wz

Zpět na hlavní stránku!

Již zhruba dvacet let na západě vládnoucí neomarxisté porušují lidská práva !

Odkazovač: Ste zo Slovenskej republiky? Potom radšej kliknite myšou na tento modrý nápis a prepnite sa tým do slovenskej verzie!

 

Pokud jde o mně osobně, já při republikánských primárkách jsem osobně sice fandil Tedu Cruzovi, PRO-LIFE a PRO-FAMILY senátorovi z Texasu, nicméně ale i když sice Donald Trump nebyl mým favoritem, snad nakonec nejen mně, ale možná i Vás příjemně překvapí. To prostě budeme já i Vy umět zhodnotit až s určitým odstupem času. Jeho nesporně silnou stránkou je sice zejména ekonomika plus umění vyjednávání, a ač možná nemá příliš mnoho zkušeností z ostatních oblastí politiky, nicméně ale očekávám od něj že je též i on věrný PRO-LIFE a PRO-FAMILY hodnotám.

 

A jako od člověka přicházejícího ze světa velikého byznysu od něj očekávám i to, že je Donald Trump logicky uvažující, rozumný a pragmatický podnikatel bez na dnešním západě již zhruba dvacet let vládnoucí ideologické, extrémistické krajně levičácké, neomarxistické tzv. "politické korektností".

 

V předešlém článku "Co je to ten neomarxismus co již zhruba dvacet let vládne na západě?" jsem se snažil v té nejmaximálně možné stručnosti vysvětlit podstatu extrémistického krajně levičáckého neomarxismu, který již zhruba dvacet let vládne na západě plus vyjádřit se i k té otázce, zda-li dotyčnou extrémistickou krajně levičáckou neomarxistickou totalitní diktaturu máme i v naší České republice anebo nikoliv. Ovšemže ten předešlý článek byl velice všeobecný, neboť jsem se v něm snažil zodpovědět všechny nejasnosti, které vyplynuly z reakcí čtenářů v jejich e-mailech, které jsem obdržel v posledních dnech.

 

V západních zemích již zhruba dvacet let vládnoucí extrémističtí krajně levičáčtí neomarxisté hrubě porušují lidská práva, a to zejména tím, že porušují zejména za "prvé" to nejzákladnější právo na život (potraty a euthanasie), za "druhé" vládnoucí neomarxisté porušují svobodu projevu, za "třetí" porušují neomarxisté svobodu podnikání, a to zejména svobodnou volbu smluvního spolukontrahenta se kterým by měl mít každý právo smlouvu dle svého svobodného rozhodnutí uzavřít anebo neuzavřít, a za "čtvrté" porušují neomarxisté svobodu svědomí a svobodu náboženství, když nutí lidi jednat v rozporu s jejich svědomím či v rozporu s jejich náboženskou vírou.

 

Jinými slovy ať již se nám to líbí anebo nikoliv, současné extrémistické krajně levičácké neomarxistické totalitní diktatury vládnoucí již zhruba dvacet let v současných západních neomarxistických státech, tj. dnes v státech nacházejících se na západ od naší České republiky v Evropě a Severní Americe (a nedej Bůh možná někdy v budoucnu dokonce i u nás)  má tato extrémistická krajně levičácká neomarxistická totalitní diktatura bohužel za následek:

 

1./Krajně levicové extrémistické neomarxistické režimy na západě hrubě porušují svobodu projevu pod neomarxistickými záminkami, že údajně prý jde o tzv."řeč z nenávisti", když například na dnešním západě je bohužel kritika homosexualistické ideologie a propagandy vládnoucími extrémistickými krajně levičáckými neomarxistickými režimy zpravidla kvalifikována jako údajná tzv. ˇřeč z nenávisti", a za tento podle představ extrémistických krajně levičáckých neomarxistických tyranů vládnoucího extrémistického krajně levičáckého neomarxistického režimu údajný "trestný čin" by měl být tento oponent a kritik homosexualistické ideologie a propagandy zavřen do vězení jako kdyby to byl nějaký těžký zločinec.

