wz

Zpět na hlavní stránku!


President USA Barack Obama je laureátem Nobelovy ceny míru za rok 2009.

Pokud Vás to zaujme, pak doporučuji Vám, aby jste si přečetl(a) zejména tuto klíčovou hlavní práci:

Henryk Lahola : Ženy jsou ve společnosti privilegovány a muži diskriminováni. Feminismus či feminizmus nebo antifeminismus či antifeminizmus nebo maskulinismus či maskulinizmus. Feministky či maskulinisti nebo maskulinisté. Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Femini.htm

Dne 9.12.2009 v norském Oslu byla udělena Nobelova cena za mír americkému prezidentu Baracku Obamovi.

Co na to říct? Bylo to tak nečekané, že když mi to na večerní mši svaté řekla jedna mladá sousedka, zprvu jsem si ani nevybavil o jakémže Obamovi to mluví, a zeptal jsem se jí, zda-li o tom skotském… nebo jihoafrickém…

A tak k jejímu pobavení jsem pravděpodobně možná – pokud dotyčnou knížku četla - vypadal u ní téměř málem jako dobrý voják Švejk z legendární knihy Jaroslava Haška:

“Tak nám zabili Ferdinanda” – řekla paní Müllerová Švejkovi. “Jé a kterýho Ferdinanda?” zeptal se Švejk, a aniž by čekal na odpověď pokračoval: “Já znal dva, ten jeden byl zaměstnán u drogistu Kokošky a sbíral taková malá psí hovínka, a ten druhej…” “Ale milostpane! Zabili nám pana arcivévodu Ferdinanda… toho tlustýho a nábožnýho” – skočila Švejkovi do řeči jeho posluhovačka pani Müllerová. “Prokristapána! A já hned tušil, že se v tom Sarajevu něco stane…” vykřikl Švejk. (poznámka: volná citace z Dobrého vojáka Švejka pouze z paměti, a která tudíž rozhodně nemusí být úplně přesná!).

Kupodivu ale, když mi vysvětlila o kterého Obamu se to jedná, přijal jsem to na rozdíl ode Švejka prakticky bez jakýchkoliv emocí, ačkoliv jsem k tomu měl objektivně asi mnohem méně důvodů jako měl ve svém emocionálním rozrušení Haškův dobrý voják Švejk. Ostatně byl bych velice zvědav na to, jak by emocionálně zareagoval Švejk, kdyby dobrému vojáku Švejkovi jeho posluhovačka paní Müllerová namísto informace, že byl spáchán vražedný atentát na arcivévodu Ferdinanda sdělila Švejkovi informaci, že arcivévodovi Ferdinandovi byla právě udělena Nobelova cena míru.

Ostatně viděno z pohledu zbrojařů – arcivévoda Ferdinand by si nepochybně Nobelovu cenu míru podobně jako i dnes Obama rovněž plně zasloužil. V mezinárodní politice a diplomacii své doby se arcivévoda Ferdinand totiž proslavil již v roce 1912 po takzvané “balkánské válce”, kterého společně i s německým císařem Wilhelmem můžeme pokládat za zakladatele albánského státu. A o tom tehdy novopečeném albánském státu navíc hned meritorně určili, že tento stát na severu bude mít společnou státní hranici s Černou Horou. To proto aby Srbské království škemrající u tehdejších západních velmocí alespoň o jeden maličký přístav u jaderského moře nezískalo k Jaderskému moři nedejbůh nějaký přístup.

Druhou věc za kterou si arcivévoda Ferdinand z těch samých ideologických pohledů tuto Nobelovu cenu míru zasloužil byl pak jeho výrok, že “drzému Srbsku je třeba co nejdříve zakroutit krkem”. Bylo to v souladu s problematikou oficiální anexe Bosny a Hercegoviny Rakouskem, které sice papírově bylo do té doby tureckým územím, nicméně již půlstoleté pod fakticky plnou kontrolou Rakouska – Uherska.

A zůstává ironií osudu, že se nakonec arcivévoda Ferdinand stal “prvním padlým” v první světové válce, které byl svým nenávistným válečným štvaním coby zploditel duchovním otcem; byť i sám o sobě se jejího počátku již nedožil. Inu arcivévoda Ferdinand byl Václavem Hajzlem z počátku dvacátého století.

