wz

Zpět na hlavní stránku!


7.list: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

Z textu e-mailu: ”Pane doktore, řešil jste nesmrtelnost, ale k mé lítosti jste byl vyhozen… Vypravujte o tom dál, prosím! Martin…”

Varování!! Chcete-li správně porozumět tomuto 7.listu Martinovi, musíte si nejprve přečíst předcházejících šest listů Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

Nejprve bych chtěl poprosit různé ”génie” s ubohým jedináčkem před svým jménem, popřípadě ty ještě větší ”supergénie” co nemají ani tento ubohý jedináček, respektive se zpravidla dokonce jedná o různé dvacetileté či ještě mladší sopláky, kterým teče mléko po bradě a kteří sice sami vůbec nic neumí, ale ve své ubohosti si tím více myslí, že již spolkli všechnu moudrost světa a již dříve než si jakoukoliv práci na těchto webových stránkách přečtou, tak s jejím obsahem (ač ho vůbec ještě ani nečetli!) zásadně již dopředu absolutně nesouhlasí a nejrůznější práce na těchto webových stránkách čtou pouze proto, aby mi pak mohli psát své jízlivé e-maily plné fanatické zloby a nenávisti ve kterých se s velikým rozhořčením rozplývají nad ”ubohou a dementní úrovní mých prací”.

A proto tedy Vás prosím tedy vážený pane ”génie” (nebo ctihodná dámo ”génijko”) – nečtěte raději ani tuto další ”dementní práci” – a opusťte raději ihned tyto webové stránky. Pevně věřím, že na Internetu se nepochybně najdou i takové webové stránky (a není jich bohužel málo!!), které odpovídají Vaší "intelektuální" úrovni. Já ale Vaše přesvědčení a názory (pokud vůbec nějaké máte!!) plně respektuji – respektujte proto prosím také Vy přesvědčení a názory jiných lidí (třeba i moje) a smiřte se s tím, že jsou prostě i lidé, kterým (s ohledem na jejich zaměření, zájem nebo orientaci) se některé práce zveřejněné na www.henryklahola.nazory.cz jednoduše líbí a čtou je rádi, protože je zajímá jejich věcný obsah a nehledají v nich pouze ”gramatické chyby”. A pokud se Vám tyto webové stránky nelíbí a zásadně nesouhlasíte s jejich obsahem, myšlenkami a názory, pak máte k dispozici jedno velice jednoduché a spolehlivé řešení, aby jste se nemusel(a) rozčilovat – jednoduše to vůbec nečtěte!!

Je pro mě s podivem, že může existovat někdo, kdo ztrácí svůj čas četbou webových stránek o kterých skutečně soudí, že je ”napsal duševně nemocný člověk” či že jsou ”výplodem jeho chorého mozku”. Já osobně cizí webové stránky, o nichž se domnívám, že je psali duševně nemocní lidé nikdy nečtu a lidé co vědomě čtou webové stránky o nichž se domnívají, že jsou ”dílem duševně nemocného člověka” jsou ve skutečnosti sami velice těžce duševně nemocní lidé, kteří by měli vyhledat dobrého psychiatra. Kromě toho věřím vážený pane génie nebo ctihodná dámo génijko, že po opuštění sfér webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se Vám podaří nalézt na Internetu i takové webové stránky, které napsali i ”duševně zdraví lidé”, ba možná dokonce právě i tací ”duševně zdraví lidé”, kteří jsou tak těžce ”duševně zdravými”, jako jste i Vy sám nebo Vy sama.

Internet je svobodné médium s mnoha miliardami nejrozličnějších webových stránek – výběr máte téměř nekonečný. A určitě se tam najdou i podobná individua jako jste Vy sám, či Vy sama. Pokud by čistě hypoteticky náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz byli absolutně jedinými webovými stránkami na Internetu, chápal bych pak Vaše rozhořčení, protože uznávám, že ne každého musí zajímat náboženská víra. Takto ale webové stránky www.henryklahola.nazory.cz jsou pouze jedny z mnoha miliard různých webových stránek na Internetu a pokud se Vám osobně nelíbí, tak je prostě číst nemusíte, nikdo Vás k tomu určitě nijak nenutí.

A vzhledem k existenci mnoha miliard dalších webových stránek ani nejste z ”nouze” nějak nuceni číst takové webové stránky “které se Vám nelíbí a s nimiž absolutně ve všem zásadně nesouhlasíte” proto, že by jste snad neměli eventuálně k dispozici na Internetu žádné jiné webové stránky tak, jako tomu u nás bylo například ve dvacátém století za bolševika u televize, kdy se lidé z nouze dívali třeba na televizi i navzdory tomu, že se jim nelíbila, protože žádné jiné televizní stanice u nás jednoduše neexistovali…

Vaše nenávistné útoky jsou pro mne pouze důkazem toho, že jednám správně a čím silnější bude intenzita Vašich nenávistných útoků, tím bude větší i motivace mé touhy sloužit Bohu a lidem, protože si připomínám slova mého Pána Ježíše Krista: ”Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny'. Až přijde ”Povzbuditel”, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od počátku” (Jn 15, 18 – 26). Naštěstí ale moje reálná situace ani zdaleka není až tak pesimistická jak to plyne z tohoto citátu mého Pána Ježíše Krista a i ti nejzuřivější nepřátelé náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se v podstatě musí chtě – nechtě smířit s tím, že některé příspěvky na náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz se jednoduše navzdory jejich nenávistnému vzteku některým čtenářům líbí, čtou je rádi a jsou jim duchovní posilou a oporou v jejich každodenním náboženském životě právě tak, jako zas jejich víra je naopak pro změnu zas posilou pro mne samotného. A tudíž jejich spolubratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nechce a ani nemůže jejich důvěru zklamat ani kdyby se – obrazně řečeno – satan se všemi svými pozemskými služebníky ”na hlavu postavil”, protože na zemi a ani v pekle není té síly, která by mně mohla nějak přinutit zříci se mé víry a otevřeného hlásání své víry ostatním lidem dobré vůle.

Doufám, že teď různé tyto výše zmiňované nafoukané psychopaty jsem odradil od dalšího čtení této práce a proto se teď již konečně můžeme společně věnovat tomuto nečekaně a neplánovaně – tentokrát - již vlastně ”sedmému listu Martinovi”, respektive této práci sedmého listu Martinovi pod názvem ”Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?”.

Nejprve ale vysvětlím, proč jsem se rozhodl o tomto vůbec psát. Osobně bych možná o tomto nikdy ani nepsal, nicméně čirá náhoda tomu chtěla, že jsem napsal dva velice obšírné e-maily, respektive, že jsem na Internetu našel studenta Martina (či spíše on našel mně), který – alespoň se mi to tak zdá – skutečně možná upřimně hledá svoji víru v Boha, zabýval se otázkami ohledem toho zda-li Bůh existuje anebo nikoliv, což bylo tématem ”prvního listu Martinovi”, respektive původně velmi obsáhlého e-mailu, který jsem napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , - kterých snad tyto otázky rovněž upřimně zajímají - jako ”první list Martinovi”. Následně pak student Martin se pro mne poněkud překvapivě ozval opět v dalším e-mailu, ve kterém projevil – alespoň opět se mi to tak zdálo – upřimný zájem o poznání toho, jaký je tento Bůh – respektive jaký není - což zas se stalo tématem dalšího velice obsáhlého e-mailu, který jsem rovněž napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) rovněž jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře jako ”druhý list Martinovi” na mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz . Následně po napsání a odeslání tohoto druhého velice rozsáhlého e-mailu studentu Martinovi mně napadla myšlenka, že to, co jsem v obou těchto velice rozsáhlých e-mailech psal pro studenta Martina by s největší pravděpodobností zajímalo určitě i mnohé jiné mladé lidi, čímž se zrodil v mé hlavě nápad, že bych oba tyto rozsáhlé e-maily psané původně pouze pro Martina mohl v nějaké formě – po drobných úpravách - zveřejnit na mých webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz .

Navzdory mým předpokladům, ale moje kontakty se studentem Martinem se neskončili ani odesláním tohoto mého druhého velice rozsáhlého e-mailu – který jsem publikoval jako ”druhý list Martinovi” – protože Martin se opětovně ozval a to též dosti dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil existenci Boha, ba připustil i to, že Bůh dal ”snad první impuls, ale…” vyjádřil určité pochybnosti o tom, zda-li Bůh skutečně vytvořil vesmír jako takový, respektive zda-li třeba vesmír nevznikl sám od sebe od věčnosti na základě nějakého ustavičného vývoje hmoty jak učí takzvaný dialektický materialismus. Na jedné straně mně tento Martinův názor rozesmutněl, na druhé současně ale i potěšil, protože to bylo po prvé co Martin explicitně připustil existenci Boha, ba dokonce připustil i to, že Bůh dal nějaký ”první impuls” ke vzniku hmoty, byť i veškerý další vývoj hmoty a vesmíru fakticky podrobil materialistické vizi o ustavičném evolučním vývoji a zdokonalování bez ohledu na tohoto Boha, který tedy – podle Martina – dal sice prvotní impuls, aby z ničeho vznikla nějaká hmotná substance, ale tím se podle Martinova názoru role Boha definitivně skončila, Bůh od té doby je již úplně ”mimo hru”, Bůh od té doby je již tak nanejvýš pouze nějakým čistě pasivním pozorovatelem, aniž by se sám jakkoliv do dalších vývojových či evolučních procesů nějak vměšoval, ovlivňoval je či vplýval na ně. V reakci na tento Martinův e-mail následoval můj další e-mail, respektive – z hlediska ostatních čtenářů – můj třetí list Martinovi pod názvem ”Stvořil Bůh svět nebo ne?”.

Navzdory všem předpokladům, ale kontakty se studentem Martinem se neskončili ještě ani odesláním tohoto mého e-mailu – který jsem publikoval jako ”třetí list Martinovi” – protože Martin se zas opětovně ozval ještě jednou a to též asi podobně dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil nejen existenci Boha plus tu skutečnost, že Bůh dal nějaký ”prvotní impuls”, ale oproti minulosti navíc fakticky připustil i to, že Bůh je tvůrcem neorganické hmoty a to navíc i s tím, že i další vývoj této neživé hmoty Bůh přímo řídil a ovlivňoval. Současně ale Martin poukázal na kvalitativní rozdíl mezi hmotou organickou a neorganickou, respektive živou a neživou hmotou. A zpochybnil-li Martin tu skutečnost, že by Bůh měl i nad vývojem organické či takzvané živé hmoty tutéž absolutní moc jako měl nad vývojem hmoty neorganické, respektive takzvané neživé hmoty, tak tím spíše to zpochybnil u samotných lidských intelektuálních daností a schopností člověka, které jsou důsledkem milióny let trvající evoluce v intencích Darwinovy evoluční teorie aniž by Bůh jakkoliv sám stvořil, ovlivňoval či zasáhl do vývoje lidské inteligence, lidské ”psyché” anebo sociální inteligence člověka. To je asi tak v maximální stručnosti obsahem tohoto čtvrtého Martinova listu.

A ačkoliv jsem původně již neměl v úmyslu Martinovi psát, věřil jsem, že ten třetí list Martinovi je již poslední, přesto jsem se rozhodl, že mu tedy napíši ještě jednou a vyjádřím se i k těmto dalším novým otázkám, které Martin přímo či nepřímo v tomto svém posledním e-mailu nastolil, respektive ve čtvrtém listu Martinovi jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše jako řídícího centra lidského ”Já”, přičemž částečně jsem v této souvislosti tak jaksi nakousl i otázku její nesmrtelnosti.

Student Martin se však opět ozval dalším relativně dlouhým e-mailem, na který následoval ”čtvrtý list Martinovi”, ve kterém jsem dokazoval existenci duše plus trochu jsem nakousl i otázku její nesmrtelnosti. Načež student Martin mi napsal další dlouhý e-mail, ve kterém tentokrát poukazoval tentokrát zas na jistá tvrzení se kterými se kdesi setkal, že údajně prý ”náboženská víra je nemoderní”, jako kdyby údajně náboženství patřilo pouze jakési vzdálené starověké a středověké minulosti, přičemž důkazem toho je to že ti údajně prý ti největší vědci a učenci naší planety by mněli být údajně vesměs samí ateisté až na několik malých zcela ojedinělých výjimek.

Vzhledem k tomu, že tento názor je absolutně nesprávný, protože pravý opak tohoto tvrzení je pravdou, rozhodl jsem se studentu Martinovi napsat ještě jednou, a také jsem mu i napsal opět velice rozsáhlý e-mail, který je právě zde s drobnými technickými úpravami publikován jako ”pátý list Martinovi”, ve kterém jsem se rozhodl napsat o největších intelektuálních kapacitách lidstva všech dob, které kdy lidstvo mělo; přičemž při rozebírání života této absolutní intelektuální elity lidstva jsem se nezabýval snad nějakým mechanickým memorováním životopisů těchto největších intelektuálů, tak jak jsem si je osobně zapamatoval, ale v této souvislosti zaměřil jsem svou pozornost zejména na ty skutečnosti, jaký měli tito největší intelektuálové naší planety osobní vztah k Bohu a k náboženství, a to nejen nějak čistě teoreticky, či formálně, ale i pokud jde také i o jejich osobní modlitbu plus jejich duchovní, náboženský život vůbec.

Student Martin mi ale opět napsal velice dlouhý e-mail, ve kterém sice fakticky akceptoval skutečnost, že drtivá většina popředních světových vědců a učenců jsou věřící lidé, současně ale vyslovil určité pochybnosti do jaké míry je tato jejich náboženská víra skutečně imanentní součástí jejich přísně racionální vědecké osobnosti popředního světového vědce a učence a do jaké míry je snad pouze nějakým jejich soukromým ”vedlejším úletem”, přičemž tento svůj názor rozvinul na vizi údajné diskrepance v otázce ”Jaký vesmír Bůh vytvořil?”, pokud jde o přísně vědecký pohled exaktních přírodních věd se zdánlivě primitivním a dětinským výkladem, který podává ”o stvoření světa” náboženství. A i když to sice student Martin úplně takhle explicitně neformuloval, pochopil jsem, že pokud jde o narážku na náboženskou interpretaci ”stvoření světa”, že má zřejmě asi na mysli zdánlivý rozpor mezi vědou a formálně doslovným pochopením výkladu prvních tří kapitol první starozákonné knihy Mojžíšova ”Pentetauchu”, knihy Genesis; se kterou pokud jde o úplně celé Písmo Svaté Starého a Nového zákona mají dnes dnešní moderní racionalisticky smýšlející lidé naší doby největší potíže akceptovat vírou Boží zvěst o stvoření světa vzhledem k tomu, že se na první pohled zdánlivě diametrálně rozchází s tím, co nás o těchto skutečnostech učí naše moderní věda.

A opět jsem si byl vědom toho, že jsem před Bohem povinen, studentu Martinovi vysvětlit i tyto nejasnosti. Ostatně vždyť v dnešním racionalistickém světě prohnitého morem ateistického skepticismu se dokonce i mnozí samotní katoličtí věřící velice vehementně domáhají exaktních důkazů a racionálních logických argumentů a považuje se to v podstatě již za cosi úplně normálního a přirozeného, tak proč bych se mněl zlobil na studenta Martina, že i on vznáší tyto požadavky? Respektive ač sice já sám JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám pro sebe, respektive pro svoji vlastní víru absolutně žádné důkazy nepotřebuji, moje osobní víra není závislá od absolutně žádných důkazů, moje osobní víra by byla úplně tak neotřesitelná i kdybych vůbec absolutně nijaké důkazy neměl; nicméně nemohu ignoroval současnou dobu ateistického temna, dobu nevíry, skepse a pochybností; a tedy po zohlednění reality současné naší doby je mi jasné, že bez ohledu na můj osobní názor, respektive bez ohledu na mé osobní potřeby či nepotřeby nějakých exaktních důkazů a argumentů, jsem tyto důkazy a argumenty povinen poskytnout těm, kteří se jich domáhají a tedy v tomto případě i samotnému studentu Martinovi. A to byl též důvod, proč jsem napsal i e-mail věnující se otázce ”Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu Zemi.”, který jsem i pro Vás ostatní slušné čtenáře a čtenářky dobré vůle posléze protavil i do tohoto ”šestého listu Martinovi”.

