wz

Zpět na hlavní stránku!


Naše Božská přirozenost. Duch Svatý. Milost posvěcující. Smrtelný hřích.

Víra katolická nás učí, že Pán Bůh nám chce na druhém světě dát Božskou blaženost. Chce, aby nám bylo tak dobře, jako Pánu Bohu samému. Abychom však měli právo na Božskou blaženost – dává nám už na této zemi Božskou přirozenost. Tato Božská přirozenost v nás se jmenuje: milost posvěcující. Milost posvěcující je největší dar, který Bůh dává lidem tu na zemi, v zkoušce postaveným.

Svaté Písmo volá milost posvěcující rouchem svatebním, které kdo má, může zůstat na nebeské hostině (Mat 22,12); jmenuje ji vodou stříkající do života věčného (Jan 4,14), z které se dá žít přes celou věčnost. Je to dle Svatého Písma: účast na Božské přirozenosti (2 Petra 1,4) tak že když ji máme, nazýváme se a jsme syny Božími (1 Jan 3,1; Rim. 8, 14 – 17).

Jak si tuto milost posvěcující představit? Svatí Otcové používají rozličných podobenství, aby nám tento nesmírný dar Boží lépe znázornily. Velmi přiléhavé je podobenství, dle kterého duši v milosti posvěcující přirovnávají rozžeravěnému železu. Zajisté jsme již neraz viděli, co se stává, když se železo postaví do silného ohně. Ten oheň celkem proniká to železo tak, že ono dostane přirozenost toho ohně: tak svítí, tak pálí, jak sám ten oheň – téměř se nedá rozeznat od toho ohně! No víme, že v tom železe základem je to černé, studené železo; ono se neobrátilo na oheň – ale ho oheň celkem pronikl.

Tak je to i s duší v posvěcující milosti. To železo černé – ba snad až zrezivělé – představuje nám lidskou duši bez milosti – jen čistě ve své lidské přirozenosti, ba v hříchu – je totiž zrezivělá. Ten čistý oheň nám představuje Božskou přirozenost, Ducha Svatého, to moře Dobroty, Oheň Boží lásky.

Když Duch Svatý nadpřirozeným způsobem sestoupí do lidské duše, aby v ní utvořil milost posvěcující, to je jako když ten oheň pronikne to železo: ta řez ihned odletí, studenost a černost železa ihned přestává; železo svítí a pálí jako oheň, dostává přirozenost ohně. Podobně i duše touto přítomností Ducha Svatého dostává Jeho přirozenost, přirozenost Boží, milost posvěcující: hříchy – řez mizne, protože milost posvěcující očistí duši od hříchů, duše je tak hezká, jak je hezký sám Bůh; a když má přirozenost Boží, je přijatým dítětem Božím a má právo na Božskou blaženost.

A kdo z lidí má tuto posvěcující milost? Dostal ji náš praotec, Adam, aby ji odevzdával spolu s lidskou přirozeností všem svým potomkům, jestli zachováváním příkazu dokáže, že si ji ví vážit. On však toto veliké bohatství svou neposlušností ztratil pro všechny své potomky, kterých duše nyní při početí i při narození je bez milosti posvěcující, je černá, tmavá, je v hříchu dědičném.

Avšak pro zásluhy druhého Adama, Ježíše Krista, tuto milost posvěcující znovu můžeme obsáhnout. První raz jsme ji dostali při svatém křtu: Duch Svatý sestoupil do duše a ta se stala hezká – jasná jako sám Bůh.

A když ji raz dostaneme, pak je stále v duši: ve dne, v noci; když se modlíme, když pracujeme; v zdraví i v nemoci, v štěstí i neštěstí, v bohatství i v chudobě; - vyrvat se z duše nikomu nedá, jen sami můžeme ji ztratit smrtelným hříchem.

Když spácháme smrtelný hřích; totiž když ve vážné věci úplně vědomě a dobrovolně přestoupíme příkaz Boží: tehdy to žeravé železo jakoby studenou vodou zalijeme, - vyhasíme v něm ten oheň, vyvraždíme v sobě ten Boží život, kterým Duch Svatý žije v nás.

Z toho vidíme, že největší zlo na tomto světě je smrtelný hřích, kým největší poklad na světě je milost posvěcující.

Kdyby Pán Bůh stvořil takového anděla, který by měl všechnu přirozenou dokonalost nyní jestvujících andělů dohromady, ale by mu nedal milost posvěcující; - a na druhou stranu by postavil lidskou duši právě pokřtěného dítěte, tedy v posvěcující milosti: - ten velmi – velmi dokonalý anděl by se přesto ani jen porovnat nemohl s tou duší slabého lidského dítěte! Byl by jen jako velmi výborná, ale přitom studená, černá ocel – zatímco zde by bylo jasné, rozžeravěné železo; ten anděl by byl jen tvorem, sluhou Božím – ta duše však: dítětem Božím.

Proto přirovnává Písmo Svaté milost posvěcující drahocenné perle, kterou když člověk najde, prodá všechno, co má a zakoupí ji (Mat 13, 46). Co je hodné i milionové bohatství, jakékoliv rozkoše, ba i sám tělesný život oproti milosti posvěcující, oproti tomuto našemu Božskému životu? Proto máme být připraveni raději i tisíckrát zemřít, než těžkým hříchem ztratit milost posvěcující.

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si šestnáct listů adresovaných studentovi Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

7.list Martinovi: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

8.list Martinovi: Fenomény jako ”Caelum”, ”Tartarus”, ”Exorcismus”…

9.list Martinovi: Jaká je podstata eschatologické dimenze existence člověka?

