wz

Zpět!

8.list: Fenomény jako “Caelum”, “Tartarus”, “Exorcismus”…

Z textu e-mailu: ”Pane doktore, mohli by jste se vyjádřit k existenci či neexistenci pekla, nebe a vymýtání satana? Martin…”

Varování!! Chcete-li správně porozumět tomuto 8.listu Martinovi, musíte si nejprve přečíst předcházejících sedm listů Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

7.list Martinovi: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

Nejprve bych chtěl poprosit různé ”génie” s ubohým jedináčkem před svým jménem, popřípadě ty ještě větší ”supergénie” co nemají ani tento ubohý jedináček, respektive se zpravidla dokonce jedná o různé dvacetileté či ještě mladší sopláky, kterým teče mléko po bradě a kteří sice sami vůbec nic neumí, ale ve své ubohosti si tím více myslí, že již spolkli všechnu moudrost světa a již dříve než si jakoukoliv práci na těchto webových stránkách přečtou, tak s jejím obsahem (ač ho vůbec ještě ani nečetli!) zásadně již dopředu absolutně nesouhlasí a nejrůznější práce na těchto webových stránkách čtou pouze proto, aby mi pak mohli psát své jízlivé e-maily plné fanatické zloby a nenávisti ve kterých se s velikým rozhořčením rozplývají nad ”ubohou a dementní úrovní mých prací”.

A proto tedy Vás prosím tedy vážený pane ”génie” (nebo ctihodná dámo ”génijko”) – nečtěte raději ani tuto další ”dementní práci” – a opusťte raději ihned tyto webové stránky. Pevně věřím, že na Internetu se nepochybně najdou i takové webové stránky (a není jich bohužel málo!!), které odpovídají Vaší "intelektuální" úrovni. Já ale Vaše přesvědčení a názory (pokud vůbec nějaké máte!!) plně respektuji – respektujte proto prosím také Vy přesvědčení a názory jiných lidí (třeba i moje) a smiřte se s tím, že jsou prostě i lidé, kterým (s ohledem na jejich zaměření, zájem nebo orientaci) se některé práce zveřejněné na www.henryklahola.nazory.cz jednoduše líbí a čtou je rádi, protože je zajímá jejich věcný obsah a nehledají v nich pouze ”gramatické chyby”. A pokud se Vám tyto webové stránky nelíbí a zásadně nesouhlasíte s jejich obsahem, myšlenkami a názory, pak máte k dispozici jedno velice jednoduché a spolehlivé řešení, aby jste se nemusel(a) rozčilovat – jednoduše to vůbec nečtěte!!

Je pro mě s podivem, že může existovat někdo, kdo ztrácí svůj čas četbou webových stránek o kterých skutečně soudí, že je ”napsal duševně nemocný člověk” či že jsou ”výplodem jeho chorého mozku”. Já osobně cizí webové stránky, o nichž se domnívám, že je psali duševně nemocní lidé nikdy nečtu a lidé co vědomě čtou webové stránky o nichž se domnívají, že jsou ”dílem duševně nemocného člověka” jsou ve skutečnosti sami velice těžce duševně nemocní lidé, kteří by měli vyhledat dobrého psychiatra. Kromě toho věřím vážený pane génie nebo ctihodná dámo génijko, že po opuštění sfér webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se Vám podaří nalézt na Internetu i takové webové stránky, které napsali i ”duševně zdraví lidé”, ba možná dokonce právě i tací ”duševně zdraví lidé”, kteří jsou tak těžce ”duševně zdravými”, jako jste i Vy sám nebo Vy sama.

Internet je svobodné médium s mnoha miliardami nejrozličnějších webových stránek – výběr máte téměř nekonečný. A určitě se tam najdou i podobná individua jako jste Vy sám, či Vy sama. Pokud by čistě hypoteticky náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz byli absolutně jedinými webovými stránkami na Internetu, chápal bych pak Vaše rozhořčení, protože uznávám, že ne každého musí zajímat náboženská víra. Takto ale webové stránky www.henryklahola.nazory.cz jsou pouze jedny z mnoha miliard různých webových stránek na Internetu a pokud se Vám osobně nelíbí, tak je prostě číst nemusíte, nikdo Vás k tomu určitě nijak nenutí.

A vzhledem k existenci mnoha miliard dalších webových stránek ani nejste z ”nouze” nějak nuceni číst takové webové stránky “které se Vám nelíbí a s nimiž absolutně ve všem zásadně nesouhlasíte” proto, že by jste snad neměli eventuálně k dispozici na Internetu žádné jiné webové stránky tak, jako tomu u nás bylo například ve dvacátém století za bolševika u televize, kdy se lidé z nouze dívali třeba na televizi i navzdory tomu, že se jim nelíbila, protože žádné jiné televizní stanice u nás jednoduše neexistovali…

Vaše nenávistné útoky jsou pro mne pouze důkazem toho, že jednám správně a čím silnější bude intenzita Vašich nenávistných útoků, tím bude větší i motivace mé touhy sloužit Bohu a lidem, protože si připomínám slova mého Pána Ježíše Krista: ”Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho,který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: 'Nenáviděli mě bez příčiny'. Až přijde ”Povzbuditel”, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od počátku” (Jn 15, 18 – 26). Naštěstí ale moje reálná situace ani zdaleka není až tak pesimistická jak to plyne z tohoto citátu mého Pána Ježíše Krista a i ti nejzuřivější nepřátelé náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz se v podstatě musí chtě – nechtě smířit s tím, že některé příspěvky na náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz se jednoduše navzdory jejich nenávistnému vzteku některým čtenářům líbí, čtou je rádi a jsou jim duchovní posilou a oporou v jejich každodenním náboženském životě právě tak, jako zas jejich víra je naopak pro změnu zas posilou pro mne samotného. A tudíž jejich spolubratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nechce a ani nemůže jejich důvěru zklamat ani kdyby se – obrazně řečeno – satan se všemi svými pozemskými služebníky ”na hlavu postavil”, protože na zemi a ani v pekle není té síly, která by mně mohla nějak přinutit zříci se mé víry a otevřeného hlásání své víry ostatním lidem dobré vůle.

Doufám, že teď různé tyto výše zmiňované nafoukané psychopaty jsem odradil od dalšího čtení této práce a proto se teď již konečně můžeme společně věnovat tomuto nečekaně a neplánovaně – tentokrát - již vlastně ”osmého listu Martinovi”, respektive této práci osmého listu Martinovi pod názvem Fenomény jako “Caelum”, “Tartarus”, “Exorcismus”…

Nejprve ale vysvětlím, proč jsem se rozhodl o tomto vůbec psát. Osobně bych možná o tomto nikdy ani nepsal, nicméně čirá náhoda tomu chtěla, že jsem napsal dva velice obšírné e-maily, respektive, že jsem na Internetu našel studenta Martina (či spíše on našel mně), který – alespoň se mi to tak zdá – skutečně možná úpřimně hledá svoji víru v Boha, zabýval se otázkami ohledem toho zda-li Bůh existuje anebo nikoliv, což bylo tématem ”prvního listu Martinovi”, respektive původně velmi obsáhlého e-mailu, který jsem napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , - kterých snad tyto otázky rovněž úpřimně zajímají - jako ”první list Martinovi”. Následně pak student Martin se pro mne poněkud překvapivě ozval opět v dalším e-mailu, ve kterém projevil – alespoň opět se mi to tak zdálo – úpřimný zájem o poznání toho, jaký je tento Bůh – respektive jaký není - což zas se stalo tématem dalšího velice obsáhlého e-mailu, který jsem rovněž napsal původně pouze pro Martina a poslal původně pouze tomuto Martinovi, respektive, který (s drobnými úpravami a vysvětlivkami) rovněž jsem zveřejnil i pro Vás ostatní čtenáře jako ”druhý list Martinovi” na mých webových stránek www.henryklahola.nazory.cz . Následně po napsání a odeslání tohoto druhého velice rozsáhlého e-mailu studentu Martinovi mně napadla myšlenka, že to, co jsem v obou těchto velice rozsáhlých e-mailech psal pro studenta Martina by s největší pravděpodobností zajímalo určitě i mnohé jiné mladé lidi, čímž se zrodil v mé hlavě nápad, že bych oba tyto rozsáhlé e-maily psané původně pouze pro Martina mohl v nějaké formě – po drobných úpravách - zveřejnit na mých webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz .

Navzdory mým předpokladům, ale moje kontakty se studentem Martinem se neskončili ani odesláním tohoto mého druhého velice rozsáhlého e-mailu – který jsem publikoval jako ”druhý list Martinovi” – protože Martin se opětovně ozval a to též dosti dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil existenci Boha, ba připustil i to, že Bůh dal ”snad první impuls, ale…” vyjádřil určité pochybnosti o tom, zda-li Bůh skutečně vytvořil vesmír jako takový, respektive zda-li třeba vesmír nevznikl sám od sebe od věčnosti na základě nějakého ustavičného vývoje hmoty jak učí takzvaný dialektický materialismus. Na jedné straně mně tento Martinův názor rozesmutněl, na druhé současně ale i potěšil, protože to bylo po prvé co Martin explicitně připustil existenci Boha, ba dokonce připustil i to, že Bůh dal nějaký ”první impuls” ke vzniku hmoty, byť i veškerý další vývoj hmoty a vesmíru fakticky podrobil materialistické vizi o ustavičném evolučním vývoji a zdokonalování bez ohledu na tohoto Boha, který tedy – podle Martina – dal sice prvotní impuls, aby z ničeho vznikla nějaká hmotná substance, ale tím se podle Martinova názoru role Boha definitivně skončila, Bůh od té doby je již úplně ”mimo hru”, Bůh od té doby je již tak nanejvýš pouze nějakým čistě pasivním pozorovatelem, aniž by se sám jakkoliv do dalších vývojových či evolučních procesů nějak vměšoval, ovlivňoval je či vplýval na ně. V reakci na tento Martinův e-mail následoval můj další e-mail, respektive – z hlediska ostatních čtenářů – můj třetí list Martinovi pod názvem ”Stvořil Bůh svět nebo ne?”.

