wz

Zpět na hlavní stránku!


Světci 21.století – Pavel Předínský.

Na úvod bych chtěl upozornit, že to, co zde napíši je třeba brát s určitou rezervou, neboť dotyčného světce Pavla Předínského osobně neznám, nikdy jsem se vzhledem ke své hříšnosti necítil být hoden k němu se přiblížit. A proto veškeré moje informace jsou pouze informacemi “z druhé ruky”, které tudíž nemusí být úplně ve všem přesné.

Také ani na Internetu a ani nikde jinde jsem nenašel o něm žádnou písemnou zmínku o kterou bych se mohl opřít a své poznatky z pouhého doslechu tak zkonfrontovat s nějakou písemnou zprávou o něm. Ba dokonce stoprocentně si nejsem jist ani tým, zda-li se jmenuje Pavel Předínský anebo Pavel Předinský či Pavel Předimský anebo tak nějak trochu podobně jinak. Ba dokonce nevím ani jen to, zda-li v současné době - říjen 2008 kdy toto píši - ještě vůbec žije, respektive zda-li již třeba někdy v nedávné minulosti nezemřel.

Pokud pan Pavel Předínský skutečně ale ještě žije, tak v současné době má již asi hodně přes osmdesát let. Nicméně nemám žádné informace o tom, že by snad pan Pavel Předínský již zemřel.

Pan Pavel Předínský žije v slovácké obci Hrušky, což je obec nacházející se v blízkosti okresního města Břeclav, z Břeclavi do Hrušek je to vlakem asi 8 kilometrů. S Hruškami sice nemám žádné spojení, žádní moji známí ani osobní přátele tam nemám, nicméně vím, že pan Pavel Předínský žije v této obci.

Pan Pavel Předínský v Hruškách přežil prakticky celý svůj dlouhý život, ba dokonce v obci Hrušky se údajně i narodil. Prakticky jedinou výjimkou kdy pan Pavel Předínský svoji rodnou obec Hrušky musel nedobrovolně opustit byla padesátá léta dvacátého století, kdy na dlouhá léta byl politickým vězněm v Jáchymově kde pracoval jako politický vězeň v uranových dolech.

Pan Pavel Předínský je povoláním zemědělec, v zemědělství pracoval minimálně od svých čtrnácti let.

Pan Pavel Předínský nemá absolutně žádné blízké příbuzné a žije úplně sám v obci Hrušky v rozpadlém domku se zřícenou střechou, která leží zřícena na podlaze. Technický stav domu pana Pavla Předínského je plně adekvátní té skutečnosti, že se v dotyčném domě již po několik desetiletí netopilo a to ani v zimních měsících ne. V domě pana Pavla Předínského se nejenže nikdy netopí, ale tento dům je již po několik desetiletí odpojen i od plynu, elektrického proudu, ba dokonce i od vody. Do domu pana Pavla Předínského se dá vejít, či přesněji řečeno “vlézt” pouze vplazením se v nejlepším případě “po čtyřech” skrze do země vydloubaný otvor vypadající jako nora nějakého vlka či medvěda. Ostatně celé obydlí pana Pavla Předínského se podobá více na medvědí brloh než na lidské obydlí. Svůj příbytek si pan Pavel Předínský ani nijak nezamyká, ostatně v něm objektivně vzato ani není co ukrást. Pokud snad něco cennějšího pan Pavel Předínský kdy měl, tak mu to již dávno lidé rozkradli, ostatek alespoň trochu cenných věcí lidem daroval i sám.

Pan Pavel Předínský nemá doslova a do písmena ani korunu příjmu a do slova a do písmena ani korunu úspor!!!

Pan Pavel Předínský nejenže nepobírá a nikdy ani nepobíral žádný důchod a ani žádnou sociální podporu, ale dokonce eventualitu pobírání jakéhokoliv důchodu či jakékoliv sociální podpory vždy kategoricky odmítl.

Když se pana Pavla Předínského místní katolický farář zeptal, proč si nechce vybavit důchod, že by mněl přece pak na jídlo, na topení, na oblečení, na vodu, na elektřinu, na opravu spadlé střechy, na zasklení - již celá desetiletí – vytlučených oken a podobně, pan Pavel Předínský svému faráři vždy bez sebemenšího zaváhání na margo ateistických úředníků, respektive ateistického režimu v České republice skálopevně odpověděl, že – cituji pana Pavla Předínského doslova: “…že (on) od darebáků nic nechce”!

A přitom hruškovský farář se pana Pavla Předínského již mnohokrát nejrůznějšími podobnými argumenty snažil přesvědčit k vybavení si starobního důchodu, nikdy však ale neuspěl a pokaždé se mu od pana Pavla Předínského dostalo více – méně téže kategorické odpovědi, že “já od darebáků nic nechci”.

Na základě zákona o soudní rehabilitaci č.119/1990 Sb. měl jako bývalý politický vězeň za mnoholetý pobyt a práci v uranových dolech v Jáchymově dostat v roce 1990 odškodnění řádově v částce několika statisíců korun, a ačkoliv i zde ho tehdejší katolický farář z Hrušek přesvědčoval, aby tyto peníze přijal, pan Pavel Předínský i v tomto případě kategoricky to odmítl s tím, že “já od darebáků nic nechci”.

