wz

Zpět na hlavní stránku!


KSČM v Babicích v srpnu 2009 brutálně útočí proti náboženství???

Soška Panny Marie z roku 1904 byla postavena u příležitosti 50.výročí vyhlášení článku víry o neposkvrněném početí Panny Marie, který v roce 1854 vyhlásil papež Pius IX., kterého z novodobých papežů mám nejraději.

Jsem farníkem v římskokatolické farnosti Babice u Uherského Hradiště, která se nachází asi osm kilometrů od hlavního města Slovácka Uherského Hradiště. Z hlediska církevní správy pak zas naše římskokatolická farnost Babice je součástí Olomoucké arcidiecézy. Naše římskokatolická farnost Babice a nejbližší sousední římskokatolická farnost, kterou je římskokatolická farnost Huštěnovice mají společného faráře, respektive správce farnosti (dále jen “farář”), kterým je důstojný pán Szynkarzski.

Náš farář - otec Szynkarzski si tudíž mohl vybrat, zda-li bude bydlet na faře v Babicích anebo v Huštěnovicích. Vybral si farnost Huštěnovice, a proto “své těžiště” za obě obce má v obci Huštěnovice. Rovněž tak i bezprostředně před otcem Szynkarzskim byl našim farářem důstojný pán Zdeněk Zlámal, který v roce 1990 dostal od našeho nejdůstojnějšího otce arcibiskupa, kterým je dnes Jan Graubner, “dekret na Babice”, přesto si však ale za své sídlo i on vybral Huštěnovice. Fara v Huštěnovicích je sice starší a méně pohodlná než fara v Babicích, nicméně vzhledem k diametrálně odlišným vnitropolitickým podmínkám v obci Babice a obci Huštěnovice se našim babickým farářům po listopadu 1989 nedivím ani nejméně, že se spravovat římskokatolickou farnost Babice rozhodli raději z huštěnovického exilu.

Moje maličkost chodí ovšemže sice i do mnohých jiných římskokatolických kostelů v bližším či vzdálenějším okolí, a někdy občas přijdu i do nádherného velikého kostele v obci Huštěnovice, který zde postavili již v sedmdesátých letech devatenáctého století, zatímco kostel v Babicích byl postaven až počátkem století dvacátého. V každém případě se však ale snažím alespoň občas chodit na mši svatou i v mé vlastní farnosti Babice, ač většinou chodívám zásadně jinde. A do kostela právě v “mojí” římskokatolické farnosti Babice chodím i navzdory tomu, že se jinak v komunisty dokonale kontrolované obci Babice necítím dobře.

Starosta v obci Babice je komunista, a z patnáctičlenného zastupitelstva obce Babice u Uherského Hradiště sedm jich bylo zvoleno za komunistickou stranu KSČM a dalších osm formálně za takzvané “Sdružení nezávislých kandidátů”, nicméně ale i oni jsou fakticky takoví “nezávislí”, že opětovně jednomyslně volí komunistického bosse Miloslava Maňáska v obci Babice za starostu obce Babice, a i jinak prakticky všech patnáct zastupitelů obce Babice prakticky jednomyslně odhlasují v zastupitelstvu úplně všechno, co jim místní komunistický šéf v obci Babice Miloslav Maňásek k hlasování v zastupitelstvu předloží.

Jinak bych chtěl ještě dodat, že příjmení “Maňásek” je jinak to nejčastější příjmení v obci Babice. Tak časté, že dokonce i nejeden z mých příbuzných rovněž má nebo měl příjmení Maňásek, ačkoliv žádný z mých příbuzných není a ani nikdy nebyl v žádném – a to ani v nějakém vzdáleném – příbuzenském poměru k současnému komunistickému starostovi obce Babice.

Ostatně i název “Babice” má ku podivu mnoho dědín, obcí, vesnic. V České republice se až 16 dědín, obcí, vecnic jmenuje “Babice”, a v Polsku jsou minimálně další dvoje “Babice”. Pokud jste někdy cosi zaslechli o takzvaném “Babickém procesu” spojeného s protikomunistickým odbojem proti totalitnímu stalinistickému režimu v padesátých letech dvacátého století, tak to Vás mohu ubezpečit, že se jedná o úplně jiné “Babice”, než jsou tyto naše slovácké Babice u Uherského Hradiště.

