wz

Zpět na hlavní stránku!


Papež Pius XI. napsal roku 1936 encykliku Vigilanti cura – text česky:

Ctihodným bratřím arcibiskupům, biskupům a jiným ordinářům Spojených států amerických, žijícím v míru a ve spojení s Apoštolským stolcem - O vlivu filmu.

Ctihodní bratři - pozdrav a apoštolské požehnání!

Jak nám to ukládá naše apoštolská služba, sledujeme s bdělou péčí a velkým zájmem chvályhodné dílo našich spolubratří v biskupské službě a všeho křesťanského lidu. Proto nám způsobila velkou radost zpráva o spasitelných plodech a potupu, jakého dosahuje moudrá iniciativa zahájená před více než dvěma lety jako protestní kampaň proti zhoubným účinkům filmu a zvláštním způsobem svěřená “Legii slušnosti”.

Tato skutečnost nám poskytuje dlouho vytouženou příležitost, abychom se podrobně vyjádřili k tomuto tématu, které se velmi dotýká morálního a náboženského života všeho křesťanského lidu.

Nejdříve vám však upřímně blahopřeji k tomu, že pod vaším vedením a s činnou spoluprací vašich věřících pracovala Legie s takovou péčí na tomto poli apoštolátu. Naše blahopřání je tím vřelejší, čím více s úzkostí v srdci sledujeme, jak toto umění a průmysl mílovými kroky uhýbá ze správné cesty a v plném světle staví před oči nemravnou neřest, zlo a hřích.

I. Připomínka dřívějšího varování.

Také jsme vždy považovali za svou nejzávažnější povinnost, vést kdykoli se naskytne příležitost, nejen biskupy a klérus, ale i všechny čestné lidi dobré vůle aby s plnou pozorností, zkoumali tento závažný problém.

Už v encyklice “Divini illius magistri” jsme vyjádřili lítost nad tím, že “nejsilnější propagační prostředky tohoto druhu, které by mohly být tolik užitečné pro vzdělávání a výchovu, pokud by byly využity podle správných zásad, bohužel často slouží k vzbuzování nemravných vášní a nečistých žádostí” (AAS 1930, XXII, 82).

Vliv filmu.

V srpnu 1934 jsme při audienci pro delegáty Mezinárodní filmové federace zdůraznili rostoucí význam filmu pro naši dobu a jeho širokou sféru vlivu buď ve prospěch ctnosti, nebo ve prospěch nemravné neřesti. Připomněli jsme také, jak by bylo nutné držet filmová představení v souladu se zákony, které mají usměrňovat a inspirovat vznešené povolání každého skutečného umění, aby nebylo ve stálém konfliktu s křesťanskou a vůbec lidskou morálkou založenou na přirozeném zákoně.

Nemělo by však každé trochu vznešené umění napomáhat zdokonalení mravnosti lidské osoby, a proto být samo morální? Ostatně se souhlasem těchto vážených delegátů – stále na ně s radostí pamatujeme – z toho vyvozujeme povinnost, aby filmová produkce zachovávala tato spravedlivá pravidla a diváci byli přitahováni k bezúhonnějšímu životu a ušlechtilejší výchově.

Nedávno, v měsíci dubnu, jsme během audience udělené s velkou radostí delegátům Mezinárodní filmové federace, kteří se sešli v Římě, znova zdůraznili význam a závažnost této otázky. Ve své promluvě, kdy jsme hovořili nejen ve jménu náboženství, ale také s přihlédnutím k vzrůstu zdravé morálky společnosti, jsme vroucně povzbudili tyto vážené muže, aby svým perem a celým svým vlivem sloužili tomu, aby tato filmová představení každý den přispívala ke vzdělávání a výchově duší, a ne k jejich destrukci a škodě.

Tato otázka je tak důležitá, zvláště pokud je třeba dbát na okolnosti, jimiž právě prochází občanská společnost, že považujeme za vhodné ji důkladněji probrat a stanovit k tomuto tématu směrnice přizpůsobené současným potřebám nejen vám, Ctihodní bratři v biskupské službě ve Spojených státech amerických, ale také i všem biskupům celého katolického světa. Protože je skutečně potřebné účinně využívat ke slávě Boží a pro spásu duší a šíření království Ježíše Krista všechny vynálezy, kterých bylo v průběhu věků z Boží milosti dosaženo v oblasti humanitních, ale i technických a průmyslových oborů.