 

2./Krajně levicové extrémistické neomarxistické režimy na západě hrubě porušují práva rodičů na výchovu svých vlastních dětí v souladu se svým vlastním světonázorem, politickým přesvědčením a náboženskou vírou, což se projevuje tak, že na západě vládnoucí extremistické krajně levicové totalitní neomarxistické režimy zavírají do vězení rodiče dětí, kteří projeví jakýkoli nesouhlas ať už s tím, aby bylo jejich vlastním dětem v školních a předškolních zařízeních vymývaný mozek ať již zvráceně perverzně zvrhlou homosexualistickou ideologií a propagandou, nebo pro nesouhlas s tím, aby jejich vlastním dětem proti vůli rodičů byli vtloukány do hlavy extremistické krajně levicové neomarxistické názory, které fakticky tvrdí že potratové vraždění i masový potratový holokaust nenarozených dětí je údajně prý zcela normální, správny a vysoce žádoucí, a společenského odsouzení a co nejpřísnějšího trestu si údajně prý zaslouží naopak všichni humánně myslící muži a ženy, co se opováží vyslovit jakékoliv pochybnosti o údajné správnosti potratového vražedného holokaustu nenarozených dětí, případně jako rodiče dětí vyjádří jakýkoliv nesouhlas s tzv. "Sexuální výchovou", která by se spíše výstižněji měla nazývat "sexuální trénink ", protože ve skutečnosti cílem této extremistické krajně levicové neomarxistickej tzv. "Sexuální výchovy" na západě není podání faktografických informací a sexu, pohlavním styku či početí z čistě biologického hlediska, a už vůbec ne výchova dětí k budoucímu odpovědnému manželství a rodičovství, ale cílem této extremistické krajně levicové neomarxistickej tzv. "Sexuální výchovy" na západě je úmyslné a plánovitě cílevědomé mravní zkažení dětí již od jejich nejútlejšího dětství, kde i proti vůli rodičů už v mateřských školkách a pak i na základen škole jsou malé děti již od svých čtyř let učiteli plus příležitostně velmi často i potulne školy navštevujícími i různými homosexuálními a jinými podobnými aktivisty jsou děti na západě na tomto "vyučování " za použití často i hrozeb a násilí nuceny jednak k homosexuálním orgiím s ostatními dětmi pod záminkou že aby prý děti našli sami sebe a vyzkoušeli si osobně proto i homosexuální sex aby zjistili zda jim to údajně prý bude sexuální osobně "vyhovovat", jednak jsou v ještě mnohem větší míře děti různými výhrůžkami ale i násilím nuceny masturbovat na "vyučování" prakticky na každé vyučovací hodině s cílem extremistického vládnoucího krajně levicového neomarxistického režimu jednak mravně zkazit děti od nejútlejšího dětství tím, že už jako čtyřleté se naučí masturbovat, jednak extrémistickým krajně levičáckým neomarxistickým režimem násilím vnucovánou "povinnou" masturbací na každé vyučovací hodině tzv. "Sexuální výchovy" plánovitě a cílevědomě učinit už malé děti od jejich nejútlejšího dětství přes celou jejich dospělost až do jejich smrti celoživotně závislými na extrémně častém masturbovaní s cílem vytvořit z nich takto slabochy bez jakékoli osobní pevné vůle, kteří pak z ejména v dospělosti vzhledem k této uměle vypěstované chorobné závislosti vedoucí ke slabošství budou ze strany vládnoucích krajně levičáckých neomarxistických extremistických režimů velmi snadno ovladatelní a manipulovatelní.

 

3./Krajně levicové extrémistické neomarxistické režimy na západě hrubě porušují svobodu podnikání, zejména pak ve formě hrubého omezování svobodné volby smluvního spolukontrahenta pod neomarxistickými záminkami boje proti údajné "diskriminaci", co na dnešním krajně levičáckými neomarxistickými extrémisty ovládaném západě znamená, že když například člověk pronajímající byty například odmítne člověku romského původu pronajmout svůj byt z toho důvodu, protože se obává že mu zničí bytové zařízení a nebude mu řádně platit nájemné, tak tím, že se jako řádný hospodář zachoval z čistě ekonomického hlediska racionálně, se naopak z hlediska vládnoucího extrémistického krajně levičáckého neomarxistického režimu podle platného tzv. "antidiskriminačního zákona" dopustil údajné "rasové diskriminace", za kterou ho má podle této extrémistické krajně levičácké neomarxistické legislativy postihnout obrovská, až drakonická pokuta, která je často pokutou ekonomicky až likvidační.