To už jsem si myslel, že jsem studentovi Martinovi vysvětlil na všechno kolem Boha a tudíž jsem předpokládal, že student Martin se již více neozve. Avšak ještě i tentokrát student Martin se ozval. Ve svém dlouhém e-mailu mi připomenul můj e-mail ve kterém jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše, který pak vyvrcholil v dokazování nesmrtelnosti lidské duše. Zmiňoval tento můj e-mail (poznámka pro ostatní čtenáře: viz. čtvrtý list Martinovi) a tak trochu emocionální formou vyjádřil lítost nad tím, že jsem svou rozpravu či dokazování o nesmrtelnosti lidské duše nemohl dokončit, ale že jsem musel předčasně skončit, protože jsem byl u počítače vystřídán jednou paní knihovnicí ve prospěch jedné školačky. A současně mně poprosil, abych pokračoval ve své rozpravě o nesmrtelnosti lidské duše, čemuž jsem já vyhověl a na toto téma napsal studentu Martinovi dlouhý e-mail, který jsem protavil do “sedmého listu Martinovi”.

Ostatně za zhruba jeden rok existence webových stránek www.henryklahola.nazory.cz jsem od mých skutečných veřejných ale i anonymních přátel a příznivců obdržel již vícero děkovných e-mailů plných uznání (někdy snad až přehnaného a nezaslouženého), právě tak jako i výsměšných a nenávistných e-mailů vyhrožující mi někdy dokonce i smrtí. Ale všiml jsem si také i to, že mezi mnohými mými pisateli jsou také i mladí lidé, přičemž někteří z nich mě velice mile překvapili tím, že jsou věřícími křesťany anebo alespoň lidmi, kteří upřimně hledají svoji cestu k víře a k Bohu, což vyvrcholilo právě v samotném studentovi Martinovi, který mi svým zájmem o Boha udělal skutečně mimořádně velikou radost.

Ovšemže jsem si plně vědom toho, že mnozí lidé jsou zuřivými nepřáteli Ježíše Krista, katolické církve, křesťanství ba dokonce i samotné víry v Boha jako takové. Avšak přesto, že jsem si vědom toho, že zveřejnění obou těchto dvou obšírných e-mailů, které jsem napsal a poslal studentu Martinovi, nepochybně u určité části těchto ateistů opět zřejmě asi vyvolalo nový výbuch jejich ještě větší fanatické nenávisti vůči náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz a JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi osobně, plus dotyčný předešlý ”třetí list Martinovi”, a po nich další listy propagující náboženskou víru pokaždé opět ještě více a více přilili ”oleje do ohně jejich slepé ateistické nenávisti”, přičemž jak z obsahu Internetu bylo vidět dokonce již i před samotným zveřejněním vůbec i jen prvních dvou obšírných e-mailů poslaných studentu Martinovi, jen ztěží bychom na Internetu našli jiné české nebo slovenské náboženské webové stránky vůči kterým je šířena rozsáhlejší nenávistná a dezinformační kampaň než proti webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz , která protagonisty této nenávistné a dezinformační kampaně již dokonce i před zveřejněním obou rozsáhlých e-mailů Martinovi musela stát na milióny korun z veřejných rozpočtů.

Je až s podivem, že jeden relativně bezvýznamný nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola – věřící křesťan a jeho webové stránky www.henryklahola.nazory.cz , kterých obsahem není nějaká politika (poznámka: jakékoliv politice či politizování se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola naopak vždy důsledně vyhýbá!!), ale obsahem náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz je pouze čistě apolitická propagace náboženské víry, že mohou překvapivě vyvolat v ateistické České republice až takovou rozsáhlou vlnu fanatické nenávisti, že na šíření dezinformační kampaně proti náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz neváhají vyhodit nestydatě vysoké sumy peněz, které mnohonásobně přesahují veškerý obnos finančních prostředků, které nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám vydělal za celý svůj život; což bez ohledu na farizejské kecy pokryteckých českých politiků o údajné náboženské svobodě v České republice jen ukazuje na skutečnou míru této jimi proklamované ”svobody náboženství” v České republice.

Česká republika porušuje svobodu náboženství přinejmenším již tím, že v rozporu se svými zákony v praxi zpravidla nestíhá buď vůbec anebo pouze velice laxně či s velikými průtahy přistupuje ke trestnímu stíhání takové trestné činnosti jako je například trestní čin Hanobení náboženského vyznání podle ustanovení § 198 trestního zákona č.140/1961 Sb. v platném znění (dále jen: “trestní zákon”); trestní čin Pomluvy (pokud jsou obětí této trestné činnosti věřící lidé jako jednotlivci) podle ustanovení § 206 trestního zákona; trestní čin Poškozování cizích práv (pokud jde o šíření úmyslných dezinformací namířených proti věřícím lidem jako jednotlivcům či konkrétním náboženským institucím) podle ustanovení § 209 odst. 1 písm.a/ trestního zákona. Z těchto důvodů obrátil jsem se již písemně se svými stížnostmi na kompetentní orgány Evropské unie, Rady Evropy, Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Amnesty International a další vládní i nevládní organizace zaměřené na obranu lidských práv, aby se situací v oblasti lidských práv v České republice pokud jde o svobodu náboženství zabývaly. Současně vyzývám i všechny kompetentní představitele všech církví a náboženských společností působící v České republice, aby se i oni zamysleli nad problémy svobody náboženství v České republice a k otázce respektování či nerespektování svobody náboženství v České republice zaujali veřejně nějaké stanovisko.

A ovšemže tak jako již mnohokrát v minulosti, tak i tentokrát tuto práci bude číst i mnoho jiných lidí, než kterým je svým věcným obsahem určena, nepochybně ji bude číst i kopa kdejakých dvacetiletých a mladších psychopatických sopláků, kterým je víra zcela lhostejná, eschatologické otázky je absolutně nezajímají. A spíše než věcný obsah, tak i v této práci budou hledat pouze překlepy či gramatické a stylistické chyby, aby mi pak opět mohli psát své nenávistné e-maily plné fanatické zloby a nenávisti. Ba dokonce navzdory tomu, anebo spíše právě pro to, že obsah této práce se týká problematiky čistě náboženské, nepochybuji ani nejméně o tom, že mnohé nenávistné e-maily dostanu tentokrát dokonce i od některých samotných takových lidí, kteří se budou prezentovat jako údajní ”věřící”.

Přesto však na druhé straně nepochybuji ani o tom, že – tak jako i v minulosti, tak i tentokrát - bude i taková skupina věřících lidí plus lidí hledajících Boha, kteří si tuto práci se zájmem celou přečtou bez toho, aniž by vůči mně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi kvůli obsahu této práce pociťovali nějakou zášť a nenávist. Ba někteří lidé možná dokonce budou i rádi, že jsem jim zprostředkoval objektivní pohled na tyto otázky o kterých dominantní názorotvorná masmédia nijak moc nemluví (pokud se o tom alespoň vůbec někdy zmíní, protože i o tom dosti pochybuji!)!

Ba dokonce často i takzvaný dnešní náboženský tisk, ve kterém se v současné době silně projevují různé sekularizační tendence mi někdy spíše přijde jako tiskoviny programového rouhání se Bohu než jako skutečný náboženský tisk jako takový. Ba dokonce za tento můj názor na určitou část současného náboženského tisku v České republice mně jednou kritizoval jeden anonym pokládající se zřejmě asi za ”věřícího”, protože se zaštiťuje našimi významnými českými středověkými světci jako svatým Václavem, svatým Vojtěchem a svatým Janem Nepomuckým; ačkoliv já osobně se domnívám, že ten dnešní, sekularizační pseudonáboženský tisk, který pokládám nejen já, ale - čistě hypoteticky vzato kdyby mohli okamžitě vstát z mrtvých – pokládali by ho za tiskoviny programového rouhání se Bohu i samotný svatý Václav, svatý Vojtěch a svatý Jan Nepomucký, kdybych jim tento moderní český ”náboženský tisk” dal k četbě a byli by z jeho obsahu ještě více šokováni než jejich o několik staletí mladší bratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, který je tudíž jako člověk žijící na přelomu druhého a třetího tisíciletí snad již na ledacos zvyklý.

