wz

Zpět na hlavní stránku!


Ani Adolf Hitler Lenin Stalin nacisté fašisté či komunisté se nevyrovnají Wikipedii. Wikipedie či Wikipedia je odpadová stoka a žumpa psychopatické spodiny! Osmdesátiletá seniorka důchodkyně Věra Pohlová napadena Wikipedií. Hyenizmus proti seniorům důchodcům! Senioři důchodci jsou hrubě napadáni! Wikipedia či Wikipedie hanobí i osmdesátileté důchodce seniory!

Byl jsem z toho co o Věře Pohlové napsala Wikipedie nesmírně šokován, protože dnes v roce 2007 již osmdesátiletá paní Věra Pohlová se proti těmto nenávistným útokům s největší pravděpodobností nemůže sama nijak bránit. A můj šok z tohoto "článku" Wikipedie byl tak veliký, že nejen údajně prý Věra Pohlová, ale i já jsem po zhlédnutí tohoto "článku" Wikipedie na chvíli málem zatoužil po zákazu všech počítačů a Internetu.

Tuto úvahu nepíši pro takzvané "Wikipedisty", nad těmi jsem již dávno rezignovaně zlomil hůl, ale píši ji zejména pro naši mládež, pro naše mladé dnes zhruba dvacetileté mladé lidi, kteří se v mnohých případech ve svých "diskusních fórech" nechali strhnout nenávistnou a štvavou kampaní Wikipedie vůči bezmocné osmdesátileté důchodkyni a sami přidali “ruku k dílu” v nenávistném plivání a chrlení urážek vůči staré důchodkyni, která je zhruba čtyřikrát tak stará jako oni.

Tuto úvahu vlastně nepíši ani pro tyto dvacetileté hulváty, kteří dnes v podstatě pouze rostou pro Valdice (vysvětlení: Ve Valdicích je nejtěžší věznice určená pro obzvláště surové a bezohledné vrahy). A tedy doufám, že jednou se tam ve věznici ve Valdicích tito dnes dvacetiletí hulváti jednou setkají společně i se všemi těmi svými učitely slepé nenávisti, respektive všemi těmi "přispěvateli" do Wikipedie, kteří cokoliv kdy publikovali ve Wikipedii, neboť tito hajzlové do věznice ve Valdicích podle mého nejhlubšího přesvědčení plným právem patří již dávno.

Tuto úvahu píši pouze pro ty mladé dvacetileté lidi, kteří v sobě mají alespoň malou špetku svědomí, slušnosti a úcty k starým lidem.

Ne nadarmo se říká, že “Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě!”. Pamatujte si totiž to, že jak se Vy dvacetiletá, ateistická mládež hulvátsky chováte vůči starým osmdesátiletým lidem dnes, tak v budoucnosti se Vám toto Vaše neomalené hulvátství jako bumerang vrátí i s úroky!

Přesněji řečeno budou to právě Vaši vlastní vnukové a pravnukové, kteří se o šedesát let později vůči Vám budou chovat stejně hulvátským způsobem, jako se dnes Vy coby mladí dvacetiletí hoši a mladé dvacetileté holky chováte vůči osmdesátiletým důchodcům dnešních dnů. Ba dokonce možná, že se k Vám budou Vaši pravnuci a vnuci chovat ještě hůře a tedy Vám to vlastně mimoděk coby nástroje Boží spravedlnosti a odplaty tito Vaši ještě ateističtější vnukové a pravnukové “splatí” i s úroky!!

Ovšemže Internet je dnes v současné době technickou novinkou, která v minulosti nebyla. Dnes se počítačům a Internetu věnuje již výuka dětí na základních školách. Pokud jde o moji vlastní generaci tak mohu říci, že počítače a ani Internet na základních školách nebyli. A nebyli ani na Biskupském Gymnasiu v Brně na počátku devadesátých let. První počítače jsem viděl i já až na Právnické fakultě v Bratislavě v roce 1994. A to ještě poněkud paradoxně jsem já počítače zažil alespoň na “Vysoké” pouze díky tomu, že totalitní režim mi až do konce roku 1989 bránil v jakýchkoliv vysokoškolských i středoškolských studiích v důsledku čehož jsem já studoval přece jen opožděně než bych měl. Kdyby tomu nebylo, tak i já bych jako čtrnáctiletý chlapec ukončil základní školní docházku v roce 1981, pak by následovalo nějaké čtyřleté studium na nějakém gymnasiu které bych ukončil v roce 1985, poté pět let studia na nějaké Vysoké škole, které bych tedy ukončil v roce 1990, někdy v květnu až červenci 1990 by se uskutečnila moje promoce a tím bych tedy za těchto normálních okolností prošel vzdělávacím procesem bez toho aniž bych kdy vůbec viděl nějaký počítač a o Internetu již ani nemluvě. Počítače by mně tedy zastihli až nějaké čtyři roky po ukončení vysoké školy…