Ostatně v období druhé světové války zřejmě asi nikde jinde v celém Československu nebylo více fašistů, udavačů a zrádců kolaborujících s německými nacistickými okupanty, zejména pak kolaborujících s esesáky a gestapáky jako právě zde v Babicích u Uherského Hradiště.

A v padesátých letech dvacátého století zas v celém Československu pravděpodobně žádná československá vesnice nebyla více loajální vůči Sovětskému svazu a jeho vladaři, kterým byl v té době diktátor Josif Visiarionovič Džugašvilli Stalin. Zatímco obec Babice je asi nejvíce komunistickou obcí v celé České republice i dnes, v dědině Huštěnovice je politická situace výrazně lepší než je tomu v dědině Babice.

Zatímco obec Babice je co se týče sympatie lidí k Josifu Visarionoviči Džugašvilli Stalinovi asi nejtotalitnější současnou baštou bolševizmu, stalinismu a maoismu v celé České republice, a možná i v celém východním bloku států bývalé RVHP a Varšavské smlouvy, v dědině Huštěnovice kromě komunistické strany KSČM existují a fungují ještě i další politické strany, ba dokonce nejen že fungují, ale – což je pro nás Babičáky úplně nepředstavitelné - i tyto další, a mohu otevřeně říci, že dokonce nekomunistické politické strany mají své zástupce dokonce i v samotném zastupitelstvu obce Huštěnovice, a nejen že mají, ale nekomunističtí zastupitelé v zastupitelstvu dědiny Huštěnovice mají dokonce i početní převahu, a to navíc – což je pro běžného Babičáka úplně neuvěřitelné - dokonce až dosti výraznou!

Starostka v obci Huštěnovice je pani Ulmanová, která byla zvolena sice za jakési Sdružení nezávislých kandidátů, avšak v huštěnovském případě toto huštěnovské Sdružení nezávislých kandidátů je skutečným sdružením nezávislých kandidátů, které je skutečně úplně nezávislé ode všech politických stran, a to dokonce je plně nezávislé dokonce i od samotné strany komunistické. A ani samotná starostka obce Huštěnovice nikdy neměla a ani nemá s komunisty nic společného. Lidé v obci Huštěnovice mají svou starostku paní Ulmanovou velice rádi, starostka Ulmanová je u všech lidí – bez ohledu na jejich politickou příslušnost - velice oblíbená, nikdy jsem ještě nikoho neslyšel, že by o starostce Ulmanové řekl něco špatného. A je to chvála plně zasloužená, protože pod jejím vedením se v obci Huštěnovice provádějí velkolepé stavební práce, které obec Huštěnovice mění k nepoznání k lepšímu. Ze zaostalé vesnice se Huštěnovice mění na moderní a nádhernou obec jedenadvacátého století, kde je radost žít. A myslím to upřímně! Ostatně lidé, kteří mně znají ví velice dobře, že já rozhodně patřím k těm lidem, kteří jsou velice skoupý na nějaké rozdávání pochval, a tedy pokud již zřídkakdy vůbec někoho pochválím, tak si tu pochvalu dotyčný člověk skutečně plně zaslouží.

Pokud jde o komunistického starostu obce Babice Miloslava Maňáska, to je úplně “jiné kafe”. Miloslav Maňásek je oblíben pouze u komunistů: lhostejno zda-li explicitních anebo i implicitních, kteří se navenek tváří jako kdyby komunisty nebyly, a někteří svou otevřenou nebo skrytou příslušnost ke KSČM dokonce i pokrytecky popírají.

Rovněž tak i jednání huštěnovského a babického zastupitelstva jsou dva úplně rozdílné světy.