Navzdory všem předpokladům, ale kontakty se studentem Martinem se neskončili ještě ani odesláním tohoto mého e-mailu – který jsem publikoval jako ”třetí list Martinovi” – protože Martin se zas opětovně ozval ještě jednou a to též asi podobně dlouhým e-mailem, ve kterém sice připustil nejen existenci Boha plus tu skutečnost, že Bůh dal nějaký ”prvotní impuls”, ale oproti minulosti navíc fakticky připustil i to, že Bůh je tvůrcem neorganické hmoty a to navíc i s tím, že i další vývoj této neživé hmoty Bůh přímo řídil a ovlivňoval. Současně ale Martin poukázal na kvalitativní rozdíl mezi hmotou organickou a neorganickou, respektive živou a neživou hmotou. A zpochybnil-li Martin tu skutečnost, že by Bůh měl i nad vývojem organické či takzvané živé hmoty tutéž absolutní moc jako měl nad vývojem hmoty neorganické, respektive takzvané neživé hmoty, tak tím spíše to zpochybnil u samotných lidských intelektuálních daností a schopností člověka, které jsou důsledkem milióny let trvající evoluce v intencích Darwinovy evoluční teorie aniž by Bůh jakkoliv sám stvořil, ovlivňoval či zasáhl do vývoje lidské inteligence, lidské ”psyché” anebo sociální inteligence člověka. To je asi tak v maximální stručnosti obsahem tohoto čtvrtého Martinova listu.

A ačkoliv jsem původně již neměl v úmyslu Martinovi psát, věřil jsem, že ten třetí list Martinovi je již poslední, přesto jsem se rozhodl, že mu tedy napíši ještě jednou a vyjádřím se i k těmto dalším novým otázkám, které Martin přímo či nepřímo v tomto svém posledním e-mailu nastolil, respektive ve čtvrtém listu Martinovi jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše jako řídícího centra lidského ”Já”, přičemž částečně jsem v této souvislosti tak jaksi nakousl i otázku její nesmrtelnosti.

Student Martin se však opět ozval dalším relativně dlouhým e-mailem, na který následoval ”čtvrtý list Martinovi”, ve kterém jsem dokazoval existenci duše plus trochu jsem nakousl i otázku její nesmrtelnosti. Načež student Martin mi napsal další dlouhý e-mail, ve kterém tentokrát poukazoval tentokrát zas na jistá tvrzení se kterými se kdesi setkal, že údajně prý ”náboženská víra je nemoderní”, jako kdyby údajně náboženství patřilo pouze jakési vzdálené starověké a středověké minulosti, přičemž důkazem toho je to že ti údajně prý ti největší vědci a učenci naší planety by mněli být údajně vesměs samí ateisté až na několik malých zcela ojedinělých výjimek.

Vzhledem k tomu, že tento názor je absolutně nesprávný, protože pravý opak tohoto tvrzení je pravdou, rozhodl jsem se studentu Martinovi napsat ještě jednou, a také jsem mu i napsal opět velice rozsáhlý e-mail, který je právě zde s drobnými technickými úpravami publikován jako ”pátý list Martinovi”, ve kterém jsem se rozhodl napsat o největších intelektuálních kapacitách lidstva všech dob, které kdy lidstvo mělo; přičemž při rozebírání života této absolutní intelektuální elity lidstva jsem se nezabýval snad nějakým mechanickým memorováním životopisů těchto největších intelektuálů, tak jak jsem si je osobně zapamatoval, ale v této souvislosti zaměřil jsem svou pozornost zejména na ty skutečnosti, jaký měli tito největší intelektuálové naší planety osobní vztah k Bohu a k náboženství, a to nejen nějak čistě teoreticky, či formálně, ale i pokud jde také i o jejich osobní modlitbu plus jejich duchovní, náboženský život vůbec.

Student Martin mi ale opět napsal velice dlouhý e-mail, ve kterém sice fakticky akceptoval skutečnost, že drtivá většina popředních světových vědců a učenců jsou věřící lidé, současně ale vyslovil určité pochybnosti do jaké míry je tato jejich náboženská víra skutečně imanentní součástí jejich přísně racionální vědecké osobnosti popředního světového vědce a učence a do jaké míry je snad pouze nějakým jejich soukromým ”vedlejším úletem”, přičemž tento svůj názor rozvinul na vizi údajné diskrepance v otázce ”Jaký vesmír Bůh vytvořil?”, pokud jde o přísně vědecký pohled exaktních přírodních věd se zdánlivě primitivním a dětinským výkladem, který podává ”o stvoření světa” náboženství. A i když to sice student Martin úplně takhle explicitně neformuloval, pochopil jsem, že pokud jde o narážku na náboženskou interpretaci ”stvoření světa”, že má zřejmě asi na mysli zdánlivý rozpor mezi vědou a formálně doslovným pochopením výkladu prvních tří kapitol první starozákonné knihy Mojžíšova ”Pentetauchu”, knihy Genesis; se kterou pokud jde o úplně celé Písmo Svaté Starého a Nového zákona mají dnes dnešní moderní racionalisticky smýšlející lidé naší doby největší potíže akceptovat vírou Boží zvěst o stvoření světa vzhledem k tomu, že se na první pohled zdánlivě diametrálně rozchází s tím, co nás o těchto skutečnostech učí naše moderní věda.

A opět jsem si byl vědom toho, že jsem před Bohem povinen, studentu Martinovi vysvětlit i tyto nejasnosti. Ostatně vždyť v dnešním racionalistickém světě prohnitého morem ateistického skepticismu se dokonce i mnozí samotní katoličtí věřící velice vehementně domáhají exaktních důkazů a racionálních logických argumentů a považuje se to v podstatě již za cosi úplně normálního a přirozeného, tak proč bych se mněl zlobil na studenta Martina, že i on vznáší tyto požadavky? Respektive ač sice já sám JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám pro sebe, respektive pro svoji vlastní víru absolutně žádné důkazy nepotřebuji, moje osobní víra není závislá od absolutně žádných důkazů, moje osobní víra by byla úplně tak neotřesitelná i kdybych vůbec absolutně nijaké důkazy neměl; nicméně nemohu ignoroval současnou dobu ateistického temna, dobu nevíry, skepse a pochybností; a tedy po zohlednění reality současné naší doby je mi jasné, že bez ohledu na můj osobní názor, respektive bez ohledu na mé osobní potřeby či nepotřeby nějakých exaktních důkazů a argumentů, jsem tyto důkazy a argumenty povinen poskytnout těm, kteří se jich domáhají a tedy v tomto případě i samotnému studentu Martinovi. A to byl též důvod, proč jsem napsal i e-mail věnující se otázce ”Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu Zemi.”, který jsem i pro Vás ostatní slušné čtenáře a čtenářky dobré vůle posléze protavil i do tohoto ”šestého listu Martinovi”.

To už jsem si myslel, že jsem studentovi Martinovi vysvětlil na všechno kolem Boha a tudíž jsem předpokládal, že student Martin se již více neozve. Avšak ještě i tentokrát student Martin se ozval. Ve svém dlouhém e-mailu mi připomenul můj e-mail ve kterém jsem se zabýval dokazováním existence lidské duše, který pak vyvrcholil v dokazování nesmrtelnosti lidské duše. Zmiňoval tento můj e-mail (poznámka pro ostatní čtenáře: viz. čtvrtý list Martinovi) a tak trochu emocionální formou vyjádřil lítost nad tím, že jsem svou rozpravu či dokazování o nesmrtelnosti lidské duše nemohl dokončit, ale že jsem musel předčasně skončit, protože jsem byl u počítače vystřídán jednou paní knihovnicí ve prospěch jedné školačky. A současně mně poprosil, abych pokračoval ve své rozpravě o nesmrtelnosti lidské duše, čemuž jsem já vyhověl a na toto téma napsal studentu Martinovi dlouhý e-mail, který jsem protavil do ”sedmého listu Martinovi”.

Ne sice že by se toho o nesmrtelnosti lidské duše již nedalo toho více napsat, ale napsal jsem toho již více než dosti a tudíž jsem byl velice zvědav na to, zda-li se student Martin ještě i teď bude na toto téma ptát, anebo zda-li se třeba zeptá tentokrát již na něco jiného, či eventuálně již úplně přeruší se mnou veškerou komunikaci a již se více neozve. Avšak student Martin se i tentokrát ozval. V podstatě svým způsobem jaksi logicky a kontinuálně přešel od problematiky nesmrtelnosti lidské duše k problematice existence či neexistence pekla a nebe, plus ke konci zmínil jakýsi, cituji doslova “televizní film o vymýtání satana – ďábla… ani neví zda-li to bylo na televizi Nova či Prima..atd.” s tím že chtěl, abych se nějak vyjádřil i k existenci či neexistenci i těchto skutečností.

Ostatně za zhruba jeden rok existence webových stránek www.henryklahola.nazory.cz jsem od mých skutečných veřejných ale i anonymních přátel a příznivců obdržel již vícero děkovných e-mailů plných uznání (někdy snad až přehnaného a nezaslouženého), právě tak jako na druhé straně zas i nemálo výsměšných, urážlivých a nenávistných e-mailů vyhrožující mi někdy dokonce i smrtí. Ale všiml jsem si také i to, že mezi mnohými mými pisateli jsou také i mladí lidé, přičemž někteří z nich mě velice mile překvapili tím, že jsou věřícími křesťany anebo alespoň lidmi, kteří úpřimně hledají svoji cestu k víře a k Bohu, což vyvrcholilo právě v samotném studentovi Martinovi, který mi svým zájmem o rozličné náboženské otázky udělal skutečně mimořádně velikou radost.

Ovšemže jsem si plně vědom toho, že mnozí lidé jsou zuřivými nepřáteli Ježíše Krista, katolické církve, křesťanství ba dokonce i samotné víry v Boha jako takové. Avšak přesto, že jsem si vědom toho, že zveřejnění obou těchto dvou obšírných e-mailů, které jsem napsal a poslal studentu Martinovi, nepochybně u určité části těchto ateistů opět zřejmě asi vyvolalo nový výbuch jejich ještě větší fanatické nenávisti vůči náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz a JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi osobně, plus dotyčný předešlý ”třetí list Martinovi”, a po nich další listy propagující náboženskou víru pokaždé opět ještě více a více přilili ”oleje do ohně jejich slepé ateistické nenávisti”, přičemž jak z obsahu Internetu bylo vidět dokonce již i před samotným zveřejněním vůbec i jen prvních dvou obšírných e-mailů poslaných studentu Martinovi, jen ztěží bychom na Internetu našli jiné české nebo slovenské náboženské webové stránky vůči kterým je šířena rozsáhlejší nenávistná a dezinformační kampaň než proti webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz , která protagonisty této nenávistné a dezinformační kampaně již dokonce i před zveřejněním obou rozsáhlých e-mailů Martinovi musela stát na milióny korun z veřejných rozpočtů.