 

Ovšemže výše uvedený příklad je jen jeden z vícera možných příkladů! Stejně tak jsem v této kategorii omezování svobody podnikání se zaměřením na omezování práva na svobodnou volbu smluvního spolukontrahenta s kým smlouvu svobodně uzavřu anebo neuzavřu namísto výše zmíněného případu nájemní smlouvy jsem mohl uvést omezování práva svobodně uzavřít anebo neuzavřít tzv. "smlouvu o dílo", kde  například bych mohl uvést jako typologické příklady příklad tiskaře ku kterému přijde zákazník požadující aby mu tiskař vytiskl propagandistické materiály, s jejichž obsahem tiskař zásadně osobně nesouhlasí, popřípadě to hrubě uráží jeho náboženskou víru atd.

 

Jiným případem omezování práva svobodně uzavřít anebo neuzavřít tzv. "smlouvu o dílo" může být typologický případ pekaře či cukráře, který na zakázky zákazníků peče dorty, ke kterému však ale přijde "zákazník" s objednávkou, aby mu upekl dort s nápisem se kterým onen pekař či cukrář rovněž osobně zásadně nesouhlasí, popřípadě to hrubě uráží jeho náboženskou víru atd.

 

I zde tedy pokud zákazník požadující tisk propagandistických materiálů anebo vyhotovení dortu s kontroverzním nápisem je například homosexuál, muslim, černoch, cikán, žena či jakýkoliv jiný příslušník tzv. "menšiny", tak se ten tiskař, pekař či cukrář, co objednávku odmítl přijmout dopustil údajné "diskriminace" za kterou musí být podle představ vládnoucích extrémistických krajně levičáckých neomarxistů pokutován drakonickou, často až likvidační pokutou.

 

4./Krajně levicové extrémistické neomarxistické režimy na západě hrubě porušují svobodu svobody svědomí i svobodu náboženství ve formě nucení lidi jednat v rozporu s jejich svědomím nebo v rozporu s jejich náboženskou vírou, když jsou podle neomarxistických představ například PRO-LIFE lékaři nuceni v rozporu se svým svědomím vraždit nenarozené děti prováděním potratu nebo PRO-LIFE zdravotní sestry jsou zas nuceny v rozporu se svým svědomím asistovat lékařům a tedy spolupodílet se na vraždění nenarozených dětí potraty.

 

Ano, ovšemže nepopírám, že i já jsem PRO-LIFE smýšlející člověk, tj. že i já zastávám přesvědčení, že každý lidský život má právo na život a je hoden ochrany od okamžiku jeho početí (tj. od okamžiku splynutí ženské pohlavní buňky vajíčka s mužskou pohlavní buňkou spermatem) až do okamžiku přirozené smrti, čímž odmítám jak jakékoliv potraty, tak i jakoukoliv tzv. "euthanasii", nicméně ale tohle konkrétně jsem skutečně v tomto bodě poukazující na porušování svobody svědomí a svobody náboženství na mysli neměl.

 

Zmínkou o porušování svobody svědomí či porušování náboženské svobody neomarxistickým nucením lidí jednat v rozporu s jejich svědomím či náboženskou vírou jsem v daném konkrétním e-mailu uvedením výše uvedeného konkrétního příkladu ve vztahu k potratu nemířil na porušování lidského práva nenarozeného dítěte na život jak jste můj e-mail mylně pochopil, ale měl jsem na mysli něco úplně jiného, na mysli jsem totiž měl porušování lidských práv již narozených, ba v daném konkrétním případě dokonce již přímo dospělých lidí (lékař, zdravotní sestra) nebýt nucen proti své vůli dělat něco co se příčí svědomí nebo náboženské víře daného člověka.