V huštěnovském obecním zastupitelstvu je demokratická diskuse a upřímná spolupráce všech, zatímco babické obecní zastupitelstvo je v podstatě pouze automatem na jednomyslné odhlasování všeho, co jim babický starosta a boss babické KSČM Miloslav Maňásek k hlasování předloží, neboť jak se zdá, babické zastupitelstvo funguje na jakémsi modifikovaném principu takzvaného “demokratického centralismu”.

Starším lidem a snad i lidem věkově střední generace, kteří již coby dospělí lidé zažili totalitní režim spřed listopadu 1989 nemusím tento bolševický “terminus technicus” vysvětlovat. Těm mladším jen vysvětlím, že v bolševické ideologické terminologii terminus technicus “demokratický centralismus” znamenal bezpodmínečné a úplné podřízení se nižších stranických a státních orgánů vyšším stranickým a státním orgánům, přičemž před listopadem 1989 tím absolutně nejvyšším orgánem v Československé socialistické republice byl kolegiátní orgán Politické byro Ústředního výboru Komunistické strany Československa; zatímco dnes na přelomu dvacátého a jedenadvacátého století v obci Babice u Uherského Hradiště tímto nejvyšším orgánem je monokratický orgán, ba řekl bych že až monarchisticko – feudální orgán, kterým je starosta obce Babice.

Jinak až na smrt nudná zasedání babického zastupitelstva jsou pouhým divadlem na “absolutní jednotu všeho babického lidu ze svým milovaným starostou”, za kterého setrvání ve funkci starosty obce Babice ve starostovské funkci by údajně prý každý Babičák bez sebemenšího zaváhání neváhal ani jen “na fleku” okamžitě obětovat svůj vlastní život, jakož i život všech svých vlastních dětí a rodičů. Že by někdo někdy někde tak velice si přál aby určitá konkrétní osoba zastávala určitou konkrétní veřejnou funkci, respektive že by ve jménu této své fixní ideje byl ochoten údajně prý za naplnění tohoto “přání svého srdce” dokonce i zemřít, a to nejen zemřít sám, ale za tuto ideu by byl ochoten “vyměnit” hoc i životy všech svých dětí a rodičů současně, pokud by mělo hrozit, že dotyčný milovaný funkcionář o tuto svoji funkci nedejbůh měl nějak přijít, něco takového jsem doopravdy ještě nikdy nikde jinde mimo Babice neslyšel.

Tudíž v Babicích jsou dvě věci, kterých se velice bojím: tou první je zaslepená infantilní hloupost a tou druhou zas ideologický fanatismus některých bolševiků.

Pokud jde o římskokatolickou farnost Babice třeba říci, že do ní v současné době náleží dvě obce. Kromě obce Babice u Uherského Hradiště součástí římskokatolické farnosti Babice je i obec Kudlovice, protože v Kudlovicích kudlovičtí věřící bohužel doposud ještě nemají žádný římskokatolický kostel. Proto i například každou neděli na nedělní mši svatou vozí kudlovické věřící z Kudlovic speciální autobus na mši svaté do kostela svatého Cyrila a Metoděje v obci Babice u Uherského Hradiště.

Huštěnovský nádherný a veliký římskokatolický kostel dokonce i o nedělní mši svaté je poloprázdný, zatímco malý babický římskokatolický kostel se na první pohled zdá být jakoby “na truc bolševikům” alespoň jakž takž zaplněn, ve skutečnosti je to však ale nic moc.

Třeba si totiž uvědomit, že obec Kudlovice má asi 900 obyvatel, a Babice pak asi dvojnásobek. Jinými slovy na teritoriu římskokatolické farnosti Babice skládající se z obcí Babice a Kudlovice žije tedy zhruba asi 2700 obyvatel, na nedělní mši svaté v babickém římskokatolickém kostele svatého Cyrila a Metoděje v obci Babice u Uherského Hradiště je zhruba pouze asi pouhých sto lidí. Sto lidí z celkového počtu 2700 obyvatel…

Vždy ale tomu tak nebývalo. Od prarodičů vím, že za jejich dětství, sice již na počátku dvacátého století, ale ještě v době dlouho před první světovou válkou tomu bylo úplně jinak. V Babicích, Huštěnovicích, Spytihněvi ale i jinde bylo normální a běžné, že v neděli byly v každé takovéto obci s kostelem až dvě mše svaté. Jedna v sedm hodin ráno a druhá zas v deset hodin ráno, a ještě i to byl kostel při obou mších svatých přeplněn věřícími až k prsknutí, ba všichni věřící se do kostela ani jen nevešli.

