wz

Zpět na hlavní stránku!

Motto:
Nemyslete si, že jsem přišel pokoj zavést na zem. Nepřišel jsem zavést pokoj, ale meč /Mt 10,34/
Oheň jsem přinesl na zem, a tak si přeji, aby se již vzňal! /Lk 12,49/

Manifest revoluce proti kapitalismu pluralitnímu i státnímu!

Jen odstraněním měny a likvidací privátního vlastnictví lze zlikvidovat trh a tím ekonomicky i obě formy kapitalismu!

Pokud Vás tato problematika zaujme, pak doporučuji Vám, aby jste si přečetl(a) zejména tuto hlavní klíčovou práci:

Henryk Lahola : Sociální spravedlnost a ekonomicky maximálně výkonná i spravedlivá ekonomická revoluce a revoluční stát i manifest. Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Revoluce.htm

Arise, ye starvelings, from your slumbers, Arise, ye criminals of want, For reason in revolt now thunders, And at last ends the age of cant, And away with all your superstitions! Servile masses, arise, arise, We'll change forthwith the old conditions, And spurn the dust to win the prize. Then comrades, come rally! And the last fight let us face, The Internationale unites the human race, Then comrades, come rally! And the last fight let us face, The Internationale unites the human race. We peasant, artisans, and others, Enrolled among the sons of toil, Let's claim the earth henceforth fot brothers! Drive the indolent from the soil, On our flesh too long has fed the raven, We've too long been the vulture's pry, But now farewell the spirit craven, The dawn brings in a brighter day. Then comrades, come rally! And the last fight let us face, The Internationale unites the human race, Then comrades, come rally! And the last fight let us face, The Internationale unites the human race.


Debout las damn‚s de la terre, Debout les forcats de la faim. La raison tonne en son cratere, C'rst l'eruption de la fin. Du passe faisons table rase, Foule esclave, debout, debout, La monde va changer de base, Nous ne sommes rien, sozons tout. c'est la lutte finale, Groupons-nous et demain, L'Internationale Sera le gentre humain!


Aufstehen meine lieben Brüder aufstehen ob ihr Hunger habt jetzt haben alle Leute wieder die Hoffnung das unser Sieg klappt. Die Vergangenheit ist schon vorbei wir gehen hinauf zu dem Ziel wir wollen stehen immer dabei wir waren nichts, jetzt sind wir viel. Die letzte Schlacht schon began wir sollen maschieren Internacionala sind Leute von Morgen. Die Arbeiter und auch Landleute wir sind doch alle Arbeiter wir herrschen über die Welt heute und wir werden herrschen weiter. Es war schon genug von den Schmerzen und Anhäufungen von Geiern wir sind doch die Leute von Erzen wir regieren und wir feiern. Die letzte Schlacht schon began wir sollen maschieren Internacionala sind Leute von Morgen.


Dočasné politické zajištění vítězné revoluce v bodech:

A./ Zachovává se právní kontinuita a v platnosti zůstává stávající Ústava. Revoluční stát recipuje veškeré právo, pokud není v rozporu s objektivními změnami nastalými faktem revoluce a nezbytných revolučních změn.

B./Platná Ústava se pouze mění v tomto směru: Ruší se vnitřní rozdělení státní moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.Všude kde se v Ústavě mluví o zákonodárné moci, výkonné moci a soudní moci se tato ustanovení a jejich v Ústavě vymezené kompetence přiměřeně vztahují na kolegiátní nejvyšší státní orgán "Nejvyšší revoluční výbor". Všude, kde se v Ústavě mluví o kompetencích prezidenta republiky, předsedy vlády, předsedy poslanecké sněmovny, předsedy senátu a Ústavním soudu se tyto kompetence přiměřeně vztahují na předsedu "Nejvyššího revolučního výboru". S ohledem na platnou Ústavu, se na samotné členy "Nejvyššího revolučního výboru" se přiměřeně vztahuje právní statut Ústavního soudce, na funkci předsedy a místopředsedů "Nejvyššího revolučního výboru" se pak přiměřeně vztahuje právní statut předsedy a místopředsedů senátu coby druhé komory parlamentu tak, jak je uveden v Ústavě.

C./Ruší se jakákoliv územní i zájmová samospráva. Orgány bývalé územní a zájmové samosprávy se bez dalšího stávají orgány státní místní a oborově-specializované správy. Tyto orgány pracují pod vedením a kontrolou Nejvyššího revolučního výboru, jako i krajských, okresních a obecních revolučních výborů. Podle místních podmínek se budou zřizovat i čtvrtní, uliční a ”bránové” místní revoluční výbory. Nejvyšší revoluční výbor může přímo kontrolovat a řídit každý revoluční výbor v celém státu, a to bez ohledu na jeho instanci. Tytéž kompetence mají i všechny ostatní revoluční výbory vůči nižším revolučním výborům působícím v jejich správním obvodu. Kromě teritoriálních revolučních výborů budou působit i různé oborové a specializované revoluční výbory mající působnost nikoli teritoriální, ale oborovou vztahující se k určitým specifickým skupinám obyvatel. Tyto můžou být rovněž segmentovány na krajské, okresní, obecní a jiné atd. přičemž tyto oborově-specializované revoluční výbory budou vždy řízeny příslušnými teritoriálními revolučními výbory, jakož i teritoriálními výbory jim nadřízenými. Takto bude působit například revoluční výbor pracujících, revoluční výbor studentů, učňů a žáků, revoluční výbor žen, revoluční výbor mužů, ba dokonce i revoluční výbor dětí mladších 15-let atd. Minimálně 30 % obyvatel - včetně dětí starších 8 let - bude členem některého z revolučních výborů.

D./Platný kompetenční zákon se mění v tomto směru: Ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany i se všemi zpravodajskými službami se slučují do jednoho správního úřadu = "Výboru na obranu revoluce"; právě tak i centrální emisní banka státu, konsolidační agentura a ministerstvo financí se slučují do jednoho společného správního úřadu = "Dočasného monetárního revolučního výboru"; všechny ostatní ministerské resorty ekonomického a hospodářského zaměření a ostatní ústřední správní úřady ekonomického a správního zaměření se slučují do jednoho společného správního úřadu = "Revolučního výboru pro správu majetku a jeho řízení". V hierarchii revolučních výborů je "Výbor na obranu revoluce" podřízen pouze "Nejvyššímu revolučnímu výboru". "Výboru na obranu revoluce" jsou podřízeny rovněž všechny ostatní revoluční výbory fakticky stejnou měrou jako Nejvyššímu revolučnímu výboru pokud jde o oblast bezpečnosti státu. "Revoluční výbor pro správu majetku a jeho řízení" je podřízen pouze "Nejvyššímu revolučnímu výboru" a "Výboru na obranu revoluce".Naopak všechny zbylé revoluční výbory jsou ve všech otázkách - s výjimkou oblasti bezpečnosti státu – podřízeny Revolučnímu výboru pro správu majetku a jeho řízení.

1.Hlava - Revoluční izolace domácí ekonomiky

§ 1: Revoluční stát přistoupí k hermetickému uzavření státních hranic s cílem důsledné izolace domácí ekonomiky před jakýmikoliv ekonomickými vlivy ze zahraničí .

Současně se zavádí povinná kartelizace všech obchodních společností, družstev i státních podniků do jedné společnosti pod nucenou správou revolučního státu.

§ 2:Revoluční stát bude vyžadovat od vlastních občanů, kteří budou chtít legálně vycestovat do zahraničí speciální policejní povolení.

§ 3:Revoluční stát nebude nijak bránit vlastním občanům ve vycestování do zahraničí, a to dokonce ani těm ne, kteří se tak rozhodnou učinit i bez jinak vyžadovaného speciálního policejního povolení zmiňovaného v § 2 za předpokladu, že tak učiní přechodem přes stanovený hraniční přechod, podrobí se celní prohlídce a podepíší, že bere na vědomí celní upozornění uvedené v § 3 odst.2 tohoto našeho revolučního manifestu.

Občanům, kteří však takto vycestují do zahraničí bez speciálního policejního povolení bude, popřípadě může být upřeno právo legálního návratu zpátky. Občany, kteří takto vycestují do zahraničí přes oficiální hraniční přechod na tuto skutečnost navíc musí celní orgán písemně upozornit.

§ 4:Cizinci hodlající vstoupit na území našeho revolučního státu musí mít speciální vízum. Cizinec který vstoupí na území našeho revolučního státu bez speciálního víza nebo v rozporu s ním na území našeho revolučního státu, nebo zde protiprávně setrvá, může být okamžitě a bez výstrahy zastřelen.

