wz

Zpět na hlavní stránku!


15.list: Jak se uskutečnilo vtělení a jak je to s Pannou Marií?

Z textu e-mailu: “Pane doktore, nechápu logiku věcí kolem Marie matky Krista, jak to vše s ní vlastně je doopravdy? Martin…”

Varování!! Chcete-li správně porozumět tomuto 15.listu Martinovi, musíte si nejprve přečíst předcházejících čtrnáct listů Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

7.list Martinovi: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

8.list Martinovi: Fenomény jako “Caelum”, “Tartarus”, “Exorcismus”…

9.list Martinovi: Jaká je podstata eschatologické dimenze existence člověka?

10.list Martinovi: Nevyvratitelné důkazy o existenci Krista jako člověka!

11.list Martinovi: Bůh a Jeho Zjevení: proroctví, zázraky a Kristus!

12.list Martinovi: Kristus je Bohočlověk – Kristus je osobou Bůh, přirozeností Bůh i člověk!

13.list Martinovi:Kristus vytvořil pouze jednu Církev – ty ostatní “církve” Kristus nezakládal!

14.list Martinovi: Jak a proč Kristus uskutečnil vykoupení právě takovýmto způsobem!

Nejprve bych chtěl poprosit různé ”génie” s ubohým jedináčkem před svým jménem, popřípadě ty ještě větší ”supergénie” co nemají ani tento ubohý jedináček, respektive se zpravidla dokonce jedná o různé dvacetileté či ještě mladší sopláky, kterým teče mléko po bradě a kteří sice sami vůbec nic neumí, ale ve své ubohosti si tím více myslí, že již spolkli všechnu moudrost světa a již dříve než si jakoukoliv práci na těchto webových stránkách přečtou, tak s jejím obsahem (ač ho vůbec ještě ani nečetli!) zásadně již dopředu absolutně nesouhlasí a nejrůznější práce na těchto webových stránkách čtou pouze proto, aby mi pak mohli psát své jízlivé e-maily plné fanatické zloby a nenávisti ve kterých se s velikým rozhořčením rozplývají nad ”ubohou a dementní úrovní mých prací”.

A proto tedy Vás prosím tedy vážený pane ”génie” (nebo ctihodná dámo ”génijko”) – nečtěte raději ani tuto další ”dementní práci” – a opusťte raději ihned tyto webové stránky. Pevně věřím, že na Internetu se nepochybně najdou i takové webové stránky (a není jich bohužel málo!!), které odpovídají Vaší "intelektuální" úrovni. Já ale Vaše přesvědčení a názory (pokud vůbec nějaké máte!!) plně respektuji – respektujte proto prosím také Vy přesvědčení a názory jiných lidí (třeba i moje) a smiřte se s tím, že jsou prostě i lidé, kterým (s ohledem na jejich zaměření, zájem nebo orientaci) se některé práce zveřejněné na www.henryklahola.nazory.cz jednoduše líbí a čtou je rádi, protože je zajímá jejich věcný obsah a nehledají v nich pouze ”gramatické chyby”. A pokud se Vám tyto webové stránky nelíbí a zásadně nesouhlasíte s jejich obsahem, myšlenkami a názory, pak máte k dispozici jedno velice jednoduché a spolehlivé řešení, aby jste se nemusel(a) rozčilovat – jednoduše to vůbec nečtěte!!

Je pro mě s podivem, že může existovat někdo, kdo ztrácí svůj čas četbou webových stránek o kterých skutečně soudí, že je ”napsal duševně nemocný člověk” či že jsou ”výplodem jeho chorého mozku”. Já osobně cizí webové stránky, o nichž se domnívám, že je psali duševně nemocní lidé nikdy nečtu a lidé co vědomě čtou webové stránky o nichž se domnívají, že jsou ”dílem duševně nemocného člověka” jsou ve skutečnosti sami velice těžce duševně nemocní lidé, kteří by měli vyhledat dobrého psychiatra. Kromě toho věřím vážený pane génie nebo ctihodná dámo génijko, že po opuštění sfér náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se Vám podaří nalézt na Internetu i takové webové stránky, které napsali i ”duševně zdraví lidé”, ba možná dokonce právě i tací ”duševně zdraví lidé”, kteří jsou tak těžce ”duševně zdravými”, jako jste ”zdravý(á)” i Vy sám nebo Vy sama!

Internet je svobodné médium s mnoha miliardami nejrozličnějších webových stránek – výběr máte téměř nekonečný. A určitě se tam najdou i podobná individua jako jste Vy sám, či Vy sama. Pokud by čistě hypoteticky náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz byli absolutně jedinými webovými stránkami na Internetu, chápal bych pak Vaše rozhořčení, protože uznávám, že ne každého musí zajímat náboženská víra. Takto ale náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz jsou pouze jedny z mnoha miliard různých webových stránek na Internetu a pokud se Vám osobně nelíbí, tak je prostě číst nemusíte, nikdo Vás k tomu určitě nijak nenutí.

A vzhledem k existenci mnoha miliard dalších webových stránek ani nejste z ”nouze” nějak nuceni číst takové webové stránky ”které se Vám nelíbí a s nimiž absolutně ve všem zásadně nesouhlasíte” proto, že by jste snad neměli eventuálně k dispozici na Internetu žádné jiné webové stránky tak, jako tomu u nás bylo například ve dvacátém století za bolševika u televize, kdy se lidé z nouze dívali třeba na televizi i navzdory tomu, že se jim nelíbila, protože žádné jiné televizní stanice u nás jednoduše tenkrát ještě neexistovali…

Vaše nenávistné útoky jsou pro mne pouze důkazem toho, že jednám správně a čím silnější bude intenzita Vašich nenávistných útoků, tím bude větší i motivace mé touhy sloužit Bohu a lidem, protože si připomínám slova mého Pána Ježíše Krista: ”Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny'. Až přijde ”Povzbuditel”, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od počátku” (Jn 15, 18 – 26). Naštěstí ale moje reálná situace ani zdaleka není až tak pesimistická jak to plyne z tohoto citátu mého Pána Ježíše Krista a i ti nejzuřivější nepřátelé náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se v podstatě musí chtě – nechtě smířit s tím, že některé příspěvky na náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz se jednoduše navzdory jejich nenávistnému vzteku některým čtenářům líbí, čtou je rádi a jsou jim duchovní posilou a oporou v jejich každodenním náboženském životě právě tak, jako zas jejich víra je naopak pro změnu zas posilou pro mne samotného. A tudíž jejich spolubratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nechce a ani nemůže jejich důvěru zklamat ani kdyby se – obrazně řečeno – satan se všemi svými pozemskými služebníky ”na hlavu postavil”, protože na zemi a ani v pekle není té síly, která by mně mohla nějak přinutit zříci se mé víry a otevřeného hlásání své víry ostatním lidem dobré vůle.

Doufám, že teď různé tyto výše zmiňované nafoukané psychopaty jsem odradil od dalšího čtení této práce a proto se teď již konečně můžeme společně věnovat tomuto – tentokrát - již vlastně ”patnáctému listu Martinovi”, respektive této práci patnáctého listu Martinovi pod názvem ”Jak se uskutečnilo vtělení a jak je to s Pannou Marií?”

Nejprve ale vysvětlím, proč jsem se rozhodl o tomto vůbec psát. Osobně bych možná o tomto nikdy ani nepsal, nicméně čirá náhoda tomu chtěla, že jsem napsal dva velice obšírné e-maily, respektive, že jsem na Internetu našel studenta Martina (či spíše on našel mně), který – alespoň se mi to tak zdá – skutečně možná upřimně hledá svoji víru v Boha, zabýval se otázkami ohledem toho zda-li Bůh existuje anebo nikoliv, což bylo tématem ”prvního listu Martinovi”, respektive původně velmi obsáhlého e-mailu, který jsem napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře mých náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , - kterých snad tyto otázky rovněž upřimně zajímají - jako ”první list Martinovi”. Následně pak student Martin se pro mne poněkud překvapivě ozval opět v dalším e-mailu, ve kterém projevil – alespoň opět se mi to tak zdálo – upřimný zájem o poznání toho, jaký je tento Bůh – respektive jaký není - což zas se stalo tématem dalšího velice obsáhlého e-mailu, který jsem rovněž napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) rovněž jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře jako ”druhý list Martinovi” na mých náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz . Následně po napsání a odeslání tohoto druhého velice rozsáhlého e-mailu studentu Martinovi mně napadla myšlenka, že to, co jsem v obou těchto velice rozsáhlých e-mailech psal pro studenta Martina by s největší pravděpodobností zajímalo určitě i mnohé jiné mladé lidi, čímž se zrodil v mé hlavě nápad, že bych oba tyto rozsáhlé e-maily psané původně pouze pro Martina mohl v nějaké formě – po drobných úpravách - zveřejnit na mých náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz .

Navzdory mým předpokladům, ale moje kontakty se studentem Martinem se neskončili ani odesláním tohoto mého druhého velice rozsáhlého e-mailu – který jsem publikoval jako ”druhý list Martinovi” – protože Martin se opětovně ozval a to též dosti dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil existenci Boha, ba připustil i to, že Bůh dal ”snad první impuls, ale…” vyjádřil určité pochybnosti o tom, zda-li Bůh skutečně vytvořil vesmír jako takový, respektive zda-li třeba vesmír nevznikl sám od sebe od věčnosti na základě nějakého ustavičného vývoje hmoty jak učí takzvaný dialektický materialismus. Na jedné straně mně tento Martinův názor rozesmutněl, na druhé současně ale i potěšil, protože to bylo po prvé co Martin explicitně připustil existenci Boha, ba dokonce připustil i to, že Bůh dal nějaký ”první impuls” ke vzniku hmoty, byť i veškerý další vývoj hmoty a vesmíru fakticky podrobil materialistické vizi o ustavičném evolučním vývoji a zdokonalování bez ohledu na tohoto Boha, který tedy – podle Martina – dal sice prvotní impuls, aby z ničeho vznikla nějaká hmotná substance, ale tím se podle Martinova názoru role Boha definitivně skončila, Bůh od té doby je již úplně ”mimo hru”, Bůh od té doby je již tak nanejvýš pouze nějakým čistě pasivním pozorovatelem, aniž by se sám jakkoliv do dalších vývojových či evolučních procesů nějak vměšoval, ovlivňoval je či vplýval na ně. V reakci na tento Martinův e-mail následoval můj další e-mail, respektive – z hlediska ostatních čtenářů – můj třetí list Martinovi pod názvem ”Stvořil Bůh svět nebo ne?”.

Navzdory všem předpokladům, ale kontakty se studentem Martinem se neskončili ještě ani odesláním tohoto mého e-mailu – který jsem publikoval jako ”třetí list Martinovi” – protože Martin se zas opětovně ozval ještě jednou a to též asi podobně dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil nejen existenci Boha plus tu skutečnost, že Bůh dal nějaký ”prvotní impuls”, ale oproti minulosti navíc fakticky připustil i to, že Bůh je tvůrcem neorganické hmoty a to navíc i s tím, že i další vývoj této neživé hmoty Bůh přímo řídil a ovlivňoval. Současně ale Martin poukázal na kvalitativní rozdíl mezi hmotou organickou a neorganickou, respektive živou a neživou hmotou. A zpochybnil-li Martin tu skutečnost, že by Bůh měl i nad vývojem organické či takzvané živé hmoty tutéž absolutní moc jako měl nad vývojem hmoty neorganické, respektive takzvané neživé hmoty, tak tím spíše to zpochybnil u samotných lidských intelektuálních daností a schopností člověka, které jsou důsledkem milióny let trvající evoluce v intencích Darwinovy evoluční teorie aniž by Bůh jakkoliv sám stvořil, ovlivňoval či zasáhl do vývoje lidské inteligence, lidské ”psyché” anebo sociální inteligence člověka.

A ačkoliv jsem původně již neměl v úmyslu Martinovi psát, věřil jsem, že ten třetí list Martinovi je již poslední, přesto jsem se rozhodl, že mu tedy napíši ještě jednou a vyjádřím se i k těmto dalším novým otázkám, které Martin přímo či nepřímo v tomto svém posledním e-mailu nastolil, respektive ve čtvrtém listu Martinovi jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše jako řídícího centra lidského ”Já”, přičemž částečně jsem v této souvislosti tak jaksi nakousl i otázku její nesmrtelnosti.

