wz

Zpět na hlavní stránku!

Názory na manželství, rodinu, děti, rodičovstí. Jak proti feministické ideologii?

Odkazovač: Ste zo Slovenskej republiky? Potom radšej kliknite myšou na tento modrý nápis a prepnite sa tým do slovenskej verzie!

 

Od jednoho čtenáře mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz jsem obdržel dotaz, zda-li bych mohl říci, respektive v e-mailu napsat mu své názory na manželství. Ovšemže mohl! Vždyť proč ne? Ale to jsem ho předem upozornil, že mu rozhodně nenapíši nic nového, neboť mu řeknu v podstatě pouze jen to, co jsem sám svého času ještě jako patnáctiletý chlapec slyšel od dvojice skutečně katolických manželů s jejichž názory jsem se plně ztotožnil a přijal je za své.

 

Nejprve než začnu psát vysvětlím ten pojem "skutečně katoličtí manželé" a to zejména s aspektem na to první slovo "skutečně". Podle oficiální statistiky katolické církve se uvádí, že na světě žije cca 1,3 miliardy katolíků. Tím se myslí každý, kdo přijal katolický svatý křest. Pro mně však to, že byl někdo pokřtěn katolickým knězem či jáhnem ještě ani zdaleka neznamená, že ho automaticky považuji za "skutečného" katolíka. Ba dokonce ani to, že někdo jde jednou týdně v neděli do katolického kostela na mši svatou ještě neznamená automaticky, že je pro mně "skutečný" katolík. Chodit do kostela je sice taky důležité, nicméně za skutečného katolíka považuji pouze jen toho, kdo se po celý svůj život upřímně usiluje o svou osobní svatost života podle vzoru Církví kanonizovaných světců a světic Božích, a zejména tak o co nejvěrnější napodobování a následování života našeho Pána Ježíše Krista.

 

Dále bych chtěl říci, že já osobně jsem se již jako patnáctiletý chlapec nadchl po následování mého Pána Ježíše Krista, že budu pokud možno majetkově co nejchudší, že navěky zachovám panictví svého těla i duše pro Boží království, že se stanu celoživotním vojákem Ježíše Krista, a tedy že budu až do své smrti žít v co nejmaximálnější možné celoživotní chudobě jak jen to bude u mně v mém postavení možné, že navěky zachovám celoživotní celibátní panictví a nakonec jako Kristův voják, že naplním smysl svého života celoživotním bojem proti všem nepřátelům Ježíše Krista s nadějí v mém srdci, že bude-li to Boží vůle a budu-li toho hoden, že se mi možná dostane i té cti být zařazen po boku mučeníků a mučenic Boží nikoliv tím, že bych se stal pouze jen nějakým pasivním mučeníkem (byť ovšemže i to by se mi velice líbilo), ale, vrchol naplnění mého života jsem viděl a doposud vidím (byť i naděje je již nyní velmi malá), že by se mi dostalo toho absolutního štěstí, že "proliji svou krev" v boji proti nepřátelům mého Pána Ježíše Krista.

 

To co jsem uvedl o odstavec výše, jsem poté, co jsem se tak jako patnáctiletý chlapec rozhodl též i zcela otevřeně řekl mnoha lidem. Bohužel ale u mnohých lidí jsem narazil na nepochopení, mnozí lidé se s tímto mým o odstavec výše popsaným nadšením nebyli schopni ani jen v nejmenším ztotožnit. Ba zjevně mé nadšení nesdílel dokonce ani jen můj empatický zpovědník, byť i jinak alespoň navenek jeho chování vůči mně neztratilo nic ze své lidsky vlídné laskavosti a empatii. Diplomaticky mi řekl, že ten můj sen je nepochybně velice hezký a sympatický, nicméně ale že jsem údajně prý ještě příliš mladý na to, abych se vší zodpovědností byl schopen se již ve věku pouhých patnácti let takhle zásadně a kategoricky rozhodnout. A pak dodal, že není ani nejmenších pochyb o tom že panická čistota muže či panenská čistota ženy je nepochybně Bohu velice milá, nicméně ale že své kouzlo má i celoživotně správně katolicky prožívané manželství, rodina, děti a rodičovství. A tedy zda-li bych si nebyl o těchto věcech ochoten s někým nezávazně popovídat. Otevřeně jsem řekl, že v žádném případě nemám v úmyslu jít za nějakým bezbožným ateistickým psychologem či někým obdobným.