§ 5:Každá osoba, která mimo rámec vyznačených hraničních přechodů se pokusí o ilegální vniknutí na území našeho revolučního státu nebo o jeho ilegální opuštění, může být okamžitě a bez výstrahy zastřelena.

Stejně bude postupováno i proti všem narušitelům státní hranice, kteří by tak učinili ve vzduchu, po vodě, pod vodou nebo v podzemí.

Nebudou-li zde důvody pro zajištění /zejména důvody hospodářské a špionáž/, může být občan našeho revolučního státu, který se pokusil o úmyslné ilegální překročení státní hranice našeho revolučního státu ve směru do zahraničí potrestán vyhoštěním do zahraničí, ve směru do vnitrozemí potrestáno uvězněním. Cizinci pak trestem uvěznění s následným vyhoštěním. Ostatní občané našeho revolučního státu, kteří narušiteli státní hranice našeho revolučního státu vědomě aktivně pomáhali mohou být potrestáni trestem vyhoštění, cizinci pak trestem uvěznění s následným vyhoštěním.

2.Hlava - Revoluční rodina a ústavné rodinné právo

§ 6:Lidský život je hoden ochrany již před narozením. Vražda nenarozeného dítěte je nepřípustná a trestná.

§ 7:Manželství vzniká svobodným projevem vůle nastávajících manželů hodlajících uzavřít manželství vyjádřený před příslušným orgánem církve nebo náboženské společnosti v souladu s interními předpisy dané církve nebo náboženské společnosti, které pro platné uzavření manželství dotyčná církev nebo náboženská společnost vyžaduje.

Toto manželství smí uzavřít pouze ty osoby, které v souladu s § 17 tohoto revolučního manifestu dosáhli zletilosti.

§ 8:Manželství vzniká rovněž "ex lege" zplozením nemanželského dítěte mezi jeho rodiči v případech, pokud ani jeden z rodičů dítěte nežije v právoplatném manželství.

Bez ohledu na vzniknutí nebo nevzniknutí manželství "ex lege" jsou oba rodiče zplozeného dítěte bez dalšího vyloučeny z jakékoliv možnosti pokračování jejich vzdělávání, a jsou zařazeny do pracovního procesu, a to i v tom případě, když by z jakýchkoliv důvodů nedošlo k narození počatého dítěte.

§ 9:Manželství vzniká rovněž "ex post" mezi osobami uvedenými v § 8 tohoto revolučního manifestu u kterých nemohlo vzniknout manželství "ex lege" z toho důvodu, že jeden, popřípadě oba rodiče zplozeného dítěte žili již v manželství.

Odpadne-li překážka "předchozího trvajícího manželství" jeho zánikem, manželství vzniká mezi rodiči nemanželského dítěte "ex post" faktickým okamihem nastalého stavu ”bezmanželství” u obou rodičů dítěte.

§ 10:Zplodí-li svobodný jedinec více nemanželských dětí; manželství "ex lege" popřípadě "ex post" v případě konkurence vícero možných manželství vznikne vždy s partnerem jeho nejmladšího žijícího dítěte, který žije v ”bezmanželství”.

§ 11:Ustanovení uvedené v § 10 tohoto revolučního manifestu se přiměřeně vztahuje i na jedince žijícího v manželství pro případ zániku jeho manželství.

§ 12:Všechny osoby které uzavřeli právoplatné manželství žijí v manželství.

Oba manželé - nebylo-li jim vydáno speciální policejní povolení - jsou povinni udržovat společnou domácnost.

§ 13:Všechny osoby které jsou svobodné nebo ovdověné žijí v ”bezmanželství”.

Jakýkoliv takzvaný pohlavní život mají zakázán a trestán je buď vyřazením ze vzdělávacího procesu se současným obligatorním zařazení do pracovního procesu; u osob již zařazenými do pracovního procesu jejich přeřazením na horší práci než je ta, kterou momentálně vykonávají nebo i jinými tresty.

Osoby, které ještě v souladu s § 17 tohoto revolučního manifestu - mimo volby vzdělávání - podléhají ve všech ostatních důležitých věcech rodičovské moci svých rodičů. Pokud některý z rodičů již nežije, nastupují do jeho práv při výkonu jeho rodičovské moci rodiče tohoto rodiče.

§ 14:Každé manželství je vždy nerozlučitelné. Zaniká teprve smrtí jednoho z obou manželů.

3.Hlava - Revoluční školství a školský sytém

§ 15:Revoluční stát i rodiče jsou povinny pečovat o to, aby všechny děti revolučního státu které dosáhly věku 6 let nastoupili do prvního ročníku základní školní docházky.

§ 16: Každé dítě je povinno absolvovat povinnou dvacetiletou školní docházku, není-li dále v § 18 tohoto revolučního manifestu nebo v § 21 tohoto revolučního manifestu stanoveno jinak.

Tato školní docházka poskytuje každému dítěti možnost dosažení alespoň jedné učňovské, jedné střední a jedné vysoké školy zároveň.

Školní vzdělávání 9-20 třídy je pluralitní, tj.respektuje zájem, orientaci, nadání a schopnosti vzdělávajících se dětí.

Školní vzdělávání 9-20 třídy je z hlediska délky času stráveného ve škole přibližně ve stejném rozsahu, jako je délka času osob zařazených do pracovního procesu stráveného podle § 35 tohoto revolučního manifestu v zaměstnání.

Žádné pravidelné prázdniny neexistují. Mimořádné prázdniny může jednotlivým žákům nebo celým kolektivům udělit speciální zdravotní komise, a to pouze z důvodů zdravotních.

Není-li posuzovaný žák /student/ s rozhodnutím Speciální zdravotní komise spokojen, může se proti jejímu rozhodnutí odvolat k Revizní zdravotní komisi pouze tehdy, pokud je již zletilý. Jinak toto právo náleží jeho rodičům, eventuálně jeho jiným zákonným zástupcům.

§ 17:Zletilosti se dosahuje až absolvováním povinné dvacetileté školní docházky.

Osoby, které výjimečně povinnou dvacetiletou školní docházku neabsolvovali, zletilosti dosáhnou až posledního dne kalendářního roku v němž dosáhnou věku 27 let.

§ 18:Všechny osoby, které v souladu s § 17 tohoto revolučního manifestu dosáhli zletilosti mají právo o další vzdělávání neusilovat, a vstoupit do pracovního procesu.

§ 19:Osoby, které ještě nedosáhli zletilosti v souladu s § 17 tohoto revolučního manifestu nemůžou vstoupit do pracovního procesu.

§ 20:Osoby, které sice již dosáhli zletilosti v souladu s § 17 tohoto revolučního manifestu nemusí vstoupit do pracovního procesu pouze v tom případě, pokud jsou svobodní a bezdětní, a současně mají zájem dále pokračovat ve studiích nebo učení.

Stejnou možnost vrátit se ke studiím nebo učení mají i ty svobodné a bezdětné osoby, které již v souladu s § 18 tohoto revolučního manifestu vstoupili do pracovního procesu. Toto své rozhodnutí jsou však povinny písemně oznámit "Nejvyššímu revolučnímu výboru" do konce kalendářního roku s účinností jejich návratu do vzdělávacího procesu od 1.září roku následujícího. Kým tyto osoby neukončí studium nemůžou uzavřít manželství, a ani plodit děti.

§ 21:V případě, že žák, student nebo učeň - a to i nezletilý - zplodí dítě, jeho další vzdělávání nebo učení se okamžitě končí, a bez dalšího je automaticky zařazen do pracovního procesu, a to bez ohledu na jeho eventuální zletilost nebo věk. Jakékoliv studium nebo učení, a to i v rámci plnění základní dvacetileté povinné školní docházky je možné pouze u svobodných a bezdětných jedinců.

4.Hlava - Revoluční bytová politika

§ 22:Revoluční stát absolutně vymýtí ”bezdomovectví”. Každý občan státu bude mít právo na bydlení v samostatném domě nebo bytě. Tento dům nebo byt bude mít zavedenou pitnou vodu a kanalizaci, bude mít zabezpečeno celoroční dálkové vytápěni, a bude zařízen alespoň základním nábytkem /stůl, židle,skříň a postel/ s příslušenstvím.

