wz

Zpět na hlavní stránku!


Poradna www.henryklahola.nazory.cz

Poradna. Na rozmanité dotazy či připomínky čtenářů odpovídá JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola:

Úvodní redakční poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy: e-maily moje vlastní jsou psány modře, emaily mých pisatelů jsou psány červeně! Rovněž tak i zestručněné opisy obsahů mých vlastních e-mailů jsou psány modře, emailů mých pisatelů jsou psány červeně. Všechny e-maily jsou redakčně upravovány – chybějící diakritická znaménka jsem doplnil, některé názvové či jiné textové zkratky, které by nemuseli být každému srozumitelné jsem raději rozepsal (a redakčně jsem obdobně rozepsáním upravil i ty poznámky, které vhledem k absenci opisu kontextu dané situace by jiným lidem mohli být absolutně nesrozumitelné). Příjmení mých pisatelů jsou nahrazeny inicIálami jejich jmen a příjmení (ba někdy jsem je dokonce nahradil univerzálním označením “XYZ”), a rovněž i jiné podobně indiskrétní údaje (zejména místní, časové, veřejně známé kontextové údaje atd.) jsem zejména s ohledem na mé pisatele zcenzuroval. Rozhodně též ani zdaleka nejsou zde publikovány všechny e-maily, které jsem si s jinými lidmi vyměnil, jedná se v podstatě pouze o jejich zcela nepatrný zlomek, a i z nich některé jsou ještě kráceny. Nicméně u zde publikovaných emailů mám za to, že mají co říci i jiným lidem; nepublikoval jsem je zatím ještě v jiné souvislosti a ani nemám úmysl tak učinit, a proto jsem je tudíž publikoval zde! Na závěr bych ještě dodal, že pro uspořádání jednotlivých zveřejněných e-mailů do pořadí byla pro mě klíčová zejména chronologie časová u těchto zveřejňovaných e-mailů, tj. pořadí v jakém postupně vznikli. Rozhodně to tedy nelze chápat tak, jako kdyby snad e-maily zveřejněné na počátku byli nějak důležitější či zajímavější než e-maily, které jsou publikovány až někde v zadu či naopak. Všechny zde publikovány e-maily jsou pouze e-maily v českém nebo slovenském jazyce. E-maily psané v jiných jazycích zde zásadně nejsou publikovány vůbec.

1.Vymenené e-maily s M.N. 9. – 16.7.2007:

Prvý e-mail M.N. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Pán farár ja trpím ako pes, mám neuveriteľne kruté bolesti a krvácanie z pošvy. Išla som preto ku svojej praktickej lekárke a následne som v Košiciach absolvovala množstvo onkologických, gynekologických, krvných a iných vyšetrení. Nikto mi nechce povedať nič konkrétne, ale ja aj tak som sa nejako dozvedela že mám mať rakovinu pošvy. Bojím sa že umriem. Mohla by som prísť k Vám na farský úrad alebo do lekárskej ordinácie, kde by ste mňa gynekologicky prehliadol a povedal mi ako na tom som, najmä či azda nezomriem?

M.N.

Prvá odpoveď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresovaná M.N.:

Za prvé ja nie som ani farár a ani lekár. Za druhé ja vás vôbec nepoznám a husi som s vami rozhodne nikdy nepásol. Za tretie ja tu rozhodne nie som pre vaše blbé žarty, ale pre propagáciu náboženskej viery v Ježiša Krista Boha Spasiteľa a Vykupiteľa, čomu slúžia i moje náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz

A najmä za štvrté – rozhodne to od Vás ani nie je nijak vtipné… !!!

Henryk Lahola

Druhý e-mail M.N. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Či ste farár alebo lekár, to neviem, viem však ale, že pred desiatimi či jedenástimi rokmi ste vyliečil rakovinu u vtedy osemnásťročnej slečny Ewy, ako mi o tom rozprával i jej otec Witold Rzeczny v…(Poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu: názov obce je cenzurovaný!). Bola tam u toho celá dedina. A keď ste Ewu mohol prehliadnuť, tak prečo teda nemôžete prehliadnuť aj mňa? Azda nie preto, že panienka Ewa bola “ładna, śliczna a piękna”? A keď už možno snáď nie úplne mňa vyliečiť, tak aspoň poradiť mi, povedať mi na čom som a s čím môžem do budúcnosti počítať. Viem, že ste pravdovravný a úprimný človek, že každému hovoríte vždy len čistú pravdu, a preto od vás očakávam, že mi úplne otvorene poviete čistú pravdu ohľadom toho či mám skutočne rakovinu a či na tú rakovinu skutočne čoskoro umriem? Chcem vedieť čistú pravdu, nech už je táto pravda sebeviac nemilosrdná! (Poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu: priezvisko som zámerne mierne pozmenil!)

Druhá odpoveď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresována M.N.:

1.)To čo mi píšete sú absurdné nezmysly na ktorých nie je ani jedno jediné zrnko pravdy!

2.)Nikdy v živote som nevykonával žiadnu lekársku prax a gynekologickú duplom nie! Ja ostatne vôbec ani nie som lekárom, a vzhľadom k tomu, že ako hlboko veriaci kresťan sa dôsledne vyhýbam všetkému možnému i nemožnému zlu, ako aj všetkým možným i nemožným hoc i len potencionálne hroziacim eventuálnym satanským pokušeniam ku spáchaniu nejakého hriechu, tak aj keby som čisto hypoteticky vzaté hoc aj nejakým lekárom bol, tak s ohľadom na vyššie uvedené, keď už, tak by som chcel byť ako lekár čímkoľvek iným, len nie – pre Kristove rany – gynekológom!

3.)Pod podmienkou, že mi už nikdy viac nebudete nič písať, tak som ochotný vám v tomto e-maily tu napísať odpoveď na tú Vašu hlavnú otázku ohľadom tej rakoviny pošvy a tiež i otázku či zomriete:

Neviem, či skutočne máte rakovinu pošvy alebo nie, avšak príznaky ktoré uvádzate vo svojom prvom e-maile skutočne môžu poukazovať na neskoré, pokročilé klinické a diagnostické príznaky rakoviny pošvy, kde takéto príznaky u prvotných štádií rakoviny pošvy sa ešte nevyskytujú. Ak teda sa skutočne jedná o rakovinu pošvy, tak táto rakovina pošvy je už v pokročilom štádiu, v ktorou prognóza liečby je natoľko nepriaznivá, že v tomto prípade – ak skutočne máte rakovinu pošvy – tak to Vám hovorím úplne otvorene a na rovinu, že na toto ochorenie celkom určite umriete, že nie je v moci súčasnej lekárskej vedy, aby zachránila Váš život a teda na sto percent na to umriete!

Samozrejme, že to, čo som uviedol vyššie platí – ako opäť podotýkam – iba vtedy ak skutočne máte rakovinu pošvy, ktorá sa už teda nachádza s dotyčnými Vami popísanými príznakmi rakoviny pošvy pokročilého štádia. Viac k tomu nemám čo povedať, nie som lekár a preto žiadnu “čerstvú”, tj. aktuálnu štatistiku incidencie rakoviny pošvy nepoznám, respektíve môžem povedať, že v pošve nie sú vo všeobecnosti časté primárne zhubné nádory, a ich štatistickú incidenciu ja osobne odhadujem v priemere tak asi zhruba asi na výskyt jedného ochorenia rakoviny pošvy, ktoré pripadá na skupinu asi 200.000 žien. Videné z etiologického a patogenetického hľadiska, ja osobne sa domnievam, že najčastejším rakovinovým nádorom pošvy je jednoznačne spinocelulárny karcinóm, ktorý určite tvorí minimálne štyri pätiny (ba i viac!) prípadov rakoviny pošvy, zatiaľ či adenokarcinóm sa vyskytuje len veľmi výnimočne, možno však ale povedať, že u adenokarcinómu bola predsa len doložená nezanedbateľná incidencia u tých žien, ktorých matky boli v tehotenstve liečené estrogénmi, tj.diethylstilbestrolom. Kategoricky možno úplne vylúčiť takzvaný rhabdomyosarkom, který je diagnostikovaný iba u dievčat predškolského veku a neskôr sa už u starších dievčat a dospelých žien nevyskytuje. Pre rakovinu pošvy sú rizikové skupiny najmä ženy po konizaciách a hysterektomiách pre prekancerózy na deložnom hrdle ženy v oblasti malej pánve. Ako som sa už zmienil v popise diagnostického a klinického obrazu rakoviny pošvy chýbajú ranné príznaky tohoto ochorenia. A medzi príznaky pokročilého štádia patrí práve krvácanie, výtok a tie kruté bolesti. Samotné nádory sa šíria veľmi skoro lokálne – tj.rektovaginálny rektum a septum a vezikovaginálny septum; respektíve šíri sa pomerne skoro lymfogénne z horných 70% pošvy do pánvových uzlín a z dolných 30% do ingvinálných a pánvových uzlín. V pokročilom štádiu ochorenia rakoviny pošvy sa šíria už aj hematogénne. Vzhľadom k tenkosti poševnej steny a intimnej anatomickej súvislosti okolitých orgánov žien sú metastáze do okolia časté. Súčasná medicína diagnózu rakoviny pošvy stanovuje na základe cytologického steru a po kolposkopickom vyšetrení s následnou biopsiou. Ak teda skutočne máte rakovinu pošvy v pokročilom štádiu – hovorím Vám celkom otvorene – počítajte “tutovo” s tým, že celkom určite na to aj umriete!

4.)Nedá mi, ale musím sa vyjadriť aj k tej “Ewe”. Ja teda viem o tom, že pán Witold Rzeczny niečo podobného hovoril či možno ešte aj dnes hovorí, avšak pravda to nie je. A uvediem tu preto veci na pravú mieru:

A.)Jeho dcéra Ewa nikdy nemala žiadnu rakovinu. Jej objektívny zdravotný problém bol v tom, že chronicky a takmer každodenne trpela krvácaním zo všetkých telesných otvorov – z uší, nosa, úst a údajne vraj aj z pošvy a konečníka, pričom toto jej poševné krvácanie nebolo krvácanie menštruačného charakteru. Absolvovala mnoho rozličných vyšetrení ale lekári nič nezistili.

B.)Pri istej príležitosti keď som bol v tej oblasti, tak mňa pán Rzeczny pozval k nim na návštevu, kde som poobedoval i celou jeho početnou rodinou. Po obede mňa informoval o Ewiných zdravotných problémoch, lebo kdesi počul absolútne vymyslené a nepravdivé príbehy, že vraj ja mám akúsi zázračnú moc liečiť. Snažil som sa mu logicky vysvetliť, že sú to obyčajné táraniny, ale nepodarilo sa mi to. Hovoril, že vraj slečna sa rýchlo vyzlečie, ja ju vraj prehliadnem, poviem im či jej je a že mi zaplatí. A ak by som ju vraj vyliečil, že mi zaplatí ešte oveľa viac. Predstava, že by mi mal dať nejaké peniaze mňa naplnila hrôzou, a predstava, že by sa dokonca tato mladá žena mala naraz začať vyzliekať bol hotový “horor mortis”, ku ktorému keby malo skutočne dôjsť, tak to by som určite v tej najkrajnejšej núdzi hoc aj cez zatvorené okno vyskočil ihneď von na ulicu. Lepšie je totiž riskovať nejaký úraz či zranenie, respektíve materialistickú takzvanú “zdravotnú ujmu na tele”, než svoju nesmrteľnú dušu vystaviť akémukoľvek riziku, že bude zaťažená akýmkoľvek eventuálnym hriechom, ktorý je možné spáchať “myšlienkami, slovami či skutkami…”. Oni všetci ale našťastie boli hlboko veriaci katolíci a rozhodne preto ani nemali v úmysle mi nejako úmyselne ublížiť. Požiadali mňa však ale, aby som sa pozrel aspoň do kópií lekárskych nálezov, ktoré mali k dispozícii. A tejto ich prosbe som vyhovel.

C.)Vzhľadom na to, že objektívne príčiny pre toto chronické krvácanie neexistovali žiadne a Ewa bola teda po telesnej stránke úplne zdravá, bolo mi jasné, že subjektívne príčiny tohoto krvácania sú výlučne iba čisto subjektívneho psychického charakteru. Tiež som im to ak povedal. Nakoľko to vnímali a nakoľko nie to ja neviem, v každom prípade mňa však ale všetci prosili, že aby som vraj Ewu vyliečil. Darmo som im hovoril, že ja predsa nie som Kristus, ja liečiť neviem.

D.)Potom mi začali pripomínať jedného pána, ktorý trpel častými migrenickými záchvatmi a ktorého som ja údajne vyliečil. Snažil som sa im to vysvetliť, že to dotyčný pán sa vlastne vyliečil úplne sám a moja náhodná prítomnosť u toho bola čisto iba náhodná, symbolická s okrajová. Nedali si to však ale vysvetliť. Domáhali sa použitia tej istej terapeutickej metódy aj u Ewy, hoci v skutočnosti sa o žiadnu terapeutickú metódu ani nejedná. V podstate vo svojej pôvodnej podobe sa jedná o obyčajnú pohanskú modlitbu, ktorú som preložil z hindštiny do poľštiny i slovenčiny a následne i v príslušnom zmysle upravil, aby som eliminoval z nej ten jej absolútne neprijateľný pohanský obsah: “Cítiš veľkú únavu, viečka ti oťažievajú a chce sa ti spať, aby sa tvoja duša vymanená z moci Khálí mohla rozplynúť v absolútnej blaženosti nirvány boha Šivy…atd.” Žiadna nirvána, žiadna khálí , žiadny Šiva a ani žiadne iné pohanské božstvá, žiadne pohanské modly – nič takého! Celú tú dlhočiznú modlitbu som z formálne – literárneho hľadiska úplne prebásnil a naplnil novým kresťanským obsahom, zatiaľ čo pôvodný pohanský obsah som úplne potlačil a eliminoval. Nechcem zachádzať do nejakých podrobností, iba uvediem, že ak chorý človek je pozorný, disciplinovaný a s Vami plne spolupracuje rešpektovaním vašich pokynov, tak čoskoro dôjde u neho v dôsledku sugestívneho pôsobenia tejto modlitby k určitému subjektívnemu otupeniu mysle na vonkajšie dianie okolo neho, a to včítane subjektívnej reflexie vnímania fyzickej bolesti. Pokojne tomuto človeku môžete zapichnúť ihlu hlboko do dlane bez toho, aby tento človek na tento ináč nesporne bolestivý podnet akokoľvek reagoval, ako i bez toho, aby mu z rany vytiekla hoc i len jedna jediná kvapôčka krvi. Ja viem že nikto tomu nebude veriť, že niečo takého je vôbec možné, a ak by som to nemal ja odskúšané, sám by som tomu neveril, že niečo takého je vôbec možné. Rozhodne nerobil som to ani s Ewou po prvý raz a keď som jej ihlu zapichol do dlane, tak zatiaľ čo Ewa ani brvou nepohla, tak ostatní pleštili oči od údivu, ako keby som konal nejaký zázrak, ostatne prišla tam polovica dediny sa na to divadlo pozerať. Na koniec som jej povedal: “Teraz budem počítať do desať a až poviem desať, tak sa vrátiš z Božieho kráľovstva večnej blaženosti a prebudíš sa do nášho pozemského sveta a až sa prebudíš nebudeš viacej nikdy krvácať!” A tak sa aj Ewa prebudila a čirou náhodou dokonca vraj ani nekrvácavala nikdy viac. Išlo však ale o jej vlastnú vôľu a prípadne možno skutočne i o nejakú milosť Božiu – celkom určite však ale nešlo o nič takého, čo by azda bolo možné vnímať ako nejakú moju osobnú ľudskú zásluhu na eventuálnom “vyliečení” Ewy.

E.)Pripúšťam, že podobnú metódu som neskôr s rôznymi výsledkami použil neskôr ešte niekoľkokrát, je však ale treba zdôrazniť, že môj spovedník bol voči tomuto takzvanému “liečeniu” hneď od počiatku plným právom skeptický a plným právom zaujímal voči tomu stále viac a viac kritický postoj, tri krát sa na toto “liečenie” niekoho dokonca aj prišiel sám osobne pozrieť, s mnohými ľuďmi o tom dokonca i sám hovoril, a hoci oni všetci jasali nadšením, môj spovedník ako svätý kňaz plný viery a Ducha Svätého nikdy nestratil zmysel pre realitu, a nakoniec – čo osobne pokladám za správne – mi ďalšie praktikovanie tohoto takzvaného “liečenia” v januári 1998 zakázal. A od tej doby “liečenie” touto pôvodne pohanskou modlitbou už nerobím. A je to tak i správne. Ako správne poukázal môj spovedník, aj keď z tej pôvodne pohanskej modlitby som ja utvoril modlitbu kresťanskú, kresťanskou sa stala však iba čisto formálne akoby “naoko”, avšak duchovne fakticky i naďalej páchne to duchom indickej pohanskej spirituality, ktorá je veľmi nebezpečná pre čistotu mojej viery tým viac, čím viac zdanlivo prináša navonok určité terapeutické úspechy, ktoré dokonca i s čisto medicínskeho hľadiska sú iba domnelými úspechmi a iba navonok pre ľudí, ktorých tým vlastne nevedomky iba klamem (a seba tým klamem vlastne tiež!) , lebo ja síce formálne môžem niekomu napríklad zakázať, aby po návrate do nášho sveta “cítil bolesť”, ide však ale v skutočnosti iba o formálne potlačenie vnímania bolesti, nie však ale o skutočné vyliečenie tej choroby, ktorá je príčinou týchto bolestí. Zdravotný stav chorých, ktorých teda som liečil” touto fakticky pohanskou modlitbou sa teda v skutočnosti nikdy nijako nezlepšil, a na podstate, charaktere, štádiu a rozsahu ich ochorenia sa teda absolútne nič nezmenilo. Duchovný otec spovedník mal plnú pravdu, svoj hriech faktickej modloslužby som veľmi ľutoval, na vysokých školách bolo práve skúškové obdobie a ja som mal tým viacej volného času, aby som za tieto moje hriechy modloslužby konal hlboké pokánie, aby mi je Pán Boh odpustil. A najmä od januára 1998 som už nikdy viac žiadny takýto hriech modloslužobníctva, že by som odriekal pohanskú modlitbu (hoc aj mnou umelo naplnenú novým kresťanským obsahom) nikdy viac nespáchal.

S pozdravom: Zbohom!

Henryk Lahola

2.Vyměněné e-maily s panem P.S. ze dnů 16. – 18.7.2007:

E-mail P.S. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Zdravím Vás, pane JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholo!

Pročítal jsem si Vaše webové stránky "http://www.henryklahola.nazory.cz" a musím Vás upozornit, že opakovaně používáte nesprávně výraz "potencionální". Je to zkomolenina výrazu "potenciální", která se ovšem hojně užívá v mediích a obecně u lidí s horšími lingvistickými schopnostmi.

Trocha etymologie: latinské slovo "potentia" má v genitivu tvar "potentiae", nikoliv "potentionis". Odtud tedy "potenciální" a nikoliv "potencionální".

Také si dejte pozor na interpunkci! Ve vašich textech máte opravdu mnoho interpunkčních hrubic (pokud chcete, odkáži Vás na konkrétní případy, ale není problém je najít snad ve většině Vašich uveřejněných textů). Pokud byste měl zájem, mohl bych Vám zdarma dělat korekturu. S českým pravopisem problémy nemám.

Rád budu spolupracovat s tak vzdělaným člověkem, jako jste Vy, pane JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholo.

Těším se na spolupráci s vámi!

S pozdravem

P.S., tel.: (poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy: číslo zcenzurováno! Ale i ostatní text je mírně krácen!)

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována P.S.:

Vážený čtenáři, děkuji Vám za Váš zajímavý list.

Zajisté máte pravdu v tom, že v latinském jazyce substantivum feminina "Potentia" není substantivem třetí deklinace, ale deklinace první a tudíž se i skloňuje podle vzoru "femina". Také máte pravdu i v tom, že české adjektivum potencionální či potenciální, anebo dokonce i potenciélní se někdy v naší češtině používá, byli nepochybně recipovány právě z latiny.

Současně ale si zřejmě ne zcela uvědomujete, že český jazyk (ale v podstatě i jazyk jakýkoliv jiný) je fakticky "živý organizmus" s multivariantním vývojem, přičemž je to právě tato jazyková variabilita, bohatost forem, možných variant, která poukazuje na krásu našeho českého jazyka, nemluvě již o tom, že jakýkoliv lexikologický útvar poté co je recipován z jednoho jazyka do jazyka jiného je v tomto “přijímajícím jazyce” podroben již jeho vlastním gramatickým pravidlům a tedy není podstatné jaké je či bylo skloňování v mateřském jazyce latinském.

Například substantivum "brigáda" budeme v češtině skloňovat podle vzoru "žena", ve skutečnosti ale etymologicky toto substantivum evropské indoevropské jazyky recipovali z korejského jazyka, kde se skloňuje úplně jinak!

Anebo když již jsme u té latiny: Jak by jste třeba skloňoval substantivum "Internet"?

Můj osobní jazykový cit říká, že se jedná zřejmě o substantivum druhé deklinace, které by mělo být skloňováno podle vzoru "puer", nicméně ale třeba někdo jiný by možná dospěl k přesvědčení, že se jedná o substantivum třetí deklinace, které by měl skloňovat podle vzoru "victor".

Co je správné?

Osobně se domnívám, že v tomto případě bych akceptoval obě formy, ovšemže trval bych na tom, aby zvolená forma, byla pak již nadále konzistentně používána, neboť jakákoliv gramatická promiskuita je nepřípustná!

Vzděláním že jste historik?

Když tedy čtete třeba listinu středověkého písaře, kdy ještě žádná obligatorní jazyková kodifikace neexistovala, ale i tehdy očekáváte gramatickou konzistenci používaných forem a tvarů a nikoliv promiskuitní svévoli u jednoho a téhož písaře. Tudíž když já jsem si zvolil výraz "potencionální", i kdybych se čistě hypoteticky měl rozhodnout pro změnu na "potenciální" bylo by nutné tuto změnu provést absolutně všude v mých textech, což pochybuji, že by nám nic neušlo...

Navíc já své práce píši “horkou jehlou” po různých knihovnách (sám žádný počítač nemám) a pokud bych Vám to měl kamsi posílat e-mailem, znamenalo by to jen další komplikace - jak jistě uznáte bylo by to pro mne značně nepraktické. A to i z vědomím množství chyb a překlepů jako důsledek psaní "poslepu" desetiprstovou metodou ve značně stísněných podmínkách a ve stresu, kdy každou chvíli "musím pustit" k počítači jiného čtenáře.

Přesto si však ale Vaší nabídky cením, a úpřimně Vám - i když ji zřejmě asi nikdy nevyužiji - za ni děkuji.

Váš Henryk Lahola

3.Vymenené e-maily s A.T. 17. – 25.7.2007:

E-mail A.T. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Je to veľmi stará záležitosť, ale zaujíma mňa to. Je to pravda, že eštébáka XYZ bezdôvodne nenávidíte, že ste eštébakovi XYZ napísal list, že by ho mali obesiť na stožiari verejného osvetlenia a že to riešila priestupková komisia?

A.T.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresována A.T.:

1./Nie je pravdou, že dotyčného majora ŠtB nenávidím bezdôvodne. On totiž napísal list:

“Vážený súdruh tajomník! Občana, ktorý sa nedopustil protispoločenského konania nemožno uväzniť. Súdruha Henryka Laholu nemožno ani hospitalizovať na psychiatrii, nakoľko nám nie sú známe žiadne skutočnosti, ktoré by poukazovali na to, že trpí nejakou duševnou chorobou alebo poruchou. Súdruh Henryk Lahola je síce náboženský fanatik, avšak táto skutočnosť sama o sebe nie je trestná. Zo sudružským pozdravom Za trvalý mier!”

Tento list sa našiel v dokumentácii zrušeného obvodného národného výboru na Junáckej ulici a mal byť skartovaný. Ako sa dostal nakoniec tento list ku mne nie je podstatné, podstatné však ale je, že tento major ŠtB mňa hrubými a arogantnými nevyberavými spôsobmi hrubo a lživo osočuje a uráža, napríklad doslova píše o mne také lži, že som údajne vraj “náboženský fanatik”, ďalej implicitne fakticky naznačuje, že by mňa veľmi rád zavrel niekam do väzenia alebo do blázinca, ak by to bolo možné atď. Dôvodov na to, aby som dotyčného majora nenávidel teda objektívne mám viac než dosť, čo dúfam, že aj Vy sám po prečítaní tohoto jeho listu sám uznáte.

2./Je síce pravda, že som tomuto majorovi skutočne napísal svoj rozhorčený list, akonáhle som sa dozvedel o existencii a obsahu vyššie spomínaného a ocitovaného listu, napriek tomu však ale nie je pravdou, že by som mu napísal, že “by ho mali obesiť…” Ostatne ja ako hlboko veriaci kresťan som ďaleko od toho, aby som komukoľvek želal smrť.

3./Taktiež nie je ani pravdou Vaše tvrdenie, že by sa touto záležitosťou zaoberala akákoľvek priestupková komisia.

Henryk Lahola

4.Vyměněné e-maily s J.K. ve dnech 19.7. – 21.9.2007:

E-mail J.K. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

J.K. schrieb: Velevážený pane JUDr.PhDr.Mgr.et Mgr. Laholo, známí mi doporučili navštívit Vaše webové stránky a nemohu jinak, než Vám okamžitě sdělit své uznání. Je až neuvěřitelné, co jste za svůj dosavadní život zvládl! A při tom všem jste zůstal skromný, ba dokonce se věnujete šíření víry v Krista-pána mezi prostý lid. Děkuji za Vás Bohu a vyprošuji Vám mnoho sil a požehnání v získávání dalších akademických titulů. Jen tak se muže naše zemi pozvednout!

Děkuji!!

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována J.K.:

Vážený pane, dlouho jsem váhal jestli na Váš urážlivý e-mail mám vůbec odpovědět.

Ale něco Vám řeknu: Tak to již prostě někdy chodí, že někdy si musí člověk jednoduše vybrat, zdali si bude hrát na nějakého skromňáska anebo bude efektivně propagovat Ježíše Krista takovou formou, která přitáhne čtenáře.

A já si přirozeně vybral to druhé...

S pozdravem

Henryk Lahola

5.Vymenené e-maily s R.S. 21.7. – 1.8.2007:

E-mail R.S. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Bolo to pre nás nesmierne prekvapenie, že si venoval až tak ďalekú cestu, aby si sa mohol zúčastniť na pohrebe nášho dôstojného pána farára. Ale jedna vec nám mnohým stále vŕta hlavou. Prečo si vlastne povedal, že sa veľmi čuduješ, že si sa tu mohol stretnúť s manželmi Jarabicovými? (Poznámka: priezvisko som mierne pozmenil). A kto to boli vlastne tí ľudia, ja osobne ich vôbec nepoznám a mnohí iní z našej dediny tiež nie.