A co dnešní osmdesátiletí důchodci? Ti nejenže přešli vzdělávacím procesem aniž by kde narazili na počítače, ale ti pak třeba i následujících čtyřicet let pracovali a poté odešli do starobního důchodu aniž by kdy se během své pracovní kariéry se setkali s počítači a o Internetu již ani nemluvě. A až několik let poté co opustili pracovní proces a tedy několik let si po čtyřicetileté poctivé práci užívají svého zaslouženého odpočinku ve starobním důchodu se z večerních televizních správ, popřípadě něco zaslechli v rozhlase či si přečetli v novinách o tom, že v současné době existuje něco takového jako jsou “jakési počítače” a “jakýsi Internet” a tak tuto Informaci tak jaksi vzali na vědomí, ovšemže bez toho, aniž by měli byť i jen trochu jasnou představu o tom, co se vlastně pro ně v podstatě pod imponderabilijními pojmy jako “počítač” a “Internet” vlastně skrývá.

Není na tom nic zvláštního. Pouhé poslouchání o “počítačích” nebo “Internetu” třebas někde z rozhlasu rozhodně by ani nikomu z Vás nestačilo.

Jak “počítače”, tak i “Internet” musel svého času i Vám někdo jak ukázat, tak i předvést.Jinak by to mělo asi stejný význam pro pochopení oč se jedná, asi jako kdyby vidící člověk se pokoušel člověku od narození slepému vysvětlit "nádherný pestrobarevný svět barev”, který jeho od narození slepý kolega nikdy v životě ještě neviděl. Myslíte si, že by si na základě tohoto vyprávění – ať již by bylo toto vyprávění sebedokonalejší - utvořil ten slepec reálnou představu?

Stejně tak bych mohl od Vás žádat - dovedete si třeba ve své vlastní mysli “vymyslet” takovou barvu, kterou jste ještě nikdy v životě neviděli?

Jistě dovedete kombinovat mezi různými barvami a odstíny, ale úplně originální absolutně novou barvu (která by nebyla pouhou nějakou kombinací, směsí či odstínem nějakých již existujících barev) jednoduše Váš mozek nikdy nevymyslí!!