Je až s podivem, že jeden relativně bezvýznamný nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola – věřící křesťan a jeho webové stránky www.henryklahola.nazory.cz , kterých obsahem není nějaká politika (poznámka: jakékoliv politice či politizování se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola naopak vždy důsledně vyhýbá!!), ale obsahem náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz je pouze čistě apolitická propagace náboženské víry, že mohou překvapivě vyvolat v ateistické České republice až takovou rozsáhlou vlnu fanatické nenávisti, že na šíření dezinformační kampaně proti náboženským webovým stránkám www.henryklahola.nazory.cz neváhají vyhodit nestydatě vysoké sumy peněz, které mnohonásobně přesahují veškerý obnos finančních prostředků, které nezávislý intelektuál JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola sám vydělal za celý svůj život; což bez ohledu na farizejské kecy pokryteckých českých politiků o údajné náboženské svobodě v České republice jen ukazuje na skutečnou míru této jimi proklamované ”svobody náboženství” v České republice.

Česká republika porušuje svobodu náboženství přinejmenším již tím, že v rozporu se svými zákony v praxi zpravidla nestíhá buď vůbec anebo pouze velice laxně či s velikými průtahy přistupuje ke trestnímu stíhání takové trestné činnosti jako je například trestní čin Hanobení náboženského vyznání podle ustanovení § 198 trestního zákona č.140/1961 Sb. v platném znění (dále jen: “trestní zákon”); trestní čin Pomluvy (pokud jsou obětí této trestné činnosti věřící lidé jako jednotlivci) podle ustanovení § 206 trestního zákona; trestní čin Poškozování cizích práv (pokud jde o šíření úmyslných dezinformací namířených proti věřícím lidem jako jednotlivcum či konkretnim náboženským institucím) podle ustanovení § 209 odst. 1 písm.a/ trestního zákona. Z těchto důvodů obrátil jsem se již písemně se svými stížnostmi na kompetentní orgány Evropské unie, Rady Evropy, Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, Amnesty International a další vládní i nevládní organizace zaměřené na obranu lidských práv, aby se situací v oblasti lidských práv v České republice pokud jde o svobodu náboženství zabývaly. Současně vyzývám i všechny kompetentní představitele všech církví a náboženských společností působící v České republice, aby se i oni zamysleli nad problémy svobody náboženství v České republice a k otázce respektování či nerespektování svobody náboženství v České republice zaujali veřejně nějaké stanovisko.

A ovšemže tak jako již mnohokrát v minulosti, tak i tentokrát tuto práci bude číst i mnoho jiných lidí, než kterým je svým věcným obsahem určena, nepochybně ji bude číst i kopa kdejakých dvacetiletých a mladších psychopatických sopláků, kterým je víra zcela lhostejná, eschatologické otázky je absolutně nezajímají. A spíše než věcný obsah, tak i v této práci budou hledat pouze překlepy či gramatické a stylistické chyby, aby mi pak opět mohli psát své nenávistné e-maily plné fanatické zloby a nenávisti. Ba dokonce navzdory tomu, anebo spíše právě pro to, že obsah této práce se týká problematiky čistě náboženské, nepochybuji ani nejméně o tom, že mnohé nenávistné e-maily dostanu tentokrát dokonce i od některých samotných takových lidí, kteří se budou prezentovat jako údajní ”věřící”.

Přesto však na druhé straně nepochybuji ani o tom, že – tak jako i v minulosti, tak i tentokrát - bude i taková skupina věřících lidí plus lidí hledajících Boha, kteří si tuto práci se zájmem celou přečtou bez toho, aniž by vůči mně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi kvůli obsahu této práce pociťovali nějakou zášť a nenávist. Ba někteří lidé možná dokonce budou i rádi, že jsem jim zprostředkoval objektivní pohled na tyto otázky o kterých dominantní názorotvorná masmédia nijak moc nemluví (pokud se o tom alespoň vůbec někdy zmíní, protože i o tom dosti pochybuji!)!

Ba dokonce často i takzvaný dnešní náboženský tisk, ve kterém se v současné době silně projevují různé sekularizační tendence mi někdy spíše přijde jako tiskoviny programového rouhání se Bohu než jako skutečný náboženský tisk jako takový. Ba dokonce za tento můj názor na určitou část současného náboženského tisku v České republice mně jednou kritizoval jeden anonym pokládající se zřejmě asi za ”věřícího”, protože se zaštiťuje našimi významnými českými středověkými světci jako svatým Václavem, svatým Vojtěchem a svatým Janem Nepomuckým; ačkoliv já osobně se domnívám, že ten dnešní, sekularizační pseudonáboženský tisk, který pokládám nejen já, ale - čistě hypoteticky vzato kdyby mohli okamžitě vstát z mrtvých – pokládali by ho za tiskoviny programového rouhání se Bohu i samotný svatý Václav, svatý Vojtěch a svatý Jan Nepomucký, kdybych jim tento moderní český ”náboženský tisk” dal k četbě a byli by z jeho obsahu ještě více šokováni než jejich o několik staletí mladší bratr ve víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, který je tudíž jako člověk žijící na přelomu druhého a třetího tisíciletí snad již na ledacos zvyklý.

Teď zde vkládám důležitou poznámku pro ostatní čtenáře – chcete-li skutečně porozumět obsahu tohoto ”osmého listu Martinovi” musíte si nejprve přečíst ”první list Martinovi”; po přečtení si ”prvního listu Martinovi” je třeba si přečíst ”druhý list Martinovi”; po přečtení ”druhého listu Martinovi” je třeba si přečíst ”třetí list Martinovi”, po přečtení ”třetího listu Martinovi” je třeba si přečíst ”čtvrtý list Martinovi”, po přečtení ”čtvrtého listu Martinovi”, je třeba si přečíst ”pátý list Martinovi”, po přečtení “pátého listu Martinovi”, je třeba si přečíst “šestý list Martinovi” poté si přečtěte ”sedmý list Martinovi” a teprve až poté čtěte tento ”osmý list Martinovi”. Ten, koho totiž nezajímá pouze hledání překlepů, gramatických chyb či stylistických chyb, ale ho skutečně zajímá také i věcný obsah tohoto ”osmého listu Martinovi”, by si ve svém vlastním zájmu, respektive v zájmu posloupnosti výkladu v jeho logicky vzájemně navazující vědecké kontinuitě měl přečíst dříve než bude číst tento ”osmý list Martinovi” právě všech sedm předešlých listů Martinovi, a to v chronologickém pořadí tak, jak po sobě následovaly! Říkám Vám totiž všem zcela otevřeně, že četba tohoto ”osmého listu Martinovi” bez toho, aniž bych si nejprve přečetl či přečetla v chronologickém pořadí i předešlých sedm listů Martinovi je pouze Vaší úplně zbytečnou ztrátou času, který by jste rozhodně mohl či mohla využít raději na něco užitečnějšího! Při nedodržení tohoto mého doporučení totiž obsah tohoto ”osmého listu Martinovi” pro Vás v tomto případě totiž zůstane zcela nesrozumitelný a nesmyslný. A to je tak na úvod asi všechno.

Milý Martine, Vaším zájmen jsem byl velice mile překvapen, stále se z něho těším a modlím se za Vás. Po odesláním mého předešlého emailu – jsem byl zvědav Martine, zda-li veškerá naše vzájemná komunikace tím se již skutečně jednou provždy definitivně skončí anebo bude pokračovat dále, protože Váš zase opětovně projevený zájem o tyto otázky mě i tentokrát nutí jak pokaždé opět, tak i tentokrát znovu všechno ostatní připravovaná témata dočasně ”hodit za hlavu” a věnovat se Vám, respektive přesněji řečeno vlastně ne ani tak Vám Martine, jako spíše tomuto dnešnímu tématu, které vzešlo z Vašeho posledního emailu a které je fakticky jakýmsi navazujícím pokračováním na problematiku nesmrtelnosti lidské duše. V předcházejícím e-mailu jsem totiž poukázal na tu skutečnost Martine, že člověk touží po dosažení nekonečné blaženosti, respektive po dokonalém štěstí. Tato touha po štěstí je v nás lidech tak silná Martine, že člověk v této touze po štěstí je někdy až nesvobodný. Ovšemže Martine, že my všichni lidé nutně chceme být šťastni. Můj předešlý e-mail (poznámka pro ostatní čtenáře: tj. “sedmý list Martinovi”) byl celý zaměřen na poukázání na to, že my lidé nejen toužíme po dokonalém štěstí Martine, ale že Bůh nám dává i možnost tuto dokonalou blaženost dosáhnout. Ne sice v přítomném pozemském životě Martine, ale po naší tělesné smrti. A tento stav nekonečné blaženosti, který člověk přežívá Martine se nazývá “Caelum”, což se obvykle překládá do češtiny trochu nepřesně slovem: “Nebe”. Přesněji vyjádřeno Martine lze říci, že toto “Caelum” je stav nekonečné blaženosti která spočívá v tom, že člověk bude po své tělesné smrti Boha dokonale poznávat jako nekonečnou pravdu a nekonečné dobro, respektive, že lidská vůle bude tímto nekonečným dobrem uchvácena do tajemné dimenze nekonečné Boží lásky. Sjednocení lidské duše v nekonečně milovaným Bohem bude nekonečně blažit každého Martine, kdo dojde spásy. Nekonečná blaženost Martine je trvalé spočinutí naší vůle v nekonečném dobru.

A láska bude bez konce Martine, protože i předmět lásky, respektive Bůh je nekonečně dokonalý a věčný. Ovšemže Martine, že na dokonalé poznání nekonečného dobra třeba nekonečně dlouhou dobu. A tedy Martine, v Bohu jako v první příčině budeme dokonale poznávat všechno ostatní ve světě. Jen Bůh Martine je pro člověka dokonalým naplněním všech lidských tužeb po dobru. Jeden bavorský teolog se kterým jsem na toto téma diskutoval Martine, či přesněji řečeno já se pouze vyptával, zatímco on mi ochotně odpovídal, přirovnal nebeskou blaženost k – cituji (přibližný překlad do češtiny): “takové totální blaženosti ve srovnání se kterou by i trvalý stav věčného orgasmu při vyvrcholení byl pouze slabým odvarem blaženosti nebeské”. Jiný teolog ze Steirmark- u to charakterizoval více – méně podobně, pouze s tím rozdílem, že na místo “orgasmu při vyvrcholení” dosadil takzvané “nejsilnější metalfetaminové drogy, halucinogény a opiáty”. Četba knih je u každého člověka výrazně individuální, a tak jako já jsem přečetl množství takových knih, který jste Vy Martine nikdy nečetl, tak zas na druhé straně nepochybuji o tom, že i Vy Martine jste zas přečetl množství takových knih, které jsem zas pro změnu třeba nečetl já. A tak je možné Martine, že jste Vy třeba na rozdíl ode mně četl někdy i nějakou takovou odbornou knihu, která exaktně vysvětluje problematiku takzvaného “orgasmu” či drogovou problematiku - pokud jde o mně, já v konkrétní vědecké rovině nevím co bych k těmto věcem měl říci více.