Revoluční stát při ubytovávání občanů bude dbát na to, aby v jednom domě byli ubytovaní zásadně pouze občané, kteří patří do jednoho a téhož ”terciátu” (Vysvětlení pojmu ”terciát” - viz. § 31 tohoto revolučního manifestu a poté ještě § 35 tohoto revolučního manifestu).

§ 23:Revoluční stát své hlavní úsilí věnuje masové bytové výstavbě obrovského množství typizovaných domů obsahující malometrážní osm metrů čtverečních veliké jednopokojové garsoniéry určených k bydlení po celém teritoriu revolučního státu.

§ 24:Revoluční stát pečuje o stávající bytový fond s péčí řádného hospodáře.

Žádnou jinou bytovou výstavbu než tu, která je uvedena v § 23 tohoto revolučního manifestu však neprovádí.

§ 25:Revoluční stát zabezpečí rovněž svou výstavbou možnost stravování veškerého obyvatelstva v gigantických masových státních velkokapacitních jídelnách po celém teritoriu revolučního státu, ve kterých bude garantováno právo každého občana revolučního státu na obdržení tři kompletních jídel denně.

5.Hlava - Revoluční zrušení jakékoliv soukromé dopravy

§ 26:Používání jakýchkoliv soukromých dopravních prostředků na celém teritoriu našeho revolučního státu bude absolutně zrušeno a tudíž i pro cizince zakázáno.

§ 27:Mezistátní doprava, a to i tranzitní přeprava jakýchkoliv nákladů i jakéhokoliv zboží je do našeho revolučního státu i ven z něj absolutně vyloučena a teda i pro cizince absolutně zakázána. Výjimky lze zrealizovat pouze na základě speciálního povolení vydaného Nejvyšším revolučním výborem.

§ 28: K soukromé dopravě osob, a to i cizinců na teritoriu našeho revolučního státu lze používat pouze vnitrostátní veřejné železniční, autobusové a lodní dopravní prostředky patřící našemu revolučnímu státu.

§ 29:Osobní dopravní prostředky na teritoriu našeho revolučního státu jsou oprávněny používat pouze přesně vymezené revoluční výbory a jiné státní orgány a úřady našeho revolučního státu a zahraničního diplomatického zboru akreditovaného u Nejvyššího revolučního výboru našeho revolučního státu.

6.Hlava - Revoluční státní reglementace výrobního faktoru práce

§ 30:Pro potřeby fungování výrobního faktoru práce se paralelně vedle /nynějšího/ klasického kalendáře zavádí /nový/ revoluční kalendář.

V oficiálním úředním styku zpočátku na přechodnou dobu budou paralelně fungovat oba kalendáře, později bude však klasický kalendář postupně vytláčen z oficiálního úředního styku, až kým nebude - pro tuto oblast - úplně vytlačen a zcela nahrazen revolučním kalendářem.

Dosavadní klasický kalendář se bude však i poté nadále používat pro náboženské potřeby jednotlivých církví a náboženských společností, popřípadě i k soukromým potřebám občanů.

§ 31:Revoluční kalendář na rozdíl od klasického kalendáře nezná "týden" a ani jeho jednotlivé dny.

Rok se v revolučním kalendáři člení na měsíce. Všechny měsíce jsou však absolutně stejně dlouhé s přesností na 0,001 vteřiny. Proto i každý kalendářní rok je s téměř stejnou přesností stejně dlouhý. Takzvané "přechodné roky" neexistují.

Podobně jsou členěny i měsíce na dny. Den však představuje s odchylkou 0,001 vteřiny délku 1,5 násobku objektivního kalendářního dne, tj.čas za který kolem své osy rotující zeměkoule se otočí o 540 stupňů /tj.1,5 obrátky/ což podle klasického kalendáře odpovídá 1,5 dne, tj.cca 36 hodinám. Zatímco klasický kalendář zahrnuje přibližně jeden den s nocí, revoluční kalendář zahrnuje střídavě dva dny s jednou nocí a s dvěma nocemi s jedním dnem.

Den podle revolučního kalendáře má 36 hodin. Nejbližší další členění dne podle revolučního kalendáře však není na hodiny jak tomu je u klasického kalendáře. Den podle revolučního kalendáře se nejblíže člení na tzv."terciáty".

Den podle revolučního kalendáře se člení na tři ”terciáty”. Všechny ”terciáty” jsou stejně dlouhé. Podle revolučního kalendáře den prvního ”terciátu” zahrnuje čas od 00.00 do 12.00 hodin, čas druhého ”terciátu” od 12.00 do 24.00 hodin, a čas třetího ”terciátu” od 24.00 do 36.00 hodin.

V úředních dokladech se první ”terciát” označuje /"Terciát-A"/, druhý ”terciát” /"Terciát-B"/ a třetí ”terciát” /"Terciát-C"/.

Revoluční kalendář bude spuštěn tak, aby první ”terciát” prvního den prvního měsíce prvního roku začal ve stejném časovém okamihu jako první leden některého ze zvolených kalendářních roků klasického kalendáře.

§ 32:Dojde k úpravě rodných čísel. Novorozenec revolučního státu narozený prvního dne prvního měsíce "roku jeden" narozený jako první dostane za své rodné číslo navíc označení /"A"/, druhé dítě dostane za rodné číslo označení /"B"/, třetí dítě /"C"/, čtvrté dítě /"A"/ atd. A podobně podle pořadí svého narození budou přidělovány písmena A,B a C všem dětem k rodnému číslu.

Analogicky se striktní matematickou pravidelností budou písmena ”A”,”B” a ”C” k rodným číslům přidělena i všem dříve narozeným a ještě žijícím osobám.

§ 33:Zavádí se všeobecná pracovní povinnost všech osob, které jsou v souladu s § 18 tohoto revolučního manifestu nebo § 21 tohoto revolučního manifestu zařazeny do pracovního procesu.

§ 34:Ruší se soukromoprávní charakter pracovního práva. Ruší se všechna soukromoprávní ustanovení zákoníku práce. Zákoník práce a ostatní předpisy pracovního práva nadále fungují pouze jako předpisy práva veřejného.

Pracovní poměr vzniká ze samé podstaty veřejného práva "ipso facto" v souladu nastalých právních skutečností uvedených v § 18 tohoto revolučního manifestu nebo uvedených v § 21 tohoto revolučního manifestu.

Pracovní poměr zaniká buď smrtí nebo na základě skutečnosti uvedené v § 3 tohoto revolučního manifestu nebo uvedené v § 20 tohoto revolučního manifestu.

Pracovní poměr nemůže zaniknout dohodou ani jednostrannou výpovědí účastníků pracovněprávního vztahu.

Všem osobám, které na základě § 18 tohoto revolučního manifestu nebo na základě § 21 tohoto revolučního manifestu vstoupili do pracovního procesu vzniká "ipso facto" pracovní poměr ke státu. Obligační charakter pracovního právo jako segment soukromoprávního charakteru pracovního práva je zrušen, a společně s ním jsou zrušeny i všechny pracovní smlouvy a dohody.

§ 35:Je zavedena dvanáctihodinová pracovní doba. Každý má právo po odpracovaní dvanáctihodinové pracovní doby právo na odpočinem v délce 24 hodin.

Státním i náboženským svátkům i slavnostem je ve státních hromadních informačních prostředcích věnována veliká pozornost. Žádné svátky však coby dni pracovního klidu neexistují. V revolučním kalendáři byli zrušeny týdny a s nimi i volné soboty a neděle. Každý z 36-hodinových dnů kalendářního měsíce je obligatorním pracovním dnem, ve kterém je každý občan zařazen do pracovního procesu povinen býti připraven odpracovat jeden ”terciát” /tj.jednu dvanáctihodinovou pracovní směnu / a to vždy pouze ten ”terciát”, který je určen jeho rodným číslem podle § 31 tohoto revolučního manifestu.

§ 36:Občan je povinen pracovat pouze v čase těch ”terciátů”, které jsou mu na celý život dopředu určeny jeho rodným číslem podle § 31 tohoto revolučního manifestu.

Nikdo nesmí být nucen pracovat v jiných ”terciátech”, než který je mu podle § 31 tohoto revolučního manifestu stanoven.

§ 37:Žádná řádná dovolená neexistuje. Mimořádnou dovolenou může jednotlivým pracovníkům nebo celým kolektivům udělit speciální zdravotní komise, a to pouze z důvodů zdravotních.

Není-li posuzovaný pracovník s rozhodnutím Speciální zdravotní komise spokojen, může se proti jejímu rozhodnutí odvolat k Revizní zdravotní komisi.