Student Martin se však opět ozval dalším relativně dlouhým e-mailem, na který následoval ”čtvrtý list Martinovi”, ve kterém jsem dokazoval existenci duše plus trochu jsem nakousl i otázku její nesmrtelnosti. Načež student Martin mi napsal další dlouhý e-mail, ve kterém tentokrát poukazoval tentokrát zas na jistá tvrzení se kterými se kdesi setkal, že údajně prý ”náboženská víra je nemoderní”, jako kdyby údajně náboženství patřilo pouze jakési vzdálené starověké a středověké minulosti, přičemž důkazem toho je to že ti údajně prý ti největší vědci a učenci naší planety by mněli být údajně vesměs samí ateisté až na několik malých zcela ojedinělých výjimek.

Vzhledem k tomu, že tento názor je absolutně nesprávný, protože pravý opak tohoto tvrzení je pravdou, rozhodl jsem se studentu Martinovi napsat ještě jednou, a také jsem mu i napsal opět velice rozsáhlý e-mail, který je s drobnými technickými úpravami publikován jako ”pátý list Martinovi”, ve kterém jsem se rozhodl napsat o největších intelektuálních kapacitách lidstva všech dob, které kdy lidstvo mělo; přičemž při rozebírání života této absolutní intelektuální elity lidstva jsem se nezabýval snad nějakým mechanickým memorováním životopisů těchto největších intelektuálů, tak jak jsem si je osobně zapamatoval, ale v této souvislosti zaměřil jsem svou pozornost zejména na ty skutečnosti, jaký měli tito největší intelektuálové naší planety osobní vztah k Bohu a k náboženství, a to nejen nějak čistě teoreticky, či formálně, ale i pokud jde také i o jejich osobní modlitbu plus jejich duchovní, náboženský život vůbec.

Student Martin mi ale opět napsal velice dlouhý e-mail, ve kterém sice fakticky akceptoval skutečnost, že drtivá většina popředních světových vědců a učenců jsou věřící lidé, současně ale vyslovil určité pochybnosti do jaké míry je tato jejich náboženská víra skutečně imanentní součástí jejich přísně racionální vědecké osobnosti popředního světového vědce a učence a do jaké míry je snad pouze nějakým jejich soukromým ”vedlejším úletem”, přičemž tento svůj názor rozvinul na vizi údajné diskrepance v otázce ”Jaký vesmír Bůh vytvořil?”, pokud jde o přísně vědecký pohled exaktních přírodních věd se zdánlivě primitivním a dětinským výkladem, který podává ”o stvoření světa” náboženství. A i když to sice student Martin úplně takhle explicitně neformuloval, pochopil jsem, že pokud jde o narážku na náboženskou interpretaci ”stvoření světa”, že má zřejmě asi na mysli zdánlivý rozpor mezi vědou a formálně doslovným pochopením výkladu prvních tří kapitol první starozákonné knihy Mojžíšova ”Pentetauchu”, knihy Genesis; se kterou pokud jde o úplně celé Písmo Svaté Starého a Nového zákona mají dnes dnešní moderní racionalisticky smýšlející lidé naší doby největší potíže akceptovat vírou Boží zvěst o stvoření světa vzhledem k tomu, že se na první pohled zdánlivě diametrálně rozchází s tím, co nás o těchto skutečnostech učí naše moderní věda.

A opět jsem si byl vědom toho, že jsem před Bohem povinen, studentu Martinovi vysvětlit i tyto nejasnosti. Ostatně vždyť v dnešním racionalistickém světě prohnitého morem ateistického skepticismu se dokonce i mnozí samotní katoličtí věřící velice vehementně domáhají exaktních důkazů a racionálních logických argumentů a považuje se to v podstatě již za cosi úplně normálního a přirozeného, tak proč bych se mněl zlobil na studenta Martina, že i on vznáší tyto požadavky? Respektive ač sice já sám JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám pro sebe, respektive pro svoji vlastní víru absolutně žádné důkazy nepotřebuji, moje osobní víra není závislá od absolutně žádných důkazů, moje osobní víra by byla úplně tak neotřesitelná i kdybych vůbec absolutně nijaké důkazy neměl; nicméně nemohu ignoroval současnou dobu ateistického temna, dobu nevíry, skepse a pochybností; a tedy po zohlednění reality současné naší doby je mi jasné, že bez ohledu na můj osobní názor, respektive bez ohledu na mé osobní potřeby či nepotřeby nějakých exaktních důkazů a argumentů, jsem tyto důkazy a argumenty povinen poskytnout těm, kteří se jich domáhají a tedy v tomto případě i samotnému studentu Martinovi. A to byl též důvod, proč jsem napsal i e-mail věnující se otázce ”Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu Zemi.”, který jsem i pro Vás ostatní slušné čtenáře a čtenářky dobré vůle posléze protavil i do toho ”šestého listu Martinovi”.

To už jsem si myslel, že jsem studentovi Martinovi vysvětlil všechno kolem Boha a tudíž jsem předpokládal, že student Martin se již více neozve. Avšak ještě i tentokrát student Martin se ozval. Ve svém dlouhém e-mailu mi připomenul můj e-mail ve kterém jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše, který pak vyvrcholil v dokazování nesmrtelnosti lidské duše. Zmiňoval tento můj e-mail (poznámka pro ostatní čtenáře: viz. čtvrtý list Martinovi) a tak trochu emocionální formou vyjádřil lítost nad tím, že jsem svou rozpravu či dokazování o nesmrtelnosti lidské duše nemohl dokončit, ale že jsem musel předčasně skončit, protože jsem byl u počítače vystřídán jednou paní knihovnicí ve prospěch jedné školačky. A současně mně poprosil, abych pokračoval ve své rozpravě o nesmrtelnosti lidské duše, čemuž jsem já vyhověl a na toto téma napsal studentu Martinovi dlouhý e-mail, který jsem protavil do ”sedmého listu Martinovi”.

Ne sice že by se toho o nesmrtelnosti lidské duše již nedalo toho více napsat, ale napsal jsem toho již více než dosti a tudíž jsem byl velice zvědav na to, zda-li se student Martin ještě i teď bude na toto téma ptát, anebo zda-li se třeba zeptá tentokrát již na něco jiného, či eventuálně již úplně přeruší se mnou veškerou komunikaci a již se více neozve. Avšak student Martin se i tentokrát ozval. V podstatě svým způsobem jaksi logicky a kontinuálně přešel od problematiky nesmrtelnosti lidské duše k problematice existence či neexistence pekla a nebe, plus ke konci zmínil jakýsi, cituji doslova ”televizní film o vymýtání satana – ďábla… ani neví zda-li to bylo na televizi Nova či Prima..atd.” s tím že chtěl, abych se nějak vyjádřil i k existenci či neexistenci i těchto skutečností.

A tak jsem i tentokrát napsal studentovi Martinovi další dlouhý e-mail kde jsem se zabýval existencí, nebe pekla, očistce a na konec i problematikou exorcismu; což jsem poté přetavil do ”osmého listu Martinovi”.

Student Martin se však ale ozval opět, přičemž v tomto e-mailu kladl velice zajímavé eschatologické otázky po podstatě smyslu lidského života, a po přečtení tohoto jeho snad intelektuálně (filozoficky) doposud nejhlubšího e-mailu mi bylo hned jasné, že na takovéto dotazy mám nejen právo, ale přímo povinnost mu odpovědět, protože nějakého ateistu, který by mi psal ”jen tak z legrace” by takové, filozoficky plus duchovně hluboce vnitřně procítěné a současně i logicky skloubené dotazy eschatologického charakteru asi jen stěží mohli samého napadnout i kdyby byl třeba tento nějaký ”ateistický vtipálek” sebevíc inteligentní (ledaže by to opsal z nějaké odborné teologické knihy karmelitánské duchovní mystiky – ale takovýto plagiát bych patrně rozpoznal asi taky).

Tento Martinův e-mail zajímající se o eschatologické otázky ohledem smyslu života jsem rozhodně nemohl ignorovat, a proto v mém předcházejícím e-mailu, který jsem poté protavil do ”devátého listu Martinovi” snažil jsem se studentu Martinovi vysvětlit, že hlavním smyslem lidského života rozhodně není a ani nemůže být ani rodina, ani práce, ani kariéra, ani vzdělání, ani honba za penězi či majetkem, ani honba za úspěchy ve sportu, vědě či umění a tedy ani honba za medailemi, vyznamenáními, diplomy, hodnostmi, akademickými či jinými tituly a ani nic podobného; respektive, že hlavním smyslem lidského života je a musí být pouze celoživotní upřimná víra a láska k Pánu Bohu, která se projevuje celoživotním úsilím o zachovávání všech Božích přikázání a příkazů, abychom my jako věřící lidé pak po skončení tohoto našeho relativně velice krátkého pozemského života získali věčnou blaženost v ”nebi” v Boží věčnosti, v Boží lásce.

Netrvalo velice dlouho a student Martin se opět ozval. Udělal mi osobně velikou radost, když mně informoval o tom, že hned tentýž den, co si přečetl můj ”eschatologický” e-mail, tak šel se podvečer podívat ke kostelu, a protože bylo otevřeno, tak vešel také dovnitř a prohlédl si interiér kostela. A na druhý den si troufnul ještě více – to dokonce přišel na večerní mši svatou, na kterou přišel asi čtvrt hodiny před jejím počátkem a sedl si do poslední lavice odkud sledoval celou mši svatou. Pak byl další den opět se podívat na večerní mši svaté, přičemž tentokrát si troufl sednout dokonce již mnohem více dopředu než pouze do poslední lavice, kde seděl včera. Pak další den na mši svaté sice nebyl, ale večer před spaním se doma modlil o to, aby další den našel dostatek ”kuráže”, respektive odvahy sednout si odvážně na této mši svaté do úplně první lavice, což jak student Martin s určitou subjektivní sebekritičností dodává není si zcela jist tím, zda-li k tomu skutečně již ”dnes” najde dostatek osobní odvahy, aby to udělal, zejména se obává toho, že obřad mše svaté zatím ještě nemá příliš ”v krvi”, a proto se bojí, že by tam během mše svaté třeba mohl stál nakonec jako nějaký ”dudek” nevědouce co má dělat, jak se má modlit během mše svaté atd. Současně student Martin se zmínil o tom, že již v minulosti kde – tu v nějakých útržcích zaslechl o osobě Ježíše Krista, kterého vždy chápal jako určitý symbol dokonalosti aniž by ho kdy historická autenticita této osoby nějak specificky zajímala, nicméně tentokrát si všiml, že kněz opakovaně mluvil o osobě Ježíše Krista, přičemž o něm nemluvil pouze jako o jakémsi symbolu, ale jako o skutečném reálném člověku z masa a kostí, který kdysi skutečně existoval. Dále student Martin mluvil o jakýchsi blíže nespecifikovaných kamarádech, kteří tvrdí, že cituji doslova: ”Kristus je fake”, a že prý ”takový člověk nikdy neexistoval”. Student Martin podotkl, že na tuto otázku nemá žádný vyhraněný názor, v minulosti ho to nijak netrápilo, a že teprve v posledních měsících připouští, že Ježíš Kristus může být snad i skutečná osoba, avšak že si tím není vůbec jist jak to vlastně je, nicméně z kontextu mých e-mailu pochopil, že já pokládám rovněž existenci Ježíše Krista za hotový fakt, a proto se na mně obrátil s prosbou, pokud snad disponuji nějakými nevyvratitelnými důkazy a argumenty o tom, že Ježíš Kristus byl reálnou, skutečnou osobou, abych mu tyto důkazy poskytl; a že rád přijme za pravdivé, že Ježíš Kristus skutečně žil před dvěma tisíci lety bude-li mít pro tato tvrzení dostatek nevyvratitelných a hodnověrných důkazů a argumentů.

Na tento list jsem odepsal studentovi Martinovi jeden z mých doposud nejdelších e-mailů, ve kterém jsem se zabýval různorodými historickými prameny, respektive různými písemnými svědectvími lidí, kteří žili v téže době jako na zemi ve své lidské podobě působil Ježíš Kristus anebo krátce po něm, a to včetně i písemných svědectví takových lidí, kteří byli buď vyhraněnými nepřáteli Ježíše Krista (zejména takzvaní ”pravověrní” Židé, kteří odmítli Ježíše Krista jako Mesiáše, plus římští pohané, jako i další pohané), anebo přinejmenším celek určitě to nebyli žádní křesťané. Tento e-mail jsem o několik dnů později pak přetavil do ”desátého listu Martinovi”, aby se s jeho obsahem mohli obeznámit i další čtenáři, které tato problematika historické autenticity skutečné existence člověka Ježíše Krista rovněž zajímá.

