wz

Zpět!

1.Hvězdnatá obloha i naše Země: Moudrý řád existuje v celém světě.

Předem bych chtěl čtenáře a čtenářky této práce upozornit na to, že tuto práci publikuji na náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz především pro děti, což je též důvod toho, proč tato práce je napsaná tou formou, která je přístupná dětskému myšlení i chápání. Přesto však se ale domnívám, že – nehledě na svou “dětskou formu” kterou je tato práce psaná – má svým věcným obsahem mnoho co říci i dospělým lidem, kteří se upřimně zajímají o metafyzická tajemství vesmíru a přírody.

Není rozumného člověka, kterého by se nedotkl pohled na hvězdnatou oblohu. A každého zaujímá otázka: co jsou ta světélka, která se tak jemnými louči ligotají? Co jsou hvězdy? – táže se už i malé dítě. A starší mu odpovídají: “Tam nahoře, tam bydlí Pán Bůh. A s ním andělíci. A na tom nebi jsou dírky a skrze ně se dívají andělé na nás. To ty andělské očička tak svítí – ligotají se.” A malé dítě toto nádherné obrazné vysvětlení lidu neraz pokládá za hotový fakt a hledá dírku, přes kterou se na něho dívá jeho andílek…

Samozřejmě, že my větší už s takovýmto obrazným vysvětlením nejsme spokojeni. “Co jsou hvězdy?” – s touto otázkou se zabývají od nepaměti už i nejstarší národy. Čínští, babylonští, egyptští a jiní starodávní astronomové zkoumali tuto otázku, a našli rozličné zákony, kterým jsou podrobené hvězdy. Později lidé vynašli dalekohled, fotografii a jiné přístroje, které umožňují dokonaleji zkoumat přírodu hvězd, neboť díky těmto nástrojům se může lidský rozum k těmto hvězdám dostat výrazně blíže.

Kolik je hvězd? Říká se, že zdravé lidské oči můžou na obloze – kterou máme v noci nad hlavou – vidět až kolem 6000 hvězd. Ale skrze běžné dalekohledy je jich vidět i 150 miliónů, přičemž není ani nejmenších pochyb o tom, že jich je ve skutečnosti ještě mnohonásobně více. Všichni poznáme Mléčnou dráhu. Volné oko vidí v ní pouze některé osobitné hvězdy, ale pak mimo těch vidí už jen více – méně jasné fleky. Dalekohled ale rozeznává v těchto flacích veliké množství jednotlivých hvězd. A nepochybujme ani nejméně o tom, že kdybychom měli ještě citlivější přístroje než jsou naše doposud nejcitlivější dalekohledy či nejcitlivější snímací technika, že by jsme našli na obloze ještě mnohé další a další hvězdy. K tomu navíc je ještě třeba vzít v úvahu i tu skutečnost, že ani zdaleka ne všechny hvězdy svítí, ale že jsou i takové planety, které jsou již zcela vyhasnuté a tmavé. Suma sumárum lze říci pouze tolik, že celkový počet hvězd a planet je tak obrovský, že si stěží někdo troufne kdy říci nějakou jejich konkrétní cifru.

Jak obdivuhodné jsou hvězdy? Zejména počátkem podzimu můžeme občas vidět, že “padají hvězdy”. Co je to? Ve vesmíru lítají malá tělesa. To jsou povětšinou rozličné kusy utržené od velikých hvězd. Když se tyto kusy dostanou do blízkosti naší planety Země, ta je přitáhne k sobě svojí gravitační sílou. Tyto kusy jsou studené. Ale jakmile se dostanou do atmosféry naší planety Země, dochází v důsledku odporu vzduchu ke tření, a od tohoto tření se zahřejí, ba i zapálí se, a zpravidla úplně shoří dříve než by padly na zemský povrch. Avšak některé neshoří celkem, ale skutečně spadnou na zem. Říkáme jim “meteority”. Tyto meteority se skládají zpravidla z takových látek jako je naše železo a kameny. A z těchto meteoritů si můžeme utvořit představu o velikosti hvězd, protože ony jsou pouze kusy, a i to v naší atmosféře již pouze obhořené kusy někdejších hvězd.

