wz

Zpět na hlavní stránku!


Papež Pius IX. : Encyklika QUANTA CURA - Text česky

– text této encykliky proti liberalismu a sekularismu do češtiny přeložil poustevník a Boží služebník JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Velebným bratrům patriarchům, primasům, arcibiskupům, biskupům a ostatním ordinářům spojeným v pokoji a jednotě s Apoštolským Stolcem.

Velební bratři - pozdrav a apoštolské požehnání!

Zajisté je vám všeobecně známé to, s jakou péčí a pastýřskou bedlivostí Římští papežové, Naši předchůdci, vykonávajíc povinnosti i úřad, odevzdaný jim od Krista Pána v osobě sv. Petra, knížete apoštolů, nikdy neustali pást beránky a ovce, horlivě krmit slovem víry veškeré stádo Páně a napájet ho spasitelným učením, a vzdalovat od jedovatých pastvin.

A vám Velební Bratři v biskupské službě je to navíc i osobně zvláště povědomé a blízké. A zajisté těmž Našim předchůdcům, jakožto ochráncům i obráncům vznešeného katolického náboženství, pravdy a spravedlnosti, starostlivým velice horlivým pastýřům o spásu duší, nic tak v mysli neleželo, než aby svými listy plnými moudrosti a rozumu Boží zákony odkryli a zavrhli veškeré bludy protivící se Bohu a Boží víře, učení katolické Církve, mravnosti a počestnosti a věčné spáse lidského pokolení; čímž neraz způsobily u mnohých začasto i těžké bouře nelibosti, které politováníhodným způsobem rozčeřili křesťanskou i občanskou společnost.

Z tohoto důvodu stavěli se titíž Naši předchůdcové s apoštolskou statečností na odpor nešlechetným úkladům bezbožných lidí, kteří, podobni vlnám rozbouřeného moře, vyplavovaly na Boží světlo své pomatenosti a slibovali svobodu, ač sami jsou otroky svého porušení, usilovali se vyvrátit základy katolického náboženství i občanské společnosti lživými smyšleninami a svými záhubnými spisy vyhladit do kořene ctnost a spravedlnost, porušit srdce a mysl všech, odvrátit od pravé kázně a mravů neopatrné, zvláště pak nezkušenou mládež, ji bídně kazit, uchvátit osidlem bludu a na konci vyrvat z lůna katolické Církve.

Již však ale My, jak je vám Velební Bratři v biskupské službě předobře známo, jakmile jsme tajným vnuknutím Prozřetelnosti Boží - ovšem ale beze všech Našich zásluh - byli povýšeni na tento Petrův stolec a spatřili, k převeliké bolesti Našeho srdce, tak děsnou bouři, rozpoutanou tolikerými zlými smyšleninami, jak se valí na křesťanský lid z tolikerých bludů, tu jsme v souladu s povinnostmi Svého apoštolského úřadu, jdouce ve šlépějích Svých předchůdců, pozdvihli Svého hlasu a zavrhli jsme hlavní bludy našeho převelice smutného věku mnohými na světlo Boží vydanými okružními listy a alokucemi v konzistoři činěnými i jinými Apoštolskými dokumenty, povzbuzujíc Vaši skvělou biskupskou bedlivost, a napomínajíc opět a opět veškeré Nám nejmilejší syny katolické Církve, aby se především štítili nákazy tohoto ohavného moru a varovali se jej.

Především však ale Svojí první encyklikou ze dne 9. 12. 1854 a pak druhou 9. 6. 1862 zatratili jsme příšerné bludy smyšlenin, které panují právě v dnešních časech k přenáramně veliké škodě duší, k újmě světské společnosti, a zejména pak odporují nejenom samotné katolické Církvi a jejímu spasitelnému učení, ale i Boží spravedlnosti a odvěkému přirozenému právu a zákonu, vštípenému od Boha do srdce každého člověka a jeho zdravého rozumu, v němž bludy, a to téměř všechny bludy údajně prý mají mít svůj původ. Ačkoliv jsme sice ani v nejmenším nezapomněli takovéto nejdominantnější bludy explicitně pojmenovat a zamítnout, jak ostatně vyžaduje prospěch katolické Církve a spása duší, kterou nám svěřil Bůh, jakož i samotné dobro lidské společnosti, abychom opět povzbudili Vaši pastýřskou bdělost k odmítnutí i ostatních křivých smyšlenin, které pramení z těchto bludů jako ze svých zdrojů.