Po odeslání tohoto mého e-mailu se student Martin ozval opět ve svém obšírném e-mailu, ve kterém s velikým nadšením popisoval své první dojmy, které na něj učinila osobní přítomnost na mši svaté v místním katolickém kostele. Již dávno jsem nečetl nic takového, co by mi udělalo větší radost než popisování subjektivního prožitku ze mše svaté. Pak přešel k obsahu mého zatím posledního e-mailu. To co zde student Martin psal již bylo sice méně potěšující – avšak plně oprávněné, protože uznávám, že student Martin v tomto světe pochybovačnosti a nevíry má plné právo klást tyto otázky, zatímco moji povinností je pokusit se mu na ně co nejlépe odpovědět, respektive v daném konkrétním případě pokusit se studentu Martinovi co nejvíce přiblížit osobu Ježíše Krista a jeho postavení či poslání, což přímo souvisí i s problematikou Božího zjevení.

Student Martin plně akceptoval historickou autenticitu Ježíše Krista jako člověka, ba dokonce i doslova napsal, že teď již bez jakýchkoliv pochybností je mu úplně jasné, že Ježíš Kristus byl skutečný člověk, a nikoliv pouze nějakou vymyšlenou postavou. Současně však mi upřimně napsal, že ještě doposud mu není zcela jasné to, jaké poslání tato Kristova mise na zemi vlastně vůbec měla. Dokonce našel odvahu a – jak tvrdí - v kostele se faráře na to po mši zeptal (poznámka: osobně se však z kontextu toho co mi student Martin napsal se však spíše domnívám, že se na to student Martin zeptal spíše v zákristii než v kostele, plus že se sice na to zeptal katolického kněze, avšak tento konkrétní kněz nemusel být nutně samotným farářem. Student Martin totiž pojmy ”kněz” a ”farář” ještě doposud mylně chápe jako synonyma). A dotyčný farář(?) mu poměrně stručně odpověděl cosi v tom smyslu, že ”zde jde o Boží zjevení, kdy se Bůh od stvoření světa různými způsoby zjevoval lidem, až nakonec všechna tato Boží zjevení vyvrcholila v zjevení samotného Ježíše Krista”, a pak se studentu Martinovi tento farář(?) omluvil s tím, že kamsi chvátá na jakousi ”Biblickou hodinu” (poznámka: Podle mého osobního názoru Martine, zřejmě tím farář(?) asi zde myslel nějaké pravidelné místní společenství křesťanů, kteří se dobrovolně někde, například na faře scházejí s určitou konkrétní náplní činnosti, například modlitbami, diskusemi na určitá specifická témata – zde tedy zejména soudíc podle názvu asi biblická, popřípadě přednáškami pozvaných hostů na tato témata spojenou s otázkami účastníků atd. s tím, že vedoucím či moderátorem tohoto společenství je zřejmě asi právě tento farář(?)) a odešel pak kvapně pryč, což studentu Martinovi znemožnilo požádat ho o bližší vysvětlení oč se vlastně jedná, a tak tedy s žádostí o toto bližší vysvětlení se student Martin obrátil na mně.

Studentovi Martinovi jsem se snažil vyjít vstříc a vysvětlit mu poněkud blíže problematiku Božího zjevení. Student Martin na to reagoval opět velice dlouhým e-mailem, ve kterém přiznal, že ono je mu samozřejmě, že jasné, že osobnost Ježíše Krista není osobností jen tak úplně obyčejného člověka, ale že si je vědom toho, že Ježíš Kristus je mnohem více než nějaký obyčejný člověk, respektive, že chápe, že Ježíš Kristus je svým významem a postavením v dějinách lidstva a světa nepochybně mnohem ”větší” i ”významnější” osobností než je či byla osobnost kteréhokoliv jiného člověka v minulosti, přítomnosti či budoucnosti. Martin napsal, že díky mému poslednímu e-mailu (který jsem později přetavil do jedenáctého listu Martinovi) se student Martin o Ježíši Kristu dozvěděl toho sice více než věděl doposud, nicméně ale současně konstatoval, že přesto ještě mu stále není zcela jasné to, kdo to vlastně Ježíš Kristus je.

Proto tedy v mém předešlém emailu, který jsem po návratu do České republiky přetavil do ”dvanáctého listu Martinovi”) jsem se věnoval této problematice, ve kterých jsem při opomenutí tradičních rozšířených důkazů Božství Ježíše Krista, které jsem pouze ve zkratce zmínil, ale nijak se jimi nezabýval vzhledem k tomu, že tyto důkazy Božství Ježíše Krista jsou všeobecně známé, často používané, určitě je tudíž lze najít i všelikde na Internetu a tudíž se mi zdálo být zbytečné ”papouškovat” něco co už přede mnou řekli jiní (ač jinak já osobně tyto ”klasické” důkazy Božství Ježíše Krista rozhodně nijak nepodceňuji, ba dokonce v některých svých přednáškách rozvádím a vysvětluji i tyto důkazy, a nevylučuji, že v budoucnu to udělám třeba v rámci ”listů Martinovi” i zde, pokud si to Martin bude výslovně přát). A proto tedy vzhledem k tomu, že opakování ”klasických” důkazů o Božství Ježíše Krista, které teoreticky uvedli, rozebrali a vysvětlily jiní by byla z mé strany zbytečná duplicita, kdybych i já totéž papouškoval po jiných; a tudíž jsem ve svém dvanáctém listu Martinovi z těchto praktických didaktických důvodů rozebíral čtyři takové důkazy Božství Ježíše Krista, které jsou veřejnosti úplně neznámé a o kterých určitě nikdo nikdy neslyšel (leda ak na mé přednášce!). Ovšemže učinil jsem tak s vědomím a hlubokým přesvědčením, že student Martin jako inteligentní mladý muž (poznámka: ale stejně tak i čtenáři ”Listů Martinovi”) si tyto ”klasické důkazy” – o kterých jsem se právě proto alespoň zmínil – si tyto klasické důkazy o Božství Ježíše Krista i sami beze mě vyhledají na Internetu a přečtou, respektive abych byl přesnější – v třináctém listě Martinovi jsem úplně automaticky předpokládal, že se tak také i stalo…

Brzy následoval další velice dlouhý e-mail od studenta Martina, kde po prvé připustil, že Kristus je s největší pravděpodobností doopravdy Bůh, a že začíná rozumět tomu, že i když je to prý téměř šílené, avšak přece jen když je Bůh všemohoucí, tudíž musí být pro Boha možné úplně všechno, úplně cokoliv a tedy i být člověkem ať již fiktivním anebo skutečným či jak to vlastně je. S tímto teologicky naprosto kostrbatým a těžkopádným myšlením a uvažováním studenta Martina sice nemohou být stoprocentně spokojený, nicméně je obrovským pokrokem, že student Martin vůbec po prvé připustil, že Ježíš Kristus je skutečně ”s největší pravděpodobností Bůh”, i když z Martinova e-mailu je přece jen cítit, že o tom patrně ještě není úplně stoprocentně přesvědčen a že jeho určité pochybnosti zůstávají i nadále. Velikou radost mi Martin udělal tím, když napsal, že teď je již na devadesát procent nakloněn tomu, že se skutečně dá pokřtít a stane se křesťanem, ba dokonce už se i osmělil a nezávazně se zúčastnil ”Biblické hodiny” kde tuto otázku jako čistě hypotetickou i nastolil, výslovně také ale i uvedl, že to předkládá pouze jako čistě hypotetickou a teoretickou otázku aniž by tím cokoliv sliboval nebo se k čemukoliv zavazoval, a že se na to ptá pouze proto, že chce znát jejich osobní názor, přičemž výslovně student Martin uvedl, že pro něj rozhodující otázka není vlastně už ani tak to zda-li se křesťanem stát anebo nikoliv, ba dokonce rozhodující otázkou není již ani tak to, zda-li se má přijmout křesťanský svatý křest, že v těchto otázkách má již úplně jasno: ”chce být křesťanem a také se i chce nechat pokřtít!”; hlavní problém však ale spočívá v tom, že těch křesťanských církví je velice mnoho a určitě se nemůže nechat pokřtít u všech najednou a tudíž si bude muset vybrat jednu z nich, jakou však ale má jistotu, že si vybere správně, a tedy právě tuto problematiku dal předestřel před dotyčné laiky, vyjádřil se k tomu i kněz a nakonec se zeptal i mne.

Ovšemže – jak student Martin explicitně uvádí - netázale se mně proto, že by snad nevěděl, že mu budu doporučovat křest v církvi Římskokatolické, to je mu nade vše jasné, že moje volba, moje priorita a moje preference je právě Římskokatolická, nicméně očekává, že mu napíšu a objasním své racionální a logické argumenty pro to, proč právě Římskokatolická alternativa je tou nejlepší alternativou podle mojí osobní maličkosti, a proč tedy se domnívám, že by bylo racionální, logické a správné přijmout podle mého názoru křest právě v Římskokatolické církvi; a současně student Martin slíbil že bude nad mými argumenty, které mu poskytnu vážně uvažovat, přemýšlet, bude se vážně zamýšlet nad jejich opodstatněností, a i když sice apriorně rozhodně předem neslibuje, že argumenty které mu poskytnu bude automaticky akceptovat, nicméně očekává dostatečně logicky a racionálně zargumentované argumenty aby nad jejich obsahem mohl kriticky přemýšlet a ač sice mi předem rozhodně nedává žádný bianco slib na akceptaci mých argumentů, přesto však ale slibuje, že bude o nich vážně uvažovat a rozhodně je nebude brát jen tak ”na lehkou váhu”.

Pak následovalo zkouškové období a já měl obavy, zda-li se student Martin ještě ozve. Ale ozval se. Dokonce mně potěšil i tím, že se poprvé nezávazně rozhodl pro účast na schůzi katechumenů jejich farnosti a že vážně uvažuje, že se skutečně nechá pokřtít jako katolík, protože katolická církev je ze všech křesťanských církví první, respektive nejstarší. Současně se mi ale přiznal s tím, že pořád ještě plně nechápe to, proč Ježíš Kristus nutně musel zemřít takovým krutým způsobem a jak se to má logicky s tím, že my křesťané říkáme, že jako zemřel ”za nás” a že z jeho smrti snad dokonce máme jakýsi vlastní profit. Na tyto otázky jsem reagoval dalším e.mailem, který jsem protavil do čtrnáctého listu Martinovi, kde vysvětluji proč to muselo být právě takhle a nijak jinak.

Brzy se student Martin ozval znovu a zahrnul mně otázkami týkajícími se otázkami vtělení Božího Syna plus otázkami týkajícími se osobnosti Panny Marie, jak to s ní bylo či nebylo, a proč to muselo být právě takhle. Na tyto Martinovy dotazy jsem odpovídal dalším e-mailem, který jsem později protavil do tohoto “patnáctého listu Martinovy”.

Ostatně za zhruba jeden rok existence náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz jsem od mých skutečných veřejných ale i anonymních přátel a příznivců, a to zpravidla pouze samých hluboce věřících lidí obdržel již vícero děkovných e-mailů plných uznání (někdy snad až přehnaného a nezaslouženého), právě tak jako na druhé straně zas – pro změnu zas téměř výlučně od ateistů - i nemálo výsměšných, urážlivých či nenávistných e-mailů spílajícími mi do bláznů, ba dokonce i vyhrožující mi někdy dokonce i smrtí. Ale všiml jsem si také i to, že mezi mnohými mými pisateli jsou také i mladí lidé, přičemž někteří z nich mě velice mile překvapili tím, že jsou věřícími křesťany anebo alespoň lidmi, kteří upřimně hledají svoji cestu k víře a k Bohu, což vyvrcholilo právě v samotném studentovi Martinovi, který mi svým zájmem o rozličné náboženské otázky a teď ke konci dokonce i svým zájmem stát se křesťanem a naposled i ochotou přijmout katolický křest svatý udělal skutečně mimořádně velikou radost.