 

Jde totiž o to, když už legislativa nerespektuje právo nenarozených dětí na život, a tedy zákon povoluje vraždit nenarozené děti potraty, kladu zde řečníckou otázku, zda-li despotický krajně levičácký neomarxistický režim pod pohrůžkou vyhazovu ze zaměstnání má právo trvat na tom, aby všichni lékaři a zdravotní sestry pracující na porodnickém a gynekologickém oddělení kromě porodů dětí plus předporodní a poporodní péče o ženu rodičku což zahrnuje asi 80% všech prací na tomto nemocničním oddělení museli úplně všichni bez jakékoliv výjimky též povinně provádět i vraždění nenarozených dětí potraty což pak zahrnuje zvyšných asi 20% prací na dotyčném porodnickém a gynekologickém oddělení, anebo se má respektovat svoboda svědomí a náboženská svoboda lékařů a zdravotních sester, kteří z důvodů své náboženské víry anebo z jiných důvodů svého svědomí odmítají se jakkoliv podílet na vraždách nenarozených dětí potraty, a tedy účastnit se potratů budou pouze jen ti lékaři a zdravotní sestry, pro než provádění potratů není v rozporu s jejich náboženskou vírou a ani s jejich svědomím, zatímco pro lékaře a zdravotní sestry, pro než je účast na vraždění nenarozených dětí v rozporu s jejich náboženskou vírou anebo jejich svědomím se zajisté najde mnoho jiné práce na daném porodnickém a gynekologickém oddělení, a tudíž při trochu dobré vůle není dokonce ani z hlediska těch, kteří se domáhají vraždění nenarozených dětí potraty nutné, aby na těch potratech se byli nuceni podílet i ti lékaři a zdravotní sestry, pro které je to závažný etický problém.

 

A ovšemže i zde platí, že pro případ extrémistického krajně levičáckého neomarxistického ale i komunistického porušování svobody svědomí a náboženské svobody jsem ovšemže nemusel nutně uvést daný příklad PRO-LIFE lékařů a zdravotních sester ve vztahu k vraždění nenarozených dětí potraty. Například mohl jsem jako příklad porušování svobody svědomí a náboženské svobody uvést ovšemže i takový příklad, který s potraty nemá absolutně nic společného:

 

Vezměme si například otázku povinné vojenské služby. Za předešlého komunistického režimu bylo za odmítnutí povinné vojenské služby pět let vězení. A jen co si dotyčný "odpírač" povinné vojenské služby oněch pět let ve vězení odseděl, tak dostal opět povolávací rozkaz do armády a když opět odmítl, tak opět ho odsoudili do vězení na dalších pět let. A tak - pokud v důsledku vězeňských útrap nezemřel dříve - se tohle stále dokola opakovalo až do konce kalendářního roku v němž dotyčný "odpírač" vojenské služby dovršil věku šedesáti let. A tak suma sumárum ze svého života dotyčný "odpírač" vojenské služby někdy snad až nějakých čtyřicet let strávil ve vězení, což bylo minimálně dvakrát více než "seděli" uvěznění vrahové. Z hlediska vládnoucího režimu byl dotyčný "odpírač" povinné vojenské služby nenapravitelný zločinec, recidivista, ač jinak fakticky byl to často až neuvěřitelně veliký "slušňák" a tedy pravý opak typického zločince.

 

 A nebyli to ani zdaleka pouze jen nějací zfanatizovaní Svědkové Jehovovi či jiní sektáři, ale někdy dokonce i hluboce věřící katolíci, kteří pociťovali v eventuální službě v armádě konflikt se svojí náboženskou vírou, popřípadě byli dokonce i případy ateistů u nichž tedy se nejednalo vůbec o  nějakou náboženskou motivaci, ale byli například tak důslednými pacifisty, že služba v armádě byla v rozporu s jejich svědomím.

 

Vrátíc se k americkým prezidentským volbám, musím říci, že v neposlední řadě od Donalda Trumpa jako pragmatického podnikatele očekávám i to, že na rozdíl od profesionálních politiků a politických ideologů, že není ani nijak jinak zatížen ideologickými předsudky, floskulemi, zkostnatělými dogmaty či různých "klišé" nejen v domácí, ale zejména pak v oblasti zahraniční politiky a mezinárodních vztahů, a to dokonce ani v tak politicky choulostivé oblasti jako jsou právě vztahy vůči Rusku a Číně, neboť pokud se nechceme všichni vzájemně pozabíjet ve třetí světové válce, musíme nakonec vlastně i s nimi alespoň nějak vycházet, což je pak další oblast, kde předpokládám, že Donald Trump využije ke prospěchu nás všech svých vynikajících schopností skvělého vyjednávače, které nabyl právě ve světě velikého byznysu.

