wz

Zpět na hlavní stránku!


Cyklus: Bůh k nám mluví skrze metafyzická tajemství přírody.

Odkud se vzal člověk? O tělesné stránce člověka. Opičáři. Opičiari.

Předem bych chtěl čtenáře a čtenářky této práce upozornit na to, že tuto práci publikuji na náboženských webových stránkách o Bohu a víře www.henryklahola.nazory.cz především pro děti, což je též důvod toho, proč tato práce je napsaná tou formou, která je přístupná dětskému myšlení i chápání. Přesto však se ale domnívám, že – nehledě na svou ”dětskou formu” kterou je tato práce psaná – má svým věcným obsahem mnoho co říci i dospělým lidem, kteří se upřímně zajímají o metafyzická tajemství vesmíru a přírody.

Celé lidské pokolení na celém světě odjakživa, vždy a všudy bylo toho přesvědčení, že člověk je stvořením Božím, korunou všech zemských bytostí. Ale v XIX. století někteří intelektuálové “ze strachu před Stvořitelem” i člověka vtáhli do všeobecného vývinu pod jménem darwinismu. Sám Darwin r. 1871 ve svém díle “Vývin člověka” rozprostřel teorii vývinu i na člověka. Tehdy plesali radostí ateisté. Zejména Haeckel německý profesor v Jene celý svůj život věnoval tomu, aby dokázal, že lidé jsou nejvíce vyvinutým zvířetem, jsou nejdokonalejší sortou opic. Po něm se toto učení i haeckelismem jmenuje.

Malé opice jsou člověku dosti milé. Ale čím větší je opice, tím je člověku odpornější. Římané volali opice “nejhnusnějším zvířetem”. Tedy se nám příčí uznat je za rodinu. Ale jestliže by to věda prokázala, museli bychom se podrobit. Jenže téhle ostudy se nám netřeba bát, protože mezi opicemi a člověkem je takový rozdíl, který se nijakým vývinem přemoci nemůže.

Že se člověk nemohl vyvinout z opice, ani z nijakého zvířete, to dokážeme těmi velikými, podstatnými rozdíly, které jsou mezi zvířaty a mezi člověkem. V této práci budeme mluvit o tělesných rozdílech, v následující práci budeme mluvit o rozdílech duševních.

Haeckelismus je nemožný pro tělesné rozdíly opice a člověka.

Na první, povrchní pohled by se zdálo, že se tělesná soustava velikých opic hodně podobá lidskému tělu. Ale vždyť jakousi podobnost nacházíme mezi všemi savci. Protože veliké savce mají hlavu, krk, šíji, a čtyři končetiny; mají pět smyslů; mají srdce, žaludek a jiné vnitřnosti atd. Ale když se pozorněji podíváme na zkoumání tělesné soustavy člověka a jiných zvířat, v prvním řadě tedy opic, nacházíme obrovské rozdíly. Z nich uvedu ty co nejvíce bijí do očí.