Nemá to být tak, že všichni – jak to po nás požaduje liturgie – “bychom mohli takto využívat dobra časná, abychom neztratili dobra věčná?”

Jenže každý může snadno konstatovat, že čím víc se film zdokonaluje, tím větší škodu působí na neporušenosti mravů, náboženství a na počestnosti potřebné pro každou společnost.

Skvělé dílo amerického episkopátu.

Ti, kdo odpovídají za filmový průmysl ve Spojených státech amerických, jistě uznali odpovědnost, která pro ně z této skutečnosti vyplývá, zvláště kvůli nebezpečí, které tak ohrožuje nejen jednotlivce, ale i celé lidské společenství. Proto se v březnu 1930 jednomyslně a se ctí spontánně písemně zavázali a podpisem stvrdili rozhodnutí, které zveřejnili, že totiž budou sami zaručovat dokonalou slušnost nabízených filmů. Tento závazek znamená zvláště příslib, že se nikdy nebudou produkovat filmy, které by snižovaly morální úroveň diváků nebo diskreditovaly přirozená či lidská práva nebo podněcovaly jejich porušování.

Navzdory těmto pravidlům – zavedeným jistě s chvályhodným úmyslem – se stalo, že sami ti, kdo jsou zodpovědní za film, jako třeba filmoví producenti, buď nebyli tento závazek schopni dodržet, nebo ho dodržovat nechtěli.

Tento závazek zůstal mrtvou literou, nemravné neřesti a zločiny se nadále promítaly na plátně, takže se stalo nemožným, aby všechny počestné osoby sledovaly takové filmy s nadějí, že zde naleznou dovolené osvěžení. Za těchto velmi vážných okolností jste byli první, Ctihodní bratři v biskupské službě, kdo pozdvihl hlas a chopil se prostředků, jimiž se dá věřícím, které je vám Bohem svěřeno, poskytnout podpora v takovém nebezpečí. Proto jste tedy založili “Legii slušnosti”; a ustanovili jste ji jako svatou armádu, jejímž úkolem je dát hodnotu všem principům a ideálu, který inspiruje křesťanskou počestnost a ostatně i počestnost čistě lidskou. Tímto činem jste vůbec nechtěli způsobit újmu filmovému průmyslu, naopak se ho snažíte zachovat od pohromy hrozící všem formám zábavy, které působí zkaženost a úpadek umění.

Ovce svěřené vaší péči se zapojují do vašeho plánu s rozhodností a nadšeným odhodláním. Katolíci Spojených států jsou po miliónech ochotní podepsat a přijmout podmínky, které jim nabízí “Legie slušnosti” a slibují, že nebudou napomáhat promítání žádného filmu, který by zraňoval křesťanské mravy a pravidla počestnosti. Také jsme s velkou radostí mohli vidět lid a biskupy, jak v hluboké jednotě sledují stejný záměr. Nikde jinde se v této poslední době neprojevila větší jednota mezi pastýři a věřícími.

Katolíci ostatně nebyli jediní, kdo vás následovali. Význačné osobnosti protestantizmu nebo Židé či jiní lidé ve velkém počtu ochotně podpořili váš záměr a podřídili se vašim směrnicím. Spojili své úsilí s vaším, aby donutili kinosály přizpůsobit se pravidlům, která se prosazují v každém umění hodném toho jména. Dnes můžeme s velkou radostí zaznamenat výsledky a znatelné plody dosažené touto tak důsledně podniknutou protestní kampaní. Ujišťuje nás to v názoru, že díky vaší pozorné bdělosti a síle postoje, se filmový průmysl prostě ubírá lepší cestou. Už se na plátně nevídá tak často jako dříve hřích a nemravnou neřest; zlo, které se zde ještě vyskytuje, už není tak bezostyšně schvalováno a chváleno; tyto falešné principy života se už nevyrovnané duši mládeže nenabízejí tak záludným způsobem.

Úspěch naší protestní kampaně.