Anebo ještě jedna zajímavá skutečnost – která je sice patrně vymyšlená, nikdy se neudála, ale jinak je zcela realistická a čistě teoreticky vzato by se i mohla stát a pokud by se stala, tak skutečně tak, jak je popisováno. Jednou mi totiž kdosi vyprávěl jednu zajímavou příhodu, o které dokonce on sám tvrdil, že prý se jedná o úplně pravdivou příhodu, která se prý skutečně i stala (já osobně mu sice absolutně nevěřím a myslím si, že si tuto příhodu vymyslel, to však ale zde není vůbec podstatné!). Podle této příhody jednou údajně prý v jisté restauraci seděli dva hosté. Jeden z nich byl tělesně postižený člověk, který byl úplně slepým od svého narození, zatímco ten druhý byl úplně zdravý, vidící člověk. Najednou ten vidící se prý zeptal slepého: “Nechtěl bys vypít sklenici mléka?” Ten slepý se ho však zeptal: “A co je to mléko?” Načež mu vidící zcela nevhodně odpověděl cosi v tom smyslu, že mléko, to je taková bílá tekutina; na což následovala ze strany slepého člověka od narození fakticky zcela logická otázka: “A co je to když o něčem řekneme, že je to bílé?” Tak! A ten vidící člověk byl nyní v pasti ze které se nedá uniknout, protože i kdyby se – obrazně řečeno – třeba i rozkrájel, tak nemá sebemenší šanci, že se mu podaří tomuto slepému člověku od narození vysvětlit jaká je to vlastně ta bílá barva. Ovšemže, kdyby v pozici toho vidícího byl třeba JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola tak by sebekriticky uznal, že tohle tedy totálně “zvoral” a aniž by se měl zesměšňovat tím, že by se pokoušel vysvětlit něco, co je za těchto okolností pro tohoto slepého člověka od narození absolutně imponderabilijní a nikdy to nemůže pochopit, tak by mu raději pokorně odpověděl, že na tuto otázku jednoduše neumím Vám podat takovou odpověď, která by pro Vás byla způsobilá objasnit Vám podstatu této skutečnosti. Tento vidící člověk však tuto zcela beznadějnou situaci odmítl vzdát a pokusil se ještě nějak manévrovat hledajíce nějaké záchytné body či analogie, a tomuto slepému člověku od narození řekl, že “Bílá je například labuť”. Na což následovala ze strany tohoto slepého člověka od narození další zcela logická otázky, a to: “A co je to labuť?” Ani teď to ještě ten vidící člověk nechtěl vzdát a potíce se namáhavě odpověděl, že “Labuť je takový pták s takovým křivým krkem”. Ale slepý člověk od narození se ho opět zeptal: “A co je to křivý?” Tu se vidící člověk zamyslel a poté řekl: “Víš co, já teď ohnu svou ruku v lokti a ti si to nahmatáš!” I stalo se tak. Vidící člověk ohnul ruku v lokti a tento svůj loket pak podstrčil slepému, aby si ho mohl nahmatat svými prsty. Od narození slepý člověk si tedy nahmatal jeho loket, pak se spokojeně usmál a řekl: “Děkuji ti, teď už tedy konečně vím, co je to mléko!!”

Anebo ještě jinak se zeptám. Myslíte si, že staří osmdesátiletí lidé pro to, že většinou nejsou počítačově gramotní jsou hloupý?

Ne! To ani omylem ne!! V této souvislosti bych rád zmínil tu skutečnost, že kdosi prý zorganizoval jakousi soutěž o “Největšího Čecha” a že prý to tuším bylo nějak ventilováno i v televizních stanicích a jiných masmédiích a jistě není náhodou, že tuto soutěž o “Největšího Čecha” plným právem oprávněně vyhrál císař Svaté říše Římské a král Český Karel IV. z dynastie Lucemburků, který žil ve čtrnáctém století.

Ovšemže nepopírám, že volbou Karla IV byl jsem byl velice mile překvapen, protože se nevyplnili mé obavy že to dostane nějaký vysloužilý politik či vysoký státní úředník, prostě někdo, kdo bude zcela poplatný současnému prohnitému režimu, což jen ukáže na to, že tuto soutěž podobně jako v minulosti, tak i nyní vymyslel současný vládnoucí režim k propagandistické oslavě sebe sama.

Naštěstí jsem se ale zmýlil a vyhrál Karel IV, a tedy člověk, který objektivně skutečně je tím největším příslušníkem našeho národa jakého jsme kdy my Češi měli. A tedy titul “Největšího Čecha” nedostala nějaká nula, ale skutečně ten člověk, který je největší osobností českého národa - císař Svaté říše Římské a král Český Karel IV. z dynastie Lucemburků!!

Ale o tom teď mluvit nechci! Chci poukázat na jinou zajímavou skutečnost:

Mezi naší dobou a dobou Karla IV nás dělí zhruba šest a půl století. Přesto však víme jakým velikým vzdělancem byl Karel IV ve své době. Ovšemže uznávám, že ta skutečnost, že Karel IV aktivně mluvil pěti či šesti cizími jazyky není z hlediska běžného člověka na prahu třetího tisíciletí ničím mimořádným. Vždyť my díky tomu, že máme moderní učebnice cizích jazyků vyhotovené s brilantní pedagogickou precizností plus že máme různé magnetofonové, kazetové ale i počítačové CD a DVD zvukové i obrazové nahrávky jazykových kurzů – což Karel IV. rozhodně neměl – dnes každý průměrný intelektuál aktivně mluví i dvaceti nebo třiceti cizími jazyky, nicméně kdyby tentýž intelektuál žil ve čtrnáctém století a byl na místě Karla IV tak by byl za tehdejších technických a výukových možností rád pokud by se mu kromě svého mateřského jazyka podařilo naučil alespoň dva cizí jazyky, což v dnešní době levou zadní umí každý mentálně retardovaný debil.