R.S.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresovaná R.S.:

Pán Jarabica bol kedysi mojím spolužiakom v Bratislave. A aj keď síce nechodil do tej istej triedy ako ja, bol ten istý ročník. Jeho otec v tom čase pracoval v Bratislave a preto jeho syn, môj spolužiak tiež chodil do základnej školy v Bratislave. Neskôr sa ale celá ich rodina opäť vrátila späť na východ do rodnej dediny. Jeho rodičia boli ateisti, a v tej dobe ani Jarabica ešte nebol veriacim. V tom čase ja osobne som vyvinul obrovskú snahu Jarabicu obrátiť na vieru v Ježiša Krista, avšak nie celkom sa mi to podarilo. Neskôr však keď Jarabicovi sa z Bratislavy vrátili domov, k mojej obrovskej radosti mi raz Jarabica napísal list, že konečne našiel svoju vieru v Boha a stal sa katolíkom. Určite si vieš predstaviť akú obrovskú radosť mi tento list urobil. Neskôr, bolo to začiatkom septembra 1989 som bol na niekoľkodňovej dovolenke vo Vysokých Tatrách poblíž dediny kde býva aj Jarabica. Stretol som sa s ním, informoval mňa o tom, kde a ako pracuje, spomenul i svoje manželstvo, ktoré nedávno uzavrel, zmienil sa o tom, že čaká dieťa, že jeho manželka by asi o necelý mesiac mala zľahnúť a že je veľmi zvedavý či sa mu narodí syn alebo dcéra. Jarabica mal dobrú náladu a bol celkom v pohode. O tri dni som Jarabicu stretol znova. Bol ako vymenený! Rozrušene mi čosi mlel piate cez deviate, hneď mi bolo jasné, že sa stalo niečo vážneho. A preto, hoci som mal pôvodne iné plány, ihneď som s Jarabicom išiel k ním domov.

Včera pred polnocou jeho manželka porodila, a všetko sa to zbehlo tak rýchlo, že porodila doma. Obaja manželia Jarabicoví boli z toho nesmierne šťastní, ale čoskoro sa u ich právo novorodeného syna objavili postnatálne problémy. Dieťa bolo až príliš zarudlé, už púhym dotykom bolo zrejmé, že má obrovskú horúčku a jeho chovanie bolo dosť neobvyklé, ako keby malo zomrieť. Samozrejme, že aj manželom Jarabicovým bolo jasné, že syn bude musieť ísť do nemocnice, avšak okrem iného bol tu i ten problém, že sa obávali, že by ich syn mohol zomrieť a to že by mohol zomrieť ako nepokrstený. Preto skôr než sa budú domáhať poslania sanitky, priali by si, aby najskôr bol ich syn ešte predtým pokrstený. Požiadal o to naliehavo svojho dôstojného pána farára, ktorý aj mu prisľúbil že príde, bohužiaľ však ale ešte doposiaľ neprišiel. Bola to veľmi napätá situácia. Ja som sedel u nich v kuchyni, avšak na jedlo nikto z nás nemal ani pomyslenia. Rozhovor viazol, už dlho som sa necítil tak úplne bezmocný. A manželia Jarabicovi na tom boli ešte oveľa horšie. Postupom času stúpala nervozita, a začali mňa dokonca prosiť, že vraj aby som ich malého syna ja sám pokrstil!

To som kategoricky odmietol s poukazom na to, že podľa kanonického práva ja som kompetentný vysluhovať sviatosť svätého krstu iba v celkom výnimočných prípadov, tj. vtedy, ak osoba, ktorá má byť pokrstená je v bezprostrednom ohrození života. V opačnom prípade totiž, ak by som ja Vášho syna skutočne pokrstil aj navzdory tomu, že nebol v bezprostrednom ohrození života, znamenalo by to síce platné udelenie sviatosti krstu, avšak celkom neoprávnene a v rozpore s kanonickým právom a všetci traja by sme mali problémy túto vec vysvetľovať príslušníkom ŠtB, ďalej cirkevnému tajomníkovi z Ministerstva kultúry SSR a čo je najsmutnejšie – aj vlastnej cirkevnej vrchnosti. Keďže som videl, že tieto argumenty ich nepresvedčili, začal som sa vyhovárať že nemám u seba momentálne “Ordo Baptismae” a že teda ani preto nemôžem krstiť. Samozrejme, že liturgické obrady svätého krstu v jazyku latinskom som už v tej dobe pre istotu ovládal naspamäť a teda v tomto rozhodne žiadny problém nebol, hoci ináč ešte nikdy – v podstate doposiaľ – som nebol nútený nikoho ja sám pokrstiť.

Neskôr, ako čas plynul, som však ale začal byť pomalu nervózny už aj ja. A pán farár stále nešli a nešli! Hrozné!! Posledný autobus mi pôjde krátko po 18.00 hod. večer a ďalší až ráno o piatej. Keď bolo už 16.30 hod. preč tak som sa definitívne rozhodol a otvorene povedal: “Počkáme ešte do 17.30 hod.! Ak do 17.31 hod. pán farár neprídu, pokrstím ja Vášho syna!!” Keď toto Jarabicovi počuli náramne ožili a zaradovali sa. Naopak ja som sa v duchu zdesil z toho čo som to vlastne prisľúbil. Ale bolo mi jasné, že ak velebný pán farár skutočne do 17.30 hod. neprídu, tak nebudem mať inú možnosť, než tú, aby som o 17.31 ich syna skutočne pokrstil. “Bože môj, ako to len budem vysvetľovať môjmu arcibiskupovi?” – pýtal som sa v duchu. Tu moje myšlienky prerušil nadmieru rozradostený Jarabica a spýtal sa ma: “A je pravda, že tvoje birmovné meno skutočne bolo Kazimír?” Pokýval som iba hlavou na znak súhlasu, ani som sa nezmohol na slovo. Našťastie ale nejakých tuším desať minút pred 17.00 hod. sa predsa len dostavili velebný pán farár. Pán farár neprišli sám, prišli spoločne i so svojim kostolníkom. Bolo mi jasné, že syna Jarabicových pokrstia dôstojný pán farár a preto akonáhle pán farár vošli dnu, ja sám som odišiel preč.

A náhoda tomu chcela, že manželov Jarabicových som takmer osemnásť rokov nevidel a až teraz na pohrebe ich vtedajšieho dôstojného pána, ktorí vtedy pokrstil ich syna. Vedľa manželov Jarabicových stál nejaký urastený mládenec a môj bývalý spolužiak mi hneď naznačil, aby som sa tohoto mládenca spýtal ako sa volá. “Kazimír Jarabica” – odpovedal mi pohotovo tento neznámy slovenský šuhaj. “A koľko máš rokov?” – spýtal som sa ho ja. “Štvrtého septembra budem mať osemnásť!” Až teraz sa mi v pamäti úplne rozjasnilo! Bol to on…

S prejavom hlbokej úcty

Henryk Lahola

6.Vyměněné e-maily s T.S. dne 21.9.2007:

E-mail T.S. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Máte opravdu výborný WEB.

S pozdravem T.S.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována T.S.:

Děkuji!

Henryk Lahola

7.Vyměněné e-maily s J.P. dne 9.8.2007:

E-mail J.P. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Vážený JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholo,

dnes jsem zavítal na Vaše Internetové stránky, otevřel několik článků a nebudu-li se konkrétně zmiňovat o jejich obsahu (chápu, že na světě nemohou existovat dva lidé s identickými názory a je tedy přirozené, že s podstatnou částí Vašich myšlenek nesouhlasím), nemohu si odpustit poznámku o velkém množství překlepů či gramatických chyb.

Vzdělaný nepochybně jste a proto se domnívám, že jde pouze o následek lehké nepozornosti. Přesto si myslím, že tento nedostatek fatálně ohrožuje vážnost Vašich jinak nesporně zajímavých textů.

Přeji pěkný den a jsem s pozdravem

J.P.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována J.P.:

Vážený pane J.P., děkuji za Vaše upozornění i když problému o kterém píšete jsem si velice dobře vědom. Nicméně obrovské množství gramatických a stylistických chyb plus ještě větší množství překlepů a množství dalších chyb technického rázu je zřejmě nezbytnou daní mého rozhodnutí upřednostnění informační kvantity příspěvků, které nabízím čtenářům mých náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory,cz před formální kvalitou, a to zejména navíc ještě za situace a podmínek ve kterých tyto mé náboženské webové stránky vznikají, které více méně pokoutně "ad hoc" píši systémem doslova "per partes" v nejrůznějších veřejných knihovnách “partyzánským způsobem” vytvářím, a nemusím Vám snad zdůrazňovat, že čtenářů dychtícím po práci na Internetu je zpravidla výrazně vždy více než počítačů, které mají k dispozici. A tak tedy nejenže každou chvíli jsem někým jiným vystřídávám a musím knihovní počítač nedobrovolně opustit, protože dle názoru knihovnic jsem teď na řadě (na vystřídání) právě já, ale právě tak i z téhož důvodu větší pozornost věnuji právě sledování situace na ostatních počítačích, abych rozkazem k nucenému vystřídání u počítače nebyl překvapen a zaskočen v úplně nevhodném okamihu, plus navíc ještě se musím snažit i o soustředění se na myšlenkový obsah právě psaného textu, zatímco na ostatní věci, včetně kontroly gramatiky a formální syntaktické správnosti textů již mi příliš sil a ani pozornosti nezbývá.

Přesto ale děkuji Vám za Váš list. Velice si cením zejména toho, že Vy ačkoliv zcela otevřeně přiznáváte, že v lecčems se mnou osobně nesouhlasíte, tak navzdory tomu mi ani nijak nenadáváte a ani mi ničím a nijak nevyhrožujete, což bohužel zřejmě v naší společnosti dnes není úplně vždy samozřejmé. Nemám čas číst to, co jsem Vám napsal a tudíž za veškeré chyby se Vám předem omlouvám.

Henryk Lahola

8.Vyměněné e-maily s Bc.J.D. ze dnů 14.8. – 17.9.2007:

E-mail Bc.J.D. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Vážený pane Laholo, na Vašich stránkách se nachází taková spousta bludů, že na to musím reagovat.

1. Asi jste dobře nepochopil Bibli, protože fakticky vlastně naznačujete, že nenávidíte mladé hezké ženy jen proto, že potenciálně mohou být nástrojem hříchu. To ale není jejich problém, ale pouze Vás a Vám podobných co máte tento svůj naprosto přehnaný strach z ďábla a hříchu. Ježíš říká, že máme milovat své bližní a ne je nenávidět!!! Máme silou vůle překonávat každé hříšné pokušení, ne se jim slepě vyhýbat a zbaběle utíkat před každým objektem, který by mohl být či stát se nějakým hříšným pokušením. Navíc chybovat je lidské a Ježíš přišel proto, aby chybujícím ukázal správnou cestu, aby se poučili ze svých chyb, což Vy ve svých článcích vlastně také fakticky popíráte.

K http://www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm Vám chci říci, že Vaše ekonomické úvahy jsou pro mě absolutně nepřijatelné.

Ze všech Vašich ostatních ekonomických teorií a úvah se mi líbí a já osobně plně souhlasím jen s Vaší ekonomickou “obligační a komparativní teorií odměňování zaměstnanců”.

> Při popisu toho jak by Váš revoluční stát měl vypadat to by byla opravdu cesta do pekla, pro mě absolutně nepřijatelné a dále jste asi ani nepochopil instituci manželství atd. Doufám, že se probudíte ze svého fanatického zaslepení a pochopíte, že Bůh nechce aby byli lidé chudí. Peníze nejsou žádné zlo jak si Vy myslíte, jen je s nimi spojeno více pokušení, které máme překonávat.

> S Pozdravem

> Bc. J.D.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována Bc.J.D.:

Vážený pane, je mi to velice líto, ale prostě musíme se oba dva smířit s tím, že jsou prostě otázky, na kterých se prostě názorově neshodneme.

Překvapil mně trochu i Váš názor, že jsem nepochopil "instituci manželství". O "instituci manželství" jsem totiž ještě doposud vůbec nic nepsal. Uvažuji sice o tom, že možná o "svátosti manželství" někdy něco napíši, zatím jsem však k této problematice vůbec nic nepsal, respektive na svých náboženských webových stránkách www.henryklahola.nazory.cz doposud nic nepublikoval. Eventuálně kdyby i ne přímo o “svátosti manželství”, tak snad někdy v budoucnosti napíši možná alespoň něco o manželském a rodinném právu, zatím jsem se ale těmto věcem nevěnoval prakticky vůbec.

Pokud jde o otázky ekonomické - možná že Vás třeba bude zajímat, že na mých webových stránkách jsem uveřejnil rovněž i můj Komentář k Manifestu revoluce, kde odpovídám na mnohé nejasnosti, které čtenáři nedovedli pochopit, přičemž se zde věnuji ve většině kapitol tohoto komentáře zejména otázkám ekonomickým.

Pokud by jste snad měl zájem se podívat, naleznete ho na adrese: www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm

S pozdravem

Henryk Lahola

9.Vyměněné e-maily s L.Ch. ze dnů 22.8. – 17.9.2007:

E-mail L.Ch. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Přeji Vám hezký den JUDr. PhDr. Mgr. et Mgr. Henryku Laholo, právě jsem si přečetla Váš Revoluční manifest, musím říct, že mne jeho znění velice zaujalo, samozřejmě jsou tam některé body, u kterých jsem lehce na rozpacích, zda by jejich převedení do praxe bylo vzhledem k lidské mentalitě reálně možné. Nicméně po přečtení celého manifestu v jeho ucelené podobě, mi bylo trochu líto, že jste se věnoval tak málo otázce trestního zákona a trestního řádu, kde si myslím, by bylo potřeba přesněji vymezit práva a povinnosti občanů, jakž i jejich vymáhání. L.Ch.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována L.Ch.:

Vážená paní nebo slečno, otázka rekodifikace trestního práva, respektive vytvoření úplně nového trestního zákona a trestního řádu svým rozsahem přesahuje relativně stručný obsah Manifestu revoluce. Nicméně k těmto otázkách se určitě ještě někdy vyjádřím.

Kromě toho v pátek dne 14.9.2007 jsem na své webové stránky pověsil ihned v sousedství Manifestu revoluce obšírný Komentář k Manifestu revoluce, který odpovídá na některé nejfrekventovanější otázky čtenářů (byť bohužel ne přímo na tuto Vaši specifickou otázku).

Nicméně pokud by jste měla i tak zájem se tam podívat, naleznete tento Komentář k Manifestu revoluce na adrese:

www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm

S projevem hluboké úcty

Henryk Lahola

10.Vyměněné e-maily s J.F. ze dnů 30.8. – 21.9.2007:

E-mail J.F. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Dobrý den, mám dotaz, co vlastně děláte? Jste právník? Nebo čím se zabýváte profesně? Mám pocit, že máte na všechno názor, píšete na své stránky a vzhledem k tomu, že jsou značně obsáhlé, nevím, kde byste našel čas ještě pracovat... Nenašel jsem informaci, zda svoje tituly a vzdělání nějak využíváte.

Jaký máte smysl života?

Děkuji za odpověď.

J.F.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována J.F.:

Vážený pane, mým jediným smyslem života je žít pouze pro víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele a bude-li to zapotřebí, tak za tuto víru i zemřít! A jen službě Ježíši Kristu moje osobní maličkost zasvětila navěky svůj život!

Neboť jen v Pána Boha věřím, jen v Pána Boha doufám, a jen Pána Boha miluji!!

A jen jemu Ježíši Kristu se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí snažím vždy a všude co nejlépe sloužit, neboť jen s Ježíšem Kristem žiji, a jen pro Ježíše Krista žiji, a jen s Ježíšem Kristem navěky žiji ale i umírám, a bude-li to zapotřebí, tak i za Ježíše Krista a Jeho Boží království jsem připraven kdykoliv i zemřít.

Ostatně já již jako patnáctiletý chlapec vnitřně jsem se rozhodl pro Ježíše Krista, jako patnáctiletý chlapec pevně jsem se rozhodl navěky zachovat panictví svého těla i duše pro Boží království, a jako patnáctiletý chlapec jsem si dokonce tenkrát rovněž i předsevzal, že kdyby mě třeba čistě hypoteticky náš svatý otec římský papež anebo třeba můj zpovědník, kterého mi přidělil Bůh požádal, abych třeba položil svůj život za něco důležitého, co by posloužilo zájmu víry v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele způsobem, který dnes o více než čtvrtstoletí později najednou ateistická americká propaganda začala paušálně označovat za údajný “sebevražedný terorismus” (což pokud to nezpůsobí a ani nehodlá způsobit smrt jiným nevinným lidem, tak já za žádný terorismus nepokládám!) tak bych stoprocentně tenkrát neváhal ani minutu, ovšemže pokud bych skutečně úpřimně uvěřil, že to doopravdy nějak poslouží Ježíši Kristu a dobru, a ačkoliv já jinak jako křesťan lidský život pokládám za nejvyšší dar Boží a člověka, který v jakýchkoliv jiných souvislostech by se rozhodl pro svoji dobrovolnou smrt bych pokládal vždy za velmi těžkého hříšníka, neboť vyjma tohoto jediného výše zmíněného naprosto výjimečného případu je dobrovolná smrt člověka vždy velice těžkým hříchem proti pátému Božímu přikázání!

Připouštím sice, že s postupem let jak jsem stárnul, tak k této mé výše zmiňované původně naprosto přímočaré pubescentní idealistické touze po naplnění ideálu křesťanského mučedníka pro víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele chápaném tehdy původně v naprosto přehnaném romantickém duchu, a spojeném tehdy s velice silnou osobní touhou zemřít v boji proti zarputilým ateistickým nepřátelům Ježíše Krista, doplňuji dnes pozvolna přece jen stále více a více moji víru i o hlubší dimenzi osobní odpovědnosti a rozvážnosti, což vede k tomu, že se dnes mnohem více vyvaruji přijetí nějakého ukvapeného a zbrklého nevratného zásadního rozhodnutí, což však ale jinak neznamená, že by snad moje víra v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele byla pro to vlažnější či méně úpřimná než tomu bývalo v mé mladosti či kdykoliv v minulosti.

A tak tedy Ježíš Kristus je pro mě tak jako v minulosti, tak i dnes úplně vždy a absolutně úplně ve všem nejvyšším zákonem a zákonodárcem všehomíra! Všechno ostatní je pro mně jen druhořadé - a v porovnaní s Ježíšem Kristem - zcela bezcenné, neužitečné a bezvýznamné!

S pozdravem

Henryk Lahola

11.Vyměněné e-maily s M.Č. ze dnů 10.9. – 17.9.2007:

E-mail M.Č. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Martina Č. schrieb:Dobry den pane Laholo, děkuji vám za elektronický slovník který vytváříte na vašich stránkách, je to výborný nápad. Hodně cestuji a až bude kompletní určitě si ho vytisknu.

S přáním všeho dobrého

M.Č.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována M.Č.:

Vážená paní nebo slečno, určitě někdy budu pokračovat dál, ale zatím mám jiné priority. Celkově mám rozpracovaných několik desítek souboru a není jednoduché určit čemu mám dát přednost. V každém případě ale moje webové stránky henryklahola.nazory.cz jsou náboženskými webovými stránkami a tudíž i můj hlavní zájem je vždy směřován zejména na náboženskou tematiku. Váš e-mail beru sice na vědomi, že i o tento 28-jazyční multislovník je mezi čtenáři a čtenářkami mých náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz zájem, nicméně dovoluji si zpochybnit to, zda-li tento můj multislovník pro Vás bohaté lidi bude vůbec mít nějaké použití a využití, když – jak se ostatně můžete již nyní přesvědčit z jeho předběžného obsahu – jeho slovní zásoba bude orientována především pro potřeby chudých tuláků a bezdomovců, zatímco pro Vás bohaté by spíše vyhovovala úplně jiná struktura slovní zásoby, jako například slovní zásoba vztahující se k bydlení v hotelu, společenskému stolování v restauraci, úřednímu jednání v bance, na poště, na veřejné telegrafní a telefonní stanici, nakupování v obchodech, chování na letišti atd., tj.slovní zásoba se kterou já ve vytvářeném osmadvacetijazyčném multislovníku příliš nepočítám (ačkoliv táto slovní zásoba by pro Vás boháče byla nejvíce potřebná), protože tato slovní zásoba pro potřeby chudých tuláků a bezdomovců – kterým je primárně určen tento multislovník - právě takováto aristokratická slovní zásoba by byla naprosto zbytečná.

S pozdravem

Henryk Lahola

12.Vyměněné e-maily s jedním anonymem ze dnů 19.9. – 21.9.2007:

Anonymní e-mail adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Anonym schrieb: PÝCHA, PÝCHA, PÝCHA, PÝCHA, PÝCHA!!!

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována anonymovi:

O čí pýše mi to Vy píšete “Anonyme”? O Vaší??

Ano, uznávám “Anonyme”, že jste opravdu pyšný člověk, když od samé ty Vaší pýchy neshledáváte mou maličkost za dostatečně urozenou osobu na to, aby jste jí řekl Vaše ctěné urozené jméno!

Anebo jste snad naopak takový debil, že se naopak spíše za veřejné přiznání se ke svému jménu tak velice stydíte?

Ale to je vlastně úplně jedno, že mi své ctěné jméno nechcete říci: Sežerte si ho tedy Vy zbabělý či pyšný anonyme!

S pozdravem

Henryk Lahola

13.Vyměněné e-maily s A.A. ze dnů 19.9. – 21.9.2007:

E-mail A.A. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Rád bych viděl s jakýmiže levicovými Jugoslávci jste se to tam sešel. Z nápisu trička, které tam nosíte "Srbija" je patrné, že se o žádné Jugoslávce nejednalo, ale o odporné nacionalistické Srby. Tento odporný srbský nacionalizmus právě rozbil Jugoslávii.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována A.A.:

Vážený pane nemusíte mi opakovat kecy oficiální americké propagandy!

Americké propagandě se nedivím, protože trefená hus vždy zagágá, ale nechápu Vás, proč ty jejich absurdní lži – kterým snad ani Vy sám nevěříte - papouškujete po Američanech? Anebo to jste snad skutečně tak málo inteligentní, že jste nepochopil kdo měl zájem na rozbití Jugoslávie? Byli to snad Srbové?

Já jsem již v osmdesátých letech dvacátého století měl možnost osobně se seznámit s nejedným občanem Socialistické Federativní Republiky Jugoslávie /dále jen SFRJ/.

Pokud šlo o občany SFRJ kteří byli srbské národnosti - někteří Srbové inklinovali ke změně politického režimu (tj.odmítali jugoslávský "komunistický režim" a byli za svobodné volby, demokracii a politický pluralismus atd.), žádný ze Srbů se však nikdy ani jen slovem nezmínil o tom, že by mu snad nevyhovovala SFRJ jako státní a uzemni útvar. Bohužel ale pokud jde o některé nesrbské občany SFRJ - o nich to však vždy již říci bohužel nemůžu...

Mnozí amerikanofilové – kteří mně znají z minulosti - mi neprávem podsouvají, že jsem se názorově v jugoslávské otázce změnil já, pravda to však ale není! Můj názor na jugoslávskou otázku je totiž úplně tentýž jako byl názor USA na jugoslávskou otázku před dvacetiletím, tj. jaký byl názor USA na jugoslávskou otázku v osmdesátých letech dvacátého století. Svůj názor na jugoslávskou otázku změnila zahraniční politika USA, já ne!!. Můj názor na jugoslávskou otázku zůstal totiž úplně stejný a bez jakékoliv změny jaký byl i v osmdesátých letech dvacátého století, tj.před dvaceti lety (ba i více než před dvaceti lety!).

A tak jako se nijak netajím svým Československým národním smýšlením a tím, že mým ideálem do budoucna je opětovná obnova Československa, a to navíc ve státních hranicích i s Podkarpatskou Rusí, tak i pokud jde o jugoslávskou otázku, mým ideálem do budoucna je obnova jugoslávského státu v hranicích bývalé SFRJ!

Všechny Jugoslávce bez ohledu na jejich národnost, kteří jsou rovněž stoupenci obnoveni Jugoslávie v hranicích z roku SFRJ pokládám já za své přátele. Za to že mezi bývalými občany SFRJ s tímto jednoznačně jugoslávským názorem patrně snad asi převažují Srbové já nemohu. Samotné trička a jejich nápisy pokládám já za zcela irelevantní.

S pozdravem

Henryk Lahola

14.Vyměněné tři e-maily s M.K. ze dnů 25.9. – 5.10.2007:

(poznámka: všechny emaily jsou kráceny!)

1. E-mail M.K. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

M. K. schrieb:Vážený pane Laholo, píši Vám jak si přejete bez diakritiky v jazyce českém.Četl jsem Váš právnický vyklad o protiústavnosti poplatků na veřejných vysokých školách. Rad bych se zeptal zda by bylo možné na základě tohoto výkladu se právně bránit proti těmto poplatkům? Jsem studentem vysoké školy v Praze a škola po mě požaduje poplatek za delší studium a to zpětně za celý minulý školní rok ve výši cca 40 000 Kč. Protože v současné době nejsem schopen tuto částku zaplatit vyhrožuje mi škola exekucí. Rad bych se proti těmto poplatkům právně bránil, vím že existuje více důvodů domnívat se že jsou tyto poplatky neoprávněné. Soud již v několika případech uznal že tomu tak je a to na základě nedostatečného zdůvodnění výše poplatku.

Dne 25.9.2007 M.K.

1. Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována M.K.:

1.odpověď Henryka Laholy M.K. Dotaz tykající se protiústavnosti školného. Odpověď.

Jen maximálně stručně: tuto moji e-mailovou odpověď berte tak, že Vám odpovídám jen tak "z hlavy", protože žádné zákony momentálně nemám k dispozici a tedy nemohu se opřít o nic jiného.

Z procesně-právního hlediska jsou všeobecné soudy (ať již civilní anebo správní) vázány zákonem. V daném případě zákon 111/1998 sb., o vysokých školách zavedl tyto poplatky, které sice jsou podle mého názoru (a nejen mého!) protiústavní, nicméně jsou z formálně - právního hlediska zaštítěny zákonem a všeobecné soudy nemají možnost nerespektovat zákon (byť i je protiústavní). Tudíž je to pro Vás velice komplikované. Z Vaší strany jedinou Vaší šancí jsou skutečně na této úrovni obecného soudu pouze to, že budete poukazovat zejména na všechny jejich procesně-právní vady, které přislušný správní akt eventuálně má (jednou z nich je například i poukaz na nedostatek odůvodnění rozhodnutí příslušného správního orgánu atd.).

Hmotně-právně však u těchto všeobecných soudů nemůžete operovat touto protiústavností, protože tyto soudy jsou vázány zákonem (a to i protiústavními zákony!). Hmotně-právní spor tudíž u všeobecných soudů - bohužel - celkem určitě prohrajete. S touto hmotně-právní otázkou totiž můžete uspět pouze u Ústavního soudu ČR, nicméně na ten se můžete obrátit teprve až poté, co podle zákona u Ústavním soudu České republiky - tuším číslo 182/1993 sb. "vyčerpáte všechny ostatní možnosti právní ochrany", jinými slovy Ustavní soud ČR se zabývá až pravomocnými rozhodnutími, což ve Vašem případě zatím nenastalo (naopak i všeobecný soud ač sice nemůže nic proti hmotně-právní podstatě rozhodnuti o uložení poplatku za Vaše studium, nicméně může namítat procesně-právní pochybení).

Navíc poté co budete moci podat stížnost k Ústavnímu soudu budete obligatorně muset byt zastoupen advokátem, protože to rovněž přikazuje zákon o Ústavním soudu ČR.

Pokud jde o hrozbu exekuci - lze v mezičase do rozhodnutí Ústavního soudu doufat pouze v serióznost vysoké školy, nicméně určitá hrozba exekvování pravomocného rozhodnutí správního organu do doby než rozhodne Ústavní soud zde rozhodně je, to Vám nebudu zastírat.