V určitých společenských kruzích, pravda, panoval strach, že výsledkem protestní kampaně bude znatelný pokles umělecké úrovně filmů. Skutečnost ukázala opak. Protože bylo vyvinuto úsilí, aby se filmové scény inspirovaly ušlechtilejšími pravidly, která platí pro krásné umění a jeho výsledkem je skutečnost, že se filmují buď stará klasická díla, nebo nové, skutečně hodnotné produkty.

Také se, ovšem bez přijatelného zdůvodnění, předpovídalo, že kvůli této protestní kampani utrpí vážné škody kapitály zapojené do filmové produkce. Nebylo tomu tak. Existují totiž četní milovníci filmu, kteří se vzdálili s hrůzou kvůli profanaci, jež podle jejich mínění poškozuje dobré mravy, a kteří se chtěli ochotně navrátit, pokud by se mohli přesvědčit, že filmy už neodporují křesťanské nebo jenom lidské počestnosti.

Když jste, Ctihodní bratři v biskupské službě, začali své svou protestní kampaň, nechyběli proroci, kteří hlásali, že toto nadšení bude dočasné a očekávané výsledky nejisté. Toto všechno, jak se říkalo, se musí brzy zhroutit. Bdělost vaše a vašich spolupracovníků pomalu ochabla, co producentům umožnilo vrátit se ke svévoli a starým metodám. Je jednoduché domyslet si, proč byli producenti v pokušení znovu filmovat scény zasluhující pokárání, které jste přemohli a které uspokojují nejnižší nemravné vášně. Produkce filmů, předkládající umělecké zpracování témat inspirovaných ctností, totiž vyžaduje talent, práci, techniku, dokonce i dost peněz; zatímco je obvykle snadné přitáhnout určité publikum, určité společenské třídy na film, který rozněcuje nemravné vášně a podněcuje špatné nemravné instinkty dřímající v duši.

Je také potřeba, aby bdělost a pozorná práce všech vedla k přesvědčení filmových producentů, že “Legie slušnosti” nebyla vytvořena jen na přechodné období nebo aby brzy ochabla, nýbrž že byla naopak ustanovena proto, aby pod vedením biskupů Spojených států zajistila – v jakoukoli chvíli a v jakékoli formě – ozdravení zábavy lidí.

II.

V každé době bylo nutné osvěžení těla i duše – které v dnešní době získalo různé a nové formy – pro ty, kdo jsou zapojeni do záležitostí péče o existenci. Je však neméně jisté, že taková zábava by měla respektovat lidskou důstojnost a neporušenost mravů. Má také za úkol apelovat na vznešené city a podporovat je. Není skutečně pochyb, že národ oddávající se v době odpočinku hrám, které hanobí pravidla slušnosti, cti a počestnosti, když poskytuje všem a zvláště mládeži příležitost páchat takto schvalované chyby, brzy ztratí svou moc a velikost.

Význam a moc filmu.

Mezi moderními zábavami ovšem zcela zjevně získává nejvýznamnější pozici film. Ve všech zemích už získal občanství. Sotva je třeba opakovat, že každý den ho shlédnou miliony diváků. U všech národů bez ohledu na kulturní úroveň neustále roste počet kinosálů. Všem, bohatým i chudým, poskytuje stejnou radost a osvěžení.

Na druhou stranu působí povaha pohyblivých obrazů, snadná přístupnost představení i pro lidové vrstvy a sled okolností, které obklopují tento druh odpočinku, že je dnes nemožné najít jiný prostředek vlivu, který by byl schopný působit na zástupy účinnějším způsobem.

Vlastní důvod této účinnosti lze objevit snadno. Film se svými obrazy a skrze tyto obrazy živě dotýká, aniž by vyžadoval úsilí abstrakce nebo úvahy, jichž by nevzdělané vrstvy nebyly schopné nebo jimiž se odmítají zabývat. Spokojují se s tím, že se nechávají uchvátit smyslem, který poskytuje extrémní potěšení duchu. Číst nebo jen upřít pohled na toho, kdo k vám mluví, vyžaduje minimum pozornosti a malé duševní úsilí; film odstraňuje dokonce i tuto minimální překážku a omezuje se na odvíjení obrazů před oslněnýma očima. Pokud je film zvukový, účinnost představení jen roste, protože slovo umožňuje pochopit všechny scény v prosté atmosféře fascinace.

