wz

Zpět na hlavní stránku!


Premonstráti a premonstrátky či premonštráti a premonštrátky. Premonstrátský řeholní řád či premonštrátsky rehoľný rád. Svatý Norbert - zakladatel premonstrátského řeholního řádu či premonštrátskeho rehoľného rádu.

Z řeholí, které byli založeny podle regulí svatého Augustina jsou nevýznamnější augustiniáni eremité (OESA), servité (OSBMV) a zejména samotní premonstráti či po slovensky premonštráti (O.Praem.). Premonstráti či premonštráti se tak stali nejvýznamnějším kanonickým řeholním společenstvím, které roku 1120 založil svatý Norbert (žil v letech 1082-1134). Pro své veliké rozšíření nabyli premonstráti či premonštráti významu samostatného řádu a mohli se postavit po bok cisterciákům. Premonstráti či premonštráti se tedy jako řeholní kanovníci řídí pravidly, které v pátém století pro pospolitý život kněží vypracoval svatý Augustin. Premonstráti či premonštráti pak brzy po svém vzniku zakotvili kromě jiného i v našich zemích. Zakladatelem premonstrátů je tedy svatý Norbert, který žil v letech 1080 – 1134, tj.na rozmezí 10. a 11. století a liturgickou vzpomínku má dne 6.června.

Svatý Norbert z Xanten se narodil kolem roku 1080 v Xantene v Porýní v zámožné šlechtické rodině jako syn německého hraběte z Xanten.

Svatý Norbert se stal kanonikem xantenské katedrály, tj.kanovníkem kolegiátní kapituly svatého Viktora ve svém rodisku. Pak odešel na německý královský dvůr, kde se stal kaplanem císaře Henricha. V. – česky: Jindřicha V., který si všiml talent svatého Norberta a povolal ho do své osobní služby na císařský dvůr. A tak svatý Norbert žil životem kleriků, kteří se připravovali na vysoké církevní úřady a měl k tomu všechny předpoklady. Nicméně ale když jednou svatý Norbert doprovázel císaře na cestě do Říma, otřáslo ním císařovo drsné chování ke Svatému Otci. A proto svatý Norbert odešel z císařského dvora.

Čemu se má svatý Norbert v budoucnosti věnovat,ukázal mu zvláštním způsobem Bůh v létě roku 1115. Při cestě do městečka Vreden ho zastihla bouře, a během této bouře spadl z koně a byl málem zabit bleskem. Silný déšť, vítr a tma totiž udělali své. Kůň se splašil, shodil svatého Norberta na zem.

Téměř hodinu se ani nehnul, dokonce ani déšť, ba ani burácející hromy ho nepřebrali. Když procitl, jeho první slova byla: "Pane, co chceš, abych udělal?" Byla to podobná slova, jaké řekl apoštol svatý Pavel při svém pádu z koně. Odpověď Boží uslyšel svatý Norbert ve svém srdci: "Zanechej zlo a čiň dobro. Hledej a šíř pokoj."

A tak tedy vyložil si tuto příhodu jako výzvu ke změně života a okamžitě začal vést život kajícnosti, chodil bosý a oblékal se do ovčí kůže. Svatý Norbert se ihned vrátil do svého rodiska, aby se věnoval modlitbě a pokání. Začal žít v přísném odříkání, modlitbách a studiu.

Svěcení za jáhna i kněze přijal svatý Norbert jednoho a téhož dne od arcibiskupa Fridricha z Kolína nad Rýnem, poté svatý Norbert putoval po krajině – v Porýní a ve Francii, a kázal o Božím království a zabraňoval zneužívání duchovního stavu.

V Kolíně nad Rýnem při své primici svatý Norbert řekl: ”Jaká zaslepenost bažit po slávě, která pomine, hledat bohatství, které ochuzuje duši a milovat svět, ve kterém není radovánky bez trní a v němž duše nenalezne pokoj.”

Někteří – jak se ostatně dalo čekat (ani dnes by tomu nebylo jinak) – svatého Norberta začali ihned pomlouvat a osočovat.