Myslím, že když jsme se byli – k mému velice milému překvapení - schopni všichni shodnout na volbě Karla IV za největšího Čecha, tak se snad všichni shodneme i na tom, že Karel IV byl nepochybně výrazně inteligentnějším člověkem než kdokoliv z nás, mně nevyjímaje!!

A pokud by někdo měl pochybnosti, tak ta inteligence čistě hypoteticky vzato by se dala i velice lehce změřit různými psychologickými testy jako skládáním různých obrázků z krychliček atd. Ovšemže testy na praktické vědomosti by nepřicházeli v úvahu, protože by nebylo ani objektivní a ani korektní klást otázky z oblastí či ptát se na skutečnosti, které v době Karla IV nebyly všeobecně známy, respektive skutečností které neexistovali.

Avšak navzdory obrovské genialitě Karla IV, jako i navzdory tomu, že Karlu IV nikdo z nás nesahá ani po členky, tak to nic nemění na té skutečnosti, že Karel IV je člověkem čtrnáctého století a tudíž věci, které byly cizí pochopení lidstva v čtrnáctém století absolutně impoderabilijní by navzdory své geniální inteligenci nepochopil ani on a v podstatě absolutně vůbec nikdo z jeho doby! Abych byl přesnější kam mířím – tak čistě hypoteticky mám tím na mysli dnešní počítače a Internet.

Můj kamarád s tím nesouhlasil a naivně – bylo to až k smíchu – na rozdíl ode mě tvrdil, že by se přesto Karlu IV pokusil vysvětlit podstatu počítačů a Internetu. To by ale dopadlo katastrofálně! V tom absolutně nejlepším případě by ho Karel IV pokládal pouze za “blázna” a nikoliv snad přímo za člověka “posedlého satanem” což by v tom nejlepším případě mohlo mít přinejlepším za následek pouze to, že by ho Karel IV vyhodil a odmítl se s ním dále bavit.

Můj kamarád dále fantazíroval, že prý by si počítač tedy vzal se sebou, aby “mu to ukázal”. Bože můj – nikdy jsem ještě neslyšel nic šílenějšího. Jednak jsem ho upozornil na všeobecně známou skutečnost, že ve čtrnáctém století by marně hledal nějakou elektrickou zástrčku, kam by svůj počítač zapnul. Za druhé i kdyby měl snad nějaký přenosný počítač s výkonnou baterií, tak ale Internet by mu nešel ani tak, protože kde není žádný signál je počítač zbytečný. Avšak pokud by jako heretik chtěl shořet na hranici, tak to nepochybuji ani nejméně, že by stačili opravdu jen zapnout a nastartovat svůj přenosný počítač na baterii před zrakem Karla IV a eventuálně se mu pokusit ukázat něco z toho co má uloženo na svém harddisku, ale zřejmě s největší pravděpodobností to by už ani nestihnul provést, protože zděšený Karel IV by v panické hrůze vyběhl ven a vzápětí by ihned poslal své stráže aby tě zajala a odvedla v poutek a železné kleci k Arnoštovi z Pardubic – arcibiskupovi pražskému. Je sice pravda, že jak císař a král Karel IV, tak i pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic studovali oba dva na univerzitě v Paříži a byli to dva nejvzdělanější a nejinteligentnější lidé své doby, nicméně tvojí jedinou šancí že z toho vyvázneš živý by byla “pokora”.

