wz

Zpět na hlavní stránku!


Cyklus: Bůh k nám mluví skrze metafyzická tajemství přírody:

Co říká nám empirické poznání o materii světa?

Předem bych chtěl čtenáře a čtenářky této práce upozornit na to, že tuto práci publikuji na náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz především pro děti, což je též důvod toho, proč tato práce je napsaná tou formou, která je přístupná dětskému myšlení i chápání. Přesto však se ale domnívám, že – nehledě na svou “dětskou formu” kterou je tato práce psaná – má svým věcným obsahem mnoho co říci i dospělým lidem, kteří se upřímně zajímají o metafyzická tajemství vesmíru a přírody.

Bylo to v červenci na Velehradě asi týden po skončení pouti k svatému Cyrilovi a svatému Metoději. Šel jsem tam do chrámu na mši svatou, a tu najednou vidím před jedním domem dítě, které má v ruce hliníkového ptáčka. Rodiče mu koupili ptáčka na hodech od Vietnamců v prodejním stánku, a to dítě si pak veselo pískalo na ptáčkovi.

Ale nyní již vlastně ani nepíská, respektive má to dítě “velikou práci” s tím ptáčkem. Vzalo si doma nůž, a vrtá s ním zvědavě do ptáčka. Chce ho rozebrat, protože chce zjistit, jak to zvnitřku vypadá, respektive jak je to technicky uděláno, že ptáček píská.

Možná mi to nebudete věřit, ale tohle dítě dělá jen to, co svým způsobem dělá celé lidské pokolení po celé generace od paměti světa. Člověk od nepaměti vrtá do přírody, analyzuje a rozebírá všechno co jen na světě je, protože chce vědět z toho co je, jaké je to zvnitřku, z čeho se skládá veškeré stvoření, a jak to všechno funguje: ta DNA, to světlo, to teplo, ten hlas, ta elektřina a všelijaké nevypočitatelné síly světa?

Kdysi v minulosti lidé byli schopni pouze tak zkoumat bytí světa, jako to dítě “zkoumalo” svého hliněného ptáčka. Jednoduše vzali nůž, pilku či jiné mechanické nástroje, a těmi rozkouskovali zem, dřevo, kameny, kovy či jiné zemské věci. Později vynašli lidé takzvané chemické dělení. Chemické dělení těles činíme, když těleso rozdělíme na jeho součástky chemickými prostředky: ohněm, elektřinou, šťávami. Toto chemické dělení nám umožňuje rozdělit částky těles dokonaleji jako nožem či jiným podobným mechanickým nástrojem. Podívejme se společně na několik skromných pokusů.

Položme na destičku malou hořící svíčku a položme ji do mísy, aby hořící svíčka plávala nad vodou. A poté přiklopme hořící svíčku sklenicí tak, že sklenice dosáhne až dno mísy. Přiklopená svíčka o krátký čas zhasne, a voda vnikne do sklenice, a to asi do jedné pětiny. Když nyní opatrně vytáhneme sklenici z vody, a držíme ji i dále vzhůru dnem, a strčíme do ní opět zapálenou svíčku, ta se tam ihned zadusí. Co se to stalo? Oheň svíčky rozdělil ve sklenici uzavřené ovzduší na dvě částky: využil jednu část ovzduší, která se jmenuje “kyslík” a – zanechal druhou část ovzduší, která se jmenuje “dusík”, protože oheň zadusí. V ovzduší se nachází asi čtyři pětiny dusíku a jedna pětina kyslíku; anebo exaktněji řečeno: 78% dusíku, 21% kyslíku a 1% jiných rozličných látek. Podívejme se nyní na tyto částky ovzduší pozorněji.

Kyslík nemá barvu, ani chuti, ani zápachu; je o něco těžší než ovzduší; sám nehoří, ale bez něho nic nehoří, on je na hoření nezbytně potřebný. Čistý kyslík se v přírodě nikde nenachází, ale s ním se rády spojují všelijaké látky. Když se kyslík velice rychle spojí s jiným prvkem, povstane oheň; veškeré hoření není nic jiného, jako velice rychlé spojování tělesa s kyslíkem, respektive velice rychlé okysličení. Když se okysličení děje pomaly, nepovstane sice oheň, ale rovněž vzniká určité teplo. Například trávení jídla zahřívá tělo člověka, protože trávení není nic jiného, jako okysličení užitého pokrmu.