10.list Martinovi: Nevyvratitelné důkazy o existenci Krista jako člověka!

11.list Martinovi: Bůh a Jeho Zjevení: proroctví, zázraky a Kristus!

12.list Martinovi: Kristus je Bohočlověk – Kristus je osobou Bůh, přirozeností Bůh i člověk!

13.list Martinovi:Kristus vytvořil pouze jednu Církev – ty ostatní ”církve” Kristus nezakládal!

14.list Martinovi: Jak a proč Kristus uskutečnil vykoupení právě takovýmto způsobem!

15.list Martinovi: Jak se uskutečnilo vtělení a jak je to s Pannou Marií?

quasi 16.list Martinovi: Dodatky po patnáctém listu Martinovi.

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si pět listů pro Andreu (ve slovenštině):

1.list pre Andreu: Dva hlavné argumenty dokazujúce existenciu Boha.

2.list pre Andreu: Stvorenie sveta a človeka podľa prvých troch kapitol ”Genesis”.

3.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie prípadu Majstra Jana Husa.

4.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie fenoménu stredovekej inkvizície.

5.list pre Andreu: Kristovo zmŕtvychvstanie je dokázaný historický fakt: viac ako 500.svedkov na vlastné oči videlo zmŕtvychvstalého Krista!

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si předcházejících třiadvacet prací z cyklu: Bůh k nám mluví skrze metafyzická tajemství přírody:

1práce: Hvězdnatá obloha vesmíru i planeta Země: Moudrý řád existuje v celém světě.

2práce: Laplaceova teorie o vzniku světa: Mohl se svět utvořit jen tak bez Boha sám?

3práce: Co říká nám empirické poznání o materii světa?

4práce: Vitalita lidí, rostlin a zvířat se nedá objasnit bez Boha

5práce: Některé ateisty od nepaměti charakterizuje lhářství, pokrytectví a občasná nechtěná upřímnost.

6práce: Mají také i rostliny imateriální duchovní jsoucno? A jaká je vlastně tajemná síla rostlin?

7práce: Miniaturní rostlinky baktérie – tajemný svět nebezpečných bakterií a jiných podobných miniaturních částic.

8práce: Algy. Kvasinky. Sterilizace a destilace. Svět potřebných bakterií. Zázrak: In minimis Deus maximus v Bohem stvořené přírodě.

9práce: Osteoporóza a osteopenie. Kosti a maso i svaly. Obdivuhodná moudrost Boha – Stvořitele ukrytá v tělesné soustavě zvířat i lidí.

10práce: Pepsin a metabolismus. Trávení a zásobování těla. Obdivuhodná moudrost Boha – Stvořitele ukrytá v tělesné soustavě zvířat i lidí.

11práce: Dodavatel a policajt těla: Srdce. Krev. Krv. Bílé krvinky. Červené krvinky.

12práce: Mistrovské zařízení plic, pľúc. Plíce, pľúca. Ledvina, ledviny. Oblička, obličky.

13práce: Telegraf - v těle. Mozek. Mozog. Ganglie. Nerv. Nervy.

14práce: Práce nervů. Práce nervov. Tajnosti světa. Oko. Oči. Nástroj zraku. Oční koule. Hmat.

15práce: Jak žijí zvířata? Ako žijú zvieratá? Pudy. Instinkty. Inštinkty. Když zvíře neví, proč to dělá. Keď zviera nevie, prečo to robí.


16práce: Odkud se vzalo první zvíře či odkud se vzal první živočich? Odkiaľ sa vzalo prvé zviera či odkiaľ sa vzal prvý živočích?


17práce: Odkud se vzaly rozličné druhy zvířat či živočichů? Odkiaľ sa vzali rozličné druhy zvierat či živočíchov?


18práce: Odkud se vzal člověk? O tělesné stránce člověka. Opičáři. Opičiari
.

19práce: Odkud se vzal člověk? O duševní a duchovní stránce člověka. Proč je lidská duše nesmrtelná?

20práce: Co nám říká Písmo Svaté o stvoření světa?

21práce: Astronomové prohledali nebe – a Boha nenašli?

22práce: Všechno to je prý jen příroda?

23práce: Odkud je život na zemi?

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si Blok: Bůh, náboženství, náboženské obřady, osobnost Ježíše Krista, věrouka, mravouka, zázraky, víra, Božská přirozenost, Božská blaženost, Nebeská blaženost, Život věčný:

1.práce: 14 žalm: Řekl blázen v srdci svém: “Bůh není”.

2práce: Velcí intelektuálové vždy věřili v Boha.

3práce: Je náboženství zbytečné?

4práce: Zda-li kněží vynašli náboženství?

5práce: Zda-li jsou náboženské obřady zbytečné?

6práce: Zda-li je každé náboženství dobré?

7práce: Které náboženství je pravé?

8práce: Osobnost Pána Ježíše Krista nám ukazuje, že náboženství křesťanské je pravé.

9práce: Velebnost křesťanské věrouky.

10práce: Dokonalost křesťanské mravouky.

11práce: Zda-li lze v dnešním moderním světě ještě věřit v zázraky?

12práce: Zda-li zázraky ohrožují řád světa?

13práce: Zázraky Krista Pána – účinky tajných přírodních sil?

14práce: “Slepá víra” katolíků?

15práce: Co nám dává víra katolická?

16práce: Kde nás vede víra katolická?

Zpět na hlavní stránku!