Navíc svatý Norbert byl kritizován a pronásledován též i příslušníky vyššího kléru; svatý Norbert požádal i obdržel od papež Kalixta II. (papežem byl v letech 1119 – 1124) souhlas pro svoji kazatelskou činnost. Současně papež Kalixt II. prosil svatého Norberta, aby se usadil a založil řeholní společenství v diecéze Laon v severní Francii.

Svatý Norbert z Xanten dal svým konkludentním chováním všem pomlouvačům odpověď zcela jednoznačnou: všechno, co svatý Norbert z Xanten měl, rozdal chudobným. Svatý Norbert pak chodil bosý, a to dokonce i uprostřed zimy po sněhu a ledu. Byla to radikální reakce svatého Norberta na všechny pomluvy, které proti němu šířili nepřátelé Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele.

Jak jsem již uvedl výše, svatý Norbert dokonce i odešel k papeži, aby dostal povolení kázat. Povolení svatý Norbert dostal a stal se potulným kazatelem. Chodil i se dvěma společníky po Evropě. Svatý Norbert tedy přijal Boží nabídku, stal se kajícníkem - knězem a apoštolským kazatelem se širokým dosahem i rozletem. Svatý Norbert zvolil si apoštolskou cestu a přijal úlohu kazatele zejména ve Francii a Německu – zejména v Porýní. Svatý Norbert oddán apoštolátu přiváděl lid ke Kristu, usmiřoval znepřátelená města a vynikal úctou k Nejsvětější svátosti oltářní.

Oba dva společníci svatého Norberta život v těchto drsných životních podmínkách nevydrželi a na následky právě těchto tvrdých podmínek zemřeli. Svatý Norbert si však ale získal respekt dokonce i mezi mnohými těmi katolickými knězi, kteří s ním předtím pohrdali a vysmívali se mu.

Podobně jako papež, i samotný biskup v Laone chtěl, aby mu svatý Norbert pomohl zreformovat kanovníky v jeho diecézi, ale ti svatého Norberta nepřijali, protože byl podle nich svatý Norbert příliš přísný. Biskup se však ale nechtěl vzdát své myšlenky, a ani svatého Norberta nechtěl ztratit, a proto mu nabídl území, na kterém by svatý Norbert mohl založit vlastní řeholní komunitu - o čem se o svatém Norbertovi zmiňoval ostatně také již i samotný papež.

Tam v pustém lesním údolí Premontré – Praemonstratum u Laonu položil svatý Norbert v roku 1120 základy svého premonstrátského řeholního společenství, respektive založil vzorný premonstrátský či premonštrátsky klášter asketicky žijících kleriků, kolébku svého premonstrátského řádu či premonštrátskeho rádu, tj. když se k svatému Norbertovi přidali následovníci, založil v r. 1120 klášter ve městě Prémontré a odtud i pochází název řehole premonstrátů či premonštrátov. V osamělém údolí Prémontré začal svatý Norbert žít spolu se třinácti kanovníky, kteří jeho pravidla přijali. Reguli svatého Augustina si zvolil svatý Norbert jako vodící světlo pro své nové premonstrátské řeholní společenství; řeholi augustinskou svatý Norbert zavedl, ale přihlížel i k ostatním cisterciáckým, clunyjským a hirsauským. Prémontré se stalo sídlem generálního premonstrátského opata a opati všech klášterů se tam scházeli každoročně ke generálním kapitolám. Takto bylo postaráno o těsnější spojení jednotlivých premonstrátských klášterů. K tomu přistupovalo zvláštní spojení mateřských a dceřinných premonstrátských klášterů. Premonstrátské kláštery jedné nebo několika spolu souvisejících zemí byli spojeny do takzvaných cirkarií s vlastním generálním vizitátorem. Hlavní úkol spatřovali premonstráti v kázání a venkovské duchovní správě. Premonstráti či premonštráti měli na světě vést život podobný andělům, jak to hlásalo i jejich bílé premonstrátské roucho.

