wz

Zpět na hlavní stránku!


Kristus je dnes pronásledován v České republice ale i jinde.

Víra v Boha a míra skutečné ale i fiktivní svobody v České republice ale i jinde v zahraničí.

Masmediální propaganda režimu tvrdí, že Česká republika je údajně prý demokratickou zemí. Kdyby to nebylo tak smutné k pláči, tak bych se tomuto blbému vtipu snad i zasmál! Takzvaný černý humor však ale nepokládám za něco co by zde v souvislosti s náboženskou svobodou či spíše náboženským útiskem bylo na místě. V této zemi jsou totiž závažným způsobem porušována lidská práva zcela bezprecedentním způsobem. A toto porušování lidských práv v České republice je nejvážnější právě v oblasti náboženské svobody. Česká republika má v oblasti respektování svobody náboženství mimořádně veliký deficit, a ve srovnání s předlistopadovým Československem lze konstatovat, že vyjma několika kosmetických změn na vnější fasádě netolerantního ateistického režimu se toho prakticky příliš moc nezměnilo. Změnili a zkultivovali se možná některé prostředky náboženského útisku, avšak konečný cíl zničení všech projevů náboženského života v České republice prakticky zůstal nezměněn, pouze že se o něm nemluví a každá z těch vládnoucích dam a pánů tam nahoře včetně i jejich novinářů a jiných patolízalů se tváří, že se nic neděje.

V této souvislosti mohl bych citovat množství projevů různých významných intelektuálů, kteří při různých příležitostech se v té či oné formě, tým či oním způsobem zaujali stanovisko k náboženskému útisku v České republice. V této souvislosti je jedním z nejvýznamnějších patrně asi projev dnes již zesnulého papeže Jana Pavla II., který pronesl ve Vatikánu dne 7.3.1994 u příležitosti návštěvy prezidenta České republiky Václava Havla ve Vatikánu. Svatý otec Jan Pavel II. v této souvislosti tehdy kromě jiného také řekl:

“Pane prezidente, bylo mým přáním, aby se státní autority při rozhodování o nevyřešených záležitostech inspirovali hlubokou moudrostí a pevnou vůlí. Mám na mysli otázku vyučování náboženství na státních školách, duchovní péči v nemocnicích a ve věznicích a především právo všech příslušníků základní vojenské služby na duchovní asistenci. Zvláště bych chtěl poukázat na téma navrácení majetku, neprávem zabraného ateistickým režimem katolické církvi, jiným křesťanským společenstvím a též našim židovským bratřím. V tomto smyslu by katolická církev chtěla mít záruku v zabezpečení náboženské svobody. Katolická církev nežádá pro sebe žádné výsady, ale požaduje, aby se přiměřeně respektoval prostor, který nezbytně potřebuje k vykonávání své činnosti.”

O tři roky později dne 25.4.1997 papež Jan Pavel II. při své návštěvě České republiky tyto požadavky v podstatě zopakoval., byť i je tentokrát vládnoucím českým papaláškám a papalášům adresoval pouze nepřímo, protože tyto požadavky katolické církve zařadil do projevu, kterým dne 25.4.1997 oslovil členy České biskupské konference při večerním setkání na papežské apoštolské nunciatuře ve Voršilské ulici v Praze.

Domácí masmédia o tom sice zpravidla mlčela, zahraniční masmédia, pokud se o těchto dvou papežových projevech vůbec zmínila, tak zase často spekulovala nad tím, že srovnání papežových projevů z roku 1994 a 1997 ukazuje, že se poněkud liší ve formě, takřka vůbec ne v obsahu. Pasáž věnovaná oprávněným nárokům katolické církve v papežově řeči z roku 1997 je výrazně delší než papežům projev k prezidentu České republiky Václavu Havlovi v roce 1994.

V této souvislosti mnozí – zejména v zahraničí – spekulují nad tím, že oba dva projevy papeže Jana Pavla II. se navzájem odlišují prý jazykovou úrovní, kdy papežova vatikánská řeč z roku 1994 nese stopy neobratného překladu z italštiny, zatímco v té pražské řeči z roku 1997 se chyby proti duchu češtiny nenachází, takže vznikla “doma” a jako takřka jistý vyslovují předpoklad, že v této druhé papežově řeči z roku 1997 údajně prý čeští a moravští biskupové oslovili sami sebe, protože tuto papežovu řeč v roce 1997 formálně přečetl biskup Jaroslav Škarvada.