O velikosti hvězd si nejlehčí představu uděláme, když je porovnáme s velikostí naší planety Země. Vždyť i naše planeta Země je svým způsobem vlastně hvězda, respektive jedno z těles ve vesmíru. Všichni víme, že naše Země je obrovská, gigantická koule. Kdybychom čistě hypoteticky (reálně to totiž možné není) chtěli naši planetu Zemi převrtat tam, kde je “nejtlustější”, tj. ve středu planety na rovníku (aequator), museli bychom převrtat díru hlubokou 12.755 kilometrů, respektive třeba konstatovat, že průměr naší planety Země při rovníku je 12.755 kilometrů.

Nyní už snad si utvoříme svou představu o velikosti hvězd, když si pomyslíme na naši planetu Zemi, a řekneme si, že například průměr našeho Měsíce je jen 3.470 kilometrový. Měsíc je tedy menší než naše planeta Země. Z naší planety Země by se dalo udělat takových padesát Měsíců.

Každý zná jasnou večerní hvězdu, kterou astronomové nazvali “Venus” (Večernice anebo zas Jitřenka). Ona je nám nejbližší hvězdou. A ačkoliv ji vidíme jen jako světélko, přesto její průměr je 12.700 kilometrů, je tedy jen o minimální trošičku menší než je naše planeta Země.

Slunce je také hvězda. Průměr Slunce je 1387.000 kilometrů. Slunce je tedy mnohonásobně větší než je naše planeta Země. Ze Slunce by se dalo udělat 297.000 stejně velikých koulí jako je naše planeta Země.

A jsou ve vesmíru ještě i jiné hvězdy, které jsou mnohonásobně větší než je naše Slunce. Například uvedu hvězdu “Polárku”. Hvězdu Polárku si můžeme lehce najít na obloze. Každý pozná souhvězdí “Vůz”, kde takové čtyři hvězdy představují jako by čtyři kolesa a tři hvězdy zas oje. Poslední hvězda tohoto “oje” se jmenuje Polárka. Když se díváme na noční oblohu, ta Polárka se nám zdá být sice dosti malou, ale ve skutečnosti je 125 krát větší než naše Slunce. Už z těchto několika málo příkladů si můžeme učinit alespoň přibližnou představu o velikosti hvězd.

Jaké přirozenosti jsou hvězdy? Vědci rozdělují hvězdy na studené (a mrtvé, tmavé) a na teplé (jasné) hvězdy. Na studených hvězdách je zima, a ty jsou i tmavé, pokud jich jen jiná hvězda neosvěcuje. Takto je studená i naše planeta Země a náš Měsíc. Naše planeta Země je sice ještě ve svém nitru horká, ale na povrchu naší planety Země máme již jen tolik tepla, kolik nám přijde ze Slunce. V létě je teplo, protože sluneční louče dopadají na náš kraj kolmo a dlouze; v zimě je studený chlad, protože tytéž louče šikmo a krátce přicházejí na naše kraje. Kdyby Slunce přestalo nás zahřívat, pokryl by naši planetu Zemi věčný led. Takovýmto věčným ledem je pokrytý i náš Měsíc, on je taky vyhasnutá studená hvězda, a ačkoliv ho Slunce taky osvěcuje, zahřát ho nemůže, respektive úplně exaktně, tj. přesně řečeno: vzhledem k obrovskému mrazu i náš Měsíc by určitě byl pokryt věčným ledem, kdyby se na Měsíci nacházela nějaká voda.

Když už tak obdivuhodná je ta hvězdami vysypaná obloha, ten gigantickými, obrovskými tělesy zaplněný vesmír, jistě není o nic méně hodná obdivu i naše planeta Země, i každá její nejmenší částečka. Vždyť uvažme jen to, že když nelze sečíst všechny hvězdy ve vesmíru, stejně tak nelze sečíst všechny živé bytosti co na naší planetě Zemi žijí. Lidí žije asi pět miliard, a ani ty vlastně nelze úplně přesně sečíst (lidé stále umírají a současně i rodí se noví); a kdo by tedy přesně sečetl kolik je na Zemi koní, krav atd.? No a kolikže je zajíců, vran, vrabců? A kolik je žab, ryb, brouků, včel, komárů, mušek? Kolik je žitných semínek, trávných bylin? A kolik je těch miniaturních živočichů a rostlin, které volným okem nevidíme, ale které lze vidět jen pod mikroskopem. Jako si pomohl člověk dalekohledem, aby zkoumal volným okem neviditelná tajemství šírého vesmíru; tak si pomáhá zas mikroskopem, aby viděl tajemství této zemské přírody.