Teď zde vkládám důležitou poznámku pro ostatní čtenáře – chcete-li skutečně porozumět obsahu tohoto ”sedmého listu Martinovi” musíte si nejprve přečíst ”první list Martinovi”; po přečtení si ”prvního listu Martinovi” je třeba si přečíst ”druhý list Martinovi”; po přečtení ”druhého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”třetí list Martinovi”, po přečtení ”třetího listu Martinovi” je třeba si přečíst ”čtvrtý list Martinovi”, po přečtení ”čtvrtého listu Martinovi”, je třeba si přečíst “pátý list Martinovi”, poté si přečtěte ”šestý list Martinovi” a teprve až poté čtěte tento ”sedmý list Martinovi”. Ten, koho totiž nezajímá pouze hledání překlepů, gramatických chyb či stylistických chyb, ale ho skutečně zajímá také i věcný obsah tohoto ”sedmého listu Martinovi”, by si ve svém vlastním zájmu, respektive v zájmu posloupnosti výkladu v jeho logicky vzájemně navazující vědecké kontinuitě měl přečíst dříve než bude číst tento ”sedmý list Martinovi” právě všech šest předešlých listů Martinovi, a to v chronologickém pořadí tak, jak po sobě následovaly! Říkám Vám totiž všem zcela otevřeně, že četba tohoto ”sedmého listu Martinovi” bez toho, aniž bych si nejprve přečetl či přečetla v chronologickém pořadí i předešlých šest listů Martinovi je pouze Vaší úplně zbytečnou ztrátou času, který by jste rozhodně mohl či mohla využít raději na něco užitečnějšího! Při nedodržení tohoto mého doporučení totiž obsah tohoto ”sedmého listu Martinovi” pro Vás v tomto případě totiž zůstane zcela nesrozumitelný a nesmyslný. A to je tak na úvod asi všechno.

Milý Martine, Vaším zájmen jsem byl velice mile překvapen, stále se z něho těším a modlím se za Vás. Odesláním mého předešlého emailu – jsem se domníval Martine, že veškerá naše vzájemná komunikace tím se již skutečně jednou provždy definitivně asi teď skončila, nicméně Váš zase opětovně projevený zájem o tyto otázky mě i tentokrát nutí jak pokaždé opět, tak i tentokrát znovu všechno ostatní dočasně ”hodit za hlavu” a věnovat se Vám, respektive přesněji řečeno vlastně ne ani tak Vám Martine, jako spíše tomuto dnešnímu tématu, či pokračování tématu které bylo již jednou přerušeno.

Na úplný úvod Martine bych chtěl na margo Vašeho emailu říci tolik, že já rozhodně nechci nijak křivdit té paní knihovnici, která mě tenkrát od počítače vyhodila, protože snad úplně všechny paní knihovnice soudí, že když někdo už u počítače sedí a píše příliš dlouho tak prý určitě píše pouze “samé hlouposti”, a proto tohle byl asi její důvod, proč mně nechala u počítače vystřídat. Ovšemže Martine, že ta pani knihovnice ani jen netušila o čem píši. Kdoví jak by reagovala Martine, kdyby to věděla. Ale v podstatě je to jedno Martine, ba.možná, že kdyby se dozvěděla, že provozuji na Internetu vlastní náboženské webové stránky, že tak by se ještě více rozčilila. A pokud by i neudělala vůbec nic Martine, tak dříve nebo později by mě stejně nechala vystřídat některá z jiných knihovnic. Vždyť jak by to pociťoval čtenář nebo čtenářka Martine, který či která třeba přišel či přišla později než já, ale odejít od počítače by musel či musela nedobrovolně dříve než já, zatímco mne by tam u počítače nechali sedět a pracovat dále… Nedíval by se – Martine - takový čtenář či nedívala by se taková čtenářka pak na mne se závistí? Nepociťoval by to – Martine - takový čtenář nebo čtenářka za křivdu? A ta malá holčička co mně u počítače vystřídala Martine – copak já vím co ona psala? Co když psala – Martine - něco skutečně životně důležitého? Co když – Martine - tam šlo o život? Ba dokonce – co když tam šlo ještě o víc než život Martine, co když tam šlo přímo o lidskou nesmrtelnou duši? Copak já – Martine - vůbec tuším co ta školačka psala? A i kdyby skutečně nepsala nic důležitého Martine, copak je to její vina, že jí knihovnice určila k tomu, aby vystřídala právě mně?

Dále rád bych připomněl Martine, že veliký starořecký předsokratovský filosof Hérakleitos z Efesu, který žil v letech 540 – 480 před Kristem velice výstižně postřehl, že “nelze vstoupit dvakrát do téže řeky”. Já tedy slibuji Vám sice Martine, že budu psát o “nesmrtelnosti lidské duše”, nicméně podotýkám, že já nejsem rozhodně žádný magnetofon, který lze zmáčknutím páčky zastavit a pak někdy opětovným zmačknutím páčky zase spustit s tím, že bude dál “hrát”, respektive pokračovat přesně od toho místa, kde byl zastaven. Já jsem totiž pouze obyčejný člověk Martine, a když jsem probíral toto téma, tak chod mých myšlenek se spontánně a v podstatě více méně nahodile ubíral určitými směry, byť i sice se ubíral v kontextu linie daného tématu, nicméně mým předčasným “useknutím” se i tehdejší konstelace mých myšlenek ovšemže po opuštění počítače záhy rozplynula jako ranní opar nad vodami. Nicméně naváži na toto téma “nesmrtelnosti lidské duše” určitým volným způsobem Martine, i když Vám v žádném případě neslibuji, že skutečně “vpluji do původního koryta” mých tehdejších myšlenek a úvah, ba dokonce vzhledem k tomu, že na toto téma bych mohl napsat třeba i několik sto stránek, pokládám to za dosti málo pravděpodobné. Tudíž Martine, tento můj e-mail v žádném případě ani nepokládejte za jakési kontinuální pokračování dotyčného e-mailu, ve kterém jsem již toto téma trochu nakousl. Diskontinuita dotyčného e-mailu s tímto e-mailem je zcela evidentní Martine a nemá smysl si to nějak zakrývat. V tomto e-mailu teď bych problematiku “nesmrtelnosti lidské duše” tedy pojal asi z toho výchozího aspektu Martine, že bych nejprve upozornil na tu důležitou skutečnost, že samotná existence posmrtného života je eschatologickou otázkou, která je pojmově zcela absurdní pro ateisty. A z čistě psychologického hlediska se nelze tomu ani nijak divit Martine, že člověk, který neuznává existenci Boha a lidské duše pak viděno z jeho úhlu pohledu nutně musí pokládat problematiku “nesmrtelnosti lidské duše” za něco totálně absurdního a nesmyslného. V e-mailu o lidské duši jsem ji definoval jako nehmotnou, fyzicky jednoduchou podstatu, a tím jsem současně i poukázal na tu skutečnost Martine, že nemůže přestat existovat, protože se nemůže rozpadnout jako hmotné tělo na částky ze kterých je tělo složeno, neboť lidská duše je jednoduchá. Již toto samotné stačí na to Martine, abychom mohli mluvit o nesmrtelnosti lidské duše a tedy i o existenci nějakého posmrtného života!

Zdá se mi ale Martine, že kdybych tento první důkaz nesmrtelnosti lidské duše více rozebíral, že bych se mohl eventuálně začít nějak opakovat a to já rozhodně nechci. Tím méně proto Martine, že netuším, jak dlouho mě u počítače nechají sedět knihovnice nyní. A tudíž tento první důkaz nesmrtelnosti lidské duše zanechám a budu dále již dále raději ihned psát o druhém důkazu nesmrtelnosti lidské duše Martine, tj. o důkazu, o kterém jsem se zatím ještě vůbec nezmiňoval ani v dotyčném e-mailu ve kterém jsem již problematiku nesmrtelnosti lidské duše trochu nakousl. Reaguji tím současně Martine i na Vaše přímo či nepřímo položené otázky ve Vašem posledním emailu kde jste se – pokud jsem Vám správně porozuměl – fakticky zřejmě asi chtěl zeptat zejména na to jak bude probíhat posmrtný život naší duše, byť i jste to doslova takhle neformuloval. A ovšemže i na další Vaše otázky Martine týkající se v této souvislosti eschatologických dimenzí lidských tužeb, fenoménu dobra, vědomí, lásky atd. se v daném kontextu pokusím odpovědět také. Aby snad nedošlo k žádnému nedorozumění Martine, hned na úvod pro jistotu podotýkám, aby jste tuto práci dále četl pouze v tom případě, že uznáváte existenci Boha jako nekonečně inteligentní bytosti, nekonečného dobra, pravdy a lásky. Pokud totiž tohle Martine neuznáváte – pak nemá vůbec žádný smysl, aby jste tohle vůbec četl; pak četba tohoto mého e-mailu bude pro Vás pouze úplně zbytečnou ztrátou času, který by jste rozhodně mohl využít na něco užitečnějšího. Pro toho, kdo totiž nevěří v existenci Boha jako nekonečně inteligentní bytosti, nekonečného dobra, pravdy a lásky bude totiž tento můj e-mail Martine, respektive jeho obsah úplně nepochopitelný, nesmyslný a absurdní. Z rozličných činností, kterých je schopen člověk Martine, všimněme si lidskou činnost rozumu a činnost vůle, respektive lidské poznávání a chtění. Nejprve ale budu mluvit o činnosti rozumové Martine, respektive o poznávání pravdy. Rozumem nazývám tu duševní činnost Martine, kterou poznáváme pravdu o věcích anebo jevech. Je to rozum Martine, který permanentně klade otázky – Co je to? Na co je to? Proč je to? Odkud je to? atd. A dokud náš rozum nedostane na dané otázky pravdivou odpověď Martine, tak je nespokojný a hledá dále.

