: Pane magistře nevím, co psali v novinách. Ale ona o tom hovořila mně.

Kdyby byla po ruce, tak určitě bych ji sem přivedl.

LH: Tady jde o zápas mezi pravdivostí, pravdomluvností a ulhaností.

Biskup Simeon: To je slovo proti slovu.

Starosta: Samozřejmě.

Dr. Radomír Malý: Pardon, můžu do toho vstoupit, abyste věděli s kým hovoříte.

Já jsem doktor Malý. Občas když mi to časově vyhoví tak tady prostě s panem

doktorem Halíkem stojím. Tedy mu pomáhám. Mohu toto i posoudit, tím když slyším,

jsem přímo svědkem těch jeho projevů. Tedy rozhodně se nedomnívám, že by to bylo

tak hlasité, že by toto člověka rušilo. Notabene, když jsem tady byl mnohokrát

svědkem, že tady třeba hodinu i více řve sekačka. A co to je ten její hluk proti

tomu, když on tady recituje Žalmy. Letí tady vrtulník. Také prostě tedy totéž.

Ano. To je naprosto nesrovnatelné. A to nikomu nevadí.

Starosta: Já s vámi nemohu souhlasit.

Přednosta kliniky prof. MUDr. Ventruba: Dobrý den!

Biskup Simeon: Já jsem vás viděl právě v televizním záznamu. Já jsem biskup

Simeon, pane vedoucí, a to je můj kněz. Tak jsem se přišel podívat, jak tady

působí. Zdá se mi že - já jsem si představoval, že tady křičí, že tady prostě má

nějaké hysterické projevy a zdá se mi, že je to docela v klidu.

MUDr. Ventruba: Ono se to zdá z první chvíle a teď. Ale když tady má člověk

pracovat rok a čtvrt, pracovat nad tím. Vadí ten každodenní hluk, ten otravuje.

Tady, jak bylo řečeno, že je to jenom tady, to není pravda. Dělá tady

demonstrace povolené, schválené, ale to není 5 lidí. Tady jde třeba 30 lidí a

mají megafon. A dovedete si představit před nemocnicí jít s megafonem a teďka se

tady vyvolává.

Biskup Simeon: Vy máte taky megafon?

MUDr. Ventruba: Kdyby toto udělal kdokoliv jiný, tak ho, s dovolením, zavřou do

blázince, že prostě to není normální. Ale oni tady takhle paráde marš každou

sobotu. Tady lidi jsou naprosto nešťastný. Paradoxem je to. Nevím proč to

sundali ( - tu lživou informační ceduli, že na Obilním trhu potraty přestali

vykonávat). My ten požadavek proč se tady demonstruje, už tady neděláme, děláme

to v Bohunicích. Já jsem říkal dobře, tak se přesuňte do Bohunic. Mám pocit, že

to není dneska ani jako pravý důvod, jo, proč se tady mluví, tady je nějaká

další myšlenka, nebo něco. Mně osobně, já si myslím, že i většině kolegů nevadí

forma protestu, nebo ten protest. Na to má každý právo. Ale vadí nám prostě

forma a vadí nám, že vlastně to neumožňuje v klidu pracovat lidem. A stejně tak

to mnohdy ohrožuje lidi. To znamená, teďka je pěkně, není problém. Ale

představte si, že tady pan Halík stojí. Vedle něho stojí pán, nebo vozíčkář,

další a teďka je náledí. Tady to klouže. Tady už několik lidí uklouzlo. Už si

tady kdosi podvrkl kotník. Chodí si stěžovat.

LH: To lžete, pane. Lžete.

MUDr. Ventruba: Tak já lžu, dobře. Já mám na to svědky.

LH: Já mám na to svědky taky.

MUDr. Ventruba: Ty lidi doopravdy si stěžují. Chodí. Říkám: Stoupněte si bokem.

Nestůjte tady. Tady je průchod. Tady stojí třeba sanitky. Tady je průchod.

Dovedete si třeba představit, že někdo doopravdy má potíže a spěchá a teď by

tady šel a teďka by to bylo obsazený. A teďka čtou Žalm, teďka vás tahají za

ruku, teďka je někdo ve stresu. Teďka mu nutí papíry. Už je to tady po ixtý. Já

bych to viděl, že ano, ať se protestuje. Je na to legitimní právo. Ale proč

zrovna tady? Abych to dokončil. Další problém je ten, že naše pracoviště je svým

způsobem největším pracovištěm svého druhu v České republice a to ve formě

porodnosti, péče o těhotenství, o matku, o děti. A přitom se tady takhle

protestuje. Tyto lidi vlastně jsou, kteří semka se chodí léčit, svým způsobem

zatěžováni. Já nevim.

Biskup Simeon: Já jsem, hned jak jsem dostal první zprávu od pana starosty a byl

přiložen i další dopis pana primáře.

MUDr. Ventruba: To byl možná dopis od pana ředitele Buriana.

Biskup Simeon: Já už si nepamatuji. Byl to dopis lékaře. Tak jsem ihned napsal

dopis otci Serafímovi. A kopii jsem poslal vám. Jaksi jem ho požádal, aby hlukem

nerušil. Ptal jsem se ho i telefonicky, jak to dělá. Řekl mi, že stojí, že má na

sobě jakýsi transparent. Že přicházejí nějaké ženy, které si to přečtou, tak on

s nimi debatuje. Jestli tady někdo jiný chodí s megafonem, tak to už se nebudeme

divit.

MUDr. Ventruba: Ten někdo, ten někdo stojí tady.

Biskup Simeon: Jo, vy chodíte s megafonem?

MUDr. Ventruba: A plus ještě další a není jich 5, 8.

LH: To bývá jenom jednou za měsíc v sobotu.

MUDr. Ventruba: Už je to tady, už to začíná. Je to tady každou sobotu prosím

vás.

LH: Na to si stěžují dneska poprvé.

MUDr. Ventruba: Já to řeším každou sobotu.

LH: Já jsem jim minule vyhověl. A když byl pochod teďka v sobotu, tak jsme

megafon vůbec nepoužívali, šli jsme (před nemocnicí) bez megafonu. To může

dosvědčit i pan tajemník městské části Brno-střed Novotný a všichni policisté,

kteří stáli kolem.

Starosta: Pane magistře, pane doktore, kolik těch pochodů se uskutečnilo?

LH: Už se uskutečnilo 13 pochodů.

Starosta: Tak 13 pochodů s megafonem. (tj. lež, neboť megafon jsem koupil

13.2.2004 a použil ho poprvé teprve na sedmém pochodu) U kolika jste měli

konflikty i s veřejností? Že tam došlo i ke rvačce?

LH: No u žádného.

Ventruba: Tak osobně, já osobně.

LH: To je výmysl. K žádné rvačce nedošlo.

Starosta: To není výmysl.

LH: Při pochodu k žádné rvačce nedošlo.

Ventruba: Já osobně jsem několikrát v sobotu v poledne.

LH: To vám může dosvědčit vlastně všech těch. Kolik? Někdy 50, někdy 100 lidí.

To vám můžou všichni dosvědčit. Na to mám příliš mnoho svědků.

Ventruba: Já konkrétně v sobotu v poledne jsem opakovaně tady byl, když jste

chodili s megafonem. A říkal jsem prosím vás.

LH: Vy jste tu byl jednou u toho auta u těch policistů. Máme to na videozáznamu.

MUDr. Ventruba: Á, u policajtů? To bylo opakovaně. To máte jednou nafilmovaný.

Já jsem chodil, a každou sobotu dopoledne. A byl jsem tady opakovaně a bavil

jsem se i s lidima. Doopravdy to vadí. A to je prostě naprosto nepochopitelné. S

megafonem tady chodit a není to pět, osm lidí pro které máte demonstraci

povolenou. Ale těch lidí tady bývá různě. Bývá jich tady 20, 30.

LH: Bývá i 150.

MUDr. Ventruba: Vidíte. Takže potom se mluví o demonstraci. Máte povolenou

takovou demonstraci?

LH: Však také ty lidi nesouhlasí s tím, že tady děláte interupce. A díky tomu

jste tam dal ceduli, že interupce neděláte. Dokonce jste tady lhal.

MUDr. Ventruba: Neurážejte. To je zbytečný.

Biskup Simeon: Já bych rád, já bych rád potom. Já se obávám, jestli nejdete

někdy s kanonem na mouchu?

LH: Nejdu. Protože tady třebas konkrétně přednosta kliniky sám vlastníma rukama

dělá interupce. To vím od pacientů. Takže víte, to je kvůli tomu. Já protestuji

proti interupcím a on sám je provádí svýma vlastníma rukama.

Starosta: Mně pane magistře, pane doktore, nevadí to, to že vy působíte jako

vizionář, jako kněz na okolí. Ale když s vámi začnu hovořit a řeknu vám, že

porušujete vyhlášku.

LH: Vy jste porušil vyhlášku, když jste mě strčil do policejního auta.

Starosta: I v tomto případě, když jste hovořil teď s panem přednostou tak vy v

tomto okamžiku se měníte v naprosto pragmatického právníka a rozdáváte úkoly,

jak vás kdo má ochraňovat. Jak dlouho vás budou zdržovat. Vy si to natáčíte (na

video), pro jistotu, kdyby, kdyby náhodou, kdybyste náhodou vám to uklouzlo, aby

vás případně zase nějaká vytržená část mohla zachránit.

LH: Však to je správné (si to natočit. Vy to také točíte pomocí televize).

Starosta: Stejně tak jako kdybyste, kdyby ten projev hlasitý byl takový jako je

v tomto okamžiku, tak možná že by k tomu ani nedocházelo. Ale on je naprosto

jiný a tady to bývá zatarasené celé. Stejně tak mě napadlo, že kdyby sem někdo

přijížděl s autem a prostě on neví že támhle je vjezd nebo támhle je vjezd. A

mně když se něco stane a já budu chtít někoho zachránit tak prostě pojedu

nejbližším vchodem do nemocnice. Sem by to auto přijet nemohlo. Já nevím.

LH: To je lež, pane.

Starosta: To není lež.

LH:To může dosvědčit i tady pan Malý.

Starosta: Protože když tady stojí vozík, a je to ucpané lidma. Stejně tak jako

ta hlasitost projevu. Když vy jste hovořil o tom, že je to takhle v klidu. Já ty

stížnosti a ne že ty stížnosti nejsou mám od těch lidí, kteří bydlí tady v

těchto domech. Ty rušíte. I ty rušíte.

LH: Ten člověk, který opakovaně dělá interupce, má výčitky svědomí a vadí mu to.

Jestliže polovina obyvatel naší republiky má nečisté svědomí kvůli interupcím,

tak já musím vadit. To je logický.

MUDr. Ventruba: Pane Halík, ti pánové, co byli tady za vámi, kteří byli po noční

a došli za vámi a žádali vás, že se chtějí vyspat, a že by chtěli mít chvilku

klid, tak ti nemají nic s interupcemi a s vašimi myšlenkami společného.

LH: Já o tom nic nevím, že by se nemohli vyspat? Já nejsem u nikoho v jeho

vlastním bytě.

MUDr Ventruba: To je čistě občanská záležitost. To je čistě občanská záležitost.

Takže to pochopte. Takže nemůžete tvrdit, že nikomu nevadíte.

LH: Tady to je přímo napsané (- a chci citovat text úřední listiny městské části

Brno-střed. Po celou dobu rozhovoru před kamerami držím úřední listinu v ruce

přímo před zraky redaktorky ČT 1 Petry Sopouškové, starosty Kameníčka,

přednosty kliniky Ventruby a pravoslavného biskupa Simeona. Je zde psáno: “Nelze

mít tedy za spolehlivě zjištěné a prokázané, že došlo k nadměrným hlasovým

projevům ze strany Mgr. Libora Halíka, PhD., čímž by mohla být dána záminka k

oprávněné stížnosti občanů. Intenzita hlasitosti projevu je diskutabilní a v

daném případě jde o subjektivní názor dotčených osob. Hlasitost hlasového

projevu Mgr. Libora Halíka, PhD. vůči hlukovému pozadí ulice s provozem

motorových vozidel a dalšími zdroji hluku v okolí není takového rozsahu, aby

mohlo být jednoznačně konstatováno, že jde o nadměrné hlasové projevy osoby.

Šetřením na místě bylo zjištěno, že hlasový projev Mgr. Libora Halíka, PhD.

nepřevyšuje dlouhodobě hlukové pozadí daného prostředí ve vztahu k času a místu

konání shromáždění. Po výpovědi zjištěných svědků, opatření dalších písemností k

věci, po jejich přezkoumání a vyhodnocení komise konstatuje, že skutek o němž se

vede řízení není přestupkem a řízení zastavuje se dle ust. § 76 odst. 1, písm.

a\ zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění.“ Podepsán Milan

Midrla, předseda komise k projednávání přestupků MČ Brno – střed. Přednosta

kliniky Ventruba mi v citování brání následujícími slovy:)

MUDr. Ventruba: Nechte mě domluvit. Já jsem vám osobně řekl, kdybyste nestál v

tomto vchodu, a nerušil byste tady pacienty tak si dělejte, co chcete. Choďte si

před parlamentem.

LH: Tam je to zakázaný.

MUDr. Ventruba: Tam je to zakázaný? Takže vy doopravdy místo toho. Ale vy to

děláte tam, kde ubližujete. A já vám to opakuji. Vy doopravdy vyubližujete těmto

lidem.

LH: Vy ubližujete tím, že děláte interupce vlastníma rukama.

MUDr. Ventruba: Na rozdíl od nás, na rozdíl od nás, kteří doopravdy děláme tyto

věci na základě medicinských indikací. Pro to vaše, vy nemáte žádný odůvodnění.

I vaši představení se tomu diví a vy si děláte, co chcete. To je pro mě

nepochopitelný. Já jsem ten dopis četl. Vy jste nebyl ochoten přistoupit na

kompromis. Kterak jsem já vám ho nabízel. Já jsem vám ho nabízel.

LH: Ale vy jste.

MUDr. Ventruba: Pardon!

LH: Ale vy jste napsal, že žádné interupce neděláte. Napsal jste to na ceduli,

kterou jste pak nechal sundat.

MUDr. Ventruba: To není pravda, já jsem ji nenechal sundat. Já mám ještě jednu

udělanou. Já jsem ji nenechal sundat. Já jsem vám řekl, abyste věděl. My jako

klinika máme pracoviště tady a v Bohunicích. A pro klid, pro klid pacientů a

zaměstnanců jsme tyto výkony převedli do Bohunic. To je jedna věc.

Biskup Simeon: A má tam možnost tak protestovat jako tady?

MUDr. Ventruba: Má. Má. Akorát je to pro něj dál, protože asi bydlí za rohem.

Akorát možná by tolik neubližoval lidem, jak tady, protože tam to pracoviště je

o 2 patra výš.

Po skončení rozhovorů jsem úřední listinu městské části Brno-střed (její kopii)

předal do ruky odcházejícímu pravoslavnému biskupovi Simeonovi, aby si ji doma v

klidu přečetl. Biskup Simeon řekl přede mnou a svědky toto: “Já jsem velmi

pomalý člověk, nechte mě si vše pomalu promyslet.“ Biskup Simeon mi na závěr zde

před vchodem do porodnice dal na čelo požehnání před svědky Karlem Štefanem a

Marií Kolaříkovou a odešel pryč spolu s redaktorkou ČT 1 Petrou Sopouškovou. Od

té doby nedošlo k žádné změně.

Mgr.Nemehová, považuji za úřední zmatení jazyků mé obvinění z přestupku v

č.j.VVP 1537/04. (28.9.2004)

28.9.2004 od duchovního Mgr. Libora Halíka PhD.

Čápkova 13, Brno 2; 602 00

Vážená paní Mgr. Nemehová! (předsedkyně komise k projednávání přestupků MČ

Brno-střed)

Dopis pro Vás má 3 listy o 6 stranách + 1 fotografie + 2 listy jednostranné o

MUDr. Adaševičovi.

Úvod

Institut tzv. krajní nouze, definovaný především v § 14 trestního zákona v

případě ohrožení života ženy mimoděložním těhotenstvím, je při současném stavu

světové medicíny jediným humánním důvodem k provedení umělého potratu. Proti

tomu neprotestuji, ani jsem nikdy neprotestoval, ačkoli novináři o mně tvrdili

opak.

Přestože jsou neustále medializovány ničím nepodložené obavy, že realizování

základního práva na život člověku od početí by mohlo vést k drastickému nárůstu

kriminality a ohrožení zdraví matek čekajících dítě, neexistuje k tomuto závěru

žádný hodnověrný důvod. Z okolních států realizuje plnou ochranu člověku od

početí Polská republika a její orgány v trestném řízení neregistrují v žádném

případě výše zmiňované obavy. Z dotazu na nedávno ministra vnitra České

republiky Stanislava Grosse navíc vyplývá, že ani tzv. “potratová turistika“

směrem k nám prakticky neexistuje. Pokud nebudou k dispozici podložené

argumenty, nelze k těmto obavám přistupovat jinak než k jako k úmyslně

zkreslujícím a lživým fabulacím.

Základní lidské právo - právo na život - je předpokladem všech ostatních

lidských práv a svobod. Každá počatá lidská bytost má právo na život. Toto právo

má být chráněno zákonem od okamžiku početí po přirozenou smrt. Ústava České

republiky v Listině základních práv a svobod (čl. 6, 7), jež je její integrální

součástí, deklaruje právo každého člověka na život a ochranu lidského života

již před narozením. Tato ustanovení našeho právního řádu jsou v plném souladu s

dalšími standardy lidských práv, obsaženými ve Všeobecné deklaraci lidských práv

Organizace spojených národů, Deklaraci práv dítěte, Evropské úmluvě o ochraně

lidských práv a svobod, jakož i Úmluvě o právech dítěte přijaté 20. listopadu

1989 a ratifikované Českou republikou. Právo počatého dítěte narodit se

zohledňuje už preambule Deklarace práv dítěte a Úmluva o právech dítěte,

přijatých Valným shromážděním OSN, ve znění “dítě z důvodu své fyzické a duševní

nezralosti potřebuje osobní záruky a péči, včetně přiměřené právní ochrany,

před i po narození“. Vyspělá legislativa vždy ctila a ctí základní zásadu

právního řádu civilizované společnosti, že zvýšenou ochranu práva je zapotřebí

poskytnout především slabším a zranitelnějším, v tomto případě tedy počatému

dítěti a jeho matce.

Vzhledem ke stále citlivějšímu vnímání nutnosti ochrany menšin a zranitelných

skupin společnosti je nezbytné, aby se každý zodpovědný občan České republiky

plně přihlásil k hlásání nejvlastnější lidské povinnosti – k zajištění ochrany

života lidského jedince – a to již před narozením. Proto protestuji, spolu s

ostatními věřícími občany České republiky, proti zbytečnému usmrcování dětí před

porodem. Nechceme mlčet - to by nás naše svědomí obviňovalo z genocidy

moravského, českého, slezského, ale i romského národa.

Dosud používaný zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství a vyhláška

Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 75/1986 Sb. jsou v

přímém rozporu jak s Ústavou ČR, jmenovitě Listinou základních práv a svobod,

tak také s mezinárodně přijatými právními normami vyšší právní moci. Česká

právní úprava, která umožňuje umělý potrat na pouhou žádost do dvanáctého týdne

těhotenství zásadně bez omezení, porušuje první a základní lidské právo – právo

na život, neboť usmrcením lidské bytosti diskriminuje nejslabší jedince lidské

společnosti, a to nehumánním způsobem. V České republice používaná právní úprava

nijak nereflektuje současné vědecké poznání týkající se počátku života lidského

jedince, které počátek života jednoznačně staví do okamžiku splynutí jader

mužské a ženské pohlavní buňky, tedy do okamžiku početí.

Umělý potrat čili interupce je často prezentován jako služba ženám. Je důležité

připomenout, že praxe tomuto pojetí zcela neodpovídá. Ženy často podstupují

potrat proti své vůli. Jsou k tomu ať přímo či nepřímo nuceny svým okolím.

Důvody, které vedly k legalizaci umělých potratů za protiprávního totalitního

režimu v naší zemi byly především politické. Umělé potraty jako první na světě

legalizoval r. 1920 bolševický režim v sovětském Rusku, proslulý masovým

porušováním lidských práv. Hluboké pohrdání lidským životem z doby protiprávního

komunistického režimu mělo svůj důsledek i ve vztahu k počaté lidské bytosti,

čehož je výrazem právě zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, a

vyhláška Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 75/1986 Sb.

Bezpráví na počatých dětech v České republice má za následek každoroční ztrátu

několika desítek tisíc lidských životů. Jen za období po listopadu 1989 bylo

podle totalitního potratového zákona násilně zbaveno života více než 743 000

dětí v různých prenatálních stádiích. Podle oficiální statistiky bylo za

posledních pět let umělým potratem usmrceno 180 634 dětí. Ročně se tak zbavuje

života v České republice průměrně 35 000 počatých dětí.

Chci spolu s ostatními věřícími, aby se v porodnici na Obilním trhu, která je

státním zařízením financovaným z daní a ze zdravotního pojištění také věřících

občanů, kterých je v České republice nejméně 3 miliony, realizovala účinná

zákonná ochrana života počatých dětí tak, jak je dána Ústavou ČR, jmenovitě

Listinou základních práv a svobod, zejména čl.6,7 především proto, že jde o

porodnici. Protože narození dítěte je prvním lidským právem, chceme zamezit

umělému usmrcování bezmocných lidských bytostí v porodnici na Obilním trhu.

Přednosta kliniky prof. MUDr. Ventruba se realizaci účinné zákonné ochrany

života počatých dětí tak, jak je dána Ústavou ČR, jmenovitě Listinou základních

práv a svobod, zejména čl.6,7, usilovně brání pomocí rozličných fabulací a

polopravd. V poslední době od května 2004 do srpna 2004 fabuloval s pomocí

úřední cedule, kterou dal vyvěsit na budovu porodnice. Text zněl – “Sdělení: Od

1.5.2004 se na tomto pracovišti interupce neprovádí. Účast níže postavených je

bezpředmětná a záměrně poškozující zdraví pacientů! Vedení

Gynekologicko-porodnické kliniky.“ (Pro případ, že jste tuto ceduli neviděla již

několikrát v televizním zpravodajství, její fotografii přikládám.)

Po mé debatě v televizním studiu 27.7.2004 s paní redaktorkou a 31.7.2004 s

přednostou kliniky Ventrubou, pan přednosta musel ceduli sundat. Byla totiž

očividně nepravdivá, a proto zde již nevisí.

Pan přednosta v televizní debatě fabuloval, že interupce ze zdravotních důvodů

není interupcí (Text debaty následuje). Čili podle něho usmrcení malého děťátka

je interupcí, avšak usmrcení většího dítěte v mateřském lůně už interupcí není.

Čím tedy je, když porodem není? Podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č.

75/1986 Sb., v ú. z., se v České republice interupce z tzv. zdravotních důvodů

provádí i po 12. týdnu těhotenství a to až do 6. měsíce těhotenství. Podle

vyhlášky lze po uplynutí dvanáctého týdne (3. měsíce) těhotenství usmrtit počaté

dítě interupcí také z důvodu “ohrožení zdravého vývoje plodu“ nebo jestliže šlo

o geneticky vadný vývoj plodu“, a to až do dvacátého čtvrtého týdne (6. měsíce)

těhotenství. (Tehdy již děťátko v lůně maminky kope!) Nehledě na to, že tato

vyhláška je protiprávní, neboť jde nad rámec zákona 66/1986 Sb., je navíc

jednoznačně eugenická. Místo aby s přiměřenými prostředky byla počatému dítěti

poskytnuta přiměřená zdravotnická péče, je i pouhé podezření na onemocnění či

zdravotní postižení důvodem pro jeho legální usmrcení. Na matky, které své dítě

nechtějí nechat usmrtit, ale chtějí se o ně starat, je často vyvíjen značný

společenský tlak. Usmrcení počatého dítěte, u něhož je pouhé podezření na

vrozenou vadu, je dnes společensky chápáno jako povinnost “odpovědné matky“.

Tento trend je po zkušenostech s Hitlerem realizovanými eugenickými programy

společensky nesmírně nebezpečný.

Pan přednosta v televizní debatě dále fabuloval, že já protestoval pouze proti

interupcím na žádost, tj. do 12. týdne těhotenství, a že bych měl proto od

porodnice odejít, neboť tento typ interupcí přesunul do bohunické nemocnice, kde

je také přednostou gynekologické kliniky.

Pan přednosta přesunul interupce malých dětí na své druhé pracoviště do Bohunic

proto, aby v porodnici na Obilním trhu získal více prostoru pro pokusy na

nejmenších dětech, tj. lidských embryích, při výdělečně velmi lukrativním umělém

oplozování in vitro (ve zkumavce). Pan přednosta moc dobře věděl, že protestuji

nejen proti zabíjení větších, malých, ale i nejmenších dětí. On věděl, že

protestuji také proti jeho redukci (tj. usmrcování) tzv. přebytečných plodů po

umělém oplodňování in vitro (-tj. když si žena objednala 1 dítě, ale čeká jich

více). Bůh ví, ke kolika zbytečným potratům, umělým i spontánním po oplodňování

in vitro dochází! A kolik zbytečné bolesti musí zde ženy podstupovat jen proto,

aby měl profesor Ventruba dostatek živého materiálu na pokusy a aby se od

neplodných párů vybralo více peněz než se vybíralo při tradičnějším a více

přirozeném umělém oplodnění.

Viz: Kněz proti interrupci 31.07.2004, ČT 1 - Týden v regionech – jihomoravský,

Jakub Železný, moderátor:

Záznam na: http://prolife.cz/zpravy/?zid=299

VYHLÁŠKA MZ ČSR (75/1986 Sb.)

Zdravotní důvody k provedení interrupce až do 6. měsíce těhotenství jmenuje

Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky ze dne 7.

listopadu 1986, kterou se provádí zákon ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení

těhotenství (75/1986 Sb.) se změnou: 467/1992 Sb.

Zdravotním důvodem k interrupci je podle stále používané komunistické vyhlášky

např.: velmi často pouze to, že selže antikoncepční nitroděložní tělísko (tzv.

DANA) a žena neplánovaně otěhotní; jindy to, že ženě ještě není přesně 15 let,

dále to, že žena překročila již 40 let i když je zcela zdravá. V těchto

případech vůbec nejde o zachraňování života matky. Zde gynekologové a jimi

obelhaní novináři lžou.

Závěr: Považuji za úřední zmatení jazyků mé obvinění z přestupku v č.j.VVP

1537/04.

Váš vlastní úřad již jednou konstatoval následující: “Nelze mít tedy za

spolehlivě zjištěné a prokázané, že došlo k nadměrným hlasovým projevům ze

strany Mgr. Libora Halíka, PhD., čímž by mohla být dána záminka k oprávněné

stížnosti občanů. Intenzita hlasitosti projevu je diskutabilní a v daném případě

jde o subjektivní názor dotčených osob. Hlasitost hlasového projevu Mgr. Libora

Halíka, PhD. vůči hlukovému pozadí ulice s provozem motorových vozidel a dalšími

zdroji hluku v okolí není takového rozsahu, aby mohlo být jednoznačně

konstatováno, že jde o nadměrné hlasové projevy osoby. Šetřením na místě bylo

zjištěno, že hlasový projev Mgr. Libora Halíka, PhD. nepřevyšuje dlouhodobě

hlukové pozadí daného prostředí ve vztahu k času a místu konání shromáždění. Po

výpovědi zjištěných svědků, opatření dalších písemností k věci, po jejich

přezkoumání a vyhodnocení komise konstatuje, že skutek o němž se vede řízení

není přestupkem a řízení zastavuje se dle ust. § 76 odst. 1, písm. a\ zákona č.

200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění.“ Podepsán Milan Midrla, předseda

komise k projednávání přestupků MČ Brno – střed.

Kromě již jednou učiněného rozhodnutí Vašeho vlastního úřadu, po poradě s

právníkem specialistou na ústavní a mezinárodní právo k mému obvinění z údajnému

přestupku v č.j.VVP 1537/04, kterého jsem se měl dopustit v r. 2004 uvádím

následující:

Odvolávám se na ústavně zaručené shromažďovací právo a svobodu projevu

náboženství a víry, která jsou zakotvena nejen v Listině základních práv a

svobod, ale i v mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána

(zejména Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Evropská úmluva o

ochraně lidských práv a základních svobod). Zasahování do těchto pro

demokratickou společnost klíčových práv ze strany orgánů veřejné moci může

vyvolat přímo mezinárodněprávní odpovědnost České republiky. Konstantní soudní

judikatura našich i zahraničních vrcholných soudních orgánů zdůrazňuje, že

účastníci shromáždění musí mít možnost vyjadřovat své názory bez obav, že budou

jakkoliv šikanováni nebo dokonce napadáni svými odpůrci, což by mohlo vést a

vede k odrazení od svobodného vyjadřování těchto názorů se všemi negativními

důsledky pro demokratickou společnost. Reálná a účinná svoboda pokojného

shromažďování zahrnuje proto rovněž povinnost aktivních opatření ze strany

demokratického právního státu poskytnout shromáždění náležitou ochranu.

Možnost orgánů veřejné moci (tedy nejen státních orgánů, ale i orgánů územní

samosprávy) jakkoliv zasahovat do citovaných, ústavními předpisy zaručených práv

je omezena přímo normou nejvyšší právní síly - Listinou základních práv a

svobod. Žádnou vyhláškou obce či města nelze tato práva, vyplývající z ústavních

předpisů účelově omezit, nebo natolik potlačit, že pozbudou svého smyslu.

Opakovanými stížnostmi osob na mé hlasité předříkávání a čtení modliteb není

možno odůvodnit zákaz shromáždění, na kterých realizuji svá práva a projevuji

svoji víru.

Příslušné orgány městské části Brno-střed (starosta Josef Kameníček, tajemník

JUDr. Radovan Novotný, některé hlídky městské policie) porušují opakovaně má

ústavně zaručená práva, což vnímám nejen jako šikanu a psychický nátlak ze

strany vrchnostenských orgánů (mj. nyní obvinění z přestupku), ale zejména jako

přímý útok na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Uvědomte si

prosím, že jsem věřící člověk, pravoslavný duchovní; vyjadřovat své nejhlubší

přesvědčení modlitbou za bezbranné považuji za svoji povinnost a poslání.

Modlitba potichu či na méně nápadných místech je v rozporu s účelem shromáždění

a připomíná snahy minulého totalitního režimu, aby se věřící “modlili pouze na

místech k tomu určených“, mimo zrak a sluch ostatních občanů. Je smutné, že mi v

mé činnosti brání orgány, které jsou povinny do mého práva nejen nezasahovat,

ale i reálně umožnit jeho nerušený výkon. Já i další věřící jsme se stali terčem

lživých fabulací a sprostého napadání od přednosty gynekologicko-porodnické

kliniky prof. MUDr. Ventruby (což máme zaznamenáno na videozáznamu) a

vyhrožování násilím od téhož muže. Ve městě Brně, které je centrem justice a

vrcholných ústavních orgánů, zabývajících se ochranou lidských práv a svobod, je

to ostuda.

Uzavírám, že v případě pokračujícího znesnadňování mé činnosti využiji veškerých

řádných i mimořádných opravných prostředků a nezbude mi, než se obrátit na

vrcholné orgány soudní, výkonné i zákonodárné moci, média i organizace,

zabývající se monitorováním ochrany lidských práv a svobod v České republice.

Odvolávám se rovněž (mj.) přímo na článek 16 Listiny základních práv a svobod.

Jednání přestupkové komise se nezúčastním, neboť jsem vše podstatné tímto sdělil

a proto, že je zřejmě záměrně nařizováno na dobu, kdy realizuji před porodnicí

své základní právo.

Mgr. Libor Halík PhD.

Žádám policii ČR znovu o ochranu náboženského průvodu (1.10.2004)

Žádost o poskytnutí ochrany průvodu a shromáždění, které budou sloužit projevu

náboženského vyznání

V Brně dne 1.10.2004

Trasa průvodu a shromáždění, které budou sloužit projevu náboženského vyznání,

bude následující : kostel SV. RODINY Grohova 18, Veveří, Česká, nám. Svobody,

Masarykova, Orlí, Zelný trh, Starobrněnská, Šilingrovo nám., Husova, Údolní,

Jiráskova, Obilní trh.

Převzal a 1.10.(v 9.15 ráno) 2004 podepsal nadporučík Kašparovský

Pak mi policie telefonovala na mobil, že nás nepřijdou chránit, že v případě

ohrožení mám tel.158. Realita byla taková, že přišli pouze 2 policisté v civilu

a celou dobu nás natáčeli na kameru. Že jsou policisté řekli Mílovi Pletánkovi,

který to nahrál na audiokazetu, jejíž kopii mám doma. Jejich tváře máme na

videozáznamu. Na videu je též igelitový pytlík s vodou, který na nás někdo vrhl

z okna, ale netrefil se – díky Boží ochraně.

Lékařka z genetického oddělení v Praze u Apolináře činí pokání (12.1.2005)

Miloslav Pletánek:

Zastávám názor, že pokud se chcete dozvědět pravdu, tak za ní musíte jít. V roce

1989 jsem se šel přesvědčit na Národní třídu, jak to vlastně je s těmi nepokoji

na Václavském náměstí. Na toto náměstí nás tehdy onoho 17. listopadu nepustili.

Místo toho jsem ten den dostal ránu pendrekem přímo mezi oči. O několik let

později jsem měl sen, ve kterém jsem šel pustou Národní třídou a zpíval (ač to

neumím) jako Pavarotti Ave Maria. Z toho snu si nejvíce pamatuji příjemný pocit

u srdce. Z rány pendrekem si pamatuji to, že televize lže. O několik let později

jsem měl další sen, ve kterém jsem viděl vyschlou řeku. Na jejím dně bylo bahno

a několik louží. Všude okolo byly suché stromy - otupená lidská svědomí. V tom

snu jsem říkal dvěma dětem (chlapci a dívce) jaké to tady bylo dříve pěkné. Po

r.2000 jsem ve spolupráci s pravoslavnou církví vztyčil na svém pozemku v naší

obci pravoslavný kříž k úctě prvního českého poustevníka i misionáře

blahoslaveného Ivana. V té době jsem ještě netušil, jakou to má souvislost –

budoucí setkání s L. Halíkem. Podobně jsem netušil souvislost nádherného zpěvu

Ave Maria a současnými příjemnými pocity pokoje u srdce při modlitbě růžence

před porodnicí, kde se provádí i umělé potraty. Byť je mi tam spíláno a

vyhrožováno od několika neslušných lidí, pocity pokoje mě neopouští. V r. 2003

se v televizi začaly objevovat zprávy o pravoslavném knězi Liboru Halíkovi,

který se modlí žalmy u porodnice na Obilním trhu v Brně. Tyto zprávy byly už od

svého začátku proti Božímu přikázání “Nezabiješ“. S tímto mužem jsem se po prve

potkal v Kotli, kam jsme jeli s přáteli Ivanem a Edou z naší farnosti podpořit

poslance Karase. Protože Jan Pavel II. říkal: “Pokud nějaká vláda schválí zákon,

který odporuje víře, jsou křesťané povinni vznést proti němu námitky a neřídit

se jím.“ Paní Jílková Halíkovi tehdy nedala slovo.

V srpnu r. 2004, po návratu z koupání u rybníka na Vysočině, jsem měl možnost

strávit ještě několik dní dovolené se svými dětmi v Brně. Nedalo mi to a zašel

jsem se přesvědčit na vlastní oči a uši, jak to vypadá, když se křesťan nestydí

za svojí víru a modlí se hlasitě před nemocnicí přesto, že ví , že ho média

mohou zesměšnit. Stál jsem jako stráž ve všední den s dvoumetrovým křížem, na

kterém byla fotka nemluvňátka v desátém týdnu těhotenství, před nemocnicí na

Obilním trhu v Brně. Po hodině se ke mně přidala manželka se třemi dětmi. Stáli

se mnou sotva pět minut, když se z okna vyklonila žena v bílém plášti a

spustila: “Vy se nestaráte o vlastní děti! Měl byste je vzít k vodě. Odveďte je

hned pryč, nebo zařídím, že vám je odebere sociálka!“ Děti, když ji uslyšely,

začaly hrůzou brečet. Mou manželku její slova hluboce zranila. Kněz Libor Halík

mě uklidňoval, ať si z nadávek a hrubostí zdravotnického personálu nic nedělám.

On je slýchá denně. Nedávno mu přednosta kliniky oznámil, že ho nechá umlátit

před vraty nemocnice. Tehdy mě napadlo, proč se modlí u nemocnice tak málo žen.

Je to proto, že většinou muži lépe snáší urážky a fyzické útoky. Později mi to

potvrdil osobně katolický kněz Philip Reilly, když o tom mluvil v souvislosti s

válkami do kterých šli naši předkové, aby bránili své děti, ženy, rodiny i

národ. Večer jsme se modlili se ženou za naše děti. Druhý den jsme stáli celá

rodina v modlitbě u porodnice. Ten den jsem poslal příteli vladykovi Kryštofovi

sms-zprávu: “Máte skvělého kněze L. Halíka. Nestydí se za svoji víru, modlí se

za nenarozené. Tento statečný muž, navzdory urážkám a osobním útokům brání

život. Satan zuřil, potratáři mi vyhrožovali před dětmi, že pokud neodejdou, že

je odebere sociálka. Druhý den jsme chválili Boha, satan se schoval na druhý

konec pekla.“ Arcibiskup hned večer odpověděl takto: “ Milý bratře, všichni jsme

moc rádi. Bohu děkujeme také za Vás a Vaši rodinu, že nám rozumíte, Váš +

Kryštof “. Než jsme odjeli z Brna domů pozval jsem Libora k nám s celou jeho

osmičlennou rodinou na dovolenou do Českého krasu. Když přijeli, týden jsme se

modlili a povídali jsme si s Liborem dlouhé hodiny až do noci.

V říjnu jsem přišel po prvé před nemocnici u Apolináře v Praze, kam se přede

mnou tři roky chodilo modlit každý druhý čtvrtek v měsíci několik babiček a

dědečků. Cítil jsem, že je potřeba upozorňovat modlitbou na zlo, které se v

naší zemi děje. Modlili jsme se za to v této souvislosti se ženou. Otevřeli

jsme Písmo svaté a ptali se Boha: “Máme stát před porodnicí? Modlit se přece

můžeme doma? Bůh odpověděl: “Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta

nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli.“ (Lk 11,33).

Proto jsme přesunuli modlitby ze zastrčeného kouta daleko od vchodu, přímo ke

vchodu do nemocnice, aby ti kdo vcházejí viděli, jaké zlo se děje v naší zemi.