Omezím se tudíž pouze na konstatování, že každý jeden z obou těchto dvou dotyčných teologů nepochybně filosoficko – teologickým otázkám rozumí mnohonásobně lépe než moje maličkost Martine, a také pokud jde i o jejich pravdomluvnost, tak bez ohledu na to, nakolik jsem já osobně pochopil či nepochopil jejich odborný teologický výklad, nepochybuji osobně ani nejméně o tom, že mně oba dva (byť i sice každý trochu jinou formou) říkali čistou pravdu, respektive já bych to shrnul a vyjádřil asi tak Martina, že jakákoliv myslitelná slast a blaženost, která ve světě existuje či může existovat je pouze slabým odvarem nekonečné lásky Boží, která bude dopřána všem, kteří dojdou spásy. A tak tedy Martine “Caelum” lze definovat jako stav absolutně slastného spočinutí lidské duše v Bohu, v nekonečném dobru. Mnozí lidé Martine, kterým jsem povídal o těchto věcech, se mně obvykle teď zvědavě zeptali na to, kde se vlastně to “Caelum” nachází. Tuto otázku jsem od lidí dostal možná i více než stokrát Martine, a proto mám pro ni pochopení, byť i kdysi jsem se na tuto objektivně vzato dosti hloupou otázku i trochu zlobil, protože takovéto “materialistické chápání nebe” je důkazem duchovní nevyzrálosti těch lidí, kteří tuto otázku položili. Rozhodně “Caelum” není “něco tam nahoře” Martine, byť i se to, a to někdy dokonce i mezi některými věřícími často takto primitivně chápe. Pokud bychom totiž toto “Caelum” pochopili jako nějaké “místo” Martine, pak bychom museli vlastně i Boha jaksi “ohraničit”! Jestliže Vám to ale přesto nedá Martine, a chcete abych Vám přesto konkrétně odpověděl “kde je nebe”, tak Vám zcela vážně a bez jakékoliv nadsázky odpovídám, že “Caelum” je úplně všude, protože úplně všude můžeme Boha milovat, Bůh je úplně všude, ve všem a proniká všechno – a Bůh je láska!

Slyšíte-li to třeba poprvé Martine, tak je to možná pro Vás i určité překvapení, nicméně není na tom nic zvláštního, protože jestliže všudypřítomný Bůh je skutečně všude, můžeme ho my lidé i všude milovat a tak tedy i “Caelum” může být všude! Je to naprosto absurdní a mně velice směšné Martine když někdy v nějakých stokách lží a pokrytectví čtu či slyším přiblblé ateistické bláboly nepřátel naší víry v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele jak si představují, že údajně prý “nebe je někde nad mračnami” anebo, že “nebe je někde mezi hvězdami” – a poté hned žvaní jakési pitomé kecy o tom, že “po vystřelení raketoplánů, raket či umělých družic ho kosmonauti ještě doposud nenašli…” Ovšemže Martine, že takovýmto materialisticky chápaným způsobem to “nebe” ti “kosmonauti ani nikdy nenajdou!!! (poznámka: Uf! To jsem se ale lekl – původně jsem totiž v rozčilení namísto slova “kosmonauti” omylem napsal slovo “komunisti”! Ještě ale zaplať Pán Bůh štěstí, že jsem si tohoto překlepu či spíše přepsání včas všiml a mohl to tedy ještě opravit!!). Na to Martine, abychom to “Caelum” našli potřebujeme totiž čisté srdce, tj. úpřimný, čistý úmysl hledat pravdu a podle poznané Boží pravdy nebát se uspořádat i svůj život a to i za cenu těžkých odříkaní, jako i za cenu posměšků a nenávisti ze strany různých cucáků a jiných zločinců, kteří ať již vědomě, podvědomě či někdy možná i nevědomě ke svému věčnému zatracení slouží takovýmito způsoby satanovi. Ovšemže Martine, že “Caelum” je nám lidem v současném našem pozemském životě pro naše lidské smyly “smyslově” úplně stejně nepřístupné, jako je pro naše lidské smysly v našem pozemském životě nepřístupný i samotný Bůh!

Přesto však ale Martine faktem zůstává, že “Caelum” je všude, a tedy i v nás – vždyť ostatně i v nás přebývá Bůh. Stav nebeské blaženosti však ale v přítomném našem pozemském životě nemůžeme ještě požívat Martine, stav nebeské blaženosti bude teprve až odměnou za splnění mého životního poslání, které mi určil Bůh – můj Stvořitel. Když jsem již totiž vysvětlil Martine to co je “Caelum”, tak bych měl ještě zcela důrazně říci i to, co “Caelum” není! Mnozí lidé, ba dokonce i někteří věřící Martine, by si měli opravit své primitivní, infantilní představy na “Caelum” a na nebeskou blaženost vůbec! Kromě toho Martine, že si “Caelum” představují jaksi prostorově jako něco někde “tam nahoře”, tak navíc si pod pojmem “Caelum” primitivně představují jako jakési prodloužené a znásobené požívání zemských radostí bez všech nepříjemností. A tak si tam často Martine někteří věřící ve své primitivní naivitě představují jídlo, pijatiku, sex, zábavu, jednoduše jakousi doslova “dolce far niente”, respektive slastné “sladké nicnedělání” za průvodu andělských sborů a nebeské hudby atd. Úplně stejně si “Caelum” představovali starodávní primitivní pohané Martine, ale v podstatě od těchto přiblblých představ nejsou daleko ani naši moderní novopohané a bohužel i někteří nábožensky málo poučení křesťané! Ovšemže uznávám Martine, že těžké je mně člověku nacházejícím se ve fázi svého pozemského života nějak konkrétněji psát o “Caelum”, když pozemský člověk není schopen v přítomném životě pochopit tento stav. V určitých hrubých obrysech Martine nejasně víme, že spočívá v dokonalé lásce Boží, ale více pochopíme až tehdy, když ho budeme sami přežívat. Krásným předobrazem Martine i když sice nekonečně odmocněným je láska – viz. henryklahola.nazory.cz/sluha.htm

Teď Martine, když jsem již vysvětlil pojem “Caelum” (tj. “nebe”), přistoupím i k vysvětlení pojmu “Tartarus”, což je pojem převzatý z řeckého Ταρταρος - což se obvykle překládá do češtiny trochu nepřesně slovem: “Peklo”. Jistě velice dobře znáte ten nepříjemný stav Martine, když člověk ztrácí co mu bylo velice drahé, co měl velice rád. Někomu třeba najednou Martine náhle zemře milovaná osoba – otec, matka, bratr, sestra, oblíbený kněz, zpovědník a duchovní vůdce… atd. Anebo představte si Martine třeba nekonečně obětavého dělníka, který byl tak věrný a oddaný práci, že se v zájmu svého svědomitého vykonávání práce neváhal postupně rozejít i se svojí manželkou, dětmi, rodiči a nakonec i se všemi přáteli, aby nakonec za tuto jeho nekonečnou věrnost práci (tato absolutní věrnost práci je pohanská modla, protože takovouto absolutní věrnost si zaslouží pouze Bůh a nic jiného!!) se mu jeho zaměstnavatel “odměnil” tím, že ho s projevem neuvěřitelně cynického hulvátství a nevděčnosti “vyhodil na dlažbu”! Anebo si představte Martine, že člověk, který vstoupil do nějaké sekty, náboženské společnosti či nehodného řeholního řádu či nehodné kongregace a na přechodnou dobu zcela zaslepen svými ideály úpřimné náboženské horlivosti a oddanosti sloužit Ježíši Kristu Bohu Spasiteli a Vykupiteli, že postupně v několika etapách daroval těmto podvodníkům veškeré své rozsáhlé majetky, aby prakticky téměř ihned poté co jim daroval úplně poslední část svého majetku ho jednoduše již jako více již “nepotřebného” jednoduše “vyhodili”! Anebo představte si Martine člověka, který doma kudy chodil všude hlásal náboženskou víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele a pak odejde do daleké země s úmyslem i tam hlásat náboženskou víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, očekává ovšemže to, že tam bude mít ke svému apoštolátu mnohem více příležitostí a širší pole působnosti, ale tu najednou jakousi nahodilou kumulací se ocitne kdesi v úplné izolaci v buši kde nejsou žádné knihy a nemůže se tedy více nijak ani vzdělávat a současně v blízkém okolí ani nežijí žádní lidé, kterým by mohl náboženskou víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele hlásat a nemá tam k dispozici ani jen žádné počítače s připojením na Internet, aby tak svoji náboženskou víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele mohl hlásat všem lidem dobré vůle alespoň prostřednictvím Internetu zřízením si nějakých podobných náboženských webových stránek jako jsou například i tyto moje www.henryklahola.nazory.cz atd. A tak bych v uvádění různých příkladů mohl pokračovat ještě i dále Martine!

Všechny tyto mnou zmíněné příklady Martine mají navzdory svým různorodým odlišnostem ovšemže jednu “psychologicky” společnou vlastnost – ono to totiž v těchto případech vždy “velice bolí”. Mohu-li to tak říci Martine, tak toto tak řečeno “vlastnění dobra” nás činilo šťastnými, zatímco naopak ztráta, ba někdy dokonce až nečekaná ztráta dobra, ať již je to milovaná osoba, či nějaké jiné milované bytí anebo skutečnost, potažmo objektivními překážkami ztráta “smyslu svého vlastního života” pro který jsem se narodil a přišel na tento svět (tj. touha žít pouze pro to, abych mohl sloužit Bohu!) nutně učinit člověka postiženého touto “ztrátou” hluboce nešťastným! A to platí tím více Martine, čím objektivně anebo i subjektivně větší dobro my lidé ztrácíme. A současně platí i to Martine, že čím delší čas trvá toto odloučení od tohoto “dobra”, tím více lidská duše trpí, tím více je lidská duše nešťastná. Shrnuto a podtrženo tedy tato skutečnost znamená to Martine, že trvalá ztráta nekonečného dobra nás nutně učiní nekonečně nešťastnými – a to je stav, který se nazývá “Tartarus”. Jinými slovy Martine, “Tartarus” je stav věčné ztráty nekonečné blaženosti – Boha! Zatracenec po své tělesné smrti jasně rozpozná Boha i jeho nekonečnou dobrotu a krásu Martine, a jí pak navěky oslepen upadne poté do věčné tmy a nikdy více již nebude moci vidět Boha a to ani rozumem, ani “lux gloriae” (tj. “světlem slávy”), které získávají pouze ti, kteří budou spaseni!