Na ranní mši svatou v sedm hodin šel jeden z rodičů s “ideální půlkou svých dětí”, a pak když se ze mše svaté vrátili domů, tak zejména ony děti se ihned vyzuly z bot, a své boty zas vypůjčili dalším svým sourozencům, kteří na mši svaté ještě nebyly, a které pak s dalším rodičem šli zase pro změnu na mši svatou v deset hodin. Rodina tedy nechodila ani zdaleka vždy celá na mši svatou, ale díky dvěma mším svatým se v té době chodilo v neděli na mši svatou tak řečeno jakoby “na dvě směny”.

Zejména ve vánočním liturgickém období a v době adventní, což jsou čtyři týdny před vánočními svátky to bylo údajně prý nutné, protože páni faráři byli údajně prý velice přísní, a velice se údajně prý často zlobili, když zejména v prosinci a lednu někdo přišel bez bot jen tak naboso do kostela, protože poté co bosý věřící vyšel z domu směrem do kostela na mši svatou, tak na jeho bosé chodidla se mu zachytával sníh, který prvních deset nebo dvacet metrů cesty po opuštění domu zpočátku při doteku s lidskou pokožkou bosých chodidlech měl tendenci nejprve částečně poloroztát, čímž se přilepil na chodidlá, čímž pokožka chodidel se výrazně ochladila, v důsledku čehož další vrstvy zas opět přimrzali, což jen tento sněholedový krunýř upevňovalo, respektive zůstalo to jakoby nalepeno, respektive již tyto guče sněhu a ledu zůstávaly “držet” na chodidlech, a těchto vrstev bylo několik. Když takovýto bosý člověk v prosinci či lednu po sněhu a ledu došel do kostela, tak to si svá chodidla již ani necítil jako kdyby je vůbec ani neměl, ba dokonce nebyl schopen ani jen sebemíň pohnout prsty či nějakým prstem na nohou. Prostě nešlo to. Jak začala mše svatá postupně chodidla v kostele zalévalo jakési neviditelné teplo, a když bylo pozdvihování to už v celých chodidlech bosý věřící cítil doslova rajský neuvěřitelně blažený pocit tepla sálajícího z vlastních chodidel, ba někdy dokonce údajně prý bylo vidět jak z bosých chodidel doslova stoupá pára.

Mělo to však ale i svou odvrácenou stránku, protože v kostele kde byli namačkáni lidé jako nějaké sardinky, a kde tedy každý dýchá a vydychuje ze sebe hodně teplé páry, brzy tudíž v důsledku tohoto tepla sněholedový krunýř z bosých chodidel se velice rychle postupně uvolňoval, rozpadal, až nakonec úplně všechno roztálo, v důsledku čehož v kostele po takovýchto lidech po mši svaté zůstávala pokaždé pak v kostele louže špinavé vody. A vzhledem k tomu, že takovýchto lidí nebylo málo co chodili celoročně dokonce i do kostela na mši svatou bosý, tudíž i té špinavé černé vod v kostele po mši svaté nebývalo málo. Otcové faráři se na to plným právem zlobili a tyto lidi se snažili napomínat.

A do kostela na nedělní mši svatou chodili i bohatí lidé, ba ač se to někomu možná zdá být neuvěřitelné, do kostela v té době chodili dokonce i samotní předkové dnešních v Babicích vládnoucích bolševiků a jejich ideologických i osobních patolízalů. Prostě ještě před nějakými sty lety do kostela na nedělní mši svatou chodili ještě jednoduše prakticky úplně všichni.