Tento kamarád byl tím velice překvapen a ptal se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy co by on v této situaci dělal na jeho místě. JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola odpověděl že by se “přiznal” k tomu, že: “mi ďábel – satan skutečně počaroval a ovládnul mně, ba dokonce satan mi i propůjčil tu svoji divotvornou moc, která právě tak vyděsila věrného Božího služebníka císaře Římského a krále Českého Karla IV. že mně nechal zatknout a předvésti k tobě nejdůstojnější otče arcibiskupe. Své pochybení velice lituji, chci se kát a o to věrněji přilnouti k Ježíši Kristu Bohu Otci všemohoucímu, aby satan již nikdy nade mnou neměl žádné moci. Pokud by jste mně nejdůstojnější otče arcibiskupe nechat pouze spálit nic by se nedosáhlo, protože ďábel – satan by pouze přesedlal z mého těla na tělo jiné a škodil by Boží Církvi dál. Když mně však nejdůstojnější otče arcibiskupe necháte na živu stanu se živoucím důkazem Boží lásky a pokud mi současně uložíte i odpovídající pokání v modlitbě a rozjímání, tak satan nikdy nebude mít žádnou moc ani nade mnou a ani nad dušemi žádnými jinými, ale Božskou mocí bude Ježíšem Kristem svržen do pekelné propasti…” – a zhruba takhle nějak bych mluvil s nejdůstojnějším otcem arcibiskupem, který by pravděpodobně osobně předsedal inkvizičnímu soudu se mnou. To by ostatně odpovídalo tomu, že podnět přišel přímo od panovníka. Jestliže panovník tvrdil, že já jsem posedlý ďáblem nemohu rozumně tvrdit, že to není pravda. To je jako kdybych řekl, že panovník je lhář (tj. další zločin: Crime majestatis). Musím říci, že vše co uvedl panovník byla čistá pravda, avšak když mně dovezli sem k arcibiskupovi satan se zalekl na chvíli mně opustil a mně s Boží pomocí se podařilo vymanit se ze satanova vlivu.

Co tím chci říci? Chci tím říci to, že kladný či odmítavý vztah jednotlivých lidí k počítačům a Internetu nemá absolutně nic společného s vysokou či nízkou inteligencí toho či onoho člověka. Inteligence totiž zde ani v kladném a ani v záporném vztahu k výpočetní technice či Internetu nehraje absolutně vůbec žádnou roli, ale jde o složitou strukturu empiricky podmíněných osobních zkušeností daných zejména vědomým poznáním lidstva v dané době, nikoliv však ale vysokou či nízkou inteligencí samou o sobě.

Můžu uvést další zajímavou skutečnost. Velice rád navštěvuji nejrůznější knihovny a archivy, kde zejména velice rád čtu zajímavé náboženské časopisy z devatenáctého a počátku dvacátého století. A ovšemže s velikou radostí si přečtu i starší náboženské materiály – ovšemže pokud je mají k dispozici. Ovšemže občas čtu i “moderní” právě vycházející náboženské časopisy, nicméně při četbě dnešních takzvaných náboženských časopisů mám často spíše pocit jako kdybych četl z časopisu programového rouhání se Bohu a nikoliv náboženského časopisu. Myslím, že můj oblíbený světec sv.Kazimír by při četbě dnešních současných náboženských časopisů byl zděšen stejně tak jako já, pokud by eventuálně nebyl zděšen ještě více. Jiné je to když čtu katolické časopisy devatenáctého století – tyto časopisy se mi líbí a jejich obsah na rozdíl od dnešních “moderních” katolických časopisů mně zpravidla nikdy nerozčiluje.

O tom však nechci teď psát. Chci totiž upozornit na jednu důležitou skutečnost. S velikým zájmem jsem v časopisech z dvacátých let dvacátého století četl o probíhajících diskusích ohledem tehdejší technické novinky, kterým byl rozhlas, anebo přesněji řečeno jak říkali v tehdejší době “rádio”. V Československu začal Československý rozhlas vysílat v roce 1923 v Praze, zejména z počátku bylo vysílání dosti nepravidelné, kromě toho i tento signál byl zpočátku velice slabý, slyšelo ho pouze hlavní město Praha plus nejbližší přilehlé oblasti asi třicet kilometrů kolem Prahy. Protože signál ani zdaleka nepokrýval celý stát, tak již v roce 1926 vznikli další vysílače Československého rozhlasu a to v Brně a Bratislavě. Zajímavé však je, jak na stránkách náboženských časopisů té doby bylo na tento nový technický vynález pohlíženo. Byli zhruba tři hlavní názorové proudy.