Lze říci Martine, že “Tartarus” je tmou rozumu, který nemůže poznávat, respektive je to neuspokojení největší touhy rozumu po poznání a vůle po “vlastnění” nekonečného dobra. Anebo lze to definovat i tak Martine, že “Tartarus” je tedy stav zatracené lidské duše bez naděje, která si pouze uvědomuje, že vlastní vinou se navždy zbavila nekonečné blaženosti. A jak třeba chápat takové pojmy jako “pekelný oheň” Martine – tento pojem třeba chápat tak, že stav beznaděje zatracené lidské duše plodí věčné zoufalství, respektive zoufalství z vlastních výčitek, že během svého pozemského života brojili posměšně či s nenávistí proti Bohu a věřícím lidem - Božím služebníkům, nerespektovali “Desatero Božích přikázání” atd; přičemž tyto výše zmíněné výčitky a zoufalství zatraceného “člověka vnitřně spalují, ale nikdy nespálí”. Hrůzu toho co je “Tartarus” nemožno ani popsat, a v podstatě vlastně ani pochopit Martine, a to právě tak jako pochopit nelze ani stav nebeské blaženosti. Vím však, že takový stav skutečně existuje Martine, říká mi to jak rozum, respektive nekonečná Boží spravedlnost, tak i Boží zjevení v Písmu Svatém Starého i Nového zákona. Ostatně vždyť přece Martine, jestliže je “Caelum” odměnou těch lidí, kteří jakkoliv věrně sloužili Bohu anebo se alespoň o tuto službu Bohu nějak pokoušeli; tak zase právě tak naopak “Tartarus” je trestem pro ty co jakkoliv “bojovali” proti Bohu či Božím služebníkům věřícím lidem, respektive kteří se rouhali Bohu, pronásledovali katolickou církev, urážkami, posměšky či jakýmikoliv jinými způsoby útočili proti věřícím lidem pro jejich náboženskou víru a tedy přímo anebo nepřímo sloužili satanovi. V podstatě je jen spravedlivé, že tito nepřátelé Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele budou zatraceni Martine tím, že takovýmito výše uvedenými způsoby sloužili během svého pozemského života satanovi, ba dokonce v této souvislosti by se mohlo vzpomenout i jedno známé české přísloví, které s určitou dávkou ironie velice výstižně říká “Kdo chce kam – pomozme mu tam”. Jinými slovy Martine ti, co svými skutky anebo slovy během svého pozemského života brojili proti Bohu, náboženství, Církvi či věřícím lidem kvůli jejich náboženské víře fakticky konkludentně jakoby vyjadřovali “svou touhu jít do pekla”, a tudíž je jen spravedlivé, že i skončili nakonec tam, kde si svými skutky či slovy skončit přáli.

Ostatně asi by i bylo divné Martine, kdyby nějaký takový nepřítel Boží byl spasen. Pokud by jste se třeba někdy v budoucnosti skutečně i rozhodl pokřtít a stát věrným křesťanem Martine, ovšemže by se vyskytli i tací lidé, kteří pro Vaši náboženskou víru by Vás zahrnuli nenávistí, urážkami a posměšky, avšak Vy by jste mohl být hrdý na to, že Vám bylo dopřáno trpět pro Kristovo jméno, za co by Vás čekala Boží odměna v podobě nebeské blaženosti; zatímco všechno to, co by Vám jako věřícímu křesťanovi někdo ublížil pro Vaši víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele by vlastně učinil ne jen Vám, ale samotnému Bohu by to učinil, neboť věrný věřící křesťan je jakoby “Boží majetek” a jakýkoli útok proti věřícímu křesťanovi pro jeho náboženskou víru je útokem proti samotnému Bohu za co tyto nepřátele Boží bude nevyhnutně po jejich tělesné smrti čekat věčné zatracení jako úplně spravedlivé a v podstatě zcela adekvátní “ocenění jejich skutků”. I zde se často mnozí lidé ptají na ti nesmyslnou otázku Martine, že prý “kde je to peklo”, zda-li je prý někde pod zemí atd. Opět zdůrazňuji Martine, že “Tartarus” je stav, a nepopírám, že dokonce i mnozí z nás křesťanů, když jsme ještě byli malými dětmi tak jsme si často takovýmto nějakým primitivním způsobem představovali “Tartarus” a ještě jsme k tomu přidali ve svých dětinských představách i veliké kotle, pod kterými hoří strašný oheň a na rožni rohatí s kopyty a chvostem opékají, popřípadě v smole vaří zlé lidi, kteří si to zasloužili atd. Abych tedy i tuto naprosto absurdní představu, zejména pokud jde o primitivní lokalizování pojmu “Tartarus” uvedl na pravou míru Martine, tak třeba zcela otevřeně říci, že “Tartarus” je všude tam, kde možno navždy ztratit Boha; a Bůh, jak jsem již několikrát uvedl je všude! Ze zkušeností které mám, vím Martine, že zde se mnozí lidé často ptají na to, zda-li může nekonečně dobrý Bůh dopustit na člověka takovýto stav, respektive, že jak skloubit dohromady “nekonečná muka v pekle s nekonečnou Boží dobrotou”! Možná, že i vy Martine jste mi třeba chtěl tuto či nějakou podobnou otázku v těchto intencích položit – a já Vám na ni tedy popravdě odpovím: Příčinou toho je nekonečná Boží spravedlnost!!

Jak by k tomu třeba například přišel svatý kněz, který žil každodenně v hlubokých modlitbách a rozjímáních toužíce po svatosti Martine, který se dokonce zřekl i pobírání svého kněžského platu, ba dokonce v hluboké skromnosti a pokoře se nakonec dobrovolně zřekl i úctyhodné společenské postavení kněze, veškerý svůj majetek daroval Církvi na výstavbu nových kostelů, aby pak poté co definitivně opustil faru kde působil, a opustil ji pouze v otrhaných šupáckých hadrech a bosý, respektive bez bot a ponožek, pouze opírajíc se o starou dřevěnou hůl odešel někde mezi bídné bezdomovce na ulici, anebo někam hluboko do lesa, kde se rozhodl v téměř trvalých modlitbách a pokání strávit ostatek svého života, a to i navzdory tomu že ač sice mohl žít jako kněz v relativním společenském postavení, bohatství a přepychu, tak se toho všeho z lásky k Bohu všeho dobrovolně zřekl a zvolil si život v neuvěřitelné bídě, utrpení a strádání, ba i zlomyslným posměškům od těch lidí, kteří navenek naoko vystupují jako ateisté, ve skutečnosti se však ale mnozí z nich potají scházejí na tajemných nočních obřadech, kde se klanějí satanovi a přes den zas programově na stránkách svých ateistických plátků či na Internetu útočí vůči Bohu, náboženství či jednotlivých věřícím pro jejich víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele? Jak by k tomu přišel tento svatý kněz kdyby se ocitl najednou v “Caelum” a vedle něho nějací gauneři Martine, kteří podle Boží spravedlnosti měli zcela logicky skončit v “Tartarus” – například jeden bezcharakterní novinář, který pln fanatické zloby a nenávisti na stránkách svého špinavého plátku pokrytecky psal, že údajně prý “nemá nic proti náboženské víře…” ale hned nato jedním dychem prohlašoval, že údajně prý dotyčný svatý kněz “je duševně nemocný člověk…měli by ho zbavit svépravnosti” atd.; anebo například jeden bezcharakterní soplák – student prvního ročníku, kterého přijali bez přijímacích zkoušek a zatím ho z jeho strojírenské fakulty doposud pro jeho špatný prospěch ještě bohužel nevyhodili, který na místo toho aby studoval, tak v počítačové pracovně své fakulty podobné nenávistné žvásty prohlašuji i u nás v České republice o úpřimně věřících křesťanech a jejich webových stránkách; anebo zas jeden americký milionář a gynekolog, který se denně vozí ve svých soukromých luxusních automobilech, má několik luxusních vil v Americe i v Evropě, které získal díky špinavým obchodům s drogami, téměř denně souloží s kdejakými prostitutkami, ba někdy i buzerantskými prostituty, a často se před novináři “jako veliký hrdina” chvástá tím, že za svoji “lékařskou” praxi gynekologa povraždil již tisíce nenarozených dětí…atd.

Jak by tedy Martine tento svatý kněz přišel k tomu, kdyby jeho “kolegy” v nebi měl být najednou třeba tento výše zmíněný novinář, student či gynekolog – kteří zcela logicky a přirozeně měli na základě svých skutků po své smrti skončit v pekle? Pokud by se totiž někdo z těchto tří fanatických nepřátel Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele Martine dostal čistě hypoteticky “nějakým omylem do nebe” namísto toho, aby šel “do místa věčných mukou v pekle” – copak by právě tohle neznamenalo totální negaci Boží spravedlnosti Martine?? Tři zlí lidé, kteří programově sloužili satanovi Martine by byli postaveni na rovinu svatému knězi, který celý život věrně sloužil Bohu! S povrchního lidského hlediska se to sice někdy může zdát být i údajně “kruté”, avšak Boží spravedlnost Martine, to není jako zkorumpovaná spravedlnost “lidská”, Boží spravedlnost totiž, ač se to sice na základě našich pozemských zkušeností se zkorumpovanou “lidskou spravedlností” zdá být nepochopitelné a nikdo tomu nechce málem ani věřit, ale přesto tato Boží spravedlnost skutečně nehledí na osoby a každému dává to, co si za své skutky zasloužil, co mu patří, a to až do vyrovnání!! Pokud nekonala “lidská spravedlnost” Martine, tím “krutější” pak bude pro dotyčného hříšníka spravedlnost Boží. Ostatně Martine nezapomínejte na to, že do “Caelum” anebo do “Tartarus” se dostane pouze ten člověk, který se tam řečí svých skutků vlastně vědomě a dobrovolně i chce dostat! Bůh chce Martine abychom ho my lidé milovali, avšak nikoho k tomu nijak nenutí, a každý člověk se může plně svobodně rozhodnout, zda-li bude Boha jako nekonečné dobro milovat anebo nenávidět.