Tato poznávací schopnost se začíná zřetelně projevovat u malých dětí Martine, když začnou svým rodičům, vychovatelům, učitelům, katechetům atd. klást ty časté, až “na nervy” jdoucí zvědavé dětské otázky typu – Proč…? Nač…? Zač…? Jak…? atd. A jen pravdivá odpověď Martine umí uspokojit lidský rozum, který upřimně hledá pravdu. Ovšemže Martine, že tým činnost lidského rozumového hledání nekončí, ale hledá dále, protože stále nové a nové otázky se vynořují v mysli pravdu hledajícího člověka a člověk stále více a více touží po poznání dokonalejší pravdy, pravdy plnější a všeobecnější. Toto poznávání Martine, respektive tento prakticky celoživotní intelektuální hlad po stále hlubším poznání skutečnosti je vlastně jedna z hlavních intelektuálních hybných sil celé lidské společnosti, je nositelem i vědecko – technického pokroku lidstva a posouvá celé lidstvo vpřed. Tato, někdy téměř až šílená touha člověka po poznání pravdy žene lidi nezřídka až k velikým obětem Martine, u skutečně upřimného křesťana k přirozenému asketickému odříkání a současně i zapomínání na mnohé “příjemné věci”, které nám může poskytnout hmota tohoto světa. Chápu Martine, že zřejmě těmto mým slovům zatím jaksi moc nerozumíte, nicméně pokud se třeba možná někdy plně obrátíte, stanete se křesťanem, a to křesťanem skutečným a ne pouze jakýmsi matrikovým, pro které je křesťanství pouze jakýmsi prázdným politickým heslem či reklamní značkou, pak pevně věřím, že Bůh i Vám dá sílu i tyto vyšší hodnoty plně pochopit. Ovšemže tato slova si Martine rozhodně nevykládejte tak, že bych Vás snad já či kdokoliv jiný ať již dnes či kdykoliv v budoucnu chtěl nějak nutit k následování mého asketického způsobu života či vůbec k jakékoliv askezi a odříkání.

Nic takového Martine, askeze a odříkání je formou nejdokonalejší lásky člověka k Bohu jaká je u člověka myslitelná, a imanentní vlastností lásky je jednání z vlastního vnitřního přesvědčení dotyčného jednajícího člověka a tudíž nelze nikomu jinému nijak vnutit či naoktrojovat, ba dokonce často se i já zdráhám byť i jen poskytovat rady jiným lidem v této oblasti, protože vztah lásky mezi člověkem a Bohem je vztahem tak ryze individuálním, že nelze doporučovat ani jen mechanické kopírování asketického života jiných lidí. A tedy pokud se třeba někdy stanete křesťanem Martine, rozhodně Vám to nebudu mít vůbec nijak za zlé, pokud třeba vůbec nikdy nebudete provozovat absolutně vůbec nijaké skutky asketického odříkání, protože náš Bůh jako i Církev a v neposledním řadě i moje maličkost si totiž plně ctíme svobodu a individuální touhy a zájmy všech věřících! A tak tedy chtěl jsem říci to Martine, že kdykoliv náš rozum dostane pravdivou odpověď na otázku, kterou jsme kladli, tak vždy přirozeně cítíme jakési vnitřní uspokojení, respektive radost z poznané pravdy. A ovšemže Martine, že čím dokonalejší a hlubší je pravda, kterou jsme pochopili, tím i naše radost z poznané pravdy je větší. Vždyť vzpomeňte si jen Martine na ty drobné radosti, když se Vám třeba v škole anebo doma podařilo pochopit nějakou úlohu anebo vyřešit například nějaký mimořádně složitý matematický příklad.

Vzpomeňte si Martine na radost z poznávání krás přírody, popřípadě vzpomeňte si na radost z toho, když jsou k Vám třeba někdy někteří lidé upřimní, tj.když mluví pravdu. Skutečně, pravda člověka vždy blaží – alespoň tedy dobrého člověka! Vzpomeňte si Martine na můj předminulý e-mail, respektive vybavte si v mysli tu povznášející zanícenost a námahy se kterými mnozí velicí vědci, vynálezcové a jiní skvělí intelektuálové hledali v minulosti, ale i dnes hledají pravdivé odpovědi na rozličné vědecké problémy, jako i na jejich štěstí a radost, kterou přežívali, když se jim podařilo vyřešit tyto problémy anebo objevit nějakou zákonitost. A člověk je již prostě jednou takový Martine, že když sezná jednu pravdu, tak již se mu v mysli rojí další otázky a touží po poznání plnější a dokonalejší pravdy. Doslova se dá říci Martine, že člověk stále hledá pravdu, touží po poznání pravdy a téměř až vzdychá za pravdou! Možná, že to budete pokládat i za dosti smělé, když se zeptám na to, kdy vlastně Váš lidský rozum Martine, ale třeba i můj vlastní lidský rozum přestane toužit po pravdě? Anebo i jinak řečeno, kdy by byl Váš lidský rozum Martine, ale třeba i můj vlastní lidský rozum s poznáním pravdy natolik saturován, že by již nežádal více, respektive, že by ze svým dosavadním poznáním pravdy byl již absolutně šťastný a spokojený? Doufám, že Vy jako člověk upřimně hledající pravdu budete se mnou jen souhlasit, když řeknu, že k této saturaci mojí ale vlastně i Vaší touhy Martine po poznávání pravdy by došlo pouze tehdy, pokud by došlo k absolutnímu dokonalému poznání veškeré pravdy i veškerého poznání v těch nejabsolutnějších možných dimenzích, která by již osvětlila absolutně všechno!

Teprve tohle absolutně dokonalé totálně absolutní poznání úplně “všeho” Martine by nás učinilo dokonale šťastnými a spokojenými. Kdo však ale kromě samotného Boha Martine je absolutně šťastný a spokojený, že zná absolutně všechno? Ovšemže je to několik prázdných makovic co publikují na takové odpadové stoce bulvárních lží a osočování jako je Wikipedia, Necyklopedia, Okoun, Chytrak.cz, Technet, Bloguje.cz atd. a čím více se jedná o menšího sopláka s prázdnější makovicí tím více si o sobě myslí jaký je génius a všeználek, který umí absolutně všechno, kde tato jeho psychopatická iluze a vlastní “velikosti” je umocňována tím, že studuje nějakou střední či vysokou školu ačkoliv ve skutečnosti tyto cucácké nuly co kydají bláto své slepé nenávisti na tom nejnižším hovny páchnoucím bulváru typu Wikipedie, Necyklopedie, Okounovi, Chytraku.cz, Technetu, Bloguje.cz atd. ve skutečnosti po své intelektuální stránce nesahají ani jen těm negramotným ukrajinským uklízečkám co uklízejí budovu pražské právnické fakulty ani jen po členky, a tudíž divím se děkanům, ředitelům a učitelům, že tyto své mentální ubožáky – kteří jim dělají jen ostudu - nevyhodí pryč. Tito sopláci jsou však ale pouze psychiatrické kuriozity, ve skutečnosti ale já osobně a jsem si jist tím, že ani Vy Martine, neznáte žádného člověka, který by se domníval, že umí a zná absolutně všechno – pokud má ovšemže alespoň všech pět pohromadě! A tak tedy ač sice pouze poznání absolutně “všeho” by mně osobně, ale i Vás Martine učinilo dokonale šťastným a spokojeným, faktem zůstává, že poznání takovéto absolutní pravdy objektivně zcela evidentně přesahuje veškeré hranice konečnosti, která je dimenzována naší relativně zanedbatelnou krátkostí našeho pozemského života. A tedy z tohoto hlediska tato moje, ale i Vaše touha Martine v průběhu mého ani Vašeho pozemského života celkem určitě nikdy nebude plně saturována, protože i kdybychom se v učení a samostudiu třeba i “rozkrájeli” – nikdy nebudeme znát absolutně “všechno”!