Starší občané, kteří se narodili někdy kolem roku 1850 zaujali krajně negativistické a odmítavé stanovisko proti šíření rozhlasu a netajili se tím, že by nejraději uvítali, kdyby se to zrušilo a nikdy nezavádělo. Zdůrazňovali a vykreslovali zde pouze negativa tohoto vynálezu. Současně též tvrdili, že ať již rozhlas bude nebo nikoliv, sami si ho celkem určitě nikdy nekoupí, rozhlasový přijímač je velice drahý přístroj, navíc již v roce 1926 se platili koncesionářské poplatky ve výši 10 Kč což v té době byl strašně veliký peníz, dále rozhlasový přijímač byla taková velice moc veliká bedna, která zabírá hodně místa, její údržba není jednoduchá, ba dokonce i obsluha se jim zdala velice složitá a rozhodně ani netouží aby se teď na stará kolena učili nějaké nové věci – tj.jak se dotyčný rozhlasový přijímač obsluhuje. Dalším morálním argumentem proti rozhlasu byl poukaz na tu skutečnost, že pokud nějaký hulvát na ulici začne povídat nějaké nemravnosti, tak to může slyšet pouze pár lidí, zatímco pokud by tentýž hulvát mohl ty své nemravnosti začít mluvit do “rádia” tak to může slyšet tisíce lidí a tudíž zničující vliv zneužitelnosti rozhlasu je obrovský a fakticky roste s geometrickou řadou v přímé úměrnosti s počtem lidí, kteří ty oplzlosti by mohli slyšet. A v neposlední řadě poukazovali na tu skutečnost, že většina domů a to zejména na venkově nemá ještě vůbec zaveden ani jen elektrický proud, bez něhož žádné “rádio” nefunguje. Ba dokonce i ty domy co mají sice již zavedeno elektrické osvětlení, tak ještě v té době neměly vůbec žádné elektrické zástrčky. Pro mnohé dnešní lidi to sice zní až téměř neuvěřitelné vždyť dnešní domy či byty mají zástrčky prostě všude, ale tenkrát zástrčky neexistovali. Ovšemže ti nejbohatší lidé ve městech již měli elektrické osvětlení namísto jinde ještě používaných petrolejových či lihových lampášů anebo svíček. Zástrčky však ale ani oni neměli vůbec žádné. V dnešní době si to nedovedeme vůbec představit, vždyť máme tisíce nejrůznějších přístrojů, které je třeba zapojit do elektrické zástrčky – ve dvacátých letech dvacátého století však ale nebyl vůbec žádný! Prvním takovýmto přístrojem bylo skutečně až toto “rádio”. A první roky to také i řešili všelijak pokoutně “samokutilsky” formou takzvané “zlodějky” (tj.amatérské propojení “rádiového přijímače” s elektrickým drátem vedoucím původně k samotné žárovce).

Jejich opakem byli mladí lidé, kteří sice též kritizovali vysoký 10 Kč koncesionářský poplatek měsíčně, ale jinak byli naopak nadšením celí bez sebe. Ovšemže “rádio” hodnotili pouze v nadšených superlativech a jednostranně, aniž by byli ochotni připustit i tu skutečnost, že jsou zde nepochybně i určitá rizika, úskalí a nebezpečí. Většinou právě tito lidé si pořizovali rozhlasový přístroj, nebáli se této novoty, jako se ani na rozdíl od starších lidí nebáli ani toho, že by se snad eventuálně nebyli schopni naučit obsluhovat tento přístroj.

A třetí neformální skupinou byli “realisté”. Pokud jde o mne JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu do této neformální skupiny také vlastně vždy patřím také i já. Ve dvacátých letech dvacátého století jsem sice ovšemže já ještě nežil, ba dokonce v té době nežili ještě ani moji vlastní rodiče nicméně i zde se plně ztotožňuji s touto názorovou skupinou. Našim “Credem” je přesvědčení, že “rádio” je svým způsobem jako oheň, který je sice dobrý sluha, ale zlý pán. Samotný fenomén rozhlasu sám o sobě totiž není ani kladný a ani záporný. Vše je to totiž jen a jen o lidem, respektive jakým lidem se dostane do rukou. A právě tomu bude adekvátní i celý rozhlas jako takový. Pokud by se rozhlas dostal do rukou nějakému zvrhlému, nestydatému nemravníkovi, pak ano, v takovémto případě i celý tento rozhlas bude právě tak zvrhlý, nestydatý a nemravný pokud se tento zlý člověk rozhodne tyto své oplzlosti a nemravnosti hlásat v rozhlase. Pokud by se ale naopak rozhlas dostal do rukou nějakému slušnému člověkovi, například nějakému hluboce věřícímu křesťanovi, a z rozhlasu by neustále horlivě hlásal Boží Slovo, pak by naopak bylo největší radostí života právě takovýto rozhlas dychtivě poslouchat! Alespoň tedy pro mě osobně. Možná že pro některé gaunery by to bylo i úplně obráceně. Rozhlas je prostě neutrální médium – sám o sobě nikomu neškodí, nikomu neubližuje. A pokud by se použil vhodným způsobem mohl by dokonce být lidem i k užitku. Jiná věc, že momentálně tomu tak bohužel není. A s televizními stanicemi je to dnes dokonce ještě horší!