A což se zdá být úplně neuvěřitelný, před sto lety v Babicích po bolševicích a jim podobných ještě nebylo ani památky. Když komukoliv to vyprávím, že před sto lety v Babicích ještě žádní bolševici nebyli, tak se každý jen nevěřícně usmívá a kroutí hlavou, neboť již samotná představa, že tehdy byly Babice ještě takovým rájem, rájem nedotknutelným od těchto satanových služebníků, to nutně již tato blažená představa každého co i jen trochu slušného člověka naplňuje nekonečným blahem na duši, podvědomě evokujíc tužbu: “kéž bych já žil raději namísto mého pradědy či prapradědy!”.

Ale na druhé straně když si uvědomí, že je sice pravda, že chudák prapraděda, kdyby by si měl vyměnit svůj život s mým životem, získal by tím sice boty, které v té době sice nikdy neměl (ale co oči nevidí – to srdce nebolí!) ale život by mu pili babičtí bolševici a tudíž by mi za tuto výměnu určitě “velice poděkoval”; ba možná, že bych za tento podraz od mého prapradědy i schytal několik rozhořčených facek, že jsem ho podvedl a okradl o jeho ráj na zemi, když jsem ho poslal do pozemského pekla jedenadvacátého století.

Zajisté já coby obyčejný vesničan bych tedy v půlce devatenáctého století chodil sice všudy bosý neboť bot bych v té době ještě z finančních důvodů si nemohl dovolit, ale na druhé straně by mně nelezli na nervi žádní bolševici, kterých v té době alespoň ještě zde na venkově ještě nebývalo, a tudíž obyčejní lidé mohli svobodně, dokonce až každodenně chodit do kostela, modlit se a v blaženosti na zemi – bez televize, bez rozhlasu a zejména bez prokletých bolševiků – ale zato nijak neomezováni ve své náboženské svobodě a beze strachu z násilí a zastrašování žít.

A v dnešním složitém světě úplně nejhorší je dnešní neobolševismus jedenadvacátého století, který je v podstatě již zcela otevřeně stále víc a víc pouze jakýmsi kříženým bastardem světa ideologické stalinisticko – maoistické despotické tyranie ze světem velkoburžoasního biznisu jakoby upířích kšeftmanů a mafiánských tunelářů, kterým, alespoň pokud jde o jejich nejvyšší šéfy, již ani nejde o nějakou ideologii, ale právě naopak jejich vlastní marxisticko – leninská ideologie, která jim kdysi dopomohla k moci, se později najednou stala již překážkou v cestě jejich dalšímu bohatnutí, a proto v sametovém podvodu ji zavrhli, a ze zazobaných soudruhů se stali zcela otevřeně krvelačně draví kapitalisté. A duch tohoto neobolševismu jedenadvacátého století zřejmě stále víc a víc zapouští své kořeny i v Babicích, protože tato internacionální rudá šlechta nalezla i v Babicích dosti debilních poskoků a patolízalů, kteří se ochotně nechávají oblbovat v naději, že část toho biznisu a kšeftu kápne i do jejich vlastních peněženek.

Jakoby jedním z němých svědků toho, že před sto lety v Babicích u Uherského Hradiště žili ještě upřímně věřící křesťané byla soška Panny Marie z roku 1904, která stála před vchodem do kostela svatého Cyrila a Metoděje v Babicích u Uherského Hradiště. Byla tam postavena v roce 1904 u příležitosti padesátého výročí vyhlášení článku víry o neposkvrněném početí Panny Marie, který v roce 1854 slavnostně vyhlásil svatý otec Pius IX., který podle mého osobního hlubokého přesvědčení byl jedním z nejlepších papežů jakého jsme kdy měli, ba troufám si zcela otevřeně říci, že z novodobých papežů byl papež Pius IX. papežem absolutně nejlepším.

Bohužel ale vypadá to tak, že tato soška z roku 1904 je bohužel již minulostí. Na místě kde totiž stála civí dnes hluboká jáma a soška je pryč, soška je teď jen sám Pán Bůh ví kde.