 

Důstojný pán mně na to ubezpečil, že něco takového rozhodně ani jen v nejmenším neměl v úmyslu. A slíbil mi, že mi zprostředkuje návštěvu u nejlepší katolické rodiny kterou osobně zná, abych přišel za ním na faru zítra, a pak když jsem zítra za velebným pánem přišel, tak mi páter dal adresu na jedny katolické manžele, abych si zašel s nimi popovídat o všem co souvisí s problematikou správně katolicky prožívaného celoživotního manželství, rodiny, dětech a rodičovství s tím, že mně ještě jednou ubezpečil, že oni katoličtí manželé ke kterým mně posílá jsou skutečně tím absolutně nejlepším katolickým manželským párem jaký on osobně zná.

 

Bylo to na Slovensku v roce 1982 když jsem měl pouhých patnáct let. Dříve než budu zmiňovat jakékoliv ekonomické, finanční a platové reálie té doby, musím na vysvětlení pro mladé lidi něco málo uvést na vysvětlenou, aby to pro mladého člověka - který v té době nežil - bylo srozumitelné. Měna - československá koruna byla podle mého osobního odhadu snad asi zhruba desetkrát silnější než je tomu dnes u koruny české. Například tenkrát 1500 gramový chléb zvaný "rascový" (po česky: kmínový) stál 4 koruny a dvacet haléřů, tj. 4,2 korun československých. Dnes například 1500 gramový "polešovický" chlén stojí 42 Kč.

 

Dnes jedna jízdenka na autobus často stojí i 20 Kč, tenkrát však pouze jen 1 korunu československou. A do třetice nájemné i s inkasem za služby a energie což by dnes stálo cca kolem šesti tisíc korun tenkrát stálo pouhých 134 korun československých. Jinými slovy ceny ale i platy byli snad asi zhruba v průměru desetkrát menší než je tomu dnes.

 

A v neposlední řadě bych ještě uvedl, že dotyční manželé měli dvanáct manželských dětí. Vzhledem k tomu, že se možná někomu onen počet dvanácti manželských dětí může zdát příliš vysoký, tak aby snad nedošlo k nějakému nedorozumění pro bližší vysvětlení uvádím, že oni manželé rozhodně nebyli nějací snad cikáni chtějící snad účelově profitovat z tehdejších štědrých dětských přídavků, ale byli to materiálně zcela nezištní bílí, slovenští, skuteční katolíci, pro něž slovo víra nebyl prázdný pojem, ale závazek žít důsledně v intencích katolické morálky.

 

Oba manželé začali své vyprávění tím, že jak poslání muže v manželství, tak i poslání ženy v manželství jsou velice důležité, vzájemně komplementární (tj. vzájemně se doplňující) a nijak a ničím nenahraditelné. Na můj dotaz čí poslání je v manželství důležitější, zda-li je to poslání muže anebo poslání ženy mi svorně odpověděli, že poslání muže i poslání ženy jsou v manželství v podstatě stejně důležité, nicméně to neznamená, že by byli stejné či zaměnitelné. V manželství je totiž poslání muže úplně odlišné od poslání ženy. Takto nějak podobně začali oba manželé mluvit společně, pak ale měli pocit, že si nějak nechtěně vzájemně skáčou do řeči, a proto se přede mnou dohodli, že již nebudou více mluvit oba současně, ale že se budou střídat.

 

Nejprve mluvil pan manžel. Začal s tím, že každoměsíčně ve výplatní den odevzdá, vyjádřím-li to čistě abstraktně matematicky devadesát procent vydělané mzdy plus nespotřebovanou osobní rezervu své paní manželce s tím, že tato nespotřebovaná osobní rezerva zpravidla tvoří zhruba polovinu původní výše této osobní rezervy. Vzhledem k tomu, že jsem byl tenkrát trochu natvrdlý abych to ihned pochopil, tak začal mluvit znovu a to doslova mi to začal vysvětlovat "po lopatě".

 

Pan manžel totiž abych vše správně porozuměl mi na samý úvod řekl: "Já jsem muž !" A pak pokračoval s "polopatistickým" vysvětlováním toho, že posláním muže v manželství je pracovat. Jsem dělník, a jak víte, denní pracovní doba je 8,5 hodiny denně od pondělí do pátku, já však ale kromě toho abych měl co nejvyšší výdělek pracuji i mnoho hodin přesčasy, denně tedy celkově pracuji dvanáct až čtrnáct hodin denně, ba dokonce zcela dobrovolně je-li to možné, tak chodím pracovat i o sobotách.

 

Ovšemže já nejsem nějaký blázen („blázen“ = dnes bychom řekli „workoholik“), a tudíž nepracuji pro to, že by mě to snad nějak osobně bavilo, ba dokonce se mi to právě naopak ta práce často až hnusí a vnitřně ji úplně nenávidím tu mou práci, nicméně ale mým manželským posláním coby muže je vydělávat peníze ze kterých bude živit sebe, svou paní manželku i všech svých dvanáct manželských dětí.