Je jistý druh miniaturních rostlin, které se nazývají “diatomaceae”. Diatomaceae jsou takové miniaturní rostlinky žijící ve vodě. Volným okem je není vidět, ale když si je pod mikroskopem zvětšíme 235 krát, tak žasneme. Diatomaceae jsou z Patagonie, úžasná pestrobarevná, jakoby malovaná díla Boží. V nejmenších věcech se setkáváme s tolikou moudrostí – že nám až rozum zastane! Volným okem je vůbec není vidět – potřebujeme mikroskop. Jsou tak maličké, že v jednom kubickém centimetru se jich nachází kolem tří miliónů. Každá ta miniaturní rostlinka je jakoby uschována v takové tvrdé skořápce, a každá ta skořápka je nádhernými kresbami vyzdobená tak, že podle těchto kreseb rozdělují se tyto miniaturní rostlinky asi na tisíc rozličných druhů. Tyto skořápky jsou nesmírně silné, trvají i po uhynutí té rostlinky, a ukládají se v moři a řekách tak, že za tisíce a tisíce let povstaly z těchto skořápek veliké vrchy, které vystoupily ze dna nad vodní hladinu a vytvořily nové suché ostrůvky. Kdože by spočítal, kolik je těch rostlinek?

A existují ještě i menší bytosti. Dobře víme, že mléko a hroznová šťáva začne kysnout, maso a dřevo začne hnít, lidé dostávají nakažlivé nemoci jako tyfus, tuberkulózu, choleru atd. Zkysnutí mléka a hroznové šťávy, hnití masa a dřeva, jako i ty rozličné nakažlivé nemoci zapříčiňují miniaturní bytosti, které se nazývají “bakterie”. Pokud si je chceme prohlédnout, například bakterie tyfu je třeba pod mikroskopem tisíc krát zvětšit, baktérie tuberkulózy až dva tisíc krát zvětšit. Vědci spočítali, že do jednoho kubického milimetru se vtěsná až kolem 636 miliard baktérií, a že těchto 636 miliard baktérií má hmotnost o něco menší než je jeden gram. Kdože by tedy sečetl jen ty bakterie, které jsou v jednom hrnci, do kterého například nalijeme polévku, mléko, či do kterého dáme sádlo? A kdože by pak dokonce třeba sečetl všechny bakterie, které se nacházejí na naší planetě Zemi?

Pravda, když si pomyslíme na ty nespočitatelné gigantické, mohutné hvězdy a pak zas na to obrovské množství živých bytí, které obývají naši planetu Zemi – pravda, zůstává nám z toho až rozum stát!

A pozorujme nyní ještě i ten moudrý řád, který existuje v celém světě: Představ si ještě jednou ty gigantické, obrovské hvězdy, které se nacházejí ve vesmíru, a v něm se stále točí a pohybují se. Každá důsledně “na sekundu” zachovává svůj čas, každá striktně se drží pouze svojí vlastní cestou. Díky tomuto řádu již předem umí astronomové vypočítat kdy bude zatmění Slunce anebo Měsíce, kdy se poblíž objeví nějaká neobvyklá hvězda, například kometa (vlasatice). A ve svém počítaní se nemohu zklamat, protože mezi hvězdami panuje velice přísný řád, přesnost a pravidelnost.

Zamyslel(a) si se již nad tím, kudy všude prochází voda? Vyvírá ze země, abychom se jí napili, aby nám poháněla turbíny vodních elektráren, aby nám lodě nosila; poté se vypaří do oblaků, aby shora znovu spadla na zem, a jako déšť zavlažovala lidem obilí, polévala pole, vsákla do země, aby se z ní přecedila, očistila a aby se nám na novou službu hlásila v našich studních, vodovodech a vodních pramenech.

Prohlédl(a) si si již detailně makovici? Všiml(a) sis to, jak je ta makovice moudře udělána, aby se z ní rozeselo semeno?

Povšiml(a) si si včeličku? Jak včela přenáší prášek z květu na květ a tak opyluje (zúrodňuje) rostliny a navíc ještě i snáší do svých zázračných včelích plástů med?

