wz

Zpět na hlavní stránku!


Moje vyprávění o tom, jak se intelektuálka Janne Haaland Matláry stala katoličkou.

Intelektuálka, univerzitní profesorka a politička Janne Haaland Matláry vyrůstala v nejjižnějším cípku Norska. Byla sice v luteránské státní církvi pokřtěna a též i konfirmována, křesťanství se ale příliš nepřidržovala, což bylo ostatně i obvyklé v jejím okolí. Věřící lidi pokládala za zaostalé a naivní. Milovala přírodu své vlasti, ryby, plavání a plachtění. Učila se velmi lehce. Byla fascinována evropskou kulturou a již ve svém ranném věku se intelektuálně začala zabývat s filozofickými otázkami.

Se subjektivismem (filozofický názor podle kterého “subjekt” /to “já”/ je prý primárně dané, zatímco veškeré jiné obsahy podvědomí /popírání objektivního poznání, hodnot, pravdy/ v protikladu k objektivismu) a relativismem (filozofický názor podle kterého každé poznání je pouze relativně /podmíněno skrze stanovisko poznání/ správné, nikoliv však ale všeobecně platné), se kterými se obeznámila ve své vlasti však ale Janne nebyla spokojena. Při utváření si svého filozofického světonázoru hledala něco co je trvale nezměnitelně platné.

Po maturitě na gymnáziu získala Janne stipendium na jisté lutheránské internátní vysoké škole v USA. Tam potkala jednoho profesora katolické filozofie, který učil “katolicizmus” jako čistě teologicko – filozofický systém ve “věži ze slonoviny” jak mi intelektuálka Janny Haaland Matláry později sama řekla.

Tehdy však ale po vědě žíznivá Janne přijala od tohoto profesora – jehjméno jsem si nezapamatoval – povzbuzení, aby studovala díla klasických, ale i středověkých filozofů, jako například je Platon, Aristoteles, Bonaventura, Mikuláš Cusanus a mnozí další. Při tomto studiu byla ale nejvíce fascinována přísně logickým myšlenkovým systémem svatého Tomáše Akvinského. Zde našla to, co hledala a tajně sama sebe začala nazývat “Tomistkou”.

Skrze svatého Tomáše Akvínského přerostly pak její sympatie též ke katolickému duchovnímu světu a kultuře. Navštěvovala katolické bohoslužby a milovala katolickou církevní hudbu, avšak ale jinak v té době ještě vůbec nezamýšlela stát se někdy katoličkou.

Když se intelektuálka Janne Haaland Matláry vrátila z USA zpátky do své vlasti, tak v Norsku ještě studovala právní vědy, politickou filozofii a německé duchovní dějiny. Kromě toho kvůli intelektuálním rozhovorům setkávala se občas s jedním francouzským dominikánem, jehož jméno jsem zapomněl. Tento francouzský dominikán žil v Oslo a byl velikým znalcem spisů svatého Tomáše Akvinského.

Skrze rozhovory s tímto francouzským katolickým intelektuálem však intelektuálka Janne Haaland Matláry pochopila, že v křesťanství nejde primárně o nějaký intelektuální myšlenkový systém, ale o osobu Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele. A tedy, že primárně jde zde o otázku víry. Toto poznání jí zpočátku ale vůbec nepotěšilo.

Přesto však ale intelektuálka Janne Haaland Matláry začala číst dějiny konverze, a katolická liturgie je stále silněji přitahovala. Ale své případné konverze od protestantismu ke katolické církvi se zpočátku velice zalekla, protože katolíci v Norsku jsou ještě stále v norské společnosti považováni za veliké “exoty”.

Tu však ale najednou intelektuálce Janne Haaland Matláry nejednou přišla z nebe na pomoc Milost Boží. Do svého deníku si tehdy zapsala: “Dnes jsem já zjistila, že hostie po přeměnění je objektivní realitou a to nezávisle od toho co já si o tom myslím anebo zda-li v to věřím anebo ne.”

Intelektuálka Janne Haaland Matláry, která vždy tak velmi se zajímala o “objektivní pravdu”, nazvala tento zážitek skutečné přítomnosti Krista ve svátosti jako “kopernikovský obrat” v jejím životě. A tak na Velikonoce roku 1982 byla přijata do katolické církve. Řekla: “Moje víra v tomto čase sice ještě nebyla úplně pevná, ale já byla do Církve zamilována”. Především ale svoji víru intelektuálka Janne Haaland Matláry v tomto čase pokládala ještě za úplně “soukromou záležitost žila quasi jen jako takový “nedělní křesťan” vedle všedních dní, kdy na víru “neměla čas”.

Tato dvojkolejnost života intelektuálce Janne Haaland Matláry připadala jako frustrující a stěžovala si na to jednou jednomu spřátelenému benediktinskému knězi v Pannonhalma (jehož jméno si nepamatuji), kde se rodina intelektuálky Janne Haaland Matláry často zdržovala, protože její manžel je lékař pocházející původem z Maďarska. Benediktinský duchovní jí zde doporučil svatou zpověď.

Vykonanou svatou zpovědí se intelektuálky Janne Haaland Matláry opět dotkla Milost Boží, a to zcela zvláštním způsobem, jak ostatně sama rada vzpomíná: “vlna intenzivní radosti přetékala skrze mě a Bůh, který se mi až do té doby zdál být jakoby příliš vzdáleným bytím, byl najednou zde jako osobní Bůh.

(Rep. B.G.V. 216/2003/2004 // H.L.)

Zpět na hlavní stránku!