 

Mám-li být konkrétní, pak tedy dotyčných sto procent celoměsíčního výdělku dotyčného pana manžela činí přibližně dva tisíce korun československých (tj. dnes snad cca dvacet tisíc Kč ???), které pak přinese domů, a devadesát procent tohoto svého výdělku odevzdá své paní manželce (cca 1800 korun československých, tj. dnes zhruba asi cca osmnáct tisíc Kč ???) a zůstatek, oněch deset procent z tohoto výdělku, tj. dvě stě korun československých (tj. dnes snad cca dva tisíce Kč ???) si ponechá jako svou osobní rezervu. Dále pak kromě oněch devadesáti procent svého výdělku odevzdá své paní manželce též i nespotřebovaný zůstatek své předešlé ( tj. minuloměsíční) osobní rezervy, přičemž tento zůstatek činí zhruba polovinu původní výše této osobní rezervy (tj. přibližně zhruba cca sto korun československých).

 

Poté mluvila paní manželka. Začala na úvod analogicky jako začal i její pan manžel, neboť na samý úvod řekla: "Já jsem žena !" Řekla, že plně potvrzuje pravdivost slov svého pana manžela, a pak pokračovala obdobně "polopatistickým" vysvětlováním toho, že posláním ženy v manželství je osobní péče o děti a domácnost a nikoliv snad nějaké to dnes totalitním, zvráceně zvrhlým komunistickým režimem propagované jako údajně prý cosi "hypermoderního" ono grotesktní "opičení se" pseudomoderních žen po mužích, když takováto hypermoderně popletená žena imituje, napodobuje muže, respektive žena, která totálně podlehla komunistickému vymývaní mozků chodí pracovat za peníze někam do zaměstnání, a přitom si vlastně ve své ubohosti ani jen neuvědomuje komičnost svého absurdního postavení, neboť takováto ateistická, nevěřící, bezbožná žena chodící kamsi pracovat "jako pracovní síla za peníze" je pouze jen pouhou směšnou karikaturou muže a nikoliv tedy ženou ve své ženské důstojnosti a kráse jakou ji chce mít Bůh.

 

Pokud by zde snad nějaké popletené feministky zajásaly nad tím, že mi můj pan manžel každoměsíčně odevzdá prakticky téměř všechny peníze co vydělal, tak třeba otevřeně říci, že veškeré peníze které mi dává můj pan manžel mi ovšemže nedává na nějaké snad mé osobní "vyhazování si z kopýtky", ale z těchto peněz mám za úkol zaplatit všechno, co se týká našeho bytu, naší domácnosti, veškerých potřeb našich dvanácti dětí, mého pána manžela i mně osobně počínaje nájemným s inkasem a konče veškerými nutnými nákupy a podobně. Můj pan manžel musí velice tvrdě manuálně pracovat v zaměstnání od rána do večera, a proto plně respektuji jeho právo se v noci v klidu vyspat, aby ráno v plné svěžesti byl opět schopen nastoupit do své těžké celodenní práce. Když již jsme zmínili feministky, tak jsem se jí zeptal co by bylo třeba činit pokud by nějaká její dcera začala mít tendenci koketovat s feministickou ideologií, na což mi dotyčná paní manželka vysvětlila, že v tom případě by bylo nutné ji přehnout přes koleno a holí jí tak pořádně naplácat po zadku dokud by se z ní všechny tyto feministické bludy nevymlátili. Současně mi však ale dotyčná paní manželka zdůraznila, že takovýto výchovní výprask by však byl až tím nejkrajnějším výchovným řešením, důležitá je totiž prevence proti feministické ideologii a podobným egoistickým bludům správnou výchovou dětí od jejich nejútlejšího dětství spočívající v tom, že všechny své děti chlapce i dívky důsledně vychovávají v duchu altruismu, sebezapření, v hlubokém smyslu pro osobní oběť pro dobro druhých, aby děti nebyly sobecké a aby na první místo ve svém životě kladli Boha a Boží zájmy a ne samy sebe a své čistě osobní, egoistické zájmy.

 

Pak paní manželka řekla, že její práce sice není natolik manuálně těžká jako práce jejího pana manžela, ale zato zas vedle její veškeré péče o dům a domácnost je její péče o dvanáct dětí fakticky čtyřiadvacetihodinová, neboť v kteroukoliv denní či noční hodinu může některé z dětí začít naříkat a musí tedy kdykoliv je to zapotřebí vstát a postarat se o dítě, což znamená, že pro ni jako paní manželku neplatí právo jejího manžela mít jistotu alespoň několika hodin nepřetržitého spánku.