Exekuce se ale jinak činí podle zákona tuším číslo 120/2001 sb., pokud by se chtěli obrátit na soudního exkutora, anebo pokud exekvuje spravni organ tak se zde používá zákon o "správě daní a poplatků" z roku 1992 (pokud mezitím nevyšel zákon nový, což s úplnou určitostí nevím), nicméně i vy jistě máte možnost se někde podívat do příslušného počítačového programu "ASPI", který obsahuje kompletní sbírku zákonů České republiky. Pokud Vás zajímá odborná literatura, můžete se podívat do "Komentáře k Listině základních práv a svobod", tj.Komentář k zákonu č.2/1993 Sb., kterého autorem je profesor Pavlíček (který je současně i vedoucím katedry Ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze). A i když sice nejste právník, nic Vám nebrání přečíst si příslušné pasáže komentáře Prof.Doc.JUDr.Pavlíčka k příslušným paragrafům o kterých se já zmiňuji právě v té mojí práci kterou jste četl a která byla i Vaší inspirací k tomu, aby jste mi napsal.

Doufám že jsem Vám vše alespoň v hrubosti vykreslil také jaké to je. Nic jsem Vám nepřikrášloval. A doufám že na nic důležitého jsem v tomhle náhlém spěchu nezapomněl (pokud ano, můžete se mne ovšemže opět zeptat).

S pozdravem

Henryk Lahola

2. E-mail M.K. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

2.list M.K. Henryku Laholovi M.K. schrieb:

Dobry den, děkuji za podrobný mail a čas, který jste jeho psaním strávil, velmi mi pomohl k objasnění daného tématu, nyní je mi jasné, že přes Ústavní soud celou věc řešit je velmi obtížné a prakticky téměř nemožné, že Ústava a listina svobod již delší dobu neodpovídá realitě a věřím že věci které jsou nyní neústavní je mnohem více, zbývá tedy procesněprávní spor, kde je obavám se šance také malá, protože školy si již po prohraných soudech dávají jistě pozor a jsou schopny nějak výši poplatku a jeho vypočet doložit.

Rad bych se vas ale zeptal na poslední věc a tou je zda červeně označený text v příloze tohoto emailu neodporuje principu zákazu zpětné účinnosti zákonů spočívající v tom, že nelze posoudit lidské chování jež se uskutečnily dříve než právní norma nabyla účinnosti (v době kdy jsem nastoupil na školu žádné poplatky za studium delší než 6 let stanoveny nebyly). Rad bych ještě upřesnil že studuji Vysokou školu ekonomickou. Ještě jednou děkuji za pomoc.

Dne 1.10.2007

M. K.

2. Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována M.K.:

2.odpověď Henryka Laholy M.K.

Vážený pane kolego, k Vaší otázce: Máte na mysli retroaktivitu. A retroaktivitu já osobně pokládám samozřejmě že ve všech případech za protiústavní v těchto případech.. V daném konkrétním Vašem osobním případě jsem toho názoru, že by měli vycházet z právního stavu ke dni, kdy jste si podal přihlášku ke studiu na Vysoké škole ekonomické, na základě které Vás přijali ke studiu na ni.

Podobny právní názor jako mám já mají i mnozí jiní právníci, současně Vás však ale upozorňuji, že právě tak existuje ještě i další skupina právníků, ba tato skupina právníků je ještě možná i větší, kteří vůči retroaktivitě nemají až tak kategoricky odmítavé stanovisko jaké mám já.

Tato skupina právníků zde totiž retroaktivitu nepřijímá jako jednotnou právní skutečnost, ale retroaktivitu fakticky dokonce i zde člení na takzvanou retroaktivitu pravou a nepravou s tím, že oni odmítají pouze takzvanou pravou retroaktivitu, zatímco takzvanou nepravou retroaktivitu pokládají za přípustnou.

Argumentují zde takovýmto demagogickým argumentem: uzavřete smlouvu na nájem bytu na neurčito. Součástí této smlouvy je i stanovení výše nájemného. To že ve smlouvě máte zakotvenu i výši nájmu který jste povinen platit však nebrání tomu, aby Vám po jisté době například tato výše nájemného byla zvýšena. A ode dne zvýšení nájemného jste povinen platit tuto vyšší částku nájemného - a tomu se říká v odborné terminologii "retroaktivita nepravá", kterou právo zde plně připouští, protože se tím operativně reaguje na změnu průběžných ekonomických skutečností.

Retroaktivitou pravou by bylo pouze to, pokud by Vás se pokoušeli nutit, aby jste zaplatili podle této zvýšené sazby nájemného i zpětně, tj. aby jste i za dobu předcházející dni, kdy toto zvýšení nabylo na účinnosti zpětně zaplatil podle této vyšší sazby, respektive, aby jste doplatil rozdíl.

Já osobně tento vyklad u nájemného bytu sice taky uznávám jako plně opodstatněný, nicméně domnívám se zde, že se totéž nedá aplikovat na “poplatky za studium”, protože jde o zásadní změnu podmínek za kterých jste začal studium, a nikoliv tedy o jejich pouhou modifikaci.

Pokud například Vy nejste Pražák a bydlíte v Praze dejme tomu na vysokoškolských kolejích, tak platíte tam za toto ubytování kolejné, a pokud ke zvýšeni kolejného dojde v průběhu Vašeho studia je to plně v pořádku, protože toto kolejné jste platil již na samotném začátku studia – byť i v nižší částce.

Jiné by to bylo, kdyby žádné kolejné dejme tomu čistě hypoteticky neexistovalo a tedy by jste bydlel zcela legálně úplně zadarmo a až v průběhu studia by placeni tohoto kolejného bylo zavedeno - pak by podle mého osobního právního názoru ho nemohli vyžadovat od těch studentů, kteří již bydleli zadarmo před zavedením kolejného, ale pouze od studentů, kteří by bydlet na koleji začali až po zavedení kolejného.

Za druhé - Příklad se smlouvou na najmu bytu na dobu neurčitou taky neobstojí, protože Vaše studium není a nikdy ani nemůže být "studiem na neurčito". Je určena jednak délkou příslušného bakalářského či magisterského (inženýrského) studijního programu plus interními studijními předpisy Vysoké školy ekonomické či některé její fakulty, kde je limitující celkovou maximální dobou studia, limitující maximální dobou do které musí být splněny příslušné studijní povinnosti. Bohužel vsak ale tito právníci zde nevidí žádný rozdíl a na věc se dívají tak, že zavedení školného je právně možné prakticky proti všem studentům, a to i vůči těm, co začali studium dříve než bylo zavedeno. Jediné co nepřipouštějí i oni je pouze to, aby vysoká škola po zavedení školného nutila eventuálně studenty, aby zaplatili školné i za dobu svého studia i za předcházející období kdy legislativní zakotvení školného ještě vůbec neexistovalo.

S pozdravem

Henryk Lahola

3. E-mail M.K. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

3.list M.K. Henryku Laholovi.

Dobrý den, děkuji za vysvětlení problému retroaktivity, nyní již celé věci více rozumím, vzhledem k minimálním šancím při soudním sporu se pokusím se školou dohodnout na splátkách požadované částky. Ještě jednou děkuji za pomoc.

5.10.2007

S pozdravem

M.K.

3. Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována M.K.:

3.Odpověď Henryka Laholu M.K.

Já i když sice z principu osobně jsem zásadně proti tomu, aby moji mladší kolegové museli platit na vysokých školách za svá vysokoškolská studia jakékoliv takzvané “školné”, jsem kategoricky proto odpůrcem takzvaného "školného" ať již má jakýkoliv název; nicméně při popisování současného právního stavu a právní praxe jsem se však snažil být maximálně upřimný a nemalovat reálnou situaci příliš na ružovo, ale zmínit jsem kriticky i veškerá úskalí, rizika a nebezpečí.

To však ale neznamená, že by jsem Vás chtěl odrazovat od možnosti, že by jste se eventuálně bránil soudní cestou.

Taky by bylo možno navštívit dotyčného profesora (…jméno cenzurováno) jak jsem Vám radil a poradit se s ním, popřípadě s někým jiným. Já osobně jsem sice právníkem, nicméně toho času nevykonávám profesionálně vůbec žádnou právní praxi. Právníci, kteří právní praxi vykonávají by alespoň teoreticky měli mít více informací a praktických informací jako já.

Na druhé straně taky zcela nezavrhuji ani eventuální možnost mimosoudního vyrovnání, kterou nyní zmiňujete. Pokud jste tedy vyhrál ten jeden spor jak zmiňujete, máte nepochybně určitou psychologickou výhodu, která by se dala taky využít při jednáních o mimosoudním vyrovnání třeba v tom smyslu, že při těchto jednáních jim řeknete popravdě, že požadovaná částka je pro Vás velice vysoká, že ji nemáte z čeho zaplatit, ale že pokud se dohodnete na jiné reálnější částce, která bude úměrná Vašim reálným možnostem, ze se můžete dohodnout.

Jako budoucí ekonom totiž víte, že Vaše Vysoká škola ekonomická má zájem na maximalizaci zisku a ne na Vašem vyhnání. A taky i ona si musí uvědomit, ze v případě takovéto dohody budete Vy studovat dál a tedy získá od Vás tak alespoň vůbec nějaké peníze, zatímco když studovat nebudete, nebudou od Vás mít vůbec žádné peníze. A to oč oni stoji jsou právě tyto peníze! Zde pokud jde o tato jednání Vám doporučuji jednat bud s děkanem Vaší fakulty anebo s příslušným proděkanem do jehož kompetence spadá tato Vaše věc (byť i se sice budete muset zřejmě k nim objednat). Nižší pracovníci studijního oddělení nemají vůbec žádnou pravomoc o své vlastní vůli cokoliv rozhodnout. Ovšemže to nevylučuje nějaké jednání i s nimi, zejména s vedoucí studijního oddělení, které nepochybně budou své šéfy o tom informovat, můžou tedy splnit roli určitých prostředníků a snad i urychlit sjednání Vaší schůzky s příslušným kompetentním akademickým funkcionářem (proděkanem či děkanem).

Dokonce ani nečekejte, že tento akademický funkcionář Vám ihned řekne nějaké konkrétní stanovisko. Chvíli to bude trvat. Už to že to výslovně neodmítne je dobré znamení. To školné co chtějí platit požadují určitě na základě nějakého interního předpisu Vaší fakulty a tento předpis je i pro ně závazný. Je však možné, ba dokonce i velice pravděpodobné, že tento předpis umožňuje děkanovi (proděkanovi) za jistých podmínek i vlastní uvážení, přičemž tyto podmínky jsou navíc většinou formulovány tak všeobecně, aby odchylný postup mohl děkan (proděkan) zvolit prakticky kdykoliv, kdy se ukáže že z hlediska jejich zájmů, by standardní postup nebyl pro jejich fakultu ekonomicky optimální.

Ale i kdyby tento právní předpis děkanovi (proděkanovi) odchylný postup neumožňoval, je to sice o trochu těžší, ale v praxi ani nyní se ještě nic neděje. Tento interní předpis fakulty schválil akademický senát fakulty a tudíž v tom nejhorším případě i on svým usnesením může povolit prakticky jakoukoliv úlevu nebo výjimku z toho co sám ustanovil. A ten zasedá někde třebas i každý týden, kde pokaždé projedná možná i několik desítek bodů své agendy tak, jak jim ji předložil děkan. Tomu Vašemu "bodu" pokud by se ho děkan rozhodl zařadit na nejbližší schůzi akademického senátu fakulty by věnoval akademický senát tak maximálně dvě minuty a byla by to jen formalita. Členové akademického senátu i zde, prakticky jako téměř u všeho sami vědí vždy "velký kulový" o podstatě problému, a tedy děkanovi automaticky odkývají vše pokud jim řekne, že jinou možnost nevidí.

Proto vidím v jednaní s děkanem či příslušným proděkanem (zřejmě s největší pravděpodobností proděkan pro studium) zásadní důležitost, byť i chápu že standardní úřední postup neumožní věc vždy okamžitě rozhodnout přímo na tomto jednání. Nicméně, ale i tato možnost je reálna.

Žádat pouze jakýsi "splátkový kalendář" jak zmiňujete Vy, se mi zda být velice málo a to tím spíše, že jste již jeden soud vyhrál a mate tudíž určitou psychologickou výhodu. Kromě toho to, že věc dostatečně neodůvodnili neznamená pouze to - jak se zřejmě mylně domníváte - že tam snad pouze čistě omylem zapomněli něco napsat do odůvodnění, ale to znamená i to, a zejména právě to, že musí racionálními argumenty odůvodnit to, proč je stanovená výše poplatku právě tak vysoká, jinými slovy musí si to vyargumentovat pouze tím, že Vaše další studium pro fakultu představuje skutečně tak velikou finanční zátěž, aby to opodstatnilo tak vysoko stanovenou výši poplatku. A domnívám se zde, že asi jen velice těžce doloží, že právě těchto čtyřicet tisíc jsou adekvátní náklady, které jste jim způsobil. Myslím, že tak vysokou částku jim stěží může nějaký soud jen tak odkývat. Kdyby jste studoval třeba atomovou fyziku tak možná by ty náklady mohli být tak vysoké, protože by jste používali různé velice drahé přístroje. Avšak studium práv, filozofie a také i Vaší ekonomie má relativně malé studijní náklady. S určitou nadsázkou mohu říci, že kromě té sochy Winstona Churchilla co stoji před Vaší samotnou budovou Vysoké školy ekonomické patrně absolutně nic jiného tak mimořádně cenného ani nemáte. Zde chtít 40 tisíc jen za sezení ve školních lavicích je ekonomicky přemrštěné tudíž v každém ohledu a žádný soud nemůže odkývat tak vysokou částku. Tudíž pokud vůbec něco dobrovolně budete zaplatit, tak ale v každém případe požadujte alespoň sníženi této částky na takovou částku, která nebude "v rozporu s dobrými mravy".

S pozdravem

Henryk Lahola

15.Vyměněné e-maily s panem J.S. ze dnů 7. – 9.12.2007:

První E-mail J.S. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

J.S. schrieb: Vážený pane doktore, přečetl jsem si se zájmem Vaše www stránky a dovolil bych si reagovat na následující:

pokud vystudujete práva a získáte titul Mgr. a dále obhájíte rigorózní práci, tak se Vám titul Mgr. ZMĚNÍ na titul JUDr. a titul Mgr. se již před jménem DÁLE NEUVÁDÍ! Totéž platí pro filosofickou fakultu. Čili Vaše jméno, správně psané má znít: JUDr. PhDr. Henryk Lahola. Tituly Mgr. et Mgr. tam již nemají co dělat - patřily by tam pouze v případě, že byste měl vystudované další dvě vysoké školy [např. jiné fakulty]! Tvar: JUDr. PhDr. Mgr. et Mgr. Henryk Lahola totiž mylně budí dojem, že máte celkem vystudované vysoké školy ČTYŘI! Čili je to z Vaší strany jistě neúmyslná - mystifikace čtenářů. Alespoň tedy z Vašich pamětí vyplývá, že máte dvě vysoké školy - právnickou a filosofickou. Pokud ovšem máte přece jen vystudované čtyři, tak se omlouvám.

Veřte mi, že já jsem tato pravidla nevymyslel!

Mějte se pěkně, s pozdravem Váš čtenář

J.S.

První odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována J.S.:

Vy jste - jak píšete - tato pravidla nevymyslel? A kdo je tedy vymyslel pane J.S.?

Logika říká, že jsou zde totiž pouze dvě možnosti:

1./ Buď to co tvrdíte stanovil ustavní (či "obyčejný"???) zákon, a pak budu rád, když mi napíšete jeho signaturu ve Sbírce Zákonu. Byť i jsem já osobně sice právník, takový zákon, ve kterém by měla Vaše tvrzení nějakou oporu bohužel neznám. Pokud ale Vy třeba nějaký takový zákon znáte, tak rád se nechám od Vás poučit!

> 2./ Pokud Vaše tvrzeni, o kterém tvrdíte, že jste ho Vy nevymyslel, nemá oporu v právním řádu České republiky, pak to tedy může logicky znamenat pouze to, že si ho tedy vymysleli nějací lidé. A otázkou zůstává pak pouze to, jací lidé si to vymysleli? Byli to snad tací lidé, kteří skutečně vystudovali čtyři vysoké školy??

Anebo naopak spíše toto tvrdí různí "právničtí geniové" - kterým to však ale já odpouštím a mám s nimi soucit jednak proto že tito ubožáci žádné zákony neznají, často ani netuší, že vůbec existuje něco takového jako “Sbírka zákonů České republiky”, tudíž žádný zákon v životě ani nečetli, a akademické tituly sami o sobě taky zpravidla obvykle vůbec žádné nemají (nanejvýš tak nějakého osamělého “jedináčka” – a i toho často pouze jen protekčně získaného!) a své psychické komplexy méněcennosti si tudíž tito "právní géniové" ventilují kydáním bláta ubohých lží a urážek v různých diskusních fórech s podobně zakomplexovanými “génii” jako jsou i oni samotní.

A na svých univerzitních akademických titulech si zas natolik nezakládám jak si myslíte! Univerzitní akademické tituly jsou pro mě pouze prostředkem k efektivnější službě Bohu, a nikoliv snad tedy nějakým “cílem”. A veřejně používám své univerzitní akademické tituly proto, že mi je dal Bůh. Kdyby Bůh totiž nechtěl, abych veřejně používal své univerzitní akademické tituly, tak by mi je jednoduše ani nedával. Boží cesty a Boží vůle nemusí být sice vždy jednoznačná, ale celkem určitě má vždy svoji přísnou logiku. Proto v každém případě uvádím své univerzitní akademické tituly buď úplně všechny (pokud je to zapotřebí), anebo vůbec žádný (pokud je to irelevantní). A nic mezi tím!

S pozdravem

Váš Henryk Lahola

Druhý E-mail J.S. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

J.S. schrieb:Vážený pane doktore, vy nemáte vystudované čtyři vysoké školy, vy mate vystudované vysoké školy pouze dvě: Právnickou fakultu University Karlovy a Filosofickou fakultu téže university. Obě studia jste završil rigorózními zkouškami.

Pořadí titulů uváděných před vlastním jménem: otázku, zda psát Ing. JUDr. Jan Dvořák, nebo JUDr. Ing. Jan Dvořák, neřeší žádný zákon, norma či vyhláška. Bývá zvykem, ze před vlastním jménem stojí ten titul, který získal absolvent jako první. Dále je obvyklé, že nižší tituly se vynechávají – za nižší se např. považuje titul Bc. ve srovnání s tituly Mgr. či Ing.; Mgr. ve srovnání s titulem JUDr.(PhDr. atd.). Je tedy běžné psát Mgr. Jan Dvořák, a nikoli Mgr. Bc. Jan Dvořák, PhDr. Jan Dvořák, a nikoli Mgr. PhDr. Jan Dvořák. Podoby Mgr.JUDr. (PhDr. atd.) Jan Dvořák nebo JUDr. Mgr. Jan Dvořák by měly naznačovat, ze nositel těchto titulů vystudoval právnickou fakultu a ještě např. filozofickou. Možná je i varianta, ze se jedna o absolventa dvou různých fakult (např. filozofické a matematicko-fyzikální), který na každé z nich obdržel titul Mgr. Uváděním Mgr. et Mgr. tedy čtenáře mystifikujete, že máte vystudované další 2 vysoké školy navíc [celkem tedy 4]. Podoby Mgr. JUDr. (PhDr. atd.) Jan Dvořák nebo JUDr. Mgr. Jan Dvořák by měly naznačovat, že nositel těchto titulů vystudoval právnickou fakultu a ještě např. filozofickou."

Váš názor pane doktore je nesprávný! Když přijmu Váš názor, že se píšete jako JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, tak Jan Dvořák kdyby vystudoval dnes úplně totéž co vy tenkrát, tak by se vlastně mohl psát jako by JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr. Bc. et Bc.Jan Dvořák? A pak vlastně zpětně i Vy s poukazem na diskriminaci své osoby tehdejší právní úpravou a tedy objektivní nerovností v právech a povinnostech mezi občany ČR by jste si taky podobně jako i Jan Dvořák mohl uvádět dokonce šest titulů?

Zkuste se na to, pane doktore, prosím podívat i z tohoto aspektu. Proti Vaší osobě vůbec nic nemám. Naopak. Nechci Vás nijak urážet ani poškodit. Jen chci na dané téma polemizovat - jako nezávislý intelektuál jistě tuto moji potřebu chápete. Sám svými články k této polemice nahráváte, jinak bych Vás zbytečně o čas tímto textem neokrádal.

S pozdravem

J.S.

Druhá odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována J.S.:

Vážený pane, já se na Vás nezlobím, jen konstatuji to, co je zřejmé! A jsem připraven to zopakovat i na příkladu Vašeho skutečného nebo fiktivního pana Jana Dvořáka:

1.)Pokud pan Jan Dvořák získal titul Mgr. a také titul Bc., má bez jakékoliv výjimky úplně vždy plné právo používat oba dva tyto akademické tituly. Jinými slovy, tento pán má plně legitimní právo psát se: Mgr.Bc.Jan Dvořák

2.)To zda-li tyto akademické tituly dotyčný pan Jan Dvořák získat na různých vysokých školách (fakultách), anebo pouze na jedné a téže vysoké škole (fakultě) a to dokonce třeba i v rámci jednoho a téhož studijního programu i oboru je úplně irelevantní. Podstatné je pouze to, zda-li řádně absolvoval příslušnou bakalářskou promoci a magisterskou promoci, neboť promoce je akt konstitutivní!

3.) Pro Vaši informaci - aby nedošlo k nějakému nedorozumění - v době kdy jsem já studoval, tak každý studoval přímo na magistra, takzvaný “mezititul” bakaláře se tenkrát ještě neuděloval. To však ale nic nemění na tom, že dnes se tento titul uděluji a tudíž lidé, kterým tento titul Bc. byl udělen mají plně legitimní titul vždy používat i tento titul Bc., a to bez ohledu na to, zda-li mu byli či nebyli uděleny i nějaké tituly další – což je právně plně irelevantní.

4.)Ovšemže když někdo třeba z řad mých spolužáků je nějaký žárlivý vůl, tak formálně třeba i může žárlit na nynější studenty, proto že za to, za co on získal tenkrát "jen" Mgr. - v podstatě za totéž studium, tak jeho studijně mladší kolega dnes za úplně totéž získá dva akademické tituly: "Mgr. et Bc.". Já osobně však nejenže nijak nežárlím, ale dokonce v tom nevidím ani žádnou takzvanou "křivdu" či nespravedlnost. Já jsem prostě začal studovat podle předešlého vysokoškolského zákona č. 172/1990 Sb., zatímco oni podle současného vysokoškolského zákona 111/1998 Sb., který bakalářské studium rozděluje na bakalářský a magisterský stupeň, což předešlý vysokoškolský zákon neznal. A tudíž je to všechno plně v pořádku. Anebo pokud Vám to není zcela jasné - řeknu Vám to zcela explicitně ještě i jinak: Je to tak plně spravedlivé! A nemam proti tomu žádné námitky!! Dnešní studenti studuji za jiných legislativních podmínek a tudíž "de iure" nelze tvrdit, že jsou snad nějak zvýhodněni svým "Mgr. et Bc" než jsme třeba my svými pouhými Mgr. za totéž. Pokud tedy za současné právní úpravy pan Jan Dvořák absolvuje úspěšně totéž studium co já, bude jen zcela legitimní aby obdržel celkem šest akademických titulů. To však ale v žádném případě neznamená, že na těchto šest titulů jaksi retroaktivně bych měl mít pak nárok i já, a to jednak pro to, že:

A.)Já jsem šest akademických titulů nezískal, respektive podle tehdejší právní úpravy jsem šest akademických titulů ani získat neměl a eventuální retroaktivní změna – byť i by se jednalo o retroaktivitu takzvanou pozitivní – by explicitně musela být stanovena zákonem a musel by jsem dodatečně absolvovat i obě bakalářské promoce.

B.)Vzhledem k tomu, že promoce je akt konstitutivní, a já nikdy jsem neabsolvoval bakalářské promoce, tak tudíž kromě výše uvedených důvodů uvedených v písmenu “A”, bakalářské akademické tituly nemůžu užívat ani z toho důvodu.

C.)Eventuální zákon, který by zpětně přiznal bakalářský akademický titul absolventům magisterských či quasi magisterských studijních programů, kteří studovali podle zákona č.172/1990 Sb. a podle ještě starších vysokoškolských zákonů by sice teoreticky byl právně možný, avšak v praxi by z celospolečenského hlediska byl vrcholně nežádoucí a ani já bych nepokládal za správné, aby takový zákon byl vůbec kdy přijat. Pokud by však ale čistě hypoteticky přesto takovýto nerozumný zákon přijat byl, tak ovšemže nemohu apriori potvrdit a ani vyvrátit, zda-li bych v dotyčném případě projevil zájem i o tuto dodatečnou absorpci i těchto dvou bakalářských akademických titulů anebo nikoliv. Nezáleželo by to totiž vůbec ode mně osobně, ale jen a jen od Boží vůle, zda-li bych přijal dodatečně ještě dva další akademické tituly, anebo nikoliv, jako ostatně i moje studium samotné bylo pouze důsledkem Boží vůle a nikoliv snad nějaké vůle mé osobní. Vy jste zřejmě nevěřící takže tomu nerozumíte, ale na klíčové otázky jsem vždy chtěl skrze své modlitby a kontemplativní rozjímání poznat odpověď Boží. Jedná se o zvláštní formu nonverbální komunikace kde sice Pána Boha ani nevidím a ani neslyším, a přesto skrze své svědomí a kontemplaci si v duchu kladu otázku “Pane, co mám dělat?” a nedám si pokoj, kým duše nedosáhne vnitřního sjednocení mého vnitřního rozhodnutí pro konkrétní řešení s vnitřním uspokojením duše dané vnitřním poznáním “Ano, Pane! To je správné řešení!” V žádném případě nelze předem ani jen odhadovat jak bych se vůbec rozhodl, neboť kritériem pro mé rozhodování by byl zájem a prospěch Boží, a nikoliv snad nějaký zájem či prospěch můj osobní. Ba dokonce v mém životě často mé nejedno rozhodnutí mnohé lidi i velice překvapilo, protože objektivně bylo nejedno moje osobní rozhodnutí již hned na první pohled zcela jednoznačně v protikladu k mým osobním zájmům a osobně nevýhodné, a tudíž bylo pro všechny velice překvapivé a iracionální.

Jinak jsem rád že můj názor odmítající takzvanou “konsumaci nižších akademických titulů” nemám pouze já samotný, ale jak se můžete (třeba i z mých webových stránek se tam dostanete) přesvědčit, a- připouští to – nezávisle na mně - i prestižní Lidové noviny (když už nechcete věřit mně)!

S pozdravem

Henryk Lahola

16.Vyměněné e-maily s Prof.JUDr.K.Č. ze dnů 13. – 20.12.2007:

První E-mail Prof.JUDr.K.Č. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Poznámka: Obdržel jsem ostrý e-mail od emeritního Prof.JUDr.K.Č., ve kterém se vyjádřil v tom smyslu, že se údajně stydí za mně, jako že se stydí i za ty své kolegy – vysokoškolské učitele – kteří mně včas prý “nerozpoznali” a nechali mně vůbec vystudovat, neboť on by takovému studentu jako jsem já za každou cenu zabránil, aby takový student – s tak extrémními názory jaké údajně mám - vůbec vystudoval jakoukoliv školu, zejména pak práva. A názor Lidových novin, který mně podle názoru Prof.JUDr.Karla Č. údajně měl ovlivnit v mém používání akademických titulů je údajně prý přehnaný. (poznámka: informace o obsahu e-mailu je výrazně zestručněna, a tudíž hlavní obsah tohoto e-mailu Prof.JUDr.Karla Č. je zde proto do jisté míry pouze volně parafrázován, zachovávajíce však ale jeho hlavní myšlenky).

První odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována Prof.JUDr.K.Č.:

Stydíte se za mne? Proč jste pak tedy vůbec četli mé webové stránky? A proč říkáte, že by jste mě za každou cenu vyfauloval se studia na vysoké škole? I kdyby se Vám to třeba podařilo – co by jste tím získal? Copak si snad skutečně myslíte, že by jste mi tím mohl zabránit vytvořil webové stránky www.henryklahola.nazory.cz ? - Evidentně Vám totiž ušlo, že jejich cílem je propagace mojí náboženské viry v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele. A tyto náboženské ideály bych propagoval ať již se svými univerzitními akademickými tituly z Univerzity Karlovy anebo třeba i bez nich!

Myslíte si naivně, že kdyby jste mi třeba Vy či někdo Vám podobný mi nějakým podvodem, podrazem či jiným nekalým způsobem mi zabránil vystudovat vysokou školu že by tyto náboženské webové stránky pak nevznikli?

Jste velice naivní!

Připomněl bych zde legendární slova Napoleona Bonaparta, které řekl poté, když se ze svého vyhnanství opět vrátil do Paříže, a opětovně již po druhé jako císař stanul na čele Francie; tak poté, co ho jeho ministr zahraničí informoval, že jeho novou vládu odmítají uznat cizí vlády, tak Napoleon Bonaparte pronesl svůj nezapomenutelný výrok: "Uznejte nebo neuznejte Slunce! Ať již ho uznáte anebo neuznáte - tak svítit bude!!"

A v podstatě totéž platí i o mých skromných náboženských webových stránkách. Moje akademické tituly jsou v daném smyslu naprosto irelevantní! Tyto webové stránky bych vytvořil i tehdy i kdybych třeba neměl ani jen maturitu! Ba dokonce, i kdybych neměl ani jen jednu jedinou třídu základní školy!! Číst jsem začal již dříve než jsem dosáhl čtyři roky a jako šestileté dítě již před nástupem do prvního ročníku základní školy jsem již v plném rozsahu uměl číst a psát a tedy byl jsem plně gramotný. A tedy i kdyby podobní lidé jako Vy čistě hypoteticky vzato i zabránili mi třeba i v jakýchkoliv školských studiích (což navíc zejména u základní školy není ani jen možné již z toho důvodu, že ta je obligatorně povinná podle Listiny základních práv a svobod č.2/1993 Sb., která je součástí ústavního práva České republiky) - nijako by jste mi tím nezabránili vytvořit moje náboženské webové stránky propagující víru v Boha, která je Vám tak velice trnem v oku. Číst a ani psát mě škola nenaučila a rozumění počítačům, Internetu a počítačovému jazyku HTML duplem ne (když jsem chodil na zakladní školu a Biskupské gymnázium, tak počítače ve škole ještě vůbec v té době ani neexistovali!!).

Za druhé, mam-li být upřimný vážený pane, tak Vy jste psychopat, přičemž ovšemže nepochybuji ani nejméně o tom, že podobných psychopatu jako jste Vy je nepochybně i mezi vysokoškolskými učiteli vícero a nepochybuji ani nejméně o tom, že i oni, právě tak jako i Vy by mi celkem určitě zabránili vystudovat vysokou školu - ovšemže "pokud by mé názory rozpoznali"!

Věřte však, že tito Vaši psychopatičtí kolegové neměli to nikterak snadné “rozpoznat mé názory”, alespoň já jim to rozhodně nijak neulehčoval…

Již jako dítě, když jsem vyrůstal za bolševické diktatury jsem byl životem naučen tajit své názory, tajit své přesvědčení, nikdy neříkat co si myslím. A diky těmto zkušenostem získaným za bolševika i po pádu režimu jsem se na vysoké škole "držel zpátky".

Často se třeba příležitostně studenti gymnasia či vysokoškolští studenti, ba dokonce někdy i samotní učitelé dali strhnout k všelijakému politizování či jinému klábosení, které nesouviselo věcně s právě probíraným tématem školní látky daného předmětu. Pouze já jsem mlčel jako dudek, tváříce se že mně to vůbec nezajímá, nudí a že k této jejich diskusi skutečně nemám co říci. A decentně mlčel jsem i tehdy, když dokonce i uráželi Boha a Církev - pouze v duchu jsem se modlil.

A pokud jsem tedy na hodině či o přestávce otevřel ústa a mluvil, tak pouze striktně věcně, tj.pouze v striktním rámci konkrétně oficiálně probírané látky či tématu daného konkrétního vyučovaného předmětu! Jinak jsem byl zcela zticha!!

Pokud se mně dokonce i někdo výslovně zeptal na něco nemístného, tj. něco, co věcně nijak nesouviselo s daným právě oficiálně probíraným tématem dotyčného vyučovaného předmětu, tak pokud jsem vzhledem k dané situaci sice třeba něco odpovědět musel, odpověděl jsem zpravidla to, o čem jsem racionálně předpokládal, že to chce tazatel slyšet, anebo přinejmenším vyhýbal jsem se všemu co by kohokoliv mohlo jakkoliv popudit.

Ostatně učitelům jsem nedůvěřoval dvojnásob. Pamatuji si Vás učitele jak jste mluvili za bolševika, a když Váš milovaný ateistický režim padl, tak jste sice formálně zanechali agresivní bolševické frazeologie, avšak je mi jasné, že vnitřně jste se nezměnili.

Nikdy nezapomenu na takzvaný “revoluční výlet na Děvín” koncem sedmdesátých let! Byli jsme asi 200 metrů od ostnatých drátů znamenajících pohraniční pásmo od rakouské stání hranice. Tu nám najednou naše soudružka učitelka společně se soudružkou ředitelkou přikázali zastavit, ukázali na ostnaté dráty a řekli nám, že tam za ní se nachází třídní nepřítel dělnické třídy.

Nejprve vyhecovali všechny žáky k fanatickému skandování hesel: “Smrť americkému imperializmu!” a “Nech žije KSČ” plus “Nech žije Sovietsky zväz!” Pak se zpívalo “Hor sa sveta proletári!” a nakonec dokonce ještě došlo k takzvanému “revolučnímu vyvrcholení”, respektive k fanatickému házení kamenů symbolicky jakoby směrem k této státní hranici s ještě fanatičtějším pokřikem “Smrť našim triednym nepriateľom!” Ovšemže ostnaté dráty byli 200 metrů daleko a samotné Rakousko dokonce několik kilometrů daleko, zatímco zfanatizovanými dětmi házené kameny letěli tak nanejvýš čtyři nebo pět metrů – takže s tohoto hlediska to bylo jen čistě symbolické. Snad ani ti vojáci ze samopaly u ostnatých drátů si nemuseli tohoto tragikomického divadla všimnout.

Nikdy ale na to trauma nezapomenu! Pohled na ostatní děti byl totiž strašný. Soudružkou ředitelkou a soudružkou učitelkou byli vyhecovány až do takového fanatického transu vrcholné zuřivosti, že tváře měli celé zarudlé od prokrvení od jejich fanaticky zuřivého “revolučního” vzteku, oči se jim leskli jakoby ze skla, některým dokonce tekla pěna z úst, vypadali jako kdyby byli náměsíční a vůbec pramálo se teď tyto k “revolučnímu” fanatismu nenávisti proti třídním nepřátelům pracujících vyhecované děti podobali na lidské bytosti.

Já měl obrovský strach, neboť všechny děti byli povinně oblečeny v pionýrských uniformách a červenými pionýrskými šatkami, pouze já jediný jsem byl v civilních šatech, neboť v té době pouze já jediný z celé školy jsem nebyl členem pionýrské organizace, čím jsem se ode všech výrazně lišil jako “pěst na oko”. Kromě toho já jediný jsem tiše stál…

Myslí mi proběhla hrůzostrašná myšlenka, že co kdyby teď třeba soudružka ředitelka nebo soudružka učitelka na mně ukázali prstem a řekli dětem, že ten třídní nepřítel jsem i já, tak ty děti – v tom stavu jejich totálně nepříčetné “revoluční” zuřivosti v jakém se právě nacházeli - by mně nepochybně bez sebemenšího váhání zavraždili, ukamenovali svými kameny. A tak já jediný tam tiše stál se skloněnou hlavou, nehybně a téměř ani nedýchajíc od strachu.

Tu samotná soudružka ředitelka se soudružkou učitelkou vykročili obě rovno ke mně! No to je už můj konec – pomyslel jsem si!!

Naštěstí mi ale pouze do náruče vrazili obraz soudruha Vladimíra Iljiče Lenina a na hlavu mi nasadili jakousi vojenskou čepici s velikou červenou pěticípou hvězdou. A tak tam já tam nehybně stál jako nějaký maskot revoluční armády fanaticky vřískajících a zuřivých dětí, držíce v rukou a přitískajíce svou tvář k tomu obrazu soudruha Lenina jako kdyby se snad jednalo o svatý obrázek Panny Marie s nadějí, že tato nová skutečnost, že držím v ruce obraz toho jejich vůdce světového proletariátu soudruha Vladimíra Iljiče Lenina mně snad uchrání život od eventuálního kamenování a smrti.

Vždy jsem byl pamětliv těchto skutečností, jako i výroku někdejšího ruského šachového mistra světa Alexandra Aljechina, které říkal začínajícím šachistům: "Já jsem teď dokonce mistrem světa, ale vězte, že i ten dnes nejmohutnější dub byl kdysi v minulosti pouze malý žalud, malé bezmocné semínko, které mohlo kdykoliv sežrat kdejaké prase!".

Tudíž poučen tímto Aljechinovým výrokem, ale i svojí vlastní zkušeností, jsem své přesvědčení a to zejména pak přesvědčení náboženské jsem skrýval až do 15.prosince 2005, kdy jsem absolvoval druhou doktorskou promoci a tím jsem definitivně saturoval veškeré – mám-li použít tento slovník -“své studijní úmysly a ambice”. Po tomto dni již tedy nemusím se nijak upejpávat, po tomto dni již tedy nemusím nijak tajit mé náboženské či jiné názory, mé přesvědčení, po tomto dni se již nemusím nijako přetvařovat - protože se takových “Aljechinových prasat” jako jste i Vy pane profesore se již více bát nemusím! Tudíž netuším váženy pane profesore, jak by tito "Vaši kolegové" - respektive stejně smýšlející “Aljechinova prasata” jako jste i Vy sám, co šikanují a "vyhazují" ty věřící žáky a studenty, kteří byli tak naivní a hloupí, že své náboženské předsvědčení netajili - mohli mně "rozpoznat". Doufám, že by jste snad od svých kolegů – “aljechinových prasat” co "mně nerozpoznali" nežádal, aby na úkor svého volného času se mně třebas nepokoušeli nějak tajně špehovat, zda-li třebas nepůjdu do kostela...

To by ani neudělali, protože - ač mi to nebudete věřit - v čase když jsem já studoval, tak jsem u všech učitelů byl velice oblíben a často mně dávali ostatním za vzor, a to dokonce paradoxně často činili i stejní ateističtí psychopati jako jste i Vy sám, a kteří by mně nepochybně určitě chtěli vyhodit nějak ze školy, kdyby znali mé přesvědčení. Nicméně moje schopnost empatie, naslouchání druhým lidem, přizpůsobení se a soucítění pro pocity, problémy a názory jiných lidi - bylo-li to nezbytné - bylo maximální, a tudíž, ač mi to nebudete věřit, měli mně rádi dokonce i ti učitelé, kteří jinak každého jiného nenáviděli a kterých všichni ostatní lidé rovněž nenáviděli, ba dokonce kterých jsem vnitřně ani já (bez ohledu na předstíranou empatii a soucítění) nemohl mít objektivně příliš rád.

Tak jako si nedovedu představit člověka, který by chtěl pilkou uříznout větev na které sám sedí, právě tak si nedovedu ani představit učitele, který by chtěl zarputile "vyhodit" žáka, který je vždy vzorně naučen, který je po všech stránkách jeho takovou oporou jakou si jen učitel od ideálního žáka může jen přát, který je mu vždy absolutně loajální a zejména pak ti učitelé, kteří byli nejvíce nenáviděni, opovrhováni a izolováni mně paradoxně měli dokonce ještě raději než jejich oblíbenější kolegové, ba někteří z nich mne i vyhledávali za tím soukromým účelem, abych je důvěrně informoval o tom, co jiní lidé (tj. žáci, studenti atd.) za jejich zády o nich mluvili. Někdy dokonce někteří učitelé téměř až bojovali o moji přízeň a přátelství, a to paradoxně i včetně takových ateistických učitelů jako jste i Vy sám. Ovšemže ani zdaleka jsem se nechoval ke všem učitelům v té době úplně stejně. Je to dané určitými životními zkušenostmi v kausální souvislosti s psychologickou analýzou osobnosti daného člověka spojeného s nezbytností speciálního individuálního přístupu ke každému jednotlivému člověku.

Pokud jde o akademické tituly nevím jestli se mám k tomu ještě vůbec vracet. Já jsem se rozhodně neztotožnil s názorem "Lidových novin". Ono když tak se někdo s něčím ztotožnil, tak se možná "Lidové noviny" ztotožnili s mým vlastním názorem, pokud snad - což osobně pokládám za absolutně nejpravděpodobnější - "Lidové noviny" sami i nezávisle na mně dospěli k témuž názoru ohledem užívání akademických titulů, jako mám i já. Dokonce někteří moji spolužáci říkají, že prý je to nespravedlivé, že my máme za úspěšně absolvované studium pouze titul "Mgr.", zatímco dnešní studenti v podstatě úplně za totéž studium mají tituly dva: "Mgr. et Bc." Já jim na to opětovně musím vysvětlovat, že to nespravedlivé není! Moje generace totiž studovala na základě studijního magisterského programu utvořeného za platnosti a účinnosti vysokoškolského zákona č.172/1990 Sb., zatímco naši dnešní mladší kolegové studují za nynějšího vysokoškolského zákona c.111/1998 Sb.,a i když sice formálně za to, za co Vy i já jsme dostali pouze jeden akademicky titul, oni skutečně dostávají úplně za totéž dva akademické tituly. Nespravedlivé to však ale rozhodně není, protože takto to vychází ze zákonné reglementace současného vysokoškolského zákona č.111/1998 Sb. A tedy je to plně spravedlivé a já - ač jsem sice tím rovněž formálně "poškozen" - s tímto takzvaným “poškozením” jako právník naprosto plně souhlasím!!

Z hlediska pozitivního práva neexistuje žádný ústavní a tím méně pak obyčejný zákon, který by legislativně zakazoval užívání nižších akademických titulů tam, kde by student, a to třeba i v téže oblasti studia získal akademický titul vyšší. A nejen absence jakéhokoliv výše uvedeného zákazu ze strany pozitivního práva, ale kromě toho podle přirozeného práva to právně není ani možné, protože by to znamenalo naprosto flagrantní, protiústavní zásah státu do vlastnického práva, neboť každý akademický titul je nijak nezcizitelná součást majetkového substrátu nehmotného majetku siu generis, a jako takový navždy patří osobě, které byl udělen s tím, že účinky promoce jsou konstitutivní, tudíž akademický titul jednou získaný absolvováním příslušné promoce nelze nikdy a nikomu nijak sebrat! Pokud jako právník třeba alespoň trochu rozumíte třeba konstitutivním účinkům svátosti knězství v katolické církvi, popřípadě i u pravoslavných církví, tak mohu říci, že absolvování promoce má u promované osoby stejně absolutně konstitutivní právní účinky, jako má u katolického či pravoslavného kněze jeho kněžské svěcení!

Nakonec to Vaše jméno Č. je my nějako povědomé. Jistý Č., jehož křestní jméno si teď již nepamatuji, který je teď již také emeritním profesorem, měl přednášky i semináře, taky jsem na ty C. přednášky a semináře chodil dobrovolně, ač to dle studijního programu, který jsem měl nebyla moje povinnost. Jednalo se o předmět….(poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola: cenzurováno!). Bylo to v nejvyšším patře budovy…(poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola: cenzurováno!). Nejste to snad přímo Vy sám, popřípadě třeba Váš bratr? Pokud ano tak i vy jste mně měl rád - pamatujete se jak jsme spolu zkoušeli fungování výtahu? Vy jste do něj vešel a po mne jste chtěl ať zkusím z jiného patra přivolat ten výtah, zda-li to přivolá výtah i s Vámi.

Henryk Lahola

Druhý E-mail Prof.JUDr.K.Č. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

K.Č. schrieb:Vážený pane kolego, děkuji Vám za Vaši odpověď. Předně mi dovolte omluvu za nedorozumění, které mými nesprávně volenými slovy vzniklo. V žádném případe jsem se nechtěl dotknout Vaší víry či propagace viry na Vašich webových stránkách. Naopak, dovedu si vážit toho, že máte pro svou víru tak silné přesvědčení, že se snažíte o ni bez zábran vypovídat, i třeba formou webových stránek. A už vůbec jsem nemínil to, že byste neměl vysokou školu vystudovat proto, že věříte v Boha. To, prosím, v žádném případě. Nechal jsem se trochu emocionálně unést rozhořčením nad tím, že někdo přikládá něčemu tak relativně nedůležitému, jako jsou akademické tituly, tak velký výraz. Zdalo se mi, že ve Vašem případě stojí na prvním místě Bůh a na druhém Vaše tituly. Omlouvám se tedy i za ony nešťastné projevy pohoršení. Víte, za svůj život jsem potkal řadu lidí, kteří měli své jméno ověnčené zepředu i zezadu četnými doktorskými, docentskými i jinými akademickými (i čestnými!) tituly, ale přesto nedokázali vůbec formulovat větu rozvitou.

Právě takoví lidé si tyto své nedostatky psychologicky kompenzovali oněmi tituly; schovávali ze za ně v přesvědčení, že přes ně nebudou vidět jejich vlastní nedostatky. Zvláště za minulého režimu takových lidi bylo hodně, kdy díky poklonkování na vhodných místech se dopracovávali k nezaslouženému odbornému i společenskému uznání. Takoví lide si mysleli, že když to dotáhli na docenta nebo doktora věd, že snědli veškerou moudrost. Hodilo se pro ně příhodné označení "Sám svůj pomník". A když jsem viděl Vaše stránky a Vaše lpění na Vašich titulech, tyto lidi mi to připomnělo a proto jsem snad v rozčilení usedl k napsáni mé e-mailové zprávy Vám. Přímo mně urazilo Vaše konstatování o géniích s jedináčkem či bez jedináčku. Ono se, milý pane kolego, stává, že někdo bez jedináčka může být mnohem sečtělejší a inteligentnější než někdo s trojčaty. A znovu připomínám, takové lidi znám.

Jestli Vám mohu dobře poradit, zvažte své lpění na svých titulech. Ono Vás to totiž na první pohled u čtenářů, kteří Vás neznají, deklasuje. Byl bych rad, kdybyste si uvědomil, ze to, ze jste vystudoval dvě vysoké školy, neznamená, že jste lepší nebo inteligentnější člověk. A koneckonců, toto deklasuje i ty Vaše stránky, které mají vznešené a bohulibé ambice propagace křesťanství; činí je tak trochu směšnými. Vaše stránky dekorovány fotografiemi Vás s Vašimi vysokoškolskými diplomy v nejrůznějších pozicích mohou lidé mylně chápat jako projev sebeironie nebo recese. Když můj syn dostal odkaz na Vaše stránky e-mailem, nejprve se domníval, že je to jen legrace, že si někdo dal tolik práce s tím, že vytvořil geniální recesi. Ostatně odesílatel toho e-mailu to takto synovi i tvrdil.

Až posléze syn pochopil, že tomu tak není a proto s tím také přišel za mnou. Milý pane kolego, znovu se omlouvám, nechtěl jsem Vás nijak osobně urazit, chtěl jsem jen poukázat na to, ze svým webovým projevem vrháte špatné světlo na svou osobnost, že namísto tvorby stránek pojednávajících o Bohu a o Vaší zkušenosti s nim, jste vytvořil stránky, které jsou mnohými čtenáři mylně chápány jako vydařený vtip. Samozřejmě, můžete mé názory a můj pohled na věc pokládat ze výplod choré mysli starce. Pokládal jsem jen za svou povinnost Vás pobídnout k zamyšlení.

S pozdravem

Váš

Karel Č. (poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy: příjmení cenzurováno!)

PS. Myslím, že mně spojujete nesprávně s mým jmenovcem z FF (ani ho osobně neznám) - mým oborem byla teorie práva; po revoluci jsem působil zejména na zahraničních univerzitách, proto se domnívám, že jste se mnou na půdě fakulty asi do styku nepřišel.

Druhá odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována Prof.JUDr.K.Č.:

Odpovím stručně: Já to vidím asi takhle - Copak mám snad já něco takového co by mi nebyl daroval Bůh?

Kdybych měl na vkladní knížce třeba i milión korun, bylo by to pouze proto, ze mi je daroval Bůh! A kdybych měl i deset univerzitních akademických titulů, nebylo by to proto že jsem "geniální", ale proto, že mi i tyto univerzitní tituly daroval Bůh!!

A i kdybych byl skutečně geniální, tak opět u této geniality by nebyla nějaká snad moje osobní lidská zásluha na tom, že “jsem geniální”, ale opět i tato moje genialita by byla pouze jen a jen mnou osobně nijak nezaslouženým darem Božím!!!

Já sám když jsem se narodil, tak – úplně stejně jako i každý jiný člověk - jsem byl při svém narození pouze nahé, slepé a plačící novorozeně bez jakéhokoliv rozumu. Copak mám já dnes snad něco "sám od sebe", prostě “něco”, co je moje osobní lidská zásluha, že já teď mám nebo umím, respektive něco takového, co by mi Bůh ve svém velkodušném milosrdenství, lásce a štědrosti nebyl býval sám dal?

S pozdravem

Henryk Lahola

17.Vyměněné e-maily s L.W. ze dnů 17. – 18.1.2008:

E-mail L.W. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Dobrý den. Píšu Vám se žádostí, jestli byste mi nemohl pomoci. Zítra mám na semináři referát na téma “Původce strongylosis, jeho symptomy onemocnění, působení na tkáně a terapie”. Jsem úplně zoufalá, protože v mém okolí v knihovnách nic o tom nemají a na internetu to také nikde nic rozumného není co potřebuji. Moc bych Vám byla vděčná S pozdravem L.W.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována L.W.:

Bohužel teď na to nemám čas a proto jen v maximální stručnosti: Má to vztah například ke koním, kde jde o onemocnění gastrointestinálního traktu, chronický průjem, kde strongylosis značí granulomatosní enteritis a chronickou salmonelosis, respektive řekl bych malabsorpční syndrom, tj. abdominální abscesy a zpískovatění střev, respektive alimentální lymfosarkom a chronické poškození jater. Respektive jedná se o septickou cholangitis, neoplazii střev a žaludku, respektive chronickou peritonitis.

Škoda že nemám více času, napsal bych Vám o tom i více, i když jinak já nejsem veterinárním lékařem. Jsem totiž právník, filosof a filolog, a tedy se rozhodně nejedná zde přímo o oblast mého hlavního odborného zájmu, nemluvě již o tom, že já osobně kromě toho žádné koně ani nechovám.

S projevem hluboké úcty

Henryk Lahola

18.Vyměněné e-maily s  J.N. ze dnů 27. – 28.1.2008:

První e-mail J.N. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Dobrý den. Mé jméno je Jan Novotný. Jsem Čech, ale žiji v Anglii. Myslím si že moje práva byly porušeny a ze strany této země kde žiji jsem byl diskriminován.Já bych potřeboval vědět kam se mám obrátit po vynesení rozsudku u okresního soudu tady v Anglii. Co tady dělají se slušnými lidmi je nehorázné. Děkuji Vám za přečtení tohoto textu a předem děkuji za odpověď.

S pozdravem J.N.

První odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována J.N.:

Nejsem tady pro Vaše legrácky! A rozhodně to není vtipné...

Henryk Lahola

Druhý e-mail J.N. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi

Já ale skutečně nevím si rady a skutečně potřebuje právně poradit. Mohu ještě o mně říci, že… (poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy: další text jsem zcenzuroval!)

Druhá odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována J.N.:

Jsem na rozpacích zda-li Vám mám věřit anebo si pouze děláte ze mě legraci, protože není mi osobně známo, že by ve Spojeném království kdy fungovaly ty Vaše "okresní soudy"…

Henryk Lahola

Třetí odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována J.N.:

Vážený pane J.N., Vás čtenářů je na mne velice moc, ptáte se mně na vše možné i nemožné, a já se Vám podle mých sil dimenzovaných možnostmi, které má jeden samojediný člověk snažím na všechny ty početné a často i různě opakující se Vaše otázky čtenářů webových stránek www.henryklahola.nazory.cz poctivě odpovídat, a tvrdě odbiji pouze ty, o kterých usoudím, že si chtějí dělat pouze legraci a tak mně okrádat o můj drahocenný čas. Takto já odpovídám čtenářům na vše možné i nemožné, počínaje od legislativních podmínek zákona o zadávání veřejných zakázek v praxi jednání starosty obce Babice při zadávání veřejných zakázek v obci Babice u Uherského Hradiště, až po můj právní výklad zákona Korejské lidovědemokratické republiky o zahraničních investičních bankách v Korejské lidovědemokratické republice ve zněni po zasedání Nejvyššího lidového shromáždění (parlamentu) Korejské lidovědemokratické republiky ze dne 25.7.1999 (v druhé polovině kalendářního roku 1999).

A proto se vzhledem k mému časovému zaneprázdnění k té Vaší věci vyjádřím pouze v maximální stručnosti:

Ve Spojeném království kromě iriginální jurisdikce Supreme Court of Judicature / High Court/ rozhoduje Divisional Court of the Quee's Bench jednak odvolání proti rozhodnutím Magistrates courts, jednak proti rozhodnutím Crown Courts, ale pravě tak i civilní odvolání proti rozhodnutím některých tribunalu (bude-li Vás to zajímat více – rozebral bych to někdy příště i detailněji).

Kromě výše vymezené odvolací pravomoci Divisional Court of the Quee's Bench, v odvoláních proti rozhodnutím County Courts, Supreme Court of Judicature rozhoduje také i Court of Appeal.

Jednání na High Court upravuje White Book - Rules of the Supreme Court.

Ve správných věcech ve Spojeném království při faktické absenci samostatně hierarchicky vybudovaného systému správního soudnictví má význam v Anglii funkce ombudsmana, kterého úřad byl zřízen na základě zákona Parliamentary Commisioner Act v roce 1967. Později se ve Spojeném království zřídili další obdobné úřady, například úřad ombudsmana pro Severní Irsko (1969), úřad specializovaného ombudsmana pro zdravotnictví Anglie, Walesu a Skotska (1972 - 1973) a úřad místních ombudsmanu, kteří dohlížejí na výkon mistní správy - Local Government Act z roku 1974. Ba v současnosti působí ve Spojeném království ombudsmani i v typicky soukromých oblastech jako jsou bankovnictví a pojišťovnictví.