Tyto křivé a převrácené smyšleniny tím více jsou zavrženíhodné, protože směřují především k tomu, aby překážely, ba dokonce aby odstranily onu spasitelnou službu, kterou má vykonávat katolická Církev, a to svobodně podle ustanovení a rozkazu svého Božského původce až do konce světa nejen ve prospěch jednotlivých lidí, ale i ve prospěch celých pokolení a všeho lidu i s jejich knížaty, a aby byla zničena ona oboustranná spolupráce důvěry a harmonie mezi mocí duchovní a světskou sloužící vždy ke blahu i ke prospěchu jak Církve, tak i světské občanské společnosti. (1)

Ovšemže o tom Velební Bratři v biskupské službě máte i své vlastní zkušenosti, že v této době je nemálo těch, kteří se přizpůsobují světácké společnosti svou bezbožnou a absurdní zásadou takzvaného naturalismu a opovažují se tvrdit že údajně prý nejpečlivější ohled na obecné blaho a vůbec občanský pokrok údajně prý vyžaduje, aby lidská společnost byla ustanovena a spravována bez jakéhokoliv zřetele k náboženství tak, jako by ho ani vůbec nebylo, nebo alespoň jako by nebylo absolutně žádného rozdílu mezi náboženstvím pravým a náboženstvími nepravými."

Podobně se nestydí tvrdit proti učení svatých Písem a svatých Otců, že údajně prý veřejné dobro je nejlépe zajištěno tam, kde se veřejné moci údajně prý nepřiznává povinnost trestat rušitele katolického náboženství tresty stanovenými zákonem, leč pouze jen pokud toho žádá veřejný pořádek. Vycházejíc z této bludné ideje o takovéto společenské vládě, nestydí se hovět ani jiné bludné smyšlenině, nanejvýš zhoubné katolické Církvi a spáse duší, kterou Náš předchůdce, blahé paměti Řehoř XVI. (2) nazval pominutím smyslů, totiž že prý volnost svědomí a náboženská svoboda je přirozeným právem každého člověka, což že by to mělo být také vyhlášeno zákonem, že občané mají právo veřejně vyjadřovat a vysvětlovat všelijaké své myšlenky verbálně, tiskem nebo jiným způsobem, v čemž by neměli být absolutně nijak omezováni ani duchovní autoritou a ani světskou mocí. Když však oni ale toto drze propagují, zajisté ve své mysli neuvažují o tom, že hlásají nekontrolovaně bezbřehou svobodu k záhubě (3), kde pod záminkou bezbřehých a nikdy nekončících sporů ohledem přesvědčení budou si ohřívat svou polívčičku ti, kteří úmyslně se rouhají Bohu a Boží pravdě ve své demagogické žvástavosti bezbožné moudrosti, ačkoliv čistá víra a moudrost křesťanská nás varuje a učí, abychom se vyhýbaly a stranily takovýmto nanejvýš škodlivým rozmarům a marnivostem. (4)

Všude tam, kde bylo náboženství odstraněno z občanské společnosti a bylo zapuzeno Boží zjevení i autorita Božího učení, ztrácí a zatemňuje se také i přesný pojem o spravedlnosti a lidském právu, a na místo skutečně pravé spravedlnosti a zákonného práva nastupuje hmotné násilí, a je proto nepochopitelné, že se někteří nic nedbajíce a opovrhujíce nejjistějšími pravidly zdravého rozumu opovažují provolávat, že údajně prý jakási vůle národa ustavuje svrchovaný zákon, neomezený ani právem Božským, a ani právem světským, takzvané veřejné mínění, respektive ale ve skutečnosti doslova anarchistická svévole ulice má být údajně prý rozhodující, aby jakákoliv takováto svévole dokonaných událostí svévolně nabyla na právní platnosti podle politického řádu právě tím, že jsou fakticky dokonány.

Kdo by však opravdu neviděl a nechápal, že lidská společnost, zbavená vazeb náboženství a pravé spravedlnosti nemůže mít jiného předsevzetí a cíle, než aby jen nabývala a hromadila pozemské hmotné statky, aniž by ve svém jednání se řídila jiným zákonem, než pravidly nezkrotné touhy srdce po rozkoších a výhodách, jimž otročí?