 

A pokud někdy uslyšíte lakonickou a nic blíže neříkající informaci, že se prezident USA Donald Trump setkal a jednal s ruským ministrem zahraničních věcí Sergejem Lavrovem, tak vězte že právě zde jde o důležitá diplomatická vyjednávání, neboť právě tak jako mezi americkou garniturou nejlepším vyjednávačem bude zřejmě asi prezident Donald Trump, tak naopak nejlepším ruským vyjednavačem je nepochybně ministr Sergej Lavrov. Ruský prezident Putin i premiér Medveděv reprezentují Rusko a jeho politiku, když však ale je někde vyslán na nějaká jednání ministr Sergej Lavrov, tak ač sice někdy novináři o tom nic bližšího neuvedli, bylo to vždy pro mě neklamným znamením toho, že tam byl ruskou stranou vyslán za účelem závažných diplomatických vyjednávání.

 

To Hillary Clintonová ač sice bývalá ministryně zahraničních věcí o diplomacii nejen že nemá ani ponětí, ale je naopak úplný fanatik, blázen a šílenec. Její americkými masmédii horlivě propagovaný návrh na zavedení tzv. „bezletové zóny nad Sýrií“ bylo něco neuvěřitelného a šokujícího. Zaplať Pán Bůh že prezident Barack Obama ač sice jinak je sám rovněž neomarxistou měl alespoň tolik zdravého rozumu, že tento Clintonové návrh kategoricky odmítl s poukazem na to, že ač sice by velice rád i on svrhl syrského prezidenta Baššára Asada, nicméně ale nestojí mu to přece jen za to, aby takovýmto jednostranným zavedením tzv. „bezletové zóny“ riskoval vojenský konflikt s ruským vojenským letectvem operujícím v syrském vzdušném prostoru, což by zcela reálně mohlo nakonec přerůst až do vypuknutí třetí světové války mezi USA a Ruskem, která by nakonec patrně vyústila v použití jaderných zbraní tou válečnou stranou, které by hrozila v konvenční válce vojenská porážka, což a pak i s následnou jadernou odvetou druhé protistrany nutně by tato válka mezi USA a Ruskem vedla k vyhubení veškerého lidstva, ba i veškerého života na naší planetě.

 

Jinak víte jaký byl postoj různých nedemokratických režimů k volbám?

 

Nacisté, když se v roce 1933 dostali v Německu k moci, tak volby úplně zrušili, neboť je pokládali za úplně zbytečné.

 

Komunisté když se ve dvacátém století dostali někde k moci tak na rozdíl od nacistů volby sice formálně ponechali, ale na každou volenou funkci kandidovat mohla pouze jen jedna jediná osoba, přičemž tato osoba byla velice pečlivě vybrána příslušnými stranickými a státními orgány, aby tak měli stoprocentně jistotu, že vybraný soudruh je absolutně loajální vůči vládnoucímu totalitnímu režimu. A aby voliči eventuálně se snad nepokusili hlasovat proti, tak stanovená forma hlasování byla primárně postavená na formě veřejného hlasování s tím, že výslovně pouze jen ten, kdo o to explicitně požádá, může jít hlasovat "tajně" za plentu. Bylo jim velice dobře jasné, že více než devadesát procent voličů bude mít vždy spíše posrané plné kalhoty od strachu než aby si troufli hlasovat veřejně proti onomu jedinému kandidátovi anebo říci si, že chce jít hlasovat tajně, což by vlastně v podmínkách komunistického režimu fakticky vyžadovalo stejnou míru heroismu jako veřejně hlasovat "proti".

 

Pouze poslední rok či dva Gorbačovovy vlády bylo umožněno aby se o funkci ucházel nikoliv pouze jen jeden, ale minimálně dva spolehlivě prokádrováni, režimu plně oddáni a věrni komunisté.

 

No a v dnešním post-demokratickém neomarxistickém západě tento Gorbačovův volební systém vládnoucí neomarxisté ještě více "zdemokratizovali". Nejenže tito krajně levicoví neomarxističtí soudruzi kandidující v neomarxistickém režimu kandidují za různé původně sociálnědemokratické, křesťanskodemokratické a jiné ještě před nějakými dvaceti lety původně demokratické strany z nichž se dnes stala pouze jen jedna z mnohých neomarxistických organizací, přičemž z někdejší před zhruba dvaceti lety původně demokratické politické strany zbyl dnes již pouze jen její původní název, který však ale s jejím dnešním neomarxistickým charakterem nemá již ve skutečnosti absolutně vůbec nic společného.