Tak či onak, ať již si o podloženosti či nepodloženosti těchto spekulací myslíme cokoliv, faktem zůstává, že – co nakonec oni také plně uznávají – také tato řeč papeže Jana Pavla II. z 25.4.1997 vyjadřuje oficiální vatikánská stanoviska k míře náboženské svobody či nesvobody v České republice a jako takovou třeba tuto řeč papeže Jana Pavla II. z 25.4.1997 také i brát, a to bez ohledu na to, kdo tuto řeč případně napsal a formálně před auditoriem posluchačů na papežské apoštolské nunciatuře v Praze přečetl.

Pokud jde o požadavky katolické církve, přebírá druhá papežova řeč z roku 1997 z té první z roku 1994 aniž by cokoliv sledovala nebo přidávala. V textu papežovy řeči ze dne 25.4.1997 v Praze, podle toho jak je otiskl vatikánský list Bollettino Sala Stampa – číslo 167 z roku 1997 jsou tyto nároky explicitně podrženy, takže je lze pohodlně citovat. Problémovými oblastmi ve vztazích mezi státem a katolickou církví v České republice jsou: Restituce církevního majetku – výučování náboženství na státních školách – pastorální péče v nemocnicích a ve věznicích – duchovní služba ve vojsku. Stávající problémy tedy i nadále přetrvávají bez jakékoliv změny, pouze ve věci duchovní služby ve vojsku je uvedeno, že z pohledu roku 1997 došlo v této oblasti ve srovnání ze situací v roce 1994 k mírnému zlepšení.

Vatikánský list Bollettino Sala Stampa – číslo 167 z roku 1997 také píše, že “Ještě není jasné opatření, které by upravovalo vztahy mezi českým státem a katolickou církví…a jistě je nutné a užitečné pro obě strany dosáhnout již po osmi letech od pádu režimu kýžené definice vztahů vzájemných práv a povinností. Je snahou Svatého stolce v dohodě s biskupskou konferencí České republiky najít řešení.”

Někteří vatikánští představitelé uvádějí, že jsou velice znepokojeni ze stávající situací v České republice, protože již několik vlád České republiky odmítlo vícero rozumných návrhů na legislativní úpravu vztahů mezi státem a katolickou církví v České republice.

Jak jsem se z vatikánského listu Bollettino Sala Stampa rovněž dozvěděl, v papežově řeči z 25.4.1997 zazněl též rozumný návrh na zřízení jedné společné smíšené komise, která by komplexně zkoumala otázky vztahů mezi českým státem a katolickou církví. A jak jsem se dozvěděl z jiných pramenů, dobře informovaný zdroj mi potvrdil, že v podstatě tytéž návrhy obsahoval též dopis, který 30.4.1997 vatikánsky Státní tajemník či sekretář kardinál Angelo Sodano poslal tehdejšímu předsedovi vlády České republiky Prof. Doc. Ing. Václavu Klausovi.

Předseda vlády České republiky Prof. Doc. Ing. Václav Klaus pověřil odpovědí svého ministra zahraničí a tento ministr Josef Zieleniec adresoval vatikánskému Státnímu tajemníku či sekretáři kardinálu Angelu Sodanovi odpověď kterou na vatikánském Státním sekretariátu dne 25.10.1997 osobně odevzdal český ministerský rada Laco Mravec. Česká odpověď byla nekonkrétní a navíc ještě i alibistická v tom smyslu, že Josef Zieleniec oznamuje, že stát údajně prý “jednání o smlouvě s Vatikánem nevylučuje, že však má za vhodnější, aby následovalo až po dokončení interních legislativních úprav v církevní oblasti”. Navíc ještě k tomu právě v okamihu této Mravcovy audience na vatikánském Státním sekretariátě spojené s odevzdáním Zielencova listu tam právě dorazila správa o odstoupení ministra Josefa Zielence z funkce ministra zahraničních věcí

Dne 6.4.1998 předseda vlády České republiky Josef Tošovský adresoval vatikánskému Státnímu tajemníku či sekretáři kardinálu Angelu Sodanovi další dopis, který sice verbálně navenek formálně projevoval údajnou vůli české strany přijmout dotyčnou výše zmiňovanou vatikánskou iniciativu, avšak ve skutečnosti českou stranu absolutně k ničemu nezavazoval, a bylo to tedy jen takové formální platonické plácnutí do vody.