§ 38:Žádný pravidelně stanovený odchod do důchodu neexistuje. Speciální zdravotní komise však rozhodují o dočasném nebo trvalém osvobození pracovníka od výkonu jeho pracovních povinností. Speciální zdravotní komise tak může učinit pouze z důvodu objektivního zdravotního stavu posuzovaného pracovníka. Samotný věk posuzovaného pracovníka nebo počet ním odpracovaných let zde - sám o sobě - je zcela irelevantní.

Není-li posuzovaný pracovník s rozhodnutím Speciální zdravotní komise spokojen, může se proti jejímu rozhodnutí odvolat k Revizní zdravotní komisi.

§ 39:Primárně si práci nikdo sám nevybírá, práce je každému přidělena "Úřadem centrální pracovní logistiky" podle konkrétných zájmů a potřeb jak jednotlivých segmentů hospodářství, regionů tak i státu jako celku.

§ 40:"Úřad centrální pracovní logistiky" permanentně usiluje o co nejoptimálnější využití lidských pracovních zdrojů, regionální i oborovou dislokaci pracovních sil v rámci celého státu.

Celé hospodářství včetně politiky řízení lidských zdrojů a pracovního práva funguje podle vzoru celostátní vojenské direktivně-organizační dislokace pracovních sil s operačně-logistickou působností na celém teritoriu státu.

Důsledkem je co nejoptimálnější koordinace a permanentní redislokace využití stávajících pracovních sil s operačním rádiem na teritoriu celého státu s cílem dosáhnout co nejefektivnějšího využití pracovní síly celého státu a nejoptimálnější eliminace všech případů dočasných i trvalých nedostatků nebo přebytků hospodářské poptávky po pracovní síle v jednotlivých oborech, regionech ba i podnicích na celém teritoriu státu, což v celostátním měřítku předpokládá absolutně flexibilní permanentní dislokací a redislokací lidských pracovních zdrojů, a to s jednotnou centrální organizací pro všechny podniky, závody a dílny na celém teritoriu státu.

7.Hlava - Revoluční kulturní, mravní a trestní politika státu

§ 41:V obytných domech, bytech i do vzdálenosti 100m od nich platí absolutní zákaz jakéhokoliv rušení klidu hlukem.

Případné rušení klidu hlukem bude vždy trestáno jako trestný čin.

§ 42:Na teritoriu celého revolučního státu platí absolutní zákaz kouření, pití alkoholických nápojů a braní drog.

Výjimkou je pouze používání vína v souvislosti s výkonem náboženských obřadů jednotlivých církví a náboženských společností.

§ 43:Dochází k absolutnímu zrušení rozhlasu a televize jako médií používaných k zábavě.

Rozhlas a televize budou nadále používány pouze jako média poskytující informace z oblasti vědeckotechnické, politicko-publicistické, nábožensko-publicistické, sportovní publicistky, vědecko-naučné a vědeckotechnické.

§ 44: V rozhlase ani televizi nebude se vysílat žádná zábavná hudba, a to ani jako takzvaná "vata" mezi jednotlivými pořady.

Jako vata mezi jednotlivými pořady bude vysílán záznam monotónního čtení ze Svatého Písma Starého a Nového Zákona.

§ 45: Ustanovení o vyloučení hudby z rozhlasu a televize podle § 44 tohoto revolučního manifestu se nevztahuje na hudbu která zazní v rámci přenosů politické publicistiky, náboženské publicistiky a přímé přenosy bohoslužeb.

§ 46:Velká rekodifikace trestního zákona a trestního řádu.

Zavedou se nové tresty, zejména tresty tělesné: trest bičování, trest veřejného bičování, trest nucené umělé nespánkové deprivace, trest nuceného pobytu v extrémně chladné místnosti, trest nuceného pobytu v extrémně horké místnosti, trest elektrošoky atd.

Zavedou se další alternativní tresty: trest vyřazení ze vzdělávacího procesu se současným zařazením do procesu pracovního; trest vyhnání občana do zahraničí pro politické zločiny proti revoluci; trest vyhoštění cizince na dobu určitou /vedle již existujícímu vyhoštění cizince na doživotí/, trest přidělení horšího bydlení, trest přidělení horší práce atd.

Uložení trestu smrti je vyloučeno!

Radikální redukce ukládání trestů odnětí svobody a to jak z hledisek kvalitativních, tak i kvantitativních.

Absolutní vyvrcholení Veliké revoluce:

8.Hlava - Zrušení soukromého vlastnictví a měny,

zrušení daní,poplatků, dědictví, bank, pojišťoven a všech peněžních ústavů

§ 47: Okamžitě se zrušuje soukromé vlastnictví a měna.

Okamžitě a bez jakékoliv náhrady se zrušuje domácí měna a peníze ve všech formách, tj.jak ve formě oběživa, tak i bezhotovostních vkladů, domácí cenné papíry, banky, pojišťovny a jiné peněžní ústavy.

Dále se zrušují veškeré daně a poplatky, zrušuje se dědické právo a všechny formy soukromého vlastnictví ke hmotným statkům.

Zrušují se i všechny oblasti práva, právních institutů a právních vztahů, které vzhledem ke zrušení soukromého vlastnictví a měny, respektive vzhledem k právní neexistenci soukromého vlastnictví, jako i vzhledem k objektivní neexistenci měny a tím taky i objektivní neexistenci peněz a peněžních vztahů fakticky objektivně přestali reálně existovat.

Okamžitě se ruší soudy, notářství, katastr nemovitostí, finanční úřady, exekuční úřady, burzy, dražby a další úřady a instituce, které vzhledem ke zrušení soukromého vlastnictví a měny, respektive vzhledem k právní neexistenci soukromého vlastnictví, jako i vzhledem k objektivní neexistenci měny a tím taky i objektivní neexistenci peněz a peněžních vztahů fakticky objektivně za takto změněných podmínek úplně pozbyly jakéhokoliv významu a logického opodstatnění své další existence .

Současně se definitivně ruší "Dočasný monetární revoluční výbor", a jeho zbylé kompetence, včetně zprávy zahraničních valut a deviz přechází pod "Revoluční výbor pro správu majetku a jeho řízení".

Ustanovení o absolutním zrušení dědického práva a všech forem soukromého vlastnictví ke hmotným statkům se však nevztahuje v plné míře ke knihám, tiskovinám a jiným písemným materiálům, jako ani k disketám nebo jiným nosičům informací. I na tyto věci se však ale vztahuje kategorický zákaz jejich úplatného převodu na jiné osoby.

Ustanovení § 47 odst.3 se vztahuje i na právo každého občana našeho revolučního státu mít na internetu svoji vlastní e-mailovú adresu a vlastní internetové stránky. Tyto media navíc vzhledem k jejich quasi ”soukromému charakteru” přímo a ani nepřímo nepodléhají absolutně žádné cenzuře a ani kontrole ze strany našeho revolučního státu.

§ 48:Právo k nehmotným statkům, patentům, vynálezům a autorské právo se uznává podle mezinárodního práva.

U osob s trvalým pobytem na území našeho revolučního státu však jeho výkon nesmí být v rozporu s duchem § 47 odst.3 tohoto revolučního manifestu, eventuálně jeho obcházením.

§ 49:Vyloučením směnné peněžně-zbožní ekonomiky, ekonomika revolučního státu funguje pouze formou přímého a rovného rozdělování vyprodukovaných hmotných statků státem mezi občany revolučního státu.

§ 50:Oproti tripartitě peněžně-zbožní ekonomiky /práce, půda, kapitál/, zde je jediným výrobním faktorem pouze práce; a to práce coby čistý národní produkt fakticky takto očištěnou od jakýchkoliv srážek v podobě úroků a jiných zisků vlastníků kapitálu a výrobních prostředků, které celkový národní produkt jinak fakticky pouze snižují.

§ 51:Revoluční stát každoměsíčně přiděluje každému občanovi kreditní karty ke spotřebu pitné vody, užitkové vody, spotřeby elektrického proudu, používání telefonu, používání internetu, používání počítačové tiskárny atd.

Kreditní karty jsou nepřenosné, nepřevoditelné a neprodejné. Fungují pouze u oprávněného držitele /například po předešlém pořízení jeho daktyloskopických stop atd./.

§ 52: Pro oblast zahraničního obchodu jediným subjektem na naší straně je náš revoluční stát. Obchod se uskutečňuje pouze z důvodů hospodářských, a to na základě oboustranné výhodnosti. Kladení si jakýchkoliv eventuálních politických podmínek, potažmo jiných podmínek se samotním obchodním kontraktem nesouvisejících je absolutně nepřijatelné.