Stojíme tak, abychom nepřekáželi vstupujícím pacientům. Jeden kněz mi na to

řekl, že jsme jako ti farizeové, co se modlí na nárožích. Obvykle na absurditu

odpovím, až když je pozdě. Tentokrát jsem si ale vzpomněl hned. Odpověděl jsem

mu, že farizeje za modlitbu na ulici tehdy všichni spoluobčané chválili. Nás za

to většinou nechválí. V minulosti jsem se modlil růženec jenom občas. Teď se

modlím pravidelně - díky službě před nemocnicí. Ze začátku jsem se chodil modlit

dvakrát v týdnu. Pořád jsem pochyboval, mám-li stát u té nemocnice. Odjel jsem

proto na pochod pro život do Brna, který pořádá můj nový přítel pravoslavný kněz

Libor Halík. Náš pochod začal po mši svaté, obětované za nenarozené děti. V

kostele, výstižně nazvaném svaté Rodiny, který je v blízkém sousedství nemocnice

na Obilním trhu, kde se provádějí umělé potraty. V modlitbě jsme šli k centru

města. Bylo nás okolo padesáti lidí. V naší skupině byli staří lidé, rodiny s

dětmi, mládež, jeden katolický řádový bratr a řeholní sestra. Obdivoval jsem

pokoru starých lidí, neboť i oni byli na cestě vystavováni nadávkám a výhružkám

několika nepřátel Kristových. Cítil jsem na sobě pohledy kolemjdoucích, bylo mi

nepříjemně a trapně. Styděl jsem se, že mám tak slabou víru, že se stydím udělat

znamení kříže i před jídlem v restauraci. Co kdyby se mi smáli?... Ten den si

kladu otázku, proč na pochod v Brně chodí tak málo lidí (nejvíce 150). Na mou

otázku mi nakonec odpověděl katolický kněz Philip Reilly prostřednictvím kazety,

kterou mi půjčil Libor. Reilly odpovídá na otázku, proč se tak málo lidí ze

začátku modlí před nemocnicí za nenarozené děti, následovně: “ Je to proto, že

se lidé bojí. Vždyť i na Golgotě byl jenom jeden z učedníků. Marie a Jan byli u

kříže, i my máme být u kříže.“ Tento kněz inspiroval Libora a on řetězově

inspiruje mně. V Americe se modlí tento kněz na ulici u “potratnic“ každý den až

šest hodin. Byl za svou víru ve vězení. Na to říká: “I Ježíš a apoštolé byli

zatčeni“. V druhé polovině 70. let 20. století bylo spolu s Reillym zatčeno za

to, že brání maličké na 50 000 lidí. To je 10 x více, než za celou dobu hnutí za

občanská práva černochů. Jaká je situace v Americe dnes? Bůh Reillyho v New

Yorku použil ke zrušení 23 potratových klinik z celkového počtu 43. Veřejně se

spolu s ním modlí na ulici při pochodech pro život na 150 000 lidí mnoha

vyznání, 100 biskupů a 5 kardinálů. Přesto, že jsem toto věděl, pořád jsem

prosil Boha aby mi dal ještě nějaké znamení. Následující den byla neděle. Šel

jsem na mši svatou ke kapucínům v Brně. “Dej mi Bože nějaké znamení, jeden z

nich mě přece před 10 lety pokřtil“, modlil jsem se. (Při vzpomínce na toho

chlapa ještě dnes cítím jeho pevný, až bolestivý stisk při podání ruky, který

jsem nezažil za 20 let lezení od žádného horolezce.) Mám štěstí, ten den je zde

zrovna novokněžské požehnání. Skláním hlavu a kněz mi žehná. Dostávám na

památku lísteček s textem: “I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje

milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví

Hospodin, tvůj slitovník.“ Iz 54,10. Kněz Libor mi řekl, že těmi horami a

pahorky, které se daly na ústup pod náporem ateistické a hříšné propagandy, jsou

křesťanští biskupové a kněží. Později budu prosit Boha o další znamení. Dostanu

je. O jednom z nich se zmíním později. Je to Ž 55, 13-24, (začne se naplňovat i

v mé farnosti). Další už nebudou. Jakoby Bůh chtěl říci: “Písmo Svaté není žádná

věštecká kniha. Dej mi už pokoj. Řekl jsem ti toho dost, tak už mi věř!“

Od konce října r. 2004 se u Apolináře začínám modlit růženec každý den s

požehnáním mé ženy, s podporou presidenta Hnutí Pro život Radima Ucháče i stovek

dalších lidí, kteří mi zajišťují “týl.“ Hned v prvních dnech na nás “Tasemník“

(viz C.S.Lewis: Rady zkušeného ďábla) posílá odpadlé a vlažné katolíky, aby nás

odtud odlákali. Jedním z nich je primář (katolík), který nám říká, že tady

zneklidňujeme rodičky, když se modlíme (tehdy ještě bez plakátů). Tvrdí, že on

děti nezabíjí. Že umělé potraty se tady vůbec neprovádí. Odpovídám mu, že je

možné, že on to osobně nedělá. Že on na to má lidi, kterým přikáže, aby to

udělali za něj. Dále mu říkám, že modlitba nikoho nemůže zneklidňovat. Radí nám,

ať se modlíme jen v kostele. Odpovídám, že tam se děti nezabíjejí, a proto se

modlíme tam, kde se to dělá. Kdyby tehdy připustil náš názor a neodešel

předčasně, dozvěděl by se více. Že se modlíme také za dobře odvedenou práci

lékařů (zachraňují miminka ve 22. týdnu), za maminky, za děti a především za ty

nevinné děti, které se tady podle informací nám nakloněného personálu zabíjejí

až třikrát v týdnu svévolným umělým potratem. Pan primář nám říkal, že jsme

militantní fanatici. Má pravdu. Jsme militantní. Jsme dokonce ozbrojeni. Naší

zbraní je růženec se spoustou kuliček. Ten se modlíme každý pracovní den od 7.00

do 8.15. Modlíme se podle kancionálu. Normální hlasitostí - jako když někdo

mluví. Nikdo by do modlitby růžence neměl vsouvat nic jiného, aby se zachovala

jednota. Každý den chodíme ráno nejprve ke svatému přijímání. Potřebujeme ho

jako protijed proti zlu, se kterým se setkáváme. Kdyby pan primář tehdy počkal a

neodešel, upozornil bych ho, jako svého bratra mezi čtyřma očima na to, že podle

katechismu je každý, kdo se podílí na umělých potratech exkomunikovaný

(vyloučený) z církve. Že kněz ke kterému chodí údajně jednou ročně ke zpovědi

ohrožuje svoji duši, když mu to neřekne. Sem se právě hodí výše zmíněný žalm 55,

13-24.

Časem (poprvé zhruba 12.1.2005) se k naší modlitební stráži připojuje primářka

genetického oddělení. Tato katolička činí svou modlitbou růžence pokání. Po

jisté době nám oznamuje, že dá výpověď. Chce odejít do soukromého sektoru, kde

bude mít čisté svědomí (-nebude muset posílat na popravu miminka s

pravděpodobným Downovým syndromem). Bůh žehnej této statečné a pokorné ženě. K

naší modlitební stráži se připojují desítky lidí různých profesí: dělníci,

studenti, inženýr, matematik i bývalá soudružka. Ta v mládí zabila interrupcí

své dítě. Tehdy pracovala v ČTK. Nyní činí pokání a evangelizuje. Modlí se s

námi také matky a otcové, kteří zplodili až šest dětí. Nosím na růženci

zázračnou medajlku. Ta díky Boží milosti způsobila loňského roku to, že se k

naší modlitbě, když ji zahlédla, přidala další zaměstnankyně nemocnice. Poměrně

značná část zaměstnanců nás zdraví. Paní primářka genetického oddělení nám

potvrzuje, že někteří zaměstnanci naši činnost kvitují. Často jsem se modlil i

nadále modlím u nemocnice řadu dní sám. Nepravidelně se stává, že se jednotliví

pacienti připojí k modlitbě. V čase vánoc se zde 4 dny se mnou modlil Ing. Ivan

L. z naší farnosti. Procházející lékařka, která ho znala, sdělila, že před 6

lety zde prováděli daleko víc umělých potratů. Někdy se tu zdržím v přátelském

rozhovoru se sanitářem, ateistou pokřtěným po otci v pravoslavné církvi. Dávám

mu radu, aby se vrátil k víře svého otce. Tento mládenec končí brigádu v

nemocnici a chce studovat na přírodovědecké fakultě. Bůh mu žehnej. U vchodu do

porodnice se čas od času zastavují ženy. Podívají se mlčky na plakát s

nemluvňátkem, pak se otočí, nevstoupí dovnitř a odejdou. Nevidíme do jejich

duší, jenom tušíme… V duchu jim žehnáme. Těm několika agresivním jedincům

žehnáme viditelným znamením kříže přímo.

V prosinci 2004 na mě před dcerou křičí sociální pracovnice z nemocnice. Na

údajnou žádost někoho z budovy na mě posílá policii. Jako účelovou záminku má,

že je zima. Toho dne však bylo osm stupňů nad nulou. Myslím, že považuje za

skandální modlit se na veřejnosti. Ten den jsem se modlil u nemocnice se svojí

šestiletou dcerou Petrou, která se sama ráno probudila a přála si jet s mnou.

Policie nemůže dělat nic. Je to podle ní stejné jako když jsme na procházce nebo

když si povídáme na ulici. Myslím si, že je třeba využít svobody náboženského

projevu, dokud nám to naši politici a protikřesťansky zaměřená zednářská

Evropská unie nedoporučí zakázat. Naše modlitby, i když to není třeba, jsou

povolené magistrátem. Běda však nám křesťanům až nám budou zakazovat vodit děti

do nevytopených kostelů, protože sezení v nevytopené kostelní prostoře nesplňuje

normy Evropské unie. Touto zastrašovací šikanou pomocí sociální pracovnice a

policie se mě pokusili v Praze zastrašit dvakrát. (Připomínám si, co asi museli

prožívat křesťané milující své rodiny, když ukrývali židy před fašisty.) Tehdy

jsem se k vůli tomu postil od jídla 7 dní. Každý den jsem obětoval na různé

úmysly: za svoji rodinu, za biskupy a kněze, za maminky v tísni, za spásu své

duše apod. Vyplatilo se to. Ve výkladovém starém katechismu od Dr. Antonína

Podlahy z r. 1900 na str. 479 jsem si totiž přečetl (v tom novém jsem toho moc

nenašel), že Písmo svaté dosvědčuje, že lze též postem vzácných dober (časných i

věčných) si zasloužiti (Tob 3,10; Ester 4,16; Mat 6,12; Mat 17,20); není tedy

divu, že jej slovem i příkladem doporučuje (Tobiáš 12,8; Joel 2,12; Mat 4,2; Sk

13,2). Mé děti se nenechaly zastrašit. Samy mě často ráno budí a chtějí jet k

nemocnici se mnou. Z vlastní iniciativy zde rozdaly stovky informačních letáčků.

To je často kamenem úrazu některým lidem. Ti dětem říkají: “Chudáčci! (Škoda, že

tím nemyslí ty zabité umělým potratem!) Jděte si hrát někam kde jsou děti!“ Na

tyto arogantní poznámky odpovídám, že si chceme hrát s těmi dětmi, které tu

lékaři zabíjejí. Další lidé se nás snaží odlákat tím, že říkají: “Kdybyste šli

raději dělat něco pořádného!“ Těmto lidem, kteří už mají tak moc otupené

svědomí, že to nepoznají, odpovídáme, že pořádnou a důležitou věc právě děláme.

Jednomu medikovi vadilo, že jitříme svědomí tím, že ukazujeme na plakátě

fotografie miminek v různém stupni vývoje. Vím co na to říci, ale raději použiji

slova moudrých. Mudr. Ilona Burková říká: “I mně připadá děsivé to, jak se

potrat provádí. Ale pokud o tomto problému chceme veřejnost pravdivě informovat,

nevím jak se oněm děsivým popisům či obrázkům vyhnout. Navíc mě zaráží dvojí

morálka v naší společnosti. Na jedné straně se společnost nechává zahlcovat

násilnými scénami ve filmu, zprávách, počítačových hrách a zároveň ji děsí

pravdivé informování o metodách umělých potratů.“

Přestupkové komisi Mgr.Nemehové znovu (26.10.2004)

od duchovního Mgr. Libora Halíka PhD.

Čápkova 13, Brno 2; 602 00

Vážená paní Mgr. Nemehová! (předsedkyně komise k projednávání přestupků MČ

Brno-střed)

Vše jsem Vám již písemně sdělil doporučeným dopisem odeslaným z pošty 30.9.2004.

Dopis pro Vás měl 3 listy o 6 stranách + 1 fotografii + 2 listy jednostranné o

MUDr. Adaševičovi.

Pokud Vám uvedený doporučený dopis nedošel, tak to není má chyba, ale buď

pochybení pošty, nebo Vám ho Vaši kolegové či kolegyně nepředali, ačkoliv byl

napsán na Vaše jméno. Dnes v tomto novém dopise uvedu jen tento krátký úryvek z

dopisu předchozího:

Považuji za úřední zmatení jazyků mé obvinění z přestupku v č.j.VVP 1537/04. Váš

vlastní úřad již jednou konstatoval následující:

“Nelze mít tedy za spolehlivě zjištěné a prokázané, že došlo k nadměrným

hlasovým projevům ze strany Mgr. Libora Halíka, PhD., čímž by mohla být dána

záminka k oprávněné stížnosti občanů. Intenzita hlasitosti projevu je

diskutabilní a v daném případě jde o subjektivní názor dotčených osob. Hlasitost

hlasového projevu Mgr. Libora Halíka, PhD. vůči hlukovému pozadí ulice s

provozem motorových vozidel a dalšími zdroji hluku v okolí není takového

rozsahu, aby mohlo být jednoznačně konstatováno, že jde o nadměrné hlasové

projevy osoby. Šetřením na místě bylo zjištěno, že hlasový projev Mgr. Libora

Halíka, PhD. nepřevyšuje dlouhodobě hlukové pozadí daného prostředí ve vztahu k

času a místu konání shromáždění. Po výpovědi zjištěných svědků, opatření dalších

písemností k věci, po jejich přezkoumání a vyhodnocení komise konstatuje, že

skutek o němž se vede řízení není přestupkem a řízení zastavuje se dle ust. § 76

odst. 1, písm. a\ zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění.“

Podepsán Milan Midrla, předseda komise k projednávání přestupků MČ Brno – střed.

Kromě již jednou učiněného rozhodnutí Vašeho vlastního úřadu, po poradě s

právníkem specialistou na ústavní a mezinárodní právo k mému obvinění z údajnému

přestupku v č.j.VVP 1537/04, kterého jsem se měl dopustit v r. 2004, uvádím

následující:

Odvolávám se na ústavně zaručené shromažďovací právo a svobodu projevu

náboženství a víry, která jsou zakotvena nejen v Listině základních práv a

svobod, ale i v mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána

(zejména Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Evropská úmluva o

ochraně lidských práv a základních svobod).

Jednání přestupkové komise se nezúčastním, neboť jsem vše podstatné sdělil, vše

již bylo projednáno i rozhodnuto a v této záležitosti nedošlo z mé strany k

žádné změně.

Mgr. Libor Halík PhD. 26.10.2004

V sobotním barevném TV Magazínu Právo “Muž s křížem před porodnicí“ (30.10.2004)

Díky Bohu vyšlo 30.10.2004 takto:

Pavel Čírtek: Muž s křížem před porodnicí

Den co den, jen s krátkými přestávkami, stojí mezi desátou a polednem před

brněnskou porodnicí na Obilném trhu, pravoslavný kněz Libor Halík.

Jak mi řekla žena sedící v nedalekém parku na lavičce, my už jsme si na něj

zvykli.

I když asi - ne tak docela. Právě když jsem za ním přicházel, přibrzdilo u něho

auto a z otevřeného okénka se ozval ženský hlas: “Měli by tě vykastrovat,

debile.“

Libor Halík nehnul brvou a pokračoval ve čtení žalmů: I budu vyučovati

přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli. Vytrhni mne z pomsty

pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj a bude s veselím prozpěvovati jazyk

můj o spravedlnosti tvé…

V pátek 13. června 2003 (tedy navzdory poněkud nešťastnému datu) takto poprvé

stanul před brněnskou porodnicí, aby s křížem v ruce začal svůj boj proti

interrupcím takříkajíc tváří v tvář veřejnosti.

Blázen, fanatik, exhibicionista?

Prostudoval jsem vše, co o Liboru Halíkovi napsala média. Stejně tak internetové

weby a diskuse, které se ho týkaly. Kupodivu jsem se však nikde nedočetl, jaký

člověk se tam vlastně skrývá pod černým kněžským rouchem. Kdo to vlastně stojí

před brněnskou porodnicí, už skoro půldruhého roku? S křížem s nápisem Nezabiješ

nenarozené dítě, v jakési zástěře z plakátu, s obrazem 8týdenního a 12týdenního

plodu, a heslem “Potraty zavedl Lenin a Hitler“.

Je to snad doopravdy blázen či fanatik? Nebo snad exhibicionista, který si našel

tuto prazvláštní formu, aby na sebe upozornil?

On sám tvrdí, že nedělá nic jiného, než co mu ukládá víra i jeho poslání kněze.

Verš za veršem a stále dokola den co den čte před porodnicí Libor Halík žalmy.

Občas mu někdo vynadá, jsou tací, kteří si ťukají na hlavu. Ale i tací, kteří se

obrátí na moc úřední.

“Nejdříve mi vytkli, že tam nesmím stát, protože se prý dopouštím nepovoleného

shromažďování. Přišel mi zákaz z úřadu, že prý ruším klid pacientek. Tak jsem se

odvolal a soud to rozhodnutí zrušil. Potom mi chtěli dát pokutu tisíc korun za

hlasité projevy. Výsledkem prošetření bylo, že nejsem hlasitější, než městský

provoz,“ vypráví o úředních pokusech vystrnadit ho od porodnice a zdá se, že se

při tom docela pobaveně usmívá. Skoro to vypadá, že ho tyto pútky docela baví a

vítězit v nich mu je potěšením. Skoro by se zdálo, že ho to jen posiluje v jeho

odhodlání a publicita spojená s jeho kauzami je mu vítaná. Že by tedy doopravdy

exhibicionista svého druhu?

Zázračná záchrana

Libor Halík, který pocházel z naprosto ateistické rodiny, absolvoval gymnázium v

Praze na Pražačce. Poté rok studoval biologii na univerzitě. Studia zanechal už

po roce, protože prý nesplnila jeho očekávání. Takže musel na vojnu, když už

předtím chodil do českobratrského sboru (Církve bratrské) v Horních Počernicích,

ačkoliv byl až do té doby nevěřící. Tam také přijal křest.

O jednom rozhodujících motivů svého rozhodnutí stát se knězem, vypráví:

“Já jsem se zabýval ornitologií. Jednou jsem se byl podívat na ptačí

společenství na území novomlýnských nádrží. Abych se dostal do jedné lokality,

chtěl jsem přeplavat Dyji u Šakvic. Jenže v tom okamžiku patrně vypouštěli horní

nádrž, chytla mě vlna a já jsem se ocitl pod pokácenými stromy. Táhlo mě to pod

hladinu a bylo jasné, že se utopím. Tak jsem v duchu prosil – bože, zachraň mě a

já ti budu do smrti sloužit.“

Podle Libora Halíka se pak stalo něco jako zázrak. Opravdu se mu podařilo

vymanit se z pasti a zachránit si život. Tento zážitek, jak uvádí, byl pro jeho

další život jedním z rozhodujících.

Když se pak seznámil s některými publikacemi teologa Tomáše Špidlíka o východním

křesťanství a tím i s pravoslavím, obrátil se na tehdejšího olomouckého biskupa

Kryštofa s dotazem, zdali by mohl vystudovat prešovskou pravoslavnou

bohosloveckou fakultu. Tu absolvoval dálkově v Olomouci a téma jeho závěrečné

disertace bylo “Nepřátelé rodiny“.

Počátek snad v dětství

Proč zrovna toto téma? Když jsme spolu hovořili, zmínil se Libor Halík i o svém

dětství. Jak těžce nesl, když se rozpadlo manželství jeho rodičů.

Tato zkušenost ho očividně hluboce zasáhla. A i když o tom hovořil velmi

decentně, řekl bych, že tam někde v dětství se zrodila touha “po nápravě věcí

lidských“ , která nakonec našla své vyjádření i na chodníku před vchodem do

brněnské porodnice.

Doktor teologie Libor Halík se po vysvěcení na kněze stal farářem pravoslavné

farnosti v Třebíči.

Věřících pravoslavné víry tam není mnoho. Alespoň na liturgii, které jsme se

zúčastnili, by se dali spočítat na prstech jedné ruky a to ještě dva z

přítomných s ním přijeli z Brna, kde bydlí. Takže je, dalo by se říci farářem

dojíždějícím. V Brně má navíc početnou rodinu. S manželkou, povoláním ekonomkou,

má čtyři děti (5 dětí), a, jak pravil, dost možná, že u tohoto počtu nezůstane.

Což je také jistá statečnost, protože manželka nepracuje, pečuje o rodinu a on

je z vcelku nevalného platu kněze živitelem rodiny.

Skutečnost, že ve své farnosti se tedy vyskytuje pouze jednou týdně, by mohla

naznačovat, že v zápase proti potratům našel smysluplnou náplň přemíry

nevyužitého času. Ale to bychom mu patrně křivdili. Svoji misi totiž pojal

opravdu s veškerou vážností a nasazením.

Na otázku, co by mělo být konkrétně výsledkem jeho každodenního střežení u

vchodu do porodnice totiž praví:

“Dokud se tady budou dělat potraty, tak tady budu. Chci, aby to byla jenom

porodnice. Mám informace, že tady se dělají dvě pětiny všech interrupcí v Brně.“

A konkrétní výsledky? Prozatím uvádí jediný příklad, kdy měla údajně žena

rozhodnutá pro potrat zareagovat na jeho stráž před porodnicí rozhodnutím, že si

dítě ponechá.

Vadí jim Bůh a smrt

Když se ptám, zdali na něho při té někdy dost kruté službě, nepřicházejí i

chvíle slabosti, odpovídá, že “v takovém případě si vyprošuji od Boha pomoc a ta

spočívá i v čistotě srdce. To se musí trénovat,“ praví.

Při tom je schopen čelit nejen invektivám, ale doslova i fyzickým útrapám,

protože, jak tvrdí, už na něho dokonce i vylili vodu, ale aniž by hnul brvou,

trpělivě snášel to mokré příkoří a ani jednou ho nenapadlo, že by to vzdal.

“Podívejte, oni mi říkali, že ruším pacientky. Ale já z oken kolikrát slyším

hrát rádio mnohem hlasitěji a to snad neruší klid?“

Na námitku, že rádio pacienti poslouchají dobrovolně, kdežto jeho žalmy dost

dobře vypnout nelze, odpoví v duchu svého prohlášení pro Katolické noviny: “Hluk

není to, co doopravdy vadí. Když pustí naplno rádio, aby mě přehlušili, tak je

vidět, že hluk jim vlastně nevadí. Pokud něco vadí, tak slovo Bůh a smrt.“

Lze zajisté polemizovat, zdali je pod okny porodnice slovo “smrt“ opravdu tím

pravým ořechovým. Nota bene, lze-li přednesem žalmů, četby rozhodně neveselé,

oslavovat život, respektive jeho zachování. Víra ve vlastní poslání je ovšem u

Libora Halíka naprosto pevná a neochvějná. A jak jsem v našem rozhovoru seznal,

o svém svatém počínání není v Halíkově mysli jakékoliv pochyby.

Kristův blázen?

“Poslyšte, otče, a co když tady budete stát třeba ještě pět let, nebo deset let,

opravdu myslíte vážně, že jste toho schopen?

“Svatý Symeón taky vydržel stát léta na sloupu, proč bych to nedokázal já,“

praví způsobem, jako by to bylo samozřejmé.

Přirovnává-li Libor Halík své konání k pobytu sv. Symeóna na sloupu, může to o

lecčems napovídat.

Totiž – sv.Symeón patřil za vlády císaře Justiniána k tzv jurodivým, nazývaným

také blázny Kristovými. Jak píše biskup Leontij Krétský – bláznovství, jako

nekompromisní útok na racionalitu a světskou moudrost, je u jurodivých vykoupeno

askezí a sebezkoušením… Předstíráním demence či okázale nevhodným a společensky

nepřijatelným chováním pak skrývali své duchovní dary a svou svatost. Jedině

takový život, krajně tvrdý, necitelný k sobě, snížení a pokoření sebe i pod ty

nejnižší a nejponíženější, život oddělený od společnosti a od všeho, co svět

nabízí, dává jurodivým právo smát se lidskému světu i knížeti tohoto světa –

ďáblu – smíchem z věčnosti (kráceno – pozn aut.).

Může být, že příklad sv. Symeóna je jedním z motivů, proč je Libor Halík

odhodlán po léta mrznout a moknout, nebo se pařit v letním vedru před porodnicí

s křížem v ruce. A konečně – za blázna a pomatence ho skutečně mnozí považují.

Satan zuřil

Dost možná, že pro zanícení Libora Halíka můžeme hledat opodstatnění i ve jménu,

které si zvolil při vysvěcení. Jméno Serafím je odvozené od seraf, což byl anděl

zpívající podle proroka Izaiáše Hospodinovu slávu.

Stejně tak je ale seraf, hebrejsky sarafrm, jedovatým hadem. Ty seslal Hospodin

na Izraelity, kteří spílali Mojžíšovi, že kvůli němu trpí cestou z Egypta do

země zaslíbené. Hospodina to naštvalo a hadi serafové uštkli reptající

Izraelské. Některé i smrtelně. Seraf je tak andělem i jedovatým hadem, který

léčí zlo skrze zlo.

Dost možná, že otec Halík, jako doktor teologie zajisté znalý symboliky svého

přijatého jména, chce být v tomto smyslu andělem i hadem, když zpívá žalmy pod

okny porodnice. Vždy čím jiným jsou Davidovy žalmy, než vzývání slávy

Hospodinovy a varováním před důsledky jeho hněvu. Neboť interrupce jsou od

Satana. Jak jeden z účastníků Halíkovy hlídky před porodnicí napsal

arcibiskupovi Kryštofovi: Máte skvělého kněze L. Halíka, nestydí se za svoji

víru, modlí se na veřejnosti za nenarozené. Tento statečný muž, navzdory urážkám

a osobním útokům brání život. Satan zuřil, potratáři mi vyhrožovali před dětmi,

že pokud neodejdou, že je odebere sociálka. Druhý den jsme chválili Boha, Satan

se schoval na druhý konec pekla.

Když jsem s Liborem Halíkem hovořil o této andělsko hadí náplni spojené s jeho

jménem a zmínil i to, že pro některé rodičky může být obsah jeho žalmů i

stresujícím a poněkud krutým prožitkem, nezdálo se, že by ho tato eventualita

nějak “brzdila“ v hlubokém přesvědčení, že to, co dělá, je správné.

“Potrat je zločin vraždy,“ praví, “když bojuji proti potratům, nedělám nic

špatného.“

Tomu se tuším moderním jazykem říká “nulová tolerance“.

Prozatím bez následovníků

Libor Halík je ve svém úsilí i ve způsobu, jakým je prosazuje, osamělým unikátem

i v rámci českých křesťanských církví. Alespoň není známo, že by měl v tuzemsku

v tomto počínání nějakého předchůdce či následníka. Jediným knězem, který se

účastnil jeho “stráže“ před porodnicí byl zatím jen proslulý farář František

Provazník, před několika lety známý svým tažením proti koedukovanému tělocviku

ve školách, jako satanskému nástroji vedoucímu k homosexualitě. Ačkoliv lze

těžko srovnávat Provazníkův, mírně řečeno, zjednodušený pohled na sex a

sexualitu, je pravdou, že ani Libor Halík se netají odporem k homosexuálům. I on

má homosexualitu za nemoc svého druhu, kterou prý lze léčit. Ale tam, kde by

Provazník zasahoval ohněm a mečem, je Libor Halík zastáncem spíše trpělivé

agitace a terapie “Božím slovem“.

Na otázku, zdali ho ten téměř půldruhý rok před porodnicí nějak změnil, nebo

zdali měl nějaký vliv na jeho život a život jeho rodiny, pouze praví, že si

myslí, že se stal statečnějším člověkem. A co se rodiny týká, ta prý zcela sdílí

jeho názory a renomé jejich manžela a otce jim nevadí. A že po té době už

nadávky a spílání všeho druhu bere jako zkoušku. Pro lidi, kteří se k němu

chovají zášť pak v sobě nachází pouze lítost.

Takže – pokud se nestane zázrak a pokud to zdraví Libora Halíka dovolí, jeho

místo před brněnskou porodnicí ještě dlouho neosiří. A o tom, je-li jeho

počínání bláznovstvím nebo naopak altruismem svého druhu, nechť si čtenář udělá

úsudek sám.

Mé doplnění:

Pouze tento 1 novinářský článek “Muž s křížem před porodnicí“ mi byl zaslán k

autorizaci. Odpověděl jsem: S textem celkově souhlasím. Jsou v něm pouze 3

důležité nepřesnosti. Správně by mělo být: 1)že jsem chodil do sboru Církve

bratrské 2)že mám 5 již narozených dětí 3)že před vchodem do nemocnice na

Obilním trhu v Brně se mnou tzv. drželi občas stráž ve všední den ještě i jiní

kněží, než pouze František Provazník. Byl to katolický diecézní kněz Jiří Cajzl,

řádový kněz a současně lékař minorita MUDr. Bogdan Sikora a dominikán Tomáš

Bahounek. Kromě toho sobotních pochodů městem k nemocnici se zúčastnili ještě

další kněží: například katolický diecézní kněz Lubor Dobeš a františkán Ignác

Majvald. Denní stráže se účastní desítky laických věřících křesťanů. Nestojí zde

se mnou každý den, ale střídají se tak, aby zde byl se mnou na stráži aspoň

jeden. Výjimečně se stane, že zde stojím i sám. To se myslím stalo, když jste mě

fotil. Kromě toho, tak sobotních pochodů se účastní 40 až 150 lidí. Většinou to

jsou laičtí věřící. Jsou to katolíci, pravoslavní i evangelíci. Mezi nimi bývá,

kromě mě, ještě 1 až 5 kněží, 1 mnich nekněz a 1 až 3 řeholní sestry. Možná se

dnes ve středu uvidíme, jak jste mi slíbil doručit tu knížku Vaší manželky.

Prosím Vás, máte-li čas, napište mi adresu těch www stránek s životopisy svatých

a s tou ruskou klávesnicí. Děkuji. Boží požehnání Vám a Vaší rodině vyprošuje

Libor Serafím Halík. (Zaslal jsem v nočním ránu ve zhruba 2.30 dne 22.9.2004)

Žádám policii ČR o ochranu náboženského průvodu (5.11.2004)

V Brně dne 5.11.2004

Věc : Žádost o poskytnutí ochrany průvodu a shromáždění, které budou sloužit

projevu náboženského vyznání

Trasa průvodu a shromáždění, které budou sloužit projevu náboženského vyznání,

bude následující : kostel SV. RODINY Grohova 18, Veveří, Česká, nám. Svobody,

Masarykova, Orlí, Zelný trh, Starobrněnská, Šilingrovo nám., Husova, Údolní,

Jiráskova, Obilní trh.

Tímto si Vás dovoluji požádat, aby výše uvedenému průvodu a shromáždění, které

budou sloužit projevu náboženského vyznání, byla zajištěna z Vaší strany ochrana

ve smyslu ust. § 6 odst. 3 zákona o právu shromažďovacím, neboť je důvodná

obava, že shromáždění bude rušeno. (V úterý 2.11.2004 jsem byl osobně jako

pořadatel shromáždění s obdobným zaměřením opět fyzicky napaden, což může

dosvědčit např. pan Milan Buffy a policisté č.284197 a 272444).

Převzal: Petr Kabourek 5.11.2004

Pochodu pro život v Brně 13.11.2004 se zúčastnil americký katolický kněz, který

inspiroval L. Halíka (13.11.2004)

V sobotu 13. 11. 2004 se v Brně uskutečnil pochod pro život, pořádaný občanským

sdružením Hnutí pro život ČR (HPŽ ČR). Duchovním otcem této akce, která se koná

pravidelně každou druhou sobotu v měsíci, je pravoslavný kněz Libor Halík.

Setkání začalo katolickou mší svatou v kostele Sv. Rodiny na Grohově ulici,

kterou sloužil Msgr. Philip J. Reilly, katolický kněz z Brooklynu v New Yorku,

za koncelebrace několika dalších katolických kněží. Mše se zúčastnilo asi dvě

stě křesťanů – katolíků, pravoslavných i protestantů.

Msgr. Reilly je dobře známou postavou amerického Hnutí pro život. Před patnácti

lety založil hnutí Helpers of God’s Precious Infants (Pomocníci Božích vzácných

dětí, http://members.aol.com/infants1/), které pořádá modlitební vigilie před

potratovými klinikami po celých USA. (Potratová klinika je zařízení

specializované výhradně na provádění interrupcí.) Modlitebních vigilií se

pravidelně účastní asi 100 katolických biskupů a 5 kardinálů. Sám Reilly, nyní

sedmdesátiletý, dodnes tráví denně asi 4 – 6 hodin modlitbou před některou z

klinik. Za patnáct let se touto cestou podařilo dosáhnout uzavření asi 100

potratových klinik, z toho 27 v diecézi Brooklyn. Důležitou součástí hnutí pro

život jsou Centra pomoci matkám, které se rozhodnou si dítě ponechat. Takových

center je v USA nyní asi pět tisíc.

Zahájení modlitebních shromáždění časově odpovídá změně trendu v počtu

interrupcí v USA, který nabral sestupnou tendenci právě před patnácti lety.

Poklesl z 1.6 miliónu potratů ročně na 1.1 miliónu.

Po mši následoval vlastní pochod, který šel z Grohovy ulice, přes Veveří na

Náměstí Svobody, pokračoval na Zelný trh, Šilingrovo náměstí a po Husově ulici a

Údolní dorazil k porodnici na Obilním trhu. Jeden z účastníků napočítal 116

dospělých a dvacet dětí. Účastníci se během pochodu hlasitě modlili, v blízkosti

porodnice na pokyn pořadatelů ztichli a k porodnici došli v úplném tichu. Před

nemocnicí zazpívali polohlasně dvě písně s doprovodem jedné akustické kytary.

Dostavil se městský policista, který vyzval otce Halíka, aby předložil doklady.

Otec Halík mu mohl ukázat nedávné rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který

potvrdil oprávněnost řádně nahlášených pravidelných demonstrací HPŽ ČR a

rozhodl, že pokus Úřadu MČ Brno-střed o zákaz demonstrací je protiprávní. Úřad

MČ Brno-střed musel HPŽ ČR rovněž uhradit veškeré soudní výlohy. Halík má k

dispozici též expertní posudek, že hluková úroveň demonstrací nepřevyšuje běžné

hlukové pozadí ulice a je plně akceptovatelná.

Po pochodu se účastníci vrátili do kostela Sv. Rodiny, kde následovala beseda s

P. Reillym, jehož slova oplývala pozoruhodnou teologickou hloubkou a byla pro

přítomné velkým povzbuzením. Někteří účastníci byli velmi překvapeni, když se

dozvěděli věk tohoto energického muže. Reilly citoval Boží slova určená hadu z

3. kapitoly Geneze: “Položím nepřátelství mezi tebou a ženou, mezi potomstvem

tvým a jejím“ a řekl, že původcem interrupcí je zlý duch a proto je třeba proti

nim bojovat duchovními prostředky. Modlitba je ve snaze omezit počet interrupcí

nejdůležitější prvek, nesmí však chybět také pomoc matkám, vzdělávací aktivity a

politické lobování. V USA dnes nastala situace, kdy si žádný politik nedovolí

jasně říci, že je pro interrupce, jak ukázaly poslední prezidentské volby, kdy i

demokratický kandidát Kerry hovořil o této otázce velmi opatrně a přesto byly

právě morální otázky příčinou jeho prohry ve volbách. (Mimochodem, pro nás

Evropany je jistě zajímavé, že Kerry dokonce veřejně řekl, že považuje

homosexualitu za mravně negativní jev.) To si před patnácti lety málokdo dovedl

představit.

Otec Libor Halík, který tuto formu modliteb přímo na místě, kde jsou zabíjeny

děti, praktikuje v České republice, byl inspirován před dvěma lety přednáškou

Msgr. Reillyho v Praze. Stojí před nemocnicí každý pracovní den od 10 do 12

hodin, obvykle s jedním nebo dvěma přáteli.

David Petrla (Tuto reportaz na Christnetu vydali až po 6.12.2004)

david_petrla@hotmail.com

Doplňuji:

Tento 13. brněnský pochod se konal v sobotu 13.11.2004 v den sv.Anežky České.

Mše sv. byla v kostele sv. Rodiny v 9.30 na Grohové 18. V 10.30 následoval

modlitební pochod.

P. Jiří Polášek, z Rožnova pod Radhoštěm mi o něm napsal

13.11.2004 v 20:23 Milý spolubratře v kněžské službě, srdečně zdravím z druhého

konce Moravy - z Rožnova pod Radhoštěm – a děkuji za vše, co děláš pro záchranu

života. Dnešní Pochod byl skvělý. Byl jsem už v Brně na jednom velkém pochodu

pro život před několika lety, a letos mne mrzelo, že jsem se nedostal na pochod

v Praze, ale teď vím že v Brně chodíte dokonce častěji a pro mne je to blíž.

Takže dá-li Pán - přijede nás příště víc. Pokud budu někdy v Brně, dostavím se i

před kliniku. Díky za materiály. Pokud to máš v elektronické podobě, pošli mi

to, pokud uznáš za vhodné - je třeba to šířit mezi lidi. Bůh ti žehnej s Pannou

Marií a celé tvé rodině. polasek.j@tiscali.cz

P.Reilly o pochodu napsal: On Saturday morning Nov. 13th

http://members.aol.com/godsbabies%202/newsjan05.htm

We were up at 6 a.m. to prepare for our trip to Brno in the Czech Republic where

I was scheduled to concelebrate and preach at the 9:30 a.m. Mass at Holy Family

Church. In Europe we constantly used Latin in reciting the Eucharistic Prayer.

Fortunately most priests in Europe have no problem with Latin. After Mass, the

Orthodox Priest, Libor Halik spoke to the people in Church and then led us in a

Rosary Procession through the streets of Brno to the Hospital where the

abortions are done. A hundred and twenty people participated in the procession

which was covered by the local Newspapers and TV Station. Father Halik a very

dedicated and brave Orthodox Priest prays everyday outside of this Hospital.

After one year of Father Halik praying outside of another (PZ: this) Hospital in

Brno, the Hospital terminated (PZ: od 1.5.2004 údajně omezila potraty na žádost)

the abortions. Dietmar and I had lunch with Libor and his wife, Dagmar, and

their six children, the sixth child being eight months old in the womb of

Dagmar. The family although modest in means is clearly rich in faith and love.

Another brave Orthodox Christian, Dr. Stojan Adasevic, recently informed me that

on Nov. 27th in the Town of Cacak in Serbia he held another Prayer Vigil for

Life. In the defense of the unborn children, I see God bringing together

Christians of all Faiths in their prayerful efforts to save the children.

P.Philip Reilly v brněnském kostele sv. Rodiny odpovídal (13.11.2004)

Lenka Pletánková 13.11.2004 dotaz: Když lidé slyší o veřejných modlitbách před

porodnicemi, kde se provádí potraty, často namítají: “Jsou přece i jiné způsoby

boje za nenarozené… Jaký je Váš názor?“ Otec Philip Reily: “V Americe jsme

zkoušeli všechny cesty, ale nebylo to nic platné. Kultura smrti se stále šířila

a místa, kde se potraty provádí dále vzkvétala… Proč? Protože nikdo nepřišel

přímo na ta místa, kde děti umírají, nebyla zde žádná viditelná oběť. Teprve

potom, co se zde lidé začali modlit, se v Americe všechno změnilo. Malé děti by

neměly umírat bez toho, že se zde někdo na tomto místě za ně modlí. A vás se

lidé budou ptát: “A byli jste tam, kde ty děti umírají? A když byl ukřižován Pán

Ježíš, kde byli apoštolové a kde byli jeho následovníci…? Takže, když vám lidé

budou říkat, že existují i jiné cesty, jak chránit nenarozené, neposlouchejte

je. My už jsme vyzkoušeli všechny cesty. Ale nikdo nebyl přímo na tom místě, kde

se děti zabíjejí. Nikdo se nemodlil ani za ty děti ani za jejich matky a za

lékaře, kteří to provádějí… Ale teď posledních 15 let se už víc jak 100 biskupů

a 5 kardinálů modlí veřejně na těchto místech spolu s ostatními věřícími za

nenarozené děti.

V těchto volbách, které se konaly v USA, hlavní věcí, o které se voliči

rozhodovali, nebyla ekonomika nebo válka s terorizmem, ale existence potratů.

Lidé chtějí kulturu života. Prezident Busch byl zvolen prezidentem proto, že

řekl, že bude chránit děti a rodinný život a mluvil jasně o Bohu. To byl ten

důvod, proč jeho protikandidát prohrál. Protože Kerry řekl: “já nechci chránit

děti, já chci, aby bylo potratů ještě víc, já nebudu jmenovat soudcem nikoho,

kdo je pro život.“ To byl ten důvod. A v Americe mnoho lidí volilo život. Otec,

stojící před místem, kde děti umírají, matky, otcové a děti, kteří se modlí za

nenarozené, svoji modlitbou upozorňují, co se děje a teď každý v Americe ví, že

zde umírají děti…

Takže vám říkám, abyste neopakovali ty chyby, které jsme dělali 20 let.

Politika, vzdělání, zákony a všechny ty věci jsou také velmi důležité, ale když

nikdo není na tom místě, kde se potraty provádějí, všechny ty věci dohromady

neuspějí. Protože když není vidět oběť, nikdo to nebere vážně. Nikdo nebere ani

vážně politiky, kteří jsou pro život, ale každý politik, který je pro život,

naslouchá vám, protože ví, že vy jste lidé, kteří stojí na tom místě. Na svém

místě. Vy jste svědci.