Když nás lidi tedy Bůh obdařil touto svobodnou vůlí Martine, tak ji i důsledně respektuje, rozhodně násilím nikoho netahá Bůh ani do “Caelum” a ani do “Tartarus”, to si každý člověk vybere sám, zda-li chce jít s Bohem a třeba tím pádem někdy i proti “světu”, anebo zda-li třeba ať již sám či se “světem” chce jít proti samotnému Bohu – a v pozitivním či negativním slova smyslu může každý člověk tedy počítat nejpozději po své tělesné smrti s tím, že se mu za tuto jeho volbu dostane od Boha spravedlivé odplaty! Jestliže se totiž po celý svůj život usilujeme o to Martine, abychom věrně plnili své úkoly, které nám svěřil Bůh, když po celý život se poctivě usilujeme vždy hledat, poznávat a nakonec i plnit Boží vůli a tedy Boha milujeme více než cokoliv jiného, poté i Bůh po naší tělesné smrti nekonečně umocní naši lásku k Bohu a učiní nás dokonale šťastnými – a to bude “Caelum”! Naopak Martine, jestliže nějaký člověk popírá Boží existenci, staví se proti Božím příkazům, vědomě a dobrovolně zesměšňuje cokoliv, co souvisí s vírou či propagací víry, s náboženstvím či s Bohem, a tedy se “de facto” ale v podstatě i “de iure” Boha zříká a Boha odmítá – copak snad je Bůh skutečně “nespravedlivý”, když takovéhoto člověka po jeho tělesné smrti Bůh jednoduše ponechá ve stavu “zřeknutí se, odvrácení se od Boha”, respektive ve stavu, který si tento člověk vědomě a dobrovolně sám zvolil?? Ba dokonce Martine, v jistém slova smyslu lze přímo říci, že posmrtný život je jakoby vlastně určitým pokračováním předešlého pozemského života.

Jestliže člověk v časech svého pozemského života plnil, či alespoň usiloval se plnit Boží vůli, zachovával Boží přikázání Desatera Božích přikázání plus Pána Boha nadevšechno miloval Martine, pak Bůh – zcela logicky – tohoto člověka ihned po jeho tělesné smrti odmění nekonečnou Boží láskou v “Caelum”! Když však ale člověk tu na zemi v časech svého pozemského života tvrdošíjně nenáviděl Boha a jeho věřící pro jejich náboženskou víru Martine, brojil proti Bohu či těmto věřícím, popřípadě coby policista, státní zástupce či soudce tyto útoky proti Bohu a věřícím lidem toleroval a nestíhal je doufajíc, že mu to “jen tak projde”, že ho za to nikdo nikdy nepotrestá, respektive že kromě zkorumpované světské “spravedlnosti” není žádné jiné, skutečné spravedlnosti, která by si mohla na něj došlápnout, “tak poté co zemře, a v takovémto stavu se ocitne před Bohem, teď jasně najednou poznává, že jeho představa, že si ho skutečná spravedlnost nikdy nenajde a ujde tak zaslouženému trestu za jeho omisivní či komisivní skutky byla pouze jeho naivní bláhovou iluzí, ale to už bude pozdě, protože teď nebude konfrontován pouze s nějakou bezzubou světskou “spravedlností” na kterou byl zvyklý, že je totálně impotentní, ba která ho dokonce nepřímo v podstatě jen povzbuzovala k dalším zločinům páchaným proti Bohu a věřícím lidem pro jejich víru – nyní se proti němu se všemi důsledky uplatní nekonečná spravedlnost Boží! Ovšemže Martine, je zde ještě jedna důležitá skupina lidí, na kterou jste ve svém posledním e-mailu jaksi zapomněl a tudíž netázal se na ně, nicméně toto vyprávění by nebylo zcela úplné, kdybych se k těmto lidem nevyjádřil: Je zde totiž i dosti veliká skupina lidí, kteří nepatří ani do jednoho z těchto dvou vyhraněných skupin, respektive lidí, pro které by bylo skutečně moc kruté aby skončili v “Tartarus” vzhledem k tomu, že věří v Boha a nikdy nijak neútočili ani proti Bohu, ani proti ostatním věřícím katolíkům pro jejich náboženskou víru a ani se nepokoušeli zesměšňovat jejich úsilí o propagaci Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele; avšak na druhé straně jejich ostatní skutky nebyli zas takové, aby si zasloužili dostat se v “Caelum” a to zejména pro to, že před láskou k Bohu upřednostnili lásku k čemukoliv jinému, například před láskou k Bohu upřednostnili lásku k penězům, majetku, sexu, kariéře, osobnímu pohodlí, politice, pijatice, drogám, cigaretám a tabáku, hracím automatům či jiným hazardním hrám, celodennímu vysedávání u televize, ženě, synovi, dceři, otcovi, matce či k jakémukoliv jinému člověku… atd.

Co s těmito o odstavec výše zmiňovanými lidmi Martine, copak snad by nebylo Boží lásce jen přiměřené heslo “kdo nejde proti mně – jde se mnou!”?? Ovšemže Martine, že je nesporným faktem, že tito lidé ve svém životě nepochybně pobloudili, když Boha nedali na první místo ve svém životě. Uznávám proto Martine, že zodpovězení této otázka není vůbec nikterak jednoduché. Náš Pán Ježíš Kristus ostatně i řekl Martine: “Kdo více miluje otce nebo matku jako mně, není mně hodný. A kdo více miluje syna anebo dceru jako mně, není mně hodný.” /Mt 10, 37/. Já sám sice osobně se sice spíše přikláním k tomu názoru Martine, že každý člověk (a to včetně pokřtěných křesťanů), který na první místo ve svém osobním životě dá něco jiného než Boha, Církev, papeže, kostel a modlitbu – patří po smrti automaticky do pekla! To je však ale pouze můj absolutně nijak nezávazný osobní názor Martine, který netřeba nutně brát na příliš velkou váhu. Naši katoličtí teologové se na rozdíl ode mě ve své většině spíše přiklánějí k tomu názoru Martine, že Bůh je nekonečně milosrdným otcem, a proto by nebylo přiměřené aby tyto lidi od sebe navždy odvrhl. Jeden teolog, kterého si osobně velice vážím Martine doslova řekl velice zajímavou řečnickou otázku: “Chtěl by jste být v nebeském království úplně sám?” a na zcela přirozenou, promptní odpověď: “To by mi bylo úplně jedno..” zas dotyčný teolog poznamenal velice zajímavou ekleziologickou poznámku: Jenže Církev Boží, to je především společenství věřících…

A zde musím uznat Martine, že ani tyto teologické argumenty rozhodně nelze jen tak přehlédnout. Lidský rozum Martine se často plete, lidská vůle je často slabá, a ovšemže s náklonnosti k páchání zla a hříchů. Jistý americký katolický teolog žijící v devatenáctém století Martine, který na takzvaném “divokém západě” působil určitý čas i jako misionář mezi volně žijícími Indiány jedno výstižně řekl, že “Naše tělo, to je jako v americké prérii žijící divoký Kůň”. A pak dodal velice zajímavou paralelu s určitými romantickými cowboyskými představami “divokého západu” o tom, jak s našim lidským tělem často cloumá sexuální pud jako i další nezřízené pudy vášně a zlozvyky; a tak my lidé toužící po křesťanské dokonalosti musíme svádět občas velice tvrdé boje se vzpouzejícím se vlastním tělem, pokud chceme žít tak, jak chce abychom žil náš nebeský Otec – všemohoucí Bůh, kde cílevědomé úsilí člověka o bezpodmínečné ovládnutí svého vlastního těla vlastní vůlí přirovnal k té nejtvrdší drezúře vzpouzejícího se divokého koně, kterého se cowboy za pomoci svých ostroh, biče a uzdy pokouší zkrotit a dostat tak pod svoji kontrolu.

Dalším jejich závažným teologickým argumentem, který rovněž nelze přehlédnout Martine je ten teologický argument, že kdybychom my lidé byli dokonalí, nemohli bychom čekat milosrdenství od Boha – a to jednoduše proto, že v tomto případě bychom ani žádnou milost Boží vlastně ani nepotřebovali, protože na toto milosrdenství nás opravňuje pouze naše slabost. A proto Martine vlastně i já sám společně s těmito teology připouštím tu možnost, že Bůh těm duším které alespoň na konci života poznali svoji vinu úpřimně litují, prokáže Bůh své milosrdenství. Ovšemže Martine, že tuto věc nelze nějak paušálně odbýt a zřejmě tu jde o individuální případ od případu – a i názory různých lidí na tentýž případ nemusí být tytéž. Jeden náš teolog mi jednou říkal o tom, když jednou poskytoval před smrtí poslední svatou zpověď jistému bývalému poslanci Martine, a že prý ten údajně prý zemřel smířen s Bohem a domnívá se, že dosáhl spásy. Já jsem s tímto názorem nesouhlasil Martine, protože tento bývalý poslanec byl těžký hříšník a bezbožník a také jsem to tomu teologovi i otevřeně řekl. Dotyčný teolog se mnou nesouhlasil s tím, že dotyčný bývalý poslanec prý téměř každou neděli jezdil autem téměř padesát kilometrů k němu do kostela na mši svatou. Opomněl úplně tu skutečnost Martine, že kdo se stydí za svoji víru v Boha, a proto jezdí tak daleko, kde jej osobně nikdo nezná, za toho se jistě i sám Bůh bude stydět až tento člověk zemře. A kromě toho Martine tato diskuse s dotyčným teologem mi do jisté míry připomínala takovou diskusi, kde “jeden mluví o voze a druhý o koze” – hlavním mým důvodem, pro který se domnívám, že dotyčný bývalý poslanec skončil v “Tartarus” je ta skutečnost, že s historicky věrohodných zdrojů mám zjištěno, že dotyčný bývalý poslanec často a zřejmě nejspíše asi vždy když tato věc přišla, tak hlasoval proti církevním restitucím, což se domnívám, že je dostatečný důvod pro to, aby skončil v “Tartarus” a to i kdyby tyto své hříchy formálně třeba olitoval ve svaté zpovědi, neboť nevrátil uloupený mnohamiliardový majetek Církvi znamená podle mého názoru totéž, jako kdyby tento mnohamiliardový majetek tento bývalý poslanec ukradl samotnému Pánu Bohu a zde nejsem si jist zda-li tohle lze vůbec někdy odpustit, spíše se domnívám, že nikoliv, nicméně i zde podotýkám, že je to pouze můj osobní názor, který rozhodně není nikterak rozhodující.