A tak vzhledem k miliónům padlým, které má i arcivévoda Ferdinand takto “post mortum” na svědomí, kdy dokonce i po jeho smrti svět sklízel, to co on svým válečným štvaním zasel, by si nepochybně z úhlu pohledu těchto sil – podobně jako dnes Obama - rovněž zasloužil Nobelovu cenu míru.

Někteří krčí rameny a tvrdí, že udělení Nobelovy ceny míru americkému prezidentovi Obamovi je údajně prý přinejmenším předčasné, protože zatím prezident Barack Obama “toho ještě moc neudělal”!

Na to si mohu pouze povzdechnout, kéž by skutečně Barack Obama nic neudělal!

Kdyby totiž Barack Obama dostal Nobelovu cenu míru za to, že nic neudělal, pak bych alespoň mohl konstatovat, že dnešní Nobelova cena míru je “jen” na úrovni Řádu Vladimíra Iljiče Lenina, což – pro vysvětlení mladším čtenářům – takzvaný Leninův řád v časech existence Svazu Sovětských Socialistických Republik ve skratce “SSSR” byl oficiálně i fakticky pokládán za absolutně nejvyšší státní vyznamenání nejen samotného Sovětského svazu, ale vůbec celého sovětského mocenského bloku zahrnujícího členské státy tehdejší Varšavské smlouvy, což byl vojenský blok členských státu tehdejšího sovětského bloku jako protiváha západního severoatlantického paktu NATO či členské státy tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci ve zkratce “RVHP”, což bylo zase ekonomické seskupení členských státu tehdejšího sovětského bloku jako protiváha západního Evropského hospodářského společenství ve zkratce “EHS”, ze kterého se dnes vyvinula Evropská unie. Těmito členskými státy tehdejší Varšavské smlouvy či Varšavského paktu kromě samotného Sovětského svazu bylo též Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Československo, Polsko a také dnes již neexistující východoněmecký stát vzešlý z teritoria takzvané sovětské okupační zóny vzniklé v roce 1945 na teritoriu poraženého Německa v druhé světové válce, kde v roce 1949 byla vyhlášena prosovětská takzvaná Německá demokratická republika ve zkratce “NDR”. A členskými státy výše zmíněného RVHP byly v podstatě tytéž státy, které byly též i členskými zeměmi vojenského bloku Varšavské smlouvy či Varšavského paktu, plus navíc kromě nich i tři mimoevropské země prosovětského bloku, kterými byli Mongolsko, Vietnam a Kuba. De iure z čistě právního hlediska byl Leninův řád sice skutečně jen nejvyšším státním vyznamenáním sovětského státu SSSR, fakticky ale de facto byl pokládán za nejvyšší vyznamenání celého bloku spojeneckých států SSSR plus SSSR samotného. A tedy fakticky jakási trucnobelova cena celého bloku spojeneckých států SSSR plus SSSR samotného, neboť klasická původní Nobelova cena míru udělovaná v norském Oslu byla “buržoasní” a “reakční”. A tak všichni prominentní bolševičtí papaláši nejen v SSSR, ale i v rámci celého bloku dalších států prosovětské politické a ideologické orientace se doslova třásli touhou obdržet tento Leninův řád.

Původně údajně prý Leninův řád při jeho zavedení měl být v rámci celého bloku spojeneckých států SSSR plus SSSR samotného udělován lidem, kteří učiní něco zcela mimořádného, a tedy fakticky podobně jak to podle původních představ mělo být též i v případě laureátu Nobelovy ceny. Nicméně nakonec se tento Leninův řád uděloval prakticky skutečně pouze jen těm nejvyšším a nejprominentnějším papalášům vládnoucím v SSSR a v ostatních státech Varšavské smlouvy a RVHP.

A za co?

Prakticky za nic! Pouze za to, že byli ať již v samotném SSSR anebo v jiných členských státech Varšavské smlouvy a RVHP nejvyššími státními představiteli!!

Ono sice ovšemže oficiálně to dobová propaganda pokaždé zdůvodnila všeobecnými, a nic konkrétního neříkajícího kdejakými neurčitými účelovými jalovými frázemi, které lze říci v podstatě kdykoliv o jakémkoliv člověku, jako například že “soudruh vyznamenaný Leninovým řádem byl oceněn za svůj osobní přínos a vklad k úsilí o světový mír, o budování spolupráce, porozumění a přátelství mezi státy a národy… atd.” Ve skutečnosti ale představa, že by jim Leninův řád byl udělen za něco konkrétního co skutečně udělali byla směšná, a každému bylo jasné, že nebýt jejich vysoké státní funkce, tak by po nich ani jen pes neštěkl.