Kromě toho ještě navíc my všichni Martine velice dobře víme a trpce se o tom přesvědčujeme, že poznání jen hmotných věcí, přírody, nemůže dokonale uspokojit lidský rozum. A v této souvislosti pokud jde o eschatologickou dimenzi si tudíž musíme klást to otázku Martine, zda-li existuje takováto absolutní, dokonalá pravda! Druhá činnost Martine, kterou si u člověka musíme všimnout je činnost naší vůle, respektive naše chtění. Ovšemže Martine, že to co my lidé chceme je velice individuální!

Například já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola osobně chci plnit Boží vůli a co nejvíce se přiblížit ve svém životě ke křesťanským ctnostem a dokonalostem sv.Kazimíra, sv.Ignáce z Loyoly a sv.Františka z Assisi k čemuž směřuji i veškeré moje osobní jak sebevzdělávání tak i asketické odříkání pokud možno všech “hmotných dober” tohoto světa; Vy Martine zas pravděpodobně chcete úspěšně vystudovat a stát se odborníkem; malé děti chtějí třeba bonbóny; pubescentní mládenci chtějí třena vlastní moped; pubescentní holky chtějí třeba hezké šaty; nezaměstnaní lidé touží mít alespoň vůbec nějakou placenou práci, nezaměstnaní intelektuálové kromě toho navíc třeba ještě často touží i po revoluci a sociálním osvobození lidu; poustevníci touží po osobním zdokonalování se v křesťanských ctnostech; panicové touží po zachování panenství svého těla a duše pro Boží království; středoškoláci touží po maturitě se samými jedničkami; vysokoškolští studenti touží po akademických titulech; vysokoškolští učitelé touží po akademických hodnostech; političtí vězni touží po svobodě a svržení nenáviděného režimu; vojenští otroci touží po civilu; křesťanští manželé touží mít děti; slepí, hluší, ochrnutí a jiní nemocní lidé touží po navrácení svého ztraceného zdraví; kapitalistické vlády zpravidla touží sloužit boháčům a skrze názorotvorná masmédia přímo nebo nepřímo ovládat myšlení svých poddaných pokryteckými a licoměrnými kecy o údajné “demokracii”; zkorumpovaní novináři touží sloužit svému prohnitému ateistickému a asociálnímu režimu; zahraniční mafie chtějí přivést do České republiky co nejvíce cizinců za účelem jejich “práce” v České republice, boháči mají zájem zrychlovat tempo svého dalšího bohatnutí; lokální zločinecké bojůvky a místní mafie mají zájem na posilování takzvané komunální samosprávy, oslabení centrální moci a o co nejslabší kontrolu státu nad zadáváním veřejných zakázek, mafie ve zdravotnictví mají zájem o co nejliberálnější takzvaný transplantační zákon, který by maximálně rozšířil jejich špinavé kšefty s odcizenými cizími lidskými orgány od zemřelých, kteří k tomu nedali svůj souhlas ba často byli přímo i zavražděni kvůli získání jejich orgánů s tím, že pokud to nepřesáhne určitou míru, tak stát to vždy ututlá; podobně i gang soudce Berky chtěl co nejvíce zmanipulovaných konkursů a kým nesáhli na vlivnou banku, tak stát veškerou jejich trestní činnost toleroval, stovky trestních oznámení od představenstev takto tunelovaných akciových společností a jejich advokátů co bylo doručeno různým orgánům Policie České republiky, státních zastupitelství, Ministerstvu spravedlnosti, Ministerstvu vnitra, jako i četným jiným státním orgánům, házeli automaticky “do koše” jako údajně bezdůvodná, veškerá masmédia o tom všem ovšemže důsledně mlčela jako za bolševické totality, členové představenstev tunelovaných akciových společností se zcela marně, neúspěšně chtěli dostat do masmédií, aby o těchto zločinech informovali veřejnost, a až poté co Berkovci sáhli i na Kreditní banku a.s. čímž přecenili velikost svého politicko – ekonomického vlivu v tomto prohnitém buržoasním státě a stoupli tak na “kuří oko” silnějším mafiánským skupinám v České republice (pokud by totiž zmanipulovanými konkursy nadále tunelovali pouze menší a bezvýznamné akciové společnosti tak jako doposud, tak vládnoucí režim v České republice by tuto jejich trestnou činnost ovšemže i nadále toleroval a kryl!!), a tak vládnoucí režim České republiky až teď přehodnotil svůj vztah k Berkovcům, najednou přestal krýt jejich trestní činnost a hodil je přes palubu, a tím zas jako vedlejší produkt se nasytila i naše “demokratická” masmédia hladová po skandálu, která teprve až teď získala tichý souhlas režimu k tomu, aby směla konečně až teď předhodit v plen osoby gangu soudce Berky davu… atd.

Shrnuto a podtrženo Martine, téměř každý chce něco jiného! Teď však je ale jedna velice zajímavá otázka, respektive třeba se zamyslet nad tím Martine, čím se liší ty věci, které my lidé chceme od těch, kterým se vyhýbáme, respektive které nechceme. Je to snad krása a příjemnost Martine? Většinou sice zřejmě ano Martine, avšak vždy tomu přece jen není! Někdy dokonce chceme my lidé i takové věci Martine, které nejsou ani krásné a ani příjemné! Například asketické odříkání poustevníků určitě není z pohledu jakéhosi hédonistického poživačného náhledu slasti, rozkoše či příjemnosti na svět rozhodně ničím příjemným a přesto je milióny lidí Martine, kteří touží v přísném asketickém odříkání sloužit našemu Pánu Ježíši Kristu! Anebo třeba podívejme se na ty manžele Martine, kteří upřimně touží mít děti. Byl jste již třeba někdy Martine donucen pečovat o malé dítě či malé děti? Pokud ano Martine, pak velice dobře víte, že malé věčně dovádějící a zlobivé dítě rozhodně není ani “krásné” a již vůbec ne nic příjemného, nicméně přesto ho jeho rodiče chtějí mít, respektive bezdětní manželé často touží právě po dětech! Anebo vezměte si lidi, kteří z lásky ke pravdě jsou ochotni podstoupit i osobní martýrium člověka, který se kvůli otevřenému hlásání pravdy stane obětí nenávisti a posměšků ze strany kdejakých psychopatů, ba někde dokonce i různého pronásledování a perzekuce ze strany vládnoucího režimu, a to včetně vězení, ba někdy i smrti. Co tedy mají společné věci, které chceme Martine, respektive které přitahují naši vůli? Tímto magnetem Martine, který přitahuje naši vůli k věcem, které chceme, je to, že je náš rozum poznává a hodnotí jako dobré.

Dobrota věcí přitahuje naši vůli Martine, respektive je to dobro, které vždy chceme. Jestliže však ale svým rozumem poznávám Martine, že věc není dobrá, tak se jí zříkám, nechci ji, ba dokonce přímo odmítám ji, a to i tehdy, i když z čistě formální stránky je tato věc třeba i jinak “krásná” a “příjemná”! Naše vůle je tedy mohutností lidské duše Martine, kterou toužíme po dobře, které jsme svým rozumem poznali a vyhodnotili jako dobro. Mohl bych to vyjádřit i tak Martine, že “dobro milujeme”. Láska jako filosofická kategorie Martine se dá totiž definovat v té nejvšeobecnější rovině jako “pohyb vůle za dobrem”! Ostatně víme ze své zkušenosti Martine, že věci, které náš rozum vyhodnotil jako dobré nás přitahují, zatímco naopak věci, které náš rozum vyhodnotil jako zlé, špatné, nás naopak odpuzují. Ale i zde platí Martine, že tato touha vůle po dobru se fakticky taky nedá nějak mechanicky ohraničit. Všimněme si sebe i druhé lidi Martine – jací jsme! Dosáhne-li člověk jedno dobro Martine, již touží za dalším.