Ovšemže jsem si plně vědom toho, že mnozí lidé jsou zuřivými nepřáteli Ježíše Krista, katolické církve, křesťanství ba dokonce i samotné víry v Boha jako takové. Avšak přesto, že jsem si vědom toho, že zveřejnění obou těchto dvou obšírných e-mailů, které jsem napsal a poslal studentu Martinovi, nepochybně u určité části těchto ateistů opět zřejmě asi vyvolalo nový výbuch jejich ještě větší fanatické nenávisti vůči náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz a JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi osobně, plus dotyčný ”třetí list Martinovi”, a po nich další listy propagující náboženskou víru pokaždé opět ještě více a více přilili ”oleje do ohně jejich slepé ateistické nenávisti”, přičemž jak z obsahu Internetu bylo vidět dokonce již i před samotným zveřejněním vůbec i jen prvních dvou obšírných e-mailů poslaných studentu Martinovi, jen ztěží bychom na Internetu našli jiné české nebo slovenské náboženské webové stránky vůči kterým je v rozsáhlejším měřítku šířena rozsáhlejší nenávistná a dezinformační kampaň než proti náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz , která protagonisty této nenávistné a dezinformační kampaně již dokonce i před zveřejněním obou rozsáhlých e-mailů Martinovi musela stát na milióny korun z veřejných rozpočtů a dnes nikdo nepochybuje, že protagonisté těchto dezinformačních lžikampaní mají plnou podporu vládnoucího ateistického režimu.

Je až s podivem, že jeden relativně bezvýznamný nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola – věřící křesťan a jeho náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz , kterých obsahem není ani nijaká politika (poznámka: jakékoliv politice, aktuálnímu politickému dění, politizování či aktuálním kausám, které hýbou politickou scénou České republiky či Slovenské republiky se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola naopak vždy důsledně a záměrně vyhýbá!!), ale obsahem náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz je pouze čistě apolitická propagace náboženské víry, že mohou překvapivě vyvolat v ateistické České republice až takovou rozsáhlou vlnu fanatické nenávisti, že na šíření dezinformační kampaně proti náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz neváhají vyhodit nestydatě vysoké sumy peněz, které mnohonásobně přesahují veškerý obnos finančních prostředků, které nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám vydělal za celý svůj život; což bez ohledu na farizejské kecy pokryteckých českých politiků o údajné náboženské svobodě v České republice jen ukazuje na skutečnou míru této jimi proklamované ”svobody náboženství v České republice.

Česká republika hrubě porušuje svobodu náboženství přinejmenším již tím, že v rozporu se svými zákony v praxi zpravidla nestíhá buď vůbec anebo pouze velice laxně či s velikými průtahy přistupuje ke trestnímu stíhání takové trestné činnosti jako je například trestní čin Hanobení náboženského vyznání podle ustanovení § 198 trestního zákona č.140/1961 Sb. v platném znění (dále jen: ”trestní zákon”); trestní čin Pomluvy (pokud jsou obětí této trestné činnosti věřící lidé jako jednotlivci) podle ustanovení § 206 trestního zákona; trestní čin Poškozování cizích práv (pokud jde o šíření úmyslných dezinformací namířených proti věřícím lidem jako jednotlivcům či konkrétním náboženským institucím) podle ustanovení § 209 odst. 1 písm.a/ trestního zákona. Z těchto důvodů obrátil jsem se již písemně se svými stížnostmi na kompetentní orgány Evropské unie, Rady Evropy, Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Amnesty International a další vládní i nevládní organizace zaměřené na obranu lidských práv, aby se situací v oblasti lidských práv v České republice pokud jde o svobodu náboženství zabývaly. Současně vyzývám i všechny kompetentní představitele všech církví a náboženských společností působící v České republice, aby se i oni zamysleli nad problémy svobody náboženství v České republice a k otázce respektování či nerespektování svobody náboženství v České republice a zaujali veřejně nějaké stanovisko.

A ovšemže tak jako již mnohokrát v minulosti, tak i tentokrát tuto práci bude číst i mnoho jiných lidí, než kterým je svým věcným obsahem určena, nepochybně ji bude číst i kopa kdejakých dvacetiletých a mladších psychopatických sopláků, kterým je víra zcela lhostejná, eschatologické otázky je absolutně nezajímají. A spíše než věcný obsah, tak i v této práci budou hledat pouze překlepy či gramatické a stylistické chyby, aby mi pak opět mohli psát své nenávistné e-maily plné fanatické zloby a nenávisti. Ba dokonce navzdory tomu, anebo spíše právě pro to, že obsah této práce se týká problematiky čistě náboženské, nepochybuji ani nejméně o tom, že mnohé nenávistné e-maily dostanu tentokrát dokonce i od některých samotných takových lidí, kteří se budou prezentovat jako údajní ”věřící”.

Přesto však na druhé straně nepochybuji ani o tom, že – tak jako i v minulosti, tak i tentokrát - bude i taková skupina věřících lidí plus lidí hledajících Boha, kteří si tuto práci se zájmem celou přečtou bez toho, aniž by vůči mně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi kvůli obsahu této práce pociťovali nějakou zášť a nenávist. Ba někteří lidé možná dokonce budou i rádi, že jsem jim zprostředkoval objektivní pohled na tyto otázky o kterých dominantní názorotvorná masmédia nijak moc nemluví (pokud se o tom alespoň vůbec někdy zmíní, protože i o tom dosti pochybuji!)!

Ba dokonce často i takzvaný dnešní náboženský tisk, ve kterém se v současné době silně projevují různé sekularizační tendence mi někdy spíše přijde jako tiskoviny programového rouhání se Bohu než jako skutečný náboženský tisk jako takový. Ba dokonce za tento můj názor na určitou část současného náboženského tisku v České republice mně jednou kritizoval jeden anonym pokládající se zřejmě asi za ”věřícího”, protože se zaštiťuje našimi významnými českými středověkými světci jako svatým Václavem, svatým Vojtěchem a svatým Janem Nepomuckým; ačkoliv já osobně se domnívám, že ten dnešní, sekularizační pseudonáboženský tisk, který pokládám nejen já, ale - čistě hypoteticky vzato kdyby mohli okamžitě vstát z mrtvých – pokládali by ho za tiskoviny programového rouhání se Bohu i samotný svatý Václav, svatý Vojtěch a svatý Jan Nepomucký, kdybych jim tento moderní český ”náboženský tisk” dal k četbě a byli by z jeho obsahu ještě více šokováni než jejich o několik staletí mladší bratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, který je tudíž jako člověk žijící na přelomu druhého a třetího tisíciletí snad již na ledacos zvyklý.

Teď zde vkládám důležitou poznámku pro ostatní čtenáře – chcete-li skutečně porozumět obsahu tohoto ”patnáctého listu Martinovi” musíte si nejprve přečíst ”první list Martinovi”; po přečtení si ”prvního listu Martinovi” je třeba si přečíst ”druhý list Martinovi”; po přečtení ”druhého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”třetí list Martinovi”, po přečtení ”třetího listu Martinovi” je třeba si přečíst ”čtvrtý list Martinovi”, po přečtení ”čtvrtého listu Martinovi”, je třeba si přečíst ”pátý list Martinovi”, po přečtení ”pátého listu Martinovi”, je třeba si přečíst ”šestý list Martinovi”, po přečtení ”šestého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”sedmý list Martinovi”, po přečtení ”sedmého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”osmý list Martinovi”, po přečtení ”osmého listu Martinovi”, je třeba si přečíst ”devátý list Martinovi”, po přečtení ”devátého listu Martinovi” si přečtěte ”desátý list Martinovi”, poté po přečtení ”desátého listu Martinovi” si přečtěte ”jedenáctý list Martinovi”, po přečtení ”jedenáctého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”dvanáctý list Martinovi”, po přečtení ”dvanáctého listu Martinovi” si přečtěte ”třináctý list Martinovi”, poté čtěte ”čtrnáctý list Martinovi” a až nakonec si přečtěte tento “patnáctý list Martinovi”. Ten, koho totiž nezajímá pouze hledání překlepů, gramatických chyb či stylistických chyb, ale ho skutečně zajímá také i věcný obsah tohoto ”patnáctého listu Martinovi”, by si ve svém vlastním zájmu, respektive v zájmu posloupnosti výkladu v jeho logicky vzájemně navazující vědecké kontinuitě měl přečíst dříve než bude číst tento ”patnáctý list Martinovi” právě všech čtrnáct předešlých listů Martinovi, a to v chronologickém pořadí tak, jak po sobě následovaly! Říkám Vám totiž všem zcela otevřeně, že četba tohoto ”patnáctého listu Martinovi” bez toho, aniž bych si nejprve přečetl či přečetla v chronologickém pořadí i předešlých čtrnáct listů Martinovi je pouze Vaší úplně zbytečnou ztrátou času, který by jste rozhodně mohl či mohla využít raději na něco užitečnějšího! Při nedodržení tohoto mého doporučení obsah tohoto ”patnáctého listu Martinovi” pro Vás v tomto případě totiž zůstane zcela nesrozumitelný a nesmyslný. A to je tak na úvod asi všechno.

Milý Martine, Vaším zájmen jsem pokaždé velice mile překvapen, stále se z něho těším a modlím se za Vás. Vzhledem k faktické platnosti hesla ”Člověk míní, ale Pán Bůh mění” Martine, či spíše ani ne tak Pán Bůh jako spíše všemocné, feministické ”paní tvorstva”, pod čím rozumím kteroukoliv z paní knihovnic, jelikož moc a nadvláda žen v dnešní době tak jako ostatně i všude jinde, tak i paní knihovnic ve veřejných knihovnách je absolutní, tak faktem zůstává, že jsem téměř nikdy nemohl napsat v plné míře všechno co jsem chtěl a s největší pravděpodobností ani dneska tomu nebude jinak, protože opět sedím a píšem tento e-mail ve veřejné knihovně, kde opět délka psaní tohoto e-mailu a tedy i jeho obsah bude kromě jiného dimenzována i tou skutečností, jak dlouho mně zdejší ”paní tvorstva” – knihovnice nechají sedět za počítačem. V tomto e-mailu Martine se tedy budu zabývat jak otázkami vtělení, tak otázkami mariologickými v tom nejširším slova smyslu. Již v minulých e-mailech jsem uvedl Martine, že na to, aby vůbec bylo možné vykoupení, Syn Boží musel vzít na sebe lidskou přirozenost, stát se jedním z nás lidí, a tak zázračně a tajemně spojit v jedné Božské osobě dvě přirozenosti: Božskou a lidskou. Aby k tomuto začlenění druhé Božské osoby do lidského společenství mohlo dojít Martine, potřeboval na to matku, která by mu poskytla lidskou přirozenost, lidské tělo a duši. Já vím Martine, že zde se lidé často táží, zda-li Ježíš Kristus skutečně potřeboval matku, zda-li třeba Ježíš Kristus nemohl jednoduše vstoupit do nějakého již žijícího člověka, a tak uskutečnit toto Boží vtělení? Odpověď je jednoznačná: Nic takového Martine! To ani omylem ne!! Tak to totiž nemohlo být z toho důvodu, protože pak by v Ježíšovi Kristovi byli nejen dvě přirozenosti, ale i dvě osoby: Božská a lidská. Tážete se proč Martine? Odpovím: Protože ať již by se Ježíš Kristus vtělil do dospělého člověka, anebo do dítěte, ať již narozenému anebo počatému z muže, už by se vtělil do lidské osoby, i když velice nedokonalé, ale přece jen jestvující Martine! Již v jednom z minulých emailech zabývajících se o Duši (poznámka pro ostatní čtenáře: “Čtvrtý list Martinovi”) jsem vysvětlil, že člověk se stává člověkem již svým početím a nikoliv tedy až narozením.

Tedy od prvního okamihu splynutí mužské pohlavní buňky, spermie, se ženskou, vajíčkem, tedy od okamihu oplození Martine! Bůh sám tehdy tvoří životní princip, duši, spojí ji s  hmotným prvkem – oplodněným vajíčkem Martine, a tím začíná zákonitý vývoj vrcholící v samostatném jedincovi, který se později stává plnohodnotnou samostatnou osobou. Tedy osobou je od prvního okamihu oplození Martine, i když zpočátku pouze nedokonalou. A jako osoba má základné právo na život Martine, a proto v žádném případě se nesmí zničit umělým potratem, a to ani tehdy ne, kdyby se tím měl zachránit život matky.