Z tohoto důvodu pak takovíto lidé pronásledují řeholní společnosti, velice zasloužilé o Církev, občanstvo i literární osvětu, s krutou nenávistí a žvástají, že nemají údajně práva na svou existenci, přitakávajíce takto myšlenkám heretiků. Neboť jak převelice moudře učil Náš předchůdce, blahé paměti Pius VI.: "rušit řeholní řády znamená zabraňovat právu svobodně vyznávat a žít podle evangelijních rad, deformovat tak způsob života v Církvi, schválenému pro jeho shodu s učením apoštolským, a urážet slavné zakladatele, ctěné od nás na oltáři, kteří samým Bohem nadšeni, ustanovili tato společenství." (5)

Nadto ještě bezbožně rozhlašují, že se údajně prý sluší zbavit občanstvo i Církev oprávnění veřejně rozdávat almužny z důvodů křesťanské lásky. Také i zákon ten že by měl být zrušen, kterým v určité dny, kvůli poctě Boží,je zakázána služebná práce, původně poukazujíc zejména na ten argument, že by zmíněné oprávnění a zrušení zákona prospělo nejlepší ekonomické efektivnosti národního hospodářství.

Ve skutečnosti však ale nestačí jim ani jen pouhé odstranění náboženství z veřejného života, ale velice rádi by odstranili náboženství i z rodin a domácností. Učí totiž těm nejbludnějším učením zhoubnému komunismu a socialismu, a rozhlašujíc tento blud tvrdí, že lidská domácnost i každá rodina má základ své existence a možnosti jedině ve světském právu občanském a rodinném, a že jen na tomto základě plynou a závisí veškerá práva rodičů ke svým vlastním dětem, neboť jenom z práva světského a pouze jen v rámci světského práva lze reglementovat oprávnění rodičů mít vliv na právo a péči o vyučování a vychování."

Takovýmito bezbožnými smyšleninami a pletichami usilují se tito lstiví lidé o to, aby spasitelné učení katolické Církve a její působení se zcela vyloučilo z vyučování a vychování mládeže, aby útlé a poddajné duše mládeže byly infikovány a bídně zkaženy všemožnými záhubnými bludy a nemravními neřestmi.

Vždyť všichni pak, kteří se pokoušeli o zmatky v Církvi a ve státě, o zvrácení dobrého řádu ve společnosti, a o zničení církevního i světského práva, soustředili vždy veškeré své zlovolné intriky, úsilí i činnost na to jak bylo již shora řečeno, aby zaskočili a mravně zkazili zejména neopatrnou mládež, na jejíž mravní zkáze zakládali veškeré své naděje. Proto také ani nikdy nepolevují v permanentním pronásledování církevní a světské inteligence, jak dokazuje již i nemálo zdokumentovaných zkušeností z minulosti, kdy navzdory všemu tomu, co bylo k hojnému užitku křesťanstva, státu i osvěty, oni v praxi razili heslo, že údajně prý je nezbytné, aby duchovenstvo, které je údajně prý k pravému a užitečnému pokroku vědy a civilizace nepřátelské, aby bylo odříznuto od jakýchkoliv možností pečovat, vyučovat a vychovávat mládež.

Jiní zase, obnovujíce křivé a tolikrát již odsouzené nesmysly novátorů, odvažují se s nevšední nestydatostí podrobovat libovůli světské vlády svrchovanou autoritu Církve a její sv. Stolice, udělenou jí od Krista Pána, a popírat všechna práva Církve a sv. Stolice, pokud mají jakýkoliv vztah ke světským skutečnostem.