  1. Rovný chod. Jediný člověk je obdařen rovným chodem, kým ostatní zvířata, i opice, chodí čtvernožky. Člověku i patří ta rovná, vzpřímená postava, vždyť je pánem nad všemi bytostmi! Jakýže to rozdíl mezi kostrou opice a člověka! Opice proto nechodí rovno, protože horné píšťaly noh má tak s kolenem spojené, že nemá sílu své zadní končetiny rovno vystřít. I obratle páteře nijak není schopna rovno postavit; protože páteř ji nutí, aby byla vždy napřed skloněná. Drilem sice je možné opici například v cirkuse vycvičit, aby rovně stála, vždyť na to doma často učíme i psa, ale dlouho to nevydrží. Tak jí to asi padne, jako když člověk čtvernožky chodí. Jako je člověku přirozené rovně, dvounožky chodit, tak opici čtvernožky. Ba dokonce i v cirkuse tancující medvěd déle vydrží rovně stát než opice.
  2. Lidská hlava je celkem jinakší, než zvířecí. Jakýže to rozdíl hned v tom, že jako každé zvíře, tak i opice mají převážně veliké kosti ve tváři, kým cerebrální dutina lebeční je přiměřeně velmi malá. Pak díra, přes kterou je mozek spojený s páteřním špikem, u člověka je střed hlavy, u opice – jako i u ostatních zvířat – je na zadu hlavy. Čelist člověka je končitá a tvoří bradu, čelist opice je stažená. Lebková dutina u největších opic je 450 – 500 kubických centimetrů, u člověka však průměrně 1430 kubických centimetrů, tedy třikrát více. Opičí mozek váží průměrně 400 gramů, lidský 1300 gramů. Kým vyrostená opice gorila je dvakrát tak těžká jako středně vyvinutý člověk, její mozek je o třetinu menší, jako nejmenší lidský mozek.
  3. Končetiny: ruce a nohy. Dříve si intelektuálové mysleli, že opice jsou čtyřruké, protože na zadních končetinách nemají tlapu, ale dlaň s palcem jsoucím na chytání se větví. Dnes již pro útvar kostí zadní končetiny opic považují se za nohy. Opice mají po pět prstů jako člověk, ale jejich palce jsou velmi krátké a přiměřeně slabé, ostatní prsty jsou téměř stejné. Přední končetiny – ruce mají velmi dlouhé a silné, zadní končetiny – nohy však mají krátké a mají na nich takový palec, že se dá oproti ostatním prstům postavit, a tak se utváří i na nohách dlaň, jako na rukou. Končetiny opic jsou přiměřené jejich životu, protože těmito rukama – nohama přizpůsobeno je jejich životu v korunách stromů. Celkem jiné končetiny má člověk. Lidské nohy jsou silnými sloupy, které sami unesou celou tíhu vzpřímeného lidského těla; lidské ruky jsou jemnými přístroji, uzpůsobené vykonat rozkaz duše.
  4. Vývin. Přátelům opičí nauky velmi záleželo na tom, aby dokázali že vývin člověka v prenatálním životě je podobný vývinu jiných zvířat. A vskutku Haeckel ve svých “Přírodních dějinách stvoření” dal vytisknout obrázky zárodků člověka, opice, psa, kuřete, želvy či korytnačky a jiných zvířat. Ale intelektuálové mu dokázali, že se při tom dopustil mnoha podvodů. Nejprve od jiných intelektuálů zhotovené obrázky vydal jako své. Pak tyto od jiných převzaté obrázky zfalšoval, protože vynechal na nich, co se jeho učení nehodilo, a přikreslil na ně, co mu dle jeho učení na nich chybělo. Nakonec jeden a tentýž obrázek dal vytisknout třikrát, a podepsal pod to, že první obraz je obrazem lidského plodu, druhý zas opičího, a třetí psího plodu. Když ho na tomto podvodu přichytili, nazval Haeckel tento svůj skutek největší hloupostí svého života. Toto je však pouze jedním z důkazů té zlomyslnosti, kterou ateisté ne pravdě sloužit, ale ji zabit chtějí!

Nejvážnější intelektuálové dokázali, že plod lidský hned od počátku se podstatně liší od plodu opičího. I vývin a celý život opice, co na svět přišla, je rozdílný od vývinu lidského dítěte. Kým člověk velmi pomalu roste, opice jako i ostatní zvířata se rychle vyvíjejí. Opici již v druhém měsíci začnou zuby růst, kým dítěti první mléčné zoubky až v šestém anebo sedmém měsíci se začnou řezat. Opice gorila za několik let je celkem vyvinutá a vyrostená, kým úplný vývin a růst člověka trvá 20 – 25 let.

Ještě mnoho jiných rozdílů je mezi tělem člověka a tělem opic. Například celkem jinakší je lidská kůže, lidské vlasy, jako kůže a srst opičí. Ale už i tyto obšírněji opsané rozdíly nám jasně ukazují veliký tělesný rozdíl.

Opičáři se všemožně usilují opsat, jak odstranily opice ten rozdíl, který je mezi jejich a mezi lidským tělem, tj. jak se některé opice přetvořily na člověka. Uvedu na to jednoho Darwinova učeníka – Grant Allena, který nám takto vysvětluje, jak prý ztratily opice svou srst: “Předkové naši, poloviční to lidé, přijali obyčej chodit vzpřímení a líhat na záda, celkem proti obyčeji savců. A tak ztratily srst na zádech, na ramennou a jiných částkách těla. Na které si líhali. Jenže tělo, které částečně ztratilo srst bylo nehezké. Pračlověk, aby se zbavil komické, směšné a ohyzdné pokrývky těla, vytrhával si zbývající chlupy. A pohlavní výběr, který byl mezi členy srstí méně pokrytými, udělal konec ohyzdným chumáčům srsti, které ještě zbývaly.”

O chvost zas že takto přišel ten poloviční prý praotec náš, že vzpřímená chůze mu byla zpočátku velmi obtížná, proto si musel často sedat, no a se mu prý chvost ošoupal, zkracoval, až celkem zmizl.