Program se někdy skládá z baletu a různých scén, které obvykle nazýváme “varieté”. Výsledek těchto doplňků spočívá v tom, že se s využitím rychlejšího rytmu více probouzejí nemravné instinkty a vášně. Tím se filmy stávají skutečnými školami schopnými vést většinu lidí buď ke ctnosti, nebo k nemravné neřesti, lépe než prostřednictvím úvah. Je tedy nutné, aby tyto instituce sloužily k podpoře zdravých požadavků křesťanského svědomí a aby zamítaly všechno, co by svou povahou zraňovalo nebo porušovalo dobré mravy.

Není snad všem zřejmé, že pohoršlivé scény mají velký vliv na ducha diváků? Nakolik opěvují nemravné vášně a neřesti, natolik dávají příležitost ke hříchu. Svádějí mládež na scestí. Vrhají špatné světlo na život. Oslabují a zesměšňují evangelijní rady dokonalosti. Potírají čistou lásku a svatost manželství, rodinnou důvěrnost. Dokáží totiž vzbudit předsudky a falešné soudy mezi lidmi, mezi společenskými vrstvami, mezi národy a rasami.

Pokud je však film ve službě ideálu, jak blahodárný je jeho vliv! Poskytuje odpočinek a zábavu; povzbuzuje a stimuluje k dobrému; dává dobré rady; dává poznat slávu a činy všech národů; předkládá přitažlivým způsobem pravdu a ctnost; dává vzniknout a podporuje touhu po lepším vzájemném poznání různých společenských tříd, zemí a ras; podporuje spravedlnost; vede všechny ke ctnosti; konečně spolupracuje ze všech sil na novém a lepším postavení lidstva.

Kolektivní charakter filmu dodává těmto úvahám plnou váhu. Film totiž nevidí jednotlivce, vidí společenství, a to prostřednictvím dobových okolností, věcí a míst prostě příznivých pro to, aby nadchly duše jak pro zlo, tak pro dobro. Copak ještě nemáme dostatečnou zkušenost, v jak žalostném smyslu může být toto kolektivní nadšení využito?

Film totiž odvíjí své obrazy v rychlém sledu na osvíceném plátně, takže diváci sedící v naprosté tmě se mu úplně poddávají, což utlumuje jejich kritické schopnosti a duchovní síly. Není třeba tyto kinosály hledat daleko. Jsou zde, tak blízko bytům, kostelům, školám, v samém středu města a odtud vyvíjejí svůj značný vliv na život společnosti.

Scény, které se odvíjejí na plátně, hrají muži a ženy, které příroda obdařila výjimečným půvabem a jejichž dokonalá znalost v oboru stále roste. Jak by tedy v těchto podmínkách mohli nepůsobit extrémní pokušení pro mládež? Přidejme k tomu všemu opojení hudbou, okázalé bohatství sálů, přepjatý realizmus filmu, třeštění “varieté”. Hle, co stačí k vysvětlení fascinace a vlivu, jaký tyto filmy mají na děti a mládež. Protože právě ve věku, kdy se rodí a utváří smysl pro počestnost, kdy se poctivost promítá do ducha, totiž ve věku, kdy se ve svědomí utváří pojetí povinnosti a kdy konečně ideál působí na život a dává mu směr, v tomto věku uplatňuje film všechnu svou sílu a dosahuje maximální účinnosti.

Ale bohužel, za současných okolností se tato účinnost velmi často projevuje ve prospěch zla. Když pomyslíme na úpadek tolika dětí a mladých lidí, jejichž čistotu a neposkvrněnost ohrožuje film, připomínáme vám slova Ježíše Krista: “Kdo však jedno z těchto nepatrných, které ve mně věří, svede ke hříchu, pro toho by bylo lépe, aby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a aby byl potopen hluboko do moře…”1

Nutná bdělost.