 

 A ač sice protagonisté vládnoucích neomarxistických režimů, vládnoucí neomarxističtí politici a jejich novináři se snaží pokrytecky tvářit jako kdyby v průběhu posledních zhruba dvaceti letech k žádné radikální změně vládnoucího režimu a tradičních politických stran nedošlo, přesto je jen otázkou času kdy si těchto radikálních změn povšimne a uvědomí většina obyčejných občanů. A vrátím-li se k popisu volebního systému dnešních post-demokratických západních států ovládaných krajně levičáckými neomarxistickými extrémisty, třeba též dodat nejen to, že voleb se smí zúčastnit a na každou volenou funkci kandidovat několik neomarxistickému vládnoucímu režimu plně loajálních a oddaných neomarxistických soudruhů pod hlavičkami někdejší bývalé sociální demokracie, někdejší bývalé křesťanské demokracie, jakož i pod hlavičkami dalších kdysi původně demokratických politických stran, ale na rozdíl od komunistického režimu dokonce i v jeho liberálnější Gorbačovovy formě je přinejmenším alespoň někdy a někde dovoleno ucházet se o funkci i takové politické straně, která není stranou neomarxistickou, popřípadě takovému kandidátovi, který není neomarxistou.

 

Přitom však ale  ač sice je alespoň někdy a někde umožněno kandidovat ve volbách v západním post-demokratickém neomarxistickém státě i skutečně opozičním stranám či kandidátům, kteří tedy k neomarxistům nepatří, rozhodně to však ale v žádném případě neznamená, že by se jim v masmédiích dostávalo spravedlivého prostoru pro prezentaci svého vlastního politického programu nebo prostoru v masmédiích, kde by se mohly bránit proti lživým propagandistickým nařčením a osočování ze strany masmédií a svých politických oponentů. Právě naopak musí počítat s tím, že v neomarxistickém státě všechny televizní stanice, všechny rozhlasové stanice i veškerý tisk je zcela jednotně až s neuvěřitelnou uniformní jednotou všech existujících masmédií budou buď totálně ignorováni aby se o jejich existenci voliči nedozvěděli, anebo pokud jejich existenci nelze již před voliči ututlat a zamlčet, respektive hrozí jejich zvolení, tak budou vystaveni nenávistné masmediální kampani kde v jednom bojovém šiku všechny televizní stanice, všechny rozhlasové stanice i veškerý tisk v daném neomarxistickém státě bude na ně kydat bahno nenávistných lží a pomluv, že jsou to údajně prý fašisté, nacisté, ultrapravičáci, rasisté, islamofobové, homofobové a podobně.

 

A pokud eventuálně ani tohleto neomarxistické mediální vymývání mozků nestačí k tomu aby vyhrál z pohledu vládnoucích neomarxistů a jejich masmédií ten "správný" kandidát či politická strana, tak se vládnoucí neomarxisté neštítí ani otevřeného falšování volebních výsledků. K falšování výsledků došlo i v USA, kde Donalda Trumpa jednak okradli minimálně o 5% až 8% hlasů, jednak hlasovalo v prospěch Hillary Clintonové až pět miliónů falešných "voličů", nicméně vítězství Donalda Trumpa bylo tak obrovské, že se to už ani sfalšovat nedalo. Snaha o ještě větší falšování volebních výsledků by se již nutně musela zcela provalit.