Navzdory přísnosti premonstrátské řehole – anebo možno právě díky této premonstrátské přísnosti – začalo do údolí proudit mnoho lidí, které přitahovali reformy svatého Norberta a chtěli žít tým samým způsobem.

Svatý Norbert shromáždil kolem sebe společníky a založil premonstrátskou řeholi a několik klášterů.

Takto postupně vzniklo osm premonstrátských opatství a dva ženské premonstrátské kláštery. Podle údolí dostali i jméno – premonstráti či premonštráti. Dokonce i mnozí ti kanovníci, kteří byli původně proti svatému Norbertovi, přišli, aby se k premonstrátům či premonštrátom přidali.

Byl to dům nového typu řeholního života, který byl náročný, ale i potřebný.

Premonstrátští či premonštrátsky katoličtí duchovní, premonstrátští či premonštrátsky řeholní bratři laici i premonstrátské řeholní sestry zachovávali přísný klášterní řád (observace): bohoslužbu, chórovou modlitbu, kontemplaci, strohý styl života, ale současně se věnovali i vnější apoštolské činnosti: službě těm, kteří k nim ve velikém počtu přicházeli, jako i těm za kterými vycházeli ať již blízko, anebo do větších dálek.

Žít klášterně a současně navenek apoštolsky, to bylo na premonstrátech něco nové a potřebné, tehdy, právě tak jako i nyní je to aktuální a na mnohých místech i nezbytné. Po Prémontré proto následovalo založení dalších premonstrátských klášterů.

Když svatý Norbert založil premonstrátskou řeholi či premonštrátsku reholu v Prémontré a poté i mnoho dalších premonstrátských klášterů či premonštrátskych kláštorov, snažil se svatý Norbert, aby jako ”samostatné” kláštery podléhali jeho autoritě. Přitom v rozporu s defenzivní linií Církve v spore o investituru, kde šlo právě o potlačení světské moci, neváhal a nechal si světskými panovníky převést vlastnická práva nových klášterů přímo na svoji osobu. V tom okamihu se formálně dostal údajně s úřední Církví do sporu, nicméně po svém vyjmenovaní magdeburským arcibiskupem se vedení jemu podřízených premonstrátských klášterů vzdal.

Když se svatý Norbert stal magdeburským arcibiskupem, získal tím premonstrátský či premonštrátsky řád příležitost rozšířit se v Braniborsku, Pomořanech a Meklenbursku kde všude působili premonstráti na poli misijním. Premonstrátský či premonštrátsky řád se této příležitosti horlivě chopil. Premonstráti či premonštráti se zasloužili o christianizaci a hospodářský pokrok výše zmíněných oblastí. Misijní biskupství Havelberg, St. Branibor a Ratzeburg byly premonstráty nejen zřízena, ale premonstráti či premonštráti je i spravovali. Z premonstrátských kanovnických domů vycházeli i noví biskupové. Premonstrátský řád v zájmu christianizace byl aktivní i dále na východ v pobaltských zemích.

Již zakladatel premonstrátů svatý Norbert přijímal do premonstrátského řádu i ženy premonstrátky či premonštrátky.

Premonstráti a premonstrátky či premonštráti a premonštráti svatého Norberta ve svých počátcích především obohatilo Církev ve Francii a v Německu, neboť nasazení svatého Norberta prožívala zejména Církev ve Francii a v západní části Německa.

Podobně jako je tomu třeba u řeholí označující se historickým názvem ”žebravé řehole”, jako i u některých jiných řádů a kongregací, právě tak i v rámci premonstrátského řádu existuje takzvaný ”třetí řád”. Třeba však podotknout, že zavedení institutu takzvaných ”terciářů” (tj.takzvaný třetí řád vedle řeholního řádu mužského - premonstrátů, který se označuje za první řád a řeholního řádu ženského - premonstrátek, který se označuje za druhý řád existuje i jakýsi ”třetí řád”, který je pro muže i pro ženy, avšak v pravém slova smyslu řeholním řádem není, bylo v Církvi vůbec absolutně po prvé právě u premonstrátů. V celých dějinách katolické církve právě v komunitě svatého Norberta máme absolutně první zmínku o vzniku třetího rádu, když za svatým Norbertem přišel hrabě Theobald, který chtěl vstoupit do premonstrátského kláštera či premonštrátskeho kláštora. Svatý Norbert z Prémontré však tím ale nebyl příliš nadšen, protože velice dobře odhadl, že hrabě Theobald má povolání k manželství a ne k řeholnímu stavu. Otevřeně svatý Norbert z Prémontré hraběte Theobalda sice neodmítl, dal mu pravidla, modlitby a škapulíř, který si měl obléci, aby bylo navenek viditelné, že je alespoň formálně taky členem premonstrátské či premonštrátskej komunity.