Dusík je druhá součást našeho ovzduší. Dusík je rovněž plyn, nemá barvy, chuti a zápachu, je lehčí než ovzduší, nehoří, ba hoření zadusí. Dusík má v našem ovzduší takovou službu, jako brzdy na automobile. Jako brzdy brzdí příliš rychlou jízdu aby automobil v zatáčce neopustil silnici, tak brání zas dusík tomu, aby se okysličení, respektive hoření nedělo příliš rychle. Kdyby kyslík nebyl “bržděn” od dusíku, tak bychom si nedali rady s ohněm, shořelo by snad ještě i železo. Aby celý svět se vzňal v ohni, na to nic jiného netřeba, jen aby byl dusík na chvíli odstraněn z ovzduší.

Mimo kyslíku a dusíku nacházejí se v ovzduší ještě i jiné látky. Od nich dostává – jinak bezbarevné ovzduší – rozličné barvy: jako zory jitřní i večerní, i modrost oblohy, které se nám zdá jako velebná nebeská nádhera.

Toto ovzduší, respektive atmosféra je cenným darem od Boha – Stvořitele. Atmosféra dosahuje výše několika desítek, potažmo stovek kilometrů, a je jakoby měkkou plínkou zemského života. Dvě hlavní částky atmosféry, respektive ovzduší jsou v takovém poměru smíchány, že ani nejvzdělanější chemik by nebyl schopen vymyslet optimálnější směsi pro bytosti, které na naší planetě Zemi žijí. Naše atmosféra umožňuje dýchání, ptákům a letadlům let, zachycuje sluneční louče a tak zprostředkuje pro život nevyhnutně potřebné teplo. Neviditelné, a přece všude kolem Země přítomné a všechno jakoby pronikající ovzduší je jakýmsi obrazem rovněž neviditelného, přesto však všudypřítomného , všechno pronikajícího i všechno oživujícího Boha.

Popři ovzduší se nejčastěji setkáváme s vodou; podívejme se tedy, z čeho pozůstává voda? Vodu rozkládá na jej součástky elektřina. Víme, že elektřina je dvojí: kladná (značíme ji křížkem plus +); a záporná (značíme ji čárkou minus -). Když zavedeme do dvou elektrod elektřinu, kladná elektroda vylučuje z vody kyslík; záporná elektroda zas vylučuje z vody jiný plyn, a ten se jmenuje “vodík”; tento plyn je hlavní součástkou vody. Molekula vody se skládá z jednoho atomu kyslíku a z dvou atomů vodíku. Kyslík je nám již velice dobře znám, a proto větší pozornost teď budu věnovat pouze vodíku.

Vodík je bezbarevný a bezvonný plyn; hoří takovým nažloutlým plamenem, jeho oheň má jen slabé světlo, ale zato vylučuje hodně tepla. O samotě se v přírodě nenachází, a bylo by to i velice nebezpečné, kdyby v ovzduší byl vodík, protože když se smíchá s ovzduším, ihned exploduje, vybuchne.

Je to skutečně velmi zvláštní, že voda se skládá z kyslíku, který je nezbytně potřebný ke každému ohni, a skládá se i z vodíku, který hoří neobyčejně prudkým a horkým ohněm: a jednako tak i z téhož kyslíku a vodíku je složena voda, která hasí oheň!

Rovněž je to zvláštní, že i kyslík je plyn, i vodík je plyn, a přesto z jejich spojení povstává voda, s kterou se v přírodě setkáváme nejen v stave plynném, jako s párou, ale i jako s tekutinou, ba i jako s pevným tělesem, když totiž na led zamrzne.

Voda je nevyhnutně potřebná pro živobytí zemských bytostí, a proto je postaráno, aby voda všude vnikla; rovněž je postaráno, aby voda se nacházela jako plyn, tekutina a pevné těleso – v těchto třech skupenstvích.