Přímá vražda nevinné osoby Martine nikdy není dovolena, a nenarozené dítě je vždy nevinné. Tak to ustanovil sám Stvořitel Martine, když učinil člověka spolupracovníkem při vytváření nových lidí, kteří si mají podmaňovat vesmír a usilovat se činěním dobra zasloužit si blaženou věčnost. Jestliže tedy v Ježíšovi Kristovi měla být jen jedna osoba, a to druhá Božská, teda ne lidská osoba, nemohl Ježíš Kristus přijít na svět takovým způsobem, jakým jste přišel na svět Vy Martine, já, anebo jakékoliv jiné lidské osoby. K příchodu na svět Ježíš Kristus nepotřeboval pozemského otce, který by ho splodil Martine, ale jen matku, která by mu poskytla tělo, a tak ho začlenila mezi nás, lidi. Ježíš Kristus se tedy nemohl (ba přímo nesměl!!!) narodit z normálního pohlavního spojení muže a ženy Martine! Tak totiž Martine přicházejí na svět pouze lidské osoby. Vtělení Božího Syna Martine se muselo uskutečnit způsobem úplně mimořádně zázračným. A nemyslete si Martine, že je to nemožnost. Vždyť Bůh Martine, který ustanovil tento lidský způsob plození, má ve své všemohoucnosti ještě i jiné možnosti, které jsou pro nás lidi absolutně nepochopitelné. Nicméně když se na tuto skutečnost podíváme z lidského hlediska Martine, je jen žádoucí, aby matka budoucího Vykupitele nebyla svobodnou ženou.

Důstojnost Matky Boží si vyžadovala Martine, aby její čest nebyla vystavena potupě v takové delikátní věci, jako je mravná bezúhonnost, čistota. Kromě toho Martine, dítě i jeho matka potřebovali kohosi i zde na zemi jako ochránce, živitele a vychovávatele. Toto Martine nejlépe pochopíme z toho když si uvědomíme, jaký tvrdý byl život Ježíše Krista už od jeho narození.

Ježíš Kristus Martine narodil se v úplně cizím městě v maštali s dobytkem, brzy po narození nutnost i s novorozencem Ježíšem Kristem utíkat do Egypta před králem Herodem, který jej chtěl zabít – a už na tohle vše bylo pro Pannu Marii vhodné mít k dispozici muže!

Bůh tohle všechno věděl Martine, a proto se postaral i o mužského ochránce Božského dítěte a jeho matky Bohorodičky Panny Marie. Tehdejší židovská společnost nebyla až takovou zkaženou a zvrhlou společností jako společnost naše současná Martine, a proto i ze společenského hlediska se slušelo, aby se Ježíš Kristus narodil v manželství, aby čest a důstojnost Matky Boží neutrpěla, plus současně, aby se Panna Maria mohla se svatým Josefem také i dělit o starosti, které ji s mateřstvím nastoupili. Současně ale Ježíš Kristus se nemohl narodit z manželského pohlavního soužití muže a ženy Martine, protože tak by nebylo možné vykoupení.

Tak by totiž Martine byli v Ježíšovi Kristovi dvě osoby – Božská a lidská. Božské osobě Martine by se připisovali jen činy Božské, a tedy nekonečné ceny, a lidské osobě činy lidské, ceny konečné, omezené hodnoty. Na vykoupení Martine však třeba čin lidská, ale nekonečné ceny. Bůh i tento lidsky neřešitelný problém řešil tak Martine, že řídil osudy dvou předurčených lidí, Panny Marie a svatého Josefa tak, aby uzavřeli manželskou smlouvu, zasnoubení, v průběhu kterého se Panna Maria stala matkou Syna Božího Ježíše Krista. O tom Martine, jako se uskutečnilo vtělení, co mu předcházelo a co následovalo po početí a narození Vykupitele se podrobně píše v Písmu Svatém Nového zákona kde evangelista svatý Lukáš a také i evangelista a apoštol svatý Matouš tomu věnují dostatek pozornosti. Dále uvedu Martine svědectví uspořádané v chronologickém pořadí, tak jak historicky probíhali jednotlivé události:

1.) =Zvěstování narození předchůdce Pána Ježíše Krista Jana Křtitele 1,5-25=

5:Když v Judsku vládl král Herodes, žil jistý kněz, jménem Zachariáš, ze třídy Abia; měl manželku z dcer Árona a ta se jmenovala Alžběta. 6:Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. 7:Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku. 8:Když jednou v pořádku třídy své konal úřad kněžský před Bohem, podle obyčeje kněžské služby, 9:připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. 10:Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu. 11:Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo. 12:Když ho uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. 13:Anděl mu ale řekl: "Neboj se, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14:Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. 15:Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem Svatým. 16:A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; 17:sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový." 18:On řekl andělovi: "Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku." 19:Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. 20:A ty oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní." 21:Lid čekal kdy se vrátí a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě 22:Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý. 23:Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů. 24:Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si: 25:"Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi." ( Lk 1, 5 – 25).

2.) =Zvěstování Panně Marii vtělení Pána Ježíše Krista skrze Ducha Svatého 1,26-38=

26:Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27:k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. 28:Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." 29:Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. 30:Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31:Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32:Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33:Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." 34:Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" 35:Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch Svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. 36:Viď, že i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. 37:Neboť 'u Boha není nic nemožného'." 38:Maria řekla: "Ejhle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel. (Lk 1, 26 – 38)

3.) =Matka Pána Ježíše Krista Panna Maria navštívila matku Jana Křtitele Alžbětu 1,39-45=

39:V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor a do města. 40:Vešla do domu Zachariáše a pozdravila Alžbětu. 41:Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem Svatým 42:a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. 43:Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? 44:Hele, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. 45:A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána." (Lk 1, 39 – 45)

4.) =Magnificat matky Pána Ježíše Krista Panny Marie děkuje Bohu za své vyvolení 1,46-50=

46:Maria řekla: "Velebí duše má Hospodina, 47:a duch můj zaplesal v Bohu, mém Spasiteli, 48:že shlédl na ponížení své služebnice, neboť ejhle, od této chvíle blahoslavit mě budou všechna pokolení, 49:protože veliké věci mi učinil Mocný, svaté je jeho jméno, 50:a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení, těm, kteří se ho bojí. (Lk 1, 46 – 50)

5.) =Magnificat matky Pána Ježíše Krista Panny Marie zpívá o sociální spravedlnosti 1,51-53=

51:Ukázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci pyšně smýšlejí, 52:mocné sesadil z trůnu a povýšil ponížené, 53:lačné nasytil dobrými věcmi a boháče poslal pryč naprázdno. (Lk 1, 51 – 53)

6.) =Magnificat matky Pána Ježíše Krista Panny Marie děkuje Bohu za celý Boží lid 1,54-56=

54:Ujal se Izraele, svého služebníka, aby ukázal,že je pamětlivý svého milosrdenství, 55:jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky." 56:Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů. (Lk 1, 54 – 56)

7.) =Narození předchůdce Pána Ježíše Krista Jana Křtitele 1,57-66=

57:Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. 58:A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. 59:Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát jméno po otci. 60:Jeho matka na to řekla: "Nikoli, bude se jmenovat Jan." 61:Řekli jí: "Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!" 62:Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno. 63:On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili. 64:Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. 65:Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po horách v Judsku se mluvilo o těch událostech. 66:Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: "Čím toto dítě bude?" A ruka Hospodinova byla s ním. (Lk 1, 57 – 66)

8.) =Benedictus kde Zachariáš - otec Jana Křtitele zpívá o mesiáši Pánu Ježíši Kristu 1,67-75=

67:Jeho otec byl naplněn Duchem Svatým a takto prorocky promluvil: 68:"Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid 69:a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, 70:jak od pradávna mluvil ústy svatých proroků 71:že nás osvobodí od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí. 72:Prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, 73:na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, 74:abychom vysvobozeni z rukou nepřátel, jemu 75:beze strachu sloužili ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života. (Lk 1, 67 – 75)

9.) =Benedictus kde Zachariáš - zpívá o předchůdci Pána Ježíše Krista Janu Křtiteli 1,76-79=

76:A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před tváří Pána, připravíš mu cestu 77:a poučíš jeho lid o spáse, že mu náš Bůh z hloubky svého milosrdenství odpustí hříchy. 78:Tak nás Vycházející z výsosti navštíví 79:a zazáří těm, co sedí ve tmě a stínu smrti, naše kroky uvede na cestu pokoje." (Lk 1, 76 – 79)

10.) =Skrytý život předchůdce Pána Ježíše Krista Jana Křtitele 1,80=

80:Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael. (Lk 1, 80)

11.) =Vtělení a početí Pána Ježíše Krista z Ducha Svatého a narození z Marie Panny 1,18-25=

18:K narození Ježíše došlo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha Svatého. 19:Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. 20:Ale když pojal ten úmysl, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého. 21:Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." 22:To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 23:'Aha, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emmanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'. 24:Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. 25:Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš. (Mt 1, 18 – 25)

12.) =Pán Ježíš Kristus se narodil v úplné bídě v cizí maštali téměř jako dítě bezdomovců 2,1-7=

1:Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. 2:Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. 3:Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. 4:Také Josef se vydal z Galileje, města Nazaret, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, 5:aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. 6:Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. 7:I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. (Lk 2, 1 – 7)

13.) =Andělé nešli oznámit narození Pán Ježíš Kristus boháčům ale chudým pastýřům 2,8-14=

8:A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9:Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10:Anděl jim řekl: "Nebojte se, ejhle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11:Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12:Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." 13:A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14:"Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." (Lk 2, 8 – 14)

14.) = Chudí pastýři coby reprezentanti proletářů jako první uviděli Pána Ježíše Krista 2,15-20=

15:Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." 16:Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. 17:Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. 18:Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. 19:Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. 20:Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. (Lk 2, 15 – 20)

15.) =Obětování Páně Ježíše Krista ve chrámě v Jeruzalémě a dvoje proroctví 2,21-28=

21:Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. 22:Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina - 23:jak je psáno v zákoně Páně: 'vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu' - 24:a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata. 25:V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch Svatý byl s ním. 26:Jemu bylo Duchem Svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. 27:A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon,

28:vzal ho Simeon do náručí a velebil Boha: (Lk 2, 21 – 28)

16.) =Obětování Páně Ježíše Krista ve chrámě v Jeruzalémě a chvalozpěv Simeona 2,29-32=

29:"Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, 30:neboť mé oči viděly tvé spasení, 31:které jsi připravil přede všemi národy - 32:světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael." (Lk 2, 29 – 32)

17.) =Obětování Páně Ježíše Krista ve chrámě v Jeruzalémě a proroctví Simeona 2,33-35=

33:Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. 34:A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: "Ejhle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat 35:- i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí." (Lk 2, 33 – 35)

18.) = Pán Ježíš Kristus po návratu z Jeruzaléma do Nazaretu až do svých dvanácti let 2,39-40=

39:Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazaret. 40:Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním. (Lk 2, 39 – 40)

19.) Intelektuálové od východu přišli do Betléma aby se poklonili Pánu Ježíši Kristu 2,1-12

1:Když se narodil Ježíš v Betlémě v Judsku za dnů krále Heroda, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: 2:"Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit." 3:Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; 4:svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. 5:Oni mu odpověděli: "V Betlémě v Judsku; neboť tak je psáno u proroka: 6:,A ty Betléme území Judea, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty židovskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.'" 7:Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: 8:"Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit." 9:Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. 10:Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. 11:Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. 12:Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. (Mt 2, 1- 12)

20.) =Emigrace Pána Ježíše Krista se sv.Josefem a Pannou Marií z Judska do Egypta 2,13-15=

13:Když odešli, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti nepovím; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil." 14:On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta 15:a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.' (Mt 2, 13 – 15)

21.) = Vraždění chlapců po emigrování Pána Ježíše Krista před režimem krále Heroda 2,16-18=

16:Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. 17:Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: 18:'Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedávala se potěšit, protože jich není.' (Mt 2, 16 – 18)

22.) =Návrat Pána Ježíše Krista z egyptské emigrace do Judska po smrti krále Heroda 2,19-23=

19:Ale když Herodes umřel, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi v Egyptě 20:a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život." 21:On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. 22:Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských 23:a usadil se v městě zvaném Nazaret - aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský. (Mt 2, 19 – 23)

23.) =Dvanáctiletý Pán Ježíš Kristus v chrámě v Jeruzalémě o velikonočních svátcích 2,41-50=

41:Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. 42:Také když my bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. 43:A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. 44:Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. 45:Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. 46:Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. 47:Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. 48:Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám udělal? Aha, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali." 49:On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?" 50:Ale oni jeho slovu neporozuměli. (Lk 2, 41 – 52)