Podle zákona může ombudsman ve Spojeném království prošetřit jakoukoliv činnost orgánu státní správy (ministerstva anebo i jiného orgánu) při výkone administrativní funkce. Předpokladem výkonu této pravomoci ombudsmana je, že stěžovatel, který tvrdí, že byl poškozen nesprávným výkonem statní správy, podá v stanovené lhůtě členovi Dolní Sněmovny parlamentu Spojeného království písemnou žádost. Přístup k ombudsmanovi totiž není přímý. A obdobně se řeší i podnět na začatí činnosti místního ombudsmana v zákoně Local Government Act z roku 1974 atd.

Doufám že jsem Vám již na všechno odpověděl. Můžete mi sice napsat doplňující otázky, nicméně upozorňuji, že před sekundárními odpověďmi na doplňující otázky čtenářů dávám přednost odpovědím těm čtenářům, kterým jsem na jejich primarní dotaz zatím ještě vůbec nic neodpověděl, odpovědi na doplňující otázky pokládám až za druhořadé.

Kromě toho ještě navíc webové stránky www.henryklahola.nazory.cz jsou především soukromé nábožensky orientované webové stránky jejichž cílem je zejména propagace víry v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, a tudíž všechno ostatní, tj. všechny nenáboženské otázky, připomínky či témata jsou pro mě vždy až druhořadé!!

A tudíž netuším jak rychle se k psaní odpovědi na Vaše eventuální doplňující otázky dostanu, ba nelze vyloučit ani to, že se k tomu nedostanu buď vůbec, anebo že se ke psaní odpovědi na Vaše doplňující otázky dostanu až v takovém časovém horizontu, kdy tyto informace již nebudou pro Vás aktuální.

V případě, že mi přesto doplňující otázky pošlete, uvítal by jsem, kdyby jste mi současně napsal i termín, do kdy má tato informace pro Vás ještě význam, eventuálně aby jste mi třeba i kdykoliv později dodatečně napsal, pokud odpovídání na formulované doplňující otázky ztratí mezičasem pro Vás další význam. Tato slušnost je nejen projevem ohleduplnosti vůči mojí maličkosti, které tím eventuálně ušetříte již nepotřebnou a zbytečnou práci, ale i projevem slušnosti a kolegiality vůči ostatním čtenářům náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , na kterých odpovědi se v důsledku i mých odpovědí na již mnohé neaktuální dotazy (ba někdy dokonce i nerozpoznané hloupé legrácky některých puberťáků, kterými mně ke škodě seriozních dotazů ostatních čtenářů okrádají o volný čas tím, že často pak odpovídám na ty jejich vymyšlené fiktivní problémy) často vůbec ani nedostane!

Henryk Lahola

19.Vyměněné e-maily s M.H. ze dnů 30 – 31.1.2008:

E-mail M.H. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Dobrý den, se zájmem jsem si přečetl Vaše stránky. Měl bych na Vás pouze otázku ohledně bible, kterou už léta kladu křesťanským intelektuálům, a vždy dostávám jinou odpověď, tak jsem si říkal, že se zeptám i Vás, jelikož Vaše odpověď by pro mě mohla být velmi zajímavá. Moje otázka zní:

Kdybyste měl z bible z nějakého důvodu označit jeden jediný verš, který nejlépe vystihuje podstatu Vaší křesťanské víry a celého ducha a podstatu Vaší víry v Boha pramenící z bible, který verš byste označil?

Děkuji za odpověď

M.H.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována M.H.:

"Zachovávejte všechno, co jsem vám přikázal a vězte, že já jsem s vámi po všechny dny až do skončení světa."/Mt 28,20/

Poznámka: I když je člověk vystaven obrovské nenávisti ze strany minulého, ale i současného ateistického novopohanského režimu, a i když člověka zavřeli bolševici do černé "díry" a řekli mu, že tam zdechne, a i kdyby se k němu nikdo z ostatních lidí ať již ze zbabělosti, prospěchářství či z jiných důvodu nikdo nepřiznával, tak ale tento úplně poslední verš Evangelia podle svatého Matouše byl pro mne vždy, a to zejména v těch nejhorších a nejtěžších okamžicích obrovskou vzpruhou a duchovní posilou, protože i díky tomuto verši evangelia jsem vždy v minulosti byl, ale ostatně i dnes v přítomnosti jsem si vědom té skutečnosti, že já nikdy a nikde nejsem úplně sám, protože můj Pán Ježíš Kristus je vždy a všude společně se mnou.

A i když mého Pána Ježíše Krista já na tomto pozemském světě nikde ani nevidím a ani neslyším, cítím vždy a všude přítomnost jeho nekonečné lásky, neboť jak řekl apoštol svatý Pavel, "Bůh je láska".

A moje osobní maličkost tedy s vědomím si stálé všudypřítomnosti této nekonečné lásky Boží jsem připraven vždy a všude jít společně i s mým Pánem Ježíšem Kristem a za učení mého Pána Ježíše Krista reprezentované učitelským úřadem Církve svatého otce Benedikta XVI. třebas jít za svoji křesťanskou víru i do toho nejtemnějšího vězení anebo i na popraviště.

Vážený Pane M.H., mám velikou a upřimnou radost z toho, ze Vás zajímá "Bible"!

Slibuji, že se za Vás budu modlit, aby jste vytrval a dále pokračoval na dobré cestě tohoto svého zájmu o Bibli dál, a aby jste i Vy jednou poznal tu radost z Boha, tu radost ze společenství člověka s Bohem, a zejména pak tu úžasně velkolepou nekonečnou lásku Boží, a skrze tuto lásku Boží a v této Boží lásce také i nalezl všechny odpovědi na veškeré eschatologické otázky Vašeho lidského života.

Pán Bůh Vás opatruj!

S projevem hluboké úcty

Henryk Lahola

20.Vyměněné e-maily s H.M. ze dnů 30 – 31.1.2008:

E-mail H.M. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Mám 23. Let. Slyšel jsem, že jste během studia jedl jen jednou denně a to ve dvě hodiny ráno, abyste šetřil drahocenný čas. Zkusil jsem to po Vašem vzoru, zatím mám Bc. et Mgr), ale bohužel mi asi po deseti dnech praktikování této životosprávy bylo velmi špatně, cítil jsem se slabý. Nemáte nějakou radu, jak tento stav nevolnosti překonat? Nebo co popřípadě jíst?

H.M.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována H.M.:

Já osobně v devadesátých letech v Praze jako student jsem jedl sice skutečně pouze jednou denně, ale tím jídlem byla večeře v regulérním čase určeném pro večeři ve vysokoškolské menze Větrník v Praze. A ve dvě ráno to jsem již dávno spal spánkem spravedlivých.

Nevěřte všemu pane kolego co slyšíte, a zejména dbejte na své zdraví. Zdraví máte totiž pouze jedno. Spánková deprivace je velice škodlivá, a to zejména pro Vás jako mladého člověka. Neničte svůj mladý organismus!

Spěte pravidelně, doporučuji Vám důslednou pravidelnost spánku, zejména pak po celých 365 dnů kalendářního roku jděte spát každého dne vždy v 22.00 hod. A nikdy nespěte déle než 8.hodin, respektive vždy vstaňte v 6.00 hod. ráno, a to i tehdy, i když se Vám subjektivně vstávat nechce a rád by jste ještě třeba spal dál. A maximálně pouze jedenkrát týdně (nejlepší asi v sobotu) bez nataženého budíku jednoduše spěte tak dlouho, dokud si to organismus žádá a kým se tedy přirozeným způsobem sám nevzbudíte. Tento naprosto volný spánek jedenkrát týdně je prospěšný za účelem kompenzace eventuálního spánkového deficitu během týdne, častěji to však ale svému tělu zas nedopřejte neboť lenošení vede nejen k ochabování těla, ale zejména pak k ochabování Vaší pevné vůle.

Doporučuji jít spát každý den v 22.00 hod. s tím, že tento čas 22.00 hod. pokládám za čas fixní. Doporučuji vstávat v 6.00 hod., nicméně tento čas 6.00 hod. však již za fixní nepovažuji, ale spíše za čas mezní, tj. maximální, že přinejmenším v pracovní dny od pondělí do pátku nikdy nebudete spát déle než do šesté hodiny ranní. A podle individuálních potřeb lze ovšemže spát i méně, respektive vstát i dříve než v šest hodin ráno. Důležitá je totiž kvalita spánku. Dobrý spánek je takový, kdy spíte hlubokým spánkem “jako zabitý”, tj.bez subjektivního vědomí jakýchkoliv snů. Pokud se totiž ve Vašem spánku začínají objevovat jakékoliv sny, které si po svém probuzení pamatujete, znamená to, že Váš spánek není kvalitní a jedním z možných řešení jak na tuto situaci budete reagovat je takové řešení, že při zachování konstantního času 22.hod. kdy se uložíte k spánku je možné, že nebudete vstávat v 6.00 hod., ale již třeba o půl hodiny dříve, a je-li to málo k eliminaci reflexe snů, tak třeba lze vstávat i v pět hodin. Sny, které si “pamatujeme” i po probuzení je totiž třeba důsledně eliminovat a fakticky vyřadit tím, že jinak ve všeobecné rovině doporučovaný osmihodinový spánek o něco zkrátíme s cílem dosáhnout jeho relativní prohloubení. Všechny sny které si “pamatujeme” jsou totiž fakticky signifikantním znakem nekvalitního spánku a jako takové jsou nežádoucí všechny takovéto sny, a to včetně i takzvaných obsahově úplně neškodných snů, tj.snů, které nás nijak netraumatizují a nestresují. Zejména pak důsledně třeba velice nekompromisně bojovat proti takzvaným “satanským snům”, tj. snům ve kterých je člověk pokoušen satanem ke spáchání těch nejodpornějších hříchů proti mravní čistotě, tj. hříchů respektive snů takzvaného erotického charakteru. Já sice nevím, jestli Vy osobně jste nebo nejste věřící, nicméně rád bych v každém případě apeloval na Váš zdravý rozum, respektive na racionální úvahu rozumovou, že rozhodně není vhodné, aby člověk riskoval nebezpečí satanského snu, což pokud i třeba jako nevěřící v tomto satanském snu nevidíte jiné nebezpečí, tak přinejmenším bez ohledu na to, zda-li jste nebo nejste věřící tak přinejmenším uznáte to, že rozhodně není absolutně pro nikoho žádoucí, že mu tento odporný a hnusný satanský nemravný sen způsobí noční ejakulaci, což jak doufám i když jste třeba ateista ta určitě i tak uznáte je ještě horší než kdyby se člověk třeba v noci v spánku teoreticky vzato v spánku hoc i pomočil. A právě proto je tedy je enormně důležitý nekompromisní boj proti absolutně všem snům a to včetně i snů těch nejneškodnějších.

Pokud jde o jídlo, jezte cokoliv na co máte peníze, anebo pokud jste bohatý, tak cokoliv co vám chutná. Ovšemže i zde ale uplatňujeme vlastní rozum a vlastní hodnoty. Například mně velice chutná jíst maso a pít krev, nicméně uznávám, že zatímco proti konzumaci masa nelze nic namítat, pití krve není zcela v pořádku i kdybych ji měl skutečně k dispozici, a proto se pití krve zříkám. Ovšemže uznávám, že jídelníček je zajisté věcí značně individuální, nicméně z aspektu utužování své vůle je pro člověka jen prospěšné, když i v této oblasti pokud jde o jídelníček si člověk dovede silou své vlastní vůle i něco dobrovolně zakázat, a to i přesto, že jinak mu to velice chutná, jako například, že mně kromě konzumace masa ač sice velice chutná pití krve, tak právě pití krve mi již před léty zakázal můj zpovědník a já jsem tento zákaz vzal za svůj a pevně ho dodržuji. Nicméně uznávám, že věc jídelníčku je velice individuální, vím například, že když někdy v hotelích mají ke snídaně takzvané švédské stoly, tak zatímco já s obrovskou chutí se vrhnu na jelita, jitrnice, tlačenku, sekanou, řízky a nejrůznější salámy, tak ostatní lidé často – k mému nesmírnému údivu – snídají pouze nejrůznější koláčky, buchty a jinou sladkou snídani, což sice v krajném případě bych sice já jedl taky, ale když mám k dispozici tolik rozmanitého masa tak se toho ani nedotknu. Tudíž nebudu vám říkat, aby jste se zřekl konzumace masa či pití krve, neboť je zcela možné, že by tato rada byla zcela kontraproduktivní jednoduše z toho důvodu, že maso a krev vám jednoduše vůbec ani nechutná. A tudíž vám pouze ve všeobecné rovině radím, aby jste pěstoval svoji pevnou vůli v této oblasti tím, že zhruba dejme tomu jednou týdně se zřeknete nějakého svého oblíbeného jídla ve prospěch volby konzumace toho jídla, které Vám osobně jinak až natolik nechutná.

Já osobně jako čtyřicátník sice často spím jen šest hodin a někdy i ještě méně. Vám jako mladému člověku to však ale rozhodně v žádném případě nedoporučuji. Čím je člověk starší, tak má přirozenou biologickou potřebu spánku nižší, a tudíž nelze vyloučit, že třeba i Vy když budete čtyřicátník tak se možná spokojíte pouze se šesti hodinami spánku, nicméně zatím to ale v žádném případě ještě nedělejte. A jako student, který se musí plně soustředit na studium duplom ne! Já sice teď když už ani nestuduji a ani nepracuji tak chodím spávat sice více méně kdykoliv, Vy to však ale přinejmenším kým nedostudujete rozhodně nedělejte. Byla by škoda ublížit svému mladému organismu. Konzumace jídla ve dvě hodiny ráno byla veliká hloupost. V tomto čase jste naopak měl spát spánkem nejtvrdším.

S pozdravem

Henryk Lahola

21.Vyměněné e-maily s MUC. R.H. ze dnů 5. – 7.2.2008:

E-mail MUC. R.H. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Váženy pane doktore, při brodění se Internetem jsem náhodou zavítal na vaše stránky, které jsem s chutí začal pročítat.

Ale nemohu si odpustit jednu polemiku a to, co se týč užívání titulu. Je v našich zemích zvykem, že se většinou používá titul nejvyšší získaný, tj. ve vašem připadě, bych očekával JUDr. Ph.Dr., protože už z

těchto dvou titulů je logicky řečeno, že musíte být zároveň nositel titulu magisterského, aby jste mohl 2 tituly předešlé používat. Samozřejmě ctím a chápu vaši hrdost, jako absolventa Univerzity Karlovy, sám jim snad také za nějaký čas budu.

S úpřimným pozdravem

MUC. R.H.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována MUC. R.H.:

Přečtěte si na www.henryklahola.nazory.cz :

Jak uvádět akademické tituly - doporučení jak si psát veškeré akademické tituly!!

Aneb jak tuto problematiku vidí "Lidové noviny", nejvíce čtené periodikum v České republice (Pouze záložní zdroj!)!!

A opět akademické tituly - a opět jak tuto problematiku vidí "Lidové noviny", nejvíce čtené periodikum v České republice!!

A opět akademické tituly - a opět jak tuto problematiku vidí "Lidové noviny", nejvíce čtené periodikum v České republice (Pouze záložní zdroj!)!!

PS.: Pane kolego, a zejména nezáviďte. Jste chytrý člověk a proto Vy to skutečně nemáte zapotřebí. Navíc můžete získat za totéž studium ještě navíc i akademický titul bakalářský, který se v mé době u magisterského studia vůbec neuděloval (tj.uděloval se až po pěti letech pouze samotný “Mgr.”), a například já toho bakaláře proto ani nemám.

A pokud by jste Vy třeba absolvoval totéž co já, pak dokonce můžete mít až šest univerzitních akademických titulu z naší Alma Mater, zatímco já mám pouze čtyři. Mám se tím já cítit snad nějak osobně ukřivděn?

Ne! Nic takového!! Teď platí vysokoškolský zákon 111/1998 Sb., a proto tedy i navzdory této zdánlivé nerovnosti i já s touto takzvanou “nerovností” plně souhlasím.

Ostatně ekonomické podmínky pro studium které máte Vy dnes jsou mnohem horší jako byli ekonomické podmínky za kterých jsem studoval já. A proto uznávám, že je jen plně spravedlivé, aby jste Vy za absolvování téhož studia měli dnes alespoň o ty bakalářské akademické tituly více akademických titulů jako jsme například koncem devadesátých let dostávali za totéž studium my samotní.

S pozdravem

Henryk Lahola

22.Vymenené e-maily s J.K. 10 – 12.2.2008:

E-mail J.K. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Čítal som tvoju kliatbu ty krvilačná sviňa odporná. Môj otec zomrel dňa 9.marca 1986. Ja som Juraj, jeho starší syn. Mama mi všetko povedala. Viem že odpornejšej a krvilačnejšej svine od teba na celom svete neexistuje. A zrejme ti smrť môjho otca bola málo a opäť ľuďom vyhrožuješ všelijakými svojimi kliatbami, preklínaniami a nenávisťou. Choď do pekla!!!!!

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresována J.K.:

Navzdory Vášmu nadávaniu Juraj ja osobne proti Vám osobne necítim žiadnu nenávisť. Vaša matka mňa fanaticky nenávidí, ako keby som azda ja mal nejakej viny na smrti jej manžela a Vášho otca. Nebudem popierať, že Vášho otca som nikdy nemal rád. Bol to fanatický ateista, boľševik a milicionár. Vždy keď išiel okolo nejakého kresťanského kostola, tak na neho úmyselne pľuval. Počiatkom marca 1986 dokonca sa chvastal s tým, že vraj raz kdesi vošiel do nejakého katolíckeho kostola a tam vraj hrubým spôsobom zneuctil najsvätejšie sviatosť oltárnu. Následne v noci v spánku sa mi vo sne zjavil Anjel, ktorý mi tlmočil Božiu vôľu, aby som v Kristovom mene vyniesol nad ním verejne kliatbu, že ak sa nepolepší do štyridsiatich dní, tak umrie.

Hneď na druhý deň bola v strojárni Západoslovenských tlačiarní schôdza ROH. Ja osobne som síce nebol členom ROH, ale na túto schôdzu som aj tak prenikol, dodal som si odvahy a prenikol som dokonca i k mikrofónu a túto kliatbu som pred celou asi stovkou ľudí verejne vyriekol. Sotva sa tak stalo, utiekol som potom ihneď preč, pretože fanatický milicionári už začali sa so mnou pomalu biť a naťahovať o mikrofón.

Všetci tí boľševici tam zhromaždený sa tam tomu veľmi smiali, že vraj tomu bigotnému katolíkovi Laholovi úplne preskočilo. A váš otec sa smial najviac, ba dokonca opäť sa rúhal Bohu a Cirkvi, rúhavo hovoriac o akomsi údajnom tmárstve náboženstva, ktoré je vraj treba revolučne úplne vykoreniť.

Dňa 8.marca 1986 vraj určitý ľudia na podnikovom rekreačnom stredisku v Limbachu oslavovali štátny sviatok MDŽ. Ja osobne ako hlboko veriaci kresťan sa obvykle nezúčastňujem na oslave novopohanských štátnych sviatkov a preto som ani toho dňa 8.3.1989 nebol ani v tom Limbachu, a teda presne vlastne ani neviem čo sa tam vlastne odohrávalo. Vraj sa tam ale veľa tancovalo a veľa pilo alkoholických nápojov. Váš otec tam bol tiež, a keď havaroval, tak mal vraj vial ako dve promile alkoholu v krvi. Z Limbachu vraj sa vracal autom, ktoré sám šoféroval a v aute vraj sedel vtedy úplne sám. Auto nemalo žiadnu poruchu a ani závadu. Váš otec išiel viac ako stokilometrovou rýchlosťou. A tak teda táto neprimeraná rýchlosť spojená s vypitým alkoholom bola príčinou havárie a smrti Vášho otca a nie nejaká kliatba. Plus navyše večer 8.marca 1986 okolo 22.00 hod. keď sa Váš otec vracal autom z Limbachu domov, tak už bola vonku tma. Po havárii ho síce ešte dňa 8.3.1986 previezli na traumatologické oddelenie Nemocnice na Kramáre v kritickom stave. O necelých 24.hodín neskôr vo večerných hodinách dňa 9.marca 1986 Váš otec zomrel.

Kristova kliatba, ktorú som ja z Kristovho poverenia a v Kristovom mene vyniesol proti Vášmu otcovi znela v tom zmysle, že – citujem doslova – “ak sa nepolepší, tak do štyridsiatich dní tak umrie”. Primárnym cieľom kliatby je pokus o nápravu hriešnika a nie jeho smrť. Kliatba teda dala Vášmu otcovi lehotu štyridsať dní na nápravu hriešneho života, inými slovami ak by sa kliatba mala vyplniť, tak Váš otec, keď už, tak by zomrel až takmer v polovici apríla 1986, tj. až po uplynutí tých prisľúbených štyridsať dní určených na nápravu, a nie teda bezprostredne už o tretí či štvrtý deň po vynesení Kristovej kliatby.

Suma sumárum je teda evidentné, že to čo Vášho otca pripravilo o život nebola nejaká kliatba, ale bol to vypitý alkohol na oslave MDŽ v Limbachu a neprimeraná rýchlosť osobného motorového vozidla Vášho otca pri spiatočnej ceste domov.

Henryk Lahola

23.Vyměněné e-maily s R.H. ze dnů 11. – 14.2.2008:

E-mail R.H. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Dobrý den, pane Laholo, na mé rozhodnutí řešit případ u nás přes štrasburský soud došel dopis cj. 1039/2008 z 15.1. pana vyslance Pavla Svobody s doporučením postupovat dle vašich internetových doporučení a rad ”Marně jste hledal(a) spravedlnost u svých národních českých (slovenských) orgánů? Pak se lze obrátit na Evropský soud pro lidská práva”: www.henryklahola.nazory.cz/Strasb.htm

Můžete mi, prosím, laskavě sdělit zda se mohu obrátit na vaši právnickou, respektive advokátní kancelář nebo mi doporučíte nějakého vašeho zkušeného advokáta, respektive právníka. Protože doma nemám internet prosím o zaslání zprávy obyčejnou klasickou poštou v obyčejné poštovní obálce na moji adresu: V.K. (Poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy: jméno, příjmení a kompletní adresa bydliště i s poštovním směrovacím číslem cenzurována!)

Děkuji.

V.K.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována R.H.:

Je mi to velice líto. Jsem sice vystudovaný právník, doktor práv, ale právnickou praxi nevykonávám. Kromě toho ani ti právníci, co vykonávají právnickou praxi nejsou všichni advokáti. Advokátem je pouze ten právník, který nejen vykonává nějakou právnickou praxi, ale který je také i členem Advokátní komory České republiky. Upozorňuji však ale, že advokát rozhodně není levnou záležitostí!

Ovšemže nebráním se tomu, aby jste mi eventuálně napsal nějaký svůj právní dotaz či dotazy, a já v rámci mých časových možností Vám na ně bezplatně odpovím.

Kromě toho je navíc optimální obrátit se na nějakého právníka (potažmo z procesního hlediska nejlépe přímo advokáta) v místě kde žijete, respektive ve Vašem případe v obci U. a okolí. (Poznámka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy: název obce cenzurován!)

Další možností kterou Vám můžu nabídnout je ta, že pokud jste narazil na hrubou aroganci státní správy nebo soudu, můžete mi o tom napsat více s tím, že budete-li si to přát a bude-li to navíc i atraktivně zajímavý příběh pro čtenáře mých náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , tak jsem ochoten ho bezplatně publikovat, uveřejnit na Internetu. Tyto mé výše zmiňované náboženské webové stránky za pouhý půldruha roku (tj. od srpna 2006 kdy jsem je založil) existence zhlédlo již více než jeden milión lidí, a tak možná, že by Vám to mohlo pomoci více než eventuální publikace Vašeho problému někde v novinách či ve vysílání rozhlasu.

S projevem hluboké úcty

Henryk Lahola

24.Vyměněné e-maily s S.P. ze dnů 11. – 14.2.2008:

E-mail S.P. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Zdravím Vás pane doktore, měl bych na Vás několik svých otázek zvědavých otázek.

1.Jaký máte názor na rozsah imunity u politiků a návrhů na její zúžení?

2.Co Vy osobně českým politikům nejvíce vyčítáte, za co je morálně nejvíce odsuzujete?

3.Hodnotíte politické rozhodnutí vstoupení ČR do EU za správné?

4..Měla by ČR rychle přijmout EURO?

5.Kdo by byl lepším českým prezidentem ČR, Klaus nebo Švejnar?

6.Nacházíte nějaké pozitivní vlastnosti u Klause? Jaké? Co udělal dobrého?

7.Co soudíte o tom, že islámští teroristé hodlali zavraždit dánské novináře za karikatury proroka Mohameda?

Děkuji.

Ing.S.P.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována S.P.:

Odpověď na Vašich sedm otázek:

Odpověď na Vaši 1.Otázku:

Nevím pane inženýre čí trestněprávní imunitu máte na mysli – Prezidenta České republiky? Poslanců Poslanecké Sněmovny parlamentu České republiky? Senátorů Senátu parlamentů České republiky? Ministrů či jiných členů vlády České republiky?

Vezmu to tedy raději jaksi odzadu:

Eventuální trestněprávní imunita vrcholových představitelů exekutivy s výjimkou prezidenta České republiky bohužel není vůbec žádná. Je to ke škodě věci, protože od předsedy vlády, místopředsedů, ministrů, ale i dalších vrcholových představitelů centrálních státních orgánů a jejich náměstků očekávám, že svůj volný čas budou plně věnovat své konkrétní práci a tedy že nebudou časově vytěžování a zaneprázdňováni nutností bránit se před všelijakými nařčeními (často navíc úplně nepravdivými) ze strany takzvaných orgánů činných v trestním řízení či novináři , že údajně někomu dali či nedali, potažmo od někoho vzali či nevzali nějaký úplatek, nebo že si z údajně pochybných finančních zdrojů pořídili nějaký byt, vilu či cokoliv jiného, nebo že nějaké svoje cenné obrazy dovezené ze zahraničí nebo cokoliv jiného proclili či neproclili, že nezaplatili clo či nezaplatili clo, že něco ve svém daňovém přiznání uvedli či neuvedli, že nějakou daň zaplatili či nezaplatili atd. Toto vzájemné kydání bláta - bez ohledu na to, zda-li se ho dopouští novináři a politici pravice proti levici anebo naopak novináři a levice proti pravici - se mi tak velice hnusí, že nejenže já osobně zpravidla vůbec nevěřím, že na těchto pomluvách proti politikovi z protikladného politického tábora je alespoň nějaké zrnko pravdy, ale je to též i jeden z důvodů proč já osobně nikdy nemám zájem mít doma nějakou televizi či rozhlas a na tyto ubohé pomlouvačné bláboly proti politikům či vysokým státním úředníkům se dívat či poslouchat je, respektive, že i když sice já osobně tisk příležitostně po různých knihovnách čtu, pomlouvačné články tohoto charakteru zcela ignoruji a nečtu je prakticky vůbec.