Je tedy dnes více než nutné pozorně bdít a nic nezanedbávat, aby se film neproměnil ve školu nemravné neřesti, ale aby naopak přinášel spolupráci ve volbě velkého díla skutečného vzdělávání lidí a povznesení důstojnosti mravů. K tomuto tématu je důležité poznamenat, což děláme s radostí, že některé vlády s neklidem zaznamenaly ohromný vliv filmu na mravy. Ustanovily tedy zvláštní orgány složené ze zkušených a poctivých osob, vybraných přednostně z řad otců a matek rodin, a pověřily je hodnocením produkovaných filmů a také určením směru produkce. Víme, že více než jednou se tyto komise snažily vést producenty, aby filmovali díla nejlepších autorů příslušné země.

Přestože, Ctihodní bratři v biskupské službě, se vaše pozorná péče a starost vztahuje na filmovou produkci vaší země – protože se tak velice rozvinula a má značný vliv na všechny národy – není o nic méně úlohou všech biskupů katolického světa spojit se a koordinovat své úsilí, aby se společně dohlíželo na tuto formu odpočinku a vzdělávání, jejíž vliv je tak značný. Křivda, kterou momentálně působí film morálnímu a náboženskému svědomí, přikázáním křesťanského učení, je jim důvodem, aby zakázali tato pohoršlivá představení a nic neopomněli, aby se, nakolik jim k tomu stačí síly, vyloučilo všechno, co zraňuje a oslabuje v duši populace smysl pro čestnost a poctivost.

Tento úkol ostatně nepřísluší pouze biskupům; zavazuje všechny katolíky a stejně i čestné lidi, kteří mají zájem na poctivosti a počestnosti rodiny, národa a celé lidské společnosti.

A nyní prozkoumáme a vyložíme, jak praktikovat tuto bdělost.

III.

Problém filmu by se radikálně a velmi šťastně vyřešil, pokud by byla vůle přistoupit k produkci filmů inspirovaných křesťanskými principy. Také nikdy nepřestaneme chválit ty, kdo se věnují nebo budou věnovat tomuto umění. Ať se však snaží, aby jejich filmy opravdu vyjadřovaly křesťanský ideál a přispívaly ke skutečnému vzdělávání lidí! Ať dávají dobrý pozor i na to, aby se do takových podniků nepouštěli lehkovážně, ale ať se svěří zkušeným technikům a obklopují se vší žádoucí opatrností, z obavy, aby nedošli ztráty sil i peněz!

Na jednu stranu jsme si sice vědomi mnohých a značných obtíží, které se zejména v této době hospodářské krize stavějí proti podobným projektům; na druhou stranu je však naprosto nezbytné, aby se v zájmu náboženství, mravů a občanské společnosti vyvíjel tlak na veškerou produkci tím způsobem, že už se nebudou působit stejné katastrofy. Z toho vyplývá, že je nutné, aby biskupové věnovali péči všem filmům, které se křesťanům na všech stranách nabízejí.

Vroucně tedy povzbuzujeme biskupy katolického světa, kteří patří k zemím produkujícím filmy, a vás na prvním místě, Ctihodní bratři v biskupské službě, aby otcovsky povzbuzovali všechny věřící, kteří s tímto průmyslem nějakým způsobem spolupracují. Ti ať jsou si vědomi závažné povinnosti, která jim z povahy jejich funkcí a jako synům církve přísluší, aby se podle míry svých možností snažili dohlížet na to, aby filmy, které produkují nebo na nichž spolupracují, byly v souladu se zdravými principy a spravedlivými předpisy. Je jistě mnoho katolíků, kteří jsou zaměstnáni jako režiséři, produkční, autoři nebo herci ve filmovém průmyslu. Je nanejvýš politováníhodné, že jejich práce není v souladu s jejich vírou a přesvědčením. Proto je biskupové mají upozornit, aby jejich práce plně souhlasila s požadavky poctivého svědomí a povinnostmi učedníka Ježíše Krista.

Na tomto poli apoštolátu, stejně jako na všech ostatních, biskupové jistě naleznou jako výtečné spolupracovníky ty, kdo aktivně působí v Katolické akci. Je nemožné nevyužít příležitosti tohoto dopisu, abychom je více než jindy povzbudili k tomu, aby se tomuto novému případu věnovali, aniž by počítali s jejich vážnou a trvalou spoluprací.