 

Jiný případ jsou nedávné prezidentské volby v Rakousku. Navzdory masmediálnímu vymývání mozků nejprve ve druhém kole vyhrál pro vládnoucí neomarxisty "nežádoucí" kandidát Norbert Hofer, a proto byli neomarxisté nuceni tyto výsledky zfalšovat. To bylo tak zřejmé, že nad tím nemohl zavřít oči ani rakouský ústavní soud. Pak vzhledem k tomu, že opětovné falšování volebních výsledků by bylo mnohem těžší, tak v tomto mezičase mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb, ba dokonce mezi prvním a druhým hlasováním téhož druhého kola prezidentských voleb vládnoucí neomarxisté flagrantně protiústavním způsobem přijetím zákona v rakouském parlamentu, který je zákonem zcela zjevně protiústavním zcela svévolně a účelově změnili složení voličského elektorátu, a to tím, že posunuli aktivní volební právo od 16 let, neboť jsou si neomarxističtí tyrani vědomi toho, že mladým a neskušeným lidem lze všudepřítomnou masmediální propagandou možné mnohem snadněji "vyprat mozek" než starším a zkušenějším lidem. A všechna západní masmédia měla navíc tu nehoráznou drzost, že kategoricky popírali, že by tato změna byla jakkoliv významná.

 

Pro nás starší pamětníky bych rád v této souvislosti zmínil úplně analogický případ, ke kterému došlo před zhruba necelými třiceti lety v tehdejší "sandinistické" Nikarague, jejíž režim byl velice blízký tehdejším komunistickým režimům. Pod tlakem západu tehdejší nikaragujský prezident Daniel Ortega tuším v roce 1989 po kolapsu komunistických režimů v Evropě slíbil, že uskuteční v Nikarague skutečně svobodné demokratické prezidentské volby. Ale ty svobodné a demokratické volby si podobně jak to udělali vládnoucí neomarxisté v Rakousku vyložil po svém: v následně přijatém dotyčném nikaragujském volebním zákoně bylo rovněž stanoveno, že aktivní volební právo je od věku 16-ti let. Nikdy nezapomenu na to, jak všechny západní masmédia tehdy začala tohle ustanovení ostře kritizovat jako zcela účelové, neboť mladí lidé coby voliči jsou všudepřítomnou sandinistickou propagandou mnohem snadněji ovlivnitelní než vyzrálejší starší voliči.

 

Přitom třeba říci, že v dotyčném marxistickém režimu sandinistické diktatury v Nikarague byla větší svoboda masmédií než na dnešním neomarxisty ovládaném západě, respektive i v dnešním neomarxisty ovládaném Rakousku. V Nikarague totiž tehdy zcela legálně existovala jedna skutečně nezávislá rozhlasová stanice "Radio Catholica" patřící katolické církvi v Nikaraguy, kterou vládnoucí režim nekontroloval, právě tak pokud jde o denní periodický tisk, tak rovněž zcela legálně v Nikarague vycházely i jedny důležité celostátní noviny, respektive celostátní denník "La Stampa" patřící přímo sjednocené antisandinistické politické opozici. To o tak "veliké svobodě masmédií" lidé v dnešním neomarxistickém Rakousku, právě tak jako i v ostatních neomarxistických režimech vládnoucích na západě již zhruba dvacet let nemohou již ani snívat.

 

A to již nemluvě o podpoře tehdejší nikaragujské antisandinistické opozice, ze strany Hlasu Ameriky, BBC - Volá Londýn a ostatních tehdejších západních rozhlasových stanic zahraničního vysílání, které rovněž ustanovení aktivního volebního práva od 16 let v tehdejší sandinistické Nikarague před zhruba necelými třiceti lety ostře kritizovali, zatímco dnes, často paradoxně přímo i tatáž média se optikou zcela dvojitého metru dívají o 180 stupňů úplně opačně na stanovení aktivního volebního práva v Rakousku od 16 let s tím, že tentokrát je to údajně prý zcela v pořádku, zcela demokratické a ústavní, neboť tentokrát na rozdíl od téhož případu v tehdejší Nikaraguy toto posunutí aktivního volebního práva na už od 16 let věku údajně prý nemá žádný relevantní vliv na výsledky voleb.