A ti dnešní politici, novináři a političtí komentátoři co krčí rameny a tvrdí, že udělení Nobelovy ceny míru americkému prezidentovi Obamovi je údajně prý přinejmenším předčasné, protože zatím prezident Barack Obama “toho ještě moc neudělal”, zřejmě asi dospěli k přesvědčení, že jak se zdá, tak se dnes po zániku Sovětského svazu a tím pádem i jeho někdejšího Leninova řádu – coby nejvyššího státního vyznamenání státu, který zanikl - stala dnes na počátku třetího tisíciletí tímto novým quasi Leninovým řádem i současně udělovaná Nobelova cena míru. A pokud se tito političtí komentátoři a experti nemýlí, a tomu tak v budoucnu skutečně bude, pak to alespoň do budoucna omezí každoroční novinářské spekulace o tom, které osobě bude udělena Nobelova cena míru, neboť stane-li se Nobelova cena míru jakýmsi západním ekvivalentem Leninova řádu, pak můžeme vědět, že horkými kandidáty na udělení této Nobelovy ceny míru se stanou výlučně pouze ti lidé, kteří momentálně budou zastávat funkci presidenta Spojených státu amerických nebo funkci předsedy vlády Jejího veličenstva Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, či funkci spolkového kancléře Spolkové republiky Německo nebo presidenta Francouzské republiky, ovšemže s tím, že občas mezi držitele nejvyššího exekutivního úřadu těchto čtyř nejvýznamnějších západních států možná pronikne i někdo další, kdo má k nim nejblíže, tj. nejspíše asi takový premiér Italské republiky, či eventuálně premiér Španělského království atd. No a ovšemže abych nezapomněl, poté co vstoupí v účinnost i dnešní Lisabonská smlouva, tak po boku amerického prezidenta a jeho tří hlavních rivalů se jako nejžhavější kandidát či kandidátka na udělení Nobelovy ceny míru jako plnohodnotná pátá funkce tohoto čtyřlístku stane ta osoba, která obsadí flek novopečené funkce evropského presidenta či evropské presidentky.

Možná tomu skutečně tak i bude, ale v případě dosavadního laureáta Nobelovy ceny míru nemají pravdu! Vhodnějšího laureáta již totiž na udělení Nobelovy ceny míru než právě amerického presidenta Baracka Obamu určitě nemohli vybrat.

Nový president USA Barack Obama totiž již dávno zapomněl na své neupřímné sliby americkým voličům v americké předvolební kampani ohledem ukončení americké agrese v Iráku spojeném s odchodem amerických vojáků z této země. Pokud tedy americké zbrojaře snad zneklidnila Obamova “mírová” prezidentská kampaň a jeho zvolení, tak teď nepochybně všichni zbrojaři opět mohou pokojně spát. Jeden Bush odešel, a druhý Bush přišel.

Ba dokonce možná že si výměny presidentů v Bílém domě ani nikdo ze zbrojařů nevšiml, neboť absolutně vše zůstalo při starém. Vůbec nic se nezměnilo…

Ba co víc, pokud jde o Afghánistán, zde je – jak se ukázalo až po volbách – Obamovo zvolení dokonce příslibem další eskalace válečného násilí amerického agresora, když lhář Obama vystupující ve své prezidentské kampani vystupující účelově v holubičím rouchu farizejského mírotvorce nejenže na veškeré své pokrytecké mírové sliby již dávno zapomněl, ale ba co víc, netají se ani tím, že hodlá do Afganistanu poslat další desetitisíce amerických vojáků. No uznejte, copak si za tuto eskalaci válečného násilí v dobyvačné imperialistické válce nezaslouží Barack Obama Nobelovu cenu míru?

Chudák Nobel, ten se musí v hrobě obracet! Ale zbrojaři jsou s Barackem Obamou nepochybně velice spokojeni. Možná dokonce ještě spokojenější než s Georgem Bushem juniorem.