Nestydí se totiž tvrdit, že údajně prý ustanovení Církve nezavazují věřící ve svědomí, ledaže by údajně prý výnosy a ustanovení Římských papežů, hledící k náboženství a Církvi světská vrchnost výslovně schválila, tvrdíc že údajně prý musí mít stvrzení a schválení. Anebo přinejmenším, že světská moc má jakési právo “veta” ohledem papežských apoštolských konstitucí, kterými se členům katolické Církve zapovídají tajné svobodozednářské společnosti (6), ať už se v nich vyžaduje přísaha šetřit tajemství či nikoliv, kterýchž jejich stoupenci a příznivci se trestají exkomunikací z Církve, nemají údajně prý platnost v těch zemích, kde takovéto svobodozednářské spolky ze souhlasem světské vrchnosti mohou legálně působit, a že klatby, uvalené obecným sněmem Tridentským a římskými papeži na ty, kdo práva a majetek Církve napadli a urvavše drží, mají základ pouze v tom, že řád duchovní a světský i politický se zmátl k dosažení věcí pouze jen světských, a že Církev údajně prý nesmí stanovit nic, čím by se vázalo svědomí věřících směrem k užívání časných věcí, že Církvi údajně prý nepřísluší právo krotit svědomí narušitelů ustanovení své vlastní Církve časnými vnitrocírkevními tresty, a že se údajně prý shoduje se zásadami svaté teologie a veřejného práva, aby absolutně všechno to, co má jakýkoliv vztah k vlastnickému právu ku statkům církevních, řeholních a jiných zbožných ústavů bylo výlučně pouze jen přiřknuto a přisouzeno do výlučné kompetence světské vrchnosti.

Oni též i dále beze studu navenek a veřejně hlásají různé heretické žvásty, z kterých již povstalo tolik převrácených smyšlenin a bludů. Žvástají, že církevní moc údajně prý není po právu Božském rozdílná a nezávislá od moci světské, a že údajně prý ani není možné, aby se toto vzájemné rozlišení a nezávislost obou mocí paralelně zachovalo bez toho, aniž by údajně prý Církev nenapadala a neuchvátila podstatných práv moci světské.

Také nám nelze mlčet ani ohledem nestydatosti oněch lidí, kteří, nesnášejíce zdravé učení, hlásají že se údajně prý smí odepřít souhlas a poslušenství oněm nálezům a výnosům Apoštolské Stolice, jejichž předmět se nese podle výkladu k obecnému dobru Církve, k jejím právům a k její kázni, a to bez hříchu a bez ztráty katolického vyznání, pokud se ony nedotýkají dogmat o víře a mravech. Zajisté nebude nikoho, kdo by jasně a zřejmě neviděl a nepoznával, jak velmi se toto protiví katolickému článku víry o plné moci, propůjčené římskému papeži Božským právem od samotného Krista Pána, aby apoštol svatý Petr pásl, řídil a spravoval celou Církev. Při tak náramné zvrácenosti těchto výše uvedených zkažených smyšlenin, My jsme si velice dobře vědomi veliké zodpovědnosti Svého Apoštolského úřadu, a proto máme veliké starosti o Naše nejsvětější náboženství a zdravé učení, a o spásu Nám svěřených duší, jakož i o blaho světské společnosti vůbec, a proto jsem uznali za potřebné pozdvihnout opět Svého Apoštolského hlasu.

Proto tyto všechny a jednotlivé falešné smyšleniny a učení v tomto listu zvláště zmíněné mocí Svou Apoštolskou odmítáme, zavrhujeme a odsuzujeme, přikazujíce, aby je všecky děti katolické Církve najisto pokládaly za odmítnuté, zavržené a navěky odsouzené.

Mimo to, Velební Bratři v biskupské službě, je Vám velice dobře známo, jak za těchto časů ti, co nenávidí veškerou pravdu a spravedlnost, a úhlavní nepřátelé Našeho náboženství podvádějí národy knihami, spisky a novinami roztroušenými po celém světě a obsahující mor zlomyslných lží a rozsévání těchto ale i jiných bezbožných nauk. Zajisté nebude pro Vás tajemstvím, že v tomto našem čase se nacházejí také i takoví, kteří pohnuti a podníceni ďábelským duchem zabředli tak hluboko v bezbožnosti, že se už ani jen nestydí zapírat našeho Pána a vládce Ježíše Krista, a vzpurného bojování s nešlechetnou nestoudností proti Jeho Božství.