Pokračujte dál v tom co děláte, ostatní se přidají. Nějací lidé z Hnutí pro

život přece musí “být na Golgotě“, tam kde umírají nevinní. Nemusíte se bát,

protože Bůh vám bude žehnat. A rychleji než kdokoli jiný vrátí do ČR kulturu

života. Modlete se za všechny, kteří chodí do nemocnice z jakýchkoliv důvodů.

Buďte k ním laskaví. I k těm matkám, které chtějí jít na potrat, i k těm lidem,

kteří tam pracují. Věřte, že oni nechtějí toto zlo. Když budete křičet,

protestovat, skandovat, bude pro ně velmi obtížné s vámi souhlasit, ale když tam

budete stát s láskou a s modlitbou a chcete, aby v nemocnici zabíjení skončilo,

oni to chtějí také. Mnohokrát se nám stalo, že lékaři a personál z nemocnice se

k nám přidali, zažili jsme, že lidé v bílých pláštích vycházeli a připojovali se

k naší modlitbě. Nechtěli být zapojeni do zabíjení, nechtěli to dělat. Vy jim

dáváte zdroj naděje, že to jednou skončí, takže lidé, kteří původně přicházejí z

jiných důvodů, nakonec budou s vámi souhlasit, budou pro vás pomocí. Zůstávejte

v Božím Duchu, v duchu lásky a když vydržíte v té mírumilovné modlitební

přítomnosti, Bůh změní lidská srdce. Dávejte lásku.“

P.Reily stojí mnoho dnů před potratárnou zcela sám (13.11.2004)

Brno - Sedmdesátiletý katolický kněz Philip Reilly patří mezi houževnaté

bojovníky proti interrupcím. Tvrdí, že dvacet let neúspěšně zkoušel různé formy

osvěty. "Zjistil jsem, že jediná účinná cesta je být na místě, kde ty děti

umírají - před potratovými klinikami. V USA to tak dělá asi stovka biskupů a pět

kardinálů," tvrdí kněz.

-Vy skutečně denně stojíte před nemocnicí?

-Ano, stojím tam čtyři až šest hodin denně a dělám to už sedmnáct let. V Americe

existují kliniky specializované výlučně na potraty, nejsou to současně i

porodnice jako tady. Mnoho dnů tam stojím úplně sám a modlím se, někdy za mnou

přijdou lidé a modlíme se společně. Moje diecéze je v newyorském Brooklynu.

-Pokládáte Libora Halíka za svého žáka či následovníka?

-Je to statečný muž a Bůh ho ochraňuje.

-Jak jste se cítil jako účastník brněnského pochodu?

-Bylo to úžasné, lidé nás viděli a slyšeli a byli tak přinuceni přemýšlet o

životě. Pokud jde o akce před samotnou porodnicí, dal jsem svým přátelům návrh.

Myslím, že by bylo dobré modlit se na druhé straně, aby před nemocnicí nikdo

nezavazel (PZ: tj. při pochodu pro život, kdy je nás větší skupina, jak mi

vysvětlil). Pacienti ani lékaři by si tak nemohli stěžovat, že jsou rušeni.

-To je právě to, lidé zde nemají nic proti svobodě slova, ale hluk je obtěžuje.

-Vždycky říkám, že na prvním místě je laskavost. Mírumilovná modlitba. Když

někdo křičí a skanduje, je obtížné s ním souhlasit. Já se modlím za vyšší

kulturu života a docílil jsem zavření třiadvaceti klinik. Ve Spojených státech

je zhruba sedm set potratových klinik, ale center pro život, která pomáhají

matkám s dětmi, jsou tři až čtyři tisíce. Mezi prezidentskými kandidáty se

voliči rozhodovali podle toho, jak se kdo staví k potratům. Bush řekl, že bude

chránit život, proto vyhrál, zatímco Kerry to neřekl.

-Aha, takže podle vás byl postoj kandidátů k terorismu vedlejší?

-Určitě. Američané nevidí takový problém ve válce v Iráku, mnohem horší je pro

ně válka proti životu. V USA potratů ubývá, přesto se ročně usmrtí přes milion

nenarozených dětí, což se s oběťmi války přece nedá srovnat.

http://prolife.cz/zpravy/?zid=338

Ivana Karásková: Řekl jsem, ať se modlí jinde, MF Dnes, příloha pro Brno a

okolí, 15.11.2004,

ČT Sopoušková plánovala nafilmovat mé zatčení a rozpuštění pochodu s Reillym

(13.11.2004)

Radimovi Ucháčovi a dalším z Hnutí pro život děkuji za krabičku modelů

nemluvňátek. Děkuji za kopii rozhodnutí soudu (tj. Krajského soudu v Brně) o

neplatnosti zákazu brněnského pochodu pro život (tj. zákazu z 6.9.5004). Dovezl

mi ji Míla Pletánek v sobotu ráno 13.11.2004 těsně před pochodem. Vzal jsem si

ji na pochod a pravděpodobně ta zabránila tomu, aby městská policie rozpustila

pochod a mě zatkla. Televize ČT čekala na to, jak nafilmuje mé zatčení a

rozpuštění pochodu. Měli smůlu, a proto pak televizní záznamy z pochodu, kterého

se kromě monsignora Reillyho zúčastnilo 115 dospělých a 20 dětí (spočítáno

přesně mým synem) neodvysílali v televizi. V kostele před pochodem jsem dal

lidem k dispozici jména poslanců a adresu poslanecké sněmovny, aby se modlili a

psali poslancům proti legalizaci registrovaného partnerství homosexuálů. Přečetl

jsem si na to téma knihu, kterou jste dali k dispozici všem 200 poslancům

(F.LaGard Smith: Hnutí homosexuálů). Zejména z ní jsem získal informace, které

jsem použil. Napsal jsem: “Pište např.: Vážený pane poslanče, paní poslankyně,

viděl jste homosexuála při pohlavním styku? Kdybyste to viděl, udělalo by se Vám

špatně. Oni běžně olizují řitní otvor, vysávají fekálie, močí na sebe, používají

pouta, bití, mrskání, fackování, kapání horkého vosku na kůži, ruku po zápěstí

nebo i více zasunují do konečníku. Někdy zasunují malého živého hlodavce do

řiti. Řitní styk i při použití kondomu porušuje slizniční basriéru a ohrožuje

příjemce mnohočetnými závažnými infekcemi. Vyskytují se poruchy svěračů s

mimovolným odchodem stolice, který si může vyžádat nošení plen. Často trpí

řitními vředy, trhlinami a hemoroidy. Častější je výskyt rakoviny anu a

postižení prostaty.” Tuto informaci dostala i redaktorka brněnského deníku

Rovnost Jiřina Veselá a otiskla ji včera 15.11.2004 v deníku. Toho se chytla

redaktorka ČT Sopoušková a dnes 16.11. mě přišla na Obilní trh opět nafilmovat,

jak jsem hrozně netolerantní. Zkrácený záznam byl na ČT1 v 18.00, hned jako

první zpráva jihomoravského Večerníku. ČT tam sdělila, že olomouckobrněnský

pravoslavný biskup mě v protestu proti homosexualitě podporuje, arcibiskup

pražský však nikoli. Současně tam vložili kousek záznamu pochodu s Reillym. V

záběru je Reilly, já, Míla Pletánek, co poslední měsíc také protestuje každý den

proti potratům před pražskou nemocnicí, jeho malá dcerka a zástup za námi. Pak

tam dali gay aktivistu, který řekl, že je křesťanem a já ho tímto urazil. V

celostátním vysílání od 19.15 nic nebylo. Večerníky ze všech krajů se opakují

zítra ve středu ráno na ČT2 v 6.40 . Jihomoravský přijde pravděpodobně na řadu v

7.05. Já jsem rád, že se protest dostal do televize a tím k více lidem. Od doby,

kdy přestala být v Parlamentu Sládkova Republikánská strana, hlasitě a ostře

protihomosexuální, tak homosexuálové válcují veřejné mínění skrze všechna

masmédia a neexistuje žádná zpráva, že by to někomu vadilo. Jejich často

opakovaná lež se pak stává zvláště pro nezkušenou mládež pravdou. Včera jsme při

večerní modlitbě četli doma s dětmi Jer 1,10: “Budou proti tobě bojovat, ale nic

nezmohou, neboť Já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.” Tomu

věřím. V pátek 19.11.2004 na ČT1 od 21.55 v již nahraném pořadu z divadla Ponec

(filmováno 8.11.2004) “Uvolněte se prosím” budu mluvit proti potratům a nečekaně

se mnou sympatizuje v pořadu i miss Československa a takticky pak i předseda ODS

Topolánek. Nevím však, co v pořadu vystřihnou.

Jsme v demografické krizi, čas mi dá zapravdu (13.11.2004)

Křesťanští aktivisté protestovali v centru Brna proti potratům

http://prolife.cz/zpravy/?zid=337

13.11.2004, ČTK Brno - Pochodem s transparenty přitlučenými na kříže dnes

(13.11.2004) v centru Brna protestovalo osm desítek (PZ: ve skutečnosti 115

dospělých a 20 dětí) křesťanských aktivistů proti provádění interrupcí. Průvod

vedl zřejmě nejznámější brněnský odpůrce potratů pravoslavný kněz Libor Halík a

americký katolický duchovní Philip Reilly. Akce se obešla bez incidentů i bez

výraznějších reakcí okolí.

"Smyslem průvodu je zastavit zabíjení dětí před porodem. Česko i EU jsou v

demografické krizi...a je třeba, aby matky měly alespoň dvě děti," řekl ČTK

páter Halík. Protestní pochody organizuje kněz spolu s Hnutím pro život

pravidelně, v prosinci se mají v Brně uskutečnit tři takové akce. Kněz věří, že

čas dá jeho postoji zapravdu.

Skupinky odpůrců potratů už řadu měsíců takřka denně postávají v úzkém průchodu

vstupu do fakultní porodnice na Obilním trhu, rozdávají letáky a zpívají žalmy.

Podle šéfa gynekologicko-porodnické kliniky Pavla Ventruby hlasitými protesty

ruší rodičky i novorozeňata. Halík to však popírá.

Počet potratů v České republice od roku 1989 klesá a v názorech na ně nejsou

jednotní ani politici. Naposledy předložili návrh zákona, jež by až na málo

výjimek znamenal zákaz umělého přerušení těhotenství, lidovečtí poslanci Jiří

Karas a Jan Kasal. Sněmovna nakonec podpořila návrh, aby matky, které dítě

nechtějí, mohly rodit v utajení. Jméno matky nemá být v rodném listě dítěte

uvedeno.

Varovný sen se naplnil, intrika diakona se projevila (14.11.2004)

Ukrajinský student, můj diakon se kterým jsem sloužil pravidelně všechny

bohoslužby, mě celý rok přesvědčoval, že on v Třebíči knězem nebude. Pak náhle,

aniž by mě kdokoliv informoval se na dveřích chrámu objevila 14.11.2004 cedule,

že za 7 dní zde bude tento stále ještě student vysvěcen biskupem na kněze.

Teprve toho dne mi Biljak řekl, že on ví už nejméně půl roku, že mě z Třebíče

pošlou pryč. Proč mi však právě on říkal do té doby něco opačného a proč mi z

církevního úřadu nikdo nic neřekl? (V úterý 8.6.2004 mě budily divoké sny o tom,

že můj podřízený v třebíčské farnosti diakon Jurij B. mě zradil a přetvařuje se

přede mnou.)

Proti homosexualitě na ČT1 jihomoravského večerníku (16.11.2004)

(více viz soubor hlasování o homosex.)

http://vira.kluci.cz/vh-antigay/20041129_liborhalik.phtml

Televize: ČT1 Kněz nevybíravě napadl homosexuály

Datum vydání: 16. 11. 2004

Autor: Petra Sopoušková

Moderátor: Silvie Bínová

Relace: Jihomoravský večerník

Moderátor (Silvie Bínová):

Máme pro vás Jihomoravský večerník, hezký podvečer. Pravoslavný kněz Libor Halík

(obr. ZDE) rozdává v Brně letáky popuzující proti homosexuálům. Vybízí lidi, ať

píší poslancům, aby v prosinci nepodpořili zákon o registrovaném partnerství.

Text letáků je ovšem pro homosexuály urážlivý, nepravdivý a nechutný. Podle

sexuoložky Růženy Hajnové se dá kvůli lživým tvrzením označit za šikanu

homosexuální menšiny.

Komentář (Petra Sopoušková):

V letáku, který rozdává Libor Halík věřícím, oslovuje zákonodárce.

Citace z letáku kněze Libora Halíka:

"Vážený pane poslanče, paní poslankyně, viděl jste homosexuála při pohlavním

styku? Kdybyste to viděli, udělalo by se Vám špatně..."

Komentář (Petra Sopoušková):

Dalšími větami pravoslavný kněz popisuje podle něj běžný sexuální styk

homosexuálů, mimo jiné vysávání fekálií, bití a mrskání.

Libor Halík, pravoslavný kněz:

Dělají především to strkání těch předmětů do konečníku, což je zdravotně velice

škodlivé, proto také odsuzuji to homosexuální chování, protože je odporné.

Vladimír Hrubý, aktivista Gay a lesbické ligy:

Mě se z toho zvedl žaludek samotnému. Mě to uráží jako gaye, mě to uráží jako

křesťana, mě to uráží jako člověka.

Komentář (Petra Sopoušková):

Text Libora Halíka je také podle sexuoložky Růženy Hajnové militantní a

především nepravdivý. Má v lidech vzbudit negativní emoce a popudit proti

homosexuálům.

Růžena Hajnová, primářka sexuologie FN U sv. Anny:

Pisatel vytáhl to nejhorší ze sexuální patologie, která se vůbec v lidstvu

vyskytuje, a toto promile sexuální patologie přičlenil jako běžnou sexuální

aktivitu homosexuální menšině.

Komentář (Petra Sopoušková):

Názory pravoslavné církve na leták Libora Halíka se různí. Olomoucký biskup

Simeon boj proti homosexualitě podporuje, pražský arcibiskup Kryštof tuto akci

naopak odsoudil s tím, že je neuvěřitelně vulgární.

Zdroj: Česká televize

uveřejněno s laskavým souhlasem redakce

-------------

Text letáku:

Prosím, modlete se za to a piště poslancům, aby v prosinci ani později

neuzákonili registrované partnerství homosexuálů. Piště každému zvlášť na

adresu: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, Sněmovní 4, Praha 1 Malá strana...

Piště např.: "Vážený pane poslanče, paní poslankyně, viděl jste homosexuála při

pohlavním styku? Kdybyste to viděl, udělalo by se Vám špatně. Oni běžně olizují

řitní otvor, vysávají fekálie, močí na sebe, používají pouta, bití, mrskání,

fackování, kapání horkého vosku na kůži, ruku po zápěstí nebo i více zasunují do

konečníku. Někdy zasunují malého živého hlodavce do řiti. Řitní styk i při

použití kondomu porušuje slizniční bariéru a ohrožuje příjemce mnohočetnými

závažnými infekcemi. Vyskytují se poruchy svěračů, a mimovolným odchodem

stolice, který si může vyžádat nošení plen. Často trpí řitními vředy, trhlinami

a hemoroidy. Častější je výskyt rakoviny análu a postižení prostaty."

Zdroj: leták, rozdávaný L. Halíkem

Text z televize mi byl také zaslán od: zpravodajství Radia Proglas

<public@proglas.cz>

Komu: Halík Libor libor.halik@centrum.cz Datum: Thu, 18 Nov 2004 11:33:25 +0100

Předmět: přeposílám text reportáže o Vás na ČT1 kateřina lapčíková , proglas

V pátek na ČT1 od 21.55 mluvím proti potratům v 1.dílu nové talk show Jana

Krause “Uvolněte se prosím” za účasti předsedy ODS Mirka Topolánka a modelky

Ivany Christové (19.11.2004)

V talk show mluvím proti potratům a nečekaně se mnou a s mým zpěvem Žalmů před

nemocnicí v pořadu veřejně sympatizovala miss Československa Ivana Christová. Od

té doby přestaly jako když utne fyzické útoky na mou osobu na ulici před

nemocnicí a také nadávek od lidí velmi výrazně ubylo.

Dle masmédií: Československá miss 1989, modelka a dnes i šéfka umělecké agentury

Ivana Christová (34) chystá r.2005 svatbu. "Ivana by si už konečně po 11 letech,

kdy žila sama s dcerou (jedenáctiletou Danielkou), zasloužila zakotvit v

manželství a mít muže, který se o ni postará. Zatím všechno táhla sama a bylo

toho na ni moc," tvrdí modelčina česká kolegyně. S muži měla v životě smůlu." V

době, kdy pracovala v Paříži, poznala Francouze asijského původu, do kterého se

velice zamilovala. "Vzali se a když byla těhotná, začaly s manželem problémy.

Nakonec odjela z Paříže domů na Slovensko a podala žádost o rozvod. Jenomže byl

velice komplikovaný. Její manžel zmizel, neplatil vyměřené alimenty a nakonec ho

hledal Interpol" připomíná známá.

Christová si bere expřítele! Bleskově.cz, Žena.cz 9.7.2005

Jan Kraus radí: Uvolněte se, prosím. Režie V. Nouzák

http://www.penize.czech-tv.cz/program/1176221164-20.11.2004-05:20-2.html

V pondělí 8. listopadu 2004 proběhlo v divadle Ponec první natáčení zábavné talk

show Jana Krause Uvolněte se, prosím. S předsedou ODS Mirkem Topolánkem hovořil

Jan Kraus o právě proběhlých volbách, o jeho manželce, vztahu k Václavu

Krausovi, k ženám, k pití, ostřejšímu slovu a došlo dokonce i na zpěv, kdy si M.

Topolánek s Davidem Krausem zazpívali Když jsem šel z Hradišťa...

Otázkou "Jaké je to probudit se ráno a být pěkná", přivítal J. Kraus první Miss

československa Ivanu Christovou a mimo jiné ji vyzval, aby jemu i M. Topolánkovi

poradila, jak změnit image.

Třetím hostem byl pravoslavný kněz Libor Halík, který již přes rok "bojuje"

předčítáním žalmů před jednou brněnskou porodnicí proti potratům...

Více než hodinový pořad, při kterém se publikum velmi dobře bavilo, byl pro

vysílání zkrácen na 28 minut a Česká televize ho uvedla v pátek 19. listopadu

2004 ve 21:55 na ČT2.

Uvolněte se, prosím 1. Tento pořad (původních 43 min) můžete zhlédnout ve

Videotéce O2 TV od 1.9.2006 do 31.8.2007

http://www.cz.o2.com/o2tv/cz/videoteka/index.html?movie_id=705

Biskup vyhověl intrikám, diakona Biljaka vysvětil na kněze, stal jsem se v

církvi přebytečným (21.11.2004)

Nastalo nejtěžší období mého života i života mé rodiny.

Lenka Pletánková: Odpověď na anketu v BEROUNSKÉM katolickém zpravodaji

(27.11.2004)

V jednom z minulých čísel BKZ byla otištěna anketa mezi čtenáři, reagující

na skutečnost modlitebních stráží před porodnicemi a potratovými klinikami u nás

i v zahraničí, organizovaných členy Hnutí pro život. Byly očekávány reakce

čtenářů, ale k žádným nedošlo. Proč? Možná proto, že mnoho lidí nepovažuje toto

téma za “ až tak důležité “, že je zajímají “ jiné věci “, které v jejich

žebříčku hodnot zaujímají vyšší místo. V souvislosti s uvedenou anketou mě

napadlo mnoho otázek a odpovědí, i zážitků, třeba jak jsem se k těmto

modlitebním strážím dostala …

Stále jsem však nevěděla, jak to všechno správně formulovat. Následující

dny, motlitby a rozjímání však přinesly překvapivou věc: že totiž to už udělal

někdo za mě.

1. Ale to nejde, jen tak se postavit před lidi a modlit se. Mám strach, že to

nepochopí, že mě budou nadávat, ťukat si na čelo… Ale: “ Pravím vám, každý, kdo

se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly.

Kdo mě však před lidmi zapře, bude zapřen před Božími anděly “. Lk 12, 8-9. A:

“Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit všechno zlé

kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích, stejně

pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi “. Mt 5,11-12.

“ Nebojte se jich tedy, neboť není zahaleno, co nebude jednou odhaleno a nic

skrytého co nebude poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle a co slyšíte

v soukromí, hlásejte ze střech. “ Mt 10, 26-27

2. Nejsme přeci žádná sekta, nikomu nic nevnucujeme … Ale: “ Vy jste sůl země,

jestliže však sůl pozbude chutí, čím bude osolena? K ničemu již není než aby se

vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“ Mt 5, 13

3. Ale to je bláznovství a fanatismus … “ Ale co je světu bláznovství, to vyvolí

Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolí Bůh, aby zahanbil silné. “ 1 Kor

1, 27

“ My jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní, my jsme slabí, vy

silní, vy slavní, my bezecti. “ 1 Kor 4, 10

A: “ Žasli a rozpačitě říkali jeden druhému: Co to má znamenat? Ale jiní říkali

s posměškem. Jsou opilí.“ Sk 2, 12-13

4. Ale proč stát právě před porodnicí, modlit se přeci můžeme i doma? Ale:

“Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta, nebo pod nádobu, ale dá je

na svícen, aby ti, kdo vcházejí , viděli.“ Lk 11, 33

5. A nemůže to někoho obtěžovat? Nemůže to pak spíše církvi škodit? “ Někteří

sice káží Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem.

Jedni z lásky, protože, že jsem tu k obhajobě evangelia, druzí z touhy po

uplatnění, ne z čistých pohnutek, a domnívají se, že mi v mém vězení způsobí

bolest. Ale co na tom! Jen když se jakýmkoliv způsobem ať s postranními úmysly,

ať upřímně zvěstuje Kristus, z toho se raduji a budu radovat. Neboť vím, že se

mi vše obrátí k dobrému vaší modlitbou a přispěním Ducha Ježíše Krista.“ Flp 1,

15-19

“ Hlásej slovo Boží ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej,

napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé

učení a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.

Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. Avšak ty buď ve všem střízlivý,

snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a celí se věnuj své službě.“ 1

Tim 4, 2-5

6. A je vlastně tak důležité o tom pořád mluvit a psát, vždyť jsou i jiné věci …

?

“ Král jim odpoví a řekne jim. Amen, pravím vám, cokoli jste učinili jednomu z

těchto nepatrných bratří, mě jste učinili.“ Mt 25, 10 A on jim odpoví: “ Amen,

pravím vám, cokoli jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mě jste

neučinili. A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“ Mt 25,

45-46

PS: Myslím, že tento “ boj “ si musí vybojovat každý sám ( se sebou ). Ale nějak

se k otázce boji proti potratům postavit musí. A konkrétně.

Lenka Zdislava Pletánková

Co si o potratech myslí matka Tereza? Jsou největší ohrožení míru (z projevu ve

Washingtonu r.1994)

Cítím, že potrat je dnes největším nebezpečím pro mír, protože to je válka

vedená proti dítěti – přímá vražda nevinného, vykonaná samotnou matkou. A když

dopustíme, že matka může zabít dokonce své vlastní dítě, jak můžeme po jiných

lidech chtít, aby se nezabíjeli navzájem?

Země, která potraty povoluje, neučí lidi milovat, ale používat násilí k dosažení

svých cílů. A proto je potrat úhlavním nepřítelem lásky a míru. Spousta lidí se

zabývá problémy dětí v Indii, v Africe, kde některé umírají hladem. Jiní jsou

zase znepokojeni násilím po celých Spojených státech. Je dobře, že se tím

zabývají, ale často se ti stejní lidé nestarají o milióny těch, kteří jsou

zabiti na základě záměrného rozhodnutí jejich vlastních matek. Potrat je

největším nebezpečím míru na světě, protože lidi zaslepuje.

Matka Tereza

Pravoslavná obec v Brně se distancuje od protipotratového "boje" kněze Libora

Halíka (28.11.2004)

21:00 ČTK (Brno)

Činnost kněze Libora Halíka je neslučitelná s povoláním pravoslavného duchovního

a Pravoslavná církevní obec v Brně se od něj distancuje. Vyplývá to z dnešního

usnesení farní rady obce, které má ČTK k dispozici.

Kněz dlouhé měsíce každé ráno zpěvem před brněnskou porodnicí Na Obilním trhu

protestuje proti potratům. Neupustil od toho po kritice občanů, radnice

Brno&#8209;střed ani po jednání s církevními nadřízenými.

"Toto prohlášeni jsme s politováním nuceni vydat po dlouhodobé snaze řešit

situaci kompetentními osobami v naší církvi. Bohužel za současného správce

eparchie (pravoslavné církevní diecéze) olomoucko&#8209;brněnské biskupa Simeona tento

problém zůstává nevyřešen," píše rada ve svém prohlášení.

Brněnská pravoslavná obec Halíkovi vytýká, že porušuje základní body ústavy této

církve tím, že jako duchovní vystupuje na území farnosti, v níž vůbec nepůsobí.

Donedávna pracoval v Třebíči, kde bude ale nahrazen jiným knězem. K činnosti v

Brně nemá Halík žádné svolení tamní pravoslavné církevní obce. Pravoslavní

duchovní jsou sice zásadně proti potratům, naprosto ale odmítají formu protestů,

kterou Halík volí. Podle nich si na počínání kněze stěžují již i samotní věřící.

Obec se obává toho, aby nebyla spojována s činností duchovního.

Radio Praha Český rozhlas 7 zprávy 18.45 UTC (28.11.2004)

Zdeněk Vališ: Pravoslavná církev se distancuje od činnosti kněze Libora Halíka

http://www.radio.cz/cz/zpravy/60754

Činnost kněze Libora Halíka je neslučitelná s povoláním pravoslavného duchovního

a Pravoslavná církevní obec v Brně se od něj distancuje. Vyplývá to z nedělního

usnesení farní rady obce. Kněz dlouhé měsíce každé ráno zpěvem před brněnskou

porodnicí Na Obilním trhu protestuje proti potratům. Neupustil od toho po

kritice občanů, radnice Brno-střed ani po jednání s církevními nadřízenými.

Pravoslavní duchovní jsou sice zásadně proti potratům, naprosto ale odmítají

formu protestů, kterou Halík volí. Podle nich si na počínání kněze stěžují již i

samotní věřící. Obec se obává toho, aby nebyla spojována s činností duchovního.

Podle některých úvah navíc Halík není při svém boji s potraty před porodnicí Na

Obilním trhu veden čistými úmysly. Nechodí k žádným jiným porodnicím. "Mě před

dvěma roky řekl, že na Obilní trh chodí, protože to tam má z domova nejblíže,"

řekl dnes ČTK pravoslavný diakon Marek Malík, který s Halíkem také nesouhlasí.

Doplňuji: V dalším novinovém článku, pravoslavný brněnský děkan oznamuje, že

biskup Simeon by měl být zbaven své funkce.

Žádám policii ČR o ochranu náboženského průvodu (3.12.2004)

Žádost o poskytnutí ochrany průvodu a shromáždění, které budou sloužit projevu

náboženského vyznání

Náplní tohoto průvodu a shromáždění, které budou sloužit projevu náboženského

vyznání, budou soukromé a společné modlitby věřících, kteří projdou městem v

předpokládaném počtu cca 60 osob a během průvodu se budou modlit za nenarozené a

potracené děti a za úctu k počatému lidskému životu v naší vlasti.

Trasa průvodu a shromáždění, které budou sloužit projevu náboženského vyznání,

bude následující : 1)Dne 11.12.2004 kostel SV. RODINY Grohova 18, Veveří, Česká,

nám. Svobody, Masarykova, Orlí, Zelný trh, Starobrněnská, Šilingrovo nám.,

Husova, Údolní, Jiráskova, Obilní trh. 2)Dne 18.12.2004 kaple kongregace

Neposkvrněného početí Pellicova 2c, Husova, Šilingrovo nám., Starobrněnská,

Zelný trh, Orlí, Masarykova, nám. Svobody, Česká, Veveří, Gorkého, Obilní trh.

Tímto si Vás dovoluji požádat, aby výše uvedenému průvodu a shromáždění, které

budou sloužit projevu náboženského vyznání, byla zajištěna z Vaší strany ochrana

ve smyslu ust. § 6 odst. 3 zákona o právu shromažďovacím, neboť je důvodná

obava, že shromáždění bude rušeno. Děkuji Mgr. Libor Halík, PhD. pořadatel

Přestupkové komisi Mgr.Nemehové v den početí Panny Marie (8.12.2004)

Komisi k projednávání přestupků městské části Brno-střed, Dominikánská ul. č.2

Brno 601 69

--------------------------------------------------------------------------------

Odvolávám se v souladu s poučením proti rozhodnutí komise č.j.VVP1537/2004 ze

dne 18.11.2004, odeslaného poštou 26.11.2004 a doručeného poštou do mých rukou

dne 29.11.2004, kterým jsem byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti

veřejnému pořádku a kterým mi bylo uloženo napomenutí a náhrada nákladů řízení.

Uvedené rozhodnutí napadám v celém rozsahu a uvádím:

Odvolávám se na vaše rozhodnutí č.j.VVP1517/2003, jehož kopii přikládám, kterým

se došlo v téže věci za téže skutkové situace, která se nijak nezměnila, avšak

nyní jsem byl za stejné postižen.

Jde o subjektivní názory několika osob, které byly vyslechnuty.

Jeví se mi to jako libovůle orgánů veřejné moci v rozhodování. Zřejmě je jejich

záměrem mě šikanovat, jejich rozhodování je nepředvídatelné.

Odůvodnění je nedostatečné, nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné. Považuji to za

zcela formální rozhodnutí. Nacházíme se ve velkoměstě, kde se neustále staví,

buduje, opravují silnice a hluk je z toho vysoký.

Z uvedených důvodů navrhuji napadené rozhodnutí zrušit v celém rozsahu sankce

napomenutí i povinnosti nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku v

částce 1000Kč.

Mgr. Libor Halík PhD. v Brně 8.12.2004 v den slavnosti Panny Marie počaté

bez poskvrny prvotního hříchu

Rozdávám na pochodu v prosinci 2004, že mě biskup hodlá v lednu 2005 propustit

ze zaměstnání (10.12.2004)

Milí přátelé!

Dnes 8.12.2004, kdy toto píši, je v Pravoslavné církvi v ČR svátek “Početí

přesvaté Bohorodice v lůně sv. Anny“. Současně se tento svátek slaví i v

Katolické církvi pod názvem “Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního

hříchu“. Už při pádu Adama a Evy v Ráji Bůh oznámil Satanovi: “Mezi tebe a ženu

(tj. Bohorodici Pannu Marii, kterou v Káni a na kříži oslovil její Syn tímto

termínem ženo) položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí

hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gen 3,15 ekumenický překlad)

Jsem, jak je v Pravoslavné církvi pravidlem, ženatým knězem (bytem v Brně,

mobil: 721211477). Již rok a půl se modlím před fakultní nemocnicí Brno na

Obilním trhu každý všední den od 10 do 12 hodin dopoledne Žalmy. Současně

nápisem “Nezabiješ nenarozené dítě“ a fotografií dítěte v mateřském lůně

protestuji proti tomu, aby se v této, pravděpodobně největší porodnici v naší

republice dále prováděly umělé potraty.

Dne 21.6.2004 můj nadřízený, tj. Simeon ThDr. Radivoj Jakovljevič, biskup

olomoucko-brněnské pravoslavné eparchie (Olomouc 2, 77200 Masarykova 17) napsal

statečnému obhájci nenarozených dětí, poslanci JUDr Ing Jiřímu Karasovi toto:

“Vážený pane poslanče, velmi mne potěšila Vaše slova uznání o našem knězi Dr

Liboru Halíkovi a o jeho činnosti na záchranu životů dětí, které by se měly

narodit, ale jsou chystány k utracení. Zatím mi přicházely jen hlasy proti jeho

aktivitě. Raduji se také z Vašeho svědectví, že jeho působení má i kladný dopad,

že je mu nasloucháno a že je chápán. Rád bych ho co nejvíce podpořil. Zabývám se

myšlenkou získat v Brně, co možná blízko té porodnice, kapličku, kde by mohl

soustřeďovat ženy a dívky, které se mu podařilo odvrátit od vraždění neviňátek,

kde by mohl tyto budoucí maminky utvrzovat v radosti rození, pro které se

rozhodly, a kde by mohly Bohu děkovat za tuto radost. Mohl byste jako poslanec,

Brňák a katolík mi pomoci pro tento účel takovou kapli najít a získat? Moc Vám

za Váš dopis děkuji a vyprošuji Vám Boží požehnání. Váš Simeon“

Předevčírem se však situace změnila a já nejenže oficiálně nedostal od biskupa

žádnou kapličku, ale současně mě tento biskup hodlá v lednu 2005 propustit ze

zaměstnání v Pravoslavné církvi. Dosud jsem správcem pravoslavné církevní obce v

Třebíči, avšak pro Třebíč již biskup vysvětil ukrajinského studenta Jurije

Biljaka na kněze, takže si nyní vybírám dovolenou. (Za mého předchůdce se pro

nezájem věřících konaly v Třebíči pravoslavné bohoslužby pouze jednou za 14 dní.

Já jsem věřící přemluvil a konal je zde jednou týdně.)

Nyní koncem prosince očekáváme s manželkou narození šestého děťátka, ale zároveň

přichází od biskupa takováto pohroma. Biskup Simeon mi oznámil, že takto se mnou

musí jednat, neboť jinak ho nepřátelé donutí rezignovat z funkce úřadujícího

biskupa a odejít na starobní odpočinek. Přátelé, tento biskup potřebuje

povzbudit, aby se o svou funkci nebál. Z biskupské funkce se ho snaží odstranit

brněnský pravoslavný děkan Mgr. Josef Fejsak Csc, který bydlí na pravoslavné

faře Úvoz 62, Brno 2, 60200, tel/fax 542214030. (Na zvonku však nemá uvedeno ani

jméno ani cedulku, že je zde fara.) Otce Fejsaka je třeba buď navštívit nebo mu

telefonovat a připomenout mu, že je knězem a jako takový má i on povinnost

chránit dosud nenarozené avšak počaté děti, když je MUDr Belkov, jeho farník

pravoslavného vyznání na Obilním trhu vlastníma rukama pravidelně usmrcuje.

Připomenout mu, že jeho povinností je nechránit MUDr Belkova, ale chránit naopak

nenarozené děti. Modlete se proto za mne, prosím, a chcete-li napište těmto

dvěma duchovním.

Také je třeba čelit MUDr Jiřímu Mužíkovi z Třebíče, který je gynekologem

pravoslavného vyznání a synem pravoslavného kněze, avšak přesto své pacientky

stále posílá na umělé potraty. Peníze jsou pro něj důležitější než jeho víra a

víra jeho otce. Tento gynekolog také tlačí na mého biskupa, aby mě propustil ze

služeb Pravoslavné církve.

Děkuji za pochopení – otec Libor Serafím Halík

Do rukou jsem toto předal bi.Simeonovi v kapli MUDr.Š.:

Hlášení o stavu pravoslavné církevní obce v Třebíči v roce 2004.

Od svého nástupu do funkce duchovního správce v Třebíči koncem roku 2003, jsem

zavedl pravidelné bohoslužby každý týden. Předtím, jak jsem byl informován, se

zde konaly jen jednou za 14 dní. Pokusil jsem se de facto o nemožné, neboť

zavedení pravidelných bohoslužeb ve zpustlé církevní obci se mi v minulosti již

jednou nevyplatilo. Pořekadla: “Starého psa novým kouskům nenaučíš” a “Ohýbej

proutek dokud je mladý”, mají totiž obecnou platnost. Je záhadou, proč církevní

obec v Třebíči byla dle záznamů z matrik vymírající farností již od 70. let 20.

století, ač tehdejší duchovní správce ThDr. Miroslav Mužík žil několik

desetiletí s celou rodinou v bytě přímo pod chrámem. V r.2003, kdy farnost

administroval otec Luděk Nešpor a já se účastnil několika jeho bohoslužeb, zde

byly přítomny 2 důchodkyně, manželka donedávna diakona Biljaka a zhruba 2 až 5

ukrajinských dělníků. Takto nízká účast trvala přibližně do února 2004, odkdy

tyto 2 důchodkyně chodí jen jednou za měsíc. Jejich potomci se bohoslužeb

neúčastní. Místo důchodkyň se účastní pravidelných bohoslužeb v Třebíči rodina

Štefanových z Brna a různě na střídačku 10 až 20 mladých Ukrajinců a Ukrajinek,

někdy i s dětmi. Na rozdíl od 2 třebíčských důchodkyň, chodí ke svaté zpovědi a

k svatému přijímání Štefanovi, má početná rodina a někteří Ukrajinci. Díky

Brňákům mohu konat svatou liturgii každou neděli, neboť někdy manželka bývalého

diakona Biljaka i ukrajinští dělníci na bohoslužbě chybí. Jednou za měsíc a půl

se zde objevuje mátuška Mužíková a jednou za půl roku otec Mužík, když je sem

doveze autem jejich první padesátiletý syn MUDr. Jiří Mužík, který se pouze ten

den bohoslužby účastní. Jeho zaměstnáním je gynekologie, ale na rozdíl od jiných

křesťanských gynekologů své pacientky dodnes posílá na umělý potrat dítěte. A to

i v případech, kdy se nejedná o nezbytnou záchranu života matky při mimoděložním

těhotenství. Jde o nesmírně těžký hřích. Jejich druhý syn Ing. Ivan Mužík se

bohoslužeb neúčastní, neboť dle jeho odpovědi nevěří v Boha, přestože je jeho

trvalé bydliště stále pod chrámem. Jednou za téměř 4 měsíce se zde objevuje

studentka Pavlína, studující v Praze. V chrámě jsem udělil tajinu manželství

Viktorovi Džumuratovi a jeho ženě. Pohřby se zde nekonají, neboť není koho

pohřbívat. Křty se také nekonají, neboť není koho křtít a děti Ukrajinců jsou

již pokřtěné na Ukrajině. Výjimečně, když Ukrajinci přivedou své děti do chrámu,

což se stává výjimečně, tak se jejich děti spolu s mými vlastními dětmi a s

dětmi manželů Štefanových, kteří se mnou přijíždí z Brna, účastní zpovědi a

svatého přijímání. Osobní pastoraci své 7 a brzy 8 členné rodiny a také

pastoraci rodiny Štefanových se věnuji v místě bydliště v Brně. Z Brna s námi

pravidelně jezdí na svatou liturgii do Třebíče 42 letý pan Buffi, jehož

pastoraci se věnuji několik hodin každý den kromě soboty.

Když mátuška Mužíková trpěla silnými depresemi, navštěvoval jsem ji pravidelně v

jejich novém domě každou neděli, abych ji skrze společnou pravidelnou modlitbu

povzbudil ve víře – a to i přes veřejně vyjádřený nesouhlas jejího nevěřícího

syna Ing. Ivana. Duchovnímu otci na odpočinku ThDr. Miroslavu Mužíkovi jsem

tehdy zazpíval u jeho lůžka píseň, která ho dojala k slzám. S oběma jejich syny

jsem párkrát hovořil mezi 4 očima, nebyla to však, žel Bohu, tajina svaté

zpovědi. Několikrát jsem navštívil důchodkyni, bývalou zdravotní sestru, Marii

Markovou. Druhá důchodkyně, křestním jménem Jordána, neprojevila o mou návštěvu

zájem. Místo toho mi veřejně před všemi farníky v chrámu utrhala a nikdy se

neomluvila. Poté se jí zhoršil hlas, ač do té doby pěkně zpívala. Ukrajinci

zatím neprojevili o mou návštěvu zájem. Možná je to proto, že bydlí v provizorní

ubytovně a stydí se mě tam pozvat. Vnucovat se podle pravidel pro duchovní osoby

však nemáme, a tak vyčkávám, snad se osmělí.

Pravidelně navštěvuji římskokatolickou faru v Třebíči a 2 katolické rodiny tam a

v okolí. Několikrát jsem navštívil faru Českobratrské církve evangelické a

zejména pro členy této církve jsem dvakrát uspořádal pravoslavné modlitební

shromáždění v našem chrámu, podruhé i s následující besedou o modlitbě v chrámu

a ikonách. Chrám navštívil i novinář, který pak publikoval fotografie z naší

liturgie v celostátním tisku.