Jenže každý vidí, že toto jsou prosté bajky, ba – sprosté. To není věda, ale posměchem vědy!

Ještě hůře pochodily opičáři, když se od nich žádalo, aby tedy ukázali kdesi toho poloopici – poločlověka. Ukažte ten tvor či mezi živými, či mezi mrtvými! – to je požadavek každého rozumného člověka.

Rozběhli se tedy hledat tu přechodnou bytost v krajině živých, ale jí nenašli.

Kdysi, mnoho se vyprávělo o “divých” lidech, kteří prý čtvernožky chodí, mluvit neumí, tedy prý stojí mezi opicí a člověkem. Takovéto zvěsti přinášeli cestovatelé, kteří chtěli vyvolat obdiv lidí, že kde všude oni chodili, co všechno viděli. Ale dnes, když jsou už přezkoumány všechny národy světa, celou jistotou je dokázané, že pravdu má Ranke, který zemřel v roce 1916 a který napsal: “V celém dnes známém člověčenstve nenachází se ani rasa, ani národ, ani kmen anebo rodina, ba ani jen jednotlivec, kterého by bylo možno pokládat za přechodný tvar mezi člověkem a opicí.”

Poté se usilovali opičáři najít ten přechodný tvar v krajině mrtvých. Ale ani tam ho nenašli.

V minulosti kdy lidé ještě neznali DNA – byly časy, že když se někde našli staré kosti, už ihned vytrubovali do světa, že jsou to pozůstatky toho někdejšího opico-člověka. Opíši ty kosti, které v době před poznáním DNA vyvolali v tehdejších intelektuálních kruzích největší rozruch.

Dr, Eugen Dubois holandský lékař na ostrově Jáva po letitém namáhaní v r. 1891 vykopal jeden zub, o měsíc později a o metr dále vrch lebky, pak o rok později a o 15 metrů dále stehenní kost a ještě jeden zub. On toto všechno vyhlásil za pozůstatky opico-člověka, a dal té bytosti jméno Pithecanthropus erectus, po česky = Vzpřímeně chodící opicočlověk.

Na tuto zvěst nastalo v Evropě mezi opičáři veliké vření. Jen několik kousků kostí se našlo, a hned si vymysleli k těm kostem celé tělo. I dali vyhotovit z gypsu velikou obludu ze srstnatou kůží, s velikýma rukama a nohama, s nízkou hlavou a jakoby lidskými oči. Vystavili to na holandské koloniální výstavě roku 1900 jako “opico-člověka” z Jávy.

Mezi tím významní intelektuálové se dali do zkoumání kostí, které Dubois našel. Lebeční kost je velmi malá a nízká. Sám Dubois počítal, že v ní mohlo být jen do 850 kubických centimetrů mozku. Jiní intelektuálové ustálili, že takové lebky mají opice zvané šimpanzy. Stehenní kost je 45,5 cm dlouhá a rovná jako lidská kost, kým opice mají stehenní kosti skřivěné. Na jejím vrcholním konci je kostenní přírůstek. Intelektuálové jsou toho názoru, že ten přírůstek je pozůstatkem kostní nemoci, kterou tá kost byla napadena. Zuby pocházejí jistotně od opice.

Z toho všeho známý intelektuál Virchow usuzoval, že tyto až na 15 metrů od sebe nalezené kosti nepocházejí od jedné bytosti, ale že kým stehenní kost je snad lidská, lebka a zuby jsou od opice.

Konečně ty kosti donesli do Leydena na mezinárodní kongres. Tam je intelektuálové, co se sešli z celého světa, přezkoumali a vyslovili se, že všechny ty kosti, ještě i stehenní kost, jsou jistotně opičí pozůstatky, a to z opice zvané gibbon.

Od toho času mnoho kostí našli a vykopali, a častěji se rozkřiklo, že tu a tam se nalezené starodávné kosti jsou prý pozůstatky opico-člověka. Ale každý raz se jen znovu a znovu potvrzoval výrok, který Virchow vyslovil již v r. 1877: “Ještě před deseti lety, když … se našla stará lebka, na ní hned badali znaky divokého a nevyvinutého stavu. Lidé všude větřili opičí vůni. Ale tato vůně již pominula. Starodávní obyvatelé jeskyň … se dokázali ctihodnou společností. Jejich hlavy byly takové, že i dnešní člověk by je čestně mohl nosit …”

“Ba když vykopané kostry porovnáme s dnešními lidmi, určitě můžeme tvrdit, že mezi nyní žijícími lidmi je více lidí méně vyvinutých, jako mezi vykopanými kostrami”…

Čím více materiálu se nám nasbíralo, tím více jsme nuceni zanechat opičářský názor … Proto nemožno to učit, ani jako výdobytek vědy hlásat, že by člověk pocházel od opice anebo od jiného zvířete.”