Snad by biskupové udělali dobře, kdyby připomněli producentům filmového světa, aby mezi úkoly, které jim přísluší, figurovala především počestnost zábavy. Protože mají božské pověření vyučovat duše, které jim jsou svěřené, pravidlům chování, jež se mají prosazovat i při příležitosti zábavy. Apoštolská služba ukládá pastýřům povinnost otevřeně prohlašovat, že nečestné zábavy ničí morální síly lidu. Takže to, co v této oblasti vyžadují, se netýká jen katolíků, ale všech návštěvníků kina.

Vám však, Ctihodní bratři v biskupské službě ve Spojených státech amerických, přísluší zvláštním způsobem docílit toho, co filmoví producenti spontánně slíbili, jak jsme zmínili, s vědomím odpovědnosti vůči lidstvu kvůli vzniklému problému a nebezpečí, které z něj vyplývá.

Vám, kteří jste po světě přijali biskupskou hodnost, musí ležet na srdci snaha dávat správně pochopit všem, kteří spolupracují s filmovým průmyslem, že tak cenný vynález a tak rozšířené užívání může velmi sloužit k pozvednutí morální dokonalosti jednotlivců i společnosti. Proč totiž mluvit jen o zlu, kterému je třeba se vyhnout? A proč by film měl sloužit jen k naplnění volných chvil odpočinku? Nemohl a neměl by projevit obdivuhodnou účinnost ve službě poučení diváků a jejich růstu ve ctnosti?

Naše pokyny a rady.

Poté co jsme prozkoumali závažnost takového tématu, považujeme za vhodné přejít nyní k přiměřeným praktickým pokynům.

Na prvním místě ať každý biskup po příkladu katolíků ve Spojených státech amerických dosáhne toho, aby se věřící jemu svěření každý rok zavázali, že se nezúčastní projekce filmů, které zraňují křesťanské učení a ustanovení. Ať se přednostně vyberou kostely a školy, kde by se učinil tento příslib a závazek. K tomu biskupové vyzvou ke spolupráci rodiče, kteří mají v těchto otázkách zvláštní povinnost; vyžádají si také pomoc spisovatelů, kteří budou mít tu čest pečlivě vysvětlit význam a užitečnost této protestní kampaně.

Aby tento slavnostní závazek dosáhl potřebné účinnosti, je naprosto nezbytné, aby lid jasně věděl, jaké filmy povolené jsou pro všechny, jaké lze shlédnout jen za určitých podmínek a konečně jaké jsou ty, které jsou zhoubné nebo přímo škodlivé. To zcela jistě vyžaduje, aby byly sestaveny a zveřejněny zvláštní seznamy označující filmy podle vyjmenovaných kategorií a aby tyto seznamy mohly být snadno dostupné pro všechny. Ideální by bylo, kdyby mohl být sestaven jediný seznam pro celý svět, protože morální zákon je stejný pro všechny. Ale když se jedná o představení, která zasahují všechny vrstvy společnosti, vzdělané i nevzdělané, davy lidí i vůdčí třídu společnosti, je nepopiratelné, že nemůže existovat jediné pravidlo pro všechny. Ukazují se totiž velké rozdíly podle oblastí, okolností a životních podmínek. Proto se nezdá vhodné, aby byl sestaven jediný katalog závazný pro všechny. Pokud byly v každé zemi sestaveny seznamy podle navržených kategorií, neznamená to překážku v prosazení obecného pravidla, které bylo tímto faktem zavedeno.

K dosažení tohoto cíle je naprosto nezbytné, aby biskupové vytvořili pro každou zemi stálý úřad. Poslání tohoto úřadu spočívá ve vyhlašování dobrých filmů, v klasifikaci ostatních podle zmíněných kategorií a konečně v oznámení tohoto hodnocení kněžím i věřícím. Bylo by velmi vhodné svěřit toto poslání Národnímu centru Katolické akce, která závisí na hierarchii. Je totiž jisté, že pokud chceme, aby taková práce byla vykonávána s autoritou a podle všech pravidel, je třeba, aby každá země měla jeden takový úřad řízený jedním vedoucím.