V tomto však Vás musím, Velební Bratři v biskupské službě, po zásluze opravdu pochválit, že jste proti takovýmto bezbožnostem neopomenuli co nejhorlivěji pozvednout svůj biskupský hlas. Proto tímto Svým listem opět láskyplně oslavujeme Vás, kteří jste povoláni mít účast v Naší péči a jste Nám v Našich velikých trpkostech útěchou, radostí i potěšením pro svou skvělou nábožnost a zbožnost, jakou vynikáte, a pro obdivuhodnou onu lásku, věrnost a poslušnost, s jakou jste oddáni Nám a této Apoštolské Stolici, a usilujete se statečně a pilně vykonávat svůj převelice těžký biskupský úřad. Odtud i My očekáváme od této Vaší výtečné horlivosti, že vezmete meč Ducha, který je slovo Boží, a posilněni v milosti Pána Našeho Ježíše Krista budete se den ze dne stále víc a více s dvojnásobnou snahou starat, aby věřící, svěření Vaší správě, zdržovali se jedovatých bylin, které nepěstuje Ježíš Kristus, protože nejsou zasazeny od Otce. (7)

A neustávejte těmž věřícím připomínat, že veškeré pravé blaho pramení lidem z našeho vznešeného náboženství a jeho učení, a ze života podle něho, neboť blahoslavený je lid, jehož Bůh je Hospodin. (8)

Učte, že království mají svého trvání na základě katolické víry (9), že nic není tak zhoubného, zkázonosného a všem nebezpečím vystaveného jako ta smyšlenina, že to samo již stačí, mít svobodnou vůli, s níž jsme se zrodili, takže by nic jiného nebylo, zač bychom Boha prosili, t.j. zapomenouce na svůj původ, zřeknouce se Jeho moci k docílení své “svobody”. (10)

Ale nezapomeňte též i to učit, že je dána světská moc nejen ke správě světa, ale zvláště pak i k ochraně Církve (11), a že není ničeho, co by bylo panujícím vladařům k většímu prospěchu a k větší slávě, jako když - jak psal velice moudrý a statečný Náš předchůdce sv. Felix císaři Zenonovi - dopřejí Církvi, aby užívala i svých vlastních předpisů a nedovolují, aby někdo kladl překážky jejich svobodě ...

Neboť v těch oblastech, kde se jedná výlučně jen o záležitosti Boží je nepochybné, že to bude prospěšné i jejich vlastním zájmům, když budou podřizovat svou světskou vladařskou vůli kněžstvu Kristovu podle vůle Boží, respektive o to se budou ve svém vládnutí alespoň co nejupřímněji usilovat tím že odmítnou svou povznesenou pýchu. (12)

Ačkoliv je nám toho vždycky zapotřebí, Velební Bratři v biskupské službě, přece jest zvláště nezbytné je v tak velikých těžkostech Církve i světské společnosti, v takto hrozném spiknutí protivníků proti katolické věci a Apoštolskému stolici v této tak hrozné směsi bludů, přistoupit s nadějí k trůnu milosti, abychom nalezli milosrdenství a došli milosti k příhodné pomoci. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli apelovat na víru všech věřících, aby společně s Námi ale i s Vámi zároveň ve svých nejpokornějších motlitbách ustavičně prosili a žádali nejmilostivějšího Otce světel o milosrdenství, a aby v plnosti své víry se vždy utíkali k našemu Pánu Ježíši Kristu, který nás vykoupil Svou krví, a pokorně a stále se modlitbami doprošovali Jeho nejsladšího srdce - této oběti nejvroucnější lásky k nám -, aby ráčil přitáhnout všechno k Sobě vazbou Své lásky, aby všichni lidé žili podle Jeho srdce, rozníceni Jeho nejsvětější láskou, Bohu se ve všem líbili a vydávali ovoce každým svým dobrým skutkem.

Protože beze všech pochybností jsou Bohu příjemnější prosby věřících, jestliže k Němu přistupují s duší čistou od každé poskvrny hříchu, ustanovili jsme otevřít s Apoštolskou štědrostí nebeské poklady Církve svěřené Naší správě, pro Kristovy věřící, aby totiž tito byli rozníceni k pravé pobožnosti a obmyti tím vroucněji skrze svátost pokání ode skvrn svých hříchu, a své prosby k Bohu vylévali, a nacházeli tak Jeho milost a milosrdenství.

Tímto listem tedy udělujeme ze své Apoštolské moci všem i jednotlivým věřícím obojího pohlaví po celém katolickém světě plnomocných odpustků na způsob Milostivého léta, ve lhůtě jednoho měsíce až do sklonku budoucího léta 1865, a to nikoliv déle, kterýžto měsíc určíte zejména Vy, Velební Bratři v biskupské službě, a jiní řádní církevní představení, a těchto odpustků udělujeme týmž způsobem, jakým jsme je povolili Svým Apoštolským listem "Breve", daným dne 20.11.1846 na začátku výkonu svého pontifikátu a poslaným všem Vašim biskupským úřadům a začínajícím se těmito slovy: "Arcano Divinae Providentiae consilio" a udělujeme jich se všemi plnomocenstvími, od Nás v tomtéž listu propůjčeným.