A tak či onak Martine, v celku v podstatě podobně jako většina teologů, tak i já osobně připouštím, že Bůh zpravidla ale jinak lidem patřícím do této skupiny, pokud alespoň na konci života poznali svoji vinu, že nedali Boha na první místo ve svém životě a toto své pochybení úpřimně litovali, že jim Bůh zřejmě přece jen prokázal své milosrdenství. A ačkoliv sice ihned tito lidé nedosáhli stav nekonečné blaženosti v “Caelum” Martine, po dočasném odloučení v takzvaném “očistci” poté i těmto lidem dá Bůh spočinout v sebe a učiní jich nekonečně šťastnými. Očistec je totiž definován jako stav dočasné odloučenosti od Boha Martine, duše po své tělesné smrti jasně poznává Boha jako nekonečné dobro a je ním mocně přitahována. Bůh jí však ale ihned nedá spočinout v sobě Martine, ale v dočasném odloučení nejprve očistí její nezřízenou lásku k zapříčiněnému, tj. stvořenému bytí v pozemském životě, a teprve až poté ji přijme k sobě do “Caelum”.

Lidská duše tímto odloučením od nekonečné lásky Boží trpí Martine, a právě tímto utrpením se očišťuje. Rozdíl mezi peklem a očistcem je více – méně v podstatě pouze v tom Martine, že peklo je stav nekonečného a věčného neštěstí bez sebemenší naděje na vysvobození, zatímco očistec je naděje, respektive očistec se jednou skončí a tudíž to ho činí psychologicky snesitelnější, ač jinak je sice z objektivního hlediska zřejmě patrně asi úplně stejně hrozný jako peklo. V duchu si teď představuji Martine jak se ti teď možná na jazyk tlačí zvědavá otázka, která nejprve konstatuje, že když “Caelum” je všude a “Tartarus” je taky všude, že prý je to možná prý totéž… Ovšemže Martine, že pokud třeba někdo chce tak jaksi násilně pochopit “Tartarus” a “Caelum” jako určité “místo”, pak sice jako toto “místo” formálně ano, nicméně jako stav (a to je zde podstatné!) jsou to dva vzájemně absolutně se vylučující protiklady. A tím je “Tartarus” pro zatracené duše ještě strašnější Martine, protože zatracenci v “Tartarus” žijí v strašlivých nepopsatelných mukách po boku těch kteří žijí v “Caelum”, respektive vidět v nekonečné nebeské blaženosti žít lidi, kterých za svého pozemského života fanaticky nenáviděli pro jejich náboženskou víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, vysmívali se jim, ubližovali jim, brojili všelijak proti nim, či přinejmenším toto brojení proti věřícím tolerovali jako policisté, státní zástupci a soudcové – a tito všichni budou teď navěky trpět v nevýslovných mukách navěky! Život těchto zatracenců v “Tartarus” vedle bývalých obětí jejich zločinů Martine, kteří teď žijí v “Caelum”, kterým ve svém bohatství a zpupnosti, že se jim nemůže nic stát protože mají u orgánů činných v trestním řízení protekci, a svým obětem se zpupně smály, tak teď tedy jejich bývalé oběti žijí v “Caelum” a pro změnu zas tyto jejich bývalé oběti tudíž se smějí jim co žijí za tyto své zločiny navěky v “Tartarus”.

A tato spravedlivá beznaděj těchto zatracenců v “Tartarus” vede k jejich strašným výčitkám svědomí Martine, k závisti a nenávisti vůči ztracenému nekonečnému dobru vůči Bohu. Toto je surový pohled na posmrtnou skutečnost Martine, kterou nijako nemůže zmírnit ani alibistická poznámka, že “vždyť přece nebudu tam sám…!!”

Skutečnost je však taková Martine, že společnost vícerých zoufalců nezmenšuje zoufalství jednotlivce, ale právě naopak ho ještě zvětšuje, a to právě tak, jako i společenství blažených lidí zvětšuje blaženost jednotlivců. Ještě bych chtěl poukázat na tu skutečnost, že “Tartarus” i “Caelum” je úplně všude a tedy vlastně i v nás, i zde na tomto místě kde jsem právě já, či vy Martine a z toho všeho tudíž logicky plyne to poznání, že primitivní představy o tom, jak duše zemřelých se “propadají do pekla” do útrob naší planety země anebo že “vzlétají do nebeských výšin” není nic jiného než infantilní, dětské náhledy na fenomény “Tartarus” a “Caelum”. “Caelum” je všude Martine, a proto je nesmyslem myslet si, že naši drazí zemřelí jsou někde daleko od nás. Mohou být a vlastně i skutečně jsou mezi námi Martine, pouze my lidé nacházející se v pozemské etapě svého života nejsme je schopni svými lidskými smysly nijak vnímat. Ba dokonce můžeme přijít s nimi i do osobního kontaktu Martine, jako to činíme například při modlitbě k nim. Rád bych v této souvislosti připomněl apoštola sv.Pavla Martine, kterému před téměř dvěma tisíci lety Bůh umožnil alespoň trochu nahlédnout do stavu nebeské blaženosti a který ohromen obrovským úžasem se v tomto svém tajuplném baženém vidění zmohl pouze na tato poněkud neurčitá slova: “Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ba ani v lidský um nepřišlo, co Bůh připravil těm, kteří ho milují…” To Martine, co jsem zde vyprávěl o třech formách posmrtného života – nebe, peklo a očistec, ze kterých definitivní jsou pouze dotyčné první dvě je ovšemže jen velice skromné. Doufám však Martine, že i to málo co jsem napsal pomůže odstranit jak určité pochybnosti, tak i určité předsudky či primitivní náhledy, které v hlavách jak některých věřících a lidí hledajících svoji víru v Boha, tak i v hlavách našich ateistických nepřátel nepochybně vrtají. Zdůrazňuji znovu Martine, že my lidé umíme sice rozumem pochopit co je podstatou nebe, pekla a očistce, nicméně dokonale pochopit to, jaké je nebo, peklo a očistec, zůstane po celý náš pozemský život tajemstvím.

Ale to, co já jako věřící člověk, a pevně věřím, že i Vy Martine jako člověk hledajícímu svoji víru v Boha víme o “Caelum”, stačí nám na to, abychom se usilovali jej dosáhnout, respektive poznání “Tartarus” nám zas stačí na to, abychom se snažili do něj neupadnout. Teď mi jedna pani knihovnice řekla Martine, že mám posledních deset minut na dopsání a puštění k jejich počítače jiného čtenáře, a proto tedy všechny tyto fenomény nechám již být a raději ihned teď skočím k tomu poslednímu relativně tématu, o kterém jsem zatím ještě nepsal a to je to Vaše “vymítání ďábla”. Na úvod bych chtěl říci Martine, že pojem “vymítání ďábla” je pouze jakýsi lidový název, ve skutečnosti se zde jedná o takzvaný “exorcismus”. Film o kterém Vy píšete, že jste viděl na televizi Prima či televizi Nova jsem já neviděl Martine, protože se já na tyto televize nedívám, respektive abych byl přesnější – já se vůbec nedívám na žádnou televizní stanici, právě tak, jako ani neposlouchám vůbec žádnou rozhlasovou stanici, respektive já absolutně neuznávám ani televizi a ani rozhlas a proto se ani nikdy na televizi nedívám a rozhlas nikdy neposlouchám! Já osobně občas příležitostně pouze čtu v různých veřejných knihovnách jejich odebírané noviny a časopisy Martine, plus čtu nejnovější částky Sbírky zákonů České republiky a občas prohlížím i Internet. To je ale všechno Martine, televizi i rozhlas jako médium absolutně ignoruji. Možná, že mé informace o tom co se děje u nás a v zahraničí nejsou úplně aktuální a nejčerstvější Martine, nicméně mé myšlení je zejména díky tomu mnohem více svobodnější a nezávislejší od názorů dominantních názorotvorných masmédií. Respektive manipulace Martine a jiný destruktivní vliv ze strany dominantních názorotvorných masmédií v podobě vymývání mozků obyvatelům našeho státu se ve vztahu k mé osobě uplatňuje ve výrazně nižší míře než u lidí, kteří jsou denno – denně po masivním vlivem demagogické propagandy televizních a rozhlasových stanic.

Předně bych chtěl říci Martine, že rozhodně netřeba věřit všemu, co Vám televizní stanice k “věření” předkládají. Pokud jde o mně osobně Martine, já jsem sice věřící člověk, ale jinak jsem střízlivě a racionálně uvažující člověk – a to znamená, že za prvé vím nejen na sto procent, ale i na milión procent, že v celém šírém vesmíru neexistují sebemenší známky života nikde jinde než na naší planetě zemi, a tudíž ti co všelijakými teleskopy či rádio - telegrafickými takzvanými “velikými uchy” hledají jakési mimozemské civilizace jsou úplně obyčejní blázni! Smutné je Martine, že na tyto hlouposti vyhazují dokonce i mnohé vlády obrovské peníze – které by rozhodně mohli použít na milióny užitečnějších věcí než na takové blbiny!! Za druhé – úplně stejnými blázny jsou i všichni psychologové a psychiatři Martine, kteří věří tomu, že lze léčit lidskou duši, přičemž největšími blázny jsou pak ti, kteří věří v jakousi takzvanou “parapsychologii” či jakési takzvané paranormální jevy jako jasnovidectví, telepatii, hypnózu, telekinezi a jiné podobné nesmyly. Jednou dokonce na jedné lékařské fakultě jsem si byl poslechnout přednášku jednoho profesora o “hypnóze” Martine! Kdybych ho nebyl slyšel, nikdy bych neuvěřil tomu Martine, že dokonce i mezi samotnými profesory lékařských fakult se najdou takoví blázni, kteří skutečně věří v existenci jakési “hypnózy”. Vzhledem k tomu, že dotyčný den tenkrát byl shodou okolností první duben Martine, tak jsem si myslel, že dotyčný profesor s těmi svými žvásty o hypnóze si pouze dělá nějakou “prvoaprílovou” legraci a tak jsem ho chvíli poslouchal, abych si pak s úžasem uvědomil, že dotyčný blázen skutečně věří tomu, že něco takového jako takzvaná “hypnóza” existuje! Ba možná že dotyčný profesor věří i v jiné podobné takzvané paranormální nesmysly (jistě to ale nevím, protože na jeho dalších přednáškách jsem již nebyl!) - velice jsem byl tím ovšemže naštván, že takovéto dětské pohádky přednášejí dokonce i na vysokých školách a označují to za údajnou “vědu”.