Obdobně tomu tak bylo i v druhé polovici třicátých letech, kdy si novináři poprvé povšimli fenoménu televize, o které v podstatě platí všechno totéž, co jsem již zmínil v souvislosti z rozhlasem. Snad nebude velikou nadsázkou, když uvedu, že v podstatě ani samotná atomová bomba není sama o sobě zlá. Zlá je pouze tehdy pokud se dostane do rukou zlým lidem. V rukou dobrého člověka, tj. člověka, který ji nikdy nepoužije zlá není; i když ale v tomto případě uznávám, že zde se zas nutně musí objevit otázka proč tedy takováto strašlivá zbraň musí existovat. A jako věřící člověk bych si rozhodně přál aby žádné zbraně hromadného ničení (a pokud možno vůbec žádné zbraně a u nikoho!) vůbec neexistovali.

A pokud jde o Internet, v současné době největší vynález ani zde není situace jiná. Není správné, že se někteří mladí lidé posmívají těm co neumí užívat počítače, co neumí “surfovat” po Internetu. A to tím méně pokud se jedná o staré lidi. Rád bych současným mladým lidem připomenul, že i oni jednou budou staří!

Ovšemže Internet je momentálně na výsluní popularity a slávy, a bude tomu do té doby, kým Internet nebude opět zastíněn ještě větším technologickým vynálezem jako je v současné době právě tento Internet. Tak jako lidstvo vynalezením rozhlasu a poté i vynalezením televize neřeklo ještě poslední slovo, tak určitě poslední slovo nebylo řečeno ani vynalezením Internetu!

Technický pokrok jde dál a půjde dál i v budoucnosti. Chtěl bych v této souvislosti říci dnešním dvacetiletým mladým lidem, že možná že třeba o šedesát let později, tj.někdy kolem roku 2067 bude vynalezen úžasný telekomunikační přístroj, který úplně zastíní i samotný Internet, a ač sice tento Internet ani poté ještě úplně nezanikne, přece jen bude ale vytlačen tímto novým vynálezem již na vedlejší kolej technologického vývoje v telekomunikačních technologiích.

A ovšemže mladí lidé, kteří se narodí někdy kolem roku 2050, anebo jen o několik málo let dříve před rokem 2050 se vrhnou s nadšením na požívání této převratné technologické novinky, zatímco pro Vás, kteří v té době již budete mít kolem osmdesáti let bude dosti zatěžko v tak extrémně vysokém věku se učit “na stará kolena” nějakým novým věcem v souvislosti s touto novodobou technologickou novinkou tehdejších mladých lidí, a tudíž Vy zůstanete pouze u toho “svého” starého Internetu.

A ovšemže mladí lidé tam doby Vám to sečtou i s úroky. Jako takzvaný “Internetista” se stanete v očích mládeže symbolem údajné zaostalosti a tím i předmětem jejich zlomyslného posměchu. Ostatně proč by vlastně Vaši vnuci či pravnuci se měli chovat k Vám lépe než Vy jste se před šedesáti lety chovali k osmdesátiletým lidem na samotném počátku třetího tisíciletí?

A vzhledem k tomu, že nebudete ovládat dotyčný “jejich” nejnovější technologický vynález, tak se ani nikdy vlastně přesně nedovíte jaké přesně konkrétní nenávistné výlevy tam proti Vám činí (byť i sice budete tušit, že něco není úplně v pořádku!). A tedy tím méně budete mít vůbec nějakou šanci se vůči tomuto nějako bránit. Bude se Vám to líbit?

I když sice nepochybuji o tom, že možná že obsah tohoto článku okamžitě “vypustíte z hlavy” jako “hloupost”, přesto však vím, že o šedesát let později si na tato má slova přece jen vzpomenete poté, co se v určitém smyslu přece jen nějak vyplní

Váš jen o dvacítku let starší kolega

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Zpět na hlavní stránku!