 

 

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si šestnáct listů adresovaných studentovi Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

7.list Martinovi: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

8.list Martinovi: Fenomény jako ”Caelum”, ”Tartarus”, ”Exorcismus”…

9.list Martinovi: Jaká je podstata eschatologické dimenze existence člověka?

10.list Martinovi: Nevyvratitelné důkazy o existenci Krista jako člověka!

11.list Martinovi: Bůh a Jeho Zjevení: proroctví, zázraky a Kristus!

12.list Martinovi: Kristus je Bohočlověk – Kristus je osobou Bůh, přirozeností Bůh i člověk!

13.list Martinovi:Kristus vytvořil pouze jednu Církev – ty ostatní ”církve” Kristus nezakládal!

14.list Martinovi: Jak a proč Kristus uskutečnil vykoupení právě takovýmto způsobem!

15.list Martinovi: Jak se uskutečnilo vtělení a jak je to s Pannou Marií?

quasi 16.list Martinovi: Dodatky po patnáctém listu Martinovi.

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si pět listů pro Andreu (ve slovenštině):

1.list pre Andreu: Dva hlavné argumenty dokazujúce existenciu Boha.

2.list pre Andreu: Stvorenie sveta a človeka podľa prvých troch kapitol ”Genesis”.

3.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie prípadu Majstra Jana Husa.

4.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie fenoménu stredovekej inkvizície.

5.list pre Andreu: Kristovo zmŕtvychvstanie je dokázaný historický fakt: viac ako 500.svedkov na vlastné oči videlo zmŕtvychvstalého Krista!

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si předcházejících sedmnáct prací z cyklu: Bůh k nám mluví skrze metafyzická tajemství přírody:

1práce: Hvězdnatá obloha vesmíru i planeta Země: Moudrý řád existuje v celém světě.

2práce: Laplaceova teorie o vzniku světa: Mohl se svět utvořit jen tak bez Boha sám?

3práce: Co říká nám empirické poznání o materii světa?

4práce: Vitalita lidí, rostlin a zvířat se nedá objasnit bez Boha

5práce: Některé ateisty od nepaměti charakterizuje lhářství, pokrytectví a občasná nechtěná upřímnost.

6práce: Mají také i rostliny imateriální duchovní jsoucno? A jaká je vlastně tajemná síla rostlin?

7práce: Miniaturní rostlinky baktérie – tajemný svět nebezpečných bakterií a jiných podobných miniaturních částic.

8práce: Algy. Kvasinky. Sterilizace a destilace. Svět potřebných bakterií. Zázrak: In minimis Deus maximus v Bohem stvořené přírodě.

9práce: Osteoporóza a osteopenie. Kosti a maso i svaly. Obdivuhodná moudrost Boha – Stvořitele ukrytá v tělesné soustavě zvířat i lidí.

10práce: Pepsin a metabolismus. Trávení a zásobování těla. Obdivuhodná moudrost Boha – Stvořitele ukrytá v tělesné soustavě zvířat i lidí.

11práce: Dodavatel a policajt těla: Srdce. Krev. Krv. Bílé krvinky. Červené krvinky.

12práce: Mistrovské zařízení plic, pľúc. Plíce, pľúca. Ledvina, ledviny. Oblička, obličky.

13práce: Telegraf - v těle. Mozek. Mozog. Ganglie. Nerv. Nervy.

14práce: Práce nervů. Práce nervov. Tajnosti světa. Oko. Oči. Nástroj zraku. Oční koule. Hmat.

15práce: Jak žijí zvířata? Ako žijú zvieratá? Pudy. Instinkty. Inštinkty. Když zvíře neví, proč to dělá. Keď zviera nevie, prečo to robí.

16práce: Odkud se vzalo první zvíře či odkud se vzal první živočich? Odkiaľ sa vzalo prvé zviera či odkiaľ sa vzal prvý živočích?

17práce: Odkud se vzaly rozličné druhy zvířat či živočichů? Odkiaľ sa vzali rozličné druhy zvierat či živočíchov?

Zpět na hlavní stránku!