Pokud jde o exorcismus Martine, je to něco úplně jiného, to s takovými pitomostmi jako je víra v jakýsi mimozemský život či víra v existenci jakési “hypnózy” či jiných podobných takzvaných paranormálních blábolů nemá absolutně nic společného! Rád bych připomenul Martine, zejména tu skutečnost, že provozování exorcismu rozhodně není pouze jakousi katolickou či křesťanskou záležitostí. Vlastní exorcismus byť i třeba pod jinými názvy mají prakticky všechny hlavní náboženství po celé naší zeměkouli Martine, přičemž v každém z těchto náboženství exorcismus existuje fakticky od prvopočátků existence daného náboženství. A tak exorcismus od svých počátků má nejen křesťanství Martine, ale i náboženství židovské, islám, budhismus, hinduismus, šintoismus, brahmanismus atd. A vzhledem k tomu Martine, že se exorcismus vyvinul hned v prvopočátcích vzniku těchto náboženství, bylo to tedy v době kdy stoupenci jednotlivých náboženství ani navzájem nevěděli o sobě a tím méně se jednotlivá náboženství mohla nějak výrazně ovlivňovat. Ovšemže Martine, že křesťanství má určité společné kořeny se židovstvím a islámem, avšak tyto tři monoteistická náboženství nemají historicky a ani nijak jinak absolutně nic společného například se šintoismem, brahmanismem, hinduismem či budhismem atd., a přesto se již v té době, kdy tato různá náboženství o sobě navzájem nic nevěděli se v určitých formách vyvinul u nich i exorcismus. A tak tedy Martine, kdyby byl exorcismus pouze nějakým lidským výmyslem bylo by asi přiměřené očekávat, že si ho třeba “vymyslí” pouze jedno z náboženství, zatímco ta ostatní náboženství tento exorcismus od něj teprve později nějak recipují do svého náboženství, respektive převezmou tento “nápad” od nich. Pokud však ale exorcismus přijali úplně všechny hlavní náboženství Martine, a to dokonce ještě k tomu navíc úplně nezávisle na sobě navzájem – pak je asi těžké tvrdit, že se jedná o pouhý nesmysl, který si shodou okolností pouhou čirou náhodou nezávisle na sobě navzájem “jen tak vymysleli” všechna náboženství!

Pokud jde speciálně o katolický exorcismus Martine, ovšemže vím oč se jedná, ba dokonce všechny formuly obřadů katolického exorcismu má k dispozici nejen v písemné podobě, ale umím je i zpaměti, ač jinak já osobně jsem ještě nikdy se nepokoušel z člověka posedlého satanem pomocí exorcismu zlého ducha vyhnat. V katolické církvi Martine problematiku exorcismu právně upravuje kánon 1172 Kodexu kanonického práva, kde v § 1 je stanoveno: “Nemo exorcismos in obsessor proferre legitime potest, nisi ab Ordinario loci peculiarem et expressam licenciam obtinuerit” (přibližný překlad do češtiny: “Nikdo exorcismus posedlých vykonat může, jestliže mu k tomu místní ordinář nevydal výslovné povolení”) a v § 2 kánonu 1172 je zas stanoveno: “Haec licentia ab Ordinario loci concedatur tantummodo presbytero pietate, scientia, prudentia ac vitae integritate praedito.” (opět přibližný překlad do češtiny: Toto povolení od místního ordináře se udělí pouze knězi, který je nadán zbožností, vzděláním, zkušeností a duchovní integritou bezvadného života”). Ve skutečnosti však ale Martine když má být úpřimný, tak praktikování exorcismu se já osobně vyhýbám nejen proto, že mi to kodex kanonického práva nedovoluje, ale úplně stejně by jsem se mu vyhýbal i v tom případě, i kdyby třeba kánon č.1172 v Kodexu kanonického práva vůbec neexistoval, protože si uvědomuji, že to rozhodně není “jen tak”, mám z toho obrovský strach a tak jako v minulosti, tak i v budoucnosti vždy pokud to bude co i jen trochu možné, tak se výkonu jakéhokoliv exorcismu budu vždy usilovat za každou cenu všemožně vyhnout! Ti věřící Martine, kteří si občas myslí, že exorcismus by mohl “jen tak” vykonat kdokoliv jsou blázni, neboť vůbec netuší s jakou bestií, s jakým monstrem zla mají do činění. Tyto věci se dost těžce vysvětlují Martine, ostatně i já sám jsem kdysi měl pochybnosti o tom, zda-li něco takového jako posedlost satanem je vůbec možné. Člověk a to ani samotný věřící člověk Martine, který samotný osobně nijak nepřijde do styku s tímto zlem, tomu jednoduše nevěří, protože z hlediska našeho racionálního myšlení je to něco zdánlivě něco naprosto absurdního a nesmyslného! Pouze ten člověk Martine, který sám osobně se nějak dostane do styku s takovýmto “posedlým” a přímo takto zažije tento bezprostřední dotyk zla, nejprve prosí ostatní lidi, aby “ho uštípli do nosu”, aby se přesvědčil zda-li pouze nespí a tedy se mu to nesnívá, a až teprve poté začne s určitými rozpaky věřit, že to co viděl a slyšel byla skutečnost a ne nějaký přelud či halucinace, přičemž ani teď si ještě není zcela jist tím, zda-li jsem se nezbláznil…

Proto je jen správné, že výkon exorcismu nemůže vykonávat v katolické církvi jen tak kdokoliv, dokonce ani jen leckterý katolický kněz to dělat nemůže, ale jsou k tomu určeni speciálně vybraní a vyškolení kněží. Pokud jde o Českou republiku vím že Biskupská konference České republiky vybrala důstojného otce Vojtěcha Kodeta a ještě další důstojného pána, jehož jméno mi v tomto hektickém spěchu jaksi vypadlo z hlavy a tak pouze tito dva kněží jsou oprávněni vykonávat exorcismus v České republice. To že muž posedlý satanem mluví najednou jemným ženským hlasem Vaší dvacet let zemřelé babičky, anebo dokonce to že asi dvacetiletá žena posedlá satanem najednou začne mluvit hrubým mužským hlasem Vašeho třicet let mrtvého dědečka – normálka! Ten člověk co však povídá tyto věci je blázen Martine – ne sice přímo proto, že mluví o těchto věcech jako takových, ale tím že o těchto věcech mluví jen nepřímo dosvědčuje, že byl takový blázen, co si koledoval o pořádný malér, a může děkovat jen Pánu Bohu, že to všechno skončilo pro něj bez jakýchkoliv následků. Hned po samotném Bohu je nestarším či jedním z nejstarších bytí i samotný satan Martine, které tedy existuje již několik desítek miliard let a tomu jsou adekvátní i jeho osobní zkušenosti, respektive jeho inteligence. Rozdíl mezi inteligencí satana a člověka je rozhodně mnohem větší než rozdíl mezi inteligencí člověka a psa! Dostat se do pokoje, kde je řetězem spoutána posedlá osoba a nejenže neutéct odtamtud ihned pryč ale navíc dokonce ještě diskutovat a poslouchat tohoto posedlého, či přesněji řečeno poslouchat vlastně toho “krále všech lhářů”, který v něm sídlí – no to skutečně Martine může udělat pouze totální na hlavu padlý debil!!

Jinak ale Martine třeba otevřeně říci, že ani člověk posedlý satanem nemůže rozhodně dělat nic takového, co odporuje fyzikálním zákonům, jako například zákonu gravitačnímu. A tedy film Martine o tom jak dvanáctiletá dívka posedlá satanem porušila údajně prý fyzikální zákon o zemské přitažlivosti a jen tak po několik desítek vteřin si její tělo údajně prý “jen tak” levituje ve vzduchu je absurdní nesmysl ze světa pohádek asi stejně tak jako takzvaná hypnóza či jiné podobné paranormální jevy. Fyzika a její zákony, vždyť to ostatně sám určitě víte stejně tak jako já Martine, že to “nepustí” a svévolná jakási levitace tudíž jednoduše objektivně není možná! Pravdou však ale je Martine, že ani zdaleka ne všichni lidí, co třeba jeví jakési znaky “posedlosti” jsou skutečně posedlými. Ne nejsou Martine, většina z nich jsou pouze obyčejní duševně nemocní lidé s nějakým onemocněným kumulujícím afaektivní psychózu a mánii s nějakou šílenou hyperhystérií. Satan má přirozenou tendenci vyhýbat se ateistickému prostředí – což je jen přirozené a logické, protože satanovi v podstatě vyhovuje Martine, když lidé absolutně nevěří v existenci jakéhokoliv nadsmyslového duchovního světa a tudíž satan by šel vlastně sám proti sobě, kdyby se zjevoval v ateistickém prostředí a to je též důvod toho, že mezi ateisty se satan tudíž nikdy neobjeví!!

Z hlediska časového Martine, v minulých století se tudíž satan zjevoval v posedlých výrazně častěji než dnes. Z hlediska teritoriálního Martine se v současné době lidé posedlí satanem objevují nejčastěji v zaostalých oblastech Afriky a Asie. Méně často již v zaostalých oblastech střední a jižní Ameriky Martine a prakticky jen velice zřídkakdy ve vyspělých oblastech Evropy a severní Ameriky. Přičemž ani zde v Evropě to není všude stejné Martine, objevení člověka v České republice, který by skutečně byl posedlý satanem je velikou ojedinělostí podobně jako například i v stejně bezbožném Holandsku. Na Slovensku se lidé posedlý satanem vyskytují relativně o něco častěji než v České republice, respektive pokud jde o evropské země, tak lidé posedlí satanem se nejčastěji objevují v Polsku a v Irsku. Člověk posedlý satanem rozhodně není žádnou “raritou” Martine, aby se lidé puzeni primitivní zvědavostí hnali rychle se jít na něho podívat. Ostatně s největší pravděpodobností tento člověk Martine, který je podezřelý, že je posedlý satanem ve skutečnosti je pouze duševně nemocným člověkem – jinými slovy posedlý satanem vůbec není. Pro zvědavce sice zklamání Martine, ve skutečnosti však ale je to právě pro tyto zvědavce ještě ta lepší varianta! Úmyslné setkání se skutečně posedlým člověkem je hazardem a šílenstvím, kterému se každý co i jen trochu normální člověk ve skutečnosti velikým obloukem vyhne!! Ještě třeba říci Martine nejenže exorcismus není “jen tak”, ale je to velice složitý problém dokonce i pro speciálně vyškolené kněze, kteří exorcismus provozují již celá desetiletí, ba někdy i několik měsíců museli tito speciálně vyškolení kněží houževnatě pracovat na vymícení satana z jednoho posedlého člověka, ba dokonce někdy i navzdory veškerému jejich úsilí zůstala veškerá snaha i těchto speciálně vyškolených kněží o vyhnání satana prostřednictvím exorcismu úplně neúspěšná! Teď jsem upozorňován knihovnicí, že údajně prý můj desetiminutový limit již uplynul a tedy Vám již ten e-mail odešlu Martine, protože již od počítače budu muset odejít.

S projevem své hluboké úcty k Vám Martine

Váš starší kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět!