wz

Zpět na hlavní stránku!


Přijímací řízení do zaměstnání anebo přijímací řízení ke studiu.

Nejprve uvedu systém přijímacího řízení jaký pokládám za ideální:

1.) Každý uchazeč si náhodně vylosuje jeden papírek ve kterém je uvnitř napsán několikamístní číselný kód. Losování proběhne tak, aby nikdo nevěděl jaký číselný kód si kdo vytáhl. Každý uchazeč takto má posléze jistotu, že nikdo jiný kromě něj samotného ví to, jaký je jeho číselný kód.

2.) Samotné přijímací řízení má formu testu – určitý počet otázek (například sto otázek) + u každé otázky je určitý počet nabízených odpovědí: A, B, C, D atd. Přesněji řečeno: u každé nabízené otázky je počet nabízených odpovědí tentýž, správná odpověď u každé otázky je pokaždé pouze jedna jediná a za každou jednotlivou správnou odpověď uchazeč získá jeden bod (respektive týž počet bodů).

3.) Uchazeč tedy u každé otázky pouze zaškrtává A, B, C, D atd., a poté co test vyplní test podepíše. Podepíše se však nikoliv svým jménem a příjmením, ale vepsáním svého číselného kódu, který si vylosoval.

4.) Poté vyplněný test založí do dvojhárku A4 formátu, aby nikdo nemohl vidět jeho písmo, barvu tuhy jeho pera atd.

5.) Test nakonec vhodí do veliké schránky k tomu určené (podobné volební urně). Po odevzdání posledního testu se s touto velikou schránkou několikrát zatřepe a otočí kolem vlastní osy, aby se její obsah dokonale vzájemně promíchal. Až poté se tato veliká schránka otevře a začne se s vyhodnocováním odevzdaných testů. Hodnotitel neví, čí test hodnotí, protože k dispozici u jednotlivých testů má pokaždé pouze vepsaný číselný kód o kterém netuší komu patří.

6.) Nakonec po vyhodnocení se zveřejní seznamy testů označených příslušnými kódy, které získali příslušný nejvyšší počet bodů, který je dostatečný ke přijetí uchazeče, respektive číselné kódy uchazečů, kteří byli přijati.

7.) Uchazeči kteří byli přijati se dostaví v stanovené době k příslušné kompetentní osobě, které předloží k nahlédnutí svůj číselný kód, a až nyní si do testu dopíše příslušné své osobní údaje + obdrží oficiální neodvolatelné potvrzení o svém přijatí na příslušnou vysokou školu anebo do příslušného zaměstnání.

 

Je toto co jsem uvedl výše Utopie?

V současnosti bohužel ano, avšak Utopií to není proto, že by se to technicky nedalo zrealizovat, Utopií je to pouze na základě nedostatku dobré vůle těch, kteří o přijímaní studentů či zaměstnanců rozhodují, popřípadě kteří do toho můžou nějak mluvit. Omezila by se tím jejich svévole a proto o této změně nechtějí ani slyšet.

Není-li přijímací řízení na vysokou školu vždy úplně spravedlivé a objektivní, pak ale vězte, že je ještě vždy nekonečněkrát mnohem spravedlivější a objektivnější než přijímací řízení do zaměstnání.

V přijímacím řízení na vysoké školy se alespoň formálně uznává zásada, že nárok na přijetí ke studiu mají ti nejlepší. Hlásíte-li se na vysokou školu a jste-li nadupán vědomostmi a poznatky v takové míře, že víte toho více jako Vaši konkurenti, pak můžete očekávat, že se tato Vaše převaha přemítne do vyššího bodového zisku u přijímací zkoušky a budete proto přijati právě Vy.

přijímacím řízení do zaměstnání není povinností zaměstnavatele přijmout toho nejlepšího. Skutečnost, že máte více vědomostí a poznatků než ostatní zde vůbec nic neznamená. Výběrové řízení do zaměstnání vlastně ani nemá charakter přijímací zkoušky kde by jste mohli osvědčit své vědomosti a poznatky obdržením testových bodů, a to zcela záměrně, aby jste neměl(a) žádný důkaz, že Vaše poznatky a vědomosti jsou větší než poznatky osoby, která ve výběrovém řízení “vyhrála”.

Zaměstnavatelé to dělají úmyslně, aby jste neměl(a) žádný písemný důkaz, že jste lepší uchazeč(ka) než osoba, která “zvítězila”. Pak se totiž s ním těžko můžete úspěšně soudit, protože vše pak zůstává v rovině “tvrzení proti tvrzení” a tedy své důkazní břemeno před soudem procesně neunesete.

Pokud jde o zaměstnání, vyskytují se lidé, kteří říkají, že je tato svévole v pořádku, protože vlastník má právo si s vlastním majetkem dělat co se mu zlíbí a může přijmout třeba i toho nejhoršího ze všech uchazečů, který má ze všech uchazečů absolutně nejméně poznatků a vědomosti, a je to jeho věc, daná svobodou jeho vlastnického práva do kterého nikdo nemá právo co mluvit. Je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, uznávám i já, že tento argument je opodstatněný, pokud si tato osoba vybírá nové zaměstnance dle vlastní libovůle. Přijme-li ze všech uchazečů do zaměstnání třeba nějakého uslintaného kreténa a analfabeta, je to projev svobody jeho vlastnického práva a nelze proti tomu nic namítat, neboť každý člověk – zaměstnavatel je svého štěstí strůjcem. U právnických osob je to však složitější. Je-li třeba někdo jednatelem společnosti s ručeným omezeným a současně i jediným společníkem této obchodní společnosti, pak uznávám jeho svobodu přijmout kohokoliv kdo se mu zlíbí do zaměstnání prakticky ve stejném rozsahu jako je tomu u výše zmíněného podnikatele coby osoby fyzické. V dalších případech je to stále víc a víc pochybné a sporné. Nakonec zcela nelegitimní je to v případě veřejné sféry. Sebevyšší potentát veřejné sféry, ať již třeba i samotný generální ředitel státního podniku anebo Ústředního orgánu státní správy, či třeba i samotný ministr atd. by si měl uvědomit, že sám o sobě není vlastníkem svého podniku, úřadu či ministerstva, ba dokonce, že jemu osobně nepatří ani jen ta ředitelská či ministerská židle, coby kus nábytku na které momentálně sedí. Spravuje zde cizí majetek a ne majetek svůj vlastní. Nemá proto právo chovat se jako kdyby to ministerstvo, úřad či podnik byl jeho soukromým vlastnictvím. Proto přinejmenším při přijímání zaměstnanců do veřejné sféry, kde zaměstnavatelem jsou veřejnoprávní korporace (stát, kraj, obec, jednotlivé veřejné vysoké školy, profesní komory atd.) by se přijímací řízení mělo objektivizovat, aby byli přijímáni alespoň zde skutečně ti nejlepší a nejschopnější.

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!