Přesto ale navzdory zcela zjevnému odporu české strany vůči vatikánským iniciativám, tlačil Vatikán sice diskrétně ale zato zcela zřetelně na to, aby tyto vatikánské návrhy jen tak nevyšuměli do prázdna a aby táto klíčová otázka vztahů státu a katolické církve v České republice neusnula.

V roce 1998 pak dál – shodou okolností - po nastoupení vlády premiéra Miloše Zemana došlo k dalším eskalaci konfliktního vývoje, kdy zejména počátek Zemanovy vlády v letech 1998 – 1999 byl ve znamení velikého, z časů předešlých vlád přetrvávajícího konfliktu mezi ateistickým českým státem na jedné straně a papežským apoštolským nunciem v Praze a Vatikánem na straně druhé. V roce 1999 sice formálně došlo k určitému uklidnění, avšak problémy vztahů mezi státem a církví v České republice nebyly k plné spokojenosti obyčejných věřících vyřešeny dodnes. Režim v České republice vše “vyřešil” naprosto absurdním a nesystémovým způsobem, spočívající v tom, že Vatikánu navrhl vytvoření dvou komisí, jednu takzvanou “státní” a druhou “církevní”, přičemž za základ eventuální dohody mezi státem a církví v České republice by se měli brát výlučně pouze elaboráty z takzvané “státní komise”. Přitom takzvaná “státní komise” je složena výlučně pouze z vysokých státních úředníků vyjmenovaných vládou České republiky. Vatikán má mít zastoupení pouze v té druhé komisi, tj. v té takzvané “církevní komisi”, a to navíc ještě k tomu pouze v podobě zastoupení papežského apoštolského nuncia v Praze v té takzvané “církevní komisi” – která je úplně zbytečná, neboť na rozdíl od takzvané “státní komise” nemá absolutně žádné pravomoci, ba dokonce není nikomu jasné ani jen to, co by vlastně mělo být náplní činnosti této takzvané “církevní komise”.

Je teda zřejmé, že Česká republika nemá upřímný zájem o řešení problémů ve vztazích mezi státem a katolickou církví, ale v podstatě církvemi a náboženskými společnostmi v České republice vůbec.

K pronásledování křesťanů, ale i věřících lidí nekřesťanských náboženských vyznání dnes dochází nejen v České republice a Slovenské republice, ale i v mnohých dalších zejména evropských a severoamerických zemích. Není podstatné, zda-li jde ze strany vládnoucích ateistických režimů o přímé pronásledování věřících lidí, anebo pouze – což je dnes mnohem běžnější – o nepřímé pronásledování, které spočívá v tom, že vládnoucí režimy například svou masmediální propagandou otevřeně podporují různé projevy pogromů, šikanování, diskriminace, osočování a jiného napadání namířených proti jednotlivým občanům pro jejich náboženskou víru ze strany různých kriminálních zločinců a zločineckých band (často dokonce přímo sponzorovaným ze strany vládnoucího ateistického režimu!), anebo přinejmenším, že tyto vládnoucí ateistické režimy tuto trestnou činnost tiše podporují tím, že kriminální zločince a zločinecké bandy co tuto trestnou činnost páchají trestně stíhají pouze velice liknavě, popřípadě dokonce vůbec ne.

Naštěstí ale již v některých zemích mnozí věřící lidé, hledají cesty ke své sebeobraně. Jedním příkladem jsou například naši bratři muslimové, kteří proto, že se plným právem začali bránit například proti různým kriminálním zločincům z řad některých evropských rádoby takzvaných “novinářů” a jiných jim podobným zločineckých hajzlům jsou najednou ze strany prohnilých ateistických režimů a jejich zkorumpovaných novinářů označováni za údajné “teroristy”. Inu názorný příklad toho jak zloděj křičí “chyťte zloděje!”, neboť terorista údajně prý není ten, kdo bezdůvodně napadne hrubými urážkami náboženskou víru svého spoluobčana, ale terorista je údajně prý ten, kdo není ochoten nadále setrvávat v pasivní roli fackovacího panáka, a proti těmto útokům a urážkám se ohradí.

Jiným příkladem jsou naši bratři židé. Již řadu let existuje ve světě Liga proti hanobení Židů, známá jako “Antidifamační liga”. Jejím úkolem je upozorňovat v médiích na lži, které jsou v Evropě a Severní Americe šířeny o židovském národě, kultuře i náboženství, vyvracet je a případně i podávat soudní žaloby na jejich šiřitele.