Když papež Honorius II. (papežem byl v letech 1124 – 1130) premonstráty či premonštrátov 16.února (februára) 1126 uznal jako Řeholi papežského práva, byli vytvořeny základy pro samostatné, autonomní kláštery.

Dne 25.července (júla) 1126 byl svatý Norbert ustanoven za arcibiskupa v Magdeburgu, aby se svojí premonstrátskou řeholí i tam zapracoval.V průběhu těch let jako arcibiskup bojoval svatý Norbert za svobodu Církve proti světským knížatům, a dokázal, že je zapáleným zastáncem římského biskupa – papeže.

Legenda říká, že vrátný na arcibiskupství odmítl svatého Norberta pustit dovnitř, protože si myslel, že je to nějaký žebrák. Když zástup lidí dosvědčil, že on je novým arcibiskupem, svatý Norbert řekl vrátnému: "Vy jste měli pravdu. Jsem žebrák."

Svatý Norbert se tak stal magdeburským arcibiskupem a reformátorem duchovního života. Svatý Norbert se snažil s láskou přesadit reformy, které i jemu samému v životě pomohli. Avšak lidé reformy svatého Norberta nepřijali a málem ho dokonce i zavraždili. Chudoba, pokora, horlivost a neohroženost svatého Norberta mu vyvolávaly množství nepřátel.

Svatý Norbert byl zarmoucen, že lidé jsou nenapravitelní hříšníci, nechtějí se vzdát starých způsobů a obrátit se k Bohu. A proto svatý Norbert opustil město Magdeburg. Brzy však ale císař a papež zavolali svatého Norberta zpátky.

Svatý Norbert se horlivě staral o obnovu křesťanského života a hlásal víru i sousedním pohanským národům. Kromě jiného svatý Norbert – vyzýval k šíření křesťanské víry i mezi Slovany.

Po smrti papeže, kterým byl Honorius II. (papežem byl v letech 1124 – 1130) nastal rozkol při volbě nového papeže. Byli zvolení dva. A i díky svatému Norbertovi se podařilo uznat prvního zvoleného, kterým byl o Innocenc II. či Inocenc II. (papežem byl v letech 1130 – 1143). Svatý Norbert taky i pomáhal při zvrhnutí protipapeže Anakléta II. a při návratu pravého papeže, kterým byl Innocent II. či Inocent II. (papežem byl v letech 1130 – 1143) na jeho papežský stolec. V roce 1130 totiž došlo ke dvojí volbě papeže a bylo pak nejasné, která z nich byla platná. A zda pravým papežem je Innocenc II. či Inocenc II. anebo Anaklet II. Většina evropských zemí uznala za pravého papeže Innocence II. či Inocence II., ale Normany z jihu podporovaný Anaklet II. fakticky ovládl Řím a přiklonil se k němu i císař Lothar III. Tentokrát šlo spíš o střet osob než idejí, nanejvýš se dá říci, že se strany různili v otázce, jak dále rozvíjet reformu Církve. Zatímco Anakletovi II. patřila přízeň konzervativního křídla Církve, za papežem Innocencem II. či Inocencem II. stála intelektuální elita, papeže Innocence II. či Inocence II. podporovali například svatý Bernard z Clairvaux a též svatý Norbert z Xanten, tedy oba zakladatelé nových řeholních řádů cisterciáků a premonstrátů či premonštrátov, které právě tehdy začaly mocně ovlivňovat duchovní život Evropy. Spor, respektive schizmu vyřešila až Anakletova smrt v roce 1138. Viktor IV. zvolený Anakletovou stranou po smrti Anakleta II. totiž po dvou měsících abdikoval.

Když svatý Norbert udělal pro svůj premonstrátský či premonštrátsky řád a Církev všechno, co udělat mohl, zemřel vyčerpán ze svých cest, namáhavou prací a pravděpodobně i na malárii, kterou dostal v Římě, ve věku asi 54 let. Zemřel v Magdeburgu dne 6.června (júna) 1134.

Svatý Norbert je vřazen mezi české patrony. Tělesné pozůstatky svatého Norberta byli dokonce v roce 1627 přeneseny do opatství Strahovského kláštera v Praze, kde se nacházejí dodnes.

Pokud jde o Kanonii premonstrátů na Strahově v Praze, ta má zvláštní postavení tým, že jsou v ní od roku 1627, v boční kapličce baziliky Nanebevzetí Panny Marie, uložené relikvie zakladatele řádu premonstrátů svatého Norberta.

Svatý Norbert je uctíván jako světec Eucharistie, zakladatel premonstrátského řádu a spolupatron české země. Pokud jde o svatého Norberta uctívaného jako světce Eucharistie, velice známá je příhoda, kdy jednou při sloužení mše svaté těsně poté, co svatý Norbert proměnil víno v kalichu na Kristovu Krev se mu rovno do toho kalicha s Kristovou Krví spustil jakýsi pavouk. Svatý Norberta – ačkoliv toto viděl - to však ale nijak nevyvedlo z míry a při svatém přijímání vědomě vypil z kalicha Kristovu Krev i s tímto pavoukem! Respektive pavouka, který svatému Norbertovi bezprostředně po transubstanciaci mešního vína na Kristovu Krev padl do kalichu, svatý Norbert vědomě pozřel – tj.spolkl obsah kalichu s Kristovou Krví i s tímto pavoukem!!

Dále je svatý Norbert coby zakladatel premonstrátské řehole i patronem nadcházejících rodiček - maminek.

Svatý Norbert je zobrazován s dvoupříčným arcibiskupským křížem, palliem a s kalichem, později i s monstrancí.

Základem premonstrátského řádu či premonštrátskeho rádu byla regule svatého Augustina. Úkolem premonstrátského řádu byla práce na posvěcování kléru, důkladné studium, kázaní lidu a duchovní zpráva. V roce 1156 měli premonstráti či premonštráti více než 100 komunit.

Ještě za života svatého Norberta se jeho premonstrátský řád či premonštrátsky rád šířil ve Francii, Německu, na teritoriu dnešní Belgie a Holandsku. Toto šíření rychle pokračovalo i k nám, do Polska, Uherska, Španělska, Itálie, Velké Británie i do Svaté země. Každý klášter bílých bratrů premonstrátů či premonštrátov a sester premonstrátek či premonštrátok byl střediskem a ohniskem víry a nábožnosti. Premonstrátská péče či premonštrátska starostlivosť vyzařovala daleko mimo území svého působení. Premonstrátské kláštery či premonštrátske kláštory byli místy bohoslužby, nepřetržité modlitby, udělování a přijímání svátostí, pomoci lidem v nouzi, stánky kultury, vzdělanosti i hospodářského pokroku.

Společenství svatého Norberta – premonstráti či premonštráti mají bohaté dějiny. Jsou častí Církve. S církví žijí, obohacují Církev a s Církví přežívají období vzestupů, poklesů ale i utrpení.

Do polovice 13. století se premonstrátská řehole či premonštrátska rehoľa velice rozšířila. Správy z roku 1241 se zmiňují o 550 premonstrátských klášterech či premonštrátskych kláštorov. Většina z premonstrátských komunit či premonštrátskych komunít měla mužský – premonstráti či premonštráti, ženský – premonstrátky či premonštrátky, i takzvaný třetí terciářský řád.

