wz

Zpět na hlavní stránku!


Zločiny tzv. “juvenilní justice” – lov na děti.

Jsou krutí otrokáři postavami minulosti? V současnosti jsme svědky novodobého lovu lidí – lovu dětí a jejich prodeje tyranům.

Juvenilní justice je systémem krutého bezpráví, který chytá do svých otrokářských sítí bezbranné děti. Z názvu by člověk předpokládal, že juvenilní justice se zabývá ochranou dětí a kriminalitou nezletilých. Ale opak je pravdou. Juvenilní justice nemilosrdně vyrvává plačící děti zoufalým rodičům a to z umělých absurdních příčin, a to bez soudu. Rodiče jsou zbavováni rodičovských práv bez odvolání. Tento zločinný systém funguje ve většině zemí.

Například ve Francii v roce 2008 takzvané sociální orgány unesli z rodin přes 110 000 dětí.

V Německu rodičům jen za jeden rok nenávratně ukradli 70 000 dětí.

Jde o nejkrutější tyranii a bezpráví v dějinách lidstva. Přestože jsou rodiče ochotni udělat cokoliv aby dítě dostali zpět, téměř nikdy se jím to nepodaří. Musí se obrátit na takzvaný juvenilní soud, což se táhne roky, a většinou zcela bezvýsledně. Celý systém juvenilní justice je podlým násilím na těch nejmenších bezbranných a do nebe volajících nespravedlnost. Jeho ovocem jsou zoufalé matky bez dětí, sebevraždy a umělí sirotci v novodobých lágrech. Většina dětí se stává živým tovarem výnosného zločinného obchodování.

Juvenilní justice je abnormálně intenzivně propagována pod vzletnými podvodnými hesly “o boji proti násilí v rodině”. Způsob kterým se tento byznys s dětmi zavádí není pokoutný černý obchod, ale státní zákon. Rodinu pod vznešenými frázemi “o právech dětí” likviduje vlastní stát.

Jak funguje tato novodobá pirátská služba?

Jednou z pastí do jaké se chytají děti je takzvaná linka důvěry. Po takové reklamě malé, ještě nerozumné dítě rádo zatelefonuje. Ve své naivitě řekne do telefonu vše, a neutrální informace o rodině se stávají důvodem, aby přišel pracovník sociální služby, provedl takzvanou preventivní kontrolu, a odvezl nejen dítě které zatelefonovalo, ale všechny, které se v rodině nacházejí.

Past linky důvěry je nejúčinnější v případě dospívajících, kteří často vzdorují rodičům. Prakticky v každé škole se setkáme s plakáty, které vybízejí děti, aby volaly na linku důvěry, když rodiče takzvaně porušují jejich práva. Například pokud vaše dcera myje nádobí – juvenilní justice vás za to může potrestat, protože využíváte její pracovní sílu. Jestliže nedáváte svým dětem nadměrné kapesné – dopouštíte se tzv.”ekonomického násilí”. Pokud nedovolujete vašemu synovi dívat se na pornografii na Internetu – omezujete prý jeho právo na informace.

Totiž podle juvenilní justice si dítě může dělat co chce. Škodit sobě i druhým a vy jako rodiče ho nesmíte vychovávat, jinak za to budete potrestáni. Kromě toho ve školách probíhají kurzy o tzv. “právech dítěte”. Učí děti jak právnicky správně podávat žaloby na vlastní rodiče. Jen za rok 2011 asi dvacet nezletilých z Kyjeva podalo k soudu žalobu na své rodiče s požadavkem, aby byly zbaveni rodičovských práv. Jeden z případů: matka nepustila dceru na diskotéku, a ta na ni podala žalobu k soudu.

Pracovníci juvenilní justice hledají cestu jak dostat pod kontrolu každou rodinu. Za tímto účelem jsou dětem ve školách rozdávány dotazníky. Informaci o dítěti a rodině se pak vykonstruují umělé důvody ke kontrolní návštěvě a odebrání dítěte. Takové dotazníkové akce proběhly i na Ukrajině v několika oblastech.