 

Nakonec bych chtěl zcela otevřeně říci, víte podle čeho v nedemokratickém režimu poznám slušného politika, kterému mohu důvěřovat, že není lokajem nedemokratického režimu? Podle toho jak o něm se mluví ve všech televizních stanicích, rozhlasových stanicích i veškerém tisku daného nedemokratického státu. Za komunistické totality před listopadem 1989 to byl člověk, o kterém všechna masmédia hlásala,že je to údajně prý "reakcionář", "kontrarevolucionář" popřípadě "agent světového imperialismu". Dnes v neomarxistických režimech je to zas člověk, o kterém všechna média hlásají, že je to údajně prý "fašista", "nacista", "ultrapravičák", "rasista", "islamofob", "homofob" a podobně. No, je sice pravda, že u nás v bývalých komunistických státech střední Evropy, tj.v České republice, v Polsku, v Maďarsku a na Slovensku ještě alespoň prozatím máme značnou svobodu díky níž nelze ještě alespoň prozatím říci, že by i zde vládl režim, který je v plné míře režimem neomarxistickým. V Rakousku a Německu a pak i v ostatních státech na západ od těchto zemí v Evropě i Severní Americe však ale vládnou nedemokratické režimy, které již dnes bohužel mají všechny atributy extrémistických krajně levicových neomarxistických režimů, jejichž nadávky skutečně opozičním politikům do "fašistů a nacistů" čtouce mezi řádky plným právem beru jako důkaz, že se jedná o slušné lidi, kterým mohu plně důvěřovat.

 

Na závěr by jsem chtěl zcela zpochybnit upřímnost dnešních západních neomarxistických režimů, jakož i vládnoucích neomarxistických politiků a jejich novinářů skutečně bojovat proti skutečnému fašismu a nacismu, respektive bojovat upřímně proti skutečným fašistům a nacistům. Ostatně je velice smutnou skutečností, že v současné době největšími fašisty a nacisty jsou velice často paradoxně právě ti dnešní nejhorlivější a nejaktivnější údajní "bojovníci" proti fašismu a nacismu.

 

Bohužel je to tak!!!

 

Ale i kdyby to tak nebylo, tak už samotným permanentním a zcela paušálním nadáváním všem odlišně smýšlejícím lidem do údajných "fašistů" a "nacistů" činí neomarxisté jakémukoliv eventuálně i skutečnému boji proti fašismu a nacismu "medvědí službu". Ostatně znáte pohádku o pasáčkovi ovcí, který bezdůvodně začal křičet "vlk! vlk! jde vlk"? Když ale přiběhli sedláci s vidlemi, tak zjistili, že žádný vlk nejde. Udělal to pasáček podruhé, opět se zběhli sedláci s vidlemi, ale opět žádný vlk tam nebyl. Po třetí však ale skutečně vlk přišel. Pasáček sice opět začal křičet "vlk! vlk! přichází vlk!". Tentokrát mu však ale na základě svých předešlých zkušeností už žádný sedlák nevěřil a proto ani nikdo ze sedláků pasáčkovi na pomoc nepřišel, a vlk pasáčka sežral. Tak i nyní když vládnoucí neomarxisté tolikrát na kde-koho pokřikovali "fašisté jdou! nacisté jdou!", se může reálně stát, že nakonec když poté co to budou neomarxisté pokřikovat snad již po milóntý raz se možná stane, že nakonec skutečně budou mašírovat skuteční fašisté či nacisté, nicméně ale  tentokrát po tolika předcházejících zkušenostech z minulosti nikdo již nebude brát tento pokřik neomarxistů vážně...

 

Pokud by jste ale v plné míře chtěli pochopit podstatu současné neomarxistické diktatury, která již zhruba dvacet let vládne na západě - a hrozí že se v budoucnosti v plné míře rozvine i u nás - doporučil bych Vám přečíst si následující dvě knihy:

 

1./Autorka: Gabriele Kuby

Název knihy: Globální sexuální revoluce - ztráta svobody ve jménu svobody

 

1./Autor: Vladimír Palko

Název knihy: Lvi přicházejí - Proč Evropa a Amerika směřují k nové tyranii

 

Autorka první knihy Gabriele Kuby  je německá socioložka a univerzitní profesorka.


Autor druhé knihy Vladimír Palko je zas bývalý první náměstek Federální bezpečnostní informační služby České a Slovenské Federativní republiky, později bývalý ministr vnitra Slovenské republiky, bývalý dlouholetý poslanec Národní Rady Slovenské republiky, a jinak politicky bývalý dlouholetý místopředseda Kresťansko-demokratického hnutia, což je na Slovensku sesterská strana naší KDU-ČSL.

Klikněte na tento odkazovač a přečtěte si též článek "Co je to ten neomarxismus co již zhruba dvacet let vládne na západě?"

 

Napsal dne 21.11.2016

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Zpět na hlavní stránku!