Jenže předmětem hanobení a nestoudných lží, často například šířených i pod pláštíkem takzvaného “umění”, je dnes také stále více a více Katolická církev. V USA proto již od roku 1973 působí Catholic League for Religious and Civil Right – Katolická liga pro náboženská a občanská práva, která je vedená Williamem Donohuem.

Podobně tak i v Itálii v roce 2006 založili italští katolíci Katolickou ligu proti hanobení, nevýdělečnou organizaci, v jejímž čele stojí uznávaný žurnalista Vittorio Messori, u nás známý zejména svou knihou rozhovorů s papežem Janem Pavlem II. “Překročit práh naděje”.

Jaké jsou konkrétní výsledky této sebeobrany italských katolíků proti tomuto pronásledování, osočování, urážkám a jiných útoků náboženského cítění věřících katolíků? Tak například již ne příliš dlouho po vzniku Katolické ligy proti hanobení se jakási skupina italských homosexuálů podporovaná vládnoucím ateistickým režimem pokusila předvést na veřejnosti mimořádně urážlivou a hanobící hru o Panně Marii, na což dokonce od vládnoucího ateistického režimu dostali státní dotaci. Liga na to upozornila v tisku, ozvali se kněží na kazatelnách a církevní představitelé v denníku Avvenire. Režim musel nakonec couvnout, a hru postupně úplně stáhnout.

Navzdory řeči faktů a úředních dokumentů se stále objevují útoky na papeže Pia XII. za jeho údajné “mlčení” k Hitlerovým zločinům. Jeden z představitelů židovské obce například bez jakékoliv citace pramenů tvrdí, že před esesáckou razií v římském ghettu 16.10.1943 o tom německý velvyslanec Weizsäcker papeže údajně prý informoval a on že prý k tomu dal svůj souhlas. Vittorio Messori ihned nato řekl milánskému listu “Il Giornale”: “Tyto lži je nutno neprodleně odhalit a upozornit, že papež Eugenio Pacelli o razii nevěděl. Když o ni později dostal zprávu, zavolal si německého velvyslance Weizsäckera, aby mu předal protest a požadoval okamžité ukončení celé akce. Kdo rozšiřuje lži, měl by se zapsat na dálkové studium historie. Věcné dementi, okamžité a precizní – to je to, z čeho jde strach.” Pierre Blet, autor dokumentární knihy o Piovi XII., kterou v roce 2001 vydala též Matice Cyrilometodějská, uvádí na straně 238, že papež Pius XII. se o protižidovské razii dozvěděl až poté, kdy se časně ráno přihnala do Vatikánu princezna Pignatelli s touto informací. Papež Pius XII. začal okamžitě jednat a upozornil jak velvyslance Weizsäckera, tak i hlavního německého velitele v Římě generála Stahela, že když zatýkání římských Židů nepřestanou, vystoupí s veřejným protestem. Protože válka již byla pro Německo fakticky prohraná, zalekli se nacističtí okupanti a protižidovské razie zastavili.

Dalším významným úspěchem italské Ligy vylo také stažení pomlouvačného vysílání pořadu o pedofilních kněžích v televizi. Toto téma je dnes ze strany jejich protagonistů součástí celosvětově koordinované lživé protikatolické propagandy financované některými zednářskými lóžemi či slobodomurárskymi lóžami, ale i mnohými vládami světa. Na základě několika zcela nepodložených a křivých obvinění proti několika ve skutečnosti úplně bezúhonným kněžím lživě šířeným ze strany některých zkorumpovaných novinářů, kteří doposud sedí v některých televizních studiích, ačkoliv po správnosti by právě tito “novináři” a jim podobní hajzlové měli za tyto sprosté lži, hanobení náboženského přesvědčení a křivé osočování sedět již dávno někde úplně jinde. Ale dokonce i kdyby všichni tito masmédii individuálně obvinění kněží byly skutečně vinni, a dopustili se skutečně hříchů, které jsou jim podsouvány, tak faktem zůstává, jak na to italská Liga upozornila, když poukázala dokonce přímo na oficiální policejní statistiky obviněných osob, podle kterých procentuálně je mezi různými učiteli, vychovateli, trenéry, lékaři a jim podobnými lidmi přicházejícími do styku s dětmi a mládeží více než desetinásobně více takových hříšníků než mezi katolickými knězi (a ještě i to pouze křivě obviněnými katolickými knězi!!); avšak masmédia a zločinci v nich “pracující” o tom mlčí, protože se jim tyto fakty nehodí do krámu…