Jaké jsou dnes důvody k odebrání dítěte?

Například: byt tzv. “potřebuje opravu”. V místností je prach, na podlaze jsou rozházeny dětské hračky, dítě bylo s matkou v kuchyni v čase přípravy jídla, dítě často a hlasitě pláče. Jiným důvodem například je, že ve vaší ledničce není dostatečné množství pomerančů. Prostě když sociální pracovník nebude spokojen s obsahem vaší ledničky – vezme vám dítě.

Všimněte si, že důvody k odebrání dětí jsou absurdní, založeny na relativních a subjektivních pohledech sociálních pracovníků, kteří pracují v přesném souladu s genocidní ideologií. Zaměřují se zejména na mnohodětné nebo málo zabezpečené rodiny a svobodné matky, kde se dá čekat, že se proti zločinné mašinérii nebudou umět bránit. Toto je však jen začátek, než se systém vkoření. V další etapě se nájezdy juvenilních pirátů soustřeďují na dobře zabezpečené rodiny.

Příkladem je rodina Boorových v Anglii. Když šla pani Ivana Boorová se starším synem na lékařskou prohlídku kvůli infekci, lživě obvinili jejího manžela ze sexuálního zneužívání chlapce. Vzápětí na to přijela sociální služba a odebrala nejen staršího, ale i mladšího syna. Manželé Boorovy se snažili získat své děti zpět, ale narazili na neproniknutelnou stěnu juvenilního systému. Sociální služby začali diktovat manželům nejrůznější podmínky. Řekli Ivaně Boorové, že když se ze svým manželem rozejde, že jí děti vrátí. Pan Vladimír Boor tomu nevěřil, jenže jeho manželka tomu věřila, a tak ji vyšel vstříc tím, že se od ní odstěhoval. Sociální služba Ivaně Boorové neustále slibovala, že děti vrátí, když řekne toto, když řekne toto atd. Toto jednání Sociální služby manžely Boorovy odcizilo, rozbilo jim to manželství. Nakonec rodiče zbavili rodičovských práv a chlapce daly do tzv. “náhradní rodiny”. Návštěvy probíhaly vždy za přítomnosti sociálních pracovníků. Ten den Ivana Boorová jako moc krát předtím dělá to co je pro jinou matku naprosto nepředstavitelné. Na cizí místo přináší hračky, povlečení do postele a v místnosti 5 x 4 metry čeká na to, až bude moci strávit hodinu a půl ze svými dětmi. Probíhá tzv. "kontakt s dětmi”, v rohu je pracovník sociálky David, maminka si hraje s dětmi. Pak přicházejí poslední společné vteřiny. Poslední objetí na parkovišti, připoutání v autosedačce – pracovník sociálky chladně přihlíží. Pak zavře dveře a odjíždí. Ivana Boorová je po celou dobu před dětmi silná, pak už ale emoce neudrží. Děti byli již v květnu 2012 přiděleny k adopci. Rodiče se nedozví kde a s kým budou vyrůstat, jestli už jsou teď v jiné rodině anebo ne. A další setkání záleží už jen na nových rodičích. Když si to nebudou přát, Ivana Boorová a Vladimír Boor své děti neuvidí do jejich devatenácti let.

Manželé Boorovy již dva roky bojují za navrácení svých dětí. Věc se dostala až ke královskému soudu. Ivana Boorová říká, že to se jednoduše vyhrát nedá, protože tento systém není nestaven na ukončení případů a vrácení dětí, ale na umělo vytváření soudních procesů. Je to politický podvod. Hnusné dohody o kontaktech dětí, ale Anglicko nechce pustit nejen své občany, ale ani cizince z této krajiny. Je to novodobé hnusné odporné otroctví. Jsem naštvaná, protože jednoducho tyto děti jsou ukradnuté, Anglicko je jednoducho nepustí. A ať konečně Slovenská republika a i všichni pochopí, že to je lov na lidi.

Když se celý případ začal medializovat, a odkrylo se skryté zákulisí britských sociálních služeb – soud vydal přísný zákaz medializace. Všimněte si s jakou drzostí jednají juvenilní piráti. Očerní rodiče, ukradnou děti, zničí rodinu a když se rodiče hájí, zakrývají jím ústa a hrozí tresty.

Toto jsou do nebe volající zločiny!!

Případ Boorových však není zdaleka ojedinělý. Dívat se do prázdné postýlky, bezmoc. Podobné případy slyšíme již řadu dní. Jsou jako přes kopírák. Česká rodina Davidových není výjimkou. Asi tři sociálky, jako ty pracovnice k nim vtrhli a asi tak šest policajtů vrhli se na manžela, povalili jej, dali mu pouta, a jejich tři děti: Štefana, Báru, Erika sebrali před očima táty a mámy. Tomu nejmladšímu bylo šest týdnů. Marně přemýšlí kde mohli udělat chybu. O tom, že by se měli špatně nemůže být ani řeči. Důvod se snažili zjistit na soudě při líčení o odebrání dětí do pěstounské péče. Nikdo nechtěl nic říci.

Děti jsou násilím vytrženy z milujícího rodinného prostředí a umístěny do cizího prostředí novodobých lágrů. Přitom prožívají hluboká psychická traumata. Pláč, neutišitelný stesk po rodičích, strach z neznámého prostředí a lidí, kruté zacházení. To vše poznamená dítě na celý život. Sběrný lágr se stává pro dítě vězením. Podle oficiálních statistik je na Ukrajině 90 % dětí v dětských domovech znásilněno, 70 % chlapců pak končí ve věznici a 20% páchá sebevraždu. Většina děvčat se stává prostitutkami.

Tzv. “dětský domov” se však stává pouze přestupní stanicí. Děti dále putují do tzv. “náhradních rodin”, které si je objednaly, protože dítě je pro ně výhodným finančním zdrojem. Jde o šokující tragedie. Za všechny případ z Německa. Narkoman si vzal do náhradní péče malého chlapečka, aby na něj dostával peníze. Za ně si však kupoval drogy, chlapci nedával jíst a týral ho. Po nějakém čase našli mrtvolku chlapečka v lednici.

Je známo, že na západě v orgánech juvenilní justice pracuje velmi mnoho zvrácených lidí. Mezi nimi je množství narkomanů, lidí, kteří už byli několikrát ve vazbě a také homosexuálové a pedofilové. Ti lobují juvenilní justici s cílem, aby děti, které byli násilně odebrány rodičům byli dány k dispozici homosexuálům.

Podle statistik dostaly tzv. “homosexuální páry” v USA už k dispozici 300 000 dětí. Toto číslo by mělo podle odhadu zanedlouho vyrůst na jeden milion. Většina homosexuálů je však také pedofily. A tak jsou adoptované děti sexuálně zneužívány, stávají se z nich psychičtí a fyzičtí mrzáci, a často umírají na AIDS.

Jak získávají homosexuálové děti?

Podle oficiálních statistik jen za rok 2011 bylo do USA prodáno 100 000 ruských dětí. Mluvím pouze o oficiálních údajích. Ne o faktických případech, jejichž počet může být mnohem vyšší. Totiž struktury, které se zabývají obchodem s dětmi mají dvě úrovně. První působí legálně, druhá nelegálně. První jsou zastřešeny tzv. “dobročinnými fondy a organizacemi”. Jedná se o tzv. “zahraniční adopce”.

V roce 2011 vyšel najevo případ adopční agentury Wide horizont for children, který je pro současnou mašinérii byznysu s dětmi už typický. Tříletého ruského chlapečka Denise si adoptovala čtyřicetiletá manažerka z Massachusetts. Zanedlouho ji ale dítě - podle jejích vlastních slov – omrzelo, a tak je darovala svým známým. Nicméně americká agentura nadále informovala, že s chlapečkem je vše v pořádku. Mezitím však předaly chlapce do jiné náhradní rodiny.

Tento případ není zdaleka ojedinělý. Často se stává, že děti kočují z jedné náhradní rodiny do druhé, takže se nakonec neví, kde dítě skončilo. V Americe bylo dokonce zřízen speciální ranč kde nenajdete dobytek, ale desítky ruských dětí, umělých sirotků, které tam odhodili jejich náhradní rodiče. Současné americké průzkumy potvrzují, že děti se v tzv. “náhradní rodinné péči” opakovaně stávají obětmi násilí. Prakticky neexistují chlapci ani děvčata, kteří by v náhradní rodině netrpěly jakoukoliv z forem sexuálního násilí.

Přímo otřesné jsou zprávy o fungování juvenilní justice v Norsku.

Norsko má pouze jeden milion dětí. Z nich už bylo 200 000 ukradeno, tj. každé páté dítě. V Norsku se juvenilní policie Barnevernet pyšní tím, že denně krade 33 dětí. Ročně páchá sebevraždu průměrně 59 dětí vyrvaných s rodin. Světlaně Taranikové pracovníci Barnevernu sedmého dne po porodu nařídili vstát a vydat se na pěší túru do hor, aby jim dokázala, že může o dítě pečovat. Pracovníci juvenilní služby Norska tvrdí, že pravá norská matka okamžitě po porodu vezme lyže a jde do hor, jinak dokazuje, že není schopna vychovávat dítě.

Kvůli svým dětem Světlana prošla všemi těmito neuvěřitelnými prověrkami, ale stejně jí děti odebrali a dali lesbám.

Protest matky proti umístění dětí do tzv. “lesbické rodiny” vyvolal hněv. Děti jí odebrali natrvalo a dovolily jí setkávat se s nimi pouze čtyřikrát ročně.

V roce 2006 Barnevernet odebral ruské rodině čtyři děti a umístil je v náhradní rodině, která začala okamžitě dostávat astronomické příjmy od norského státu. Tato norská náhradní rodina jen za rok 2010 obdržela ze státního rozpočtu v přepočtu na české koruny sedm milionů korun a v roce 2011 osm milionů korun.

Lidé v Norsku když chtějí peníze nechodí do banky, ale stojí ve frontě na děti do náhradní péče. Mohou si vybrat jakékoliv dítě. Například do země přišla nějaká nová rodina a jejich dítě se někomu zalíbilo. Donáší tedy na tuto rodinu sociálním orgánům a tvrdí, že toto dítě chce. V následku toho dítě z vlastní rodiny vyrvou a přivedou je zájemci v plném souladu se zákonem o sociálním patronátu. Například jeden ruský otec jménem Morozov přišel do Norska se svým synem. Šestiletý chlapec se ve škole zalíbil učitelce, protože byl inteligentní a vychovaný. Usmyslela si, že si ho vezme. Jednoduše zavolala na sociální orgány, očernila otce dítěte – sociální pracovníci přišli a vzali mu syna. Co z toho měla učitelka? Dostala dítě a jeden milion norských korun ročně na jeho zabezpečení.

Rodiče v Norsku mají oprávněný strach, že ztratí své děti. Bojí se všeho. Bojí se jít spát, bojí se jít do práce. Kdykoli během dne nebo noci může do jejich bytu vtrhnout dětská policie Barnevernet, odebrat děti a navždy zničit rodinné štěstí.

Když dítě vyrvou z rodiny, nastává velké přerozdělování financí. V každé vesnici se řeší deset soudních případů denně. Jsou tedy zaměstnáni právníci, sociální pracovníci, náhradní rodiny a tak dále. Stát pak nabídne vlastním rodičům dvakrát ročně dvouhodinovou návštěvu v přítomnosti státních dozorců. Stačí jedna slza a návštěvy jsou nemilosrdně zakázány.

Nedávno vyšla v Norsku kniha pod názvem Mamasvik – zrada matky, která líčí skutečný příběh dívky, která byla sexuálně zneužívána od svých čtyř až do devatenácti let. Svědčí o sexuálním násilí, kterého se na ní dopouštěli její pěstouni, a o výměně dětí mezi náhradními rodinami za účelem sexuálních orgií. Kolování dětí mezi zvrhlíky zajišťovala juvenilní organizace Barnevernet.