Tímto žádám úřadujícího biskupa Simeona a eparchiální radu olomoucko-brněnské

eparchie o to, abych zůstal duchovním správcem církevní obce v Třebíči do doby,

než mě ustanoví správcem kapličky v azylovém domě pro matky, které odmítly

usmrtit své dítě interupcí, jak písemně informoval biskup Simeon místopředsedu

stálé parlamentní delegace do OBSE JUDr. Ing. Jiřího Karase. Považuji za

nevhodné, aby se duchovním správcem v Třebíči stal bezdětný student Jurij

Biljak, který nemá ukončené teologické vzdělání a ani on ani jeho manželka

nemají ani české ani slovenské státní občanství. Navrhuji aby student Biljak, od

21.11.2004 novokněz, byl pomocným duchovním. Děkuji za pochopení: Libor Serafim

Halík, duchovní správce pravoslavné církevní obce v Třebíči dne 10.12.2004

Kopie: JUDr. Ing. Jiří Karas, místopředseda stálé parlamentní delegace

do OBSE, poslanec sněmovny Parlamentu ČR za KDÚ-ČSL z Třebíče.

Eparchiální rada olomoucko-brněnského biskupství pravoslavné církve na svém

zasedání (14.12.2004)

vydala toto usnesení:

“Eparchiální rada v souladu s názorem Pravoslavné církevní obce v Třebíči

rozhodla, aby duchovním správcem Pravoslavné církevní obce v Třebíči byl

ustanoven otec Biljak. Otec Halík se z této funkce odvolává: obojí k 3.1.2005.“

Rada 4.právníka T.P. (17.12.2004)

Předmět: Prestupek

Vážený pane, podle dohody posílám, co jsem zjistil v právních předpisech.

Především je zde ustanovení § 3 odst. 3 správního řádu:

(3) Správní orgány jsou povinny svědomitě a odpovědně se zabývat

každou věcí, která je předmětem řízení, vyřídit ji včas a bez zbytečných

průtahů a použít nejvhodnějších prostředků, které vedou ke správnému vyřízení

věci. Připouští-li to povaha věci, má se správní orgán vždy pokusit o její

smírné vyřízení. Správní orgány dbají, aby řízení probíhalo hospodárně a

bez zbytečného zatěžování občanů a organizací.

Dále pak je dána vázanost správního úřadu právním názorem soudu, zakotvená v §

78 odst. 5 soudního řádu správního - toto ustanovení se explicite týká jen

dalšího řízení o téže věci, ale je bezesporu nutné vztáhnout to i na následnou

rozhovací činnost správních orgánů:

(5) Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo

rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán.

Ve Vašem případě lze tedy dovodit, že rozhodl-li již jednou soud, že dané

jednání není deliktní, nesmí správní orgán zahajovat pro prakticky identické

obvinění další přestupkové řízení. Vaši případnou stížnost by měl proto

příslušný stížnostní orgán posoudit jako důvodnou. S pozdravem, T.P.

http://www.radio.cz/ru/novosti/.

P.Tomáš Halík po mně odmítl hodit kamenem (20.12.2004)

Začátek rozhovoru Renaty Kalenské s prezidentem České křesťanské akademie

Tomášem Halíkem pro Lidové noviny ze dne 20. 12. 2004: Hrozí nám návrat k

normalizačnímu alibismu:

Renata Kalenská Lidové noviny (LN): Mění se smysl Vánoc? Sám jste kdysi říkal,

že si vážíte lidí, kteří dokážou ocenit spiritualitu tohoto svátku a neberou to

jen jako komerci...

T.H.: Společnost se samozřejmě diferencuje. Jsou lidé, kteří je prožívají jako

orgie konzumu, jsou lidé, kteří je prožívají jako generálku na silvestrovskou

pijatyku, jsou ti, kteří shánějí množství dárků, aby uplatili své děti za to, že

jim dluží blízkost a péči. Pak jsou křesťani, kteří Vánoce slaví tradičně

bohoslužbou. Jsou i vlažní křesťani, kteří přicházejí dvakrát do roka do

kostela... Ale myslím, že přibývá lidí, kteří mají jakousi žízeň po

spiritualitě. Vidím to například v tom, jak prožívají slavnosti rozsvěcování

adventního věnce na první neděli adventní. Já v tom vidím stesk po tradicích.

LN: Těch lidí, kteří Vánoce prožívají jako orgie konzumu, ubývá? Nebo si zapálí

svíčku na adventním věnci a nahrnou se do supermarketu?

T.H.: Tady se neodvážím dělat statistiku. Každý má svobodu slavit Vánoce podle

svého gusta.

LN: V Brně Vánoce možná naruší Libor Halík, který před porodnicí hlasitým zpěvem

žalmů protestuje proti interrupcím. Považujete jeho cestu za správnou?

T.H.: Já jsem se s panem Liborem Halíkem nikdy neviděl a kdybychom se viděli,

tak bychom si nerozuměli, protože náš styl prožívání a prezentování víry je

hodně odlišný. Na druhé straně vím, že v pravoslavné církvi je tisíciletá

tradice jurodivých. Tedy těch, kteří se z lásky ke Kristu chovají tak, že je

ostatní považují za blázny. Ale takový člověk může být v očích Božích vyšší než

já se svými snahami o náboženský dialog s liberály. Takže se neodvažuji po něm

hodit kamenem odsuzujícího slova.

LN: Já neříkám, abyste po něm hodil kamenem. Ale ženy, které v porodnici čekají

na interrupci, a to třeba i z důvodu, že je těhotenství ohrožuje na životě,

jistě musejí prožívat psychickou újmu, když slyší jeho protesty...

T.H.: Já jsem se v životě snažil pomáhat mnoha ženám, ať už jako psychoterapeut,

nebo zpovědník. Pomáhal jsem věřícím i nevěřícím a zvláště těm, které

podstoupily potrat a které třeba uvěřily sloganu “Mám právo na své břicho“.

Potom měly velké pocity viny. Každopádně by se k nim mělo přistupovat citlivěji.

LN: Proč myslíte, že se začíná měnit postoj křesťanských demokratů? Dnes už

nejsou tak razantní, už nemluví tolik o zákazu interrupcí, ale spíš o větší

prevenci. Je to proto, že jsou liberálnější, nebo nechtějí přijít o voliče a

chovají se pragmaticky?

T.H.: Na jedné straně není možné s nenarozeným životem zacházet jen jako se

zhoubným nádorem, na druhé straně je třeba, aby církev i tou sociální,

charitativní a pastoračně-psychologickou péčí pomáhala osamělým matkám i ženám

po potratu. Křesťan v politice musí přistoupit na demokratickou hru, ve které

vítězí většinové mínění. Měl by vědět, že mezi mravním zákonem a legislativou

nemůže být úplné rovnítko.

LN: K jakým posunům dochází v otázce, zda katolík smí, nebo nesmí mít rodinu?

T.H.: Katolík má mít rodinu co největší.

Biskup Simeon: Likvidaci zárodku považuji jako pan Halík za vraždu a přeju mu v

jeho počínání úspěch (23.12.2004)

Simona Škodáková: Chce se stát svatým. Reportáž - Knězi Liboru Halíkovi ústrky

bližních nevadí. Bude jednoho dne za své mučednictví svatořečen, nebo ne?

Časopis Květy závěrem roku 2004, str.48-49

“Já s panem Halíkem sympatizuji. Možná že některé jeho projevy nejsou úplně

vhodné, ale jde mu o dobrou věc a to je hlavní,“ argumentuje na obhajobu svého

podřízeného olomoucký biskup Simeon. “Likvidaci již vzniklého zárodku považuji

stejně jako pan Halík za vraždu a přeju mu v jeho počínání úspěch.“

Docent MUDr. Jiří Jelínek, CSc., z odboru organizace řízení ústavu (nemocnice na

Obilním trhu) sděluje, že se zde provádí umělá oplodnění a tak 200 interrupcí

ročně, k nimž má každá žena jistě pádný osobní nebo zdravotní důvod. (Doplňuji:

Pan doc. Jelínek se nespokojoval pouze s nemocničním platem, ale přivydělával si

prováděním umělých potratů i soukromě mimo tuto nemocnici. A tak 13.12.2005 na

něj dolehl náhlý Boží soud – nepřežil infarkt.)

2005

Zápasí modlitbou. Marně? Boj otce Serafima (5.1.2005)

http://www.koneckoncu.cz/archiv/2005/KK_1_2005.pdf str.17.

Již přes rok se každodenně modlí před porodnicí na Obilním trhu v Brně.

Sdělovací prostředky jej až na výjimky

spíše skandalizují, než aby o něm a jeho každodenních modlitbách podávaly

nezaujatá svědectví.V porodnici se provádějí dvě pětiny umělých potratů v Brně.

Impuls dal mladému pravoslavnému knězi Liboru Halíkovi katolický kněz Philipp

Reilly, který v New Yorku stává denně pět až šest hodin před potratovými

klinikami a modlí se růženec. Svým modlitebním zápasem dosáhl Reilly, že v

diecézi New York zrušili za deset let 23 potratových klinik z celkového počtu

třiačtyřiceti. Méně potěšitelnou zprávou pro odpůrce potratů je vzrůstající

agresivita holandských feministek, které se ve svém kvazi “třídním boji“ nejvíc

vzepřely přírodou jim danému poslání a snaží

se vjíždět svými loděmi, na nichž se provádějí potraty, například do polských a

portugalských přístavů, do zemí, v nichž je umělé přerušení těhotenství

nelegální. “Osvícené“ hyperpermisivní Holandsko se dostává a nejen tímto ze

všech evropských zemí snad nejblíže k okraji pomyslné propasti – následováno prý

Švédskem. Ale to jen na okraj.

Pravoslavný kněz Libor Halík – otec Serafim – je rodák z Prahy a žije v Brně od

roku 1989. Je otcem pěti dětí. Teologii vystudoval na detašovaném oddělení

Prešovské bohoslovecké fakulty v Olomouci. Pravidelná kázání mívá v kostele sv.

Václava a Ludmily v Třebíči. “Žena ani muž nejsou stvořiteli života, nesmějí

proto život ve své zpupnosti ničit. Sami ke své schopnosti mít děti nijak

nepřispěli – jsou pouhými vykonavateli vyššího plánu,“ říká. Otec Serafim

zdůrazňuje, že od starověku až do dvacátých let 20. století byly potraty

striktně zakázány. Není žádnou náhodou, že průlom učinilo až sovětské Rusko,

které jako první stát na světě potraty povolilo. Následovalo Švédsko. Nacistické

Německo legalizovalo interrupci selektivně – jako prostředek zbavit se

“méněcenných ras“: Židů a Slovanů.

Od června loňského roku stává tedy otec Serafim denně vždy dvě hodiny před

polednem před porodnicí na Obilním trhu. Byl již několikrát fyzicky napaden,

popliván a jednou mu dokonce zlomili jeho třímetrový kříž. Ačkoliv měla chránit

jeho právo se shromažďovat, přítomná policie se při fyzickém útoku na něj dívala

úporně jinam. Urážek musel vyslechnout nepočítaně. Dle vlastních slov jen

nekonečná schopnost odpouštět mu pomáhá přenést se přes takové situace.

Osazenstvo nemocnice tvrdí, že zpíváním žalmů ruší pacienty i lékaře při práci.

Při vysoké hladině hluku ze zbytnělé, nepřetržité automobilové dopravy je dle

jeho slov tenhle argument nepřesvědčivý, až směšný. Mnohem víc bude asi pravda,

říká, že svou přítomností ruší lékaře “vraždící neviňátka“ při vytěsňování toho,

co vlastně dělají, z vědomí.

LADISLAV PLCH, časopis dvouměsíčník Konec konců 1/2005, str.17

Právníkovi T.P. přeposílám dopis ředitele úřadu a informuji o snížení svého

měsíčního platu o 4 000 Kč (6.1.2005)

Vážený pane P., posílám Vám staré a doplněné i zcela nové zprávy o mé situaci!

Zasílám mu text, který jsem rozdával na pochodu 10.12.2004, že mě biskup hodlá v

lednu 2005 propustit ze zaměstnání a také text, který jsem předal do rukou

bi.Simeonovi Radivoji Jakovljevičovi ThDr. v Š.kapli a který doporučeně poštou

dostal okružní protopresbyter Alexander Novák a ředitel úřadu eparchiální rady

olomoucko-brněnské - protopresbyter Prof.ThDr.Pavel Aleš.

Dále mu zasílám text dopisu, který mi došel 5.1.2005 normální poštou, ne

doporučeně.

Dopis od ředitele úřadu protopresbytera Pavla Aleše:

Č.j. 2/05 V Olomouci dne 4.1.2005

Věc: změna ve funkci duchovního správce

Důstojný otče,

Eparchiální rada na svém zasedání dne 14.12.2004 pod vedením přeosvíceného

vladyky Simeona vydala toto usnesení: “Eparchiální rada v souladu s názorem

Pravoslavné církevní obce v Třebíči rozhodla, aby duchovním správcem Pravoslavné

církevní obce v Třebíči byl ustanoven otec Biljak. Otec Halík se z této funkce

odvolává: obojí k 3.1.2005.“ Vzhledem k tomuto usnesení Vás žádáme, abyste po

dohodě s okružním protopresbyterem Jihlavského okružního protopresbyterátu,

otcem protojerejem Alexandrem Novákem, Malá Mikulášská 10, 669 02 Znojmo

odevzdal všechny náležitosti správy této církevní obce a její inventář do rukou

otce Jurije Biljaka, který se stane novým duchovním správcem Pravoslavné

církevní obce v Třebíči a tudíž jejím statutárním zástupcem.

O datu předávání nechť je informováno ústředí eparchiální rady v Olomouci, aby

se jeho zástupce mohl aktu zúčastnit.

Dále považuji za povinnost Vás informovat, že nadále v církevní obci v Třebíči

budete vykonávat povinnosti pomocného duchovního, a to z důvodů platové

kontinuity. Podle usnesení Eparchiální rady Vám “bude nabídnuta prozatímně

funkce tajemníka pro duchovní péči v sociálních ústavech v rámci

olomoucko-brněnské eparchie…“ Tato otázka se musí ovšem řešit také s ohledem na

právní možnosti takového zařazení.

Ředitel úřadu prot. Pavel Aleš (jeho podpis) Olomoucko-brněnská eparchie

pravoslavné církve v českých zemích – úřad eparchiální rady- (razítko)

- ------

Ještě než jsem Alešův dopis vzal ze schránky, tak mi toho dne telefonoval

okružní protopresbyter Alexander Novák, abych byl v úterý 11.1.2005 v 10.00 ráno

v Třebíči v chrámu a předal tam duchovní správu církevní obce otci Biljakovi

(tj.ukrajinskému studentovi bohosloví-buď je ve 2. či 3. ročníku) a ujišťoval

mě, že v tom nebudou žádné intriky. Já mu řekl, že 4.1.2005 se nám narodila

dcerka, že manželka leží v porodnici, já doma sám hlídám dvouletého synka (když

další čtyři děti jsou ve škole). On odpověděl, ať si seženu někoho na hlídání a

ať určitě přijedu 11.1. do Třebíče.

Pro právníka jsem doplnil pornámkou: Vzpomínám si, že na presbyterské schůzi

moravského pravoslavného duchovenstva dne 28.10.2004 nám bylo oficielně sděleno,

že stát provedl na základě anonymního udání někoho z nás finanční kontrolu úřadu

eparchiální rady a byla udělena pokuta 150 000 Kč. Později jsem se neoficielně

dozvěděl, že udání pravděpodobně podal 1 pravoslavný kněz (presbyter), kterému

bylo církví odňato správcovství určité církevní obce a přislíbeno správcovství

jiné církevní obce, ale ve skutečnosti žádnou obec už celý rok nedostal, a tak

může místo konání bohoslužeb tak akorát chodit venčit psa. Současně o tomto

knězi není známo, že by byl trestán církví za nějaký morální prohřešek. Mně také

nebylo sděleno žádné obvinění, a přesto mi byl bez uvedení jakéhokoli důvodu

systematicky snižován plat ode dne, kdy jsem si poprvé 13.6.2003 stoupl před

porodnici a současně potratovou kliniku v Brně na Obilním trhu, abych už dále

nemlčel k vyvražďování dětí. Měsíční plat mi byl snížen o zhruba 4 000 Kč. To je

cítit, když máte 5 dětí a čekáte šesté.

Můj starší kolega brněnský protopresbyter Josef Fejsak (spolupracovník StB dle

Cibulkových seznamů) a jeho diakon Marek Malík i nejmenovaná brněnská farní rada

mě na přelomu listopadu a prosince 2004 pošpinili v jihomoravských i

celostátních tištěných masmédiích – v ateistických novinách a v Katolickém

týdeníku. Bylo to neuvěřitelné, neboť o problematice umělých potratů a mém

způsobu veřejného protestu se mnou otec Fejsak nikdy nemluvil, ač na to měl celý

rok a půl čas. Diakon Marek o tom se mnou mluvil pouze jednou a to telefonicky

před rokem v prosinci 2003, když mu vadilo, že novináři tehdy uvedli nepravdivý

údaj, že pochodu se zúčastnilo 40 pravoslavných věřících. Já ho tehdy uklidnil

upřesněním, že na pochodu nebyli jen a pouze pravoslavní věřící, ale že byl

ekumenický s účastí věřících z více církví.

Nyní v lednu 2005 mě ředitel úřadu eparchiální rady, který je současně ředitelem

olomouckého detašovaného pracoviště pravoslavné bohoslovecké fakulty prešovské

univerzity otec Pavel Aleš chce vyštvat z duchovenské činnosti v Pravoslavné

církvi. A to tím, že chce mě, který jsem získal teologický doktorát na této

univerzitě, ponížit tím, že mým nadřízeným udělá ukrajinského studenta bohosloví

Biljaka. A aby toho ponížení nebylo málo: Tento student, dříve diakon se kterým

jsem sloužil pravidelně všechny bohoslužby, mě celý rok přesvědčoval, že on v

Třebíči knězem nebude. Pak náhle, aniž by mě kdokoliv informoval se na dveřích

chrámu objevila 14.11.2004 cedule, že za 7 dní zde bude tento stále ještě

student vysvěcen na kněze. Teprve toho dne mi Biljak řekl, že on ví už nejméně

půl roku, že mě z Třebíče pošlou pryč. Proč mi však právě on říkal do té doby

něco opačného a proč mi z církevního úřadu nikdo nic neřekl?

Tak tohoto ukrajinského studenta chce ředitel Aleš (dle Cibulkových seznamů

důvěrník StB) udělat mým přímým nadřízeným, když se mu nepodařilo intrikou v

prosinci 2004 odstranit mě hned a úplně z té Třebíče, kde syn donedávna předsedy

církevního soudu MUDr.Jiří Mužík dodnes předepisuje umělé potraty. To je starý

dobře známý komunistický styl.

Od právníka paragrafy (6.1.2005)

Vážený pan

Mgr. Libor Halík, PhD.

V Praze dne 6. ledna 2005

Re: Váš e-mail ze 6. 1. 2005

Vážený pane magistře,

děkuji za Váš e-mail!

K věci bych nejprve rád ocitoval § 27 zákoníku práce:

§ 27

(1) Zaměstnanec v pracovním poměru se podílí svou prací za mzdu podle pokynů

zaměstnavatele na plnění jeho úkolů.

(2) Pracovní poměr se zakládá smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

(3) Volbou se pracovní poměr zakládá v případech stanovených zvláštními

předpisy, popřípadě stano­vami nebo usnesením příslušných orgánů družstev nebo

sdružení občanů podle zvláštního zákona.29)

(4) Jmenováním se pracovní poměr zakládá u vedoucích zaměstnanců, jmenovaných do

funkce podle zvlášt­ních předpisů, a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce

jmenuje u zaměstnavatele, který je práv­nic­kou osobou, statutární orgán, a u

zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel.

(5) Vedoucími funkcemi, do nichž u zaměstnavatele, který je právnickou osobou,

jmenuje statutární orgán, a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou,

zaměstnavatel, jsou funkce vedoucích zaměstnanců

a) v přímé řídicí působnosti

1. statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,

2. zaměstnavatele, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba,

b) v přímé řídicí působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného

1. statutárnímu orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,

2. zaměstnavateli, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba,

za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí

zaměstnanec,

c) na ústředních orgánech.

Jmenování a odvolání může provádět u zaměstnavatele, který je právnickou osobou,

výlučně statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, výlučně

zaměstnavatel. Je-li zaměstnavatelem stát, jme­nování a odvolání může provádět

výlučně vedoucí organizační složky státu.40) Jmenováním a odvo­lá­ním nelze

pověřit jinou osobu.

------------------------------------------------------------------

29) Zákon č. 83/1990 Sb.,o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.

40) § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v

právních vztazích.

Z jeho dikce vyplývá jednak to, že není vůbec jisté, je-li funkce duchovního

správce vedoucí funkcí ve smyslu zákoníku práce (jmenován a odvoláván nemůže být

ten zaměst­na­nec, který sám nevykonává vedoucí-manažerskou funkci – to by bylo

obcházení zákona), a za druhé, že v žádném případě není platné takové odvolání,

které podepsal někdo jiný než statu­tární orgán eparchie, tzn. biskup Simeon.

Doporučuji proto obrátit se ihned se žalobou o neplatnost odvolání na soud.

S pozdravem, T.P.

Právníkovi e-mailem: Vážený pane P., (7.1.2005)

děkuji Vám za Váš dopis a e-mail z 6.1.2005. Doporučujete mi obrátit se ihned se

žalobou o neplatnost odvolání na soud. Prozatím jsem v životě podával žalobu

pouze 2x a to přímo na Krajský soud Brno (a žalobu mi sestavil právník), neboť

městský úřad Brno-střed mi přímo v zákazu shromáždění na ochranu nenarozených

dětí vždy uvedl, že pokud nesouhlasím mohu se obrátit do 15 dnů na Krajský soud,

který musí rozhodnout, pokud si pamatuji do 3 dnů. V pracovně právních

záležitostech jsem se však nikdy na soud neobracel. Nevím proto kde a na který

soud se mám obrátit. Pan Nováček říká, že prý na okresní soud v Olomouci, ale

adresu neznáme. Můžete mi prosím poradit nebo přímo napsat žalobu? Jsem v časové

tísni - musím sám pečovat o 2letého Jakuba a další 4 děti a domácnost, neboť

manželka je v porodnici. V úterý 11.1.2005 po mně chtějí to předání správy

církevní obce. Asi jsem příliš nepraktický, neboť jsem z Vaší odpovědi

nepochopil, zda mám předávat správu církevní obce a současně podat žalobu k

soudu, nebo nemám uvedeného dne jet do Třebíče a nesetkat se s mými nepřáteli a

současně podat žalobu k soudu. Když podám žalobu k soudu znamená to, že nemám

vůbec v této věci poslechnout ředitele úřadu eparchiální rady Aleše a dalšího

mně nadřízeného okružního protopresbytera Alexandara Nováka? Také nevím, zda

když teď mám nedoporučený dopis od vyššího nadřízeného a telefonát od nižšího

nadřízeného, které jsou dle Vašeho sdělení neplatné, tak tito 2 lidé mohou např.

už ve středu 12.1.2005 získat ten samý dopis s podpisem přímo od biskupa. Ani

jednomu z nich se nedá věřit, někdy spolu spolupracují a jindy si dělají

naschvály.

Ve své dosavadní praxi, když mi úřad MČ Brno – střed r.2003 zakázal stát a

hlasitě se modlit před nemocnicí, tak já tam následujících zhruba 10 dní stál

dál, pak jsem v den památky svatého obránce Brna P.Martina Středy podal žalobu a

3. den Krajský soud Brno rozhodl v můj prospěch. Toho dne jsem už nemohl být při

ústním rozhodnutí soudu, neboť jsem večer předtím de facto ochrnul s páteří a

nemohl jsem ani stát, ani sedět, ani chodit na WC. Tak jsem ležel myslím 39 dní,

kdy 30. den mi rozhodnutí soudu přišlo písemně. Zhruba 40. den jsem už s papírem

rozhodnutí v kapse stál před nemocnicí a hlasitě se tam modlil.

Když de facto mě jako pořadateli pochodu Hnutí Pro život úřad MČ Brno – střed

r.2004 zakázal uspořádat jistého dne pochod přes náměstí Svobody a tím celý

pochod, tak jsem poslechl tím způsobem, že jsem uspořádal pochod nikoli jako

pochod Hnutí Pro život, ale jako náboženský modlitební pochod, který nepodléhá

oznámení úřadu MČ a který neprojde náměstím Svobody. Od té doby všechny pochody

organizuji takto bez oznamování úřadu MČ, informuji o nich předem pouze státní

policii s žádostí o případnou ochranu a jdeme bez problémů náměstím Svobody

pouze s tím rozdílem, že nás nedoprovází policisté ve služebním oděvu bez

videokamery jako tomu bylo dříve, ale policisté tajní, kteří nás natáčí na

videokameru. Aby ta kamera neznervozňovala pochodující apod., tak jsem se

rozhodl předem o zítřejším pochodu v 10.30 neinformovat ani policii. Budu muset

spoléhat na Boží ochranu celého pochodu. Postupuji správně?

Libor Halík

Žaloba na eparchiální radu k okresnímu soudu v Olomouci (7.1.2005)

Žalobce: Mgr. Libor Halík PhD. narozen 30.12.1966, bytem Čápkova 13, 602 00 Brno

2; duchovní správce Pravoslavné církevní obce v Třebíči

Žalovaný: Úřad Eparchiální rady pravoslavné církve v Olomouci, Masarykova tř.

17, 772 00 Olomouc 2, IČO: 00441848; DIČ: 379-00441848, zastoupený předsedou

Eparchiální rady přeosvíceným vladykou Simeonem (Radivojem Jakovljevičem) –

biskupem olomoucko-brněnským

O neplatné odvolání

Žalobce byl dne 18.11.2003 jmenován a ustanoven duchovním správcem pravoslavné

církevní obce v Třebíči předsedou Eparchiální rady Simeonem, biskupem

olomoucko-brněnským. Do dnešního dne neměla Eparchiální rada ani Pravoslavná

církevní obec v Třebíči k činnosti žalobce - duchovního správce žádné výhrady.

Byl mi doručen nedoporučený dopis ze dne 4.1.2005 č.j. 2/05 o změně ve funkci

duchovního správce, od 3.1.2005 podepsaný ředitelem úřadu prot. Pavlem Alešem.

S tímto nezákonným odvoláním z funkce duchovního správce nesouhlasím, protože je

v rozporu s § 27 zák. práce: “Jmenováním a odvoláním nelze pověřit jinou osobu.“

Žádám okresní soud, aby vynesl tento rozsudek:

Soud ruší usnesení Eparchiální rady v souladu s názorem Pravoslavné církevní

obce v Třebíči, aby duchovním správcem Pravoslavné církevní obce v Třebíči byl

ustanoven otec Biljak. Otec Halík se z této funkce odvolává: obojí k 3.1.2005.

Žalobce žádá soud, aby žalovaný uhradil poplatky soudního řízení.

S výhradou dalších důkazů.

Přílohy: kopie dekretu o jmenování z 19.11.2003, kopie o odvolání ze 4.1.2005

Žalobce splňuje všechny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, žádá výše

jmenovaný soud o zaslání potřebných tiskopisů.

Žalobce Mgr. Libor Halík PhD. – psal jsem na pokyn p.Nováčka, ale neodeslali

jsme.

Brzy ráno v Praze od právníka P. (8.1.2005)

Re: Váš e-mail ze 7. 1. 2004

Vážený pane magistře (Halíku),

jsem rád, že se Vám podařilo můj poslední dopis přečíst, a proto se nadále mohu

omezit na posí­lání korespondence e-mailem.

Otázka, zda eparchii za evidentně neplatné odvolání žalovat, souvisí s tím,

jakého cíle chce­te dosáhnout.

V zásadě platí, že i když s odvoláním nesouhlasíte, musíte se přesto podřídit

takovým poky­nům zaměstnavatele, které nejsou přímo v rozporu se zákonem: tzn.

samotný odvolací akt můžete pokládat za neplatný, ale dostanete-li pokyn, abyste

se v souvislosti se svou funkcí někam dostavil, měl byste tak učinit. Naopak

příkazu, abyste předal majetek církevní obce, byste uposlechnout neměl, protože

zůstáváte jejím statutárním orgánem a za svěřený majetek odpo­vídáte. Takový

postoj by však, důsledně prosazován, mohl vést k patové situaci, a proto je lépe

hledat i v otázce odpovědnosti za majetek kompromis.

Pokud jde o Váš argument, že může bezprostředně následovat odvolací akt po

formální strán­ce bezvadný, tzn. podepsaný biskupem Simeonem, je třeba si

ujasnit, co je důvodem Vámi tvrzené neplatnosti odvolání. Tvrdíte-li, že

odvolání je neplatné pouze proto, že nebylo uči­něno statutárním orgánem

zaměstnavatele (což je po právní stránce nesporné), pak bude násled­ným řádným

odvoláním neplatnost prvního aktu zhojena a důvod k žalobě tu není (soud by

žalobu zamítl, neboť by již nebyl dán naléhavý právní zájem na určení

neplatnosti Vaše­ho odvolání), avšak zastáváte-li názor, že neplatnost spočívá i

v tom, že jste nebyl vedou­cím zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 27 zákoníku

práce, pak je neplatné každé odvo­lání a ukončit pracovní poměr tímto způsobem

nelze.

Druhý uvedený předpoklad je ovšem za daných okolností riskantní, protože

protistrana může argumentovat, že jste vedoucím zaměstnancem byl, neboť Vám byl

podřízen diakon Bil­jak. Pro Vaše rozhodování je tedy důležité zvážit, zda tady

takový vztah skutečně byl a zda bude protistrana schopna ho prokázat (eventuálně

zda ho Vy dokážete vyvrátit). Dospějete-li k zá­věru, že pan Biljak (eventuálně

i někdo jiný) Vám podřízen byl, musíte se omezit na argu­men­taci formální vadou

odvo­lání a jak jsem vysvětlil, tuto vadu je druhá strana schopna poměrně snadno

odstranit, zašle-li Vám odvolání nové (účinnost odvolání se však bude odví­jet

až od doručení této druhé listi­ny).

Případnou žalobu byste podával u Okresního soudu v Olomouci, a to ve dvou

stejnopisech. Bude­te-li mít zájem, abych Vás při podání žaloby a v řízení

zastoupil, budete mi k tomu muset udělit plnou moc (na přání Vám její návrh

zašlu e-mailem) a zaslat mi kopii Vašeho odvo­lání (jeho text citovaný v

předchozím e-mailu nestačí).

---------------

Pokud se týká oznamování Vámi zamýšleného pochodu, podle ustanovení § 4 odst. 1

písm. b) zákona č. 84/1990 Sb. o právu shromažďovacím není třeba oznamovat

úřadům mj. “shro­máždění pořádaná církvemi nebo náboženskými společnostmi v

kostele nebo v jiné mod­li­tebně, procesí, pouti a jiné průvody a shromáždění

sloužící k projevům náboženského vyzná­ní“. Takové akce není tedy třeba

oznamovat ani městskému úřadu, ani policii, ani nikomu jinému.

Otázkou samozřejmě je, zda účel pochodu lze ještě podřadit pod kategorii projevu

nábo­žen­ského vyznání nebo už jde o projev politický (pak by pochod musel být v

zákonné lhůtě ozná­men), avšak riziko případných komplikací se mi jeví jako

relativně velmi nízké.

S pozdravem, T.P.

18. Brněnský pochod pro život (8.1.2005)

a proti usmrcování dětí v lůně matek se konal v sobotu 8.1.2005. Mše svatá byla

v kostele “Nalezení sv. Kříže“ u bratří kapucínů v 9.30 na Kapucínském nám. č.

5. Kapucín A. toho dne dobře kázal. V 10.30 následoval modlitební pochod.

Kázání kapucína před pochodem:

Potraty a rodina (mše ze sv. Rodiny-cykl A,2.čt. a evang.)

Slyšeli jsme, jak v panickém strachu o svou kariéru dává Herodes vyvraždit řadu

nevinných bezbranných dětí z Betléma.

Tato připomínka orientální krutosti nejhrubšího zrna se může zdát

někomu anachronismem a ve vánoční době nepatřičná. Ano skutečně by tomu tak i

mohlo být, kdyby se lidstvo poučilo a nic podobného se už dnes nemohlo dít.

Bohužel však opak je pravdou. Vždyť už jen málokoho se dotkne dennodenní

zpravodajství o krutostech a násilí páchaných na bezbranných civilních osobách

včetně dětí. A kdo se pozastaví nad množstvím zvůle matek, které dovolují

lékaři zabít vlastní dítě? Před miliony takto zničených životů může Herodes se

svými “pár desítkami" obětí, kvůli nimž se stal symbolem zvrhlosti, jen

blednout závistí. My však se bohorovně tváříme, že se celkem nic zlého neděje,

že jde o pouhé přerušení těhotenství. Ale už samo slovo přerušení - latinsky

interrupce - není pravdivé, neodpovídá skutečnosti; jde přece o ukončení

těhotenství, čili o zabití počatého dítěte.

Církev vždy hájila skutečnost, že začátek života člověka je okamžik

početí. A tedy, že umělý potrat je vražda. Proto nám dva tisíce let dějin církve

přinášejí nepřetržitou a širokou řadu výzev, povzbuzení, napomenutí a zákonů na

obranu počatého života. Jmenujme jen ty, které stojí na hranici této řady. V

Učení dvanácti apoštolů, v první sbírce církevní nauky z konce 1.století se

píše: “Nezabiješ plod potratem". Druhý vatikánský koncil v konstituci Radost a

naděje říká: “Bůh, Pán nad životem, svěřil ...lidem vynikající úkol: uchovávat

lidský život. Tento úkol však máme plnit způsobem hodným člověka. Život se má

tedy s největší péčí chránit už od samého početí. Potrat a usmrcení nemluvněte

jsou hanebné zločiny." Kodex církevního práva říká, že kdo se dopustí umělého

potratu, upadá tím do exkomunikace. Je to nejpřísnější církevní trest a znamená

vyloučení ze života církve. Exkomunikovaný nesmí slavit svátosti, nesmí v církvi

zastávat žádnou funkci. Tento trest může sejmout pouze biskup nebo jím pověřený

kněz. Vztahuje se na matku a na toho, kdo potrat provádí. Samozřejmě, že těžce

hřeší i ten, kdo k potratu radí.

Volby do zákonodárných sborů nám dávají vždy příležitost, abychom

volili ty strany a ty poslance, kteří se staví s morální odpovědností k této

otázce i k dalším, s ní souvisejících (na př. pornografie, eutanázie, registr.

partnerství). Jestli přijímáme pravdu, že umělý potrat je úmyslné a vědomé

zabití, jeden z nejhorších hříchů - pak budeme také podle svých možností

pomáhat těm matkám, které jsou někým nebo něčím nuceny k potratu; pomáhat tak,

aby se jim dítě mohlo narodit a bylo o ně vhodně postaráno.

Souhrnně vyjádřeno, jde o to, abychom uznali Boha za svého Stvořitele a Pána a

lidskou sexualitu přijímali jako boží dar, s úctou a odpovědností před Bohem a

lidmi. Jde o to, abychom dokázali i sexualitu začlenit do celku manželského a

rodinného života, jak nám o něm hovoří sv. Pavel v listě Kolosanům, když

říká:

1. muži, mějte svou ženu rádi.

To znamená: Muži, pečujte o duchovní rozvoj ženy. Nejpřednější starostí muže

musí být snaha, aby jeho žena měla správný vztah k Bohu. Neznamená to jen

přirozenou potřebu náboženství, jakýsi “zbožný nátěr", ale vnitřní náboženské

naplnění jeho ženy jako manželky a matky. Muž nemůže lépe naplnit svou lásku k

Bohu a k ženě, než když oboje spojí a dovede se z lásky obětovat. Nejvyšší

povinností křesťanského manžela je péče o posvěcení své ženy. Vzorem je mu

Kristus, který se pro svou církev obětoval, aby ji posvětil.

2. Nechovejte se k ní mrzoutsky

Tam, kde by měl muž projevovat nejvíce něhy a ohledu, si často povolí. Ke všem

cizím lidem je ohleduplný, ale doma - pravý opak. Ať raději urazí a zraní

všechny ostatní lidi, než tuto jedinou bytost, která se mu oddala a kterou má k

sobě připoutat ušlechtilým chováním. Má-li důvod k nespokojenosti, ať to taktně

a s láskou vyřeší mezi čtyřma očima. Každé pokárání ženy před dětmi a cizími je

trpkým zarmoucením ženy a zároveň ponížením pro muže.

3. Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky.

Hlavou muže je Kristus, hlavou ženy muž. Často muž stojí zjevně či skrytě v

opozici vůči Bohu.. to se pak projevuje a odráží hlavně v tom, že i žena reaguje

vzpurně. Kdo neuznává autoritu nad sebou, nemůže ji požadovat od jiného. Muž

svou autoritu nesmí chápat jako výsadu, ale jako povinnost. Trpí-li ve svém domě

škodlivé a pohoršlivé věci, není pro něho omluvy. Marně se vymlouvá, že pro mír

a klid v rodině a zabránění konfliktům pustil kormidlo z ruky. To mu přece

nesvěřili lidé, svěřil mu je Bůh. V jednom dopisu ženy manželovi stálo: Jen se

nevzdávej vedení, to je hlavní věc. Nikdy nepředej vedení ženě. My ženy se na to

díváme jako na selhání muže. Takové selhání nás uvádí do zmatku, činí nás

neklidnými a vede k úpadku.

4. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte.

Kde se prosazuje rodičovská autorita, vládne ovzduší plné lásky. Dítě čas od

času zkouší tuto autoritu, aby se přesvědčilo, jak daleko může jít, co si může

beztrestně dovolit. V některé situaci se bude cítit nešťastné, když se jeho

vůle nebude shodovat s vůlí rodičů, ale ve svém nejhlubším nitru přece jen touží

zakusit, že rodičovská autorita je naprosto pevná, a že se na ni může

spolehnout. Od rodičů se proto žádá, aby jednali s dítětem vždy férově a dávali

mu jen správné příkazy. Dítě nenese odpovědnost, aby vážilo a hodnotilo

rodičovská rozhodnutí a poslouchalo příkazy, které uznává za spravedlivé a

odmítalo ty, které za správné neuzná. Rozhodování a zodpovědnost za ně spočívá

na rodičích.

5. Otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztratily odvahu.

Všichni rodiče se občas na děti rozzlobí a cítí k nim přímo nepřátelství.

Rodiče však nikdy nesmí upustit od výchovy z obavy před skrytou nenávistí, která

by se mohla v dítěti usadit. Přece se vždy znovu snaží trestat jen z lásky,

vychovávat v lásce. Kázeň nebojuje proti lásce, kázeň je průplav, kterým láska

proudí. Nepros dítě o to, aby tě poslouchalo. Ani nevyhrožuj: když to neuděláš

bude výprask. Řekni slovo plné autority. Uč dítě, že si s rodičovskou autoritou

nesmí zahrávat. Jestliže se dítě‚ v dětském věku naučí autoritu respektovat,

nebude nuceno naučit se tomu v některém pozdějším úseku života, a to s mnohem

většími obtížemi: až se bude marně ucházet se špatným prospěchem na střední

školu, nebo až pro ustavičnou nesvědomi -tost bude propuštěno z práce. Dříve

nebo později se bude muset naučit i tomu, čemu ho nenaučili rodiče.

Rodiče mají myslet na budoucnost svých dětí a vzdát se toho, aby vyhráli u svých

dětí závody v popularitě. Co si dítě o tobě myslí ve chvíli, kdy ho káráš nebo

trestáš není důležité. Co si o tobě bude myslet ve svých dvaceti letech je

mnohem důležitější.

Br. a s., prosme tedy dnes za moudré rodiče, aby - podle slov Písma a příkladu

sv. Rodiny nazaretské - vychovávali sebe navzájem i své děti, prosme i za to,

aby v našem národě rostla úcta k životu (těch nejmenších i těch nevyléčitelně

nemocných) Amen.

E-mailem právníkovi P.! (8.1.2005)

Děkuji Vám za e-mail z 8.1.2005 a prosím, abyste mě u soudu v tomto případě

zastupoval. Zašlete mi, prosím, návrh plné moci, kterou Vám mnou podepsanou

(notářem ověřenou) i s kopií mého odvolání (notářem ověřenou) pošlu poštou.

Nevím, zda jsem byl vedoucím zaměstnancem diakona (dnes kněze) Biljaka. Žádnou

pracovní smlouvu jsem s ním , pokud si pamatuji, nepodepisoval. Podepisoval jsem

mu však každý měsíc jakési pracovní výkazy, které vypadaly tak, že mi diakon

předložil linkovaný papír, abych mu podepsal pracovní výkaz, který on musí

předat řediteli úřadu Alešovi. Prosil mě, abych mu ho prázdný podepsal, že on si

tam poté odpracované hodiny a co konkrétně dělal, dopíše. Udělal jsem to, neboť

mi ho bylo líto, jako chudého ukrajinského pracovního dělníka na stavbách v

České republice. Posuďte, prosím, sám vhodný způsob žaloby.