Navíc v mnohých masmediích pracují tak zákeřní hajzlové, kteří při svém “informování” ani jen nerespektují prezumci neviny lživě obviněných katolických kněží. Kromě toho jedinou “vinou” těchto lživě obviněných kněží bylo zpravidla pouze to, že neochvějně a horlivě kázali Boží slovo věřícím a tím je získávali pro víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, což bylo nepochybně trnem v oku exponentům vládnoucího ateistického režimu. Jiní kněží zase nejednou svým slovem nebo písmem veřejně vystoupili na obranu náboženské svobody a proti náboženskému útisku, čím se rovněž znelíbili exponentům vládnoucího ateistického režimu a jejich zkorumpovaným policistům, státním zástupcům, soudcům a novinářům.

Ačkoliv nelze předpokládat, že by katolický kněz – ať již je oficiálně obviněn z čehokoliv – mohl reálně počítat se spravedlivým a nestranným soudním procesem, přesto některé lživé smyšleniny a slátaniny v důsledku “geniality” některých policejních vyšetřovatelů a státních zástupců byli svým debilním primitivizmem až tak do očí bijící, že dokonce ani ti nejvíce zkorumpovaní soudci ateistického režimu se nechtěli na veřejnosti zcela zesměšnit, a proto nevinně obviněné kněze, i když osobně sice velice neradi, avšak přece jen osvobodili.

Mnozí katoličtí kněží se stali obětí vylhané kampaně v důsledku vidiny tučného odškodného, jak o tom svědčí mnohá odhalení v USA. V mnohých dalších zemích, zejména v České republice, ale i některých dalších zemí v Evropě je to zase důsledkem úplné prohnilosti a zkorumpovanosti policie, státních zástupců a justičních orgánů vůbec.

Protikatolickými invektivami a lžemi jsou přímo přeplněna česká média, které automaticky a s velikou radostí přebírají všechny možné i nemožné, ba i ty nejnejapnější protikatolické lži a křivé pomluvy také i ze zahraničí. Také i v takzvaném “uměleckém světě” se přebírá ze Západu kdejaká lživá špína nenávistně zesměšňující a urážející všechno křesťanské. Typickým příkladem byla takzvaná výstava INRI, která se konala před několika lety v Praze.

A jsou i jiné urážky náboženského cítění katolíků. A to dokonce i urážky takzvané domácí “provenience”. Já osobně sice televizi nemám a do kin nechodím, takže o mnohých věcech se ani nedozvím, avšak z toho co vím, mohu říci, že jsem zhnusen z toho, že všemi televizemi a kiny je pořád dokola vysílán hnusný český protikatolický film “Slunce, seno, jahody” plus minimálně dva podobně znějící filmy, které s největší pravděpodobností obsahují úplně stejný protikatolický obsah; alespoň tedy lidé, kteří je viděli, a které jsem se na to ptal mi to zcela jednoznačně potvrdili. Tento odporný protikatolický film “Slunce, seno, jahody” jsem před léty u jedné kamarádky viděl na videu, a téměř hodinu jsem se vydržel na ty sprosté urážky dívat, než jsem maximálně rozčilen odešel předčasně domů. Tento mizerný a nenávistný protikatolický film obzvlášť hrubým způsobem útočil proti katolické víře i katolické církvi skrze takzvané “filmové umění” ve formě zesměšňování jednoho venkovského katolického faráře, kterého s fanatickou nenávistí vykresloval jako nějakého trapného blbečka, a rovněž tak i věřící ženy v dotyčné vesnici - tuším Hoštice se jmenovala ta vesnice či tak nějak podobně – zase tento urážlivý protikatolický film vykresloval jako staré, hloupé, zaostalé a primitivné babizně. Přitom se ještě tento protikatolický film navíc tvářil tak, jako kdyby tyto “staré, hloupé, zaostalé a primitivné babizně” byli jedinými věřícími v dotyčné katolické farnosti, a tím de facto jakoby se lidem snažili podprahově vsugerovat naprosto lživou představu, že do kostelů údajně prý chodí pouze těchto několik málo “starých, hloupých, zaostalých a primitivních babizní” a nikdo jiný!