Zhruba tedy tato doba rozkvětu trvala tři staletí. Tak jako i Církev, i řehole premonstrátů či rehoľa premonštrátov prožívala období rozkvětu do konce 14. století.

Poté následovala pro premonstráty či premonštrátov a premonstrátky či premonštrátky doba těžkých zkoušek: v Čechách husitství, v Anglii doba Henricha VIII., protestantizmus, kalvinizmus, turecké vpády...

Premonstrátské kláštery či premonštrátske kláštory žili a trpěli spolu s lidmi své doby. Na místech, kde Církev prohrávala, zanikali rovněž i premonstrátské či premonštrátske kláštery.

S Církví zažila řehole premonstrátů či rehoľa premonštrátov v 15. století první období ztrát, kdy v různých podobách byli zlikvidovány domy patřící premonstrátskému či premonštrátskemu řeholnímu řádu v Holandsku, Dánsku, Švédsku, Anglii, Skotsku, Irsku a v části Německa, jinou nepříznivou situací, je pak situace v Palestině.

Po Tridentském koncile (byl v letech 1545-1563) začíná se premonstrátům či premonštrátom nový rozkvět, a v 17. a 18. století dosahuje život řádu druhý vrchol. A opět následuje úpadek. Francouzská revoluce, u nás josefinizmus činí z premonstrátského řádu či premonštrátskeho rádu trosky. Následuje však nové pozvolné povstávání. Dnešní premonstráti či premonštráti patří svým počtem k zhruba středně velikým řádům. Premonstráti či premonštráti žijí a pracují ve všech světadílech.

Seznam z roku 1620 uvádí 201 kanonií premonstrátů či premonštrátov. Mezitím začala pro řeholi premonstrátů nová jar. Inspirována Tridentským koncilem se premonstrátská či premonštrátska řehole obnovila. Nastalo tak pro premonstráty nové období rozkvětu do roku 1700 a do roku 1780.

Pokus o statistiku z roku 1780 uvádí 16 cirkarií, 171 mužských kanonií premonstrátů či premonštrátov a 38 ženských kanonií premonstrátek či premonštrátok, tj. 4333 řeholních bratrů – premonstrátů či premonštrátov a 850 sester – premonstrátek či premonštrátok.

Druhé období ztrát do roku 1850 velice oslabilo premonstrátskou řeholi či premonštrátsku reholu v tehdejším Rakousku, Polsku, Španělsku a zničilo ve Francii a Německu. Ale neměl to být konec.

V nejtěžším období, řehole premonstrátů či rehoľa premonštrátov probuzená reformami I. a II. vatikánského koncilu, ukázala svoji životaschopnost. Skromně, ale s přesvědčením mluvíme zde o třetím období rozkvětu premonstrátské řehole či premonštrátskej reholy. Katalog z roku 1972 uvádí 6 cirkarií, 35 kanonií a 28 závislých domů – prioráty.

Katalog z roku 1995 uvádí 6 cirkarií, 1330 mužů – premonstrátů či premonštrátov,z toho 5 v biskupské službě a 374 žen – premonstrátek či premonštrátok.

V českých a moravských zemích usiloval o uvedení premonstrátského řádu olomoucký biskup Jindřich Zdík. Olomoucký biskup Jindřich Zdík poznal premonstrátské kanovníky při své druhé pouti do Svaté země v roce 1137 nadšeně k premonstrátům přilnul. Svůj životní úkol spatřoval olomoucký biskup Jindřich Zdík v uvedení premonstrátů do zemí koruny české, neboť očekával, že od premonstrátů vyjde reforma Církve. Neklidné poměry v zemi však způsobili, že teprve v roce 1143 mohlo být započato s přípravami k založení premonstrátského kláštera na Strahově poblíže Hradčan; když steinfeldský kanovník Gottschalk učinil nejnutnější přípravy, aby mohla se tam následujícího roku usadit dvanáctičlenná skupina steinfeldských premonstrátských kanovníků. Pražský biskup Otto s knížetem Vladislavem premonstrátský klášter bohatě vypravili. Tomuto premonstrátskému klášteru bylo dáno jméno Sion na paměť poutníka do Svaté země a příznivce premonstrátského řeholního řádu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. V roce 1627 přenesl tam na Strahov premonstrátský opat či premonštrátsky opát Kašpar Questenberg z Marburku tělo svatého Norberta, takže pražský Strahov pro svou výstavnost, bohatství sbírek a hrob zakladatele premonstrátského či premonštrátskeho řeholního řádu se stal předním premonstrátským klášterem či premonštrátskym kláštorom vůbec.