Při mém zabývání se všeobecně filosofickými otázkami Martine jsem si sám sebe položil i tu otázku po čem asi tak touží průměrný student. Já osobně Martine, jsem osobně sice taky byl studentem, nicméně je zde množství nejrozličnějších důvodů, pro kterých jsem rozhodně byl vším jiným než “průměrným studentem” a tudíž zodpovězení této otázky pro mne rozhodně není jen tak jednoduché. Přesto však ale Martine, jsem uměle ve své představě vymodeloval asi takovýto typ “průměrného studenta” – který ovšemže můžete libovolně poopravit, pokud se domníváte třeba, že tento můj model třeba neodpovídá zcela realitě: Průměrný student chce nejprve nějak odmaturovat Martine, poté se dostat na vysokou, poté vysokou úspěšně ukončit a získat titul magisterského stupně, poté se oženit, poté mít vlastní byt či dům, poté mít automobil, poté jedno či dvě děti… atd.

Ale i kdyby jste třeba Martine i dospěl k tomu, že tento můj model “průměrného studenta” není dejme tomu zcela realistický, respektive že je to třeba i trochu jinak než jsem právě vylíčil, přesto však ale nepochybuji ani nejméně o tom, že budete se mnou souhlasit v tom, že ať již tento “průměrný student” anebo vůbec i jakýkoliv jiný člověk dosáhne splnění jakéhokoliv svého životního cíle, že nikdy v životě člověka nenastane takový stav, že by řekl: “Už netoužím absolutně po ničem”!

Ne Martine, naše touha po dosažení dobra v nás stále roste, my lidé chceme stále větší a dokonalejší dobro, a to jako jednotlivci, tak i jako zájmové skupiny a někdy třeba i jako lidstvo, respektive ten nejširší možný celek. A tato touha za stále dalším dobrem Martine je druhou hybnou sílou vývoje lidské společnosti. A snad nebudu příliš opovážlivý Martine, když znovu položím klíčovou otázku, ve které se zeptám na to, kdy by již naše lidská vůle netoužila za žádným jiným dobrem! Odpověď je jednoznačná Martine – je to až tehdy, až dosáhneme dobro to absolutně největší, které v sobě subsumuje absolutně všechna ostatní dobra, respektive až dosáhneme dobro absolutní a nekonečné, protože jen dokonalé dobro může dokonale nasytit hlad naší vůle po dobru. Nepochybuji Martine o tom, že jste si všechny mé e-maily skutečně pozorně přečetl, neboť jinak nepozorný čtenář by se mohl třeba v důsledku své nepozornosti třeba i hloupě zeptat na to, zda-li existuje takovéto absolutní dobro! Řekl jsem Martine, že láska je pohyb, respektive tah naší vůle za dobrem, které jsme jako dobro poznali rozumem, respektive, že vůlí “milujeme”. Jestliže dosáhneme dobro, za kterým jsme toužili Martine, respektive jestliže naše vůle spočine v dobru – pak tehdy jsme šťastní!

Štěstí jako filosofická kategorie Martine se dá totiž definovat v té nejvšeobecnější rovině jako “spočinutí naší vůle v dobru”! Anebo štěstí jako filosofická kategorie se dá definovat i tak Martine, že “je to láska, která se uskutečnila”. Vůlí tedy toužíme po štěstí Martine, přičemž se domnívám, že žádný člověk na světě nemůže popřít to, že chce být šťastný – byť i uznávám, že pod pojmem štěstí si každý člověk může v konkrétní rovině představovat něco úplně jiného! Přesto však ale my všichni lidé určitým svým způsobem toužíme po dokonalém dobru Martine, a pokud bychom ho dosáhli, byli bychom dokonale šťastní. A je to jen dokonalá láska Martine, která nás může učinit dokonale šťastnými. A tuto dokonalou lásku Martine najdeme pouze v dokonalé bytosti – v Bohu.

Jestliže tedy naše vůle spočine v dokonalém dobru, po kterém toužila Martine, teprve pak budeme my lidé dokonale šťastní a již nebudeme toužit za ničím dalším. No nebylo by toto štěstí úplné Martine, kdybych ještě neuvedl další velice důležitou “conditio sine qua non” (tj. nevyhnutnou podmínku) dokonalého štěstí: Nestačí pouze mít dokonalé dobro Martine, ale třeba ho mít věčně, protože již samotná myšlenka, samotná představa, že bychom jednou snad mohli dobro ztratit, které jsme dosáhly by kalila dokonalé štěstí. Kdyby čistě hypoteticky třeba se i nějakému člověku podařilo totálně ovládnout celou naši zeměkouli se vším všudy Martine, tak i tento člověk by si musel být vědom přinejmenším toho, že tento stav není trvalý, ale že se skončí pokud i ne dříve, tak nejpozději s jeho smrtí! Nemluvě již o tom, že jeho dokonalé štěstí by kalila i ta skutečnost Martine, že jako běžný smrtelník by se ve svém pozemském životě nevyhnul běžným nemocím, bolestem, smrtí blízkých osob, psychických traumat spojených se strachem o ztrátu této své moci atd. Mohu to vyjádřit i tak Martine, že na to, abychom byli my lidé dokonale šťastní, musíme uvědoměle vlastnit absolutní dobro navěky. Anebo ještě jinak řečeno Martine – jen nekonečná láska, a to láska co do času i co do intenzity nás lidi může učinit dokonale šťastnými. Otázka však zůstává Martine, zda-li je možné, abychom my lidé byli dokonale šťastní! Vidíte tedy Martine, že v každém člověku existují dvě neohraničitelné, transcendentní touhy – touhy přesahující hranice lidské “konečnosti”. Tou první transcendentní lidskou touhou je touha lidského rozumu po poznání dokonalé, absolutní pravdy Martine, a tou druhou transcendentní lidskou touhou je touha lidské vůle po absolutním dobru. A od naplnění těchto lidských tužeb závisí to Martine, zda-li člověk bude nekonečně šťasten anebo nikoliv.

Vždyť poznání absolutní pravdy činí člověka dokonale šťastným Martine, právě tak jako trvalé spočinutí lidské vůle v absolutním dobru činí též člověka nekonečně šťastným. V dalším tedy jde o to Martine, abychom se především vážně zamysleli nad tím, zda-li za prvé - existuje anebo neexistuje absolutní pravda a nekonečné dobro?; za druhé – pokud skutečně existují, tak zas vážně se zamyslet nad tím, zda-li je může člověk dosáhnout?; a za třetí – pokud je člověk dosáhnout může, tak tentokrát se zas vážně zamyslet nad tím, kdy je člověk dosáhne? K té mojí první otázce “Zda-li existuje absolutní pravda a nekonečné dobro” bych chtěl připomenut tu skutečnost Martine, že když jsem v minulosti vysvětloval existenci první příčiny a její podstatu, tak jsem explicitně zdůraznil, že ním je bytí, které je absolutně dokonalé a všeznalé. O žádném jiném bytí Martine vyjma “první nezapříčiněné příčiny” se toto nedá říci! Toto bytí jsem posléze nakonec nazval pojmem “Bůh” Martine, protože pouze Bůh je všeznalým bytím! A jestliže Bůh je všeznalým bytím Martine – pak Bůh je i absolutní pravdou!!

Abychom rozumem dokonale pochopili Boha Martine a v něm jako v první příčině veškerého bytí od které všechno pochází, by jsme nutně pochopili úplně všechno. Proto je tedy Martine Bůh tou absolutní pravdou! Dále Martine, Bůh je absolutně dokonalý a tedy i nekonečně dobrý, ba co víc, Bůh nejenže je nekonečně dobrý ale právě proto je Bůh sám i tím nekonečným dobrem!! Já osobně Martine se rozhodně nepokládám za odborníka v hlubinné psychologii a detailně rozhodně tudíž ani neznám psychologické metody zkoumající lidské podvědomí, nicméně s naprostou určitostí vím, že vědomá či podvědomá touha člověka po absolutní pravdě a po absolutním dobru ve skutečnosti není ničím jiným než vědomou či podvědomou touhou po Bohu, přičemž není podstatné to, zda-li je člověk věřící anebo nevěřící, potažmo zda-li si tyhle dimenze našeho hlubinného “psyché” my lidé sami uvědomujeme anebo nikoliv – faktem totiž zůstává po nahlédnutí do lidského genetického kódu, že nás lidi Bůh tímto způsobem prostě jednoduše “naprogramoval”!

Absolutní pravda a absolutní, nekonečné dobro není a ani nemůže být ničím jiným Martine než Bůh samotný! A co je tedy tajemstvím dokonalého štěstí Martine?