A také před několika lety jsem slyšel, že České televize uvedla film režiséra Costy – Gavrase “Amen”, který opět prezentoval již tisíc krát vyvrácené lživé pomluvy o údajném chování papeže Pia XII. za druhé světové války.

Ve světle těchto lživých pomluv a nenávistných útoků snad již ani není třeba se zmiňovat o tom, že obdobné lživé pomluvy a útoky s fanatickou ateistickou nenávistí režimu namířené též proti různým křesťansky orientovaným webovým stránkám jsou také i na Internetu, o čem svědčí kromě jiného i ta skutečnost, že orgány činné v trestním řízení tuto trestnou činnost stíhají pouze velice liknavě, popřípadě dokonce vůbec ne! Jako příklad bych zde uvedl například náboženské webové stránky o Bohu a víře www.henryklahola.nazory.cz kde stačí do vyhledávače třeba od Google zadat heslo “Henryk Lahola” a hned Vám to vyhodí “nabítku” stovek nenávistných webových stránek, včetně mnohých podvržených takzvaných “diskusních fór” lživě obviňujících moji maličkost buď z duševní nemoci, anebo z homosexuality, jako i ze všeho jiného možného i nemožného. Povrchní čitatel, když tohle uvidí, tak je udiven tím, jak “veliké množství lidí” s náboženským obsahem náboženských webových stránek o Bohu a víře www.henryklahola.nazory.cz “nesouhlasí”, ba často se těmito lživými propagandistickými útoky nechá také i sám ovlivnit, aniž by tušil, že všech těchto několik stovek webových stránek a podvržených diskusních fór nenávistně svými lžemi útočících buď proti mojí maličkosti anebo proti náboženským webovým stránkám o Bohu a víře www.henryklahola.nazory.cz jsou prakticky úplně všechny pouze webovými stránkami a podvrženými takzvanými “diskusními fóry” vzešlými z “dílny” ministerstva vnitra, a ještě k tomu navíc pokud bych Vám řekl, že “autory” těchto takzvaných “protilaholovských webů” je více lidí než kolik máte Vy prstů na jedné ruce – tak to bych celkem jistě přeháněl!

A mohl bych z domova i ze zahraničí uvést ještě i mnohé další případy z Internetu, z denního či jiného periodického tisku, z rozhlasu či televize jejichž obsah rovněž objektivně naplňuje skutkovou podstatu trestných činů poškozování cizích práv, porušování autorských práv, pomluvy, hanobení skupiny obyvatel pro jejich náboženské přesvědčení. A co je nejsmutnější, i tato trestná činnost má přinejmenším tichou podporu režimu, která spočívá přinejmenším v tom smyslu, že zločince na Internetu, v tisku, rozhlasu či televizi režim stíhá buď pouze velmi liknavě, anebo dokonce vůbec ne. Ba dokonce často je páchání této úmyslné trestné činnosti – zejména na Internetu - přímo objednáno a dirigováno z nevyšších míst, a ovšemže také i placeno z peněž daňových poplatníků.

Pokud by třeba podobně jako v USA či v Itálii i v České republice vznikla nějaká podobná česká Křesťanská andidifamační liga, popřípadě – jak jsem o tom cosi kdesi četl – dokonce v rámci celé Evropské unie by jako úplně neoficiální, nevládní a nezisková organizace měla vzniknou jakási evropská CHRISTIAN ANTI – DEFAMATION LEAGUE , tak by měla velmi mnoho práce; a to zejména v České republice a eventuálně i ve Slovenské republice by měla tato antidifamační liga velmi mnoho práce.

Upřednostňuji vzájemnou toleranci a pokoj se všemi, kteří jsou ochotni nám tolerovat naši křesťanskou náboženskou víru a koexistovat společně s námi ve společném státě ve vzájemné toleranci, úctě a pokoji; a ovšemže i my křesťané jsme ochotni plně respektovat a s úctou tolerovat názory a přesvědčení těchto tolerantních lidí. Pokud jde ale o ty ostatní, kteří s fanatickou nenávistí proti křesťanství programově chtějí naší víru zničit, ve vztahu k těmto lidem se ale naopak domnívám, že by bylo jen načase, kdybychom my křesťané začali svou víru a náboženskou slobodu před jejich hrubými ateistickými a jinými agresivními útoky začali bránit stejně intenzivně jako naši muslimští bratři brání Islám před nenávistnými útoky jejich nepřátel. A pokud třeba i ne tak až tak důsledně jak to činí naši muslimští bratři, tak alespoň tak, jak to činí italští katolíci