A i já jsem na rozpacích a nevím co a jak. Pokud prudké zvýšení nasazení amerických vojsk v Afganistanu povede k tomu – o čem ani nejméně nepochybuji – že nejsilnější armádě světa sloužící objektivně prosazování politických a ideologických zájmů svobodných zednářů, feministek a homosexuálů bude přímo úměrně s tím o to více obrazně řečeno “puštěno žilou” tak to jen vítám. Jak se totiž zdá, jeden Vietnam svobodným zednářům, feministkám a homosexuálům nestačil. Potřebují další nářez, a pokud možno mnohem větší. Arogance severoamerické říše zla až do nebe volá po pořádném výprasku! Pak bude snad opět na několik málo desítek let Božský klid a mír.

Kromě toho, když už na lidském neštěstí nevinného obyvatelstva rozvojových zemí mají vydělávat američtí zbrojaři, pak nevidím žádný důvod, abych zejména dnes v této celosvětové hluboké ekonomické krizi ekonomický boom ze srdce nedopřál i jiným odvětvím průmyslu, a to i amerického průmyslu.

A tak s aspektem na to, co jsem uvedl výše, z plného svého srdce přeji veliký ekonomický boom všem americkým podnikatelům i dělníkům amerického dřevařského průmyslu, zejména pak americkým stolařům a truhlářům, aby od vlády Spojených státu amerických získali pokud možno co nejvíce veřejných zakázek na výrobu nových rakví pro potřeby ozbrojených sil armády Spojených států amerických.

A z plného svého srdce přeji veliký ekonomický boom spojeným s co největším množstvím veřejných zakázek od vlády Spojených státu amerických i všem americkým podnikatelům, dělnicím i dělníkům amerického textilního průmyslu, zejména pak těm, kteří se specializují na výrobu nových vlajek Spojených států amerických. Mám tím na mysli ovšemže ty vlajky, kterými se “potahují” vojenské rakve před svým pohřbením.

A já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola jako člověk hlubokého lidského citu, soucitu a slitování se všemi, a to dokonce i s těmi nejchudšími a nejméně vzdělanými americkými nekvalifikovanými pomocnými dělníky, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní a hrozí jim, že se stanou bezdomovci, či popřípadě již bezdomovci jsou, přeji jim, aby se i pro ně našla nějaká placená práce z které by mohli si platit alespoň vůbec nějaké bydlení, obutí, oblečení a jídlo. A ač sice nerad bývám cynický, tak musím na margo tak nemravného státu jako jsou USA otevřeně říci, že když již vládnoucí režim USA není ochoten se o své chudé postarat jiným způsobem, pak tedy alespoň nezaměstnaným občanům USA přeji alespoň to, aby se pro ně našlo v USA co největší počet pracovních míst hrobníků kopajících stále nové a nové vojenské hroby.

A jako člověk patřící mezi vysokoškolsky vzdělané obyvatelstvo, přeji i americkým lékařům a ostatním zdravotníkům co nejvíce pacientů z řad amerických válečných invalidů; americkým právníkům co nejvíce nových právních sporů mezi americkými válečnými invalidy, či pozůstalými soudícími se USA či americkou federální vládou, americkou federální armádou, pojišťovnami, důchodovými fondy, zdravotnickými zařízeními atd.

Američané jsou pyšnými a nadutými Římany naší současnosti. Byl-li novodobým Kartágem Sovětský svaz, pak novodobým Římem jsou USA. A starověký spojenec Kartága – severoafrické Numídské království, to je jakoby novodobá postsocialistická Jugoslávie na počátku kalendářního roku 1991. A dnešní hnutí bojovníků za svobodu v Afganistanu a Iráku označované dnešní propagandou CIA za takzvané “islámské teroristy” jsou zase v realitě starověkého Říma Římany pejorativně označovaní “severní germánští barbaři”. A tito “barbaři” se stali posléze i hrobaři světovládného Říma. A když se nad tím do ještě větších a hlubších detailů zamyslím, pak jsem tím až málem šokován, neboť poznávám, že historické paralely a analogie toho, co se již jednou stalo, a teď se to jakoby odehrává již “po druhé” je více než výmluvné.

Inu jak se zdá, vždy a ve všem, dějiny se po určité době jakoby opakují…

Zaujalo Vás to? Pokud ano, tak Vám doporučuji přečíst si ještě i tuto hlavní klíčovou práci:

Henryk Lahola : Ženy jsou ve společnosti privilegovány a muži diskriminováni. Feminismus či feminizmus nebo antifeminismus či antifeminizmus nebo maskulinismus či maskulinizmus. Feministky či maskulinisti nebo maskulinisté. Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Femini.htm

 

Zpět na hlavní stránku!