24.) = Pán Ježíš Kristus po návratu z Jeruzaléma do Nazaretu až do svého vystoupení 2,51-52=

51:Pak se s nimi vrátil do města Nazaret a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. 52:A Ježíš prospíval moudrostí a věkem a milostí u Boha i lidí. (Lk 2, 51 – 52)

Po přečtení těchto citátů Martine se nám jistě teď nabízí otázka: “Jaká byla Matka Vykupitele?”. Řekli jsme si již Martine, že jestliže se Syn Boží chtěl stát člověkem, potřeboval lidskou matku, která by mu poskytla lidskou přirozenost. Představte si teď Martine na chvíli takovouto situaci: Řekněme, že by jste jestvoval Martine již dříve než jste se narodil a byl počatý, a byl by jste úžasně dokonalou, mocnou a moudrou bytostí. Měl by jste možnost dokonale poznat všechny ženy na světě žijící, a to jak po vnější, tak i po vnitřní stránce Martine! Ba co víc nejen, že by jste je dokonale poznal, ale dokonce měl by jste možnost i vplývat na jejich tělesnou a duševní formaci, a přitom by jste měl navíc i dokonalou představu o tom, co je to krása, láska, něha a všechny ty dobré atributy, které se nám tak velmi líbí na ideálních matkách. De fakto Martine stál by jste před úkolem vyformovat a poté i vybrat jednu z těchto žen za svoji vlastní matku. Říkáte Martine, že je to nesmysl? V podstatě i máte pravdu Martine, ale navzdory tomu upřimně řečeno, jaká by musela byt ta žena, kterou by jste si vybral za svoji matku? Myslím, že se nemýlim Martine, když usoudím, že by to musela byt žena po všech stránkách nejdokonalejší ze všech žen. Je to fantazie, či přímo hloupost takto uvažovat Martine? Ano, pro nás lidi je to absurdita Martine, ale to, co je pro nás lidi naprostou nemožností, bylo pro Božího Syna Ježíše Krista úplnou samozřejmostí!

A myslím Martine, že jestliže bychom my lidé nebyli babráci kdybychom tuto možnost čistě hypoteticky měli Martine, tak tím méně mohl jím být Bůh při vybíraní a utváření Boží Matky, který si vyformoval takovou Matku, která nemá páru nikde pod Sluncem. Bůh si připravil takovou matku Martine, která svojí duševní a duchovní krásou a dokonalostí zastiňuje a daleko převyšuje všechny ostatní ženy, ba nejen ženy, ale všechno to, co Bůh stvořil v celé stvořené přírodě. Myslíte si, že přeháním Martine? Ne! Nic takového!! Uznávám, že to co jsem řekl Martine není důkazem, že Matka Vykupitele byla taková. Je to nanejvýš přání srdce anebo požadavek zdravého rozumu Martine, když přes to tvrdím, že Panna Maria je Božím veledílem?

Panna Maria jako taková má právo Martine na naši lásku, úctu, obdiv, jaký se Panně Marii od nás křesťanů dostává bez toho, že by to bylo na úkor úcty k Bohu anebo k jejímu Synovi. Ještě jednou Martine si pozorně prohlédněte taková místa Písma Svatého Nového zákona, která potvrzují tato moje tvrzení. Vzpomeňte si na tu scénu Martine, při které anděl jako posel Boha Otce, přichází do příbytku Panny Marie z Nazaretu a pozdravuje ji slovami : “Zdravas Maria, milosti plná, Pán s tebou!” (Lk 1, 28). Co ten anděl vlastně říká Martine? Slovo “Zdryvas” znamená přání zdraví Martine, je to běžné pozdravení při setkání lidí. Mnohem důležitější je označení “milosti plná”, co už něco znamená! Zde Martine “milosti plná” znamená plná darov Božích daných zdarma, alespoň tak tomu lze rozumět v běžné řeči. Respektive Martine – jestliže někdo Vám něco dá anebo učiní Vám dobře, aniž Vy osobně by jste si to byl osobně nějak zasloužil, projevil Vám milost. Například mně Bůh daroval hezká vysvědčení na základních školách, které jsem navštěvoval a později mně Bůh právě tak odshora až dolu samé jedničky darovával i na Biskupském gymnasiu v Brně a nakonec mi ještě Bůh daroval dvě vysoké školy, respektive dva doktoráty a dva tituly magisterské. Tyto dary Boží Martine mi Bůh nedaroval kvůli nějakým mým osobním zásluhám, ale na znak svého hojného milosrdenství a lásky, abych lépe mohl plnit ty úkoly, které mi Bůh připravil. Anebo z jiného soudku Martine – co je to například amnestie? Amnestie Martine je milost daná odsouzenému. Na amnestii není nárok. Je to dar vladařů.

Pamatuji si jak koncem roku 1987 jsme všichni v disentu čekali, že dne 7.11.1987 bude u sedmdesátého výročí Velké říjnové socialistické revoluce v Sovětském svazu vyhlášena amnestie pro politické vězně a nebylo nic Martine! Pak počátkem roku 1988 jsme všichni v disentu čekali, že 25.února 1988 u čtyřicátého výročí Vítězství pracujícího lidu v Československé socialistické republice bude vyhlášena amnestie pro politické vězně a opět nebylo nic Martine! První amnestie byla až dne 28.10.1988 vyhlášena – čekali jsme všichni jako blbci…

A tak tedy Martine výraz “milosti plná” můžeme rozvést tak, že řekneme “plná darů daných zdarma!” A jestliže Panna Maria byla “plná” Martine, tak to pak znamená, že více darů už ani nemohla přijmout, více darů se už ani nedá poskytnout. A nemluví se tu jen o plnosti darů tělesných či duševních Martine, ale mluví se zde všeobecně. Panna Marie byla Martine plná všech myslitelných darů Božích. Někteří překladatelé Martine překládají toto místo slovy na místo “milosti plná” jako “Bohem oblíbená” či “Bohem vyvolená” – aby se Panna Maria stala Matkou Mesiáše, Božího Syna. Ovšemže Martine, že vnitřní, osobní “milosti” jsou přímým následkem a důsledkem tohoto Božího vyvolení Panny Marie. A zde tedy máme to Martine, co jsme chtěli a potřebovali dokázat. Slova anděla, Božího posla, jsou vlastně slova samého Boha. A tedy Bůh sám nezývá Marii milostiplnou Martine! Je možné pochybovat o tom Martine, že je Panna Marie Božím veledílem mezi lidmi? O které jiné osobě anebo věci Martine to Bůh kdy řekl?

Anebo Martine, které ze stvořených bytí – kromě Panny Marie – je tak dokonalé? Žádné kromě ní Martine! Jestliže tedy Martine třeba obdivuješ krásu jiných žen, krásu dětských očí, krásu hor anebo rozkvitnutých sadů a louk, krásu hvězdnatého anebo modrého nebe, pamatujte, že tohle se nedá ani srovnávat s krásou a dokonalostí Panny Marie – plné všech darů.

Všechno toto Martine si umím představit ještě hezčí, dokonalejší a tedy plnější než je tomu nyní. Jen Pannu Marii ne! Dokonalost a plnost Panny Marie Martine byla završená jejím Božským mateřstvím a slavnou smrtí – nanebevzetím. Víc už Panna Marie ani nemohla přijmout Martine! Bůh si doopravdy v Panně Marii stvořil veledílo Martine, kterému se nic na světě nevyrovná. Panna Marie je vlastně prototypem takového člověka Martine, jakým měl být původně podle Božího plánu každý z nás, kdyby nebylo došlo ke katastrofě v ráji.

V Panně Marii Bůh zjevil lidstvu velikost a dokonalost člověka Martine a současně nám před zrak postavil ideál, který se máme usilovat dosahovat a napodobovat. Martine, divíte se tomu, když z úst upřimně věřícího člověka slyšíte oslavné slova, modlitby a písně k Panně Marii, která byla taková po všech stránkách krásna, dobrá, něžná a milováníhodná? Je možné Martine nectít, neobdivovat a neopěvovat tolikou krásu a vznešenost?

Je možné neděkovat Martine Bohu Otci za to, že nám v Panně Marii zanechal ztracený ráj? O Panně Marii nikdy nebudeme dosti mluvit, zpívat, psát, protože náš slabý rozum ani není dokonale schopen pochopit velikost a vznešenost Panny Marie. A nemusíme rozhodně mít obavu jako protestanti Martine, že snad naší úctou vůči Matce boží by nějak utrpěla úcta k jejímu Synovi Ježíšovi Kristovi anebo k Bohu Otcovi. Nic takového – právě naopak Martine! Vždyť jak si mohu ctít Syna, když si nectím jeho matku Martine?

Copak snad Martine Ježíš Kristus jako dobrý syn může se netěšit z toho, když vidí, jako se usilujeme milovat a oslavovat jeho matku Pannu Marii? My katolíci se Panně Marii rozhodně neklaníme Martine, a ani ji neklademe na úroveň Boha. Ne! Nic takového – my katolíci se klaníme pouze Bohu!!

Panna Maria Martine je však nejdokonalejší stvoření Boží, přičemž to slovo “stvoření” v případě Panny Marie bych chtěl zde výrazně potrhnout. A právě proto, že Panna Marie byla pouze stvořena Martine, je ovšemže mezi Pannou Marií a Bohem nekonečný rozdíl v dokonalostech!

To ale nic nemění na tom Martine, že Panna Maria je z řad všech příslušníků lidského rodu (tj. ze všech lidských osob) osobou absolutně nejdokonalejší. A proto Martine Panně Marii hned po samotném Bohu patří úcta největší, rozhodně úcta větší než komukoliv jinému ze svatých, avšak nikdy ne taková jaká patří pouze Bohu jako bytosti absolutně dokonalé.

Tedy ten Boží příkaz Martine: “Já jsem Pán, Bůh tvůj, nebudeš mít jiné bohy, kromě mně, aby si se jim klaněl…” – nepřestupujeme a platí i ve vztahu k Panně Marii, že Panně Marii se nikdy neklaníme, ale klaníme se jen a jen pouze Bohu a nikomu jinému!

Nanejvýš možná někteří ojedinělí katolíci Martine, kterým není jasná nauka Církve o osobě Matky Boží, a právě proto i deformují opravdivou mariánskou úctu, čím jen škodí naší katolické církvi.

Úřední nauka katolické církve zakazuje katolíkům klanět se Panně Marii Martine, ale přikazuje ctít si ji nad všechna ostatní stvoření! Nemusíme se tedy stydět modlit se před obrazy či sochami Panny Marie Martine, anebo opěvovat Pannu Marii v nádherných a milých mariánských písních.

Vždyť všechno to, co je hezké, milé, dobré či něžné nás k sobě láká, my to milujeme, a tedy i opěvujeme Martine! Ostatně nečiníme nic takového Martine, co by bylo v rozporu s Písmem Svatým.