Trestněprávní imunita poslanců a zákonodárců sice formálně existuje, stanovena je v článku č.27 Ústavy České republiky č.1/1993 Sb. /dále jen “Ústava České republiky”/, existuje však ale ve velice nežádoucí nízké míře. A rozhodně naši poslanci a senátoři by si zasloužili mnohem větší rozsah trestněprávní imunity než jaký mají. Podle článku č.27 odst.1 Ústavy České republiky nelze poslance a ani senátora postihnout pro jeho či její hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech. A podle článku č.27 odst.2 Ústavy České republiky nelze za verbální (tj.slovné) projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat a poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem. Nevztahuje se to však ale na verbální projevy poslanců mimo Poslaneckou sněmovnu či senátorů mino Senát, ba dokonce nevztahuje se to ani na projevy poslanců či senátorů, které sice i učinili v té komoře parlamentu jejímiž jsou členy, avšak které učinili například v parlamentní restauraci či někde na chodbě příslušné parlamentní budovy, potažmo jinde v kuloárech, což nelze subsumovat pod jednání pléna či výborů Poslanecké sněmovny, potažmo Senátu. Dále podle článku č.27 odst.3 Ústavy České republiky za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak (což nestanoví). Podle článku č.27 odst.4 Ústavy České republiky nelze sice poslance ani senátora trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem, a odepře-li komora souhlas, je jeho či její trestní stíhání sice navždy vyloučeno, což fakticky znamená, že tuto právní ochranu před eventuálním trestněprávním šikanováním a zastrašováním mají nanejvýš tak pouze poslanci či senátoři z vládní či té politické frakce, která má v příslušné komoře parlamentu České republiky většinu, aby svým většinovým hlasováním jeho političtí kolegové tuto žádost “o vydání ke trestnímu stíhání” mohli u ostrakizovaného poslance či senátora odmítnout. A naopak poslanci a senátoři, kteří patří k menšinovým poslaneckým a senátorským frakcím, tj. zpravidla vlastně k politické opozici zde právě proto, že jsou politicky menšinoví nemají prakticky ochranu vůbec žádnou, ačkoliv z přirozeného chodu věcí je jen zřejmé, že jsou to právě poslanci a senátoři z opozičních politických stran a seskupení, kterým objektivně vždy hrozí v mnohem větší míře persekuce a pronásledování než je tomu u “provládních” poslanců a senátorů. Podle článku č.27 odst.5 Ústavy České republiky lze poslance nebo senátora zadržet, pokud byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený poslanec nebo senátor členem; a nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho nebo jí propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

Fakticky podobně je například trestněprávní imunita upravena i u soudců Ústavního soudu České republiky. Podle článku č.86 odst.1 Ústavy České republiky soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu s tím, že odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno. Podle článku č.86 odst.2 Ústavy České republiky soudce Ústavního soudu lze zadržet jen, byl-li dopaden při spáchání trestného činu, anebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti trestního stíhání s konečnou platností.

Jakž takž uspokojivě je trestněprávní imunita ústavně uzákoněna pouze u prezidenta České republiky. Podle článku č.65 odst.1 Ústavy České republiky nelze prezidenta České republiky ani zadržet, ani trestně stíhat, a ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. Podle článku č.65 odst.2 Ústavy České republiky prezident České republiky může být stíhán jen pro velezradu. U trestního činu velezrady jde o speciální skutkovou podstatu trestního činu sui generis, která není vůbec obsažena v trestním zákoně č.140/1961 Sb., v platném znění, a proto pozor! Tuto sui generis skutkovou podstatu trestného činu velezrady nesvobodno si v žádném případě plést s trestním činem vlastizrady podle ustanovení § 91 trestního zákona č.140/1961 Sb. Naprosto odlišný je zde i okruh subjektů, který může svou činností naplnit skutkovou podstatu těchto obou naprosto rozdílných trestních činů. Zatímco trestní čin vlastizrady podle ustanovení § 91 trestního zákona č.140/1961 Sb. může spáchat kterýkoliv občan České republiky, trestní čin velezrady jako trestní čin sui generis stanovený v Ústavě České republiky (a dokonce ani v Ústavě České republiky není skutková podstata trestního činu velezrady nijak definována) může spáchat pouze prezident České republiky a nikdo jiný! Dále pak podle článku č.65 odst.2 Ústavy České republiky je stanoveno, že prezident České republiky za spáchání trestného činu velezrady může být stíhán jen před Ústavním soudem (jediný případ, kdy samotný Ústavní soud může plnit funkci trestního soudu, a to navíc jednoinstančního, tj. bez možnosti podání jakéhokoliv opravního prostředku!) na základě žaloby Senátu. Trestem pak může být pouze ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt. Podle článku č.65 odst.3 Ústavy České republiky prezident České republiky trestní stíhání pro (jiné) trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno. Osobně se domnívám, že by bylo jen správné a rozumné, aby trestněprávní imunita poslanců, senátorů, předsedy vlády, místopředsedů, ministrů, ale i dalších vrcholových představitelů centrálních státních orgánů a všech jejich náměstků byla na téže úrovni, jako je tomu u prezidenta České republiky.

Jinými slovy veškeré kampaně za ještě větší okleštění či dokonce úplného odbourání trestněprávní imunity poslanců a senátorů jsou hrubě nezodpovědné a primitivně populistické. Říkám to já zcela otevřeně a na rovinu, neboť jsem si plně vědom toho, že samotní poslanci a senátoři mají psychologicky fakticky úplně svázány ruce, respektive zacpány ústa, aby tohle zcela otevřeně a explicitně takto řekli, neboť právě proto, že ono samotní jsou poslanci a senátory zcela přirozeně cítí vnitřní psychologické bariéry tohle takhle otevřeně a na rovinu říci v obavách, že by je pak ve svých primitivních komentářích rozcupovali populističtí novináři, že si činí nároky na Bůh ví jaká nadpráva a proto raději mlčí.

Já osobně ale zaplať Pán Bůh poslancem a ani senátorem nejsem, nikdy jsem nebyl a stoprocentně ani nikdy nebudu, a tudíž vzhledem k tomu, že já vnitřně proto ani necítím vůbec žádné vnitřní psychologické zábrany či jakékoliv obavy, že mě třeba někteří debilní novináři křivě nařknou, že si prý jako poslanec či senátor “vařím vlastní polívčičku” moci a privilegií, mohu tedy zcela otevřeně a na rovinu bez jakýchkoliv vytáček říci, že s žádným oklešťováním anebo dokonce rušením trestněprávní imunity našich poslanců a senátorů zásadně nesouhlasím!

Domnívám se totiž, že veškerý politici na úrovni celostátní politiky jsou v určitém smysle slova zástupci lidu, a jako takoví by měli plně soustředit svou pozornost na svoji politickou práci, na řešení těch úkolů, které pro něj či pro ni z dotyčné funkce vyplívají, a ne být rozptylován(a) nutností bránit se proti kdejakému trestněprávnímu šikanování a pronásledování, kdy například poslanec nebo senátor namísto toho, aby věnoval svůj čas přijímáním návštěv svých voličů, nasloucháním jejich problémům a vlastní aktivitou pomáhajíc jim tyto problémy optimálně řešit, musí namísto toho sám navštěvovat různé advokáty a namísto času, který by věnoval řešení problémů lidí ze svého volebního obvodu musí sám připravovat svoji obhajobu proti různým trestněprávním obviněním, a to navíc ještě k tomu obviněním v drtivé většině případů naprosto lživým a nepodloženým. A v této souvislosti mně velice iritují zejména různí samozvaní novináři, kteří mají tu nehoráznou drzost, proti politikům toto své bahno lživých pomluv a urážek házet. Osobně sice o leckterém poslanci nebo senátorovi si mohu myslet své, nicméně ctím si tu skutečnost, že každý poslanec a každý senátor parlamentu České republiky prošel určitými demokratickými volbami a byl to lid, který je demokraticky zvolil do jejich funkcí poslanců a senátorů – což o novinářích říci nelze. Novinář je vždy obyčejný samozvanec, novinář nikdy nekandidoval v žádných demokratických volbách za “novináře”, voliči České republiky ho v demokratických volbách za “redaktora” rozhodně nezvolili, nanejvýš tak jedná-li se o zaměstnance, tak si ho pouze “zvolili” jeden všemocný personalista společně i s jedním svého času stejně tak vybraným šéfredaktorem v rámci přijímacího řízení (a zpravidla ovšemže oba dva šéfové jsou de facto stejní samozvanci bez jakéhokoliv demokratického mandátů voličů), když ho přijímal do pracovního poměru za nového “redaktora”. To ale této novinářské nule nic nebrání v tom, aby kydala bláto na poslance či senátora, který na rozdíl od něj prošel demokratickými volbami a tudíž na rozdíl od toho samozvaného prakticky nikým nezvoleného novináře má alespoň určitý demokratický mandát od svých voličů.

Odpověď na Vaši 2.Otázku:

Určitě toho není málo, co lze politikům a vládnoucímu režimu vytknout. Režim spřed listopadu 1989 sice odsuzuji za mnohé, to však ale nic nemění na té skutečnosti, že v letech 1948 – 1989 v Československu neexistovali absolutně žádní bezdomovci. Dnešní mladí lidé si tohle nedovedou vůbec ani jen představit, že kdysi tady vůbec žádní bezdomovci nebyli, ale před rokem 1989 tomu skutečně tak bylo. To naopak já osobně v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století jsem si zase pro změnu vůbec nevěděl představit, že by něco takovéhoto jako jsou lidé bez domova a žijící jen tak na ulici a přespávající na železničních nádražích mohlo vůbec někde v moderní Evropě existovat. Ovšemže již tenkrát sice vládnoucí komunisté když kritizovali kapitalistické vykořisťování na západě, tak občas mluvili cosi i o těchto bezdomovcích na západě, nicméně vzhledem k tomu, že v té době jsem ještě nikdy a nikde nic takového jako jsou skuteční bezdomovci na vlastní oči neviděl, znělo to pro mě všechno jako vymyšlené “pohádky Alenky z říše divů” a absolutně jsem v té době tomu nevěřil, že by někde v západní Evropě či v USA mohli alespoň čistě hypoteticky vůbec existovat nějací bezdomovci. I když sice občas vládnoucí komunisté o bezdomovcích na západě skutečně mluvili, pro mě a moji generaci, která se narodila již po roce 1948 – vzhledem k tomu že my jsem s fenoménem bezdomovectví neměli absolutně žádné osobní zkušenosti - znělo toto vyprávění tak absolutně neskutečné a nepředstavitelné, jako kdyby snad někdo člověku slepému od narození povídal o kráse barev z pohledu člověka který vidí, což taky by si to nedovedl ten slepý člověk od narození nijak představit a v podstatě nevěřil by tomu, neboť slepý člověk od narození pokládá svůj svět za “přirozený” a jaksi si sám plně neuvědomuje, že mu něco schází. Kromě toho u mě v tomto ohledu bylo vše ještě navíc umocněno i přirozenou nedůvěrou vůči vládnoucímu bolševickému režimu, a tudíž i skepse vůči všemu co tvrdili vládnoucí komunisté.

V každém případě však ale dnes je nesporné, že bezdomovce si bolševici nevymysleli, ale v té době na západě skutečně existovali, a dnes po roce 1989 bohužel existují i u nás, a to i navzdory tomu, že podle mého názoru právo každé lidské bytosti na bydlení je nejzákladnější lidské právo, které se zejména v našich nesmírně chladných klimatických podmínkách fakticky rovná právu člověka na život.

Tudíž jsem šokován cynizmem režimu, kterému je lhostejno, že část jeho občanů nemá kde bydlet a tudíž umírají v důsledku naprostého vyčerpání organismu v těžkých životních podmínkách permanentní spánkové deprivace, krutých mrazů, dehydratace, hladu, nedostatku hygieny a nemocí.

Ovšemže o střechu nad hlavou může přijít kdokoliv v kterémkoliv režimu, není však bohužel v každém režimu úplně normální, že se stát postará o bydlení každého svého občana, ba dokonce státu je to zcela lhostejné a co je vůbec to absolutně nejsmutnější – většina lidu dnes tento cynizmus státu vůči bezdomovcům pokládá za “normální”.

Za režimu spřed roku 1989 bylo něco takového absolutně nemyslitelné! O děti, které třeba vyrůstali někde v dětských domovech se tehdejší režim zcela přirozeně postaral, aby měli kde bydlet i po dosažení 18.let – představa, že by je po dosažení zletilosti vyhodili z dětského domova jen tak na ulici byla v té době absolutně nepředstavitelná. Podobně i člověka, kterého právě propustili po mnoha letech z vězení a neměl kde bydlet též řádně někde ubytovali, pokud o tomto jeho problému věděli, popřípadě pokud alespoň tušili, že možná nemá kam jít, tak se ho na tento problém vždy zeptali. Pokud člověka třebas z bytu vyhodila žena na ulici, tak člověk jednoduše zašel na příslušný Národní výbor (dnešní obecní a městské úřady) jako místní orgán státní správy, který se již o jeho bydlení nějak postaral. I pokud člověka vyhodila žena třebas někdy pozdě večer kdy již Národní výbory neúřadovali, tak tento člověk alespoň zašel na nejbližší služebnu Veřejné bezpečnosti (dnešní Policie České republiky) a rovněž i tato Veřejná bezpečnost se neodkladně nějak postarala o to, aby tento člověk “nespal” někde na ulici. Za režimu spřed roku 1989 bylo absolutně nepředstavitelné, aby člověk neměl kde bydlet, bylo absolutně nepředstavitelné, aby kvůli tomu, že někoho třeba vyhodila žena z bytu “nocoval” třeba někde v parku na lavičce. I kdyby třeba to i byl nějaký mentálně retardovaný debil, který by ani Národní výbor, ani Veřejnou bezpečnost a ani nikoho jiného nepožádal o pomoc, ale rovnou si šel někam lehnout do parku na lavičku, stoprocentně by tam neležel déle než půl hodiny. Něco takového by bylo v té době totiž tak absolutně neobvyklého, asi jako kdyby dnes třeba po tom parku pobíhal úplně nahý nějaký exhibicionista! První člověk který by ho zahlédl ležet na lavičce by okamžitě zavolal Veřejnou bezpečnost anebo by ho Veřejná bezpečnost zahlédla i sama. Příslušníci veřejné bezpečnosti by ihned po něm chtěli vidět jeho občanský průkaz aby se podívali, zda-li v kolonce zaměstnání má nějaké razítko zaměstnavatele. Pokud by již po delší dobu neměl, tak by ho okamžitě sbalili za spáchání trestního činu Příživnictví podle § 203 trestního zákona č.140/1961 Sb., v tehdejším znění. Ale i když razítko měl, tak se ho alespoň zeptali proč tady leží. Pokud jim řekl, že nemá kde bydlet, tak se okamžitě a neodkladně ihned postarali o jeho ubytování například tím, že ho odvezli do nejbližší ubytovny patřící nějakému státnímu podniku, kde dotyčného člověka bezplatně ihned ubytovali a kde dotyčný člověk pokračoval ještě během téže noci ve svém spaní – tentokrát již v řádné posteli. A spal tam i po další dny, pokud ho neubytovali v jiné podnikové ubytovně (například nacházející se blíže místu, kam chodí do zaměstnání).

Cynismus státu vůči bezdomovcům ač sice mnohým dnešním lidem po roce 1989 tento státní cynismus připadá u nás jako zcela “normální”, normálním v našem studeném klimatickém pásmu vyspělé evropské země rozhodně není. Tak jako dnes jsme my šokování například třeba různými mimořádně krutými středověkými tresty jako je například úmyslné upalování lidí za živa, tak nepochybuji ani nejméně o tom, že právě tak i v budoucnosti budou jednou lidé nesmírně šokováni cynismem státu vůči bezdomovcům, vůči jejichž krutému utrpení a umíraní na ulici je současný režim absolutně lhostejný.

A toto je tedy i moje odpověď na Vaši druhou otázku: Tato neochota a nezájem českých politiků o komplexní řešení a tím tedy i úplnému vyřešení a odstranění problému bezdomovectví tím, že stát bude garantovat právo každého člověka (nebo alespoň každého občana) na bydlení, je to, co našim současným politikům a političkám nejvíce vyčítám, a za co je i morálně nejvíce odsuzuji!

Odpověď na Vaši 3.Otázku:

Při různých příležitostech, ač sice řekl jsem to již mnohokrát, nicméně zopakuji to ještě jednou: Já osobně jako věřící křesťan jsem člověkem modlitby a ne politiky. A tato Vaše třetí otázka je nesporně otázkou politickou, což je ten důvod, proč na tuto otázku Vám bohužel musím sdělit, že se do politických záležitostí a aktuální politiky nikdy nijak nevměšuji, neboť by to bylo v rozporu s apolitickým duchem mých nezávislých křesťanských náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , jejichž cílem je apolitická propagace křesťanské náboženské víry v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, což je též důvod, proč Vám na tuto Vaší třetí otázku odmítám cokoliv odpovědět.

Odpověď na Vaši 4.Otázku:

Mám sice určité pochybnosti, zda-li bych Vám i na tuto čtvrtou otázku neměl odpovědět stejně jako na otázku předcházející, nicméně zde se přece jen trochu více přikláním k názoru, že tato problematika je přece jen otázkou spíše ekonomickou než politickou (což u předešlé otázky bylo obráceně!) a tudíž na tuto otázku Vám přede jen poskytnu konkrétní věcnou odpověď:

Jestliže již České republika vstoupila do Evropské unie, tak – aniž bych si osoboval jakékoliv právo jakkoliv hodnotit správnost či nesprávnost tohoto kroku – osobně se domnívám, že za současné situace, kdy již Česká republika právně i fakticky je členskou zemí Evropské unie, není tudíž žádný racionální důvod pro to, aby Česká republika se zdráhala přijmou namísto své dosavadní české koruny evropskou měnu EURO. A domnívám se, že Česká republika by tak měla udělat co nejdříve, neboť jakékoliv otálení je z ekonomického hlediska škodlivé a nebezpečné. Zejména pak v tom případě, když Evropskou měnu má již Německo, Rakousko a od roku 2009 ji bude mít již také i Slovensko! Z hlediska naprosto úplně obyčejného českého občana není normální aby se mu v jedné peněžence míchali dohromady české koruny, slovenské koruny, euroměna EURO, polské zloté, maďarské forinty, srbské dináry, dánské koruny a Bůh ví jaké ještě další kovové mince, potažmo papírové bankovky. Ekonomická tvrzení, že česká ekonomika roste rychleji než třeba ekonomika německá nebo francouzská jsou sice formálně pravdivá, neměli by však být ale záminkou pro odmítnutí společné evropské měny EURO. Čím zaostalejší ekonomika, tím má ovšemže tendenci percentuálně dosahoval rychlejšího růstu svého Hrubého domácího produktu protože objektivně má co dohánět, má kam růst. Naopak vyspělá, rozvinutá ekonomika německá či francouzská, která ovšemže již objektivně nemá příliš hodně prostoru pro svůj další růst Hrubého domácího produktu roste pomaleji. Tvrzení, že rychlejší růst Hrubého domácího produktu dosahovaný díky naší větší zaostalosti oproti nejvyspělejším evropským ekonomikám by měl být důvodem pro odmítnutí společné měny EURO je absurdní. To je jako kdyby někdo tvrdil, že společná evropská euroměna je údajně prý výhodná pouze pro vyspělé evropské ekonomiky. Jen málokdo ví, že například taková Černá Hora či současně i srbský region Kosovo a Metochija mají jako vlastní měnu právě evropskou měnu EURO, ačkoliv nejsou členskými státy či členskými regiony Evropské unie. A navzdory tomu jejich ekonomiky v procentuálním HDP rostou též nemalou mírou – a ovšemže i zde rostou zejména díky své ekonomické zaostalosti, přičemž přijetí EURA namísto někdejšího jugoslávského dináru nemělo na tento jejich růst vůbec žádný vliv, zejména pak neznamenalo přiškrcení jejich ekonomického růstu.

Tudíž moje odpověď je jednoznačně kladná, Česká republiky by měla přijmou EURO, a to co nejdříve. Tvrzení, že od rozhodnutí přijmout EURO, toto zahájení procesu přijímání EURA trvá údajně prý až tři roky pravdivé není. Jak všichni velice dobře víme, po rozbití Československa vznikli dne 1.ledna 1993 dva separátní státy, a to Česká republika a Slovenská republika. Zpočátku ještě v obou nově vzniklých státech, tj. v České republice, jako i ve Slovenské republice platila coby měna ještě stará československá měna, a k této změně měny došlo tuším to bylo 8.února 1993. Předtím všichni tvrdili, že prý vznik nové národní měny bude trvat tři roky – nakonec to trvalo pouze 40 dnů. S EUREM je to fakticky totéž. Když v roce 1999 severoatlantický pakt NATO zahájil okupaci jihosrbského regionu Kosovo a Metochija, vyjmenovali za prvního civilního správce tohoto jihosrbského regionu Francouze Bernarfa Kuschnera, který prakticky okamžitě jako měnu zavedl v Kosovu a Metochiji namísto jugoslávského dináru německou marku. A nebyl prvním, neboť již před ním za svoji měnu namísto jugoslávského dináru přijala německou marku i Černá Hora, hoci tá ještě v té době byla součástí Jugoslávské svazové republiky. A jak Německo přijetím společné euroměny přešlo na EURO, tak ruku v ruce s Německem na EURO zcela automaticky přešla i Černá Hora a jihosrbský region Kosovo a Metochije. A tak tedy jak Černá Hora, tak i jihosrbská provincie Kosovo a Metochija zcela automaticky přešli na europskou měnu EURO bez toho, aniž by jim to kdokoliv z kompetentních orgánů Evropské unie schválil, respektive přešli na euroměnu EURO výlučně pouze ze svého vlastního rozhodnutí. V postatě případné zavedení EURA namísto české koruny by nebylo o nic komplikovanější než zavedení České koruny namísto předešlé měny Československé koruny v únoru 1993, byť i chápu, že pro předejití vzniku eventuálních diplomatických potíží by přece jen bylo zapotřebí si pro tento krok vyžádat formální souhlas kompetentních orgánů Evropské unie předem, anebo alespoň ex post po jejím zavedení. Optimálně od učinění politického rozhodnutí přijmout EURO namísto české koruny by technická realizace tohoto kroku neměla trvat déle než oněch výše zmiňovaných 40 dnů (což byl ostatně i čas od přijetí rozhodnutí o odloučení se od československé koruny a přechod na Korunu českou), potažmo pokud sem zahrnu i eventuálně nějaká třeba velice komplikovaná diplomatická jednání s kompetentními orgány Evropské unie, ani tak by to nemělo ani při těch nejpesimističtějších odhadech trvat déle než pouhé tři měsíce. V každém případě však uváděná doba tří let je hrubě přehnaná.

EURO lez zavést ihned, tj. v časovém horizontu od 40 dnů do třech měsíců a také jsem i toho názoru, že by se EURO i mělo ihned přijmout! Kdy? Jestliže mám být upřimný, tak kdyby Česká republika přijala EURO třebas už i včera, tak i to bych vlastně pokládal za “pozdě”!!

A čím více bude tak malý stát jakým je Česká republika otálet s přijetím euroměny EURO namísto naší současné české koruny – tím hůře pro nás! Zejména pak pokud EURO přijmou ostatní naši evropští sousedé. Pro tak malý stát s pouhými desíti miliony obyvatel jako je naše Česká republika je příliš veliké riziko riskovat veškeré turbulence kapitálových trhů, obchodování s jednotlivými národními měnami, pro které zejména tyto měnové turbulence a kolísání kursů jednotlivých měn jsou tím větším rizikem a nebezpečím o co menší ekonomiku se jedná. Evropská unie v tomto hledisku před rizikem kolísání kurzů české koruny na jednotlivých trzích představuje relativní bezpečí a stabilitu. Pokud bychom na Evropskou unii pohlíželi jako na jednotnou ekonomickou jednotku, tak lze konstatovat, že ekonomika Evropské unie je nejsilnější ekonomikou světa. Sečteme-li totiž hrubé domácí produkty všech členských států Evropské unie dohromady, tak je nesporné že tento hrubý domácí produkt Evropské unie jako jednotného ekonomického celku je ještě vyšší než Hrubý domácí produkt Spojených států Amerických, které jinak mezi jednotlivými státy jsou ovšemže státem s nejvyšším Hrubým národním produktem na světě.

EURO je třeba přijmou co nejdříve a nejlépe ihned! Otálení s brzkým přijetím EURA namísto české koruny je totiž cesta do ekonomické záhuby. Již samotná představa, že na světových burzách by se mělo vedle jednotné evropské euroměny, amerického dolaru, japonského jenu či britské libry obchodovat i s naší českou korunou je velice směšná, a pokud my Češi nechceme být k pobavení celého světa národem totálních Švejků, tak tohle bychom ve svém vlastním zájmu rozhodně neměli dopustit.

Odpověď na Vaši 5.Otázku:

Při různých příležitostech, ač sice řekl jsem to již mnohokrát, nicméně zopakuji to ještě jednou: Já osobně jako věřící křesťan jsem člověkem modlitby a ne politiky. A tato Vaše pátá otázka je nesporně otázkou politickou, což je ten důvod, proč na tuto otázku Vám bohužel musím sdělit, že se do politických záležitostí a aktuální politiky nikdy nijak nevměšuji, neboť by to bylo v rozporu s apolitickým duchem mých nezávislých křesťanských náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz , jejichž cílem je apolitická propagace křesťanské náboženské víry v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, což je též důvod, proč Vám na tuto Vaší pátou otázku odmítám cokoliv odpovědět.

Odpověď na Vaši 6.Otázku:

Samozřejmě! U každého člověka lze najít ovšemže i pozitivní, kladné vlastnosti a já když se nějak přímo anebo nepřímo potkám s nějakým jiným člověkem vždy se u něj snažím nalézt i něco pozitivního, něco kladného, protože vím, že každý člověk má i pozitivní, kladné vlastnosti. A každý člověk za svého života učinil i ledacos dobrého pro obyčejné lidi, a mnoho dobrého toho nepochybně učinil i současný staronový prezident České republiky Prof.Doc.Ing.Václav Klaus. Vzpomeňme si na to hlavní:

A.)V minulém volebním období vlády České republiky vrátil Poslanecké Sněmovně parlamentu České republiky takzvaný “zákon o registrovaném partnerství” (dále jen “buzerantský zákon”) který uzákoňuje takzvané homosexuální svazky osob téhož pohlaví a staví je jakoby na úroveň manželství. Osobně sice se na televizi nikdy nedívám a rozhlas nikdy neposlouchám a tudíž mi možná mnohé detaily co který konkrétní politik řekl či neřekl unikají, nicméně podstata je mi zde nad slunce zřejmá. Tento buzerantský zákon znamená přímý útok proti víře v Boha, proti učení mého Pána Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, a konkrétně pak proti institutu rodiny a jejich hodnot jako svazku jednoho muže a jedné ženy za účelem zplození vlastních dětí a jejich mravní křesťanskou výchovu v plnohodnotného a mravného dospělého jedince. O tom, že se u homosexuálů navíc ve skutečnosti asi vůbec nejedná o žádnou údajně prý takzvanou “jinou sexuální orientaci”, ale pouze o vedlejší sexuální vášeň lidí, kteří v oblasti sexu od takzvaného pissingu až po sado-maso vyzkoušeli již všechny možné i nemožné odporné sexuální perverznosti, a protože je sexuálně neuspokojili teď hledají uspokojení v homosexuálním sexu. Ostatně o nám jaksi nechtěně podávají vlastně poněkud paradoxně svědectví poslanci a poslankyně Poslanecké Sněmovny, kteří tento divný, kuriózní, kontroverzní zákon při svém hlasování v Poslanecké Sněmovně podpořili (poznámka: když jsem to od kohosi slyšel poprvé, myslel jsem si, že pouze nějak žertuje), neboť jak jsem totiž investigativně vypátral, většina těchto navenek teplých poslanců a poslankyň, ba dokonce v podstatě téměř všichni ve skutečnosti sami žijí v manželství, což vlastně tato skutečnost na životním příkladu těchto poslanců a poslankyň de facto popírá jejich lživá tvrzení, že homosexuálové údajně prý nejsou schopni normálního heterosexuálního manželského soužití s osobou opačného pohlaví. Pokud by to totiž byla pravda, táži se: Proč vyjma dvou, všichni ostatní poslanci a poslankyně, co si sami pro sebe odhlasovali tento svůj buzerantský zákon sami žijí anebo alespoň někdy žili v manželství? Jsou tito teplí poslanci a teplé poslankyně skutečně osobami s takzvanou “jinou sexuální orientací”? Anebo – což já osobně pokládám za mnohem pravděpodobnější - spíše se tito údajně teplí poslanci a teplé poslankyně těmto svým perverzním homosexuálním choutkám po vyčerpání všech perverzností heterosexuálního sexu věnují pouze jaksi doplňkově? Já osobně tedy tomu absolutně nerozumím. Vy tomu snad rozumíte pane inženýre S.P.? Pokud by totiž čistě hypoteticky tvrzení poslanců a poslankyň o údajné existenci “osob s jinou sexuální orientací” měla být pravdivá, pak tedy pokud vyslechnu tato jejich tvrzení a současně vezmu na vědomí tu skutečnost, že tito poslanci a poslankyně navzdory tomu, že jsou údajně prý “osobami s jinou sexuální orientací” a přitom i nadále žijí v manželství – nezlobte se na mně - ale zde zcela flagrantně logika kulhá na obě nohy! Rozumíte tomu pane inženýre S.P.? Já tedy vůbec ne!!