 

A pak opět mluvil pan manžel, rovněž i on plně potvrdil pravdivost slov své paní manželky, řekl, že rovněž práce její manželky je celkově stejně náročná jako jeho vlastní práce, byť i jinak ovšemže práce jeho paní manželky je náročná z úplně jiných důvodů, respektive úplně jiným způsobem. A ovšemže pokud jde o oněch dvě ste korun československých, které si ponechává jako osobní rezervu, tak rovněž ani on si tyto peníze neponechává na nějaké snad osobní "vyhazování si z kopýtka" ale hradíc z toho své každodenní nezbytné náklady, plní tato osobní rezerva tutéž funkci jako u dětí plní tzv. "kapesné", ovšemže s tím obrovským rozdílem že nikdy peníze nevyhodí za něco, co není skutečně nezbytné, neboť jako racionálně myslící dospělý člověk si vždy velice dobře rozmyslí, zda-li je skutečně rozumně nevyhnutné na to či ono peníze z dotyčné osobní rezervy použít.

 

Nakonec jsme mluvili i o tom nejháklivějším, tj. o sexu. Tak jako úplně se vším co mi řekli doposud, tak i s tímto jsem musel vzhledem k plné pravdivosti všeho co mi řekli plně souhlasit, neboť není ani nejmenších pochybností o tom, že lidský sex je určen pouze tomu muži a té ženě, kteří jsou vzájemně svázání svátostným, věčným a nikdy nijak nerozlučitelným svazkem manželským a nikomu jinému, přičemž i tento jediný myslitelný sex manželský není čímsi živelně svévolným, ale má svá řádná pravidla spočívající zejména v tom, že jediným vyjádřením tohoto jedině myslitelného lidského manželského sexu je vaginální pohlavní styk spojením pohlavních orgánů manžele a manželky, plus jedinou motivací pro uskutečnění tohoto lidského manželského sexu, respektive vaginálního pohlavního styku formou spojení manželova a manželčina pohlavního orgánu je pouze jen motivace zplození společného manželského dítěte a nikoliv tedy snad nedej Bůh nějaká osobní zábava, vyhledávání rozkoše či cokoliv jiného, co nesleduje úmysl obou manželů zplodit své společné manželské dítě.

 

A nakonec jsme mluvili ještě i o rodičovství, výchově dětí, náboženském vzdělávání dětí v poznání učení naší katolické víra a morálky, jakož i o pravidelné každodenní ranní, polední a večerní společné modlitbě rodičů pokud možno s úplně všemi svými dětmi, které toho jsou schopny.

 

Nakonec tedy s výjimkou dvou nejmladších dětí oněch manželů jsme si všichni ostatní, a tedy já, pan manžel, paní manželka plus oněch deset jejich starších dětí klekli na zem před křížem a držíce každý z nás ve svých rukou svatý růženec jsme se společně asi půl hodiny modlili modlitbu svatého růžence. Pouze ke konci to částečně narušovali některé z jejich dětí, které se sice poctivě modlili, nicméně ale nevládali celou půl hodinu nepřetržitě klečet a proto si některé z oněch dětí občas na chvíli i sedli.

 

A tak když jsem po této společné půlhodinové modlitbě svatého růžence odcházel domů, odcházel jsem plně spokojen jednak ze svého intelektuálního obohacení nabytím nových poznatků ohledem problematiky manželství, rodiny, dětí a rodičovství jednak jsem byl spokojen i z toho, že jsem poctivě splnil prosbu mého zpovědníka, abych si s dvojicí skutečně katolických manželů nezávazně promluvil právě o této celkové problematice manželství, rodiny, dětí a rodičovství. Ono to nemělo sebemenší chybu, vše co mi řekli oni manželé byla čistá pravda se kterou jsem se proto, že to byla čistá pravda ale též i nikdy nijak neměnná vůle Boží plně ztotožnil, a tak původně pouze jen jejich názory na manželství, rodinu, děti a rodičovství jsem přijal plně za své, a nyní jsou to také i moje vlastní názory na manželství, rodinu, děti a rodičovství. Přesto všechno však ale možná paradoxně nejen že jsem nic nezměnil na svém předsevzetí být po zvyšek svého života pokud možno materiálně co nejchudším vojákem Kristovým celoživotně žijícím v celibátní panické čistotě mého těla i duše pro Boží království, ale dokonce jsem se překvapivě v tomto svém původním rozhodnutí ještě více utvrdil.

 

 

 

Napsal v pondělí dne 16.1.2017 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Zpět na hlavní stránku!