V Písmu svatém Martine nalezneme ostatně počátky této mariánské úcty. Anděl sám Martine nazývá Pannu Marii “milosti plnou”. Také i Alžběta Martine, která v pozdní starobě počala svatého Jana Křtitele, Kristova předchůdce, když ji Panna Maria navštívila s Ježíšem Kristem pod srdcem, oslovuje ji těmito slovy: “Požehnaná si mezi ženami a požehnaný je plod tvého života!” Církev k těmto dvěma pozdravům Martine přidala jen prosbu: “Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrtí naší!” A už tu máte Martine celý “Zdravas” – nejhezčí modlitbu, kterou my katolíci na celém světě nejčastěji pozdravujeme nebeskou Matku! Je snad Martine na této modlitbě něco nekřesťanského či urážejícího Boha? Jestliže by jste přece měl pochybnosti Martine, zda-li Pannu Marii možno takto oslovovat, zaposlouchejte se do nádherné básně, která vytryskla z duše samotné Panny Marie, když na pozdrav Alžběty, která v ní poznala Matku Božího Syna odpověděla: “Velebí moje duše Pána, a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na poníženost své služebnice. Hle, od této chvíle blahoslavit mne budou všechna pokolení!” (Lk 1, 47 – 48). Vidíte tedy Martine, že nic špatného nečiníme, když Pannu Marii i my křesťané blahoslavíme, čímž jen spĺňame to, co sama Panna Maria o sobě předpověděla jsouce naplněná Duchem Svatým, a co dokládá i Svaté Písmo. A to tedy nemůže být Martine špatné! Tvrzení o dokonalosti Panny Marie má mnoho důsledků Martine, pomocí kterých při použití i jiných textů Písma Svatého můžeme obhájit i jiné pravdy o Panně Marii, které popírají a někdy i napadají ti, kteří dobře nepoznají ani Pannu Marii a ani jejího Syna Ježíše Krista. Předně Martine Panna Maria byla počata bez dědičného hříchu! Každého 8.prosince Martine oslavujeme svátek Nepoškvrněného početí Panny Marie. To znamená Martine, že oslavujeme Boha za to, že v Panně Marii urobil výjimku v tom, že od prvního okamihu, jako byla Panna Maria počata svými rodiči svatým Joachimem a svatou Annou, byla osvobozena od dědičného hříchu. Jen ona jediná Panna Maria Martine a nikdo jiný z lidí, kromě Panny Marie! Ptáš se Martine, že odkud to víme? V prvním řadě z toho Martine, že byla “milosti plná”. Jestliže by totiž Panna Maria měla dědičný hřích a jeho následky Martine, nebyla by plná darů zdarma – Bohem oblíbená. K plnosti milostí patří i milost posvěcující Martine, ta nejcennější a nejpotřebnější k věčné blaženosti…

Tu jsme však my lidé Martine ztratili dědičným hříchem prvních rodičů. Panna Maria Martine ji však ale neztratila. Bůh sám to o Panně Marii říká ústy anděla Martine, když ji nazval “milosti plnou”. Ale i kdyby nám to Martine o ní otevřeně neřekl, dá se to prokázat o Panně Marii pomocí Písma Svatého. Vzpomeňte si jen Martine na tu scénu v ráji, kdy Bůh trestal ďábla – hada a “ustanovil odvěké nepřátelství mezi jeho potomstvem a jejím potomstvem. Ono mu rozšlape hlavu…” (Gen 3, 15). Co se to tu předpovídá Martine? Příchod ženy Martine, která zvítězí nad ďáblem – satanem a dá světu Vykupitele. Ono její potomstvo Ježíš Kristus má “rozšlapat hlavu” “dáblovi – satanovi Martine, respektive zvítězit nad ním.

První žena – Eva podlehla ďáblovi Martine, druhá Eva – Panna Maria nad ním zvítězí! Jak by však ale mohla Panna Maria zvítězit Martine, kdyby byla pod jarmem dědičného hříchu? Bůh mohl učinit s Pannou Marií výjimku Martine, aby byla bez dědičného hříchu a také i tuto výjimku s Pannou Marií udělal! Ostatně Martine slušelo se, aby Bůh tuto výjimku s Pannou Marií učinil, když měla být Matkou budoucího Vykupitele, Syna Božího. Když to Bůh mohl učinit Martine a slušelo se to v případě Panny Marie učinit, můžeme rozumně pochybovat o tom, že by to Bůh neučinil? A to je Martine další důvod proč věřit v neposkvrněné početí Panny Marie. Ovšemže tato pravda má i svoje důsledky Martine! Jestliže byla Panna Maria bez dědičného hříchu Martine, pak by se na ni neměli ani projevovat ani následky dědičného hříchu. A co utrpení, bolest, smrt Martine? Ty ji nezastihli Martine? Ale ano Martine, zastihli, a to dokonce v takové míře, jako nikoho jiného z lidí. Dokonce nazýváme ji “Královnou mučedníků” Martine, protože to, co duševně vytrpěla ona, nevytrpěl nikdo jiný. A zdánlivě logická otázka se zde nabízí Martine, že proč Bůh Pannu Marii neochránil od těchto následků? Odpověď je jednoznačná – protože Panna Marie měla být nejen Kristovou Matkou Martine, ale i jeho Spoluvykupitelkou, a to bez utrpení nešlo!

Kromě toho Panna Maria je ideálem, ke kterému se musíme usilovat přiblížit Martine, a proto nám musela ukázat, právě tak jako i její Syn, jak třeba snášet utrpení a bolest. Protože pravá velikost a dokonalost ctností Martine se ukáže jen v  trpení. Proto také tělo Panny Marie bylo schopné trpět, právě tak jako i Kristovo tělo. Jen ty typické trestné porodné bolesti netrpěla Martine! A smrt Panny Marie? Z Písma Svatého víme Martine, že “smrt je odplata za hřích”. Zemřela Panna Maria? Právě proto Martine, že Panna Maria měla tělo schopné trpět, tak i ona Panna Maria musela nakonec podlehnout zákonu smrti.

Bůh však ale nedovolil, aby se panenské, neporušené tělo Panny Marie rozpadlo, a proto ihned po blaženém “usnutí” Panny Marie, Bůh ihned Pannu Marii oslávil tak Martine, jak jednou i tela nás spravedlivých služebníků Božích budou oslávené po vzkříšení. Katolická církev učí, že Panna Maria byla s tělem i duší vzata do nebe – nanebevzatá. To znamená, že duše Panny Marie společně s osláveným tělem přežívá nekonečnou blaženost v nebi. Nad Pannou Marií se neuskutečnila Boží kletba vyřknutá nad Adamem a Evou: “Prach si a na prach se obrátíš!” Rozumem tuto pravdu o nanebevzetí nevíme sice dokázat Martine, ale ústní podání prvotní Církvi vždy tuto pravdu vyznávalo a slavilo, tak jako i dnes ji slavíme dne 15.srpna. Možná si kladeš otázku Martine, zda-li Panna Maria zůstala pannou i tehdy, když se stala matkou? Snad žádná cnost Panny Marie Martine není vystavena tolkým nenávistným útokům, urážkám a posměškům jako právě panenství Panny Marie. Ještě i to nejposlednější lidské hovno, co o náboženství absolutně nic neví a ani nechce vědět má tu nehoráznou drzost Martine, že se svými urážkami a posměšky opovažuje napadat tuto eminentní výsadu Matky Boží a vysmívat se z Panenství Panny Marie. Proti těmto neznabohům směřuje Boží Kletba z 31.1.2008 která nabyde účinnosti Velikonocemi 2008, a která byla pronesena proti těmto notorickým rouhačům z Boží vůle skrze moji osobní maličkost Martine, která zde posloužila jako Boží nástroj. Ovšemže všichni se teď smějí, ale to nevadí – kdo se směje naposledy ten se směje nejlépe. Dítě se může narodit rouhači invalidní bez ruky či bez nohy a to dokonce i navzdory tomu, že všechna sonografická vyšetření žádná porušení dítěte bohorouhačům neavizovala atd. A utrpět úraz či těžce onemocnět mohou bez jakékoliv zjevné příčiny i jejich děti eventuálně již narozené. A někdy tato kletba se může vyplnit třeba i o dvacet let později, neboť Boží mlýny melou sice pomaly – ale jistě. Kdybych se Bohu při pronesení kletby nepropůjčil já Martine, udělal by to někdo jiný a to s naprosto týmiž účinky. Bohorouhači poznají, že jejich zlo a urážky s posměšky nezůstanou bez spravedlivé Boží odplaty již tu na zemi Martine!

S oblibou citují nejen tito podlí pohanští psi, ale dokonce i někteří “téžkřesťané” z řad některých protestantů pasáž z Matoušova evangelia, kde se říká o “Ježíšových bratrech” (Mt 12, 46) a pod touto záminkou zavrhují křesťanskou nauku, že Panna Maria před početím i po početí a porodu zůstala pannou neporušenou a to nejen jaksi morálně ale i fakticky, fyzicky. O co se tedy opírá učení Církve o ustavičném panenstve Matky Boží Martine? Jen a jen výlučně o Písmo Svaté Martine! Písmo Svaté třeba však ale číst pozorně, rozumně a nepředpojatě Martine, a celé toto učení v něm nalezneme. Uvedu tato místa z Písma Svatého Martine, a pokusím se Vám je vysvětlit. Příští matka Ježíše Krista Panna Maria byla zasnoubena se svatým Josefem Martine, ale sříve než by byli začali spolu bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha Svatého. Svatý Josef její manžel, byl člověk spravedlivý a nechtěl Pannu Marii vystavit potupě, a proto ji zamýšlel potají propustit.

Jak o tom svatý Josef přemýšlel, zjevil se svatému Josefovi ve snu Pánův anděl a řekl mu: “Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svoji manželku, neboť to, co se v ní počalo, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, protože on vysvobodí svůj lid z hříchů” (Mt 1, 18 – 21). Panna Maria řekla andělovi: “Jak se to stane (tj.početí dítěte Ježíše Krista), vždyť ja muže nepoznám?” (Lk 1, 34). Vybral se i Josef z galilejského města Nazaret do Judey, do Dávidova města, které se jmenuje Betlehem,… aby se dal zapsat s Marií, svojí manželkou, která byla v požehnaném stavu. Kým tam byli, nadešel její čas porodu. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a uložila do jeslí, neboť pro ně nebylo místa v hostinci (Lk 2, 4 – 7). To všechno se stalo, aby se splnilo, co Pán řekl ústy proroka: “Hele, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel.”, co v překladu znamená: “Bůh s námi.” (Mt 1, 23; Iz 7, 14). Ženě zase řekl: “Velmi rozmnožím strasti tvé a těhotenství, v bolesti děti rodit budeš…” (Gen 3, 16). O tom Martine, že Panna Maria zůstala neporušená před početím a po početí, před narozením Ježíše Krista nemožno vůbec pochybovat. Svědčí o tom ona sama, když na nabídku anděla, aby se stala Matkou Božího syna, vznáší jedinou námitku: “Jak se to stane, vždyť já muže nepoznám?” Jestliže se v Písmu Svatém použije výraz “muž poznal ženu” anebo “žena poznala muže” Martine, označuje se tím eufemickou řečí pohlavný styk mezi mužem a ženou. Panna Marie zde celkem otevřeně vyhlašuje Martine, že se svatým Josefem pohlavně nežijí jako muž a žena, a je pevně rozhodnuta zachovat si panenství i během zasnoubení.

Anděl na to Pannu Marii ujišťuje, že její početí nenaruší její panenství Martine, neboť otcem nebude svatý Josef, ale sám Bůh zázračným způsobem uskuteční početí působením Ducha svatého, třetí Božské osoby. Panna Maria tedy nepočala Ježíše Krista tak jako každá jiná žena Martine, která se chce stát matkou. Panna Maria počala působením všemohoucího Boha, Ducha Svatého, zázračným způsobem Martine! Nesnažme se to pochopit Martine, jak je to možné. Lidsky je to ovšemže nemožné Martine, ale Bůh který ustanovil lidský způsob plození, má i jiné možnosti pro nás nemožné a nepochopitelné. Druhé svědectví o nedotknutém panenství Panny Marie máme z chování svatého Josefa Martine! Když svatý Josef zjistil, že Panna Maria je v požehnaném stavu, chtěl ji potají propustit z manželství Martine, jako to tehdy v takovýchto případech bylo u Židů dovolené. Svatý Josef věděl velice dobře Martine, že dítě nemůže být od něho. Panna Maria se odevzdala do vůle Boží Martine, a proto mu nic neřekla o tom, co se s ní stalo.

Z toho vzniklo mezi Pannou Marií a svatým Josefem nedorozumění Martine, které se svatý Josef snažil řešit velice čestně, protože se rozhodl nezveřejnit důvod, pro který Pannu Marii propouští z manželství. Bůh sám svatému Josefovi vyjasní všechno v Josefově hlavě prostřednictvím anděla Martine, který svatému Josefovi oznamuje, že dítě které porodí Panna Maria, bylo počato nikoliv z vůle muže, ale z vůle Ducha Svatého, a že je to sám Syn Boží, přislíbený Vykupitel světa. Panenství Panny Marie Martine, její tělesná neporušenost po početí je tímto svědectvím Písma Svatého potvrzena. O tom Martine, že Panna Maria zůstala neporušena i po porodu, tedy, že byla panenskou matkou, máme rovněž svědectví. Především z Písma Svatého Martine a pak také i z rozumu. Přečtěme si Martine znovu pozorně text o narození Ježíše Krista a zejména pak větu: “I porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a uložila do jeslí, neboť pro ně nebylo místo v hostinci.” Zajímavý porod Martine, při kterém si rodička sama (ačkoliv je při ní přítomen manžel!) pečuje o své novorozené dítě, a to bez jakékoliv pomoci ať již porodní báby, anebo když té není, tak vlastního manžela, který byl přítomen.