B.)Je si vědom toho, že kecy o údajném “globálním oteplování planety” jsou nesmyslné bláboly a otevřeně řekl, že investování peněz do boje proti takzvanému “globálnímu oteplování planety” jsou absolutně nezbytečněji vyhozené peníze jaké může být. Ba doslova řekl, že vydávání peněz na takzvaný boj proti “globálnímu oteplování planety” je v podstatě totéž, jako když otevřete okno a peníze vyhodíte z okna na ulici. Pokud jde o jmenování té největší zbytečnosti na co lze nejzbytečněji vyhodit peníze ze státního rozpočtu, tak je to skutečně na ten boj proti neexistujícímu takzvanému “globálnímu oteplování planety” – s tím s panem prezidentem Prof.Doc.Ing.Václavem Klausem plně souhlasím. Pouze bych tuto kategorii o nejzbytečněji vyhozené peníze ze státního rozpočtu ještě doplnil i o financování různých kosmických letů, radiových odposlouchávacích zařízení, teleskopů a jiných nesmyslných hloupostech jejichž cílem je pátrání po neexistujících formách života na jiných planetách anebo dokonce pátrajících po údajných mimozemských civilizacích. Co do nesmyslnosti vyhozených peněz ze státního rozpočtu, pokud jde o absolutně nesmyslně vyhozené peníze ze státních rozpočtů jednotlivých zemí světa je nesporné, že peníze vyhozené na takovýto kosmický výzkum, teleskopy a rozhlasové monitorovací stanice zachycující údajné “vysílání mimozemských civilizací” se co do své nesmyslnosti naprosto zbytečně vyhozených peněz plně vyrovnaní stejně tak nesmyslnému vyhazování peněz na boj proti právě tak neexistujícímu takzvanému “globálnímu oteplování planety”. Tudíž i já osobně se domnívám, že kdyby vlády světa tyto naprosto zbytečně vyhozené peníze ze svých státních rozpočtů věnovali na cokoliv jiného, udělali by tím mnohem lépe…

C.)Jednoznačně se vyjádřil, že nepatří mezi ty politiky, kteří budou jásat nadšením nad vyhlášením nezávislosti Kosova a Metochije, kde jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova a Metochije jednoznačně odmítl, jako i zcela jednoznačně odmítl, že by bylo správné uznání takzvané nezávislosti Kosova a Metochije. A aniž by kohokoliv jmenoval, kriticky řekl, že tak jako často v minulosti, tak i nyní jsou v České republice dva druhy lidí: jedni, kteří kosovskou nezávislost nadšeně vítají, a druzí, kteří nad ní eufemicky řečeno “krčí rameny”, přičemž prezident České republiky jednoznačně řekl, že on patří jednoznačně mezi ty politiky, co nad kosovskou samostatností, pokud bude skutečně vyhlášena, bude “krčit rameny”. Současně poukázal na to, že mezinárodní uznávání Kosova a Metochije bude velice nebezpečný precedent, protože to povzbudí v obdobných separatistických nárocích i mnohé jiné menšiny žijících ve státech “kde jim to také příliš moc nevoní”. Je vidět, že prezident České republiky je rozumný člověk a že patří mezi ty státníky, kteří přinejmenším se nebudou nijak náhlit s uznáním jednostranně vyhlášenou nezávislostí jihosrbského regionu Kosova a Metochije.

D.)Odmítá jmenovat sopláky a soplačky do funkcí soudců a soudkyň v České republice a orientačně říká, že by bylo “prospěšné, aby novovyjmenovaný soudce či soudkyně měl(a) třicet let”. To jen dokazuje, že je si plně vědom toho, že je jen prospěšné, aby tak odpovědnou funkci vykonávali duševně vyzrálé osobnosti a ne nějaké zpolovice ještě adolescentní děti. A je to tak i správné, neboť soudcové a soudkyně v civilních, například občanskoprávních věcech často rozhodují o miliónových majetkových hodnotách a v trestních věcech zase o tom, či někdo třeba stráví nebo nestráví ostatek svého života někde ve vězení. Jsem rád, že pan prezident zůstal věrný této své zásadě i navzdory zuřivé nenávisti ze strany vysoké byrokracie Ministerstva spravedlnosti a justiční mafie, která se neštítí ke svým výlevům a demagogické propagandě proti této rozumné a společensky odpovědné zásadě prezidenta republiky využívat své vlastní novináře a reportéry v televizních stanicích, rozhlasu a tisku.

Odpověď na Vaši 7.Otázku:

Demagogický charakter této Vaší otázky jednoznačně poukazuje na to, že tady se zcela určitě názorově neshodneme. Předně:

1.)Já osobně nevěřím tomu, že zde někdo chtěl skutečně zabít nějaké extremistické, ateistické dánské novináře, spíše tito zfanatizovaní ateističtí novináři se chtěli pouze marketingově zviditelnit, neboť ten jejich ubohý dánský plátek ve skutečnosti asi vůbec nikdo ani nečte.

2.)Vaše řeč o teroristech je odpapouškovaná od CIA a jejich novinářů, byť i prostřednictvím ateistických českých médií, což mně irituje. Já za “teroristu” totiž spíše pokládám toho, kdo hanobí náboženské přesvědčení jiného, kdo hrubě uráží jiného člověka pro to, že je věřícím muslimem, křesťanem, židem, nebo čímkoliv jiným.

3.)Já zde problém vidím v něčem úplně jiném. Hanobení náboženského vyznání určité skupiny osob je trestním činem v České republice, Slovenské republice, ale i v mnohých jiných evropských státech, a ovšemže také i v Dánském království. Pokud vím není to po zde prvé, co tito dánští ateističtí novináři zveřejnili tyto své urážlivé karikatury naplňující skutkovou podstatu trestného činu hanobení náboženského vyznání muslimských věřících. Teď to udělali po druhé, co jen více než výmluvně jednoznačně dokazuje, že za spáchání tohoto trestného činu nikdo z nich nebyl spravedlivě potrestán, ačkoliv každému spravedlivému člověku je jasné, že podle práva jak šéfredaktor, tak i novináři co s těmito protispolečenskými útoky měli cokoliv společného by více neměli sedět na svých židlích šéfredaktora a redaktorů, respektive navíc že alespoň na tři roky by z vůle a rozhodnutí kompetentních orgánů činných v trestním řízení měli sedět někde úplně jinde. Pachatele této trestné činnosti však žádný soud nepotrestal, ba dokonce se ani jejich zaměstnavatel nepostaral ani jen o to, aby jim za jejich dosavadní práci okamžitě “poděkoval” a poohlédl se ihned po jiných redaktorech, zejména pak po úplně jiném šéfredaktorovi.

4.)Nevím, zda-li je pravdivá informace, že někde v zahraničí došlo k útokům muslimských věřících na některé dánské ambasády. Pokud skutečně ano, tak je tato skutečnost, že došlo v některých zemích k útokům na dánské ambasády sice nepochybně politováníhodná, nicméně dánský režim nemůže se farizejsky skrývat za údajnou svobodou tisku s jakoby pokryteckým sloganem “Já nic, já muzikant”. I když sice dánské soudnictví je takzvaně “nezávislé”, nic to nemění na tom, že vláda Dánského království plně kontroluje státní zastupitelství a policii i s policejními vyšetřovateli, a tak aniž by se jakkoliv předjímalo jak nakonec rozhodne nezávislý a “nestranný” soud, vláda Dánského království kdyby chtěla, tak mohla prosadit, aby pachatelé této trestné činnosti hanobení náboženského přesvědčení či hanobení náboženského vyznání muslimských věřících byli řádně obžalování, a aby se tito pachatelé dostali před kompetentní dánský trestní soud, který by již o jejich vině či nevině plus případném trestu odnětí svobody nějak rozhodl. Skutečnost, že k tomu vůbec nedošlo jednoznačně dokazuje nejen to, že vláda Dánského království, respektive kompetentní exekutivní státní orgány Dánského království neučinili vše, co v této kause kdyby chtěli tak udělat mohli (a měli!!), ale na základě této nečinnosti dánských orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o dánskou policii a státní zastupitelství se lze plným právem domnívat, že kompetentní státní představitelé Dánského království toto hanobení muslimského náboženství vlastně sami plně schvalují, ztotožňují se s ním a podporují jej. Žádná svoboda totiž není bezbřehá, ale každá svoboda je spojena i s odpovědností, a končí se tam, kde začíná svoboda někoho jiného. Tudíž i takzvaná údajná svoboda tisku neznamená, že kdokoliv může štvát, urážet a hanobit jakoukoliv skupinu lidí pro jejich náboženské přesvědčení.

5.)Já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola osobně nejsem muslimem, jsem hluboce věřícím křesťanem. Nicméně v rámci mého ekumenického cítění se plně solidarizuji se všemi lidmi, kteří jsou ze strany ateistických režimů a jejich režimních ateistických novinářů vystaveni jakémukoliv pronásledování, perzekuci, štvaní, urážení a hanobení pro jejich náboženské přesvědčení, a to ať již je jejich konkrétní náboženské vyznání jakékoliv. V této souvislosti se tedy plně solidarizuji i s muslimskými věřícími a plně sdílím jejich bolest a smutek který oni pociťují poté, co se sami stali obětí těchto nenávistných ateistických útoků proti svému vlastnímu náboženskému přesvědčení, ke kterému dochází bohužel dokonce i s tichým souhlasem samotné vlády Dánského království.

S pozdravem

Henryk Lahola

25.Vyměněné e-maily s H.S. ze dnů 16.3 – 25.3.2008:

E-mail H.S. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Betreff:Povzbuzení.

Vážený pane Henryku Laholo. Jsem pravidelným čtenářem vašich webových stránek a i přesto že názor na některé věci nemáme stejný, chtěl bych vám vyjádřit svůj hluboký obdiv za postoj, který jste zaujal v tomto již z větší části zkaženém světě. Vím že jste soustavně osočován a napadán desítkami neznabohu a obdivuji vás za váš pevný morální postoj a neúnavný boj se zlem. Ač sám nejsem praktikujícím křesťanem, tak i přesto jsem zastáncem klasických morálních hodnot . Přeji vám mnoho úspěchů ve vašem neúnavném boji.

H.S.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována H.S.:

Moje maličkost si již zvykla na to, že čím silnější je moje láska k Bohu a lidem, a čím lepších výsledků v tomto mém apoštolátu dosahuji, tím intenzivnější je i slepá nenávist těch, kteří svůj život naopak zasvětili satanovi.

Pokud jde o Vás pane, chtěl bych Vám jen doporučit, aby jste se pokusil najít tajemné kouzlo nedělní katolické mše svaté, přemohl svoji určitou nevůli či osobní pohodlí a přišel v neděli mezi nás do nejbližšího katolického kostela.

S projevem hluboké úcty

Henryk Lahola

26.Vyměněné e-maily s A.M. ze dnů 20.3 – 25.3.2008:

E-mail A.M. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Betreff:Dotaz a poděkování

Vážený pane JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Lahole jsem upřimně věřící křesťanka a sloužím Pánu ve službě dětem – dětské křesťanské kluby a letos v létě i letní křesťanský tábor pro děti.

Tento tábor mám na téma “Úžasná věda a stvoření” a právě při hledání materiálů na krátké popisky vědců (vždy jejich význam pro vědu a zároveň jejich vztah k Bohu našemu Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu) jsem narazila na vaše stránky.

Tímto e-mailem bych Vám chtěla poděkovat za vaše dopisy Martinovi - hlavně za 5., ve kterém jsem našla potřebné informace ohledne vědců a jejich upřimné víry v Ježíše Krista - a též Vás poprosit o svoleni tyto informace použít na výš zmíněném dětském křesťanském táboře.

Předem děkuji za kladnou odpověď.

S přáním Boží milosti a požehnání

A.M.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována A.M.:

Samozřejmě, že se vším použitím materiálů z mých skromných náboženských webových stránek www.henryklahola.nazory.cz plně souhlasím, vždyť to je imanentní smysl toho proč jsem tyto náboženské webové stránky vytvářel, aby mohli sloužit Vám, takovým lidem jako jste Vy.

Pokud mé náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz alespoň jednoho člověka přiblíží blíže k našemu Pánovi Ježíši Kristu Bohu Spasiteli a Vykupiteli – nevytvářel jsem tyto webové stránky zbytečně. A podobných e-mailů jako je ten Váš jsem již obdržel několik stovek a slibuji Vám, že se za Váš křesťanský letní dětský tábor, jako i za ostatní čtenáře hledající svoji cestu blíž ke Kristovi budu modlit.

S projevem hluboké úcty

Henryk Lahola

27.Vyměněné e-maily s S.V.S. ze dnů 31.3 – 4.4.2008:

E-mail S.V.S. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Estimado seńor,

En sus páginas dice que le puedo escribir en cualquier idioma europea, pues me dirijo a Vd. en espańol. Tengo una sugerencia para la parte de Vd. Como Vd., hombre muy educado y sabio, sabrá muy bien, la ética académica obliga a todos mencionar todas las fuentes cuando uno escribe algo. En caso contrario Vd. comete delito de plagiarismo. Resulta muy fácil comprobar que las páginas de Vd. contienen mucha información sin citar la fuente. *por ejemplo http://www.devocionario.com/maria/rosario_1.html*. Al final de sus páginas Vd. pone el copyright, pero Vd. mismo lo deroga a otros, si no me equivoco. A lo mejor no se habrá dado cuenta:-) Atentamente un lector de las páginas web de Vd.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy adresována S.V.S.:

Jste pohan, jste ateista a mluví z Vás ateistická zloba a nenávist. Proto jsem i dlouze váhal jestli Vám mám vůbec odpovídat. A ateistickou arogancí Vám vlastní jste mi napsal jízlivý e-mail asi jako kdybych porušoval Vaše autorská práva tím, že u internacionálních modliteb “neuvádím jejich prameny”, málem to vypadalo, asi jako kdyby jste Vy osobně byl autorem těchto starých modliteb.

Něco Vám ale přece řeknu: Podle platného autorského zákona v České republice je autorské dílo chráněno autorskými právy za života autora a pak ještě dalších sedmdesát let, kdy autorská práva vykonávají autorovi dědicové.

Modlitby o které se jedná jsou většinou modlitbami biblického původu, jejich autoři jsou tedy evangelista svatý Lukáš, apoštol svatý Matouš či další starověcí autoři, kteří jsou již dva tisíce let po své smrti. Kromě toho tito evangelisté nenapsali svá díla pro to, aby si je pak následně chránili autorskými právy, ale napsali je kvůli ohlašování evangelia a pro ohlašování evangelia. A mé náboženské webové stránky www.henryklahola.nazory.cz mají tytéž cíle. Nejde mi o nějaký mrzký zisk, kšeft či biznis, ale z nezištné lásky k lidem nabízím všem lidem dobré vůle tyto skromné náboženské webové stránky, aby pomáhali najít víru v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele všem, co upřimně hledají smysl svého života.

Něco jsem si vypůjčil od předešlých generací křesťanů, něco jsem napsal sám. Asi Vám uniklo, že my upřimně věřící křesťané na rozdíl od Vás ateistů jsme všichni vzájemně jedno tělo a jeden duch. Nesledujeme žádné marketingové obchodní cíle, ale naším jediným cílem je nezištně a z lásky k lidem sloužit našemu Pánu Ježíši Kristu. Evangelista svatý Lukáš či apoštol svatý Matouš se jistě na mně nezlobí, že “porušuji jejich autorská práva” když pokračuji i já v hlásání jejich evangelia. Právě tak ani já se na nikoho nebudu zlobit, kdo s upřimným úmyslem pokračovat v hlásání evangelia třeba i použije například mých “listů Martinovi” bez ohledu na to, zda-li moji maličkost za jejich autora uvede anebo nikoliv, anebo třeba uvede za autora i sama sebe. Proč ne? Pokud mu to umožní efektivnější a přesvědčivější hlásání víry v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele – tak proti tomu osobně nemám absolutně žádné námitky. Sám svým mladším přátelům říkám: “bratři na nic se mně neptejte, ale vždy udělejte to, co se Vám v zájmu úspěšného hlásání víry bude jevit jako nejefektivnější”!

Když Vás přesto tak zajímá odkud jsem já čerpal – ač sám to nepokládám za nikterak důležité – jednalo se o takovou tlustou knihu “Ordo precationibus…” z roku tuším 1988 nebo tak nějak, sestavený podle verzí, které pro jednotlivé jazyky schválili příslušné biskupské konference. A netýká se to tedy ani zdaleka jen verze španělské.

Vámi uváděné webové stránky osobně sice neznám, ale není to důležité. Dalo se předpokládat, že existují. Znám desítky dalších, podobných a to jak v jazyce španělském, tak i v jiných jazycích. Ostatně Internet jsem zde nepoužil vůbec.

Henryk Lahola

28.Vymenené e-maily s F.T. ze dnů 19. – 26.5.2008:

E-mail F.T. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Pán doktor v roku 1054 došlo k roztržke, keď sa od nás západných katolíckych kresťanov protiprávne a svojvoľne odtrhli takzvaný východný kresťania a založili si jednostranne pravoslávnu cirkev. Ako by ste zhodnotil vinu “pravoslávnych” na odtrhnutí sa od nás katolíkoch. V historických detailoch mi mnohé tieto veci akosi unikajú a nerozumiem tomu…F.T. /priezvisko i meno cenzurované/

Odpoveď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresovaná F.T.:

Pokiaľ ide o rozchod medzi ortodoxným Východom a katolíckym Západom, udáva sa rok definitívneho prerušenia spoločenstva oboch polovíc kresťanstva obvykle rok 1054, kedy po neúspešnom jednaní o vyjasnenie vzájomných vzťahov medzi Rímom a Konstantinopolom uvalili pápežský legát a patriarcha Konstantinopole kliatbu jeden na druhého a na cirkev, ktorú každý z nich predstavoval.

V skutočnosti však ide v prípade tejto historickej udalosti iba o jeden a nie najdôležitejší moment v dlhodobom procese odcudzovania sa dvoch svetov, ktoré mali spoločnú minulosť, ktorých kresťanská viera bola založená na rovnakých princípoch, ale ktoré sa vo svojom kultúrnom a civilizačnom vývoji uberali rôznym smerom, a preto si postupne prestávali rozumieť. V dôsledku toho ich pôvodná náboženská jednota doznávala čim ďalej väčšie trhliny.

V prvom tisícročí po Kristovi sa ešte darilo všetky spory medzi kresťanským Západom a Východom ako tak urovnávať, ale zmier, ktorý nasledoval po každej z roztržiek, bol čím ďalej tím krehčí. A vyvrcholenie tragédie roztržky priniesol potom dotyčný Vami spomínaný rok 1054. Otázka viny za rozkol je preto veľmi zložitá. Osobne sa domnievam, že vinu za rozkol nesieme obidve strany…

29.Vyměněné e-maily s MUDr.R.V. ze dnů 2. – 9.6.2008:

E-mail MUDr.R.V. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

R V schrieb:

Vážený pane doktore, předesílám, že nejsem křesťan. Jelikož sám sebe prezentujete jako hluboce věřícího křesťana, zajímal by mě Váš názor na střelné zbraně.

Především by mě zajímalo, jaký je pohled křesťana na tyto záležitosti obecně, tedy jestli je podle Vás slučitelné s vírou pořídit si střelnou zbraň za účelem obrany a v intencích daných zákonem, které vylučují protiprávnost, ji i použít.

Má být právo nabývat a nosit střelnou zbraň zachováno tak, jak je garantováno současnou právní úpravou, nebo mají být předpisy mnohem restriktivnější (jako je tomu například ve Velké Britanii) nebo naopak benevolentnější (jako např. v USA)?

Jaký je Váš názor na právo člověka účinně bránit sebe nebo druhého proti útoku, tedy bude-li to nutné i použitím střelné zbraně, které může vést k usmrcení útočníka? Dále jak hodnotíte narůstající míru násilí ve společnosti, co je podle Vás její příčinou? Děkuji za odpověď. S pozdravem MUDr. R. V. /příjmení i jméno jsem cenzuroval/.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresována MUDr.R.V.:

Von: "Henryk Lahola" Absender in den Kontakten speichern An: "R V"

U nás v České republice tuto právní oblast upravuje zákon o Zbraních a střelivu. A myslím, že česká právní úprava je optimální.

Zpřísnění právní úpravy ve všeobecné rovině by bylo krajně nežádoucí: v dnešním globalizovaném světě občanům by to větší bezpečnost tak jako tak to nepřineslo, protože zločinci organizovaného zločinu by si ty zbraně opatřili tak jako tak i jinak. Navíc – což vidím jako nejhorší temnou můru - omezilo by, popřípadě mohlo by to zpřísnění omezit naše myslivce a jiné slušné lidi, kteří střelnou zbraň potřebují ať již v zaměstnání nebo prostě jako svoji sportovní zálibu. Ostatně zbrojní průkaz je u nás dostatečně diferencován podle jednotlivých skupin a ono to tak bohatě stačí. Už i tak je to buzerace chodit kvůli tomu pořád k lékařům a psychologům a ještě větší buzeraci by už určitě nikdo neunesl.

Na druhé straně v určitých specifických oblastech by zpřísnění právní úpravy bylo žádoucí a společensky prospěšné. Uznávám, že by nebylo rozumné aby si střelnou zbraň mohl opatřit téměř kdokoliv tak jak je tomu v USA. Je jistě nebezpečné dát do ruky střelnou zbraň soplákům kteří žijí ve virtuálním světě počítačových her, kde ne zcela rozlišují mezi skutečností a počítačovou hrou. Ba dokonce já osobně osobám mladším třiceti let bych střelnou zbraň do ruky raději nikdy ani nedal. Podobně tak, všelijakým podezřelým feťákům, alkoholikům, narkomanům, homosexuálům, pedofilům a jiným jim podobným nevyrovnaným lidem postiženým nějakým nežádoucím socio-patologickým protispolečenským jevem či dokonce duševní nemocí a podobně střelní zbraň do ruky zcela zjevně by neměla patřit. Bohužel legislativa a ani právní praxe tohle ne zcela reflektuje, což je na úkor bezpečnosti ostatních občanů. De lege ferenda by se poslanci měli nad tím vážně zamyslet. Zlepšovat je zde toho opravdu hodně! Snížila by se tím kriminalita, což doufám, že by uvítal téměř každý.

Jinak střelná zbraň sama o sobě jako taková není nic špatného. Špatným - když už - jsou někteří lidé, kterým v zájmu veřejného pořádku a bezpečnosti občanů není vhodné aby se jim střelní zbraň dostala do ruky. Například touha myslivce vyjít si občas na honitbu a v souladu se zákony si zastřílet není nic špatného. Já osobně jsem za ochranu přírody a střílení zvířat nemám moc rád, ale jinak proti samotnému "zastříleni si" jen tak pro radost - které ani lidi a ani zvířata neohrožuje - nic nemam.

Nutná obrana je složitý problém. Upravuje ji čl. 13 trestního zákona č.140/1961 Sb. v platném zněni. A krajní nouzi zas čl. 14 trestního zákona č.140/1961 Sb. v platném znění. Osobně kategoricky odmítám potraty, kategoricky odmítám euthanasii, kategoricky odmítám trest smrti, za vznik života pokládám spojení mužské a ženské pohlavní buňky, kategoricky odmítám za smrt člověka považovat již jeho "smrt cerebrální", ale teprve až vyhasnutí všech i těch nejnižších projevů života a kým člověk žije počínaje spojením obou pohlavních buněk až do konce vyhasnutí úplně všech projevu života vidím nutnost bojovat o jeho lidský život. Navzdory tomu však jednoznačně zastávám ten názor, že nutnou obranu a ani krajní nouzi však nelze zakázat a to ani s vědomím rizika, že může eventuálně vést k usmrcení člověka a tak jak je v České republice trestním zákonem vymezena nutná obrana a krajní nouze souhlasím.

Hlavními příčinami zločinnosti a násilí ve společnosti je existence televize, počítačů a Internetu a je na společnosti, aby hledala způsoby a metody jak socio-patologické působení počítačů, Internetu a televizního vysílání omezovat. Dalšími příčinami je pokračující sekularizace a ateizace společnosti, nedostatek náboženské výchovy mládeže, nedostatek úcty k jiným lidem, nerespektování mravních a etických hodnot ve společnosti.

Henryk Lahola

30.Vymenené e-maily s J.H. ze dnů 2. – 5.6.2008:

Prvý e-mail J.H. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Pán doktor, cez letné prázdniny okrem iného plánujem aj turistický výlet do Ríma, a pri tejto príležitosti mám v úmysle navštíviť aj Vatikán a veľmi rád by som na vlastné oči videl svätého otca Benedikta XVI.

V tejto súvislosti by mňa zaujímalo aké sú tu možnosti dostať sa priamo k svätému otcovi Benediktovi XVI. na audienciu a či je možné pri tejto príležitosti mu aj niečo odovzdať.

Váš brat v Kristu J.H. /cenzurované/

Prvá odpoveď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresovaná J.H.:

Pokiaľ ja viem, v princípe existujú tri druhy audiencie u Jeho Svätosti: 1./ generálna audiencia, 2./ audiencia “baccio mano” a za 3./ súkromná audiencia.

Pokiaľ ide o generálnu audienciu, v rámci nej môže byť prijatý v podstate úplne každý človek ktorý o ňu požiada. Ak sa táto žiadosť o audienciu doručí zo strany nejakej inštitúcie (či už cirkevnej alebo svetskej ako napríklad i slovenského veľvyslanectva u Svätej stolice) máte nádej že získate lepšie miesto, respektíve bližšie k stolci, na ktorom v priebehu audiencie Jeho Svätosť zasadá. To je veľmi dôležité, pretože takých ako ste Vy bude na tej generálnej audiencii prítomných niekoľko tisíc!