Dal(a) si si pozor kdy na své oko? Jaký je to vzácný nástroj! A jaký útlý, nedůtklivý! Proto pozoruj, jako je tento nástroj ochraňovaný. Řasa (po slovensky: Mihalnica) oko stálou vlhkostí umývá, vlásky na ní ho chrání od drobného prachu; mocné kosti čela oči chrání před silným úderem, obočí nad očima zas zachytávají pot i déšť, který by z čela do očí stékal. A uložené je to oko do nejvyššího údu těla, do hlavy, aby se z výšky dívala na všechno. A uvnitř oka – jak je to oko moudře sestaveno! Ačkoliv je oko malé, přesto však vydrží zimu – vždyť bychom dosti dobře nemohli ani chodit, a ani pracovat, kdybychom museli i naše oči tak zababušit před mrazem, jako to děláme v případě jiných údů našeho těla.

A kdože by opsal tu tajemnou, ba až nepochopitelnou spolupráci, kterou činí všechny údy těla společně? Podívej se jen na jeden příklad, a to celkem jednoduchý. Když tvé oko uvidí jídlo, v té chvíli se pohnou šťávy v ústech a žádají ho, ruka se vystře po něm, přední zuby ho rozkoušou, zadní rozemelou, jazyk se slinami ho rozmísí v takovou kluzkou kaši, hltan spolkne a současně i uzavře se hrtan, aby jídlo nesběhlo do plic, žaludek začne jídlo rozličnými žaludečními šťávami rozkládat, žluč žaludku v tom pomáhá, střeva potravu vysají do krevního oběhu, srdcem hnaná krev ji zas do všech údů roznese a tak se živí a posilují svaly, kosti, žíly, nervy.

Kdože neuzná, jak pravdivé jsou slova slavného intelektuála Baera (volně přeloženo do češtiny): “Opravdu je obdivuhodná soustava lidského těla! Ani by si to člověk nemyslel, když ho živé vidí! Když jsem to zkoumal, tak se mi zdálo, že slyším velebnou kázeň, sňal jsem si z hlavy klobouk, nevím proč, ale cítil jsem, že musím Aleluja zazpívat.”

Skutečně je tento svět tak velkolepý a tak moudře uspořádán, že kdo ho důkladně zkoumá, toho ovládne pocit velikosti a velebnosti; toho srdce je plné zvuků Alleluje, ten se koří té nekonečné Moudrosti, kterou nazývám Bohem a Stvořitelem.

Za současné používání elektřiny děkujeme velikému francouzskému intelektuálovi, který se jmenuje Ampère (zemřel 1836). Jeho jméno zmiňují všichni, kteří elektřinou osvěcují naše noci, ženou stroje, používají počítače. Ampère jistý čas bydlel spolu s dalším velkým francouzským intelektuálem, který se jmenoval Ozanam. Tento mluví o Ampérovi, že když byl jednoho dne hluboce zahlouben do svých studií – najednou vyskočil, chodil po pokoji, držel si hlavu rukama a celou oduševněností volal (přibližný překlad do češtiny): “Ozanam, jak veliký je Bůh! Jak velký je Bůh!”

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si šestnáct listů adresovaných studentovi Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

7.list Martinovi: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

8.list Martinovi: Fenomény jako ”Caelum”, ”Tartarus”, ”Exorcismus”…

9.list Martinovi: Jaká je podstata eschatologické dimenze existence člověka?

10.list Martinovi: Nevyvratitelné důkazy o existenci Krista jako člověka!

11.list Martinovi: Bůh a Jeho Zjevení: proroctví, zázraky a Kristus!

12.list Martinovi: Kristus je Bohočlověk – Kristus je osobou Bůh, přirozeností Bůh i člověk!

13.list Martinovi:Kristus vytvořil pouze jednu Církev – ty ostatní ”církve” Kristus nezakládal!

14.list Martinovi: Jak a proč Kristus uskutečnil vykoupení právě takovýmto způsobem!

15.list Martinovi: Jak se uskutečnilo vtělení a jak je to s Pannou Marií?

quasi 16.list Martinovi: Dodatky po patnáctém listu Martinovi.

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si pět listů pro Andreu (ve slovenštině):

1.list pre Andreu: Dva hlavné argumenty dokazujúce existenciu Boha.

2.list pre Andreu: Stvorenie sveta a človeka podľa prvých troch kapitol ”Genesis”.

3.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie prípadu Majstra Jana Husa.

4.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie fenoménu stredovekej inkvizície.

5.list pre Andreu: Kristovo zmŕtvychvstanie je dokázaný historický fakt: viac ako 500.svedkov na vlastné oči videlo zmŕtvychvstalého Krista!

 

Zpět!