Přesto všechno sama Martine bez jakýchkoliv potíží si dělá Panna Maria samotná. Svatý Josef se patrně asi jen divil tomu, co se před jeho oči odehrávalo. Nebylo vůbec zapotřebí, aby sám svatý Josef nějak pomáhal či dokonce zasahoval na záchranu matky a dítěte. A přitom přečtěte si Martine text Genesis, kde Bůh trestá Evu: …v bolesti děti rodit budeš…!” – a tedy porodné bolesti žen jsou jejich odplata za hřích. Ale my už víme Martine, že u Panny Marie nemohlo být ani řeči o hříchu.

Patřilo se Martine, aby porod Panny Marie byl bolestivý, “normálny”, jako u ostatních žen?? Všimněme si dobře Martine i proroctví Izaiáše, ve kterém předpovídá narození budoucího Vykupitele slovy: “Hele, panna počne a porodí syna” a dají mu jméno Emanuel, co v překladu znamená: Bůh s námi! A tak Martine: Panna počne a panna porodí! A to bylo řečeno několik století před Kristem Martine! Vykupitel světa má přijít na svět z panny. Jak je to jen vůbec možné Martine? Vím Martine, že stojíme opět před hlubokým tajemstvím nekonečné lásky Boží.

Přirozeným způsobem objektivně není možné Martine, aby žena, která by snad třeba i nějak počala bez narušení panenství, mohla porodit dítě bez narušení panenského znaku, neboť to je lidsky nemožné. Ale zde stále zapomínáme Martine na to, že u Boha žádná věc není nemožná, jak již ostatně i anděl argumentoval Panně Marii, když měla obavu o ztrátu svého panenství. A teď Martine pokusme se trochu i rozum zapojit do tohoto dokazování. Je nepochybné, že panenstvo u ženy je její nejvyšší dokonalost Martine! A zejména pak také i v dnešním mravně zkaženém světě, když se panenství i panictví tak lhostejně ztrácí pro jakési chvilkové opojení rozkoše už před manželstvím, je to vlastnost velmi cenná. I ten nejzvrhlejší mladík Martine, pokud by si měl volit mezi dvěma, jinak rovnocennými ženami za manželku, ale jedna z nich by byla neporušená, tak této dá určitě přednost před takovou, která už patřila jinému. Každý mladík Martine obdivuje a váži si zachovalou dívku, a když skutečně myslí vážně na manželství, určitě ho neplánuje s takými holkami, které mu sloužili jen na chvilkovou zábavu. Panenství děvčete je velice cenné věno Martine, co si může žena do manželství přinést a je i solidním základem šťastného manželství.

Jestliže toto někteří mladí lidé popírají Martine, a konají již před manželstvím pouze to, na co mají podle Božího zákona přirozené právo pouze manželé – kopou svému příštímu manželství hrob již před jeho uzavřením! A nejen panenství ženy je jediná dokonalost myslitelná u ženy Martine! Úctu si Martine zaslouží u žen i jejich mateřství. To pociťují zejména některé takové ženy žijícímanželství Martine, které pro neplodnost nemohou mít vlastní děti, ačkoliv za vlastními dětmi tolik touží. Panna Maria je plná milosti Martine, plná darů Božích. Mohl Bůh Otec neučinit s Pannou Marií tyto úžasné výjimky při početí i při porodu Martine, aby ozdobil její tělo a těmito dvěma – jinak vzájemně vylučujícími se dary Božími – panenstvím a současně i mateřstvím k vlastnímu dítěti? Bůh díky své všemohoucnosti to mohl udělat Martine, a také i slušelo se aby to udělal, a tedy proto to Bůh také i udělal. A tak Panna Maria září dnes před naším zrakem jako vzor ctnosti všem lidem Martine, kteří musí denno denně bojovat a také i bojují v tomto zlém a zkaženém světě, aby si zachovali panenství či panictví, ale i vzorem pro ty ženy, které ve svém náručí objímají své vlastní děti jako plody své veliké manželské lásky. Marie Panna a Matka Martine! Nemusíme mít žádné pochybnosti Martine, či dokonce se stydět, že ji takhle titulujeme. Panna Maria je panenskou Matkou Božího Syna Martine!

A to Martine, že Bůh Pannu Marii takovýmto nádherným způsobem vyzdobil – slávou panenství a mateřství současně nám je důkazem toho, že i my se musíme usilovat napodobit Pannu Marii v její nevinnosti, protože Bůh miluje nevinné, čisté stvoření Martine, které se svojí čistotou podobají andělům v nebi a kterým on sám ústy Syna v kázni na hoře přislíbil: “Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha!” Svatý Jan v Zjevení – Apokalypse Martine, když opisuje druhý příchod Krista na svět, necháva stát při Kristovi veliký počet těch, kteří “zpívali cosi jako novou píseň”, kterou se však “nik nemohl naučit”, len tento vyvolený zástup: “To jsou ti, co se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panicové. Ti následují Beránka (Krista), kamkoliv jde. Oni jsou vykoupeni z lidu jako prvotiny Bohu a Beránkovi.” (Zjv 14, 3 – 5). Nakonec zůstává nám ještě odpovědět, zda-li Panna maria zůstala až do konce svého pozemského života pannou Martine, anebo snad měla více dětí, jak by to chtěli někteří lidé dokazovat z výše zmiňovaného textu Matoušova evangelia. Co vlastně říká svatý Matouš Martine? “Kým ještě mluvil zástupům, venku stála jeho matka a bratři a chtěli s ním mluvit.” (Mt 12, 46). Zmiňuje bratry Ježíše Krista Martine? A jsou to skutečně bratři Martine, a tedy děti jediné matky, Panny Marie? Ne, nic takového! Přečtěte si Martine list apoštola svatého Pavla Galaťanům a tam nalezneme tuto větu: “Až o tři roky jsem šel do Jeruzaléma, abych viděl Kéfasa Petra, a zůstal jsem u něj patnáct dnů. Jiného z apoštolů jsem neviděl, pouze Jakuba, Pánova bratra.” (Gal 1, 18 – 19). Dále si Martine přečtěte z téhož Matoušova Evangelia: Byli tam (tj. při Kristově kříži) a nedaleko se dívali mnohé ženy, které doprovodili Ježíše z Galiley a posluhovali mu. Mezi nimi byla Marie Magdalena, Marie Jakubova a Josefova matka, a matka Zebedejových synů” (Mt 27, 55 – 56). A na jiném místě svatý Matouš píše: “Odkud má tento (tj. Kristus) takovou moudrost a zázračnou moc? Copak to není tesařův syn? Nevolá se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub a Josef, Šimon a Juda? A nejsou u nás všechny jeho sestry?” (Mt 13, 54 – 56). A ještě jeden text Martine, který nám pomůže vyluštit náš problém, z evangelia svatého Jana: “Při Ježíšově kříži stála jeho matka, sestra jeho matky, Maria Kleopasova, a Maria Magdalena. Když Ježíše uviděl matku a při ní učeníka, kterého miloval, řekl matce: Žena, hele, tvůj syn! Poté řekl učeníkovi: Hele, tvoje matka! A od té hodiny si ji učeník vzal k sobě (Jn 19, 25 – 27).

O co tu vlastně jde Martine? Byli Jakub a Josef, Šimon a Juda bratry Ježíše Krista a syny Panny Marie? Když se pozorně zamyslíme Martine nad uvedenými texty a ostatními texty, které obsahuje Svaté písmo, a jestliže vezmeme do úvahy i ústní podání, můžeme podat řešení našeho problému jen takto: Svatý Josef, manžel Panny Marie, měl bratra Kleopasa a sestru Marii, která byla zas vdaná za jiného Kleopasa. Tato Maria Kleopasova je matka Jakuba a Josefa (Jn 19, 25; Mt 27, 55). Kleopas, bratr Josefův byl zase otcem Šimona a Judu. Jde zde tedy Martine zcela zřejmě o bratrance Ježíše Krista a ne o bratry.. Pozorováním textů možno zbadat, že “bratři Krista a Kristus mají dvě různé matky Martine! Těžkost povstala z toho Martine, že jsme si neuvědomili, anebo dokonce vůbec nevěděli, že ve spisech Starého i Nového zákona, ale i v jiné židovské literatuře vůbec byl pojem “brat” často používaný v širším smyslu jako se užívá dnes. Vyjadřoval jednak příbuzenský vztah Martine, například Ambrahám a jeho synovec Lot se v Písmu Svatém nazývají bratry (Gen 13, 8; Gen 14, 16). Juda apoštol nazývá Jakuba též bratrem (Jud 1, 1), ačkoliv jsou to bratranci. Dokonce celkem cizí lidé Martine, jestliže uzavřou přátelství, jsou si bratry jako například David a Jonatán. Totéž lze tvrdit i o používání slova “sestra” Martine, kterým se nazývala manželka, sesternice, neteř, a někdy i skutečně sestra v užším slova smyslu. Právě zde si musíme uvědomit Martine, že z Písma Svatého nemůžeme vytrhávat jednotlivé věty ze širšího kontextu, anebo bez srovnávání s jinými místy, které zmiňují tytéž osoby, respektive události.

Jen pečlivou komparací a přemýšlením Martine lze pak určitá místa z Písma Svatého vykládat. Také i text svatého Jana o tom Martine, jak Ježíš Kristus z kříže odevzdává svou Matku Pannu Marii do ochrany apoštola Jana, který nebyl z “bratrů” Kristových, svědčí o tom, že Panna Maria neměla více dětí. Jestliže by totiž Jakub, Josef, Šimon a Juda byli dětmi Panny Marie, proč by Ježíš Kristus svěřoval svoji Matku Pannu Marii do rukou defacto úplně cizího člověka. Co na to říká náš rozum Martine? Řekli jsme si Martine, že Bůh dělal zázraky, aby zachoval panenství Přečisté Matky Panny Marie. Měl by Josef Martine, její zákonitý manžel tolik odvahy, že by využil svoje právo na manželský život, a tým zbavil svoji milovanou manželku této jedinečné výsady?

Písmo Svaté nazývá svatého Josefa “mužem spravedlivým” Martine! Patřil by svatému Josefovi Martine tento titul? Písmo Svaté tento titul Martine jen zřídkakdy někomu přivlastňuje. Je v tom doopravdy jen zlomyslnost nepřátel této nauky Církve Martine, kteří by rádi strhli tento zářivý drahokam v koruně ctností, která zdobí naši nebeskou Matku Pannu Marii – drahokam věčného panenství. Ani si možno neuvědomují Martine, jak těžce tím urážejí jejího Syna Ježíše Krista i jejího Boha Otce, který si ji vyvolil za nevěstu. Teď mi pani knihovnice říká, že za dvě minuty mám pustit jednu čtenářku k mému počítači Martine a tedy končím. Jsem tedy na vynuceném konci mého úsilí ukázat to Martine, jak se mohlo, mělo a uskutečnilo vtělení Božího Syna Ježíše Krista. A jaká byla ta Panna Maria Martine, která se stala Matkou Syna Božího a jeho Spoluvykupitelkou. Na závěr bych Vám Martine chtěl doporučit v tiché meditaci poděkovat nekonečné lásce Otce i Syna, že se tak snížili z lásky k nám lidem, poděkovat se nejen za vtělení, ale i za to, že nám dali tak živý, přitažlivý, nedostihnutelný, a přitom lidský vzor pravého křesťanského života v Matce Vykupitele Panně Marii. Měli bychom obdivovat její krásu Martine, mluvit o jejích přednostech, ale především následovat ji a učit i jiné lidi, počínajíc dětmi, aby Pannu Marii poznávali, ctili a milovali tím, že se budou usilovat napodobovat, především její evangeliovou čistotu, hlubokou pokoru a skromnost, její hlubokou víru i v těch nejtěžších chvílích života, abychom vytrvali při jejímu Synovi Ježíši Kristu tak jako ona Panna Maria, jako se to později dovídáme z Kristova života, i tehdy kdy Panna Maria stála pod Kristovým křížem, na kterém za nás lidi Ježíš Kristus zemřel. A co dál Martine? Per Mariam ad Jesum – Skrze Marii k Ježíšovi! Toto heslo ať Vám Martine ukazuje i další směr poznávání našeho náboženství. Vezměte si Martine texty evangelií a celého Nového zákona. Ty Vám dají dosti podnětů na to, aby jste si v dalších rozhovorech s knězem, anebo nábožensky vzdělaným laikem přistoupil i k praktickému uskutečňování života podle poznané Kristovy nauky.

S projevem své hluboké úcty k Vám Martine

Váš starší kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!