A tak k nám do českých zemí přišli premonstráti nejprve na Strahov v roce 1144. Strahovský premonstrátský klášter nezůstal osamocen. Poté se premonstráti rozšířili i do dalších míst: Želiv, Louňovice, Litomyšl, Hradisko u Olomouce, Teplá a Chotěšov, Zábrdovice, Nová Říše a Louka atd.. Premonstráti se usadili v Litomyšli kolem roku 1145 a v Želivě se premonstráti usadili v roce 1149. Premonstrátský klášter byl založen v Milevsku v roce 1184, v Louce u Znojma byl založen premonstrátský klášter v roce 1190, v Teplé byl založen premonstrátský klášter v roce 1193, v Zábrdovicích u Brna a v Nové Říši byli založeny premonstrátské kláštery v roce 1211.

Ženský premonstrátský klášter vznikl v roce 1142 v Doksanech, v roce 1149 vznikl ženský premonstrátský klášter v Louňovicích pod Blaníkem, v roce 1196 vznikl ženský premonstrátský klášter v Chotěšově u Plzně.

Premonstrátské kláštery v Teplé a v Chotěšově založil nábožný velmož Hroznata. Velmož Hroznata učinil tak v náhradu za nesplněný slib, že se zúčastní křížové výpravy. Sám Hroznata pak přijal z rukou papeže Inocence III. (papežem byl v letech 1198 – 1216) premonstrátské řeholní roucho a žil v Teplé, maje na starosti právní a hospodářské záležitosti premonstrátského kláštera. Roku 1217 byl premonstrát Hroznata od zhoubců klášterního zboží zavražděn. Hroznata je pohřben v tepelském premonstrátském klášteře a od roku 1897 Církev uctívá Hroznatu jako blahoslaveného.

Z Čech se premonstrátský řád rozšířil i do Rakouska a do Polska. Želivská premonstrátská kanonie založila Jeruš – tj. Geras v Dolních Rakousích, strahovská premonstrátská kanonie založila zas Hebdowou u Krakova.

Na území Slovenska přišli premonstráti či premonštráti koncem 12. století. V Jasove působí premonstráti či premonštráti od roku 1170. Další místa působení premonstrátů či premonštrátov byli v Lelesi, v Kláštore pod Znievom, v Bzovíku, v Šahách a v Bíni. Všude se premonstrátské kláštery či premonštrátske kláštory stali středisky kultury a vzdělanosti.

Obnova ženské větve premonstrátek se uskutečnila založením Kongregace v roce 1902 na Svatém Kopečku při Olomouci.

Mateřský dům slovenské provincie premonstrátů - po slovensky: premonštrátov je zas ve Vrbovom pri Piešťanoch.

Premonstráti či po slovensky: premonštráti premonstrátské ideály svatého Norberta inspirovali k následování také, a proto i mnozí bratři premonstráti či premonštráti ze Slovenska na Strahov v minulosti přicházeli a později i působili na Slovensku v diecézních farnostech. Postupně se rodila myšlenka založit i na Slovensku nový premonstrátský klášter či po slovensky premonštrátsky kláštor. A tak dne 1.října 1996 vzniklo i na Slovensku jako filiálka Kanonie premonstrátů na Strahově, Závislý dům v Holiči. Nachází se nedaleko mariánského poutního místa Šaštín, které patří salesiánům či saleziánom v Bratislavsko-Trnavské arcidiecéze. Závislý dům v Holiči sdružuje dvě komunity bratrů premonstrátů či premonštrátov: jednu přímo v Holiči, a druhou ve městě Vráble, kde jim byla svěřena diecézní farnost. Dalším premonstrátským domem či premonštrátskym domom a zároveň dnes jedinou kanonií na Slovensku je Kanónia premonštrátov v Jasove. Nalézá se v malebném prostředí, jihozápadně od Košic. Tato premonstrátská Kanonie byla založena kolem roku 1170, roku 1174 se stala premonstrátským opatstvím či premonštrátskym opátstvom, po těžkých dobách obnovená v r. 1802. Na Slovensku působí v duchovní zprávě ve farnostech již mnoho let i bratři premonstráti či premonštráti z Kanonie premonstrátů v Želive, která byla založena roce 1143, obnovená v roce 1643. Nachází se v diecéze Hradec Králové.