Mezinárodní obchod funguje pouze na bázi oboustranných bartrových obchodů s tím, že první je povinen plnit zahraniční partner s tím, že jeho závazek se považuje za splněný až poté, co ním dodávané zboží řádně se dostane na území našeho revolučního státu. Dlouhodobé zadlužení našeho revolučního státu je zakázáno.

Reakce na reakce – aneb moje odpovědi čtenářům na jejich nejzávažnější připomínky:

Vážená paní nebo slečno odpovím Vám asi takhle: za prvé – říkáte-li, že Vám nebudu věřit kolik vyděláváte, pak Vás mohu ujistit, že tomu tak není! Mně osobně totiž nepřislouchá nijak posuzovat pravdivost nebo nepravdivost tvrzení čtenářů o jejich čistě osobních záležitostech do kterých mně totiž vůbec nic není a výška výdělků či příjmů jednotlivých čtenářů je právě jedna z takovýchto věcí. Pokud mi totiž sdělujete, že ve Vašem případě podnikatelky a manažerky se Vaše měsíčné příjmy pohybují řádově v částkách několika milionech korun, pak je to čistě Vaše soukromá věc a já podle zásady “in dubio pro reo” přijímám toto Vaše tvrzení – pro účely této odpovědi – jako tvrzení zcela pravdivé. Za druhé – tvrdíte-li, že aplikace “Revolučního manifestu” v praxi by bylo pro Vás velice nevýhodné, pak s Vámi plně souhlasím. Plná realizace “Revolučního manifestu” v praxi by totiž znamenala totální ekonomickou a sociální nivelizaci životní úrovně všech občanů daného státu, tj.životní úroveň všech lidí by se najednou ocitla na takové úrovni jako kdyby všichni lidé pobírali pouze průměrný plat v daném státě, respektive České republice (uvažujeme-li nad touto věcí v dimenzích České republiky). To by ve Vašem případě znamenalo nepochybně prudký pád Vaší životní úrovně. To ale nic nemění na tom, že – a to dokonce i - podle oficiálních údajů Českého statistického úřadu více než dvě třetiny občanů České republiky má ve skutečnosti nižší příjmy než činí tato Českým statistickým úřadem oficiálně zveřejňovaná průměrná mzda nebo průměrný plat v České republice, což v praxi znamená, že aplikací tohoto “Revolučního manifestu do praxe by fakticky došlo ke zvýšení životní úroveň těchto dvou třetin občanů České republiky. A tedy shrnuto a podtrženo – pro jednu třetinu občanů České republiky, kteří patří k nejbohatším občanům v České republice aplikace “Revolučního manifestu” do praxe by mohla přinést, popřípadě by přinesla pokles jejich životní úrovně v důsledku nastolení totální ekonomické a sociální nivelizace, zatímco těm dvěma třetinám ostatních občanů České republiky by naopak ekonomická a sociální nivelizace přinesla zvýšení jejich dosavadní životní úrovně. Za třetí – co bych prý dělal být na Vašem místě?! Problém je v tom, že já nejsem na Vašem místě. Majetek já nemám žádný a s mými příjmy to vypadá podobně. Nicméně i kdybych měl stejný majetek a příjmy jako máte Vy, i tak bych se těšil na revoluci a z revoluce, respektive bych stejně tak jako i nyní toužil aby byli naplněny všechny ideály obsažené v “Revolučním manifestu”, protože nejsem na Vašem místě. Každý člověk je totiž zcela jiný, má jiné priority, ctí si jiné hodnoty. Je-li třeba majetek a peníze u Vás možná na prvním místě v životě, pak u mě jsou tyto materialistické pseudohodnoty až na místě posledním, pokud je snad vůbec beru nějak v potaz. Pokud bych tudíž nějaký majetek nebo nějaké peníze měl a přišel bych pak o ně v důsledku zrušení vlastnictví a zrušení měny – nevadilo by mi to! A společně s ostatními lidmi bych se těšil z těchto revolučních změn. Vidět spontánní radost a skutečné štěstí lidu je pro mně mnohem více, než nějaký majetek či peníze. Nicméně nechci, aby jste měla mylný dojem jako kdybych se snad odpovědi na Váš dotaz záměrně vyhýbal. Proto se tedy nyní pokusím odpovědět i na to na co jste zřejmě asi měla úmysl se zeptat, respektive kam asi – s největší pravděpodobností - Váš dotaz zřejmě snad směřoval. Šlo-li by o to chránit vlastnictví k tomuto majetku a penězům, pak by jste mohla jednak kapitál vyvézt do zahraničí a umístit ho v zahraničních bankách a finančních ústavech, potažmo investovat ho nějak jinak v zahraničí, jednak zbavit se měny vlastního státu například tím, že tyto peníze by jste si zaměnila třebas za eura, popřípadě za americké dolary. Pak by jste odvezla nebo nechala odvézt do “bezpečné” ciziny i zbylý Váš movitý majetek, nemovitý majetek pak rozprodala a nakonec odešla do zahraničí i Vy samotná. Prostě svět je již takový, že nic není takové, aby to vyhovovalo absolutně všem lidem. Co z objektivních nebo subjektivních důvodů vyhovuje jednomu, jinému vyhovovat nemusí. A o věcech ekonomicko-sociální politiky to pak platí dvojnásob.