Taktiež je treba povedať i to, že u väčšiny účastníkov generálnej audiencie u Jeho Svätosti je “prijatie u pápeža” súčasťou ich púte do Ríma. Skupiny týchto pútnikov, ktoré sú vopred ohlásené “na príslušných miestach” Jeho Svätosť pri audiencii osobne oslovuje a zdraví. Pokiaľ viem, v súčasnej dobe tieto generálne audiencie u Jeho Svätosti – ak Jeho Svätosť nie je práve momentálne na cestách alebo ak tomu neprekáža iný závažný dôvod - sa konajú každú stredu dopoludnia. Na generálnych audienciách u Jeho Svätosti všetko má svoj poriadok a nič nie je ponechané na náhode, v dôsledku čoho výnimočne privilegovaní účastníci generálnej audiencie u Jeho Svätosti sú umiestňovaní k sedeniu úplne v prvej rade. To im umožňuje na záver generálnej audiencie u Jeho Svätosti Jeho Svätosť pozdraviť, podať mu ruku a prípadne mu pri tom i pobozkať biskupský prsteň na ruke, ako odznak jeho úradu Rímskeho biskupa. Prejavy úcty voči Jeho Svätosti – či už ide o pokľaknutie alebo pobozkanie biskupského prsteňa či ruky Jeho Svätosti – sú dnes úplne slobodné a fakultatívne, tj. nie sú povinné, nevyžadujú sa, ale sa ani nezakazujú. Ďalej títo účastníci generálnej audiencie u Jeho Svätosti “z prvej rady” sa môžu napríklad Jeho Svätosti predstaviť, povedať Jeho Svätosti pohotovo nejakú stručnú informáciu, prehlásenie, vyhlásenie či oznámenie atd.

Pokiaľ ide o to pokúsiť sa Jeho Svätosti pri tejto príležitosti odovzdať nejakú vec, ako napríklad nejakú písomnosť, prípadne nejaký darček a podobne, tak treba na margo tohoto povedať, že všetky tieto veci okamžite odoberie tajomník, a či Jeho Svätosť tieto odobraté veci ešte vôbec niekedy uvidí v podstate spravidla závisí iba na úvahe jeho najbližších spolupracovníkov.

Ešte by som chcel dodať, že generálna audiencia u Jeho Svätosti je považovaná za relatívne významnú poctu a je udeľovaná aj vysoko postaveným politickým činiteľom. Samozrejme, že všetko toto závisí tiež aj na rokovaní a dohode, ale v zásade nárok na najvyšší typ audiencie, ktorou je súkromná audiencia u Jeho Svätosti má z politických činiteľov automaticky iba hlava štátu, predseda parlamentu, predseda vlády a minister zahraničných vecí. Obdobné privilégia ako majú pútnici v prvej rade pri generálnej audiencii u Jeho Svätosti majú aj všetci účastníci audiencií, ktoré Jeho Svätosť poskytuje menším skupinám duchovných a laikov, ktorí majú zvláštny dôvod byť prijatí, ako napríklad pri výročí založenia ich združenia a podobne. Samozrejme, že aj oni sa s Jeho Svätosťou zdravia individuálne.

S prejavom hlbokej úcty

Váš spolubrat v Kristu Henryk Lahola

Druhý e-mail J.H. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Pán doktor, ak dovolíte rád by som sa ešte spýtal na dve doplňujúce otázky:

A/ Pochopil som, že čokoľvek by svätý otec Benedikt XVI. odo mňa dostal, zabaví okamžite nejaký jeho osobný tajomník. Chcel by som vedieť, aká veľká je pravdepodobnosť, že tuto zabavenú vec nakoniec pápež Benedikt XVI. predsa len dostane od nich naspäť?

B/ Pochopil som, že súkromná audiencia u pápeža Benedikta XVI. v mojom prípade neprichádza v úvahu, pretože som ja na ňu príliš malý pán. Aj tak ale by som veľmi uvítal keby ste mi o uvítacom ceremoniáli súkromnej audiencie u pápeža a vôbec a celkovom protokolárnom priebehu tejto súkromnej audiencie napísal viacej.

Váš brat v Kristu J.H. /cenzurované/

Druhá odpoveď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresovaná J.H.:

Odpoveď na Vašu prvú doplňujúcu otázku:

Jeho Svätosť je časovo veľmi zaneprázdnená a preto je takýto postup nevyhnutný. Veď ľudia Jeho Svätosti dávajú všelijaké “čačky – mačky”, čo by s tým Jeho Svätosť mala robiť? A vôbec, kde by toto obrovské množstvo najrozličnejších krámov mala Jeho Svätosť skladovať? Ono sa to človeku nezdá, ale množstvo darov, ktoré Jeho Svätosť dostáva je skutočne obrovské…

Pokiaľ ide o najrozličnejšie písomnosti, ktoré sa ľudia Jeho Svätosti pokúsili odovzdať, je to obdobné. Jeho Svätosť je zavalená obrovským množstvom všelijakých dôležitých problémov. Jeho Svätosť nemôže čítať úplne všetko sama. Okrem toho v drvivom množstve prípadov ľudia nie aby to napísali po taliansky či latinsky, prípadne v niektorom zo svetových jazykov, ale odovzdávajú písomnosť napísanú v ich materinskom jazyku, a to aj vtedy, ak objektívne sa jedná o jazyk veľmi malého národa. Napríklad mnohí Litovčania chcú odovzdať písomnosť v litovskom jazyku, Moldavania po moldavsky, Slováci písomnosť v slovenčine atd. Ono síce Svätá stolica má isteže k dispozícii tlmočníkov aj pre tieto malé jazyky, ale predsa, určitý problém to nepochybne je.

Navyše ani obsahová stránka písomnosti nie je nič moc. Často mnohí ľudia píšu tak neuveriteľne absurdné bláboly, že tu až rozum zostáva stáť. Často by bolo marením času aj ich vlastného farára, ak by tieto žvásty mal čítať, a oni sa to dokonca pokúšajú dať k čítanie Jeho Svätosti, ako keby Jeho Svätosť nemala nič dôležitejšieho na čítanie…

Odpoveď na Vašu druhú doplňujúcu otázku:

Ako som už naznačil, súkromná audiencia u Jeho Svätosti je najväčšou verejnou poctou, ktorú Jeho Svätosť udeľuje skutočne iba významným osobnostiam. Napríklad pokiaľ ide o diplomatov, priznáva protokol na ňu iba veľvyslancovi a to dokonca iba dvakrát za dobu celej jeho misie: po prvý raz keď prichádza a odovzdáva svoje poverovacie listiny a po druhý raz keď odchádza. Podstatnou súčasťou súkromnej audiencie u Jeho Svätosti je rozhovor medzi štyrmi očami medzi prijímaným a Jeho Svätosťou.

Pokiaľ viem, protokol prijatia je takýto:

Na súkromnú audienciu prijímaný príde obvykle autom na vatikánske výsostné územie kde na jeho štátnej hranici ho talianska policajná asistencia odovzdá pápežskej švajčiarskej garde. Ďalej je prijímaný s poctami doprevádzaný až “do srdca” Apoštolského paláca, na dvor Sv.Damasa, kde prijímaný vystupuje z auta a je uvítaný pápežským protokolom. Ak ide o hlavu štátu, je pozdravená aj hymnami /pápežskou a svojho štátu/, ináč sa vítajúci, ktorými sú prefekt pápežského domu a čestní vatikánski šľachtici, ujímajú prijímaného činiteľa a členov jeho sprievodu a odvádzajú ich k výťahu. V druhom poschodí paláca je prijímaný vedený lodžiou ku Klementinskému sálu, kde čaká jednotka pápežskej švajčiarskej gardy, ta mu vzdá poctu halapartnami a potom vedie ho ďalšími sálmi do predsálu pápežovej knižnice. Tu podľa protokolu k hlave štátu prichádza v ústrety Jeho Svätosť a odvádza ju osobne do svojej knižnice. Iných činiteľov ako hlavu štátu tam zavedie niektorý z príslušných monsiňorov, zatiaľ čo členovia sprievodu prijímaného zostávajú v každom prípade v predsálu. Po skončení rozhovoru medzi štyrmi očami medzi prijímaným a Jeho Svätosťou sú do knižnice povolaní aj členovia sprievodu prijímaného, sú predstavení Jeho Svätosti, odohráva sa vzájomné odovzdanie darov Jeho Svätosti a významného činiteľa, členovia sprievodu významného činiteľa pri rozlúčení od Jeho Svätosti dostanú pamätné medaile alebo svätý ruženec. Pri odchode od Jeho Svätosti navštevuje hlava štátu kardinála – Štátneho tajomníka k rozhovoru o politických otázkach; ak si praje takýto rozhovor absolvovať /alebo aby dodal väčší lesk svojej audiencii/ aj iný politický činiteľ ako hlava štátu, je možné tento bod programu zaradiť aj k jeho audiencii. Napríklad v čase pontifikátu pápeža Jána Pavla II. v marci 1991 tejto možnosti ako predseda Federálneho zhromaždenia ČSFR využil Alexander Dubček, v apríli 1992 ako predseda vlády Slovenskej republiky Ján Čarnogurský a v marci 1993 ako podpredseda vlády Českej republiky Josef Lux. Návšteva u Štátneho tajomníka môže byť tiež náhradou za audienciu u Jeho Svätosti v prípade, že Jeho Svätosť je chorá alebo nie je v Ríme prítomná. Vatikán ju ako možnosť uplatnenia politických či iných návrhov ponúka osobnostiam, ktoré nemajú nárok na súkromnú audienciu u Jeho Svätosti z titulu ich postavenia. Skúsenosť však ukazuje, že aj vysokým politickým činiteľom /aj keď niekedy predstierajú opak/ ide často skôr o to byť vyfotografovaní spolu s Jeho Svätosťou /zachytení takto kamerou pre televíziu/ než prerokovať s Jeho Svätosťou nejaké skutočne významné problémy. Možnosť rozhovoru so Štátnym tajomníkom bez súčasného prijatia u Jeho Svätosti je preto v praxi využívaná iba zriedkavo.

S prejavom hlbokej úcty

Váš spolubrat v Kristu Henryk Lahola

31.Vyměněné e-maily s R.B. ze dnů 8. – 12.6.2008:

První e-mail R.B. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Pochválen buď Ježíš Kristus! Jsem farnice z Kudlovic na Slovácku. Zajímalo by mně co si myslíte o inženýru Bartůškovi. Zejména mně zajímá to, co si o osobě inženýra Batůška myslíte pokud jde o jeho činnost ve farní ekonomické radě. Děkuji. R.B. (poznámka: Iniciály R.B.; Kráceno!)

První odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresována R.B.:

Myslíte asi nejspíše ing.Batůška? Moje maličkost sice jednoho ing.Bartůška v souvislosti s jednou farní ekonomickou radou zná taky, nicméně ing.Bartůšek působí ve farnost v úplně jiné diecézi než je naše arcidiecéze Olomoucká. A tudíž soudím, že tohoto ing.Bartůška jste nemohla mít na mysli. Respektive když Vaší obcí jsou – jak píšete – Kudlovice, tak jste mohla mít na mysli pouze ing.Batůška, který zde u nás skutečně působí ve farní ekonomické radě.

Osobně se domnívám, že u nikoho není ani nejmenších pochyb o tom, že ing.Batůšek je bez jakékoliv konkurence tou absolutně nejlepší osobou do farní ekonomické rady.

Tato ekonomická rada je relativně nový orgán a mnohým farnostem činí dosti potíže. Nejlepším kandidátem do ekonomické rady je ta osoba, která má jednak největší sympatie u farníků a současně se jedná o takého farníka, který je nejoblíbenějším farníkem i u faráře. A s tím mají některé farnosti problém neboť občas se stane, že farářův největší “oblíbenec” není absolutním “favoritem” u farníků a naopak.

V tomto případě to ale naštěstí je v nejlepším pořádku, protože Ing.Batůšek je největší “oblíbenec” u farníků a současně právě tak je ing.Batůšek též nejoblíbenějším farníkem i u důstojného otce faráře Zdeňka Zlámala. A tedy nikdo nemůže ani v nejmenším pochybovat, že absolutně nejvhodnější osobou do farní ekonomické rady je právě tento ing.Batůšek.

Henryk Lahola

Druhý e-mail R.B. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Malá replika – myslela jsem ovšemže ing.Batůška. Ale myslím, že ne zcela jste mě odpověděl na můj dotaz. Vůbec jste mi neodpověděl co si o něm myslíte. A také by jste mi mohl napsat něco i o této ekonomické radě a o její činnosti. Děkuji. R.B. (poznámka: Iniciály R.B.; Kráceno!)

Druhá odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresována R.B.:

Co si já osobně myslím o ing.Batůškovi? Nic, vůbec nic! Jeho ekonomické názory vůbec neznám, nemám nic ani jen tušení o tom zda-li ing.Batůšek je monetarista, keynesiánec, případně stoupenec jakéhokoliv jiného ekonomického směru, školy, teorie a podobně.

Kromě toho dotyčná farní ekonomická rada je čtyřčlenná a vím, že kromě ing.Batůška jejími členy jsou ještě další tři ženy, nicméně ani o těchto třech ekonomkách netuším zda-li jsou ony monetaristky, keynesiánky či stoupenkyně jakéhokoliv jiného ekonomického směru, školy, teorie atd.

Ne že by mně tyto věci nezajímali, ale jednoduše jsem se to nikde nedopídil. Ovšemže ptal jsem se na to, ale farníci jsou nějak velice tajnůstkářský a nebyli ochotni mi to říci. Jedna babka mi dokonce tvrdě odpověděla, že mně do toho nic není. Několik dalších farníků pak bylo formálně sice poněkud diplomatičtějších, a proto se na oko tvářili - když jsem se jich ptal na tyto věci – jako kdyby nevěděli na co se jich ptám. A velebného otce faráře Zdeňka Zlámala jsem se na to ptát nechtěl, protože se mi to nezdálo být slušné abych se ho na to zeptal. Obával jsem se totiž, že by důstojný otec Zdeněk Zlámal mohl si mylně vyložit tento můj dotaz jako snad nějakou implicitní kritiku odborných schopností jeho čtyř ekonomických expertů farní ekonomické rady, a tudíž moje zvědavost dozvědět se něco bližšího o ekonomických názorech jeho ekonomických odborníků rozhodně nesahala až tak daleko abych riskoval, že důstojného otce faráře Zdeňka Zlámala tím nějak urazím.

Henryk Lahola

32.Vymenené e-maily s J.O. ze dnů 12. – 14.8.2008:

E-mail J.O. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Pán doktor, blíži sa guľaté štyridsiate výročie historických udalostí, ktoré sa odohrali okolo dňa 21.augusta 1968. Ja osobne som mal vtedy čosi viac ako dvadsať rokov. Chcel by som vedieť, ako vy osobne na tieto udalosti si spomínate, a najmä by mňa zaujímalo vedieť čo doposiaľ netuším a nemám v tom jasno, či vtedajší vrcholní slovenskí a českí politici vedeli či mohli vedieť dopredu o tom, že dôjde k ruskej okupácii Československa. Mnohí historici sa o tom dodnes škriepia a nevedia sa zhodnúť v tom, či vtedajší vrcholní slovenskí a českí politici toto mohli vedieť a teda či to vedeli alebo nie. A tak zaujímal by mňa váš názor na túto spornú otázku našich spoločných slovenských a českých dejín. S úctou J.O.

Odpoveď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresovaná J.O.:

Na udalosti zo dňa 21.8.1968 si ja osobne nepamätám, pretože v tej dobe som mal ja iba niečo viac ako 16 mesiacov…

Avšak ináč pokiaľ ide o Vašu hlavnú otázku, som toho názoru, že skutočnosť, že sa schyľuje k okupácii Československa musela byť nad slnko jasná nielen vtedajším československým štátnikom a politikom, ale v podstate toto muselo byť stále viac a viac úplne jasné aj každému bežnému čitateľovi našej vtedajšej tlače. Veď rekapitulujme si vtedajšie kľúčové udalosti, ktoré okupácii zo dňa 21.8.1968 predchádzali a ktoré boli pre nás Čechoslovákov veľkým varovaním:

Veď už v marci 1968 sa na porade šiestich takzvaných komunistických a robotníckych strán vo východonemeckých Drážďanoch dostalo sa Dubčekovmu straníckemu vedeniu Komunistickej strany Československa /ďalej iba “KSČ”/ prvého varovania!

Ďalšie stretnutie, ktoré sa uskutočnilo v júli 1968 vo Varšave – tentoraz dokonca bez účasti KSČ, ktorá na toto stretnutie nebola vôbec ani pozvaná – sa stalo ešte dôraznejším druhým varovaním!

Na prelome júla a augusta 1968 došlo ku schôdzke našej československej straníckej delegácie s Leonidom Brežnevom a ďalšími členmi Politického byra Ústredného výboru Komunistickej strany Sovietskeho zväzu v Čiernej nad Tisou, čo bolo tretie, tentoraz už veľmi ostré varovanie, kde sovietski predstavitelia dotlačili československú stranícku delegáciu k podpísaniu takzvanej dohody “o opatreniach proti antisocialistickým silám”.

Pretože prvý tajomník Ústredného výboru KSČ Alexander Dubček túto dohodou“o opatreniach proti antisocialistickým silám” neplnil, prišlo varovanie štvrté, a to z porady šiestich takzvaných komunistických a robotníckych strán v Bratislave.

Nakoniec ešte 17.8.1968 obdržalo predsedníctvo UV KSČ dopis o údajnom “narastaní kontrarevolučného nebezpečenstva v Československej socialistickej republike”, čo bolo piate a mimoriadne ostré posledné varovania, či dokonca v tomto prípade už skôr hrozba násilím.

Za týchto okolností následná invázia armád piatich štátov varšavskej zmluvy v noci z 20 na 21.8.1968 do Československa nemohla byť už pre nikoho príliš veľkým prekvapením…

33.Vyměněné e-maily s P.L. ze dnů 22. – 25.8.2008:

E-mail P.L. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Zajímalo by mně, jak pohlížíte na odvahu tehdejších mladých lidí ze srpna 1968, kteří se statečně postavili proti tankům sovětského okupanta. S pozdravem P.L.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresována P.L.:

Vím, že po 21.8.1968 došlo k bouřlivým protestním shromážděním občanů proti sovětské okupaci jak v Praze, tak i v dalších velikých městech, kde provolávali demonstranti hesla proti sovětským okupantům, po sovětských tancích házeli kameny a mnohokrát občas dokonce za nadšeného jásotu ostatních demonstrantů někdo dokonce vyskočil na nějaký sovětský tank a na jeho kapotě nadšeně mával s československou státní vlajkou. Za odvahu to však ale nepokládám. Pokládám to spíše za klukovinu a hned i vysvětlím proč.

Podívejme se v této souvislosti na nacistickou okupaci ze dne 15.3.1939. Tehdy v Praze a ani v žádných dalších velikých městech k takovýmto protestním shromážděním občanů vůbec nedošlo, žádní demonstranti neházeli po německých tancích kameny a neznám ani jediný případ, že by nějaký protinacistický demonstrant ve dnech po 15.3.1939 vyskočil na nějaký německý tank a na jeho kapotě nadšeně mával s československou státní vlajkou za nadšeného jásotu ostatních protinacistických demonstrantů. Zkrátka zatímco proti sovětské okupaci ze 21.8.1968 veřejně protestovalo před očima sovětských tankistů statisíce protisovětských demonstrantů, kteří po těchto sovětských tankistech házelo kameny, naopak proti německé okupaci ze dne 15.3.1939 před očima německých tankistů veřejně neprotestoval vůbec nikdo, a nebylo ani jediného demonstranta, který by dne 15.3.1939 třeba na Václavském náměstí v Praze házel po německých tankistech kameny. A proč tomu tak asi bylo? Byl snad náš lid sovětskou okupací ze dne 21.8.1968 více rozčilen než německou nacistickou okupací ze dne 15.3.1939? Myslím, že ne.

Německých okupantů, kteří k nám přijeli dne 15.3.1939 jsme se skutečně báli, věděli jsme že s nimi nebudou žádné žerty, že při sebemenším náznaku jakéhokoliv nepřátelství – byť i od civilistů – že budou nemilosrdně střílet a měli jsme před nimi tudíž respekt, zatímco sovětské okupanty ze dne 21.8.1968 mnozí mladí naivní lidé nebrali příliš vážně a mysleli si, že tito sovětští tankisté mají zbraně pouze pro legraci a že je proti nim jako civilistům nikdy nepoužijí. Že by byli tedy lidé z roku 1968 statečnější než lidé z roku 1939? Nikoliv statečnější, ale hloupější a lehkovážnější. Uznávám sice, že když jsem jako patnáctiletý kluk našel při malování ve sklepě staré noviny z roku 1968 tak jsem v té době tyto kousky demonstrantů ze srpna 1968 pokládal za statečnost, teď jako jednačtyřicetiletý však to již pokládám pouze za hloupost.

Henryk Lahola

34.Vymenené e-maily s R.N. ze dnů 2. – 4.9.2008:

E-mail R.N. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Dobrý deň pán doktor! Potrebujem vedieť či najmenší štát sveta Vatikán udržuje nejaké diplomatické styky s dôležitými medzinárodnými organizáciami, a ak áno, tak s ktorými. Bol by som rád keby ste bol taký láskavý a v pozitívnom prípade aspoň najdôležitejšie z nich uviedol. S kresťanským pozdravom R.N. /poznámka: Krátené!/

Odpoveď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresovaná R.N.:

Samozrejme že áno. Ako právnik kvôli presnosti rád by som Vás opravil iba v tom zmysle, že sa nejedná o diplomatické zastúpenie “Vatikánu”, ale diplomatické zastúpenie “Svätej stolice”. A taktiež aj naopak treba povedať, že štáty ale i tie najvýznamnejšie medzinárodné organizácie nie sú akreditované u “Vatikánu”, ale u “Svätej stolice”. Viem, že novinári toto často pletú a po nich to opakujú aj ostatní ľudia. Pokiaľ ide o multilaterálnu diplomaciu Svätého stolca tak treba povedať, že u Svätého stolca akreditovali svojich diplomatov tri dôležité medzinárodné organizácie. Svätý stolec zas naopak sám vysiela svojich zástupcov rôzneho druhu najmenej – pokiaľ ja viem – k sedemnástym vládnym organizáciám, respektíve vlastne osemnástim, ak medzi tieto organizácie započítam aj Európske spoločenstvo, respektíve dnes už vlastne Európsku úniu. Svätý stolec v tejto súvislosti v Bruselu zriadil nunciatúru, ktorá je odlišná od zastupiteľského úradu Svätého stolca u Belgicka. Ináč medzi týmito sedemnástimi vládnymi organizáciami je napríklad Medzinárodná obilná rada, Medzinárodná únia telekomunikácií, Všeobecná poštovná únia, CEPT, EUTELSAT, INTELSAT atď. Ďalej zase Svätý stolec vysiela svojich zástupcov rôzneho druhu tiež aj k deviatim nevládnym medzinárodným organizáciám, ako je napríklad Medzinárodná archívna rada, Medzinárodná astronomická únia, Medzinárodný inštitút administratívy, Medzinárodný technický výbor pre prevenciu a hasenie požiarov, Svetová lekárska spoločnosť atď. A to už ani nehovoriac o tom, že členom ďalších šiestych vládnych a piatich nevládnych organizácií – čo je určitá výnimka z toho čo som napísal vyššie - je skutočne samotný Mestský štát Vatikán. Pokiaľ ide o recipročné zastúpenie Svätého stolca a Organizácie spojených národov /ďalej iba “OSN”/ tak treba povedať, že u OSN má Svätý stolec stáleho pozorovateľa s hodnosťou apoštolského nuncia, a OSN naopak má zas vedúcich dvoch misií vo Vatikáne, ktorými sú riaditeľ Informačného centra OSN u Svätého stolca a delegát Vysokého komisariátu OSN pre utečencov. Ďalej tiež u Ligy arabských štátov je nuncius delegátom Svätého stolca, zatiaľ čo naopak z druhej strany je zriadený Úrad Ligy arabských štátov. Na prvom z oboch úradov pôsobí ešte popri nunciovi rada a tajomník, na druhom pridružený delegát.

Okrem toho stáleho pozorovateľa má Svätý stolec ešte u desiatich ďalších medzinárodných organizácií, šesť z nich pôsobí u rôznych úradov, orgánov a organizácií OSN, ktorými sú Úrad OSN vo Viedni, Úrad OSN v Ženeve, Organizácia OSN pre priemyslový rozvoj ONUDI vo Viedni, UNESCO v Paríži, Orgány OSN pre životné prostredie a osídlenie UNEP v Nairobi a napokon aj tri organizácie pre výživu a pôdohospodárstvo v Ríme, u ktorých má Svätý stolec jedného a toho istého pozorovateľa u FAO, IFAD a PAM. Stáleho pozorovateľa má Svätý stolec aj u Rady Európy, u Organizácie amerických štátov, Svetovej obchodnej organizácie, Svetovej organizácie turistického ruchu OMT. Tiež u dvoch organizácií má Svätý stolec stálych zástupcov. Tou prvou je OBSE, tj. Organizácia pre spoluprácu a bezpečnosť v Európe, čo je nástupnícka organizácia KSBE, tj. Konferencia o spolupráci a bezpečnosti v Európe. Tou druhou je Medzinárodná agentúra atómovej energie AIEA. A k štyrom ďalším zas vysiela Svätý stolec delegátov, čo vedľa už vyššie zmienenej Ligy arabských štátov sú Medzinárodný inštitút pre unifikáciu súkromného práva UNIDROIT, Medzinárodný výbor vojenského lekárstva, Rada pre kultúrnu spoluprácu v Európe /pri Rade Európy/. Pokiaľ ide o nevládne organizácie, treba povedať, že ide väčšinou o organizácie kultúrneho charakteru, u ktorých má Svätý stolec buď stáleho pozorovateľa alebo delegáta. V prípade týchto nevládnych organizácií má Svätý stolec stáleho pozorovateľa u Medzinárodného centra pre uchovávanie a reštaurovanie kultúrnych pamiatok ICCROM a Medzinárodného výboru pre neutralitu medicíny, ako aj pozorovateľa u Medzinárodnej komisie občianskoprávneho štatútu CIEC. V prípade nevládnych organizácií má Svätý stolec delegáta u Medzinárodnej aliancie turistického ruchu AIT, Medzinárodnej rady pamiatok a miest ICOMOS, Medzinárodného výboru antropologických a etnologických vied, Medzinárodného výboru dejín umenia CIHA, Medzinárodného výboru historických vied a Svetovej asociácie právnikov. Dúfam, že pre Vašu potrebu to čo som uviedol stačí, a teda že nie je potreba aby som túto problematiku kontaktov Svätého stolca s medzinárodnými organizáciami nejako detailnejšie rozoberal.

S prejavom úcty Henryk Lahola

35.Vyměněné e-maily s T.B. ze dnů 4. – 8.9.2008:

E-mail T.B. adresovaný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi:

Dobrý den, vážený pane doktore, obracím se na Vás s následující otázkou: Co je podstata křesťanství, respektive na čem je založeno?

Děkuji mnohokrát, s pozdravem T.B.

Odpověď JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu adresována T.B.:

Podstatou křesťanství je láska Boha Otce, který tak velmi miloval svět, že poslal svého jediného Syna Ježíše Krista - který z lásky k nám lidem za nás zemřel na kříži - aby každý kdo v něj uvěří, dá se pokřtít ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a bude žít podle Božího slova byl po své smrti spasen a dosáhl život věčný ve věčné blaženosti v nebeském království Božím.

S projevem úcty Henryk Lahola

 

Zpět na hlavní stránku!