Chceme, ukládáme a přikazujeme ať je zachováváno všechno, co jsme v dotyčném listu předepsali, a zavržené bylo všechno to, co jsme za zavržené prohlásili. Zavrhujeme všechno a uvalujeme klatbu na každého, kdo by se těmto Našim příkazům chtěl jakýmkoliv způsobem stavět na odpor. A proto aby byla odstraněna jakákoliv každá pochybnost nebo jiné nesnáze, rozkázali jsme poslat Vám výtisk onoho listu. Prosme tedy, Velební Bratři v biskupské službě z hloubi svého srdce a ze vší své mysli za milosrdenství Boží, neboť On sám jej doložil svými slovy: "Milosrdenství své však od nich nerozptýlím."

Prosme a obdržíme, a jestliže by se doba pro přijetí prodloužila kvůli našim těžkým urážkám, tlučme, neboť tlukoucím bude otevřeno, a když budeme všichni jednomyslně tlouci na dveře svými modlitbami, svými vzdechy a s neustávajícím pláčem, pak bude naše modlitba dokonalá. A každý z Vás ať se modlí ne toliko jen sám za sebe, ale i za všechny bratry, jak nás naučil modlit se náš Pán. (13)

Aby pak tím spíše Bůh vyslyšel Naše, Vaše a také i všech věřících modlitby, prosby a přání, vyvolme si s veškerou důvěrou orodovnici naši k Němu, Neposkvrněnou a Nejsvětější Rodičku Boží, Pannu Marii, která přemáhá všechny bludy po celém světě, a je nám všem Matkou nejlaskavější, přesladkou a milosrdenství plnou Boží rodičkou, která je nám všem uprositelná a všem milostem nakloněná, která nás všechny objímá potřebami v plnosti své milosrdné slitovné lásky" (14), a jakožto královna, stojící v pozlaceném oděvu po pravici Svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, ozdobena ve slávě, může nám na Něm milostivě vyprosit.

Vroucně též žádejme o přímluvu i nejblahoslavenějšího Petra, knížete apoštolů a jeho spoluapoštola Pavla i všech svatých nebešťanů, kteří se již stali společníky Božími v jeho slávě, dostali se do království nebeského a drží palmu vítězství, a bez obav o svou nesmrtelnost mají starost o naši spásu.

Na konec Vám ze srdce přejeme hojnost všech nebeských darů a udělujeme přelaskavě z hloubi srdce Vám samotným Velební Bratři v biskupské službě, jakož též i veškerému duchovenstvu, a i laickým věřícím Bohem svěřeným Vaší péči v jistotě Naší mimořádné lásky k Vám i Naše Apoštolské požehnání.

 

 

Dáno v Římě u sv. Petra, dne 8. 12. 1864, roku desátého ode dne slavného vyhlášení Neposkvrněného Početí Boží Rodičky Panny Marie za článek víry, pontifikátu Našeho roku devatenáctého.

Pius P. P. IX.

 

 

Poznámky:

(1) Řehoř XVI. encyklika "Mirari vos" 15. 8. 1832

(2) tamtéž

(3) sv. Augustin, epist. 105. al 166

(4) sv. Lev, epist. 164 al. 133. §2 edit. Ball.

(5) epist. cardin. de la Rochefoucalt, 10. 3. 1791

(6) Clement XII. "In eminenti"

Benedict XIV. "Providas Romanorum"

Pius VII. "Ecclesiae"

Lev XII. "Quo graviora"

(7) sv. Ignat. ad Philadelph. 3

(8) Žalm 143

(9) sv. Celestin, epist. 22. ad Synod. Ephes.

(10) sv. Innocenc 1. epist. 29 ad epp. conc. Carthag.

(11) sv. Lev, epist. 156. al. 125

(12) Pius VII. Ep. encykl. "Diu satis", 15. 5. 1800

(13) sv. Cyprian, epist. 11.

(14) sv. Bernard, Serm. de duodecim praerogativis B. M. V. ex verbis Apocal.

Zpět na hlavní stránku!