Hledíš na mne, Sokrate - bratře,
¨ celý z žulovitého kamene,
¨ veliký starořecký filosofe,
¨ tak jako před dva a půl tisíci lety...

¨ Veliký učiteli Aristotelův i Platonův,
¨ důstojný jak bohové z Olympu,
¨ jak hromy a blesky pod vedením Diovým,
¨ platany a fíky, básník Homér a řecká Akropole!

¨ Zeus a trůn věčného ohně,
¨ Athény a Sparta, Solónovy zákony,
¨ trojský kůň a mystérium zrady,
¨ mystický Olympus a maratónsky běžec!

¨ Já jsem věčně nezaměstnaný,
¨ ty již dva a půl tisíce let upadáš v zapomění,
¨ ptáci tě za ten čas trusem pokálely,
¨ mně zase zaměstnavatelé svým nezájmem poplivali...

¨ A k čemu to vše bylo, Sokrate - bratře,
¨ na tvé názory dnes každý kašle,
¨ právě tak jako ani o mne a mou práci nik nestojí,
¨ a kdejaký podvodník dnes tvé i mé názory tak překrucuje!!

¨ Zda-li by snad nebylo lepší Sokrate - bratře,
¨ tobě tenkrát ten šíp do srdce,
¨ a mně zas dnes kulku do hlavy,
¨ copak to není vlastně totéž Sokrate - bratře ??

¨ A tak jsme teď opět sami, Sokrate - bratře,
¨ oba dva spolu, oba dva jsme stejní,
¨ ty mrtvý filosof, já živý nezaměstnaný -
¨ - copak nejsme my oba dva totéž?

¨ A levičácká temnota sílí a duši nám zastře,
¨ stín smrti před očima nám lítá,
¨ i v pomyšlení na smrt Sokrate - bratře
¨ lkám: Kaliméra? Kalispéra? Andhió né, óchi Kaliníchta!!

¨ Ale ač život je kříž,
¨ ba ač život je hnus,
¨ čekám, až přijde Ježíš
¨ můj Pán, Spasitel - Kristus!

¨ Ač sice umíráček kvílivě hladká,
¨ a ač vím, že smrt chudáka je vždy sladká,
¨ leč ještě nepřišla Pane má hodina,
¨ věřím v krále Karla Habsburka a Boha Hospodina!

¨ I díla pracovní budovat,
¨ co tyto dny nám nesou,
¨ ruce se po práci třesou
¨ s velkou touhou pracovat!

¨ I když svět je slepý, zaměstnavatelé hluší,
¨ Žluč kypí a srdce vzteky tluče,
¨ a hněv utiskovaných křesťanů buší
¨ kým nepřijde spása, zázrak, pravicová kontrarevoluce...