Vážený pane odpovím Vám asi takhle: za prvé - vytýkáte mi jako zásadní slabinu, že v “Revolučním manifestu” absentuje detailnější rozpracování systému fungování státní moci. Mohu Vás však ubezpečit, že tato skutečnost nejen, že mi je velice dobře známa, ale ba co víc opomněl jsem ji zcela vědomě a záměrně! Pro mne totiž klíčovým problémem byla konstrukce ideálního sociálně-ekonomického modelu státu. Všechno ostatní bylo a je pro mne zcela bezvýznamné. A to se týká i všech “státně-mocenských” otázek. Za druhé pokud jde o Váš konkrétní dotaz týkající se tzv.”terciálního” pracovního systému odpověděl bych asi takhle: Cílem není pouze to, aby životní úroveň všech občanů odpovídala průměrnému platu daného státu. To je pouze bezprostřední cíl. Dlouhodobým cílem je aby růst životní úrovně občanů po aplikaci “Revolučního manifestu” v praxi byl mnohem větší a rychlejší než byl toho schopen stát do té doby, tak aby brzy životní úroveň všech občanů se dostala výrazně výše než byla životní úroveň občanů odpovídající průměrnému platu v České republice. Mnoho jsem totiž přemýšlel o ekonomické diskrepanci mezi potencionálními možnostmi ekonomiky a jej objektivním využitím. Cíl je jasný – absolutní stoprocentní využití všech potencionálních možností ekonomiky, a to včetně těch – které z různých důvodů – tak řečeno “leží ledem”. Jedním problémem je nevyužití práce zdravých nezaměstnaných lidí, kteří by mohli pracovat, nicméně v důsledku neexistence práce pro ně tito lidé nepracují. Když trochu odbočím - někteří ekonomové když mluví o nezaměstnanosti tuto se pokoušejí objektivně existující množinu nezaměstnaných uměle štěpit na jakési dvě podmnožiny nezaměstnaných, respektive na jakousi podmnožinu tzv.”dobrovolně” a na podmnožinu tzv.”nedobrovolně” nezaměstnaných lidí. Já toto štěpení odmítám, protože ve skutečnosti podmnožina tzv.”dobrovolně” nezaměstnaných lidí je pouze prázdným pojmem bez reálného obsahu, respektive prázdnou podmnožinou, která objektivně neexistuje. A vzhledem k tomu tedy, že neexistuje žádný tzv.”dobrovolně” nezaměstnaný člověk, popřípadě se jedná o zcela okrajový jev /nanejvíš snad tak jeden z 10 000 nezaměstnaných může být takzvaným “dobrovolně” nezaměstnaným/, pokládám všechny nezaměstnané za nedobrovolně nezaměstnané občany. Když se vrátím k hlavnímu ekonomickému problému - totiž že zdraví nezaměstnaní by mohli pracovat, ale proto že pro ně není žádná práce tak nepracují, čím jejich nevyužitá práce “leží ledem” – pak tento zásadní problém zcela uspokojivě nedokázal vyřešit ani jeden z kapitalistických systémů, který jsme měli. Polykapitalismus – tj.kapitalistický systém pluralitních vlastnických kapitalistických vztahů který jsme tady měli v minulosti zhruba do roku 1948/9 a pak opět zas zhruba od 1.1.1991 až dodnes je zcela neschopný otázku nezaměstnanosti řešit, ze zaměstnanců “vyrábí” nezaměstnané a z nezaměstnaných “vyrábí” bezdomovce jako na běžícím pásu. Tento systém není schopen otázku nezaměstnanosti řešit vůbec a proto si vymyslel fikci o existenci tzv.”dobrovolně” nezaměstnaných osob. A pokud navenek někdy i “snižuje” nezaměstnanost snižuje ji čistě administrativně a nikoliv fakticky. Jinými slovy snižuje ji tím, že se legislativními opatřeními nebo prostě “mazaností” úředníků veřejné správy podaří nějakým trikem nebo podvodem vyšachovat větší nebo menší část nezaměstnaných mezi takzvané “dobrovolně” nezaměstnané a tím je jednak odříznout od sociálních dávek, jednak vyškrtnout z evidence nezaměstnaných. Snížit nezaměstnanost tím, že by skutečně někoho nějak dlouhodobě zaměstnali je spíše výjimka. Monokapitalismus – je zas druhý kapitalistický systém, tj.kapitalistický systém státního kapitalismu unifikovaném a centralizovaném v jednotném superkapitalistovi – státu. Monokapitalismus jsme tady měli někdy zhruba od roku 1948/9 až zhruba někam až do konce roku 1990. Tento druhý kapitalistický systém formálně sice navenek odstranil nezaměstnanost, učinil tak však v důsledku polovičatosti a neschopnosti překonat svůj “státněkapitalistický” stín ne zcela nejvhodnějším způsobem pro potřeby ekonomické efektivnosti. Formálně sice byla nastolena plná zaměstnanost, nicméně za cenu permanentní “přezaměstnanosti” v jedněch podnicích a současně nedostatku pracovních sil v jiných podnicích. Polykapitalismus sice problém přezaměstnanosti je schopen řešit lépe než monokapitalismus. Výsledkem je však ale nezaměstnanost. Monokapitalismus zas lépe řeší problém nezaměstnanosti. Výsledkem je však přezaměstnanost a ekonomická neefektivita. A to již ani nemluvím o politických aspektech monokapitalismu který nejednou /a v míře výrazně větším než to dělával polykapitalismus/ získával lidi pro své cíle zastrašováním, vydíráním, ba dokonce i přímým násilím. Vzhledem k existenci vlastnického práva tyto ekonomické nedostatky však zůstávaly nejen pro polykapitalismus, ale i pro monokapitalismus vždy zcela neřešitelný problém. Polykapitalismus je ekonomicky relativně výkonnější než monokapitalismus. Monokapitalismus je zas v individuální sociální dimenzi zas relativně “sociálnější” než polykapitalismus. Revoluční manifest však nejenže odmítá polykapitalismus, ale stejnou měrou odmítá i monokapitalismus – oba tyto systémy jsou totiž asociální vůči obyčejným lidem, oba tyto systémy vedou k ekonomické neefektivitě a ekonomickému zaostávání a oba tyto systémy jsou nedemokratické, nehumánní a jejich moc je ve větší nebo menší míře vždy založena na jisté formě státního zastrašování a násilí a to ať již přímo nebo nepřímo. Pro lehčí pochopení – pokusím se teď vymodelovat ekonomicky maximálně efektivní stát v podmínkách třeba i kapitalistického státu: představme si zjednodušený stát, totiž že všichni občané tohoto státu jsou vojáci. V tomto státě mimo kasáren neexistují žádné jiné domy nebo byty určené k bydlení a všichni bydlí v kasárnách. Vojáci sice bydlí v kasárnách, ale sami nejsou vlastníky a ani spoluvlastníky žádných kasáren. Je mír a proto vojáci chodí pracovat do továren, které vlastní, kontroluje či jinak “menežuje” armáda. A těchto “vojenských” továren je veliké množství po celém teritoriu státu. Všichni vojáci pracují a tudíž nezaměstnanost je mezi nimi nulová. Přičemž problém přezaměstnanosti obdobně jako problém nedostatku pracovních sil je značně eliminován. Zákony nabídky a poptávky jsou imanentní oběma kapitalistickým systémům přinejmenším v tom smyslu zda-li se fakticky vyrábí pro spotřebu nebo pouze pro sklad. To má za následek kolísání počtu zakázek a tudíž i kolísání potřeby pracovních sil, kterému se firma či podnik musí permanentně nějak přizpůsobovat. Ideální početní stav zaměstnanců z minulého období může totiž v současném období znamenat stav jejich “přezaměstnanosti” pokud má firma nyní méně zakázek jako tomu bylo v minulosti, nebo naopak nedostatek pracovních sil, pokud má nyní naopak zakázek více než je měla v minulosti. Zde polykapitalistické podniky myslí mikroekonomicky, a proto se obávají v tak veliké míře přezaměstnanosti, že raději upřednostňují z důvodů opatrnosti fakticky téměř permanentní stav, kdy mají zaměstnanců méně než by jich ideálně vzhledem k plnění svých úkolů měli mít, zatímco monokapitalistický stát myslí makroekonomicky nepřipustit nezaměstnanost ve svém státě” a je schopen pouze mechanické přezaměstnanosti. V kapitalistickém systému je totiž nezbytné bránit práva zaměstnanců, to ale má jako vedlejší efekt rigiditu pracovněprávních vztahů, respektive velice malou a velice zpomalenou pružnost trhu práce. Pouze v našem výše modelovaném příkladu to armáda vyřeší jednoduše tak, že nastane-li v některém z jejich podniků nedostatek pracovních sil, tak je jednoduše ze dne na den do tohoto podniku přesune z podniků, kde začínají být nadbyteční a naopak pokud v některém z podniků jim vzniká nadbytek pracovních sil tak tyto nadbytečné pracovníky jednoduše právě tak ze dne na den přesunou do jiných podniků, kde jich začíná být nedostatek. Mimo rámce “armády” je toto možné pouze u velkých “mamutích” podniků majících vícero závodů často v různých městech, kde na základě momentálních potřeb dělníci běžně “rotují” mezi jednotlivými závody “své firmy” podle toho jak kde potřebují doplnit nebo ubrat aktuální početní stav tam či onde pracujících dělníků. V absolutní dokonalosti je ale toto možné plně realizovat pouze při zrušení vlastnického práva které umožní možnost absolutně pružného stěhování. A dále pak zrušení měny, která zruší individuální protekcionismus k tomu, aby zaměstnanec individuálně preferoval pracovat tam či onam, a to právě tím, že přestane existovat jakýkoliv přímý nebo nepřímý vztah mezi státem přidělovanými benefity a vykonanou prací. A ač zaměstnanec v příslušném svém “pracovním” terciátu by měl povinnost pracovat, stát by pouze v tomto příslušném “pracovním” /a v žádném jiném!/ terciátu měl právo od zaměstnance vyžadovat nějakou práci nebo stěhování za prací, přičemž zaměstnanec by na své benefity od státu měl nárok bez ohledu na to, zda-li stát své možnosti požadovat od zaměstnance práci v daných jeho “pracovních” terciátech i skutečně v praxi využil nebo nikoliv. Samotné “terciáty” znamenají fakticky, že v kteroukoliv denní nebo noční hodinu, prakticky permanentně po celých 24 hodin, respektive po celých 36 hodin “terciátního” dne nastoleného “Revolučním manifestem” – prostě vždy jedna třetina obyvatelstva pracuje nebo se věnuje jiným činnostem bezprostředně souvisejícím s prací /např.se právě za prací stěhuje a ubytovává se na novém místě atd./, jedna třetina se věnuje svým soukromým aktivitám a jedna třetina spí. Celková pracovní aktivita obyvatelstva je po celý den konstantní a nekolíše v závislosti od denní nebo noční doby. Teoreticky ale i prakticky je to makroekonomické maximum efektivity práce, kterou lze dosáhnout. Sociální systém obsažený v “Revolučním manifestu” je nepochybně sociálně spravedlivějším systémem než je monokapitalismus /a o polykapitalismu již ani nemluvě!/. Právě tak i ekonomický systém obsažený v “Revolučním manifestu” je tudíž ekonomicky mnohem výkonnější než je polykapitalismus /a o monokapitalismu již ani nemluvě!/, v důsledku čeho by i růst životní úrovně obyvatelstva byl výrazně rychlejší než byl v časech polykapitalismu. To by pak vedlo k tomu, že zatímco bezprostředně po aplikaci “Revolučního manifestu” v praxi by v důsledku mechanické nivelizace životní úrovně všech občanů by životní úroveň veškerého obyvatelstva odpovídala průměrnému platu, pak následně v důsledku výrazně větší ekonomické efektivity než jaké byl schopen polykapitalistický stát docházelo k rychlejšímu růstu životní úrovně obyvatelstva a to dokonce všeho obyvatelstva v důsledku čeho by brzy životní úroveň všeho obyvatelstva významně přesáhla míru jaká v polykapitalistické České republice odpovídá průměrnému platu, respektive životní úroveň všeho obyvatelstva by byla brzy vyšší než je tento průměrný plat!

Vážený pane jako demokrat plně akceptuji Vaši kritiku. Vyžadovalo by to však na delší úvahu na téma co je nebo může být reálně možné a co je pouze utopie. Kdybych se ocitl někde v období Římské říše a otrokům řekl například: “Semper homo habet ius libertás esse et némó habet ius serví laboráre impellere” (omlouvám se za ne zcela přesnou transkripci!) tak by se to jevilo jako něco tak utopického, že by mně zřejmě i dotyční samotní otroci považovali za blázna. Kdybych někdy dejme tomu v patnáctém století vyrukoval s hesly veliké francouzské revoluce z roku 1789 jako “fraternité” “egalité”, “liberté”(opět se omlouvám za špatnou transkripci v důsledků neexistence francouzské abecedy v počítači) asi bych skončil na hranici a byl upálen. Kdybych však i v období této francouzské revoluce na přelomu osmnáctého a devatenáctého století říkal třeba něco tak neškodného jako je třeba myšlenka veřejné autobusové dopravy v Paříži jezdící v pravidelných časových intervalech po předem daných trasách podle grafikonu a převážející zcela nahodile dostavivší se cestující považovali by mně za nějakého utopického krajně levicového extrémistu a zřejmě bych byl popravil na gilotině. Samozřejmě, že plně s Vámi souhlasím, že pro různé utopické socialisty ze století minulých byl kamenem úrazu problém kontroly a evidence dané faktem, že nejsme národem “poctivých andělíčků”. A jak by se třeba řešil tak banální problém, jako je třeba i to aby v jedné veřejné velkojídelně poobědval jednou a pak v jiné veřejné velkojídelně by chtěl poobědvat po druhé tvrdíc, že ještě vůbec žádný oběd neměl – zda-li by stát toto riskoval v naději, že to lidé nebudou moc zneužívat, anebo že by stát v  důsledku snahy o zamezení tohoto zneužívání určitým způsobem omezil svobodu občanů tím třeba, že by přesně určil kde se kdo bude stravovat a tak by mu znemožnil aby šel na jídlo i jinam, a zejména by tyto problémy a zmatky narůstali v souvislosti s pracovním stěhováním, migrací anebo pouhým cestováním na dovolené. Ano všechno tohle byli v minulosti velice složité a prakticky neřešitelné problémy spojené s evidencí a kontrolou. Třeba však ale dodat, že tyto problémy na přelomu dvacátého a jedenadvacátého století vyřešila počítačová a mikročipová vědeckotechnická revoluce spojené jak s fenoménem internetu, tak i s fenoménem nejrůznějších čipových karet. V důsledku čeho by tudíž takovéto omezování svobody lidí přesným administrativním určením realizace toho či onoho nebylo vůbec potřebné. Občan by měl nárok na jednu snídaně, jeden oběd a jednu večeři denně a sníst by si příslušné jídlo mohl v kterékoliv velkojídelně na celém teritoriu státu. Nebezpečí, že by obědval někdo dvakrát by bylo díky těmto technickým vymoženostem prakticky vyloučeno. Stát by všem občanům v pravidelných časových intervalech přiděloval nejrůznější “benefity” jejíž podstatou by zpravidla bylo přidělováno nejrůznějších čipových karet obsahujících příslušné množství "“kreditních jednotek” a možnost čerpat více než tvoří kreditní jednotky je z logiky věci vyloučeno. Taky vyfasování příslušného “benefitu” by občan mohl realizovat kdekoliv po celém teritoriu státu, nicméně samotné vyfasování by musel podepsat a příslušný zaměstnanec by příslušný údaj o vyfasování na základě toho mu -podle stanovených okolností – buď zanesl do příslušné čipové karty, nebo do příslušného operátu na on-lain příslušného internetu nebo intranetu přístupného příslušným orgánům veřejné správy, nebo nejspíše obojí. A toto by nepoctivému občanovi objektivně znemožnilo aby své “benefity” fasoval duplicitně i kdyby se o tento podvod chtěl eventuálně pokusit. Jinými slovy jevil-li se v minulosti ideál osvícenských “komunistů” jako utopický vzhledem k jeho v té době fakticky totálně anarchistickému charakteru danému nemožností jakékoliv globální kontroly a evidence, pak v současné době tento problém právě díky proběhlé výše zmiňované vědeckotechnické revoluce objektivně přestal tento složitý problém existovat. A tudíž to co ještě třeba v osmdesátých letech dvacátého století se jevilo z vědeckotechnického hlediska jako čirá nemožnost a utopie, dnes na počátku století jedenadvacátého již – z vědeckotechnického hlediska - utopií není a je technicky možné realizovat.

Vážený pane k tomu co uvádíte bych řekl asi tohle: za prvé – ve všeobecné rovině souhlasím s Vámi, že každý stát se opírá o nějakou “ideologii”, nicméně současně bych řekl, že není pravda, že “ideologie” je podstatou státu. Ne, to určitě není. “Ideologie” není podstatou státu, je pouze intelektuálním pokusem o jeho propagandistickou legitimizaci. Přesněji řečeno ne ani tak státu jako spíše režimu. Určitým mezníkem je rok 1789 spojený s velikou francouzskou revolucí a zejména s Deklarací lidských práv “člověka a občana” z 23.8.1789, která je první komplexnější deklarací lidských práv. Zatím co do té doby všechny režimy a vlády se zaštiťovali tím, že “vládnou z Boží milosti”, po veliké francouzské revoluci všechny politické systémy, režimy a vlády /monarchistické, bolševické, fašistické, ani nacistické nijak nevyjímajíc!/ se ohánějí v té či oné formě svojí údajnou “lidovládou”. Za druhé – pokud jde o “Revoluční manifest” třeba rozlišovat co je jeho obligatorní podstatou a co pouze jeho fakultativní doplněk. V případě “Revolučního manifestu” jeho obligatorní podstatou je zrušení měny a zrušení vlastnictví. Celý “Revoluční manifest” stojí a padá s existencí či neexistencí ideje zrušení měny a ideje zrušení vlastnictví. Tyto dvě ideje jsou obligatorní částí “Revolučního manifestu”. Všechny ostatní ideje obsažené v “Revolučním manifestu” jsou pouze – ve větší nebo menší míře – pouze fakultativními idejemi, které jsou sice též ve větší nebo menší míře pro celkovou kompatabilitu, integritu a vyváženost “Revolučního manifestu” důležité, nicméně nejsou nenahraditelné. Podstatou “Revolučního manifestu” je totiž model ideálního sociálního a ekonomického systému, nikoliv snad řešení nějakých jiných politických nebo ideologických otázek. Původní podtitul “Revolučního manifestu” zněl “Chronologická gradace jednotlivých fází křesťanské revoluce”. Pak jsem si ale uvědomil, že bych “Revolučnímu manifestu” tímto podtitulem mimoděk již předem vsunul určitou konkrétní ideologickou konotaci /ač žádnou konkrétní ideologickou konotaci ve skutečnosti “Revoluční manifest nemá!/ a proto jsem slovo “křesťanské” nahradil ideologicky neutrálním slovem “veliké”. Jádrem ideje “Revolučního manifestu” jsou myšlenky zrušení měny a zrušení vlastnictví. Ty však lze ale fakticky spojit prakticky s jakoukoliv ideologií, pro kterou by ideje zrušení měny a vlastnictví byla akceptovatelná, popřípadě lze to pojat i jako pouhou konstrukci sociálně-ekonomického systému bez jakékoliv ideologie. Praktickou realizací jádra “Revolučního manifestu” může vzniknout stát jak demokratický tak i nedemokratický, stát který je křesťanský, islámský, laický nebo ateistický, stát který je parlamentní nebo presidentskou republikou, potažmo konstituční nebo absolutistickou či dokonce nějakou teokratickou monarchií. Výběr formy státu i formy ideologického systému, režimu či vlády je zcela fakultativní, zcela libovolný. Já jsem tyto otázky nijak obligatorně neřešil a ani nechci řešit. Nejsou totiž nijak důležité pro obligatorní sociálně-ekonomickou podstatu “Revolučního manifestu”. Skutečnost, že osobně preferuji v politické oblasti ideály křesťanství, demokracie, svobody a plné respektování všech lidských práv není zde podstatné, protože v “Revolučním manifestu” se nejedná o manifest politický, nebo dokonce ideologický, ale pouze jen o pokus zkonstruování ideálního sociálně co nejhumánnějšího a současně ekonomicky co nejefektivnějšího-nejvýkonnějšího modelu státu.

Vážený pane – za prvé: Váš názor, že všichni lidé touží vydělávat co nejvíce je jistě zajímavý, ale osobně se domnívám, že ne zcela odpovídající skutečnosti. Jsou totiž i jiné ideály, jako například ideály svobody, ideály lidských a občanských práv, ideály demokracie, ideály křesťanské lásky k bližnímu, ideály humanity, ideály rovnosti rasové, národnostní i sociální, ideály tolerance politické i náboženské, ale v neposlední míře i nejvšeobecněji pojímané ideály lidskosti a slušnosti které jsou mnohem více než nějaký majetek či nějaké peníze. Za druhé – chcete, abych Vám jmenoval alespoň “jediného blázna, pro kterého prý peníze nejsou na prvním místě.” Nuž tak tím “bláznem” jsem například i já.

Vážený pane obdivuji Vaší všímavost! Jste totiž velice pozorný čtenář, protože jste zatím jediný co postřehl, že “Revoluční manifest” má univerzální charakter nevážoucí se k žádnému státu ani národu. Všichni ostatní čtenáři až doposud totiž explicitně nebo imlicitně “Revoluční manifest” pochopili jako něco co se snad imanentně vztahuje k České republice, ačkoliv v něm žádná přímá vazba na Českou republiku jako ani na jakýkoliv jiný stát není. A to není zcela záměrně. A protože jsem si žádnou takovouto tzv.”národní” vazbu nepřál, proto jsem se jí vždy důsledně vyhnul, aby tam žádná přímá vazba na Českou republiku a ani na žádný jiný stát či národ nebyla, protože ideály “Revolučního manifestu” pokládám za nadnárodní a v ideologické rovině v podstatě i apolitické.

Vážená paní nebo slečno dlouho jsem uvažoval, zda-li snad mám i Vám vůbec odpovědět. Každý má ovšemže právo na vlastní názor, právě tak i já respektuji Vaše názory týkající se mé osoby. Aniž bych je chtěl jakkoliv zpochybňovat nebo kritizovat pro jejich věcný obsah, chtěl bych jen poukázat na jejich poněkud nekonzistentní charakter z hlediska kausální logiky. Tvrdíte, jednak, že píšu samé nesmysly, jednak že jsem blázen, kterého by měli zavřít na psychiatrii, jednak že by mě měli za tak blbé názory popravit tím, že by mě měla popravčí četa zastřelit, poté by měli pro jistotu ještě na tři dny mé mrtvé tělo oběsit a nakonec ho ještě opět pro jistotu spálit. Víte domnívám se, že pokud skutečně píšu samé nesmysly pak lze na to reagovat nejjednodušeji tím, že ty nesmysly nebudu číst. Internet nám všem dává nekonečnou svobodu číst to co sám či sama číst chci a nikdo mně právně ani fakticky nemůže nijak nutit či donutit číst to, co číst nechci. A když se mi něco nelíbí, nuž tak to jednoduše nečtu. Ostatně neočekávám, že by snad každý návštěvník internetu s mými názory souhlasil, vždyť ani já sám nesouhlasím se všemi názory, které na internetu napíšou jiní lidé. No a pokud jsem blázen, no pak nepochybně i bez Vás dříve nebo později na té psychiatrii skončím. Pokud bych ale skončil na psychiatrii pak mi již není zcela jasné, proč bych měl být popraven. Pokud bych měl být popraven a to dokonce na třikrát za sebou tím, že by mně měla popravčí četa nejprve zastřelit a poté po zastřelení by moje mrtvé tělo se mělo pro jistotu ještě na tři dny oběsit a nakonec pro druhou jistotu ho poté i spálit, pak se domnívám, že není pravdivé Vaše první tvrzení, že píši “samé nesmysly”. Pokud bych totiž psal “samé nesmysly” k čemu by byla nutná tak důsledná trojitá poprava mojí osoby? A pokud je nutná tak důsledná trojitá poprava mojí osoby pak se ptám proč? To se mně, nebo mých názorů, popřípadě obojího tak velice bojíte? Víte, ne že by snad můj život měl nějakou snad velikou hodnotu, to ovšemže nemá a proti mé eventuální popravě by v principu určitě v podstatě nikdo ani nic neměl, nicméně nechápu a nerozumím k čemu taková teatrálnost, proč bych měl být popraven třikrát, když dokonce i můj pán Ježíš Kristus /ačkoliv je Bůh, zatímco já pouze prachobyčejný člověk!/ byl popraven pouze dvakrát /ukřižován a po sejmutí mrtvého těla z kříže bylo ještě jeho mrtvé tělo probodnuté mečem/. V každém případě však i Vám – stejně jako všem ostatním čtenářům - děkuji za sdělené názory.

Vážený pane rovněž ve Vašem případě jsem dlouho uvažoval, zda-li snad mám i Vám vůbec odpovědět. Každý má ovšemže právo na vlastní názor, právě tak i já respektuji Vaše názory týkající se mé osoby. A v něčem s Vámi dokonce i souhlasím. Souhlasím s Vaším názorem, že jsem “svině”. Samozřejmě za předpokladu, že jste tím myslel moji obezitu, totiž to že mám hodně přes 120 Kg hmotnosti což je moc a jak znám lidi, rozhodně nejste ani zdaleka jediný, který o mně soudí, že jsem “tlustá svině”. Ovšemže, tím v žádném případě Vám nechci vnucovat svoji subjektivní interpretaci toho titulu “svině”, který jste mi udělil. Něco takového bych si totiž nikdy nedovolil! S ostatními Vašimi názory si dovoluji nesouhlasit. Nejsem “buzerant” – jsem totiž člověk heterosexuální orientace a navíc navzdory všeobecným módním trendům současného ateizmem a materialismem prohnitého světa já sám homosexualitu pokládám za to čím i ve skutečnosti i je, totiž za duševní nemoc (byť i jinak plně respektuji svobodu homosexuálů zda-li se chtějí z této nemoci sami léčit nebo nikoliv). Rovněž nejsem ani “maniacký sexuální úchylák” – jsem svobodný, jsem bezdětný a jsem panic. A z tohoto hlediska mám absolutně ke všem lidem plně lhostejný vztah. A do třetice není pravda, že bych snad měl cokoliv společného se Židy jak se domníváte – nejsem Žid ani svou národností (jsem Čechoslovák) a nejsem žid ani svým náboženstvím (jsem křesťan – římský katolík). To ovšemže nic nemění na tom, že jako věřící křesťan pohlížím na židovské věřící jako na své “starší bratry” ve víře, protože vycházejí ze stejných kořenů jako já, pouze na rozdíl ode mě neuvěřili v Ježíše Krista jako Bohem-Otcem skrze starozákonní proroky přislíbeného Božího mesiáše a spasitele světa. V každém případě však i Vám – stejně jako všem ostatním čtenářům - děkuji za sdělené názory.

V každém případě bych všem čtenářům chtěl s hloubky svého srdce poděkovat za všechny své názory, které mně sdělili. Ještě jednou – vřelé díky!

 v Babicích dne 8.8.2006

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Epilóg:

Plně si uvědomuji kontroverzní a provokativní charakter tohoto mého "Revolučního manifestu".

Chci Vás totiž dotlačit k samostatnému myšlení. Kontraverzi se proto nemíním a ani nechci vyhnout!

Zaujalo Vás to? Pokud ano, tak Vám doporučuji přečíst si tuto hlavní klíčovou práci:

Henryk Lahola : Sociální spravedlnost a ekonomicky maximálně výkonná i spravedlivá ekonomická revoluce a revoluční stát i manifest. Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Revoluce.htm

HenrykLahola@centrum.sk

HenrykLahola@seznam.cz

Dne 14.8.2006 napsal:

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!