Nejen některé webové stránky na Internetu, ale též i některé noviny a časopisu se rovněž dopouštějí často hanobení skupiny obyvatel pro jejich náboženské přesvědčení tím, že například Katolickou církev napadají za údajný “primitivismus” a “netoleranci” za to, že v souladu s učením našeho Pána Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele popravdě učí, že homosexualita, mimomanželský sex, potraty a antikoncepce jsou těžký hřích. Lživě tvrdí, že je to údajně prý katolická církev, kdo má na svědomí celosvětové rozšíření AIDS, protože zakazuje kondomy. Zamlčí se ovšem pravda, že kondomy před AIDS nechrání. Rovněž tak se zatajuje, že například africký stát Uganda, který v boji proti AIDS přesně podle katolické nauky vsadil na osvětu, respektive na propagaci za sexuální život až v manželství - a ne za propagaci nějakých kondomů, které jsou ve skutečnosti coby takzvaná “ochrana proti AIDS” úplně neúčinné – vykazuje nejlepší výsledky. Takováto fakta nutno postavit rázně, věcně a podloženě proti všem polopravdám a lžím!

Nejen Internet a jiná elektronická média, ba dokonce nejen periodický a neperiodický tisk, ale dokonce s cílem úmyslné protikřesťanské indoktrinace školopovinných dětí už také i některé školní učebnice dějepisu, literatury, základů společenských věd a podobně, se dopouštějí úmyslného falšování dějin. Týká se to zejména dějin druhé světové války. V této souvislosti katolický kněz Jozef Tiso, prezident takzvaného “slovenského státu”, jako Hitlerův spojenec má být dokladem této údajné “kolaborace” katolíků s nacisty. Zamlčuje se ovšem, že to byl slovenský episkopát, který Židům všemožně pomáhal, vedl kampaň proti židovským deportacím a dosáhl nakonec i jejich zákazu. Protože se to papaláškám a papalášům tam nahoře nehodí do jejich protikatolického propagandistického krámu, tak se důsledně zatajuje, že v takzvaném “Protektorátu Čechy a Morava byly odvlečeny do koncentračních táborů stovky katolických kněží a mnozí z nich položili svůj život na popravištích Třetí říše. I zde je nutno se domáhat toho, aby tato historická fakta byla v učebnicích v souladu se skutečnou pravdou řádně uvedena, aby tak mládež nezískávala o chování katolické církve za trvání druhé světové války zcela lživé a překroucené informace jako je tomu nyní.

Obrana Katolické církve a křesťanství vůbec před lživými pomluvami a nenávistnými útoky je dnes nutná více než kdy jindy. Nesmíme se my křesťané ovšem bát a strkat hlavu do písku! Jaroslav Durych napsal v Lidových Listech dne 2.3.1923 tato stále aktuální slova: “Katolíci sami si nechali vsugerovat, že Církev sedí na lavici obžalovaných…”

Léo Moulin, belgický profesor dějin, který sám ač ateista, adresoval nám katolíkům velmi závažné věty (přibližný překlad do češtiny): “Poslouchejte toho starého nevěrce, který ví, co říká: Mistrovská protikřesťanská propaganda dokázala vytvořit u křesťanů, zvláště u katolíků, špatné svědomí, ne-li přímo pocit hanby, kvůli vlastní minulosti. Ustavičnou propagandistickou masáží se vás podařilo přesvědčit, že jste odpovědni téměř za všechno zlo na světě. Byly jste zparalyzováni do postoje masochistické sebekritiky, aby se tak neutralizovala kritika těch, kteří zaujali vaše místo. Dovolili jste, aby za všechno, i za to co je vylhané a nikdy se nestalo obviňovali vás. Nebylo v dějinách problému, zločinu nebo utrpení, které by vám nepřipsali. A vy, neznající svou minulost, jste tomu začali věřit, a dokonce svým odpůrcům pomáhat v této činnosti, zatímco já, agnostik, ale zároveň historik, snažíce se být vždycky objektivní, vám říkám, že se tomu máte postavit ve jménu pravdy.

Napsal dne 26.1.2009 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!