Veliký anglický chemik Viliam Prout tak hezky píše (přibližný překlad do češtiny): “Voda je v úzkých hranicích tepla anebo pevné, anebo kapalné, anebo plynné těleso; a tyto hranice tepla jsou přímo ty, které se na naší Zemi nacházejí jako výsledek postavení Země ve vesmíru a i těch zákonů, které řídí rozdělení světla a tepla. Kdyby byli vlastnosti vody jiné, anebo by byla obyčejná teplota na naší zemi jiná, tak by byla voda anebo pevné těleso, anebo plyn, a chyběli by nám její nejužitečnější vlastnosti. Proto musíme soudit, že teplota Země a vlastnosti vody jsou vzájemně upraveny… Kdo by toto nechtěl uznat, musel by připustit, že to všechno je utvořeno čirou náhodou anebo nějakou jinou slepou mocí. Kdyby byla voda jedinou takovou látkou, v které nám takové přizpůsobení bije do očí, tehdy by se ještě snad mohl nějak přijmout takový názor… Ale když v každé věci kolem sebe nacházíme podobné šťastlivé uspořádání: či v rozličných součástek ovzduší, které dýcháme, či v zemi po které chodíme, či ve všech těch rozmanitých skalách, které tvoří tvrdý povrch naší Země – z kterých ani jedno jediné nemůže být vybráno šťastlivější pro svůj cíl, který má dosáhnout; ba že si ani jen nemůžeme pomyslet, že by z nich co i jen jedno jinak mohlo být upraveno bez nebezpečí, že se poruší světový řád – když toto všechno vidíme a pozorně uvažujeme… že totižto všechny tyto šťastlivé pořádky a zařízení, které v přírodě nacházíme, opravdu jsou takové, jakými je pozorujeme: to jsou ony všechny důkazy existence jednotného cíle, a toho, že to všechno povstalo z vůle jednoho maximálně moudrého a všemohoucího Stvořitele.”

Jako ovzduší a voda, tak se dají na své částky rozebrat i jiné zemské materie. Ale jsou i taková tělesa, které nijak nelze rozebrat na jakési jednodušší částky, a tyto látky se nazývají “prvky”. Tak nelze například na jednodušší částky rozdělit kyslík, dusík, vodík; ale ani olovo, železo, stříbro, a jiné látky, které se proto nazývají “prvkami”. Dnes jsou ale vědci toho názoru, že ve skutečnosti existuje méně opravdu jednoduchých prvků, jako se domníváme dnes o různých látkách, že se jedná o jednoduché prvky (tj. některé složeniny dnes ještě mylně pokládáme za jednoduché prvky), ba dokonce ti nejodvážnější z nich i uvádějí, že nakonec v daleké budoucnosti bude věda poznávat jen několik “prvotných prvků”, a či “praprvků”, a že se lidé budou sami až divit tomu, jak jednoduchými prostředky, ale zato s tím nepochopitelnějším důvtipem a moudrostí utvořil Stvořitel všechny ty, rozmanitostí nevypočitatelné materie, které se nacházejí na Zemi a v celém vesmíru; že “taková jednotná stavba světa založená je na dobře ustáleném plánu nad celým světem stojícího Stavitele, který ty praprvky Svým řízením tak přizpůsobil, že mohou tvořit tak rozmanité látky.” Bude to pro lidstvo obdobné překvapení, jako poznání, že pouze z několika elementárních variant je u živých bytostí vytvořen různými permutacemi složitý genetický kód jejich individuální DNA. Čím dále pokračuje věda, tím více osvěcuje Velebnost Boží!

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si šestnáct listů adresovaných studentovi Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

7.list Martinovi: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

8.list Martinovi: Fenomény jako ”Caelum”, ”Tartarus”, ”Exorcismus”…

9.list Martinovi: Jaká je podstata eschatologické dimenze existence člověka?

10.list Martinovi: Nevyvratitelné důkazy o existenci Krista jako člověka!

11.list Martinovi: Bůh a Jeho Zjevení: proroctví, zázraky a Kristus!

12.list Martinovi: Kristus je Bohočlověk – Kristus je osobou Bůh, přirozeností Bůh i člověk!

13.list Martinovi:Kristus vytvořil pouze jednu Církev – ty ostatní ”církve” Kristus nezakládal!

14.list Martinovi: Jak a proč Kristus uskutečnil vykoupení právě takovýmto způsobem!

15.list Martinovi: Jak se uskutečnilo vtělení a jak je to s Pannou Marií?

quasi 16.list Martinovi: Dodatky po patnáctém listu Martinovi.

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si pět listů pro Andreu (ve slovenštině):

1.list pre Andreu: Dva hlavné argumenty dokazujúce existenciu Boha.

2.list pre Andreu: Stvorenie sveta a človeka podľa prvých troch kapitol ”Genesis”.

3.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie prípadu Majstra Jana Husa.

4.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie fenoménu stredovekej inkvizície.

5.list pre Andreu: Kristovo zmŕtvychvstanie je dokázaný historický fakt: viac ako 500.svedkov na vlastné oči videlo zmŕtvychvstalého Krista!

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si předcházející dvě práce z cyklu: Bůh k nám mluví skrze metafyzická tajemství přírody:

1práce: Hvězdnatá obloha vesmíru i planeta Země: Moudrý řád existuje v celém světě.

2práce: Laplaceova teorie o vzniku světa: Mohl se svět utvořit jen tak bez Boha sám?

Zpět na hlavní stránku!