Pokud to však vyžadují skutečně závažné důvody, je dovoleno, aby každý biskup ustanovil pro svou diecézi komisi, která by vydávala přísnější hodnocení podle zvláštního charakteru konkrétního regionu; aby byly například zakázány filmy, které národní katalog označil jako dovolené, protože se musel držet pravidel, která se používají pro celou zemi.

Zmíněný úřad bude mimoto dohlížet na to, aby kinosály, které patří farnostem nebo katolickým spolkům, disponovala jen autorizovanými filmy. Když se totiž těmto kinosálům stanoví kázeň a solidní organizace, stanou se pro producenty žádoucí klientelou, a tím způsobem bude možné požadovat, aby producenti vydávali filmy, které odpovídají plně našim názorům. A proč by se podobné filmy měly hrát jen v katolických sálech, proč by neměly dělat kariéru i ve veřejných sálech?

Nepopíráme, že předpokládané vytvoření stálého úřadu, bude pro věřící lid znamenat těžkou námahu a velké náklady. Avšak problém je natolik závažný a nutnost podporovat ctnost křesťanského lidu a počestnost celé země tak neodkladná, že námaha a výdaje jsou více než odůvodněné. Hrozivá rána perverzního filmu totiž stačí na to, aby oslabila a zničila úsilí našich škol a práce Katolické akce a vlivu samotné kněžské služby.

Je třeba také poznamenat, že úřad, o němž mluvíme, má shromáždit lidi obeznámené s filmovou problematikou a zároveň hluboce proniknuté křesťanskými principy. Kněz vyznačený episkopátem bude tuto skupinu řídit a vést.

Ve službě ideálu.

Mimoto ať se mezi těmito národními orgány vytvoří vzájemné vztahy, které jsou velmi užitečné pro výměnu zkušeností a hodnocení filmů. Tyto vztahy napomohou větší účinnosti práce každého z nich. Ačkoli je třeba brát pečlivě v úvahu rozdílnost věcí, míst a okolností, duch a srdce se sblíží. Proto je také možné, dojít s pomocí všech katolických žurnalistů jednoho dne k šťastné jednotě ve způsobu chápání, posuzování a jednání.

Tyto úřady ať účinně využívají nejen zkušeností a událostí, které se odehrály ve Spojených státech amerických, ale také všech prací, které na poli filmu podnikli katolíci celého světa. Pokud by se stalo, že by se členové kanceláře – jakkoli vedeni nejlepšími úmysly – nechali přemoci lidskou křehkostí a vzdalovali se od správné cesty, mají se biskupové s pastorační moudrostí zapojit do účinného urovnání způsobených omylů. Ať ze všech sil dohlížejí na to, aby podpořili autoritu a dobrou pověst úřadu buď tím, že vyznačí nového člena s dobrou pověstí nebo nahradí vybranými lidmi členy, kteří se ukázali jako neschopní plnit tuto tak důležitou úlohu.

Pokud se tedy biskupové katolického světa ujmou této otázky tak, že přizpůsobí svou pastorační péči pravidlům, která jsme vyhlásili – a jejich apoštolskou horlivost známe dobře, o tom nelze ani na okamžik pochybovat – je zřejmé, že učiní nanejvýš užitečné dílo pro ochranu dobrých mravů svých ovcí během doby odpočinku. Získají navíc schválení a budou využívat spolupráci všech lidí dobré vůle, nejen katolíků, ale i těch, kteří nesdílejí naši víru. Tak každý svým dílem přispěje k tomu, aby film, tato nevídaná veličina, která se dotýká všech lidí, od nynějška sloužil k podpoře ideálu a povzbuzení ušlechtilých snah o ušlechtilejší život.

Aby se uskutečnily tyto úmysly a předtuchy, které vycházejí z otcovské duše, dovoláváme se naléhavě pomoci Boží milosti, s jejíž oporou vám, Ctihodní bratři v biskupské službě, všemu kněžstvu a všemu našemu lidu, udělujeme z celého srdce apoštolské požehnání.

 

Dáno v Římě u sv. Petra o svátku svatých apoštolů Petra a Pavla roku 1936, v patnáctém roce našeho pontifikátu.

Pius XI.

Zpět na hlavní stránku!