Jen dokonalé poznání Boha jako nekonečné pravdy a absolutního dobra může ve mně člověku vyvolat nekonečnou lásku Martine, a jestliže tedy svým lidským rozumem a lidskou vůlí trvale spočinu v této nekonečné lásce – pouze tak já jako člověk budu dokonale šťastný! Velice hezky Martine to vyjádřil sv.Augustin těmito slovy (přibližný překlad do češtiny): Stvořil si mně, Bože, pro sebe a nespokojné je moje srdce, kým nespočine v tobě!” K té mojí druhé otázce tedy “Zda-li absolutní pravdu a nekonečné dobro může člověk dosáhnout” bych chtěl poukázat na to, že již tedy si uvědomujete Martine, že skutečně existuje absolutní pravda i dobro. Respektive nyní jde v podstatě již jen o to Martine, zda-li je člověk může dosáhnout anebo nikoliv. Na tuto otázku si můžeme odpovědět pomocí racionální zásady Martine, že rozumná bytost se při své činnosti vyhýbá zbytečnostem. V této souvislosti tedy Martine zbytečností třeba nazvat to, co nepomáhá dosáhnout cíl, který jsem si vytyčil. Jestliže dejme tomu například jsem studentem vysoké školy, kterou zcela logicky chci úspěšně vystudovat Martine, pak se jako rozumný člověk zříkám úplně všeho co není přímo či alespoň nepřímo “podporujícím faktorem” v intencích tohoto mého vytčeného cíle – zejména pak ale zříkám se především všeho, co by mi dosažení tohoto mého cíle alespoň potencionálně mohlo nějak ztížit, zkomplikovat či zbytečně oddálit. Člověk celý, s duší i tělem Martine, a tedy i s touhou po štěstí, je účinkem první příčiny! Bůh sám vložil do člověka tuto touhu po absolutní pravdě a absolutním dobru Martine! A jestliže by se tato lidská touha nemohla uskutečnit Martine, Bůh by konal zbytečnost, a tedy by nebyl nekonečně rozumný, nekonečně inteligentní. To však ale není pravda Martine, a tudíž s takovou jistotou s jakou vím, že je Bůh, vím zcela logicky na základě toho co jsem vysvětloval výše i to, že Bůh mi nevyhnutně musí dát někdy alespoň možnost tuto moji touhu po nekonečném štěstí i uskutečnit! Jinými slovy Martine, člověk tedy může dosáhnout nekonečné štěstí, respektive nekonečnou blaženost. A tak tedy Martine teď již zůstává zodpovědět pouze na dotyčnou poslední třetí otázku “Kdy, popřípadě kde tuto nekonečnou blaženost lze dosáhnout?”; přičemž je evidentní, že zde jsou pouze dvě možnosti, a to že buď k tomu může dojít již zde na zemi v tomto mém současném pozemském životě anebo že k tomu dojde až po mojí tělesné smrti. To, že v našem současném pozemském životě to není možné Martine, to víme ze své zkušenosti. Žádná ze stvořených věcí nás nemůže učinit nekonečně šťastnými Martine, protože ji chybí vlastnosti nekonečného dobra a pravdy!

Kromě samotného Boha Martine je totiž všechno v dokonalosti ohraničeno. A kromě toho, i kdybychom čistě hypoteticky i všechno měli Martine, tak stejně musíme žít s vědomím, že jednou, a to nejpozději při naší tělesné smrti musíme všechno zanechat! A tak pouze Bůh nás může nekonečně blažit, avšak ne v přítomném pozemském životě Martine, protože náš současný rozum není schopen Boha dokonale pochopit, jako ani naše současná vůle není schopna Boha dokonale, nekonečně milovat. Čím větší dobro poznáváme rozumem v nějakém bytí Martine, tím i moje láska k tomuto dobru je větší. Láska k nekonečně dobrému bytí Martine může být nekonečná. Abych tedy mohl být nekonečně šťastný Martine, musel by jsem nekonečně milovat! Nekonečná láska však ale Martine předpokládá dokonalé pochopení nekonečného Boha!! A toho – Martine - náš současný lidský rozum není schopen. Vyplývá to už z toho Martine, že v pozemském životě je rozumové poznání vázáno na nervovou soustavu, která nejen umožňuje rozumu, aby se projevil, ale ho i omezuje svojí nedokonalostí. A tedy hlavní důvod Martine, proč my lidé nemůžeme Boha v přítomném našem pozemském životě dokonale poznat, je v tom, že Bůh je bytost nekonečná, zatímco náš lidský rozum sám o sobě je v poznání ohraničen!

A tak tedy pouhým rozumem Martine, i kdyby se nějako odpoutal od navázanosti na nervovou soustavu, by jsme my lidé nemohli dokonale poznat. Na to potřebujeme totiž zvláštní kvalitu Martine, kterou Bůh obohatí náš rozum, takzvané “lux gloriae” (tj. “světlo slávy”) ve kterém my lidé Boha budeme moci poznat takového jaký je a v něm pochopíme všechno. Bez tohoto “lux gloriae” jak ho nazývají teologové, můžeme my lidé Boha poznat pouze svým přirozeným rozumem a tedy pouze nedokonale. Nicméně toto tvrzení, že našim lidským rozumem nejsme schopni Boha dokonale pochopit není v rozporu s tou skutečností Martine, že náš rozum touží po dokonalém poznání. Aby se náš rozum mohl naplno projevit, nutně musí být osvobozen z “věznice těla” Martine, a to nastane teprve až po naší tělesné smrti. Vzhledem k tomu Martine, že v tomto našem přítomném pozemském životě nejsme schopni dosáhnout nekonečnou blaženost, za kterou tak velice toužíme, Bůh nám musí dát možnost dosáhnout ji po skončení tohoto našeho pozemského života, respektive po naší tělesné smrti. A zde tedy Martine máme druhý důvod naší víry v nesmrtelnost lidské duše. Z toho, co jsem již i v dotyčném minulém e-mailu napsal totiž plyne Martine, že věčná blaženost, kterou bude moci člověk po smrti přežívat, se týká především naší duše, respektive rozumu a vůle. Křesťanská nauka o tom Martine, že Bůh jednou vzkřísí i naše těla je však ale poznaná již nikoliv našim lidským rozumem, ale z Božího zjevení. A zas je to tady Martine, respektive opět mi jedna z knihovnic řekla, že již o dvě minuty musím od počítače odejít a tudíž mým úkolem teď je tento můj e-mail nějak logicky a smysluplně dopsat a uzavřít. Rozumem se dá ovšemže odůvodnit, že i naše tělo bude mít účast na posmrtném životě a rozumu rozhodně nijak neodporuje tvrzení Martine, že Bůh, všemohoucí bytost, která může stvořit, právě tak může raz i vzkřísit naše těla k věčnému životu!

Ovšemže budou to však muset být těla nehmotné a dokonalé Martine, aby se jejich prostřednictvím mohla duše dokonale projevovat ve svých činnostech. Jak jsem ostatně napsal již v mém dotyčném minulém e-mailu ve kterém jsem se rovněž tímto tématem zabýval Martine, člověk je ve své podstatě bytost složená ze dvou neúplných podstat, tj. z těla a duše, které ze svojí přirozenosti patří spolu, a tak tvoří úplnou podstatu člověka! A tak tedy člověk, to není jen samotné tělo Martine, ale ani jen samotná duše. Duše – Martine – je stvořena pro spojení s tělem, které oživuje. Vzhledem k tomu, že naše těla Martine nemohou dokonale uspokojit touhy našeho zákonitě musí odumřít! Smrt těla z tohoto hlediska Martine je vlastně cosi úplně přirozeného a nevyhnutného!! Duše je však právě tak přirozeně stvořena pro spojení s tělem Martine, které si i sama budovala od okamihu početí člověka. Proto její odloučení od těla při smrti Martine je cosi nepřirozené. Aby mohla být po smrti duše dokonale blažená, musí být znovu spojena se svým tělem, ale již dokonalým! A právě proto je nutné i vzkříšení našich těl Martine, jako nás o tom i poučuje i Boží zjevení, které je obsaženo zejména v Novém zákoně (tj. Písmo Svaté Nového zákona) jehož koupení si a četbu Vám Martine vřele doporučuji!

S projevem své hluboké úcty k Vám Martine

Váš starší kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!