Pokud se týká dnešního modlitebního pochodu, žádné problémy nenastaly a tajní

policisté nás už nefilmovali.

S pozdravem Libor Halík 8.1.2005

Sexturistiku v Thajsku Bůh trestal zemětřesením. Němcová z milosrdenství Božího

přežila (8.1.2005)

Praha - Česká topmodelka Petra Němcová, která byla zraněna při katastrofálním

zemětřesení v jihovýchodní Asii, přiletěla dnes do Prahy. Pětadvacetiletá

Němcová přežila ve větvích stromu, kde se zaklínila poté, co obrovská vlna

smetla její bungalov na pobřeží. V Thajsku pobývala na dovolené se svým

přítelem, známým britským fotografem Simonem Atleem, který je stále nezvěstný.

Němcová, která patří mezi nejžádanější modelky na světě, je jednou ze tří Češek,

jež byly v Thajsku po ničivé katastrofě hospitalizovány. bleskově, čtk 8.1.2005

Návrh plné moci právníkovi (8.1.2005)

V Praze dne 8. ledna 2005

Re: Váš e-mail z 8. 1. 2005

Vážený pane magistře,(Halíku)

přikládám návrh plné moci, který je třeba nejméně ve třech stejnopisech podepsat

a zaslat na mou adresu. Úředně ověřeného podpisu není třeba a není třeba ani

úředně ověřené kopie roz­hodnutí o odvolání.

Pokud jde o situaci s diakonem Biljakem, rád bych Vás upozornil, že k tomu,

abyste se stal jeho nadřízeným, není nezbytně třeba, abyste podepsal jeho

pracovní smlouvu – i Vámi zmi­ňo­­vané pracovní výkazy mohou vztah nadřízenosti

a podřízenosti ve smyslu pra­cov­ně­práv­ních předpisů prokazovat. Jisté to však

není, nevím, jaký přesně byl jejich obsah (a podepsal-li jste je zčásti nebo

zcela bianco, není to, jak soudím, známo zřejmě ani Vám).

Z podání žaloby se platí soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč; vzhledem k Vašim

majet­ko­vým, výdělkovým a osobním poměrům lze však soud požádat o osvobození od

poplatku. Roz­hod­nete-li se pro tuto možnost, pošlu Vám příslušný formulář (je

poměrně rozsáhlý), který je třeba vyplnit, opatřit potvrzením zaměstnavatele o

výši příjmu, vlastnoručně podepsat a zaslat zpět na mou adresu.

S pozdravem, T.P.

Věc: Plná moc

Napsat: V Brně dne 11. ledna 2005

Touto plnou mocí ustanovuji ve smyslu ustanovení § 31 et seq. občanského

zákoníku, § 14 et seq. zákoníku práce a § 27 odst. 1 občanského soudního řádu

pana T.P., bytem Praha, r. č.XX, aby mě zastupoval při všech právních úkonech

sou­visejících s mými pracovněprávními spory s Olomoucko-brněnskou eparchií

Pra­vo­slavné církve v Českých zemích, církevní právnickou osobu, se sídlem na

adrese…Olo­mouc, IČ: XX, a s Eparchiální radou Pravoslavné církve v Olo­mou­ci,

se síd­lem tamtéž.

Zejména je zmocněnec oprávněn činit mým jménem návrhy, podávat a brát zpět

opravné prostředky a vzdávat se jich a zastupovat mě před soudem, navrhovat

mimosoudní vyrovnání nebo smír podle příslušných ustanovení občanského soudního

řádu a jednat o jeho podmínkách, přijímat mým jménem peněžitá plnění, jakož i

provádět další úkony, které zmocněnec uzná za potřebné v souvislosti s ochranou

mého oprávněného zájmu.

Žádám všechny zainteresované, aby tomuto zástupci adresovali veškerou

korespondenci v předmětné věci, která je mi určena.

Mgr. Libor Halík, PhD., Narozen…. Bytem….

Tuto plnou moc přijímám. V Praze dne …. ledna 2005 T.P.

Nečekaně dobrý telefonát od okružního protopresbytera (10.1.2005)

Vážený pane P., děkuji Vám za e-mail z 8.1.2005 odpoledne. Včera 10.1.2005 se

pravděpodobně jistým způsobem změnila situace u mých nadřízených. To ráno mi

telefonoval okružní protopresbyter Alexander Novák, že dokud nebudu písemně

jmenován a ustanoven na fukci tajemníka pro duchovní péči v sociálních ústavech

v rámci olomoucko-brněnské eparchie, tak nebudeme zatím řešit předávání správy a

majetku církevní obce v Třebíči. Myslíte si, že je stále ještě vhodné podat

žalobu na Eparchiální radu a na ředitele úřadu Eparchiální rady Pavla Aleše?

Možná, že ano, neboť 1 pouhý telefonát nic neznamená, neboť pouze co je psáno,

to je dáno a zatelefonovat mi může příští týden opět – tentokrát se zcela

opačnou instrukcí (viz pohádka Pyšná princezna, kde její otec král volá:

odvolávám, co jsem slíbil; a po chvíli: odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co

jsem slíbil).

Tomu Biljakovi jsem někdy podepisoval i zcela bianco prázdný papír, jindy na něm

měl vypsané hodiny, kdy uklízel v chrámu.

K nekřesťanským kompromisům a bludům mě tlačil kapucín, který minule dobře kázal

(11.1.2005)

Milý Libore,

posílám slíbené a ještě jednou bych Tě chtěl pochválit za Tvoji statečnost i za

upřímnost s jakou máš zaznamenané všechny ty diskuze i své pohledy na rodinu a

obranu života (jak jsi je nám dal k dispozici při posledním Pochodu pro život).

Věřím, že se ke tvým akcím přidá více lidí i biskupové, pokud si necháš od nich

poradit a určité způsoby změníš.(např., že nebudete stát přímou u vchodu do

porodnice, ale až na chodníku naproti, nebo že modlitba před porodnicí nebude

mimořádně hlasitá a jiné změny ) Mohu se mýlit, ale říkám Ti to tak, jak to

vnímám nejen já, ale i jiní moji spolubratři. S přílišnou tvrdostí a

neústupností ve věcech nepodstatných se může to dobré pak také neuskutečnit -

jen k vůli naší nepoučitelnosti.

Pokud jde o tu mši sv. u nás v únoru, tak vidím, že to možné nebude. Bratry

totiž jaksi zarazilo to, co jsi mluvil po mši v kostele o svém

"zaměstnavateli"-biskupovi a nezdálo se jim to moc hezké. Zdá se jim, že málo

respektuješ a posloucháš svého biskupa, že sv.František i sv. Pio z Pietrelčiny

byli možná ještě větší "blázni pro Krista", ale své představené vždy poslechli,

když jim nějakou činnost, či způsob evangelisace, zakázali. Mně osobně (i jim)

zvlášť vadí některé tvrdé a nepřesné (zavádějící) pohledy, které jsme vyčetli z

Tvých textů, které nejsou katolické a možná ani pravoslavné.

Např.:že, většina lidí bude zavržena v pekle. P.Ježíš ale neřekl kolik lidí v

něm bude, zda většina či menšina. Se stoprocentní jistotou, že někdo je v

pekle, to nemůžeme říci ani o Jidášovi, ani o lotru na levici. Soukromá zjevení

sice hovoří o velkém množství zavržených v pekle, ale tato soukromá zjevení

nejsou závazná k věření, byť jsou církví schválená. Že většina lidí bude

zavržena v pekle, to může snad být jen teologická domněnka, ale ne článek víry.

Zato, kdo je ve stavu blažených v nebi, to o mnoha lidech víme.Totiž o těch

kanonizovaných. Nebo: že zodpovědné rodičovství a přirozená regulace porodnosti

(PPR), jak o nich hovoří II.vat.koncil a encyklika Humanae vitae jsou proti

Písmu (proti příkazu: "Ploďte, množte se a naplňte zemi!"). Tvrdím, že opak je

ve shodě s Písmem ,s příkazem: "Ploďte.naplňte zemi." Bůh neukládá jakékoliv

rodičovství, ale jen zodpovědné rodičovství. Ano, křesť.manželé mají mít odvahu

a chtít i početnější potomstvo(nejméně tři děti), ale kolik dětí budou mít a jak

rychle za sebou, to si musí ve svědomí před Bohem stanovit sami. Kdyby chtěli

mít co nejvíce dětí a přitom jim nezajistili nutnou obživu a dobrou výchovu, to

by bylo nezodpovědné. Stejně tak by bylo nezodpovědné chtít děti, když je jisté,

že by tím byl ohrožen život (nebo zdraví) matky. Proto metoda Přirozeného

plánování rodičovství(PPR) je jediné morálně zcela nezávadné řešení daného

problému. Humanae vítae nedovoluje PPR užívat ze sobeckých důvodů ( ale jen z

vážných důvodů sociálních,hospodářských, fysických a psychologických). Čteme v

ní v čl.10:

“Pokud jde o fysické, hospodářské, psychologické a sociální podmínky, může být

projev odpovědného rodičovství dvojí:

buď řádně uvážené a velkodušné rozhodnutí mít početnou rodinu,

nebo rozhodnutí, - učiněné z vážných důvodů a při zachování mravního zákona,-

vyhnout se dočasně nebo na neurčitě dlouhou dobu narození nového dítěte.“

Metoda PPR sama je morálně neutrální. Záleží na tom, k čemu ji manželé použijí.

Zda jim jde opravdu jen o projevení vzájemné lásky nebo o bezdůvodné sobecké

odmítání dalších dětí. Zajímalo by mě, jak řeší tento problém pravoslavný kněz,

když přijde za ním věřící o radu?!

Nebo: ve Tvé doktorské Práci “Rodina a její nepřátelé“ na str.37 je věta:

..každý manžel, který zbaběle odmítá se svou plodnou zdravou mladou manželkou

zplodit minimálně tři děti, těžce hřeší…nebude spasen.

Měla by srozumitelněji znít aspoň takto:… každý manžel, který jen kvůli svému

pohodlí zbaběle odmítá…zplodit minimálně…nebude spasen.

11.1.2005 V Kristu s Tebou spojen zůstává a na odpověď se těší br.

Neustoupil jsem, připravil jsem si následující odpověď (11.1.2005)

Uvědomuji si, že jsem na některé Tvé otázky dosud neodpověděl. Proto nyní

dodatečně odpovídám. Chválíš mne za statečnost a upřímnost. Proto bude nutné,

abych obojímu dostál i v psaní dopisů. Inu, výzvu přijímám. Během mého více než

rok a půl trvajícího téměř každodenního stání před nemocnicí (proti zabíjení

dětí před porodem) jsem si vyzkoušel modlit se potichu i nahlas a stát na obou

chodnících. Zjistil jsem, že pro oslovení většího množství lidí je efektivnější

stát na chodníku přímo před vchodem a žalmy se modlit hlasitě. Kdybys tam stál

pravidelně spolu se mnou jistě bys to časem také zjistil. Vždyť i sv. František,

Tvůj vzor byl na veřejnosti viditelný i hlasitý a právě proto mu Bůh požehnal.

Je to věc praxe. Viditelnost a hlasitost považuji v České republice, včetně

velkoměsta Brna, za věc podstatnou. Kdybychom žili v Polsku, Irsku nebo jiné

silně křesťanské zemi, nebo na hojně navštěvovaném poutním místě, např. v

Medžugorii, byla by viditelnost a hlasitost modlitby věcí nepodstatnou – ba

možná až farizejskou, neboť by nás spoluobčané za to většinou přijímali až

chválili, a tím by rostla naše pýcha. Ale naše vlast je podle statistik sčítání

lidu druhá nejvíce ateistická země světa. Obilní trh v Brně není křesťanským

poutním místem. Spoluobčané nás proto za viditelnou a hlasitou modlitbu většinou

nechválí. Sprostých nadávek mířících na mě slyším každý den několik a občas mi

někdo vyhrožuje zmlácením i zabitím. Totéž se stávalo i sv. Františkovi a jeho

chudým bratřím. Právě proto se my křesťané nesmíme bát v takto sekularizované

společnosti zviditelnit, když jde o odmaskovávání nemilosrdné ateistické kultury

smrti. Budoucí generace nám za tuto oběť budou vděčny – podobně jako byly vděčny

Františkovi. Ta současná generace nám bude velmi často nemilosrdně nadávat. To

ale nevadí. Alespoň se trénujeme v odpouštění a v nastavování druhé tváře, což

je myslím františkánské.

Jedinou věc, kterou mi můj biskup opravdu zakázal bylo používat megafon přímo

před nemocnicí. Ke všemu ostatnímu mi dal požehnání, na což mám svědky. Mým

“zaměstnavatelem“ však není jen biskup, ale i jeho úředníci, kteří často biskupa

nejenže nerespektují, ale dokonce mu lžou a manipulují jím a mluví za jeho zády

jakoby jeho jménem. Proto je někdy velmi obtížné zjistit skutečnou vůli biskupa.

Pán Ježíš pravděpodobně nepoužil slůvko “většina, menšina“. Řekl to však jinými

slovy. Řekl to např. větou: Mnoho je povolaných a málo vyvolených (kralicky).

Mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán (ekumenicky) Mt 22,14. Vhodné je

číst celé Mt 22,1-14 pro pochopení kontextu. Kdyby bylo správné to, co mi

navrhuješ, pak by Pán Ježíš musel říci např.: Mnoho je povolaných a mnoho je

vyvolených. Nebo by řekl něco podobného. Věřím, že to, co je zaznamenáno v

evangeliích skutečně Kristus řekl. Současně si myslím, že toho řekl mnohem více,

ale není to zapsáno. Věřím však, že co není z jeho slov zapsáno, to nebylo v

rozporu s tím, co zapsáno je. Proto věřím, že většina obyvatel Země bude

zavržena. To vyplývá i z jiných věcí. Např. z toho, že člověk musí zapřít sebe

sám, aby mohl do Božího království. Musí ukřižovat svou sebelásku, svou pýchu,

svou ulhanost atd., což není snadné. Většina lidí vždy byla a bude pohodlných,

pracovitost a píle je obtížná. Má víra v to, že většina lidí bude stejně

zavržena však vůbec nevylučuje mou touhu po misijní práci. Já chci a snažím se o

to, aby těch vyvolených bylo co nejvíce. O to se snažím modlitbou, příkladem

života i slovy na veřejnosti. Nemyslím si, že by platila jakási úměra, že čím

více bude společnost nemorální, tím více lidí bude spasených. Myslím si, že ze

společnosti velmi nemorální, bude velmi málo spasených občanů.

Všichni naši křesťanští předkové, biskupové (včetně papežů – biskupů Říma),

kněží, teologové (kromě církví odsouzeného Origena) i laici jednomyslně věřili a

učili, že Jidáš je na 100% zavržen (viz i ikony s Jidášem v nejhlubším místě

pekla hned vedle Satana a také dodnes používané pravoslavné liturgické modlitby

před sv. přijímáním) a stejně tak nekající lotr na levici. Stejně tak všichni

(kromě Origena) věřili, že většina lidí bude zavržena a menšina spasena. Proto

nebylo třeba slavnostně definovat tuto trvalou pravdu jako článek víry čili

dogma. Kromě této všeobecné víry křesťanského lidu, jistě existovala i soukromá

zjevení. Ta však nikdy nebyla základem, nýbrž pouze potvrzovala tuto všeobecnou

katolickou a pravoslavnou víru. Jako důkaz stačí prostudovat jakoukoli

křesťanskou knížku z antikvariátu, vydanou před 50 a více lety (i před

staletími) v jakémkoliv jazyce. Naneštěstí v posledních 40 letech téměř všichni

křesťanští autoři jsou obdivovateli bludaře Origena, takže se vůbec nedivím, že

i ty si myslíš, že tak jako v posledních 40 letech, se věřilo a teologicky psalo

vždycky. Promiň jestli Tě tímto urážím. Věř mi, že nemám sebemenší úmysl Tě

urážet. Proto jsem se chtěl původně této polemice vyhnout, neboť tuším, jak

hrozně je citlivá. Ale když už chceš předat naši korespondenci i biskupovi, tak

jsem se rozhodl Ti odpovědět i na tyto otázky.

Píšeš, že o mnoha lidech víme, že jsou v nebi – o těch kanonizovaných světcích.

Jak jistě víš, tak těch světců a zvláště těch kanonizovaných je jen hrstka ve

srovnání s celkovým počtem obyvatel žijících do dnešního dne na naší planetě

Zemi. Jistě si uvědomuješ, že většina zesnulých obyvatel naší planety nebyli

světci.

Myslím si, že každý zbabělec je jistým způsobem pohodlný. Odvaha vždy něco

stojí, menší nebo větší pozemské utrpení. To je nepohodlné. Takže použít lze mou

i Tvou formulaci.

Biskup Simeon napsal paní Ireně dopis s razítkem a datem (12.1.2005)

Děkuji Vám za šlechetnou nabídku poskytnutí místnosti ve Vašem bytě na kapli, ve

které by mohl otec Halík konat bohoslužby. S radostí tuto nabídku přijímám, rád

se budu podílet na vybavení této kaple a jejím vysvěcení. Mohla by být zasvěcena

betlémským neviňátkům a všem utraceným dětičkám. S přáním Božího požehnání a

pomocí Váš + Simeon, Olomouc 11.1.2005

Zaslal jsem: Není důležité, co učí církev dnes, ale to, co učila vždycky a všude

(13.1.2005)

- to je skutečně katolické (pravoslavné). Představitelé tzv.bojující církve

udělali ve 2.polovině 20.století řadu ústupků vůči v masmédiích a ve školství

vládnoucí ateistické kultuře smrti. To by nemělo v 21.století pokračovat, jinak

se ze zbylých potomků křesťanů stanou další ateisté, muslimové, budhisté a

hinduisté.

O postoji sv.P.Pia k početí a rození dětí je záznam v knize A.Negrisolo,

N.Castello, S.M.Manelli: Otec Pio z Pietrelciny, Karmelitánské nakladatelství

Kostelní Vydří 2003, edice Osudy, str.199 toto (Sv. P. Pio říká doslova): Já

vidím určitou obtíž v aplikaci této metody, zejména pokud jde o ženy. Když se

totiž dohodne s manželem na určitém období abstinence, může se dostat do

situace, kdy nebude k soužití dobře disponována, protože nebude po manželovi

toužit. Mohlo by se jí ale přihodit, že pocítí touhu právě ve dnech abstinence.

Žena má obvykle v sobě více studu než muž a jen s obtížemi svou touhu manželovi

projevuje, takže může dojít k pokušení a nezdrženlivosti.

Tolik výňatek ze str.199 a přímá řeč svatého starce. Věřím, že Piovi tu přímou

řeč vnukl Bůh např. prostřednictvím anděla strážného, neboť jen Bůh přesně ví,

jak muže a ženu zkonstruoval i s jejich pohlavností. Pio byl vždy panicem, a tak

nemohl ze své osobní zkušenosti znát tělo ženy - a přesto ta Piova myšlenka

sedí. Naneštěstí není o ní ani slovo v encyklice Humanae vitae. Pio přesně

popsal ten zánět slepého střeva v encyklice Humanae vitae v metodě PPR (tzv.

přirozeného plánování rodičovství). U všech zvířat a také u lidí (mají tělo

podobné zvířatům) platí, že samice touží po samci v plodných dnech, ale ve dnech

neplodných tělo samice páření odmítá (ale právě v neplodných dnech PPR

doporučuje páření!) tak fungují hormony a celá pohlavnost Bohem daná.

Encyklika, jak jsem popisoval jinde, je vynikající v tom, že odmítá dnes běžnou

sterilizaci (nejen romských žen), všechny druhy potratové antikoncepce, umělé

potraty jako takové i potraty při umělém oplodňování. Zde všechna čest papeži

Pavlu VI., neboť tehdy r.1968 až dodnes žádný jiný nejvyšší představený žádné

církevní denominace kromě papežů katolické církve neměli odvahu věřejně odsoudit

tyto vraždy nejmenších dětí. Pro všechny kromě těchto papežů je to od r.1968

před Bohem ohromná ostuda a zatajování zapírání pravdy Božího přikázání

Nezabiješ. Nechtěl bych být na věčnosti v jejich kůži komu je mnoho dáno

(vysoká církevní funkce) od toho je právem mnoho požadováno. Tímto způsobem

chápu poděkování sv. P. Pia papeži Pavlu VI. za encykliku Humanae vitae. Věřím,

že pro řadu mužů a žen je Boží vůlí žít v celibátu pro království Boží a sexem

(heterosexuálním i homosexuálním) se v praxi vůbec nezabývat. Takto žijí mniši v

Řecku na Svaté Hoře Athos, kam dokonce žádná žena nejen turistka, ale ani

jeptiška nemá přístup. Jsem přesvědčen, že to těmto mnichům prospívá, neboť se

vyhýbají přirozenému sexuálnímu pokušení z opačného pohlaví. Současně nosí tito

mniši dlouhé oděvy a jsou stydliví i před spolubratry muži nesprchují se spolu

nazí ve společných sprchách, jak je to běžné na vojně a ve věznici, či při

hodinách plavání před plaveckými bazény. Tím chrání své oči a hmat před

homosexuálním pokušením. Tito mniši tradičně považují každé omezování manželské

porodnosti, tedy i PPR za akt nedůvěry vůči Bohu Stvořiteli, který je láska.

Podobně uvažoval i sv. P.Pio na str.200 výše zmíněné knihy. Otec Pio vnímal

manželství jako svátost určenou k posvěcení manželů. Formuloval to následovně:

Když ses oženil nebo ses vdala, Bůh rozhodl o tom, kolik ti dá potomků. Libor

Halík 13.1.2005

Kapucín a má odpověď o nebránění početí a celibátu (14.1.2005)

Milý Libore,

děkuji Ti za ty dva poslední emaily i za to,že jsi mě upozornil na ty dvě knihy

o P.Piovi. Máme jen tu "Páter Pio ikona" a zjistili jsme, že ji náš otec biskup

asi vůbec nečetl, byť je v ní psáno, že ji schvaluje. (Totiž o P.Piovi vyšly i

mnohé nepřesné či zmatené publikace.) Že na určité - tam vypočítané- hříchy

nedával rozhřešení, to je "lež", mám-li použít tvůj způsob vyjadřování. Snad by

mohlo být pravdou, že "někdy někomu nedával rozhřešení." Pravdivě je tam psáno,

že děkoval papeži za Humane vitae, v niž mimo jiné stojí v čl 10: Pokud jde o

fysické, hospodářské, psychologické a sociální podmínky, může být projev

odpovědného rodičovství dvojí:

- buď řádně uvážené a velkodušné rozhodnutí mít početnou rodinu,

- nebo rozhodnutí, účinně z vážných důvodů a při zachování mravního

zákona, vyhnout se dočasně nebo na neurčitě dlouhou dobu narození nového dítěte.

Ve Tvé doktorské práci na str.37 je věta: ..každý manžel, který zbaběle odmítá

se svou plodnou zdravou mladou manželkou zplodit minimálně tři děti, těžce

hřeší.nebude spasen. Měla by srozumitelněji znít takto:. každý manžel, který jen

kvůli svému pohodlí zbaběle odmítá.

Snad se nebudeš na mě zlobit, ale znovu Tě prosím, jak a co radíš manželům,

kteří např. z vážných zdravotních nebo i těch dalších vážných důvodů nemohou mít

děti.

V Kristu s Tebou spojen zůstává a na odpověď se těší br. 14.1.2005

-------------------

Odpovídám: Vážený bratře.

Když nemáte v klášteře tu 2. knihu z Karmelitánského nakladatelství, kterou

přeložil Ctirad Václav Pospíšil OFM, tak ti tu pasáž vypíši. Str.199: Je známý

jeho (Piův) osobní list z 12. září 1968 zaslaný papeži Pavlu VI., kde mu z

celého srdce děkuje za encykliku Humanae vitae. Chtěl nejvyššího pontifika

podpořit a jakoby zpečetit jeho nauku rudou barvou stigmat. Otec Pio často

citoval manželům encykliky a proslovy Pia XII., k němuž byl vázán zvláštním

poutem. K tomu napsal profesor F.L., letitý penitent otce Pia:

Když nejvyšší pontifik předložil pojetí zodpovědného otcovství a mateřství i

pojem periodické zdrženlivosti, vyvolalo to řadu reakcí (někdy zmatených) nejen

ve veřejném mínění, ale i uvnitř katolické církve. Chtěl jsem poznat stanovisko

otce Pia v této záležitosti. Jednou navečer začal sám o tomto tématu hovořit

poměrně originálním způsobem.

“Já vidím určitou obtíž v aplikaci této metody, zejména pokud jde o ženy. Když

se totiž dohodne s manželem na určitém období abstinence, může se dostat do

situace, kdy nebude k soužití dobře disponována, protože nebude po manželovi

toužit. Mohlo by se jí ale přihodit, že pocítí touhu právě ve dnech abstinence.

Žena má obvykle v sobě více studu než muž a jen s obtížemi svou touhu manželovi

projevuje, takže může dojít k pokušení a nezdrženlivosti.“

Tolik výňatek ze str.199 a přímá řeč svatého starce. Věřím, že Piovi tu přímou

řeč vnukl Bůh např. prostřednictvím anděla strážného, neboť jen Bůh přesně ví,

jak muže a ženu zkonstruoval i s jejich pohlavností. Pio byl vždy panicem, a tak

nemohl ze své osobní zkušenosti znát tělo ženy - a přesto ta Piova myšlenka

sedí. Naneštěstí není o ní ani slovo v encyklice Humanae vitae. Pio přesně

popsal ten “zánět slepého střeva“ v encyklice Humanae vitae – v metodě PPR (tzv.

přirozeného plánování rodičovství). U všech zvířat a také u lidí (mají tělo

podobné zvířatům) platí, že samice touží po samci v plodných dnech, ale ve dnech

neplodných tělo samice páření odmítá (ale právě v neplodných dnech PPR

doporučuje páření!) – tak fungují hormony a celá pohlavnost Bohem daná.

Encyklika, jak jsem popisoval jinde, je vynikající v tom, že odmítá dnes běžnou

sterilizaci (nejen romských žen), všechny druhy potratové antikoncepce, umělé

potraty jako takové i potraty při umělém oplodňování. Zde všechna čest papeži

Pavlu VI., neboť tehdy r.1968 až dodnes žádný jiný nejvyšší představený žádné

církevní denominace kromě papežů katolické církve neměli odvahu věřejně odsoudit

tyto vraždy nejmenších dětí. Pro všechny kromě těchto papežů je to od r.1968

před Bohem ohromná ostuda a zatajování – zapírání pravdy Božího přikázání

Nezabiješ. Nechtěl bych být na věčnosti v jejich kůži – komu je mnoho dáno

(vysoká církevní funkce) od toho je právem mnoho požadováno. Tímto způsobem

chápu poděkování sv. P. Pia papeži Pavlu VI. za encykliku Humanae vitae.

Věřím, že pro řadu mužů a žen je Boží vůlí žít v celibátu pro království Boží a

sexem (heterosexuálním i homosexuálním) se v praxi vůbec nezabývat. Takto žijí

mniši v Řecku na Svaté Hoře Athos, kam dokonce žádná žena – nejen turistka, ale

ani jeptiška nemá přístup. Jsem přesvědčen, že to těmto mnichům prospívá, neboť

se vyhýbají přirozenému sexuálnímu pokušení z opačného pohlaví. Současně nosí

tito mniši dlouhé oděvy a jsou stydliví i před spolubratry muži – nesprchují se

spolu nazí ve společných sprchách, jak je to běžné na vojně a ve věznici, či při

hodinách plavání před plaveckými bazény. Tím chrání své oči a hmat před

homosexuálním pokušením. Tito mniši tradičně považují každé omezování manželské

porodnosti, tedy i PPR za akt nedůvěry vůči Bohu Stvořiteli, který je láska.

Podobně uvažoval i sv. P.Pio na str.200 výše zmíněné knihy.

Otec Pio vnímal manželství jako svátost určenou k posvěcení manželů. Formuloval

to následovně: “Když ses oženil nebo ses vdala, Bůh rozhodl o tom, kolik ti dá

potomků.“

Libor Halík

S 5.právníkem, JUDr.P. navštěvuji bi.Simeona a ředitele úřadu Aleše (14.1.2005)

Právník mě před nimi obhájil, takže oba slíbili, že odejmou tajemnictví

sociálních věcí Rumunce Kateřině, která se mu stejně nevěnuje a předají ho mně.

Řekli, že to projednají na schůzi eparchiální rady 25.1.2005. Právník P.,

křesťan zopakoval biskupovi “Ducha neuhášejte!“

19.brněnský pochod – z Pellicovy 2c (15.1.2005)

Mši sv. sloužil P.Miloš Kabrda. Při pochodu nám na náměstí Svobody přišla

poděkovat 45 letá paní za zpěv písničky Maminko mámo.

Kapucín nechce, abych použil slovo peklo na ulici (15.1.2005)

Milý Libore,

snad se nebudeš na mě zlobit, ale znovu Tě prosím, jak a co radíš manželům,

kteří např. z vážných zdravotních nebo i těch dalších vážných důvodů nemohou mít

děti. Do průvodu přes město místo modlitby: Pane Ježíši odpusť nám naše

hříchy,uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebo duše potracených dětí! navrhuji

jinou modlitbu za nenarozené děti -: Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, vyslyš naše

prosby za ochranu života nenarozených dětí, kterým hrozí zabití v lůně svých

matek. Dej, ať jejich rodiče poznají krutost tohoto záměru a najdou odvahu

čestně přijmout zodpovědnost za životy svých dětí. Bože, Otče všech lidí, Pane

života, odpusť nám naši lhostejnost k různým formám ničení Tvého díla a dej nám

milost, abychom dokázali bránit lidský život od početí do přirozené smrti,

pomáhat potřebným, a z ran Tvého Syna čerpat sílu k zápasu za život podle Tvé

vůle. Amen

Také si myslím, jak říká tuším sv.František Saleský , že “na kapku medu, se

nachytá více včel než na sud octa.“ Bude-li tedy v našem vystupování před

veřejností města více taktu, určitého pochopení a lásky (vždyť ani P.Ježíš

nemluvil všem a pořád o pekle a trestech, ale více o lásce a pokoji, který čeká

ty, co za ním půjdou), jistě Pochody pro život spojené s pokornou a třeba i

tichou modlitbou přinesou velké požehnání.

---------------

Odpovídám:

Vážený bratře, děkuji za oba dopisy. Ta modlitba, kterou navrhuješ je pěkná, ale

vhodná podle mého názoru spíše do kostela než na ulici. Na ulici chci používat

modlitby co nejkratší a co nejznámější. Teoreticky bych mohl použít pěkné

pravoslavné modlitby, avšak v naší vlasti a městě jsou neznámé, proto používám

katolický Zdrávas a ekumenický Otčenáš a na úmysl potracených dětí upravený

dodatek z moderní formy Růžence. Takto se k nám na ulici mohou v duchu připojit

kolemjdoucí, kteří byli v kostele jen párkrát za život a tyto modlitby(kromě té

za potracené děti tam jistě slyšeli). Konkrétní ženě, která se zhruba do 40 let

vyhýbala otěhotnění se svým manželem ze strachu o své zdraví i zdraví dítěte

(měla astma) jsem dal přečíst životopis sv. Prokopa Sázavského (vyšel zhruba

před rokem)- přímluvce za těhotné a ona získala odvahu a narodil se jí zdravý

syn Adam a její zdraví se nezhoršilo (doplnění: r.2007 má už 2.dítě a je

šťastná). Po celou dobu prosila o přímluvu tohoto světce a sv. Gabriela

Bialystockého - pro víru umučené 6 leté dítě.

Nemyslím si, že by Váš katolický biskup byl tak nezodpovědný, aby nečetl on sám

či jím pověřený spolupracovník (Ivo Císař) životopis sv.P.Pia, který sám

schválil.

Libor Halík

Bůh: “Pronásledovatelé dál nebudou moci“ (15.1.2005)

Prostřednictvím své farnice, bydlící v Brně, Michaely Š., dostávám večer vzkaz

od Boha z knihy Jeremiáše proroka, 20.kapitoly, veršů 7-13

20,7 Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Zdolal jsi mě a

přemohl. Po celé dny jsem jen pro smích, každý se mi vysmívá.

20,8 Sotvaže promluvím, upím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo

slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny.

20,9 Řekl jsem: "Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit", avšak je

v mém srdci jak hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech, jsem vyčerpán tím, co

musím snášet, dál už nemohu.

20,10 Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! "Udejte ho!" "Udáme ho! "

Kdekdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím. "Snad se dá

nachytat, pak ho přemůžeme, zajmeme ho a pomstíme se mu."

20,11 Ale Hospodine je se mnou jako přesilný bohatýr, proto moji

pronásledovatelé upadnou a dál nebudou moci, velice se budou stydět, že nebudou

mít úspěch, jejich věčná hanba nebude zapomenuta.

20,12 Hospodine zástupů, který zkoumáš spravedlivého, ty vidíš do ledví i do

srdce, kéž spatřím tvou pomstu nad nimi. Vždyť tobě jsem předložil svůj spor.

20,13 Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, protože vysvobodil ubožáka z rukou

zlovolníků.

Kapucín: Tu svou kritiku té publikace Otec Pio Ikona ukřižovaného jsem přehnal

(16.1.2005)

Libore, děkuji Ti za rychlou odpověď. Při pozornějším čtení těch dvou knih o

Otci Piovi jsem pochopil, že tu svou kritiku té publikace Otec Pio Ikona

ukřižovaného jsem přehnal, protože je tam psáno ne že "nerozřešoval," ale že

"obyčejně nerozhřešoval." Upozornil jsi mě i na jiné věci, o kterých jsem moc

neuvažoval.Tedy upřímné díky.

Odpovídám:

Bratře, já studoval většinu toho, co u nás česky vyšlo o sv.P.Piovi velmi

podrobně, někdy i vícekrát. Mám P. Pia velmi rád, on se velmi podobá

pravoslavným světcům. Libor

Jak se cítí ženy po umělém potratu:

Všechny tyto otřesné výpovědi jsou autentické a hovoří samy za sebe. V těchto

textech dostávají slovo ženy, které se snad neumí přesně vyjadřovat, ale jako

zasáhnuté bleskem došly k poznání, že při potratu přišlo o život jejich vlastní

dítě.

"Připadám si jako robot a svou práci dělám mechanicky. Mít radost a nebo se smát

- ale také plakat už neumím! Všechno je mi jedno!"

(A.G.S.)

"Jak jsem ráda, že se jiné cítí tak jako já. Myslela jsem si, že jsem jediná,

protože nikdo o tom nemluví."

(O.R.)

"Tehdy jsem si myslela, že nemám jinou možnost. Ale nějak bych už to zvládla. Už

bych to nikdy neudělala."

(J.W.)

"Kdo by si to předtím pomyslel! Bylo to zlé! Od té doby se mi každou noc zdá o

dětech! Každou noc!"

(A.S.)

"Po mnoha spontánních potratech a předčasných porodech jsem musela při každém

těhotenství ležet ve vodorovné poloze, jinak by se žádné z mých tří dětí

nenarodilo. Ale nikdy jsem to nedávala do souvislosti s (předchozím umělým)

potratem. To jsem zjistila teprve později."

(N.W.)

"'To nic není', říkali doktor a konzultantka! To, že to přece jen 'něco' je,

jsem zjistila až pozdě, když si mé dítě jako tmavý stín lehlo na mou duši.

'Potrat' zničil můj život."

(B.G.)

"Kdyby to ženy předtím věděly, mnoho lékařů by bylo bez práce!"

(R.B.)

"Ze samého zoufalství nad svým mrtvým dítětem jsem užívala stále více

medikamentů, alkoholu a nakonec i drogy. Nikdo mi nemůže pomoci. Ale mému dítěti

také nikdo nepomůže."

(H.S.)

"Po potratu jsem se čtyřikrát pokusila o sebevraždu..."

(A.W.)

"Až po zákroku jsem se dozvěděla, že doktoři zabili mé dítě."

(P.R.)

"Všichni říkali: 'Dej to pryč!' Nikdo neřekl, že to je mé dítě a že ztratím

duši, radost, pokoj a zdraví."

(I.E.)

"Pro mne teď nic nemá smysl a cíl."

(S.B.)

na www.prolife.cz

Azyl pro opuštěné matky, které odmítly potratit své dítě vypadá z pohledu

novináře takto:

"Náš azylový dům pro matky s dětmi bývá plně obsazen. Ale koncem února 1999 byl

právě jeden pokoj volný a na branku charitního domu zazvonila paní M. Byla tmavé

pleti, velmi vyděšená, vyčerpaná a bezradná, ve vysokém stupni těhotenství, bez

finančních prostředků. Neuměla ani slovíčko česky, jen francouzsky. Přesto se

nám podařilo zjistit, že nastávající maminka je ze západní Afriky, do našeho

zařízení přijela z Prahy, povolení k pobytu v ČR má neplatné a termín porodu je

za dva dny."

Podobně začíná mnoho příběhů, se kterými se pracovníci azylových domů pro matky

v nouzi setkávají. Ženy k nim přicházejí bez prostředků, těhotné, bezbranné a

nevědí, co dál. Nezáleží na tom, jestli je žena cizinka a zoufale prosí o pomoc,

nebo je to holka z vašeho sousedství, kterou oplodnil sotva dospělý "muž". Tyhle

ženy jsou mezi námi.

Zdá se nám velmi snadné poslat nevyzrálou holku na potrat nebo matce několika

dětí sdělit, že přece musí myslet na ty ostatní, když manžel od ní utekl. Potrat

najednou vnímáme jako vlastně dobré řešení. Holka si nezkazí život a té druhé

nepřibude hladových krků. Ani jedna se nemusí trápit a tímhle jsme jí pomohli. A

co když ne?

Červíček pochybnosti hlodá. Ta holka vyroste a za pár let se marně snaží přijít

do jiného stavu, může se stavět na hlavu, záměrně souloží v plodných dnech a

nic. Jako balvan na ni leží vzpomínka na potrat. Žádný z nás nemá právo ji

cokoli vyčítat. Ale ona si vyčítá všechno.

"Následující den jsme pro paní M. volali sanitku k porodu a jak nám později

sdělila porodní asistentka, po obtížném porodu přišla na svět krásná holčička.

Druhý den po porodu byla maminka propuštěna z nemocnice a personál charitního

domu učil maminku starat se o miminko i o sebe. Svépomocí jsme se postarali o

výbavičku, nejnutnější věci pro miminko i skromné ošacení a stravu pro kojící

matku. Paní M. se u nás se svou dcerou postupně adaptovala, byla velmi ukázněná,

skromná a vděčná za každou pozornost a pomoc v její nelehké životní situaci."

Happy end. Šťastná maminka s dítětem. Včas ji někdo podal pomocnou ruku a ona to

těžké období překonala. Dala život krásné holčičce a jistě prožívá obrovské

štěstí jako každá matka. Děkuje za poskytnutou pomoc a může dál žít. Příběh s

dobrým koncem, kolik jsme jich slyšeli?

Málo. Spíš se dozvíme o tom, že ti tři poslanci jsou inkvizitoři a hodlají nám

sebrat ženská práva. Jaká opovážlivost. Dobře, jejich návrh zákona je hodně

tvrdý a spíš samoúčelný. Pěníme vztekem a zatínáme ruce v pěst. Ale pomohli jsme

tím někomu?

Skutečná pomoc nespočívá v podávání návrhu zákona a jeho následné kritice, byť

pro dané poslance je to zřejmě způsob, jak upozornit na dané problémy. Skutečná

pomoc funguje jinde, v účinné prevenci, kvalitní síti poraden, azylových domů a

výrazně lepší legislativě týkající se anonymních porodů a následné možnosti

adopce.

Prevence není jen sexuální výchova o technice pohlavního aktu, ale sdělení, že

nový člověk vzniká početím. Jistě, je to shluk buněk, ale má vlastní genetický

kód, svou identitu. Potrat není přerušení těhotenství, kdyby k němu nedošlo,

narodil by se člověk.

Poradny a azylové domy jsou možností pomoci. Možností, jak zabránit zbrklým

rozhodnutím. Nikdo z nás asi nepovažuje potrat za něco zcela běžného a dobrého.

Poradna je šance zvážit své rozhodnutí. Azylový dům je prostor, kde vyděšené

ženě nabídnou péči. Samozřejmě, že se žena může rozhodnout pro potrat, je to

její volba, ale její rozhodnutí už bude uvážlivější, když ji někdo včas ukáže

jiné možnosti.