Před jistou blíže neurčenou dobou měl pan Pavel Předínský získat (tuším dědictvím) finanční částku 139 243,30 Kč, on však ale všechny tyto peníze do posledního haléře daroval Církvi. Říká se totiž že mluvčí z Ministerstva práce a sociálních věcí anebo z České správy sociálního zabezpečení (nevím přesně kdo) měl obvinit biskupství (tuším asi Brněnské biskupství), že když katolická církev přijalo od pana Pavla Předínského dar stočtyřicetitisíc korun, že by se měla o něj postarat.

Skutečnost je však ale taková, že – pokud jde o Církev - v té době na dotyčném biskupství nikdo ani jen netušil v jaké ubohé osobní sociální situaci se nachází člověk, který jim tyto peníze daroval, pana Pavla Předínského na dotyčném biskupství totiž tehdy nikdo neznal.

Navíc když se na biskupství dozvěděli o hrozivé sociální situaci pana Pavla Předínského, chtěli mu tyto peníze vrátit. Učinili několik pokusů vrátit panu Pavlu Předínskému darované peníze, ale pan Pavel Předínský však pokaždé kategoricky odmítl vracené peníze přijmout.

Kromě toho navíc mluvčí z biskupství správně poukázal i na tu skutečnost, že pan Pavel Předínský sice Církvi daroval necelých stočtyřicettisíc korun, nicméně tím, že si pan Pavel Předínský nevybavil důchod tak státu fakticky daroval již více než dva miliony korun, což jsou peníze, které správa sociálního zabezpečení ušetřila díky tomu, že mu nevyplácí vůbec žádný starobní důchod.

Je sice pravda, že pan Pavel Předínský za prvé odmítl přesvědčování svého faráře aby přijal peníze za svoji politickou rehabilitaci, právě tak za druhé odmítá i přesvědčování faráře, aby si vybavil starobní důchod, no a za třetí opakovaně pan Pavel Předínský odmítl přijmout od Církve zpátky peníze, které jí daroval. Tyto klasické tři případy “neposlušnosti” pana Pavla Předínského vůči Církvi jsou však ale výjimkou. Jinak je pan Pavel Předínský vůči Církvi absolutně poslušný.

Jedinou výjimkou z poslušnosti pana Pavla Předínského vůči Církvi jsou opět pouze “peníze”. Život pana Pavla Předínského se prakticky totiž neliší ničím od života bezdomovce. Stravuje se tím, co najde mezi odpadky, plus tím co mu na jídlo “in natura” darují lidé.

Pan Pavel Předínský je plný nezištné lásky k bližnímu, a o nasbírané odpadky či o darované jídlo “in natura” je ochoten se podělit s ostatními lidmi (například s bezdomovci).

Pokud někdo Pavlu Předínskému daruje nějaké peníze, všechny tyto darované bankovky či mince, popřípadě obojí sice přijme, ale při nejbližší příležitosti v nestřeženém okamihu všechny tyto darované bankovky a mince – i proti vůli kněžstva - vhodí do některé kostelní pokladničky určené pro dary věřících v hotovosti.

Sám pro sebe si z darovaných peněz nenechá nikdy absolutně nic!

Pan Pavel Předínský je hluboce věřící římský katolík. Každý den chodí na mši svatou, ba vůbec představa, že by někdy některou mši svatou či některý z jiných náboženských obřadů v kostele vynechal je absolutně absurdní.

Ba dokonce lze říci, že pan Pavel Předínský se téměř neustále nachází v kostele když je kostel pro veřejnost otevřený. V kostele chvílemi mimo mše svaté či jiných náboženských obřadů si pan Pavel Předínský sedě trochu i pospí, jinak ale pokud právě nespí, tak se téměř neustále vroucně modlí. Pravidelně též přistupuje ke svátosti oltářní a každý pátek, ale někdy dokonce ještě i častěji přistupuje ke svátosti smíření.

Pan Pavel Předínský je pro mne jako pro křesťana velikým vzorem hodným k následování, byť i v praxi si uvědomuji, že nedosahuji ani zdaleka jeho křesťanské dokonalosti, a že tedy fakticky asi nikdy nebudu schopen ve svém praktickém životě ho plně následovat.

Uvažoval jsem i o tom, že bych ho někdy osobně navštívil, padl před ním na kolena a poprosil ho o jeho požehnání. Uvědomuji si však, že já Henryk Lahola jsem ve srovnáním se svatým Pavlem Předínským veliký hříšník, a proto jsem k tomu nikdy nenašel dostatečnou odvahu.

Pan Pavel Předínský sice není příslušník klerického stavu, je pouze katolický laik. Avšak ale i tak by pro mě bylo nekonečnou poctou, kdybych tohoto svatého člověka mněl za duchovního vůdce, který by mně svými duchovními radami i modlitbou pomáhal na cestě ke křesťanské dokonalosti.

A tak se alespoň každodenně modlím za to, aby mi Bůh dal tu sílu skrze můj osobní vzor který spatřuji v žijícím světci Pavlu Předínském se pokud možno co nejvíce připodobnit k tomuto zářnému ideálu křesťanské dokonalosti a svatosti.

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!