V díle svatého Norberta pokračovali a pokračují řeholníci premonstráti či premonštráti, kteří měli do roku 1950 několik klášterů i v našich zemích tj.v Československu.

Svatý Norbert byl fascinující, charismatická osobnost. Právě svatému Norbertovi vděčíme za průlom kanonické idey a za rozsáhlé rozšíření premonstrátské řehole či premonštrátskej reholy. Řehole premonstrátů či rehoľa premonštrátov je po organizační stránce spojením autonomních, samostatných domů, kanonií. Premonstrátská kanonie je domovem a působištěm každého kanovníka; současně je i duchovním centrem, místem společného života, liturgie a pastorace.

Celý název premonstrátské řehole či premonštrátskej reholy v latinském jazyce je: ”Candidus et Canonicus OrdoPraemonstratensis”, tedy: ”Bílý a kanonický Řád premonstrátů”.

V západním světě je řehole premonstrátů či rehoľa premonštrátov známa pod jménem:”Canons Regular of Prémontré”; v hovorovém jazyku jako ”Norbertines”, teda ”norbertíni”. Je to název odvozený od osoby zakladatele řehole – svatého Norberta, zatímco v našem prostředí se udomácnil spíše název od místa založení – Prémontré, tj.”premonstráti” či “premonštráti”. Prémontré = ”Ten, kdo má v srdci Boha…”.

Hlavní směrnice premonstrátského způsobu či premonštrátskeho spôsobu života pro všechny syny a dcery svatého Norberta jsou:

A) eucharistický život, B) mariánsky život, C) liturgický život, D) kající život a E) apoštolský život.

A) Eucharistický život: Eucharisticky žije ten, kdo chodí často a rád na mši svatou, přistupuje k přijetí Eucharistie, adoruje před svatostánkem, oživuje a prohlubuje víru v skutečnou přítomnost Krista v Nejsvětější Svátosti Oltářní.

B) Mariánsky život: Mariánsky žije ten, kdo rád sám i spolu s jinými uctívá Pannu Marii a jako ona, je připraven a ochoten sloužit Bohu, Církvi a bližním. V mariánské úctě má podle příkladu svatého Norberta zejména zvláštní místo úcta k Nepoškvrněnému Početí Panny Marie.

C) Liturgický život: Liturgicky žije ten, kdo se připojuje k společné chvále Boha, modlí se na společné úmysly Církve i řádu. Velice důležitá je společná modlitba breviáře.

D) Kající život: Kajícně žije ten, kdo poslouchá svědomí, které je Božím hlasem, pravidelně si zpytuje svoje svědomí a přistupuje ke svátosti smíření.

E) Apoštolský život: Apoštolsky žije ten, kterého život je příkladem pro druhé. Podle svých možností šíří víru slovem i modlitbou a obětí za druhé. Vyjádřením apoštolského ducha může být i jednání něčeho apoštolského v nejširším smysle slova: skutky lásky pro bližní, pro farnost, kostel atd.

Dne 7.5.2007 tuto stručnou informaci: Premonstráti a premonstrátky či premonštráti a premonštrátky. Premonstrátský řeholní řád či premonštrátsky rehoľný rád.Svatý Norbert - zakladatel premonstrátského řeholního řádu či premonštrátskeho rehoľného rádu napsal:

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!