Anonymní porody jsou stále něco, o čem se nemluví. Stejně jako adopce. Spíš

politujeme dívku, která podstoupila několikátý potrat. Tu, která dala své dítě k

adopci, označíme za krkavčí matku. Zvláštní logika.

Cesta tu je. Není to návrh zákona nebo běsnění radikálních feministek. Cestou je

snaha o změnu myšlení. Bude hodně dlouho trvat, než se naučíme pomáhat místo

křiku. Ale už nyní existuje hodně lidí, kteří pomoci druhým obětují svůj život.

Jen o nich nevíme. Škoda.

Autor: Salome 2. 12. 2003 Lidové noviny: Interupce z jiného pohledu...

Bi.Simeon mi dojetím políbil ruku za to, co dělám pro nemluvňátka a otevřel mi

své srdce (18.1.2005)

Před cestou do azylového domova “Na počátku“ mne můj biskup zaskočil tím, že

mně, níže postavenému, při pozdravu políbil on ruku na znamení úcty k tomu, co

dělám. Pak jsme biskupovým autem s jeho řidičem Teodosiem a ředitelkou azylu

Ing. Evou Vondrákovou jeli navštívit zachráněná miminka v tom azylu. Tento domov

sdružení “Na počátku“ chrání před krvežíznivými příbuznými či partnerem ty

maminky, které odmítly zabít před porodem své dítě. Můj pravoslavný biskup

Simeon tento domov spolu se mnou osobně navštívil 18.1.2005. V azylu si pak

promluvil s maminkami, pochoval si dětičky. Cestou zpět do Brna mi pootevřel své

srdce, když mi řekl o třech zázračných fyzických uzdraveních po své modlitbě,

která viděl na vlastní oči.

Mě v klerice a Karla Štefana bijí v pravoslavném chrámu v Třebíči (23.1.2005)

dvě starší ženy za to, co děláme pro nemluvňátka. Původní vyhrůžka kolegy –

ukrajinského pravoslavného kněze Biljaka, že mě zbijí muži Ukrajinci, mu

nevyšla.

Na brněnském katolickém biskupském gymnáziu před aulou plnou studentů bylo

vděčně přijato mé svědectví proti potratům (24.1.2005)

Hrozné usnesení eparchiální rady (25.1.2005)

Bude později od 22.2.2005 prakticky zrušeno. Toho 25.1.2005, kromě jiného, jerej

Baudiš přímo navrhl, aby se Simeon zřekl biskupské funkce a vysvětil místo sebe

na biskupa Joakima Hrdého.

Na Obilním trhu muž tlačící dětský kočárek s dvojčaty v židovské jarmulce na

hlavě si od Milana B. vzal letáčky a na mě se povzbudivě usmál. Jiný český Žid,

údajně katolický MUDr.Š., mě přijel na Obilní trh přemlouvat, abych to vzdal.

Odmítl jsem ho a on odjel. Za bílého dne jsem usnul vyčerpáním, ač se před

nemocnicí na Obilním trhu dnes nic hrozného nestalo. Takto hrozně unaven jsem

býval celý první rok zhruba každý den po návratu od nemocnice. Dnes se únava

vrátila. Manželka mi říká, že to je duchovní boj s ďáblem za pravoslavnou

církev.

Zpráva o pochodu pro život ve Washingtonu (25.1.2005)

Víc než 100 tisíc Američanů včera demonstrovalo ve Washingtonu za obranu života

nenarozených a za zrušení zákona připouštějícího interrupce.

32.pochod pro život je organizován v den výročí rozsudku nejvyššího soudu, který

v USA zlegalizoval umělé potraty. Pochodu předcházel třídenní bohatý program,

zahrnující konference, modlitby, setkání s politiky i svědectví žen. Účastníkům

Pochodu pro život adresoval několik slov i prezident Bush. V krátkém projevu

před Bílým domem řekl, že Amerika, kde je každé dítě chtěné a chráněné právem je

ještě daleko, ale už nyní se ohlašují světélka naděje. Radio vaticana 25.1.2005

Biskup Simeon mi nabízí funkci pomocného duchovního nebo vyhazov (28.1.2005)

Oznamuje mi rozvázání pracovního poměru, pokud se dobrovolně nezřeknu funkce

faráře v Třebíči. Nabízí mi za to funkci pomocného duchovního jinde a možnost

konat pravidelné bohoslužby v soukromé kapli – v bytě.

Biskup dostal vysokou hromadu desítek dopisů od katolíků na mou podporu a malou

hromádku dopisů od pravoslavných proti mně.

Telefonuje mi biskup Simeon (2.2.2005)

Úplně opět ustoupil tlaku zlých kněží. Musel jsem mu připomenout slib, který mi

dal za přítomnosti svědků i právníka.

Obilní trh. Byl jsem tam s Milanem B., kadeřnicí K., paní M. Docela dost lidí si

od nás vzalo letáčky. Avšak jakási starší paní v autě otevřela okénko, zařvala

na mě, že tu zase smrdím a odjela. Jakýsi pán asi 60letý na mě křičel: “Táhni do

pí..“

Dostávám v Opavě antimins (něco jako přenosný oltář) k bohoslužbám v bytě

(6.2.2005)

V neděli 6.2.2005 je mi předán antimins (tj. jistým způsobem přenosný oltář) od

pravoslavného biskupa na Moravě Simeona, abych na něm mohl sloužit svatou

liturgii pro pravoslavné věřící a pozvané hosty z dalších církví v soukromém

bytě.

Prohlášení biskupů Pravoslavné církve v českých zemích k problematice

homosexuálních svazků a k některým v současné době rozšířeným hříchům (9.2.2005)

Ve snaze následovat našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, apoštoly a učení

pravoslavné církve, jsme vážně znepokojeni snahou některých bratří a sester z

jiných křesťanských vyznání, kteří se snaží přizpůsobovat slova a skutky našeho

Pána, o nichž mluví Evangelia některým neblahým společenským jevům současnosti a

svým vlastním představám. Zejména se jedná o problematiku vzájemného soužití

lidí stejného pohlaví a o přijetí homosexuálních svazků církví a společností.

Ještě více nás znepokojuje, že tito bratři a sestry neváhají k hlásání svých

názorů velmi vzdálených od učení Evangelia a také od původního etického učení a

postojů církve, využívat prostor přidělený křesťanům v české veřejně právní

televizi a dalších prostředcích masové komunikace a tam své představy uvádět

jako stanoviska pro všechny křesťany přijatelná a jako ta, která jsou v souladu

s duchem a učením Evangelia.

Bible zaujímá k problému homosexuálních vztahů jednoznačný postoj: "NEBUDEŠ

OBCOVAT S MUŽEM JAKO SE ŽENOU, JE TO OHAVNOST" /3M 18, 22/. Sv. apoštol Pavel

dále mluví o "hanebných vášních" a také o tom, že: "Jejich ženy zaměnily

přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s

ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a

tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoji zcestnost". APOŠTOL NÁM

DÁLE PŘIPOMÍNÁ, ŽE BOŽÍHO ODSOUZENÍ SE DOSTANE TAKÉ TĚM, KDO TAKOVÉTO JEDNÁNÍ

SCHVALUJÍ /Ř 1, 18-32/. V listu ke Korintským se dokonce MLUVÍ O TOM, ŽE TITO

LIDÉ NEZDĚDÍ VĚČNÝ ŽIVOT: "Nemylte se: Ani smilnící, ani modláři, ani

cizoložníci, ani modloslužebníci ani zvrhlíci …nebudou mít účast v Božím

Království" /1 Kor 6, 9- 10/.

Biblické texty odmítající homosexualitu formovaly a spoluvytvářely křesťanskou

morálku a kulturu a vzdělávaly mnoho generací. Popírání přímého smyslu slov sv.

apoštola Pavla některými křesťany je v protikladu ke dvoutisícileté křesťanské

tradici a v protikladu biblickým textům. HOMOSEXUÁLNÍ VZTAHY JSOU Z POHLEDU

BIBLE I Z POHLEDU UČENÍ CÍRKVE HŘÍCHEM, KTERÝ ODDĚLUJE ČLOVĚKA OD BOHA. V

současnosti jsme ale v této věci svědky u mnoha lidí přijetí postojů, které jsou

ve zjevném protikladu k učení církve a jeví se také jako nezdravé a nebezpečné

pro další vývoj rodiny a společnosti.

Bylo by však velkým omylem vybrat si z mnoha hříchů, kterým lidé dnes podléhají

a které jsou velmi rozšířeny pouze jeden (například praktikování homosexuálních

svazků) a nemluvit o mnoha dalších, které jsou dnes ve společnosti a dokonce

někdy i v církvi pokládány za přijatelné.

Zde musíme mluvit o velmi rozšířeném sobectví a individualismu a nepamatování na

Boha, zrovna tak jako o rozšířené praxi mimomanželských styků, manželské nevěře,

rozvodech a o častých potratech, které nemají ani zdravotní a ani sociální

odůvodnění. V současnosti tolerovaným, avšak závažným hříchem vedoucím k

destrukci mezilidských vztahů, duševnímu a duchovnímu úpadku je mezi mladými

lidmi rozšířené nemírné holdování alkoholu a návykovým látkám. Do popředí

vystupuje také hřích konzumního způsobu života, vedoucí ve svých důsledcích k

destrukci Božího stvoření.

Církev a křesťané nesmí odmítat pomoc lidem, rodinám a společenstvím, pokud jsou

hříchem a hříchy postiženy. Nesmí se ale také přizpůsobovat situacím majícím

svůj základ v mravním a etickém relativismu, nihilismu a úpadku a prohlašovat

projevy nemoci za projevy zdraví, případně před věřícími z jakýchkoliv účelových

a politických důvodů zakrývat skutečnost, že hřích a přetrvávání ve hříchu

přivádí člověka a lidstvo na duchovní scestí a k zatracení.

Bůh v osobě svého Jednorozeného Syna přišel spasit hříšníky a ne spravedlivé.

Bůh je láska a křesťané se proto musí modlit za všechny lidi a přát jim spasení.

Církve a křesťané jsou povinní ve své službě Bohu a každému člověku otevírat

cestu k obrácení, pokání a k duchovní vyléčení. Na druhé straně se však nesmí

bát pojmenovat hřích a to především proto, aby ti, kteří mu propadli nalezli

cestu k Bohu a ke spáse.

Pro nás, biskupy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, není možné

schvalovat úpadek lidské přirozenosti, která byla stvořena samotným Bohem a

nemůžeme ani schvalovat, aby stanoviska skupiny lidí postižené jakýmkoliv

hříchem zpochybňovala a přizpůsobovala osobu samotného Bohočlověka Krista - Boha

a Spasitele své představě a prezentovala jej jako toho, který je hříchem

postižen. Takovýto názor jednoznačně odporuje církevnímu učení.

Pro pravoslavné věřící zůstávají nadále v platnosti kánony církve, které jsou i

dobách mravnímu úpadku a ztráty duchovního horizontu normou, o dodržení které by

měl každý pravoslavný křesťan podle svých sil a možností s Boží pomocí usilovat

v zájmu svého duchovního pokroku, spásy a věčného života v království nebeském.

Členové Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Arcibiskup pražský a českých zemí Kryštof a biskup olomoucko-brněnský Simeon

Posvátný synod pravoslavných biskupů Česka a Slovenska, 9. 2. 2005

Potupně předávám svou farářskou funkci Ukrajinci Biljakovi (11.2.2005)

V pátek 11.2.2005 dopoledne se konečně podařila 1 ze 2 intrik tehdejšímu

řediteli úřadu eparchiální rady pravoslavné církve na Moravě ThDr.Pavlu Alešovi.

Donutil mne, abych musel předat svou farnost v Třebíči Ukrajinci Biľakovi.

Nepodařilo se mu však donutit biskupa Simeona, aby se mnou rozvázal pracovní

poměr. Svou bolest obětuji Bohu za hlasování v Parlamentu ČR. V tom okamžiku

totiž probíhá v poslanecké sněmovně hlasování o registrovaném partnerství

homosexuálů. To je Bohu díky odmítnuto - díky 1 hlasu.

Večer byla kvůli této nespravedlnosti má manželka v depresi. Modlila se za mne a

otevřela namátkou Písmo svaté zrovna u nadpisu “Hospodinův pomazaný“ před 40.

kapitolou proroka Izaiáše. Znovu pochopila, že její manžel je Hospodinův

pomazaný. Proto to nemá v životě lehké. Nikdo z Hospodinových pomazaných to

neměl lehké. Když četla v té kapitole verš 3.: “Hlas volajícího: Připravte na

poušti cestu Hospodinu!“, vzpomněla si na to, co jí Bůh o mé práci naznačil v

r.1999. Tehdy jsem narazil na jistého muže, který měl něco společného s

Herodesem. Bůh jí zjevil, že se má práce něčím podobá službě svatého Jana

Křtitele. Ten muž v moci postavený mě nezničil, protože mu to nebylo nebesy

dovoleno, ale způsobil mně a mé rodině velkou bolest. Ale bolest z prožité

nespravedlnosti se proměnila v bolest tvůrčí. Díky Bohu a této bolesti jsem byl

schopen vytvořit disertační práci o nepřátelích současné rodiny i společnosti.

Až nyní si uvědomuji, že se tak na mně naplnila prorocká věta staré řeholnice

matky Basilei: “Ano k Boží vůli bere našemu utrpení jeho moc“. V Bohu známém

čase se na mně jistě naplní další 2 prorocká vnuknutí ze začátku i závěru roku

1994. Na začátku r.1994 jsem měl vidění, kde jsem uviděl sebe jako hořící

pochodeň Ducha svatého, kterou Bůh přiložil ke dřevu nachystanému do hranice na

táborový oheň. Po přiložení pochodně hranice dřeva vzplála. Tou nachystanou

hranicí dřeva byla a je Pravoslavná církev. Toto vidění mi bylo pokynem shůry,

abych do této církve vstoupil. Já poslechl. Brněnský pravoslavný farář Josif

Fejsak neuznával křty udělené mimo Pravoslavnou církev, a tak mě pokřtil o

velikonocích r.1994. Vybral jsem si jméno Serafím, čili planoucí ohněm jako

serafové u Božího trůnu. Koncem roku 1994 mně biskup Kryštof nabídl, že mě už

vysvětí na kněze. Já to nejprve odmítl, neboť jsem se zalekl kněžského utrpení.

Pak mi však jistý Angličan připomněl, že Bůh mi dal dar víry, která hory

přenáší, a tak jsem kněžství přijal jako Boží vůli. Na Silvestra roku 1994

dostala jedna známá naší rodiny pro mě na modlitbě již výše zmiňovaný citát

matky Basilei a verš z evangelia. Navštívila nás však až v lednu 1995, kdy jsem

už biskupovi slíbil, že to kněžství přijmu. Ten verš byl z evangelia svatého

Matouše 25,21: “Jeho pán mu odpověděl: “Správně, služebníku dobrý a věrný, nad

málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.“

Ve zpravodajství z televize či radia jsem se dozvěděl, že v okamžiku mé porážky

v Třebíči 11.2.2005 došlo v českém parlamentu k zamítnutí návrhu zákona o

registrovaném partnerství homosexuálů. Věděl jsem, že se o tom právě hlasuje, a

tak jsem bolest z potupného předávání farnosti do rukou člověka, který mne

minimálně půl roku klamal, obětoval Bohu za hlasování v parlamentu.

Před 20. pochodem jsem rozdal letáček proti legalizaci prostituce (12.2.2005):

Milí přátelé,

na následujících schůzích Poslanecké sněmovny od 8.2.2005 mají být hlasovány

níže uvedené návrhy zákonů. Prosím o Vaše modlitby, aby Otec náš, jenž je na

nebesích, nás neuvedl v pokušení, ale zbavil od zlého - aby nedopustil schválení

těchto návrhů zákonů Poslaneckou sněmovnou.

- Předběžně jako 79. bod je navrženo Ministerstvem vnitra vypovězení "Úmluvy o

potlačení ochodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob". Jedná se o první

krok, který vláda udělá, pokud chce legalizovat prostituci. Legalizace

prostituce není v žádném případě služba ženám, ale především "zákazníkům", aby

byli chráněni před nemocným "zbožím". Velmi rozšíří nucení k prostituci, neboť

důkazní břemeno bude tímto přeneseno na ženu, aby dokázala, že k

prostituci nebyla přinucena. V Německu, kde je prostituce legalizována,

využívají nevěstince služeb pracovních úřadů pro nábor nových klientek. Pokud

žadatelka o zaměstnání, kterou úřad práce nedobrovolně poslal na práci v

nevěstinci (tj. v bordelu), tuto práci odmítne, příjde v souladu se zákonem o

podporu v nezaměstnanosti. Stejný právní dopad lze čekat i u nás.

Viz:

http://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw?F=H&PT=U&dx=1&o=4&na=&T=798&ZA=&f_N=on&f_I=on&f_U=on&f_S=on&f_Z=on&f_P=on&f_R=on&f_V=on&f_O=on&ra=20

Viz: www.novinky.cz 1.2. 2005 10:40

Pište např.:Vážená paní poslankyně,

na příští schůzi je jako 79. bod předběžně navrženo vypovězení "Úmluvy o

potlačení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob". Je to podle

vlády podmínkou k následné legalizaci prostituce. Prosím, nedovolte masové

zneužívání našich žen na prostituci skrze úřady práce. Přečtěte si následující

zprávu o situaci letos v Německu. Děkuji.

Odmítla práci v bordelu, přijde o podporu

Prostituka, nebo číšnice? Na pracovních úřadech v Německu to je za určitých

okolností jedno. Pětadvacetiletá nezaměstnaná Němka, která odmítla nabídku

pracovního úřadu v místním nevěstinci, zřejmě přijde o podporu v

nezaměstnanosti. Podle zákona, který letos vstoupil v platnost, totiž musí žena

mladší 55 let a nezaměstnaná déle než rok přijmout jakékoliv zaměstnání, které

jí úřad nabídne.

BERLÍN - Nejmenovaná mladá žena hledala místo servírky v nočním baru. Když

obdržela od potenciálního zaměstnavatele dopis s nabídkou, do podniku zavolala,

aby se poptala na bližší podmínky. V tu chvíli zjistila, že ve skutečnosti jde o

nevěstinec. Tím, že místo odmítla, se ale vystavila riziku, že jí nebude

přiznána podpora v nezaměstnanosti. Podle zákona platného od letošního roku

musejí totiž Němky mladší 55 let, které jsou rok a déle bez práce, vzít jakékoli

dostupné zaměstnání, a to včetně nabídek v sexuálním průmyslu. V opačném případě

jim hrozí ztráta podpory.

Bordel a bar splývají v jeden podnik

Nevěstince mohou zase nabízet pracovní místa prostřednictvím pracovních úřadů

poté, co před dvěma roky vstoupil v platnost zákon legalizující prostituci jako

každé jiné povolání. Majitelé nevěstinců, kteří musejí platit daně a zdravotní

pojištění za své zaměstnance, tak mají přístup do oficiální databáze

nezaměstnaných. A mnozí ji také využívají. Taťána Uljanovová, která vlastní

vykřičený dům v centru Berlína, uvedla, že nové zaměstnankyně rekrutuje zcela

běžně z databází místního pracovního úřadu, který je musí ze zákona poskytnout.

"Proč bych neměla hledat pracovnice prostřednictvím pracovního úřadu, když

platím daně jako kdokoli jiný?"

Původně měly být přitom nevěstince ze zákona vyňaty, pak se ale ukázalo, že by

bylo velmi těžké je oddělovat od barů. Výsledkem toho je, že pracovní úřad musí

vyřizovat nabídky práce pro prostitutky stejným způsobem jako třeba pro

zdravotní sestry.

Volná cesta do sexuálního podsvětí

Němka sice chtěla úřad práce původně zažalovat, ovšem zjistila, že z jeho strany

zákon porušen nebyl. Toho by se naopak dopustil v případě, že by odmítnutí

pracovní nabídky odebráním podpory nepotrestal. "Nyní není v zákoně nic, co by

zabránilo ženě proniknout do sexuálního průmyslu," shrnul situaci Merchthild

Garweg, právník z Hamburku, který se podobnými případy zabývá. "Nový zákon říká,

že pracující v této oblasti není amorální. Podobná místa nemohou být odmítnuta,

aniž by nehrozilo odebrání podpory," dodal.

The Telegraph, Novinky, ČTK

Proto prosím, pište poslankyním na adresu: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR,

Sněmovní 4, Praha 1 – Malá Strana 118 26, nebo e-mailem – ten je v závorce.

- Jako 50. bod je v 1. čtení navržen na projednání návrh zákona, který má údajně

zastavit domácí násilí, ale ve skutečnosti je jeho cílem rozbití rodin.

Prosím, pište poslancům na adresu: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, Sněmovní

4, Praha 1 – Malá Strana 118 26, nebo e-mailem – ten je v závorce. Já jsem

poslancům poslal následující e-mail:

Od: Mgr. Libor Halik PhD. [libor.halik@centrum.cz] Předmět: domaci nasili

Vážený pane poslanče! Podle současných zákonů může soud pomocí předběného

opatření během několika hodin uvalit na případného domácího násilníka vazbu a

okamžitě tak zamezit případnému dalšímu týrání, než se objektivně prošetří

situace. Avšak návrh novely zákona o domácím násilí má umožnit, na základě

pouhého úsudku policisty, aby druhá strana - většinou manžel byl vykázán z bytu

i z okolí a to až na jeden měsíc aniž bylo zahájeno řízení. Tehdy se nesmí s

první stranou setkat ani navázat jakýkoli kontakt (tedy ani vyřešit případné

selhání), nesmí defacto ke svým dětem a ženě, ale za byt musí i nadále platit.

Vše bez důkladného přešetření (např. předběžného opatření soudu). To je hrozný

návrh.

- Ve 3. čtení se bude hlasovat o návrhu zákona o registrovaném partnerství (čili

manželství homosexuálů), který mimo jiné umožňuje i svěření dítěte do výchovy

homosexuálnímu páru. Pokud by hlasováním zákon prošel, (Bohu díky již před

pochodem neprošel a o tomto zázraku kázal na tomto pochodu z Křenové

bi.Blaha)projednával by ho dále Senát. Proto prosím, pište poslancům a

poslankyním, že s tímto návrhem nesouhlasíte na adresu: Poslanecká sněmovna

Parlamentu ČR, Sněmovní 4, Praha 1 – Malá Strana 118 26, nebo e-mailem – ten je

v závorce (viz jiný list s jejich jmény.)

20. brněnský pochod pro život – 2. sobota v únoru 2005

Začínal 12.2.2005 mší svatou v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie vedle

úřadu práce na ul. Křenová 21a v 9.30. Mši sloužil za doby komunismu tajně

vysvěcený katolický biskup Ing.Jan Blaha a spolu s ním tehdy také tajně

vysvěcený katolický kněz Hořák.

Pochod následoval po 10.30. Během pochodu padal déšť se sněhem. Šli jsme kolem

hlavního vlakového nádraží na náměstí Svobody. Zde mě legitimovala policie ČR ve

2 policejních vozech a chtěla náš pochod zastavit.

Konkrétní policista - odpůrce tohoto shromáždění se patrně cítil zaskočen tím,

čemu se říká náboženství na veřejné scéně. Za léta komunismu tomu policie

odvykla. Náboženství patřilo podle komunistických zásad pouze do kostela. Tam se

věřící směli trochu "nábožensky vyžít". Na ulicích a náměstích nesměli být

křesťané vidět a slyšet. Nejen ateisté, ale i mnozí věřící si na tato

komunistická pravidla zvykli. Proto jsou nad veřejně viditelným a slyšitelným

náboženstvím na rozpacích. Ale víra není soukromá věc. Je to motivace občanské

odpovědnosti, poctivosti a cti. Sami vidíme, že stav "občanských ctností" je u

nás nevalný. Jejich obnova je bez obnovy náboženského povědomí nemožná. Proto se

musíme přestat bát se svou vírou veřejně vystoupit.

S tímto svévolným jednáním konkrétního příslušníka policie jsem se nehodlal

smířit a chtěl jsem mluvit s jeho velitelem. S ním jsem mluvil přes svůj mobilní

telefon. Ten mi do mobilu sdělil, že on dal pokyn k zastavení pochodu, protože

se nejedná o náboženský pochod. Řekl, že na náboženském pochodu by musely být

přítomny kříže. Odpověděl jsem mu, že zde máme 2 velké kříže a kromě toho se

hlasitě modlíme. On mi odpověděl, že v tom případě smíme dál pokračovat v

pochodu. Totéž sdělil příslušnému policistovi. A tak jsme zazpívali písně

“Prosba k Duchu svatému“ a “Maminko mámo“ a pokračovali po hlavní pěší zóně

ulicí Českou. Nakonec jsme došli za hlasitého modlení “Otčenáš“, “Zdrávas“ a

“Pane Ježíši odpusť nám naše hříchy, ochraň nás od pekelného ohně, přiveď do

nebe duše potracených dětí, které našeho milosrdenství nejvíce potřebují“ až k

parku na Obilním trhu. Tam jsem vypnul megafon. Přímo před nemocnici jsme došli

mlčky. U nemocnice jsme již bez použití megafonu zapěli ty 2 písně z náměstí

Svobody. Tím pochod skončil.

Svatá liturgie v bytě pí Ireny. Zemřela fatimská vizionářka (13.2.2005)

V neděli 13.2.2005 sloužím podle instrukcí biskupa Simeona, které mi dal za

přítomnosti právníka, svatou liturgii v soukromém bytě.

Později jsem informován, že v portugalské Coimbře zemřela toho dne 13. února

2005 poslední ze tří fatimských vizionářů, Lucia de Jesús dos Santos. Jako

sestra Maria Lucia de Jesús y del Corazon Immaculado byla členkou řádu bosých

karmelitek. Zjevení se odehrálo 13. května 1917. ACI Prensa

V pondělí 14.2.2005 zpěvem Žalmů držím u nemocnice modlitební stráž od 10.00 do

12.00. Fotily mne zde jihomoravské noviny Rovnost, ale na nic se mě nezeptaly.

Fotil mne ještě jeden muž, který řekl, že je od novin, ale že mi nechce říci od

jakých. Pak se mě vyptával pan Hřebecký z MF Dnes Brno. V duchu se proto za tato

masmédia modlím ve smyslu Zj3,7-13. Protipotratové letáčky tu rozdává Marta S.,

paní H. a Milan B. Většina kolemjdoucích jako obvykle mlčí. Část mlčících si

jako obvykle bere letáček. Dva lidé nám slovy vyjádřili podporu. Další člověk,

který se nás přímo křikem zastal, byla neznámá mladá maminka (běloška) s dítětem

v kočárku u lavičky až v parku. Když na nás 1 kolemjdoucí žena hromovým hlasem

zařvala, že nemocné dítě je lépe zabít, tak jí tato maminka zasypala nadávkami.

Už předtím nám vyjádřila uznání tím, že se pochlubila, že v sedmnácti letech

odmítla jít na potrat. Řekla, že ona by nemohla zabít dítě. Telefonuje mi

řeholník z kongregace verbistů – shání materiály proti potratům.

(15.2.2005)

http://www.radio.cz/ru/statja/63439 (až do září 2005 jsem o této ruské relaci

nevěděl)

[15-02-2005]

www.partnerstvi.cz

Vyhláška proti odpůrci potratů neprošla (15.2.2005)

V úterý 15.2.2005 na první straně brněnského deníku “Rovnost“ je článek “Radní

na kněze opět nedosáhli“ s mou fotografií, kde držím před nemocnicí třímetrový

kříž s nápisem “Nezabiješ nenarozené dítě“. Článek začíná následovně.

Kontroverzní kněz Libor Halík, který protestuje proti potratům před budovou

porodnice na Obilním trhu v Brně, může zatím ve své činnosti dále pokračovat.

Další cesta, jak mu v tom zabránit, se ukázala jako neprůchodná. Starosta

městské části Brno-střed Josef Kameníček, který chtěl kvůli duchovnímu a jeho

hlasitým protestům novelizovat městskou vyhlášku o veřejném pořádku, s tím

neuspěl. Jihomoravský krajský úřad i ministerstvo vnitra předběžně uvedly, že

problém není možné regulovat nad rámec zákonů. “Není podle nich možné toto

vymezovat v samostatné vyhlášce,“ řekl mluvčí městské části Brno-střed Roman

Burián. Radnice je za současné situace bezzubá, protože nemá podle jakých

předpisů Halíka pokutovat.“…Ve ztracenu skončilo podle neoficiálních informací i

přestupkové řízení vedené proti Halíkovi – jeho vinu se nepodařilo prokázat.

Kameníček proto nyní hodlá oficiálně požádat pravoslavného metropolitu vladyku

Nikolaje, aby Halíkovi v jeho aktivitách zabránil.“

Kněz protestuje proti potratům (Autor: Radek Miča, MAFA)

15. února 2005 8:01 “Vyhláška proti odpůrci potratů neprošla“

http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050215_080121_domaci_ton

Za každého počasí hřímá pravoslavný kněz Libor Halík před brněnskou porodnicí na

Obilním trhu proti potratům. Hlasitým přeříkáváním žalmů ruší rodičky i lékaře,

kteří marně sepisují petice. Radnice je ale proti němu bezmocná. Ani vyhláška o

zákazu hluku před nemocnicemi neprošla.

Vystrnadit od porodnice muže, jenž je pro mnohé blázen a fanatik, ale také otec

pěti dětí a člen ODS, zůstává dál oříškem. Nevyšel totiž ani pokus starosty

městské části Brno-střed Josefa Kameníčka, který navrhoval doplnit městskou

vyhlášku o veřejném pořádku o zákaz hlučných projevů u nemocnic a sociálních

zařízení.

"Už nevím, kudy kam. Magistrát můj návrh postoupil k připomínkování ministerstvu

vnitra a krajskému úřadu. Reakce byla taková, že vyhláška nemůže regulovat to,

co ošetřuje zákon o přestupcích," říká starosta Kameníček. Podle něj ale tento

zákon umožňuje postihnout jen rušení nočního klidu.

Boj institucí proti Halíkovým produkcím, které se datují od června roku 2003, má

už mnoho dějství. Představitelé radnice městské části kněze chtěli "dostat" na

porušování zákona o shromažďování, ale ten je zažaloval u krajského soudu a spor

vyhrál.

Dali mu pokutu za hlučnost, ale on se odvolal a uspěl. Někdo mu zlomil dřevěný

kříž a on si nechal vyrobit bytelnější.

"Od lidí už jsem vyslechl ledacos. Každý den se doma modlíme, aby mě Pán Bůh

ochránil a on mi asi dává znamení, že dělám správnou věc. Kdyby mě tu nechtěl,

asi by mě vyhnal třeba nemocí, ale já zatím nechytil ani chřipku," usmívá se

sedmatřicetiletý absolvent prešovské univerzity, který má za sebou i

organizování dvaceti pochodů proti potratům. Celonárodní chystá na 2. dubna v

Praze.

Pavel Ventruba, šéf gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno už

dříve upozornil, že Halík ruší novorozence, za jejichž práva bojuje. O sobotách

ho navíc doprovázejí další aktivisté, kteří používají megafon.

Kněz přiznává, že mu povolání vynese zhruba deset tisíc čistého, a tak se

početná rodina musí leckdy spolehnout na pomoc věřících. "Na mobil jsem si ale

ušetřil. Mám ho pro svoji bezpečnost, abych mohl přivolat policii," jistí se pro

případ, že by boží ochrana selhala.

Starosta a Halíkův stranický kolega Kameníček se přesto nehodlá vzdát: "Současné

zákony mi zřejmě nepomohou. Ještě zkusím napsat metropolitovi pravoslavné církve

na Slovensko," plánuje.

Ivana Karásková, Roman Hřebecký, MF DNES

Mě, Dr.R.Malého, pana Nováčka a Matěje Kosinu před nemocnicí nečekaně filmovala

TV Prima (15.2.2005)

Toho dne 15.2.2005 jsem u nemocnice s profesorem z katolické teologické fakulty

Radomírem M., s katolíkem Vítězslavem Nováčkem a s pravoslavným Matějem Kosinou.

Nečekaně, jak je zvykem, nás filmovala televize. Tentokrát “Prima“. Zpívali jsme

právě píseň “Maminko mámo“.

Jsem fackován, biskup mě podporuje, starosta se obrátí na metropolitu Nikolaje,

aby mou činnost zakázal (16.2.2005)

Klára Hoffmannová: Protesty proti potratům před brněnskou porodnicí. Křesťan

Dnes > Společnost. Středa, 16. Únor 2005 Uvěřejněno: 14:55 CET

http://cz.christianpost.com/dbase/society/1221/section/1.htm

Před budovou brněnské porodnice na Obilním trhu již několik měsíců protestuje

pravoslavný kněz Libor Halík proti potratům. To se nelíbí především personálu

porodnice a mnohým jejím pacientkám. Protesty mají jednak formu transparentu ve

tvaru kříže s nápisem

Zatímco se ale od počínání kněze distancuje celá brněnská pravoslavná obec,

olomouckobrněnský biskup Simeon Halíkovo počínání podporuje. “Nedovedu si

představit, jak se křesťan může distancovat od boje proti zabíjení nenarozených

dětí,“ řekl v úterý (15.2.2005) Simeon Právu. Starosta městské části Brno-střed

Josef Kameníček (ODS) se hodlá obrátit na metropolitu pravoslavné církve v

Prešově. Biskup Simeon ve svém dopise zakázal Halíkovi veřejné projevy proti

potratům, ale na základě novinového článku, který citoval lidoveckého poslance

Jiřího Karase, že starosta protizákonně omezuje Halíkova práva, mu další

protesty povolil.

Ve středu 16.2.2005 jsem před nemocnicí nejdříve sám. Zdálky na mne volá starší

paní: “Kreténe!“. Pak mi 1 mladý muž jdoucí do nemocnice nečekaně vetřel sníh do

tváře (tzv. mě nakrmil sněhem). Poté zde stojím s Milanem B. a tento muž vychází

se svou partnerkou z nemocnice. Ta mi vlepuje pořádnou facku se slovy: “To je

za ten sobotní pochod!“

V radiu hlásili, že nejvyšší představitel pravoslavné církve v Česku a Slovensku

Nikolaj byl agentem StB (17.2.2005)

Ve čtvrtek 17.2.2005 jsem na Obilním trhu s Milanem B. Přidala se k nám neznámá

paní. Řekla, že často čte časopis Hnutí Pro život ČR. Modlila se růženec,

rozdávala naše letáčky, děkovala mi a darovala 500 Kč na podporu činnosti.

Řekla, že za vlády komunistů porodila dvojčata. Pak ji lékaři třikrát poslali na

potrat a ona šla. Sdělila, že až v dnešní době si uvědomuje, co za hrůzu

provedla. Je přesvědčena, že kající křesťanky budou trpět za vraždu svého dítěte

až do soudného dne. Tak těžký je to hřích. Pak jsem debatoval s jedním trochu

nepřátelským mladým mužem a paní Marie M. s jedním přátelským mladým mužem.

Dostal jsem sms-zprávu: “Vážený bratře v Kristu. Děkuji za Vaši odvahu, se

kterou hájíte život a pravdu v této kultuře lži a smrti. Vytrvejte, modlíme se

za Vás. Roman Duba KS Žďár nad Sázavou.“ Odpovídám: “Díky za modlitby. Zkuste

totéž ve Žďáru. Míla to zkusil v Praze a jde to.“ Odpověděl: “Budeme o tom

uvažovat. Několikrát jsme již měli modlitební setkání před oddělením, kde se

provádí potraty, ale chtělo by to asi pravidelně. Jeden bratr to má na srdci.“

V pátek 18.2.2005 se na Obilním trhu nic neobvyklého nestalo. Asi jsem tam byl

sám. Neudělal jsem si žádný záznam do zápisníku. Telefonoval mi pan P. z

Třebíče, že v radiu hlásili, že nejvyšší představitel pravoslavné církve v Česku

a Slovensku Nikolaj byl v době komunismu agentem státní bezpečnosti.

V sobotu ráno 19.2.2005 poslouchám na radiu Proglas relaci TWR s jistým

Američanem pobývajícím nyní v České republice. Srovnával vyznavače ateismu v USA

s vyznavači ateismu u nás. Jejich ateisté jsou velmi militantní, velmi útoční,

velmi protikřesťanští. (Myslím, že jako ti u nás před první krizí českého

komunismu r.1968. Jsou to přímí odpadlíci od živého křesťanství, od Krista – tím

se podobají Jidášovi.) Ateisty v Česku pokládá za ateisty vyrostlé v ateistické

kultuře, znuděné vlažné ateisty. (Doplňuji: jde o ateisty z ateistických rodičů

nebo i prarodičů, nemající tak obrovskou osobní vinu jako Jidáš.) Navštívil mě

právník, aby mě informoval o svých aktivitách proti umělým potratům. Připomněl

mi biblickou knihu Přísloví, kapitolu 8, verš 1 a 2: “Cožpak moudrost nevolá,

nevydává rozumnost svůj hlas? Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce

stojí.“ Mě tento verš utvrdil v tom, že moudrost Boží ukrytá v Žalmech má volat

na ulici, na křižovatce. Právě tak jako to dělám před nemocnicí u křižovatky. V

porodnici na Obilním trhu vlastníma rukama provádí interupce na pouhou žádost

zejména MUDr.Belkov, osoba pravoslavného vyznání. Aby si uchovala přízeň pana

potratáře, tak se farní rada (brněnské pravoslavné církevní obce) pod vedením

arciděkana Josefa Fejsaka snažila zbavit mě kněžství a sesadit i biskupa Simeona

z biskupského úřadu. Sesazováním vyhrožovali rovnou v necírkevním tisku např. v

novinách “Rovnost“ z 29.11.2004. O přízeň svého přítele MUDr.Belkova nechtěl

přijít ani MUDr.Š., vlastník východokřesťanské kaple. Proto se snažil mě za

každou cenu skrze intenzivní přemlouvání a intenzivní vyhrůžky koncem roku 2004

a začátkem roku 2005 odlákat od nemocnice. Nebyl jediným. Odtud se mě několik

lstivých lidí, spolupracujících s potratáři, snaží pravidelně odlákávat. Jejich

řeči bývají medové, ale prudce jedovaté. Jde zpravidla o profesionální lháře.

Přemýšlím jakou motivaci měl apoštol Jidáš, když se za nevelkou finanční odměnu

rozhodl spolupodílet s velekněžími Kaifášem a Ananiášem na usmcení Ježíše

Krista. Jidáš se dozvěděl o touze velekněží a farizeů zabít Krista i jeho

nejbližší spolupracovníky - všech 12 apoštolů. Protože jeho víra v Krista byla

znečištěna a oslabena tím, že kradl ze společné pokladny a kvůli tomu občas

zalhal, tak dostal přehnaný strach o svůj pozemský život. Stalo se mu to, před

čím ho Kristus varoval slovy: “Kdo by chtěl svůj život zachránit, ten ho

ztratí.“ Aby si zachránil kůži, rozhodl se s vrahy tajně spolupracovat.

Naplánovali to tak, že Krista a 11 apoštolů zatknou chrámoví strážníci tajně.

Pak donutí Piláta, aby všechny popravil. Chytře to promysleli, ale plán k

Jidášově smůle vyšel jen zčásti. Poté co strážníci popadali (Jan18;6) pod mocí

Krista hrůzou na zem, tak se 11 apoštolům podařilo uprchnout a rozšířit

bleskurychle informaci, že Jidáš zradil. Tím Jidáš úplně ztratil svou pozici v

křesťanské komunitě. Jeho plán, že se pro minimálně 500 člennou křesťanskou

komunitu stane jediným vůdcem a to trvale tajně spolupracujícím s vrahy jejich

učitele Krista, mu nevyšel. Proto se pak pokusil o riskantní věc. Tím, že oznámí

velekněžím, že zradil krev nevinnou, chce dosáhnout toho, že mu velekněží

nabídnou ještě více peněz, aby nepohodlného svědka umlčeli. Teď když zůstal sám

a ztratil dobré jméno, bude potřebovat přece hodně peněz! Oni se však od

obyčejného Jidáše nenechali vydírat. Chladnokrevně odpověděli: “Co je nám do

toho“. Nepřidali mu ani korunu. Okamžitě pochopil, že ho – nepohodlného svědka

brzy zamordují. Aby tomu předešel, spáchal sebevraždu – podobně jako Achitofel,

co zradil starozákonního Davida.