Když jsem poprvé uviděl tuto krádež nebo “výpůjčku” nebo nazvěte si to jak chcete, byl jsem vzteky celý bez sebe.

Ačkoliv se jedná o silně frekventované centrum obce, lidé však nevšímavě chodí kolem jako kdyby se jich to nijako netýkalo. Jsem si jist, že kdyby jednoho dne třebas někam “zmizl” i celý kostel, a místo něj tam zůstala na zemi pouze široká jáma, že nejen ateisté, ale dokonce s největší pravděpodobností i převážné většině babických “věřících” by to bylo prakticky úplně jedno a nikoho by ani jen nenapadlo se kohokoliv ptát kde se “vypařil” náš kostel, všimli by si toho ovšemže až v neděli až by přišli k této široké jámě s původním úmyslem jít do kostela, a kdyby namísto ukradeného kostela zde na nich civěla pouze široká jáma, tak by se tato drtivá většina “věřících” pouze na patě mechanicky otočila “čelem vzad”, a aniž by kdokoliv co i jen pípl malé “ň”, mlčky a bez jediného náznaku sebemenšího nesouhlasu či alespoň sebemenšího náznaku nevole by apaticky tiše odkulhali jako mlčenlivé roboty zase domů jako kdyby se ani nic nebylo stalo.

Slyšel jsem, že dotyčná soška byla odstraněná na příkaz starosty KSČM v Babicích Miloslava Maňáska. Obávám se že odstranění této sošky Panny Marie je výrazem bolševické ateistické ideologické nenávisti KSČM proti křesťanství, kterou s velikým fanatismem cítí zejména babičtí členové KSČM a jejich patolízalové proti křesťanské víře, a že tuto sošku Panny Marie Neposkvrněné již my upřímní ctitelé neposkvrněného početí Panny Marie nikdy více již neuvidíme.

Vzhledem k tomu, že si velice zakládám na úplné informační nestrannosti a co nejmaximálnější objektivitě těchto náboženských webových stránkách o Bohu a víře www.henryklahola.nazory.cz uvedu i určitou protichůdnou informaci, respektive to, že podle výroku starého kostelníka Čevelu tato soška byla údajně prý odstraněna pouze dočasně, že ji momentálně údajně prý má jakýsi pán Habáň (Poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy: Toto jméno “Habáň” jsem slyšel poprvé a současně zatím i naposled v mém životě, a absolutně netuším kdo by to vůbec měl být, nikdy jsem o existenci jakéhokoliv člověka tohoto příjmení ještě nikde od nikoho nic neslyšel!!!), a že za nějaký čas tento jistý pán Habáň nám tuto sošku opět vrátí a opět ji postaví na původní místo.

Já tomu sice moc nevěřím, a obávám se nejhoršího. Mám veliký strach z toho, že například třebas nejvyšší babičtí soudruzi tuto sošku už dávno střeliliza dolary nebo eura nějakému sběrateli s cennými historickými památkami, a zisk z tohoto “kšeftu” si poté mezi sebou rozdělili. Je mi sice jasné, že pokud se to stalo, tak to stejně nikdy otevřeně nepřiznají, a to i navzdory tomu, že by s tím drtivá většina obyvatel Babic, a možná dokonce i drtivá většina “věřících” s tímto eventuálním osobním obohacením se hrstky bolševiků na církevním majetku vřele souhlasila. Kéž by se tyto mé nejčernější obavy nevyplnili!!!

I když mou duši jímá strach, děs, beznaděj, zoufalství a vztek, přesto však ale naděje umírá poslední, a proto apeluji na Vás moji milí bratři a sestry v Kristu, kteří alespoň občas chodíte do babického kostela s čistě náboženských důvodů, aby, pokud se alespoň někdy skutečně modlíte, jste si ve svých modlitbách vzpomněli alespoň občas i na tuto 105 let starou sošku Panny Marie Neposkvrněného početí, aby se k nám do Babic zas opět někdy vrátila celá a neporušená

Napsal Váš spolubratr v Kristu JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!