Ve Finsku bylo v roce 2011 oficiálně ukradeno jen z úplných rodin 16 500 dětí. Děti vyrvané milujícím rodičům jsou sexuálně zneužívány, sociální služby s nimi obchodují a dostávají velké sumy peněz od státu na každé uloupené dítě. Každý týden jedna rodina jen v pětimilionovém Finsku páchá rodinnou sebevraždu v následku psychického stresu způsobeného zločinci juvenilní justice. Ve Finsku jsou tyto rodinné sebevraždy už masovým jevem. Desítky otců zabili své děti, jejich matky i sami sebe v děsivé panice z juvenilníků, kteří se jako teroristé prolamovali do jejich bytů a domů. Tyto statistiky jsou přísně utajovány. Za medializaci jsou rodiče krutě trestáni. Přesto se některé případy nepodařilo utajit a byly zveřejněny.

V prosinci 2011 ve městě Vantaa muž zabil dvě malé dcery, když se sociální pracovníci blížili k jejich domu, aby děti násilně odvlekli a izolovali je od rodičů.

V prosinci 2011 ve městě Kouvola matka zabila své dvě dcerušky pětiměsíční a tříletou ze strachu před juvenilními piráty.

Ze stejné příčiny v listopadu 2011 otec zabil své dvě děti v obci Tyrnovo.

V říjnu 2011 ve městě Varkaus otec rodiny zabil svou ženu a syna nožem, když státní patronát zazvonil u dveří.

V dubnu 2011 ve městě Ikalinen otec zastřelil svou ženu, syna a pak sám sebe.

Proč rodiče v strašném zoufalství zabíjejí sebe i své děti?

V případě odebrání dětí se totiž finští rodiče nemají právo odvolat nebo situaci jakkoliv ovlivnit. Sociální pracovníci oficiálně ukradené děti prodávají soukromým firmám, které se zabývají přerozdělováním dětí. Systém juvenilní justice vytváří ve Finsku skutečně síť koncentračních táborů. Pokud se sem dítě dostane, nikdy nebude propuštěno zpět. Děti jsou pro vlastníky tohoto byznysu zdrojem obrovských dotací od státu.

Anastazii Zadgorodné ve městě Vantaa orgány státního patronátu 7.9.2012 násilně ukradly čtyři děti. Šestiletou dceru, dvouletá dvojčata a dokonce i novorozeně. Nejprve šestiletou dceru sociální pracovníci odvezli do Helsinek, kam za ni rodiče přijeli. Pak sociální pracovníci zavolali policii a ta vyrvala dítě z matčiných rukou. Jejího manžela povalili na podlahu, ruce mu dali za záda a nasadili želízka. Rodiče odvezli na policejní stanici a vyžadovali po nich aby zaplatili pokutu za to, že bránili své děti. Tím prý odporovali policii, která se ale na nich dopouštěla zločinu.

Bylo jim oznámeno, že za dvouletými dvojčaty nemusí spěchat, protože sociální služba je už odebrala. Týden po narození sociální služba ukradla i novorozeně.

Když se známý finský bojovník za lidská práva Johan Backman zastal Anastazie Zadgorodné a kritizoval systém sociálních služeb, byla proti němu rozpoutána očerňující kampaň. Byl zbaven všech titulů a vyhozen z Univerzity kde učil. Následně jej obvinili ze špionáže a vyhrožovali mu zabitím. Johan Backman je nucen se se svou rodinou skrývat. Dokonce tzv. “finští nacionalisté” drze zveřejnili, že bude do konkrétního data zabit rituální vraždou. Je až nepochopitelné, jak nemilosrdně likviduje mašinérie juvenilního systému toho, kdo vystoupí na ochranu dětí.

V sousedním Norsku šli juvenilní technologové ještě dále. Přijetím jednoho zákona proběhlo znárodnění všech dětí. Tedy děti už nepatří rodičům, ale státu. Prakticky to znamená, že hlavní slovo, při tzv. “výchově dětí” má stát a ne rodiče. A děti mohou být kdykoliv bez udání důvodů rodičům vzaty, protože jim už nepatří. To se má stát precedentem i pro ostatní evropské státy!

V Izraeli bylo již ukradeno 75 000 dětí. Sociální pracovníci napadají zejména svobodné matky. O odebrání dětí se podle izraelských zákonů nemůže mluvit veřejně. Za to, že matka řekne v televizním záběru jméno vlastního syna, kterého jí nemilosrdně vyrvali, jí hrozí tři roky vězení.

Rodiče, kterým odebrali děti manifestují se slogany: “Vraťte nám naše děti!”

Většina zločinů spáchaných juvenilní justicí jsou drženy v přísné tajnosti. Strašné jsou případy, kdy se děti dostanou do rukou černým transplantátorům obchodujícím s lidskými orgány.

V USA je oficiálně registrováno více než 200 000 pacientů, kteří čekají na orgány dětí, a jsou ochotni zaplatit dvěstětisíc dolarů i více, za každé “rozebrané” dítě. Ministr vnitra Itálie Roberto Maroni v roce 2011 oficiálně oznámil, že zmizelo 1260 ruských adoptovaných dětí. Ministr otevřeně řekl, že tyto děti jsou zlatým dolem pro obchodníky s orgány.

Kdo má zájem na tom, aby byl globalizačně zaváděn systém “juvenilní justice”? Kdo financuje projekty a zabezpečuje vyškolování nových kádrů této pirátské služby?

Za vším stojí tzv. “světová elita”. Skupina velmi vysoce postavených a bohatých lidí, kteří usilují o tzv. “redukci lidstva” a proto všemi způsoby pracují na zmenšení populace. Podle jejich teorie by se měl počet obyvatelstva snížit ze sedmi miliard na pouhou půl miliardu. Rodiče proto pokládají za nepřátele a delikventy, neboť mohou zvýšit počet obyvatel planety, byť jen o jedno dítě. Proto se rodiny stali terčem útoků juvenilních technologií. Juvenilní diktatura je nejúčinnějším prostředkem k “antirození” dětí.

Mnoho mladých lidí nechce mít děti. Bojí se, že kdyby je měli – vezmou jim je. Evropské státy vymírají. Je jasné, že národ, který nemá děti – nemá budoucnost. Juvenilní justice je jako trojský kůň ve státě. Stát, který přijme systém juvenilní justice si sám nad sebou podepíše rozsudek smrti a je odsouzen k autogenocidě.

Lhostejnost národa dovoluje pirátům juvenilní justice, aby roztáhli své sítě na jejich děti. Proto musíme zaujmout aktivní pozici dříve než bude pozdě.

Co můžete dělat Vy jako rodiče?

Zakládejte občanská sdružení na ochranu dětí a rodičovské výbory. Je to efektivní způsob jak ochránit sebe a své děti. Pište dopisy a petice prezidentovi a poslancům parlamentu s požadavkem, aby nebyla zavedena juvenilní justice a všechny její mechanismy skryté za sociálními službami, aby byly zakázány. Požadujte radikální změnu politiky. Zločinné mezinárodní standardy musí být nazvány pravým jménem a odsouzeny.

Národ se musí vrátit k morálním a rodinným hodnotám. Organizujte proti juvenilní justici manifestace a mítingy před okresními a krajskými úřady. Informujte své známé, učitele a rodiče o nebezpečí juvenilní justice. Požadujte aby ve školách byla zakázána propagace linek důvěry a programů o tzv. “právech dítěte”. Podporujte ředitele i učitele, kteří chrání zdravé morální principy:

Děti mají právo na své vlastní rodiče, a rodiče na své děti! Zastavme tento lov na děti! Nedovolme aby se naše děti staly úlovkem juvenilních pirátů. Stop juvenilní justici!

Sepsal JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola dne 26.2.2013

Zpět na hlavní stránku!