V neděli ráno 20.2.2005 sloužím svatou liturgii v soukromém bytě. Hostem je zde

pátý právník. Večer je v celostátním vysílání televize Prima v 19.00 krátký

filmový záznam z naší modlitební stráže na Obilním trhu z úterý 15.2.2005. Na

televizní šot zareagoval později (15.3.2005) v deníku Právo nejznámější český

sexuolog a propagátor potratů na pouhou žádost Radim Uzel. Spletl si mě s

katolickým řeholníkem, neboť neví, že jako ženatý pravoslavný kněz nosím černou

rjasu (kleriku). Začal těmito slovy: “Nedávno v televizi ukazovali fanatického

kněze, který stojí před brněnskou porodnicí a hlasitým zpěvem se snaží zabránit

ženám v tom, aby uměle přerušily těhotenství.“ Končil takto: “Fundamentální

odpůrci potratů tedy mají pravdu, když se řídí heslem "vše, nebo nic". Žádné

ekonomické důvody! Ty je přece možno zfalšovat. Ani nápad povolit potraty

znásilněným! Vždycky se najde nějaký ochotný pseudonásilník. Také zdravotní

důvody nelze uznat, protože míra postižení se dá také všelijak zveličit a

zešvindlovat. Není tedy lepší ponechat to na svobodné vůli ženy? Na ní pak bude

závislé i to, jestli si chce poslechnout potulného zpívajícího řeholníka.

Nakonec proč ne, zpíval docela hezky a čistě.“

Na Primě i dalších televizních i rozhlasových kanálech 20.2.2005 také oznamují,

že současná druhá manželka premiéra české vlády Grosse si vypůjčila 200 000 Kč

od majitelky nevěstince Barkové. Tu si vzpomínám, že právě v době, kdy byl Gross

ještě ministrem vnitra, tak jeho ministerstvo (pravděpodobně z Grossovy osobní

iniciativy) navrhlo zlegalizovat prostituci. Proto se modlím: “Bože, prosím,

zabraň šíření zla prostituce, zabraň jeho legalizaci v České republice. Prosím

ve jménu Ježíše Krista vzkříšeného.“

V pondělí 21.2.2005 mě vzbudil následující sen o tom, že ačkoliv Kristus řekl:

“učte, křtěte, učte“ dvanácti apoštolům, tak dnes to musí dělat každý křesťan.

Tak jako platí, že v případě nebezpečí a nouze smí křtít každý křesťan – laik,

stejně platí, že v podobném případě smí, ba v druhé nejateističtější zemi světa

- České republice, musí poučit bezbožné o Bohu a jeho přikázáních každý křesťan.

Když jsem stál sám před nemocnicí, přistoupila ke mně ředitelka azylového domova

Ing,Vondráková, aby mi popřála vše dobré. Tento domov sdružení “Na počátku“

chrání před krvežíznivými příbuznými či partnerem ty maminky, které odmítly

zabít před porodem své dítě. I můj pravoslavný biskup Simeon tento domov spolu

se mnou osobně navštívil 18.1.2005. Před cestou do azylového domova mne můj

biskup zaskočil tím, že mně, níže postavenému, při pozdravu on políbil ruku na

znamení úcty k tomu, co dělám. V azylu si pak promluvil tehdy s maminkami,

pochoval si dětičky.

Začíná pravidelná sv.liturgie v našem bytě - jako ve stáji betlémské jeskyně

(20.2.2005)

Pán Ježíš je zde dne 20.2.2005 přítomen jako při svém prvním příchodu ve stáji

betlémské jeskyně.

Feministka: Novorozencům mužského pohlaví, by měli zlomit vaz (21.2.2005)

Když mi přišel 21.2.2005 na Obilní trh pomoci Milan B., začaly mně nadávat 3

neznámé důchodkyně. Jedna z nich řekla, že novorozencům mužského pohlaví, by

měli raději hned zlomit vaz. Večer v televizním zpravodajství z Novy oznamuje

předseda KDÚ-ČSL Kalousek, že nechce Grosse premiérem kvůli jeho pravděpodobným

finančím ziskům z prostituce.

Odvolán Prof. ThDr. Pavel Aleš z funkce ředitele úřadu (22.2.2005)

V úterý 22.2.2005 se probouzím snem, že mi nějaký známý křesťan říká, že teď už

druhému příchodu Ježíše Krista nic nestojí v cestě. Že Ježíš Kristus může přijít

kdykoli, hned. Když jsem se pak modlil s naším nejstarším synem, tak on, aniž

bych se před ním zmínil o svém snu, ve své modlitbě řekl: “Ježíš, který přijde

se slávou soudit živé i mrtvé“. Aniž jsem to věděl, tak se tohoto dne 22.2.2005

konalo zasedání eparchiální rady. To potvrdilo odvolání Prof.ThDr.Pavla Aleše z

funkce ředitele úřadu eparchiální rady olomoucko-brněnského pravoslavného

biskupství k 28.2.2005. (Já se to dozvěděl až počátkem května 2005, když mi

přišel dopis od nového ředitele.) Dopoledne jsem byl na Obilním trhu s Milanem

B. Jedna procházející rodina nám řekla, že je na naší straně. Málokdo si toho

dne vzal letáček. Jeden mladý muž na mě řval: Mlč! Buzerante!“ Já pokračoval ve

zpěvu Žalmů a on šel dál. V 11.23 jsem dostal sms-zprávu: “Zdravím. V neděli o

Vás zase informovala televize Prima. Negativně. Modlíme se za Vás. Duba ze

Žďáru.“ Když si doma, velmi vyčerpaný, zapisuji dnešní dojmy z Obilního trhu,

tak si začínám uvědomovat ohromný zázrak. Vždyť já stojím před vraty nemocniční

arény jako toreador, který červeným šátkem dráždí býka. To dělám zpěvem Žalmů,

které jim nahlas připomínají, že lžou a zabíjejí. Že jsou bezcharakterní a že je

za to Bůh ztrestá, zatímco mě ochrání. Bůh mě stále chrání už víc než jeden a

půl roku, den co den. To je nesmírný zázrak. Je to podobné práci Mojžíše před

faraonem, kde obyčejný Mojžíš přikazuje, ve jménu Boha Nejvyššího, vládnoucímu

faraonovi: “Propusť můj lid!“ Rozdíl je jen v tom, že mi Bůh nedal napřed do

ruky viditelnou kouzelnou hůl, pomocí níž bych bil Egypt. Zázrak je však to, že

mě od nemocnice – tj. od popraviště neviňátek, faraoni stále nedostali.

Přemýšlím o bývalé Jugoslavii, kde se prý zjevila Panna Marie a vyzývala věřící:

“Modlete se za mír.“ Bydlelo tam mnoho velmi zbožných modlitebníků. Jezdilo tam

mnohonásobně více modlitebníků. Všichni se modlili podle pokynů vizionářů

preventivně za mír. Přesto právě do Jugoslavie přišla potom hrozná válka. Soud s

tamnějšími válečnými zločinci probíhá v Haagu dodnes. Proč to množství lidí

nevymodlilo tehdy mír? Proč tam místo dosavadního míru, navzdory modlitbám

tolika tisíců lidí za mír, přišla naopak válka? Abrahamovi řekl Bůh, když se

modlil za království Sodomy a Gomory, že stačí existence 10 spravedlivých, aby

toto království nezničil. Byl tam jen jeden Lot, a tak Bůh dal království

zničit. Později Bůh nechal válkou zničit království izraelské vojskem

Nabuchodonozora, neboť tam žilo jen 6 spravedlivých: Jeremiáš, Ezechiel, Daniel,

Sidrach, Mizach a Abdenágo. Proč nebylo v Jugoslavii aspoň 10 spravedlivých

modlitebníků? Proč navzdory tolika vykonaným zpovědím a neobvyklým událostem,

které modlitebníci v Medžugoriji zažili, stejně nastala válka? Asi zůstali

nespravedlivými. Zpovědníky, jako obvykle, obelstili. Ti proto nepoznali, že

dávají rozhřešení lidem nekajícím. Neobyčejné úkazy pouze uspokojily jejich

zvědavost. Asi jako když jdou zvědavci pozorovat kouzelnické kousky iluzionisty

Coperfielda. Nic víc. Naplnilo se zde slovo Jeremiáše proroka, že:

“Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná? Já Hospodin

zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce

jeho skutků.“ (Jeremiáš, kapitola 17, verše 9-10) Lovcům zázraků vzkříšený

Kristus v každém století praví totéž, co apoštolu Tomášovi: “Že jsi mě viděl,

věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ (Janovo evangelium, kapitola

20, verš 29) Budeme-li plnit dávný pokyn Kristovy maminky v Káni Galilejské:

“Udělejte, cokoli vám nařídí“, nebudou na nás muset přicházet války či jiné

katastrofy. Kristus jasně nařídil: “Miluj bližního svého jako sebe samého.“ To

znamená stejně jako sebe, ne méně. Bůh má vysoké nároky. Kdo se nesnaží ze všech

sil toto dělat a vypomáhá si lží, aby sám sebe před lidmi i Bohem ospravedlnil,

zůstává nespravedlivým, i kdyby zažil milion zázraků a myslel si o sobě, že je

Božím miláčkem.

Ve středu 23.2.2005 mě probudil sen o tom, že absolutní nelhaní dovede člověka k

dokonalosti. Po probuzení přemýšlím proč. Protože v knize Zjevení, kapitole 14,

verši 5 je psáno: “Z jejich úst nikdo neuslyšel lež; jsou bez úhony.“ Jak často

my křesťané bližním zalžeme, abychom měli od nich pokoj? Jistě, pro první chvíli

je pohodlnější zalhat. Ale potom? Jak odporné je lhát! Podobat se tím ďáblu.

Před nemocnicí v Brně držím stráž spolu s Karlem Š., Milanem B. a Marií M.,

kteří rozdávají letáčky. Sněží. Lidé si od nás brali neobvykle mnoho letáčků.

Přijel nám pomoci i David Loula až z Křesťanského společenství ve Žďáru nad

Sázavou. Celou dobu stráže se mnou zpíval Žalmy. Dal mi pro situaci dnešní doby

přečíst Slovo Boží z Pláče Jeremiášova, kapitolu 4, verš 3: “I šakalí matky

podají prs, kojí svá mláďata, dcera mého lidu je však krutá jako pštrosové na

poušti.“ Mně předal poselství z Jeremiáše, kapitoly 1, verše 17-19: “Ty však

přepásej svá bedra, povstaň a vyřiď jim všechno, co jsem ti přikázal. Jen se

jich neděs, jinak tě naplním děsem z nich. Hle, učinil jsem tě dnes opevněným

městem, sloupem železným a bronzovou hradbou nad celou zemí proti králům

judským, proti jejich velmožům, proti jejich kněžím i proti lidu země. Budou

proti tobě bojovat, ale nic proti tobě nezmohou, neboť já budu s tebou a

vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“

Ve čtvrtek 24.2.2005 stojím u nemocnice chvíli sám. Pak mi přichází pomoci Milan

B. Později ho vystřídala paní Marie M. Stále sněžilo – tak jako včera. Dnes si

od Milana nevzali lidé ani 1 letáček. Vzali si později od pí Marie M. – ale

stejně velmi málo. Byl jsem z toho velmi smutný. Služba byla tímto odmítáním

těžší než včera. Také jsem byl zdrcen z názoru jednoho padesátiletého muže. Když

jsem mu řekl, že dítě je potratem (kyretáží) zaživa trháno na kusy, on s medovým

úsměvem odpověděl: “Utrpení sem, utrpení tam, to patří k životu“.

V pátek 25.2.2005 mě Pán Bůh potěšil tím, že Milan B. mě k nemocnici doprovodil

už od našeho bytu. Je to bezpečnější jít v klerice a s třímetrovým křížem po

ulici za přítomnosti svědka. V minulosti se mi už stávalo, že na mne cestou

sprostě pořvávali neslušní muži z hospod a někteří z nich mi vyhrožovali

násilím. Od těch dob se vždy v duchu modlím o vnuknutí, kterou silnicí a po

které straně chodníku mám jít, abych se tomu zbytečnému násilí vyhnul. Starý pán

z římskokatolické farnosti v Brně Líšni si přišel na Obilní trh vyzvednout

pozvánku na budoucí pochod pro život a současně mě přišel povzbudit. Díky Bože.

Dvě skupiny žen na mě slovně zaútočily. Dle nich jsem na nesprávném místě, neboť

tady dělají umělá oplodnění ve zkumavce. Já na to odpověděl, že umělé oplodnění

inseminací by mi zde nevadilo. Ale to ve zkumavce (in vitro fertilisace) mi

vadí, neboť při něm se zabíjejí embrya. A také pak když maminka očekává

čtyřčata, lékaři některá nemluvňata zabijí (Říkají tomu “redukce plodů“). Ta

mladá paní řekla, že inseminace by jí nepomohla, když nemá vaječníky a zabouchla

auto. Už jsem nestihl říci, že když to není její vajíčko, ať raději adoptuje

dítě ze sirotčince. Beztak to její dítě ze zkumavky nebude geneticky její. Druhá

žena řekla, že ruším ženy, které zde leží po umělém oplodnění ve zkumavce. Já na

to, že protestuji i proti umělému oplodnění ve zkumavce. Ona pak mávla rukou a

utekla do nemocnice. Doplňuji, že celý tento týden jsem většinou brzy po návratu

ze stráže před nemocnicí vyčerpáním usnul.

V sobotu 26.2.2005 slyším na radiu Proglas v relaci TWR rozhovor s křesťanem,

který byl v minulosti narkomanem. On odpověděl na otázku: “Proč se někdy

křesťan, který dřív býval narkomanem, opět vrací k drogám do hříchu?“ Řekl:

“Protože je to lehčí, bezstarostnější, lehkomyslnější, nezodpovědnější.

Narkomané vás za to milují.“

V neděli 27.2.2005 dopoledne opět sloužím svatou liturgii v soukromém bytě. Bylo

mi trochu smutno, že nesloužím v pěkném chrámu. Avšak při řezání prosfory mi

Svatý Duch připomněl, že pro Pannu Marii to také bylo smutné, když musela hostit

3 krále ve stáji v Betlémě. V takové bídě, ne ve slávě. Oni se klaněli Božímu

Synu ve stáji. Já sloužím svatou liturgii v liturgickém rouchu – slavnostním

královském oblečení – ale v obyčejném bytě – jakoby ve stáji, ne v kostele.

Kromě této myšlenky mě Duch svatý utěšil neobvykle opravdovou kajícností všech

jednotlivě se zpovídajících účastníků bohoslužby. S tím jsem se v nádherném

kostele nesetkával. Návrh protihlukového zákona byl kvůli dodatku o nemocnicích

odmítnut vetem prezidenta V.Klause a poté byl odmítnut i parlamentem – díky 1

hlasu, Grossem nedávno sesazeného ministra zdravotnictví z ČSSD, Kubínyho.

V pondělí 28.2.2005 stojím nejdříve 15 minut před nemocnicí sám. Pak se ke mně

přidává Milan B. Trochu lidí si od něj bralo letáčky. Jedna mladá paní nám

řekla, že nám fandí. V 11.30 přinesla Jarmila V. finanční dar a dala mně i

Milanovi napít čaje. Poté odešla. V 11.45 přijel na pomoc Pavel K. z Břeclavi.

Sdělil mi, jak doma porodili dceru Olgu.

Mgr. Libor Raclavský novým ředitelem eparchiálního úřadu olomoucko-brněnského

pravoslavného biskupství (1.3.2005)

Březen 2005

Úmysl ze zdravotních důvodů rezignovat na funkci starosty městské části

Brno-střed oznámil Josef Kameníček. Prý pro nemoc střev. Od 1.5.2005 bude

nahrazen jinou osobou. (Stalo se. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.)

Sdělil jsem po mši u sv.Máří Magdalény před 21.pochodem (12.3.2005)

Informace:

Pravidelný každoroční celostátní pochod pro život v Praze se bude konat v sobotu

2.4.2005. Průvod nevyjde z kostela, ale začne programem na Staroměstském náměstí

už ve 13.00. Pochod bude zakončen zpěvem Svatováclavského chorálu na Václavském

náměstí. Pokud můžete, vezměte s sebou růže jako symbol zabitých nevinných dětí.

Ty se položí u sochy sv Václava. Po skončení průvodu budou v dalších dnech růže

přeneseny před porodnici u Apolináře v Praze a před porodnici na Obilním trhu v

Brně, kde se každý pracovní den (už půl roku po 7.00 v Praze; jeden a tři čtvrtě

roku po 10.00 v Brně) konají veřejné modlitby za zastavení potratů.

Poděkování a prosba:

Děkuji každému, kdo se odvážil některý všední den se mnou viditelně modlit před

porodnicí na Obilním trhu v Brně. Kdo zde statečně čelil zlobě a nenávisti

potratářů, jejich urážkám a nadávkám – podobně jako Kristus během křížové cesty

pokorně čelil pouliční lůze.

Asi nejdéle ze všech mi pomáhá starobní důchodkyně z vesnice Mokrá. Dojíždí sem

celý rok a stojí zde se mnou zhruba 2 či 3 dny v týdnu přibližně hodinu. Je

velmi vytrvalá. Patří jí všechna čest.

Před rokem touto dobou sem chodilo několik studentek a studentů, které sem

posílal minorita otec Bogdan, dokud bydlel v Brně. Moc mě tehdy povzbudili.

Celé první pololetí 2004 sem pravidelně každý pátek chodil 1 salezián na celé 2

hodiny; 1 až 2 dny jedna psycholožka; na chvilku kdykoliv v týdnu 1 zdravotní

sestra. Už rok sem chodí pomáhat minimálně jednou týdně invalidní důchodce Jiří

z vesnice u Brna. Svalnatý muž Jenda z další vesnice v okolí sem chodí zhruba

jednou za 14 dní. Zhruba podobně zde bývali r.2004 na střídačku důchodci -

manželé z Lesné a 1 hodná důchodkyně, co učí italštinu; v poslední době je zde

takto často 1 paní kadeřnice, když má toho dne zaměstnání až odpoledne. Někdy se

zde objevuje kamarád Karel (když ho uvolní ze zaměstnání), který byl mým prvním

spolupracovníkem už v červnu 2003; dále doktor církevní historie na Jihočeské

teologické fakultě (už od srpna 2003); kamarád Pavel až z Břeclavi, když si

vezme dovolenou a o berlích 1 hodný pán z Hajan. Od srpna do začátku prosince

2003 mi pomáhali 1 až 3 dny v týdnu přátelé Petr (zejména on nastartoval

pravidelné brněnské pochody), František, Robert a každý pátek katolický kněz

František; zpočátku se objevovala i 1 paní z hnutí Modlitby matek. Výjimečně

(třeba jen jednou až pětkrát za celou dobu od 13.6.2003 dodnes 11.3.2005) se

objevili i jiní lidé. Pokud jsem někoho zapomněl jmenovat, omlouvám se – tuto

zprávičku píši ve spěchu a narychlo. Čest všem za jejich práci patří.

V r.2004 vysokoškolská studentka Jana, invalidní důchodce na pojízdném vozíku

František (ten i r.2003), starobní důchodkyně Jarmila a invalidní důchodce Milan

zde se mnou vydrželi každodenně (každý v jiném ročním období téměř 2 hodiny)

několik měsíců. Milan vydržel i v lednu, únoru a začátkem března 2005. Jsou to

hrdinové. Již však sem nemohou chodit.

Proto prosím o vaši spolupráci, spoluúčast při každodenních modlitbách před

porodnicí mezi 10.00 a 12.00 v pracovních dnech. Přijďte, prosím aspoň 1 den v

měsíci na 15 minut zvláště vy, kteří jste invalidními či starobními důchodci

nebo studenty, kteří mají chvíli volna. Nesmíme to vzdát! Kdo vytrvá až do

konce, ten zvítězí. Jen trpělivost zlomí i železo. A kromě toho Kristus řekl, že

zbabělci nevejdou do království Božího – tedy ani do očistce! Viz Nový zákon

Zjevení sv.ap.Jana 21.kap.8.verš.

Děkuje a prosí pravoslavný duchovní a otec 6 dětí Mgr.Libor Serafím Halík PhD,

dne 12.3.2005.

Stojím před nemocnicí poprvé s horečkou 38 stupňů Celsia. Toho dne se měl konat

synod pravoslavných biskupů ČR a Slovenska (17.3.2005)

Proti prot. Jozefu Fejsákovi, jer. Janu Baudišovi a panu Markovi Novotnému

podává biskup Simeon žalobu k eparchiálnímu duchovnímu soudu (8.4.2005)

8. dubna 2005 proti prot. Jozef Fejsákovi, jer. Janu Baudišovi a panu Markovi

Novotnému – třem členům eparchiální rady – podává biskup Simeon žalobu k

eparchiálnímu duchovnímu soudu, neboť se dopustili porušení 18. pravidla

čtvrtého všeobecného sněmu (tj. provinili se sestavením “zločinné tlupy“,

“zločinem“ a strojením úkladů svému biskupovi). Biskup Simeon se opíral o 18.

kánon IV. všeobecného sněmu: "Příprava zločinu, sestavení zločinné tlupy a

zločin sám jsou zcela zapovězeny světskými zákony. Tím více musí být jim bráněno

církví, aby jich nebylo. Bude-li prokázáno, že některé osoby stavu duchovního

nebo mnišského se vzájemně zavazují přísahou nebo sestavují tlupy nebo strojí

úklady proti biskupům, nebo proti svým spoluduchovním, buďtež zbaveni svých

hodností."

22. BRNĚNSKÝ POCHOD PRO ŽIVOT (9.4.2005)

a proti usmrcování dětí v lůně matek se konal v sobotu 9.4.2005. Mše sv. byla v

kostele sv. Jakuba na Rašínově ulici v 9.30. Poté následoval modlitební pochod v

10.30.

Přestupkové komisi Mgr. Valerii Nemehové (22.4.2005)

předsedkyni komise k projednávání přestupků městské části Brno-střed,

Dominikánská ul. č.2, Brno 601 69

Omlouvám se, že se dne 25.4.2005 v 9.00 nemohu dostavit ke komisi k projednávání

přestupků městské části Brno – střed do budovy Měnínská 4, 3. poschodí vpravo,

oddělení přestupkové komise, dveře č. 310.

Děkuji za pochopení. V Brně 22.4.2005 Mgr. Libor Halík PhD.

David Povolný, student žurnalistiky: Pravoslavný kněz Libor Halík stojí před

porodnicí téměř dva roky (28.4.2005)

Vydáno dne 03. 05. 2005 a 2.6.2005 ( do 4.5.2005 - 19 přečtení, ) (340 přečtení

do 13.3.07) http://stisk.fss.muni.cz/view.php?cisloclanku=2005050319

http://uwaga.solnet.cz/Rubriky/Stisk/Halik.html

Pravoslavný kněz Libor Halík, po téměř dvou letech postávání před vchodem do

brněnské porodnice na Obilním trhu, už patří ke každodenním atrakcím této části

města. Každý všední den od desíti do dvanácti hodin tu stojí bez ohledu na

počasí, modlí se, zpívá žalmy, rozdává letáčky a usiluje o zakázání potratů.

Brno - Před porodnicí na Obilním trhu ve čtvrtek ráno (28.4.2005), krátce po

desáté stojí spolu s Halíkem i jistý pan Nováček a oba poněkud falešně zpívají

seň s názvem Maminko, mámo. “Nevěřím, maminko, že bys to chtěla,“ zpívají

dvojhlasně. “Aby tvůj klín, ta má kolébka skvělá, namísto útulným, bezpečným

místem, stal se mou záhubou, mým popravištěm!“ prožívají oba píseň.

Pan Nováček, vyznáním římský katolík, si hned po dozpívání ochotně stoupne před

diktafon, aby řekl svůj názor. “Interrupce je prostě vražda a všechny úkony s

tím související jako jsou kondomy a jiné nemravnosti,“ vykládá Nováček zjevně

potěšený zájmem. “Prostě je to všechno nemravné,“ dodává a loučí se s Halíkem,

který se usmívá a zatím nic neříká.

Libor Halík, oblečený do kněžského hábitu drží masivní dřevěný kříž s nápisem:

“Nezabiješ nenarozené dítě“ a přes krk mu visí velký plakát s fotografií embrya

ve dvacátém týdnu těhotenství. Nepřestává se usmívat zpod lehce prošedivělého

tmavého plnovousu, příliš nemění tón hlasu, mluví spisovně a jen když se

zapomene, ujede mu nespisovná koncovka. I když místy tápe a váhá, vcelku úspěšně

se mu daří vzbuzovat dojem sympatického muže ve středních letech, kterého nemůže

nic vyvést z míry.

Halík má ve svých sedmatřiceti letech za sebou studium na pravoslavné teologické

fakultě. Školu ukončil dizertační prací na na téma nepřátelé rodiny, kde se

zabýval vymíráním Evropy a USA, které zdůvodňoval rozpadaním rodin, rozvody a

potraty. “To byl takový vědecký impulz, pro to co jsem tady začal dělat,“

vykládá tónem pohádkové babičky Halík. “Tím praktickým impulzem pak bylo mé

seznámení s katolickým knězem z New Yorku monsignorem Philippem Reillym.“ Reilly

je významnou postavou amerického Hnutí pro život a pořádá modlitební vigilie

před potratovými klinikami po celém USA. “On stojí každý den před potratovými

klinikami v New Yorku a od roku 1989 se mu jich tam podařilo zavřít asi

polovinu,“ říká spokojeně Halík.

Na odpor velké části veřejnosti proti podobným aktivitám, je Halík zvyklý. “Za

ten rok a tři čtvrtě tady po mně házeli dvakrát vajíčka, jednou po mně hodili

rajče a také jablko,“ usmívá se Halík, kterému nevadí ani odpor církevních

představitelů. “Myslím, že většina lidí se docela normálně bojí postavit se na

ulici. Ono je to přece jenom těžké a nepříjemné. A ti lidé, kteří souhlasí s

potratem, to jsou ti, kteří už víru ztratili. To ani nejsou věřící.“ Pravoslavní

duchovní jsou skutečně zásadně proti potratům, většinou ale naprosto odmítají

formu protestů, kterou volí Halík. Na druhou stranu na internetových stránkách

týdeníku “Světlo“ Matice cyrilometodějské lze najít nad Halíkovými protesty i

takové povzdechy jako: “Kéž by bylo více takových akcí!“

Fakt, že by někdy mohl bez viditelného úspěchu se svou protestní akcí skončit,

si Halík nepřipouští. “Zdravotníci mně říkali,“ začne se Halík pochechtávat, “to

bude hrůza, až sem budou chodit vaše děti a budou tady protestovat, když jich

máte tolik.“ Halík má skutečně velmi početnou rodinu. Jen z kněžského platu živí

manželku a šest dětí. Ale jak sám říká: “Když člověk někouří a nepije, tak to

jde.“

Když dojde řeč na detaily kolem potratů a antikoncepce snaží se Halík

prezentovat zcela jasný postoj. Přesto je na něm vidět, že si není v některých

věcech tak úplně jistý. Jedním dechem říká, že kvůli antikoncepci vymírá Evropa

a osidlují ji islámští imigranti, aby vzápětí přikývnul na přerušovanou soulož

nebo kondomy jako cestu, jak se vyhnout nechtěným početím. Často operuje se

zkazkami typu “jedna paní povídala“, podléhá tradičním “babským“ pověrám a

pavědeckým tezím. Tak je tomu když tvrdí, že při používání antikoncepčních

pilulek dochází k zabíjení oplodněných vájiček nebo že vrozená homosexualita je

“účelová lež“. “Já jsem například od jednoho známého slyšel, že Karel Gott byl

také nejdřív homosexuál a pak se stal normálním. Takže si myslím, že je to

léčitelné,.“ říká vážně kněz.

Stížnosti na to, že by před porodnicí mohl někoho obtěžovat, považuje za

absurdní. “Je to nesmysl,“ nechá se Halík na chvíli vyvést z míry. “Pokud jsem

tady sám, tak pouze zpívám žalmy, a když je nás tu víc, tak rozdáváme letáky,

ale nikomu nic nenutíme.“

Když se Halík loučí, pořád se usmívá a ochotně nabízí texty písniček, které před

porodnicí zpívá. Svým sympatickým vzezřením ze sebe dělá skutečného duchovního

vůdce s ohromně přesvědčivým charismatem, ze kterého až mrazí v zádech. Na závěr

samozřejmě nezapomene srdnatě potřást rukou a dodat: “Pánbůh s vámi.“

Autor: David Povolný, student žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy

univerzity v Brně

Vážený vladyko Simeone! (2.5.2005)

Děkuji Vám, že jste si udělal čas a napsal mi 29.4.2005 milý dopis. Mé modlitby

na Obilném trhu samozřejmě pokračují. Abyste měl detailnější představu o této mé

práci, posílám Vám obratem výpisky ze svých deníků – z počátků své modlitební a

pastorační práce před nemocnicí. Posílám Vám své výpisky okamžitě, a proto s

pravděpodobnými mluvnickými chybami, za které se omlouvám. Zaujme-li Vás forma

mého písemného zpracování, dejte mi prosím vědět.

S pozdravem Kristus vstal z mrtvých Váš

jerej Libor Serafím Halík Brno 2.5.2005

Milý otče Jiří S., nikdy dřív jsem nemohl konat bohoslužby v Brně – ale vždy

kdovíkde (3.5.2005)

Omlouvám se Ti, že jsem nesloužil s Tebou svatou velikonoční Paschu podle nového

stylu v Opavě. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem Ti v pátek předtím zhruba

třikrát telefonoval, ale měl jsi vypnutý mobil. Pak jsem to už vzdal. Řekl jsem

si, že je možná Boží vůlí, abych sloužil velikonoční bohoslužby pro celou svou –

dnes osmičlennou rodinu a brněnské přátele. Byla to jediná příležitost poprvé za

celou dobu, co jsem od r.1995 knězem. Nikdy dřív jsem nemohl konat bohoslužby v

Brně – ale vždy kdovíkde.

Včera jsem dostal dopis od biskupa – kopii Ti posílám. Abych Ti pravdu řekl, moc

se v něm nevyznám. Pro prezidenta Hnutí Pro život ČR jsem včera právě stihl

sepsat příběhy z mé služby u nemocnice. Ono se to nezdá, ale sepisoval jsem to

velmi dlouho. Zatím jsem stihl sepsat jen r.2003. Ten Ti posílám. Prosím, přečti

si ho. Poslal jsem ho včera vladykovi biskupovi. Rok 2004 a současnost r.2005 je

v něčem podobná, v něčem jiná. Abych to stihl sepsat do 11.6.2005 musel by se

stát zázrak. Toto vše považuji za více než dostatečnou pastýřskou činnost. Vždyť

jinak je českomoravskoslezská členská základna v desolátním stavu a pokud

činností tzv. na ulici neprobudíme zájem u někoho z dosavadních nečlenů naší

církve, tak zcela vymře, či ji zcela zastoupí Pravoslavná autokefální církev

Ukrajiny. Není mi ještě 70 let, a proto nemám zájem být jen a pouze pohřební

službou naší církve. Také se nechci stát Ukrajincem nebo Rusem, byť si některých

těchto cizinců velmi vážím a mám mezi nimi i vzácné přátele.

Práce za obnovu opravdové křesťanské víry, která se viditelně navenek nejvíce

projevuje mou modlitební stráží před nemocnicí mě skutečně spaluje. Já nemám

žádný volný čas. Jestli někdo pracuje 8 či 12 hodin denně, tak já si dovoluji

říci, že pro církev nepracuji pouze když fyzicky v noci spím.

Kromě této činnosti sloužím každou neděli svatou liturgii na antiminsu, který

jsi mi od biskupa předal. Koná se v soukromém bytě a účastní se jí v současnosti

pravidelně 12 pravoslavných věřících. Většina jde zároveň k individuální svaté

zpovědi mezi 4 očima, ostatní mezitím zpívají. Kdybych byl fyzicky přítomen v

Opavě, tito věřící by v neděli neměli účast na svatých tajinách. Oni se odmítají

účastnit bohoslužeb jak otce Josefa Fejsaka, tak i otce Kristiána Popescu.

Pokoj a trpělivost Ti přeje jer.Libor Serafím Halík 3.5.2005

23. BRNĚNSKÝ POCHOD PRO ŽIVOT (4.5.2005)

a proti usmrcování dětí v lůně matek se konal v sobotu 14.5.2005. Mše sv. byla v

kostele Nejsv. Srdce Páně na náměstí Republiky v 9.30 v Brně-Husovicích. Poté

následoval modlitební pochod v 10.30.

Vážený vladyko Simeone! (9.5.2005)

Děkuji Vám, že jste si udělal čas, přečetl si mou zpověď o boji proti potratům v

r.2003 a napsal mi 6.5.2005 opět milý dopis.

žený vladyko asi jste byl nepravdivě či polopravdivě od někoho informován o

tom, že prý Žalmy křičím. Na svou obhajobu mohu říci pouze následující. Někdy v

červenci r.2003 jsem se ještě bál Žalmy zpívat. Tehdy jsem je recitoval, někdy

více, někdy méně nahlas. Podle mého momentálního strachu z okolí. Pokud to na

někoho dělalo dojem, že jsem svaté Žalmy nedůstojně křičel, tak ať se zkusí vžít

do stresu, který jsem zde, často zcela sám, zvláště zpočátku prožíval. Ať si

zkusí 2 a více hodin téměř bez přestávky na ulici velkoměsta za normálního

automobilového provozu a za rachotu elektrických sekaček trávy z parku recitovat

srozumitelně Žalmy. Býval jsem zcela vychraptělý a mé hlasivky už toho měly

dost. Avšak ode dne, kdy jsem specielně prosil Bohorodici o pomoc s mým

vyčerpaným hlasem, Žalmy pouze zpívám tím zpěvným hlasem jako při svaté liturgii

a hlasivky mi vydrží.

Vážený vladyko, děkuji Vám, že se mi nabízíte, že když Vám pošlu zkráceninu své

zpovědi na 4 či 5 stránek, že ji odešlete do pravoslavného kalendáře. Pokusím

se vybrat to nejzajímavější. Doufám, že to stihnu do konce června. Nyní se

pokouším spisovat svou zpověď z prvních měsíců roku 2005. Stihl jsem zatím jen

únor 2005. Proto Vám ho s radostí k přečtení posílám. Brno 9.5.2005

Novou starostkou Brna–střed se stala Dagmar Hrubá (10.5.2005)

Vydáno dne 10. 05. 2005 (96 přečtení)

http://stisk.fss.muni.cz/view.php?cisloclanku=2005051010

Mimořádné zasedání zastupitelstva největší brněnské části, které proběhlo minulé

úterý, přineslo změnu ve vedení radnice. Dosavadního starostu Josefa Kameníčka

(ODS), který ze zdravotních důvodů rezignoval, nahradila ve funkci jeho

stranická kolegyně Dagmar Hrubá.

Brno – Zpráva o Kameníčkově rezignaci se objevila v tisku již před měsícem,

většina ze 44 přítomných zastupitelů tak měla ve své volbě již předem jasno.

Zasedání, které trvalo téměř dvě hodiny, se tedy obešlo bez větších rozepří.

Jediný problematický okamžik nastal ve chvíli, kdy se rozhodovalo o způsobu

volby Kameníčkova nástupce. Otázka, zda se bude volit tajně vhozením hlasovacího

lístku se jménem kandidáta do urny nebo veřejně, byla vyřešena hlasováním.

Ačkoliv hlavně sociální demokraté prosazovali volbu tajnou, návrh neprošel a

starostka byla volena zvednutím ruky. Od celkově přítomných 44 zastupitelů

obdržela bývalá ředitelka krajské hygienické stanice 32 hlasů. 11 zastupitelů z

řad komunistů a zelených se hlasování zdrželo.

“ Nebylo to pro mě lehké rozhodnutí, bude to obrovská změna v mém životě,“

uvedl Kameníček ke své rezignaci. Poté poděkoval všem svým kolegům za hezké

vztahy, které s nimi po celou dobu jeho působení měl. Oplátkou mu bylo děkování

a pochvalná slova na jeho adresu. Někteří zastupitelé připojili i věcné dary a

květiny, František Urbanec (ODS) pozvání na ryby. Působení na radnici ale tímto

pro Kameníčka nekončí. Po své rezignaci na starostu byl totiž zvolen na uvolněné

místo radního, které opustila Hrubá.

Nová starostka uvedla, že by chtěla pokračovat v práci započaté Kameníčkem a

hodlá “rozjetou káru dotáhnout až do voleb.“ Výrazné změny Hrubá nepředpokládá.

“Větší pozornost bych ovšem chtěla věnovat kultuře. Tím ale nemyslím počet

divadel a kin, ale budování kulturního národu,“ řekla.

Zvolením Hrubé starostkou se tak stala největší část Brna unikátem, vedení

radnice se totiž dostalo čistě do ženských rukou. Funkci prvního místostarosty

totiž zastává Marie Stehlíková (KDU-ČSL), místostarostkou je Vlasta Svobodová

(ODS).

Manželka kojí i nemluvňátko jedné svobodné matky, která se rozhodla nejít na

umělý potrat. (19.5.2005)

Vážený vladyko Simeone! Chtěl bych se Vám omluvit, že se nebudu moci zúčastnit

Vaší archijerejské liturgie v Mikulčicích v sobotu 21.5.2005. Kromě našich 6

dětí, k nám v současnosti totiž přibylo nemluvňátko jedné svobodné matky, která

se rozhodla nejít na umělý potrat. Protože však fyzický otec dítěte nemá žádný

zájem o svého syna Michala, tak se tato maminka tento týden psychicky zhroutila.

Je v nemocnici a nemůže své dítě vůbec kojit. Takže moje manželka nyní kojí

nejen naši Verunku, ale i jejího Michálka. U nás doma je proto větší frmol.

Vždyť náš Jakoubek má teprve 2 roky a 4 měsíce. Naše Verunka má 4 měsíce. Děkuji

Vám za pochopení.

Současně Vám zasílám k pročtení další příběhy z mé modlitební stráže před

nemocnicí. Jsou z ledna, února a března roku 2004. Snad Vás potěší. Brno

19.5.2005.

Eparchiální duchovní soud přijímá žalobu biskupa Simeona za oprávněnou

(2005-květen)

a zahajuje proti prot. Jozef Fejsákovi, jer. Janu Baudišovi a panu Markovi

Novotnému soudní řízení.

Počátkem června 2005 biskup Simeon zakázal obviněným duchovním prot. Jozef

Fejsákovi a jer. Janu Baudišovi výkon bohoslužeb. (V současnosti – v lednu 2006,

pokud jsem dobře informován, tito duchovní bohoslužby vykonávají.)

Slibované příběhy z Obilního trhu zasílám brněnskému katolickému biskupu

Cikrlemu (23.5.2005)

Vážený římskokatolický biskupe Vojtěchu! Posílám Vám to, co jsem Vám v sobotu

21.5.2005 ve 14.00 slíbil. Své zážitky z modlitební stráže před nemocnicí v Brně

na Obilném trhu (z ledna 2003-března 2004). Zaujme-li Vás to, nebo budete-li mít

zájem znát další události, prosím ozvěte se mi na mobil:721211477, e-mail:

libor.halik@centrum.cz, adresu Mgr.Libor Serafím Halík PhD. Přeji Vám vše dobré.

V Brně 23.5.2005 na Mezinárodní den ztracených dětí

Co napsal Míla Pletánek, modlící se před potratárnou v Praze o tiskovém

prohlášení českomoravských pravoslavných biskupů (26.5.2005)

Ty příběhy, cos mi poslal (deník r.2003-březen 2004) jsou motivující, díky za

ně. Míla 26.5.2005

Bůh požehnal a řekl množte se a naplnte zemi.

A my křestané jsme podle mého názoru začali obcházet část Humane vitae

"Přirozené plánování rodičovství". Udělali jsme to ze sobectví, pro pohodlí, pro

kariéru ve jménu modly zvané konzum. Podle mě má přirozené plánování rodičovství

své opodstatnění pouze v případech ohrožení života jako jsou války, hladomory a

opravdové zdravotní problémy, kdy je přímo ohrožen život ženy, i když si myslím

,že je správnější za své děti položit život tak jako to dělali naši předkové.

Vrátím-li se k spět k přirozenému plánování rodičovství musím přiznat, že je

pravdou, že do lidské duše běžný člověk nevidí, a že nemáme právo někoho soudit.

Osobně mohu však říci, co lze číst mezi řádky statistických čísel - ty hovoří

jasnou řečí: pouze deset procent katolíků je pravověrných. Zde je možné si

položit otázku, co to je pravověrnost? Je to dodržování morálního kodexu

stanoveného v katechismu a neustupovat od toho ani vpravo ani vlevo a to i přes

to, když hřeším. Ústupky totiž vedou k sebezničení. Uvedu příklad: Budu li

onanovat, mám právo si nějak zdůvodňovat, že tělo a hormony to potřebují? Nebo

je čestnější si přiznat, že je to hřích a bojovat s tím svatou zpovědí? Jako

protijed proti pokušiteli nám slouží svaté přijímání a nejnebezpečnější zbraní

proti pokušiteli je růženec a půst. Výsledek ústupků? Důchodový problém, hrozba

islamizace Evropy, ve Francii se v některých oblastech v kostele neklečí, chybí

kříž, nesmí se zpívat Mariánské písně. A u nás? Nešvár podávání svátosti bez

patény, oltáře s lurdskou jeskyní jsou prý poplatné době - proto by se měli

odstranit atd.! Dveře zlu jsou otevřené. Již delší dobu jimi proniká kouř a

začíná to smrdět sírou. Je to jen začátek po tom přijde legalizace

homosexuálních svazků, svěcení žen, zrušení celibátu, atd. To je cíl zednářů a

modernistů - užitečných idiotů (viz R.Malý: Humanisté nebo satanisté) skrytých

uvnitř církve. Poznáte je po ovoci. Stačí si poslechnout, jaké stanovisko mají

vůči těm co brání maličké. Činí-li tak ze zbabělosti, musí se jim připomenout,

že zbabělci se do království nebeského nedostanou.

Hanebné spolčení

Březnové číslo Monitoru přineslo prohlášení Pravoslavných biskupů Čech a Moravy

ze dne 9.2.2005, kde tato církev odsuzuje potraty, ale ty ze sociálních důvodů

toleruje.

Cituji: “Bylo by však velkým omylem vybrat si z mnoha hříchů, kterým lidé dnes

podléhají a které jsou velmi rozšířeny pouze jeden (například praktikování

homosexuálních svazků) a nemluvit o mnoha dalších, které jsou dnes ve

společnosti a dokonce někdy i v církvi pokládány za přijatelné. Zde musíme

mluvit o velmi rozšířeném sobectví a individualismu a nepamatování na Boha,

zrovna tak jako o rozšířené praxi mimomanželských styků, manželské nevěře,

rozvodech a o častých potratech, které nemají ani zdravotní a ani sociální

odůvodnění.“

Copak neví nic biskupové této církve o sociální podpoře? Tu máme jednu z

nejlepších v Evropě. (Podle Katolického týdeníku 35/24-30 ze srpna 2004 vymírá

Evropa na blahobyt!) Podíváme-li se kolik zplodil za svůj život dětí pravoslavný

věřící (jejich kněze nevyjímaje) naskýtá se otázka: Chtěli si takto zdůvodnit

před Bohem, že mají v průměru dvě děti? Co udělali těm ostatním? Používají

hormonální antikoncepci a nutí své ženy i tímto způsobem k potratu? Vyhýbají se

početí? Že by byli všichni neplodní? (To se týká i nás katolických věřících)

Mají zdravotní problémy? Jejich tolerance k potratům mi připomíná krále Anglie.

Když ho církev odmítla rozvést, založil si vlastní církev a dnes místo popravy

Moora chtějí setnout hlavu svému pravoslavnému knězi Liboru Halíkovi, který se

jako jediný postavil proti zlu potratů. K tomu aby ho zdiskreditovali táhnuli

jho s nevěrci a použili jejich média k tomuto zrůdnému spolčení s nimi. Jako by

zapomněli, že je psáno v Písmu Svatém neházejte perly sviním, nebot to otočí a

zašlapou perly do bláta. Až zase bude chtít příště někdo něco sdělit mediím, měl

by si vzpomenout na to, jak zesměšnují křesťany za naše peníze v tisku ve filmu

(např. Big Ben naivní kněz myslící jenom na peníze, Kamenák 1 Skryté hlasy,

Hříšnice atd.) To je jen několik protikřesťanských filmů zachycených v mém

podvědomí během několika dní v rozmezí 23.5. 05. Až zase budou chtít potpořit

nějakou peticí televizní zpravodajci vzpomeňte si na to.

J.M.Pletánek

Přestupkové komisi Mgr. Valerii Nemehové (30.5.2005)

předsedkyni komise k projednávání přestupků městské části Brno-střed,

Dominikánská ul. č.2, Brno 601 69

Omlouvám se, že se dne 30.5.2005 v 15.00 z rodinných důvodů nemohu dostavit ke

komisi k projednávání přestupků městské části Brno – střed do budovy Měnínská 4,

3. poschodí vpravo, oddělení přestupkové komise, dveře č. 310. Děkuji za

pochopení. V Brně 29.5.2005. Mgr. Libor Halík PhD.

Biskup chce v pravoslavném tisku zveřejnit mé svědectví z boje proti umělým

potratům a zakazuje mým odpůrcům konat bohoslužby (6.5.2005)

Časový sled událostí:

Usnesením zasedání eparchiální rady ze dne 25. ledna 2005 se mě moji protivníci

rozhodli odstranit.

Avšak na zasedání biskupa Simeona a eparchiální rady 22. února 2005 byl nečekaně

odvolán prot. Prof. ThDr. Pavel Aleš z funkce ředitele úřadu eparchiální rady,

Proti tomu viditelně protestují od 26. února 2005 prot. Pavel Aleš, prot. Jozef

Fejsák, jer. Jan Baudiš a bratr Marek Novotný.

8. dubna 2005 proti prot. Jozef Fejsákovi, jer. Janu Baudišovi a panu Markovi

Novotnému – třem členům eparchiální rady – podává biskup Simeon žalobu k

eparchiálnímu duchovnímu soudu, neboť se dopustili porušení 18. pravidla

čtvrtého všeobecného sněmu (tj. provinili se sestavením “zločinné tlupy“,

“zločinem“ a strojením úkladů svému biskupovi). Biskup Simeon se opíral o 18.

kánon IV. všeobecného sněmu: "Příprava zločinu, sestavení zločinné tlupy a

zločin sám jsou zcela zapovězeny světskými zákony. Tím více musí být jim bráněno

církví, aby jich nebylo. Bude-li prokázáno, že některé osoby stavu duchovního

nebo mnišského se vzájemně zavazují přísahou nebo sestavují tlupy nebo strojí

úklady proti biskupům, nebo proti svým spoluduchovním, buďtež zbaveni svých

hodností."

V květnu 2005 eparchiální duchovní soud přijímá žalobu biskupa Simeona za

oprávněnou a zahajuje proti prot. Jozef Fejsákovi, jer. Janu Baudišovi a panu

Markovi Novotnému soudní řízení.

Počátkem června 2005 biskup Simeon zakázal obviněným duchovním prot. Jozef

Fejsákovi a jer. Janu Baudišovi výkon bohoslužeb. (Od ledna 2006, či ještě

dříve, tito duchovní opět bohoslužby vykonávají.)

-----------------------------------

Vážený vladyko Simeone! Dne 6.5.2005 jste mě prosil, abych Vám poslal zkráceninu

svých svědectví z boje proti umělým potratům. Chtěl jste 5 stránek pro

pravoslavný kalendář. Napsal jste, že byste ji poslal do redakce otci Hausarovi.

Tímto Vám zkráceninu posílám.

Srdečně Vás zdraví jer.Mgr.Libor Serafím Halík PhD. V Brně dne 14.6.2005

Italské referendum o umělém oplodnění (7.6.2005)

Papežův italský spor zpět ... 9

Mladá fronta DNES 7.6.2005 str. 6 JAN JANDOUREK (bývalý katolický kněz)

Názory

Papež Benedikt XVI.

vstoupil poprvé do italských záleitostí, a to hned ve velmi ožehavé otázce.

Italové se totiž mají v referendu vyjádřit k zákonu o umělém oplodnění a papež

svým vystoupením vyvolal na italské politické scéně pobouření. Podpořil italské

biskupy, kteří vyzývají k bojkotu referenda. Oč v tomto sporu jde?

Dosavadní italský zákon je velmi striktní. Omezuje počet vajíček, která mohou

být uměle oplodněna, brání výzkumu lidských embryí a dárcovství spermií a

vajíček. Italská společnost je v názoru na tento zákon rozdělena a mnoho lidí

ádá jeho liberalizaci.

ijeme ve světě, kde u nelze udělat přesnou hranici mezi politikou a dalími

oblastmi, v tomto případě bioetikou, take odpověď na otázku, zda má pape právo

na politický zásah, je mnohem jednoduí.

Benedikt XVI. se vyjádřil s typickou vatikánskou opatrností. Nevyzval přímo k

bojkotu, ale řekl veřejně italským biskupům, že je jim blízko slovem i

modlitbou. Protože veřejnost biskupský názor zná, je to postoj jasný.

(L:předseda ital.biskup.konference Ruiny bojoval nejvíc proti zabíjení

um.oplodněním-dle radia Vatikán či Proglas) V této konkrétní záleitosti je třeba

říci, že když papež mluví do italských věcí, je to něco jiného, než kdyby se

vyjádřil k politickým záleitostem Nizozemska nebo Francie. Papež je totiž jako

biskup Říma a primas Itálie přinejmením z církevního hlediska také italským

biskupem a jako takový si můe říkat, co chce. Není to o nic méně čisté, ne kdy

například zahraniční politik přijede podpořit sesterskou stranu v její volební

kampani. Navíc byl a do sjednocení poloostrova po staletí hlavou jednoho z

italských států, take otázka Co na to řekne pape? tu musí napadnout i bytostného

pohana.

Jiný problém je, zda by nebylo lepí vyzvat katolíky, aby se referenda zúčastnili

a hlasovali proti. Účast v referendu je vak dobrovolná a toto hlasování vyvolali

stoupenci změny. Neúčast na hlasování a jeho případná neplatnost kvůli nízké

účasti je jen jinou formou vyjádření politického a etického názoru. Není to

nedemokratické, jak soudí někteří politici, kteří ostatně sami někdy hlasují

tak, e opustí parlament.

A už vůbec něco jiného je, nakolik stoupenci ano i ne přesně rozumějí položené

otázce. Ale to je problém každého referenda.

Když papež mluví do italských věcí, je to něco jiného, než kdyby se vyjádřil k

politickým záležitostem Nizozemska nebo Francie. Papež je totiž také italským

biskupem a jako takový si může říkat, co chce.

13.6.2005 str. 6

Papež se zapojil do referenda v Itálii zpět ... 4

Radim Klekner

ze zahraničí

2005-06-13 Řím - Italové rozhodují v referendu o zákonu, který omezuje pravidla

umělého oplodnění.

Volební místnosti se otevřely včera ráno. Uzavřou se dnes (13.6.2005) odpoledne.

Zákon přijatý před dvěma lety v Itálii je nejpřísnějí v Evropě. Legislativa

přijatá v roce 2003 pravicovým kabinetem premiéra Silvia Berlusconiho, je jednou

z nejpřísnějích v Evropě. Neumožňuje umělé oplodnění dárcovskými vajíčky či

spermiemi, tedy buňkami od lidí mimo právě oplodňované manželství. Dovoluje

oplodnit jen 3 vajíčka, která se musí ihned vpravit do těla ženy, zmrazení

embryí je zakázáno.

Zákon vyvolal v Itálii nejostřejí debatu od 70. let, kdy byly povoleny potraty.

Zapojil se do ní i papež Benedikt XVI. se postavil za zákon. Uvedl, že brání

život a vyzval k bojkotu referenda .

Výsledek referenda bude platný, pokud bude hlasovat aspoň polovina voličů.

Ministryně pro rovnost příleitostí Stefania Prestigiacomová vyzvala k hlasování

a upozornila: Zákon je útokem na práva žen.

Součástí referenda je i otázka pokusů s embryi. Voliči dále budou moci zrušit

zákaz dárcovství vajíček a spermatu (dnes se takové dárcovství trestá finanční

pokutou ve výši 600 000 eur), omezení počtu vajíček, která mohou být uměle

oplodněna, či zmrazení spermatu. Nicméně pokud k urnám nepřijde přes 50 procent

voličů, bude hlasování neplatné. (L. později: Přišlo pokud si dobře pamatuji,

jen 26% voličů. Díky Bože.)

Podle včerejích zpráv se Italové do hlasovacích místností nehrnuli. Během

prvních čtyř hodin odvolilo jen zhruba pět procent lidí. Komentátoři přitom

upozorňovali, že pokud by mělo mít referendum šanci, mělo do včerejška odvolit

alespoň 35 procent Italů.

***

Obsah italského referenda

Voliči mají říci ano či ne na čtyři otázky (redakčně zkráceno)

1. Mají být povoleny výzkumy s lidskými embryi? (jedná se o 30 000 embryí

zmrazených před zavedením zákona)

2. Má být zrušen zákaz na zmrazování spermatu a vajíček a limit na počet

oplodněných vajíček?

3. Má být ze zákona odstraněna formulace, která přiznává embryím lidská práva?

(Tato formulace podle liberálních kritiků podkopává práva žen.)

4. Má být zruen zákon o dárcovství spermatu a vajíček?

PRVNÍ DVA MĚSÍCE BENEDIKTA XVI. Řím/Praha

13.6.2005

Když 19. dubna přebíral po Janu Pavlu II. papežský úřad, snažil se Benedikt XVI.

relativizovat fakt, že v čele katolické církve stanul muž, jen v uplynulých dvou

desetiletích osobně formuloval nejostřejí encykliky Svatého stolce. Hovořil o

potřebě dialogu s ostatními věroukami a odkazy na dogmata, která jako dlouholetý

předseda Kongregace pro otázky víry hlásal, dovedně schovával mezi řádky svých

veřejných vystoupení.

Minulý týden se ostře pustil do manželských svazků mezi osobami stejného pohlaví

a napadl používání kondomů. Odsoudil ty, kteří "lidskou svobodu zaměňují s

vyhledáváním tělesných požitků" a odmítl "společností rychle se šířící

světonázor, podle kterého nic není definitivní". A hlavně - osobně se zapojil do

kampaně, kterou v Itálii před včerejím referendem o zrušení zákona

znesnadňujícího umělé oplodnění spustila katolická církev.

Napříč politickým spektrem

Od roku 1981, kdy se Svatý stolec pokusil s pomocí referenda v zemi znovu

prosadit zákaz umělého přerušení těhotenství, nebyl Apeninský poloostrov tak

rozdělen, jako dnes. Ostřejí názorové střety zažili Italové snad jen v roce

1974, kdy jiné lidové hlasování podpořilo zákon povolující rozvody, přijatý o

čtyři roky dříve.

"Jste povinni sdělit věřícím, jak se mají v nadcházejícím referendu vyjádřit.

Katolická církev hájí posvátný charakter lidského ivota i roli, kterou ve

společnosti hraje rodina," citovala agentura AFP slova, se kterými se papež

obrátil na italské biskupy 1. června. Pokud bude větina italských voličů

hlasování bojkotovat, jak si to přeje papež a biskupové, zůstane v platnosti

nejrestriktivnějí zákonná norma na poli asistovaného oplodnění, jaká dnes

existuje v Evropě. (Později: Stalo se. Bohu díky, v Itálii zůstává v platnosti

nejrestriktivnějí zákonná norma na poli asistovaného oplodnění, jaká dnes

existuje v Evropě.)

Zákon přijatý v roce 2003 zakazuje dárcovství vajíček a spermatu a omezuje na

tři počet vajíček, která mohou být oplodněna při jednom pokusu. Itálie má přitom

jednu z nejniích porodností na světě a řada párů dnes jezdí za účelem umělého

oplodnění do zahraničí.

Politické spektrum v zemi je rozděleno obdobně jako při plebiscitech

organizovaných v časech, kdy katolická církev mohla na voliče vykonávat

bezprostřední nátlak pomocí Křesanskodemokratické strany. Ta ztratila svůj vliv

po korupčních skandálech z počátku devadesátých let.

Berlusconi nehlasoval

Pravicový premiér Silvio Berlusconi se referendum rozhodl ignorovat, na rozdíl

od své manželky Veroniky, která ho podpořila. Vůdce levicové opozice, bývalý šéf

Evropské komise, katolík Romano Prodi hlasoval, podle všeho ale pro zachování

stávajícího zákona.

Volební místnosti se uzavírají až dnes, očekává se ale, že katolická církev bude

ve své kampani slavit úspěch.

To, jak papež mínil svá slova o smíření s jinověrci a zástupci odlišných

názorových proudů v katolické církvi, bude moci Benedikt XVI. dokázat také 25.

července.

Na lodi plavící se po řece Svatého Vavřince, která tvoří část hranice mezi USA a

Kanadou, má být toho dne uvedeno do kněského stavu devět katoliček ze Severní

Ameriky. Vysvětit je mají jiné dvě zástupkyně něžného pohlaví, které papež v

roce 2002, tehdy ještě jako kardinál Joseph Ratzinger, vyobcoval z církve po

podobném obřadu svěcení ženských kněí, jenž se uskutečnil na Dunaji.

Již 2. července má být na řece Rhoně vysvěcena na kněze šestapadesátiletá

Francouzka Genevieve Beneyová.

Svatý stolec svěcení ženských kněží odmítá s poukazem na skutečnost, že mezi

dvanácti apoštoly, které si vybral Ježíš Kristus, byli pouze muži.

Foto popis| Papež Benedikt XVI. Hlásal při své inauguraci smíření s jinověrci,

ve věcech církevních dogmat, a již se jedná o umělé oplodnění, potraty či

homosexuální svazky, ale nehodlá nikomu ustupovat.

Foto autor| Foto: Reuters

O autorovi| Radim Klekner, www.ihned.cz/klekner

Když vrah uvidí svou oběť, třeba se zastydí (24.6.2005)

Svědectví Miloslava Pletánka, když se modlí před nemocnicí u Apolináře v Praze:

Na velikonoce 2005 umírá svatý otec. Biskupové vyhlašují, aby se katolíci

postili za volbu nového papeže. Mám silnou motivaci, 3 dny se postím bez jídla a

vody. Snad jako trest, že se mi půst tentokrát zdařil a ne jako některé středy a

pátky, kdy jsem ho nevydržel do konce, máme úraz v rodině. Osobně mě to

nepřekvapuje. Od doby, co se modlím u nemocnice jsem zažil doma mnoho podobných

útoků. Do té doby, co jsem ,,Tasemníkovi,, neškodil, nechával mě na pokoji.

Podle statistik mají ženy v České republice ve věku 30-34 let nejvíce umělých

potratů. Tyto matky mají jedno nebo dvě malé děti. Jsou unavené z péče o malé

dítě a ospalé. Proto obvykle nemají zájem o sex. Otec dítěte chce už mít “klid“.

Nechce další nemluvňátko a ještě frigidnější (chladnější) manželku. Ve

skutečnosti chce mít manžel ženu připravenou pro sebe. Muži tohoto typu

vymysleli rčení, že manželství je legalizovaná prostituce. Okolí je v tom

utvrzuje. Společně nutí matku k potratu. Tyto lidi je třeba seznámit s důsledky

toho, co činí. Proto se od července 2005 budeme modlit s plakáty vyrobenými z

fotografií dětí zabitých při interrupci. My nesoudíme ani netrestáme lidi, kteří

zabili své dítě - ani ty, kteří to jdou udělat. My je pravdivě informujeme o

tom, co udělali nebo o tom, co chtějí udělat. Děláme osvětovou práci za současné

lékaře, kteří nenabízí žádnou alternativu kromě zabití. Jak říká pravoslavný

kněz Libor Serafím Halík: “Chceme, aby viník uviděl svou oběť. Aby se zastyděl,

zhnusil sám sobě a přestal vraždit. Naše modlitby jsou návodem k nadpřirozené

lítosti. Vrahovi mají připomenout, že nebude muset za svůj zlý čin navěky trpět

v pekelné mučírně, bude-li od této chvíle děkovat Bohu za Syna Božího Ježíše

Krista, který trpěl na Zemi místo něj. Jen tehdy má naději, že mu Bůh odpustí

věčný trest.“

Dnes je 21.6.2005. Modlí se s námi po druhé nový bratr Martin. Je to

ministrant. On si z tohoto setkání poznamenal: “Oslovil nás primář Hájek. Říkal

nám, že za modlení musíme určitě dostávat od poslance Karase peníze. Jinak

bychom se tady nemohli vydržet modlit tak dlouho (10 měsíců každý pracovní den).

Míla mu předává okopírované informace z katechizmu o tom, co říká naše

Katolická církev na účast katolíků při potratech na str. 556, zvláště pak článek

2272. Nechceme ho zatracovat. Jenom doufáme, že ho Bůh časem obrátí. Tehdy bude

činit pokání tak jako jeho statečná kolegyně z genetiky. Primář se s námi

laskavě loučí. Opakuje, že naše úsilí v ničem nepomůže. Že lidé buď budou chtít

mít děti, nebo nebudou. Že je to jejich osobní rozhodnutí a ne naše zásluha. Že

stejně nikomu nemůžou zakázat, pokud budou chtít podstoupit umělé přerušení

těhotenství. Míla a teta Růženka mu říkají, že my nemůžeme změnit jejich

rozhodnutí, ale Bůh ano. Odchází a my pokračujeme v modlitbě. Ten den žehnáme

několika sprostým jedincům. Babička Růženka rozdala desítky letáčků, na kterých

je i nabídka pomoci matkám v tísni. Přesto jsou dny, kdy se nepodaří rozdat

žádný informační leták.“

24.6.2005 mě malá Petra budí před pátou hodinou ranní. Chce se mnou jet k

Apolináři. Beru ji s sebou. Po půl šesté sedáme do auta. Jako každý pracovní den

jedu 30 km do Prahy na mši svatou. Po ní říkám zdejšímu ministrantovi, že by

měli v kostele svatého Ignáce používat paténu. Jsou zde Jezuité - strážci víry.

Přibíráme do auta babičku Růženku. U Apolináře jsme před sedmou. Po chvíli se k

naší modlitbě připojuje na jeden desátek paní primářka z genetiky, po ní

přichází matematik Marián a babička - matka šesti dětí. Dnes je den, kdy se tu

průběžně vystřídá pět lidí. Zdejší onkolog se s námi dává do přátelského

rozhovoru. I když chodí každý den kolem nás do zaměstnání, je to poprvé, co nás

za 10 měsíců oslovuje. Odpovídám mu výše zmíněnými důvody, které nás vedou k

modlitbě. Říkám i to, že si vážíme práce lékařů. My nebojujeme s lidmi, my

bojujeme se zlem. Poté odchází a obě babičky si klekají na chodník. Modlí se v

kleče. Tak jak to dělali naši předkové po staletí. Kolemjdoucí se na nás dívají

jako na blázny. Nicméně i takto babička Růženka rozdává letáčky. Říkám si: “No a

co. Vždyť je to stejně jedno. Jestli se tu klečí, nebo stojí, i tak nás tu

někteří za blázny považují.“ Po skončení modliteb mě s dcerou zve Marián na čaj

k nim do matematického ústavu. Domů se dostáváme až po desáté hodině (jindy

přijíždím k snídani). Ještě dopoledne jedeme s našimi třemi dětmi (čtvrté se má

narodit za měsíc) na třešně. Jinak chodíme často na několika hodinové procházky

do přírody. Taky doma pracujeme na zeleninové zahrádce. Staráme se o domácí

zvířata. Nedávno se děti naučily dojit kozy. Občas si jdeme zalézt po skalách v

Českém krasu. Jindy se snažím vyprat a uvařit, aby si těhotná žena odpočinula.

Někdy únavou dopoledne usnu. Odpoledne chodím do zaměstnání. Spát se dostanu až

kolem půlnoci, kdy se vracím z práce domů. (Vždy se těším na sobotu, kdy se

pořádně prospím.) Usínám s myšlenkou na “blázny“ pro Krista, kteří ve čtvrtém

století zachránili Evropu před barbarizací. Říkám si, že tato nová válka snad

nebude vedena zbraněmi, ale porodností a statečností žen (poznámka: podobně

mluvili fašisti, kteří zneužili pravdu, aby měli hodně lidí, kteří nahradí padlé

vojáky). Ty díky pokroku v lékařské vědě neumírají z důvodů, kvůli kterým

umíraly kdysi. Jak píše pomocný biskup Andreas Laun v KT 35/24-30.8.2004 ve

článku “Evropa umírá na blahobyt“: “Muslimové směřují k většinovému postavení,

tedy i k politické moci. Proti tomu je jediný prostředek: křesťané musejí mít

děti, hodně dětí, víc než muslimové.…vlažní, lhostejní křesťané ohrožují Evropu.

Přenechali moc liberálům a ateistům. Ti pak naplánovali a spustili proces

umírání Evropy na blahobyt. Zejména katolíci se musí probudit a dát Evropě, co

potřebuje…Potřebujeme děti. Že mají ženy právo o tom rozhodnout? Když hoří, je

na místě mluvit o právu odjet si na výlet? Vždyť je za pět minut dvanáct, ne-li

později, stojíme před jedinou volbou: buď se změnit, anebo vymřít.“ Nedávno jsem

slyšel v televizi vyvolávat muezína k modlitbě na Starém Městě Pražském. Jelikož

porodnost v České republice činí 1,18 dítěte na 1 ženu v plodném věku, ale

muslimka porodí za život v Evropě v průměru 5-8 dětí(dokáže ji předat víru

mešity jsou plné mladých lidí na rozdíl od křesťanských kostelů) znamená to, že

pokud se bílí Evropané nerozmnoží, vymřou. Ještě před r. 1980 bylo v Evropě 16

milionů muslimů. Dnes jich zde žije 35 milionů. Pokud politici, masmédia a

školství nezačnou podporovat vícedětné rodiny, budou jednou morálně odsouzeni z

vlastizrady společně s potratáři, kteří se na genocidě národa podílejí a

zaprodávají tak naši vlast jiným kulturám.

Pořád si myslíte, že brány pekel církev nepřemohou? Historik Radomír Malý v

Církevních dějinách na str. 77 říká: “Zánik asijských a afrických křesťanských

obcí je nám poučením v tom, že si nemůžeme vykládat Kristova slova o trvání

církve až do jeho druhého příchodu a o tom, že ji brány pekel nepřemohou

nesprávně. Církev Kristova nepochybně bude na zemi působit až do konce světa,

ale Pán Ježíš neslíbil, že tomu tak bude v severní Africe, v Evropě nebo v

České republice. Nikde není řečeno, že církev ve střední Evropě nemůže potkat

osud kdysi kvetoucích křesťanských obcí v severní Africe a na blízkém východě.“

Hlavní roli v tomto “boji“ sehrají křesťanští muži a ženy. Ti musí být stateční

tak jako byli stateční Mordochaj a královna Ester, aby zabránili vyhlazení

křesťanů v Evropě.

TV Nova, pořad Kotel (poslední) s MUDr.Radimem Uzlem (1.7.2005)

Dopňující informace: Hlavní postavou je zde gynekolog MUDr.Radim Uzel (U), který

propaguje sex kdekoli, kdykoli a s kýmkoli. Je hlavním istruktorem sexuální

výchovy ve školách České republiky. Školám byly distribuovány jeho pornografické

videokazety.

1.7.2005 v 21.40

Michaela Jílková (J), moderátorka: Milí občané, jsou témata, která část

společnosti provokují a dráždí jako červený hadr býka. Jejich nositelem je i

lékař, kterému někteří přezdívají "ďábel v bílém plášti". Bude dnes usmažen?

Dobrý večer v Kotli. Dámy a pánové, náš nejznámější, ale také nejkontroverznější

sexuolog doktor Radim Uzel. Dobrý večer.

U: Dobrý večer.

J: A já poprosím o první dotaz. Prosím.

Lékařka: Dobrý večer, pane doktore.

U: Dobrý večer.

Lékařka: Já se musím přiznat, vy jste pro mě takovým záhadným mužem dvou tváří.

Já si kladu otázku, do jaké míry jste ještě pořád lékař a do jaké míry už jste

pouze mediální hvězda. Já si vzpomínám na vaše přednášky na filozofické fakultě,

kdy jste razil takový trošičku pro mě názor, že co je dvěma či více lidem

příjemné, je dovolené, eventuelně, že sexuologie se zabývá sexem a nikoli

láskou, že to je pro psychology. Já jsem s vámi tehdy nesouhlasila a já bych se

vás chtěla zeptat, do jaké míry se toto ztotožňuje s lékařskou etikou a s tím,

že já vnímám tedy to, že jako lékaři bychom měli být zodpovědní také za

budoucnost mladé generace, aby byli lepší, šťastnější a že sex není jenom styk

dvou orgánů, ale že jde také o možnost početí nového života, spojení dvou

rodových linií životů. Jak se na toto díváte?

J: Ano, tak ten dotaz je jasný.

U: Máte naprostou pravdu.

J: Pojďte k nám blíž, pane doktore, vy se nás snad bojíte, nás žen?

U: Nebojím.

J: Že vy byste se bál žen, pane doktore?

U: Paní Jílková, já čtyřicet let pracuji jako gynekolog a porodník, takže v

dámské společnosti se cítím jako ryba ve vodě. Samozřejmě, lékařská sexuologie

je medicínský obor, který je vlastně nadstavbou nad gynekologií a porodnictvím a

nad psychiatrií, čili vlastně integruje všechny tyhle ty součásti. My jsme si té

zodpovědnosti samozřejmě plně vědomi. Zodpovědnost za novou generaci

pochopitelně také. Světová zdravotnická organizace tomu říká sexuální a

reprodukční zdraví populace.

J: Ano, ale pane doktore, zde občanka se ptala na to, víte, zda vy nejste

propagátorem opravdu jenom jaksi toho kontaktu mezi mužem a ženou, jenom co se

týče té tělesné schránky, zda, prosím, také nezapomínáte, že je důležitý lidský

cit, láska, že jsme lidé, víte, že nejsme zvířata.

U: Ano. Je to naprosto správné. Právě proto ta sexuologie je vlastně nadstavbou

nad gynekologií a nad psychiatrií. Já jsem původním povoláním gynekolog a

porodník a pochopitelně také tu psychickou stránku té sexuality musíme

integrovat. Svědčí o tom naše spolupráce s klinickými psychology, s psychiatry,

je to vlastně komplexní medicínská starost. Víc k tomu tedy nemohu říct.

Lékařka: Když to říkáte takto, protože se zdá, že i váš, že i vy jste učinil

vývoj kupředu teda, což vám velice chválím, protože před lety to tak rozhodně

nebylo.

U: Záleží na tom, kde ke komu hovoříte. Pokud hovořím k mládeži sexuální

výchovu, tak je to něco jiného, než když hovořím k lékařům o metodách umělého

oplodnění, že ano. Něco je technická stránka, něco je stránka psychická,

důležité je to integrovat dohromady. O tom není sporu.

J: Tak, prosím. Další dotaz prosím.

(P) Prezident Hnutí Pro život ČR Radim Ucháč: Dobrý den. Já bych se rád zeptal,

vám už táhne skoro sedmdesát let, zhruba.

U: Kolik?

P: Sedmdesát vám táhne. Nebo pletu se?

U: No, to ještě, do té sedmdesátky ještě mám chvíli čas.

P: Tak dva tři čtyři pět let? No, já se chtěl spíš zeptat, jestli se nebojíte

na Boha. Za chvilku přece jenom jako umřete, opustíte nás, tak každý musí

počítat s tím ...

J: Ne, ale počkejte, já vás poprosím, toto se mi nelíbí.

P: Dobře. Dobře. Tak já ...

J: To se mi nelíbí. Hodnotit podle věku někoho a tyto věci říkat, to opravdu ne.

P: Já jsem to chtěl spíš uvést z toho důvodu, že jako pan doktor jako zastává

takové ty liberální hledisko umělých potratů, že jo, přece jenom jako zabíjí se

tady život, a tak má mít nějakou zodpovědnost. A tak se právě ptám, jestli nemá

strach z tý zodpovědnosti, co si o tom myslí.

U: Já tu zodpovědnost naprosto plně cítím. Já jako lékař jsem přísahal, že budu

lidem pomáhat v utrpení, že jim budu pomáhat ve všech obtížných situacích

životních.

P: Takže, když já jsem si vzal takovou jednu fotografii, jestli můžu teda

ukázat.

U: Ano, ukažte.

P: Takhle vypadá vlastně dítě potracené ve dvaadvacátém týdnu vlastně ze

zdravotních důvodů. Myslíte si, že si to to dítě zasloužilo? Nebo povídejte o

tom, jak se to dělá.

U: To je velmi obtížné posoudit, protože neznáte indikaci, proč to bylo děláno,

jestli tam nešlo o závažnou vrozenou vývojovou vadu. Těžko na takový obrázek, to

je zcela kuriózní případ dvacátý týden a výš.

P: Pár tisíc v naší republice ročně kuriózních případů.

U: Samozřejmě, že ano.

P: Takže myslíte jako, že ta ...

U: Nejenom v naší republice.

J: Dobře, ale já jenom, říkal jste, že ze zdravotních důvodů.

U: A může to být ze zdravotních důvodů, může to být z vitální indikace, záchrany

života té matky, podle jednoho obrázku nemůžete posoudit.

P: Určitě. A podle vyhlášky třeba ze zdravotních důvodů je třeba věk matky nad

čtyřicet let, nebo selhání antikoncepce.

U: Ano, my musíme postupovat podle zákona, pane.

P: Takže myslíte, že ...

U: Všichni se musíme řídit platnými zákony této země.

P: Takže když selže antikoncepce, tak můžeme to dítě zlikvidovat.

U: Co? Počkejte, kdy ho můžete zlikvidovat?

P: Podle vyhlášky, když selže antikoncepce, tak má žena nárok na potrat ze

zdravotních důvodů do dvacátého čtvrtého týdne.

U: Na co že má nárok?

P: Na potrat ze zdravotních důvodů.

U: Z vitální indikace? (Vysvětlení: Vitální indikace je takovou indikací k

léčebnému výkonu, bez něhož by byl bezprostředně ohrožen život nemocného. Tou je

mimoděložní těhotenství, při kterém umírá za současné mezinárodní úrovně

medicíny jak matka tak dítě, není-li proveden umělý potrat dítěte.)

P: Ne, ne, ne, ze zdravotních důvodů. Tam patří například antikoncepce, patří

tam třeba teplota při chřipce nad čtyřicet stupňů ...

U: To je naprostý nesmysl.

P: Věk ženy a další a další věci.

U: To je naprostý nesmysl.

P: Pane doktore, vy jste odborník.

U: Do dvanáctého týdne těhotenství.

P: Ano, to má na žádost. Ale vy jste odborník, vy neznáte zákony, podle kterých

jste měl sám provádět?

U: Znám, samozřejmě. Pouze ze závažných zdravotních důvodů.

P: Ano, to je třeba věk matky. A i přesto, kdyby to dítě bylo nemocné ...

J: Tak, moment, moment. Abychom, kdybyste se mohl vyjádřit k tomu věku matky, že

tam to bude asi ze zdravotních důvodů.

U: Věk matky samozřejmě není vitální indikace.

P: Není, je to zdravotní indikace k potratu.

U: V dvaadvacátém týdnu? Vy jste se zbláznil.

P: Do dvacátého čtvrtého týdne, pane doktore.

U: Do dvacátého čtvrtého týdne že je indikace ...

P: Pane doktore, nelžete. Paní Jílková, /souzvuk hlasů/ nastudovala zákony,

jistě ví, co a jak.

J: Nechme reagovat, pane doktore, chcete ...

U: Ano, samozřejmě je to naprostý nesmysl.

P: Pane doktore.

J: Takže, prosím, půjdeme dál. Tady paní, prosím.

(V) Viceprezidentka Hnutí Pro život ČR Zdena Rybová: Já si jenom dovolím

nesouhlasit. Ta vyhláška je č.75 z r.1986 a přesně upravuje věk ženy na čtyřicet

let, který je potom důvodem k provedení umělého ukončení těhotenství.

U: Do dvanáctého týdne.

V: Do dvacátého čtvrtého týdne.

U: Do dvacátého ... Jenom z genetické indikace, že je zjištěna závažná genetická

vada, poškození plodu.

J: Já mám stejné informace, pokud jde o věk, jako pan doktor.

V: Dobře. Já mám dotaz na to, jak jste před chviličkou říkal, že jste přísahal,

že budete ženám pomáhat a vůbec jako lékař léčit a pomáhat v tísni. Mě by

zajímalo, jakým způsobem vaše společnost pracuje v této oblasti. Když budu,

dejme tomu, těhotná žena a nebudu si vědět rady ve své situaci, nebudu nutně

chtít zvolit umělé ukončení těhotenství, ale zároveň budu v situaci, kdy nebudu

mít partnera, nebudu mít prostředky, nebudu vidět východisko ze své situace a

budu se chtít o této věci poradit. Zavolám na vaše telefonní číslo, mimochodem,

jestli existuje nějaká poradenská linka a co mi tam řeknete?

U: Jak je možné, že jste nechtěně otěhotněla, probůh?

V: Ale to já jsem teď, poslouchejte ...

U: To snad není možné. Vy jste nepoužívala antikoncepci.

V: Já jsem teď v této situaci a v této situaci se nachází drtivá většina žen,

které ukončují uměle těhotenství.

U: V této situaci každý rok se nachází ...

V: Jestli mi řeknete, pane doktore ...

U: ... stále méně žen díky, samozřejmě.

V: Dvacet sedm tisíc. Pane doktore, jestli vy mně řeknete, že jsem nechtěně

otěhotněla a já budu ta žena, které vy máte pomoct, jak jste před chvílí

přísahal, že budete dělat, nebo říkal jste, že jste přísahal, a vynadáte mi, že

jsem nechtěně otěhotněla, mně opravdu nepomůžete.

U: Nevynadám. Je všechno na vašem rozhodnutí. Absolutně je to na vašem

rozhodnutí.

V: Já potřebuju slyšet názor někoho, kdo mně řekne, podržím, nepodržím.

U: Podržím. Přejete si porodit dítě, uděláme všechno, abyste mohla porodit.

Přejete si potratit, bohužel, nedá se nic dělat, je to vaše rozhodnutí.

J: Ano, ale zde paní, pane doktore, směřuje k tomu, zda vaše společnost jaksi

také má nějakou psychologickou poradnu.

U: Jistě.

J: Nebo poradnu, co se týče sociálních otázek, kam by se ta žena mohla uchýlit.

Toto jste měla na mysli, předpokládám.

U: Ano, je to v pořádku. Je to zcela samozřejmá rada, kterou lékař musí té

těhotné vždycky v každé situaci dát. Aby sama mohla rozhodnout o tom, co udělá.

Samozřejmě musí jí podat pomocnou ruku, musí jí poradit, eventuelně zejména u

nezletilých jsou s tím problémy, zda zasvětit do toho ty rodiče, aby také tomu

pomáhali, to je případ od případu různé. Není možno to bagatelizovat.

V: Jenom jestli můžu k tomu doplnit poslední poznámku. Já jsem dneska

nastudovala některé odpovědi ve vaší poradně na vašich internetových stránkách a

když se na vás obrátila dívka, která nechtěně, zřejmě myslí si, že nechtěně

otěhotněla a chtěla poradit ve své situaci, tak pracovnice vaší poradny ji

odkázala na nejbližšího lékaře, který jí předepíše Postinor k ukončení

případného teda těhotenství, respektive tedy Postinor jako tabletu do

dvaasedmdesáti hodin.

U: No, tak to se musí obrátit ovšem do sedmdesáti dvou hodin samozřejmě.

V: Ano. A ona to údajně mohla stihnout, takže taková je vaše pomoc, a to

skutečně není pomoc ani sociální, ani psychologická.

U: To je úplně v pořádku, protože není možno podporovat tu ženu v tom, když si

to těhotenství nepřeje. To se nedá nic dělat. K tomu ty možnosti jsou.

J: Takže prosím.

Uzlova stoupenkyně: Dobrý večer. Pane doktore, já bych se vás zeptala, jestli

jste tolerantní k lesbickým ženám a homosexuálům.

U: Já si myslím, že pravděpodobně, pokud někdo studuje medicínu a trošičku se v

této oblasti vyzná v rámci sexuální orientace lidí, tak tato tolerance mu musí

být vlastní. Homosexualita není nemoc, to je tak, jako kdybyste se mě zeptala,

jestli jsem tolerantní k lidem, kteří píšou levou rukou, že jsou leváci. To je

totéž. Je to vrozená dispozice. Je nutno k nim být tolerantní samozřejmě,

protože za to nemohou, takoví se narodili a nikdo to nezmění. Je naprosto

zcestná představa, že by se to mělo nějak léčit.

J: Chcete reagovat?

Uzlova stoupenkyně: Děkuji. Asi ne.

J: Pane doktore, jde