wz

Zpět na hlavní stránku!

Církevní restituce – alias Částečné majetkové vyrovnání.

Protest řadového katolického věřícího proti úmyslu stáhnout určovací žaloby na kraje.

 

S velkým zděšením i rozhořčením jsem si přečetl článek „Dobré vztahy patří k prioritám: diecéze stáhnou restituční žaloby vůči krajům“ nacházející se na: http://www.sluzbaverejnosti.cz/news/dobre-vztahy-patri-k-prioritam-dieceze-stahnou-restitucni-zaloby-vuci-krajum/

 

A později jsem tentýž anebo podobné články našel na některých dalších webových stránkách patřících převážně jednotlivým našim katolickým biskupstvím či diecézím.

 

Výše uvedený článek sice zmiňuje větu, že „…až do vydání rozsudku Nejvyššího soudu ve věci kláštera kapucínů v Opočně nebyl podán závazný výklad vztahu zákona o majetkovém vyrovnání a zákona o majetku krajů ohledně nemovitých věcí z původního církevního majetku“, nicméně nikde není uvedeno nic ohledem toho, že by se naši biskupové na Velehrade zřekli nároků na náš historický katolický majetek, který byl nezákonně převeden ze státu na kraje proto, že zbolševizovaný „Nejvyšší soud“ v případě oprávněných nároků bratří kapucínů na vrácení jejich kláštera v Opočně fakticky posvětil bolševickou zlodějinu krajů v jejichž čele stojí soudruh hejtman Zimola, soudruh hejtman Hašek a další socdemáčtí krajně levicoví neomarxističtí extremisté, u kterých když pořád cosi mleli těmi svými panty svou polopravdu o tom, že zákon o částečném vyrovnání mezi církvemi a náboženskými společnostmi na jedné straně a českým státem na druhé straně podle zákona č. 428/2012 Sb. se nevztahuje na kraje a že za majetek převedený na kraje církve a náboženské společnosti dostávají náhradu, aniž by též řekli, že to je sice pravda, avšak pouze jen v případě toho církevního majetku, který byl ze státu převeden na kraje legálně, přičemž to slovo legálně bych napsal velice důrazně a nejméně dvakrát bych ho podtrhl.

 

Chápu že socdemáčtí neomarxističtí krajně levicoví extrémisté typu soudruha premiéra Sobotky, soudruha hejtmana Haška, soudruha hejtmana Zimoly, či soudruha poslance Tejce když mluví o převedeném církevním majetku ze státu na kraje tak vůbec nerozlišují mezi tím zda-li tento církevní majetek byl převeden ze státu na kraje legálně v souladu se zákonem anebo ilegálně v rozporu se zákonem, neboť jak je nám všem velice dobře známo, je porušování Ústavy (č.1/1993 Sb.), porušování Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) i porušování zákonů bohužel běžnou „standartní“ metodou práce našich socdemáků a babišovců a extremistické politické krajní levice vůbec a tudíž jako nejsou socdemáci ve své krajně levičácké socdemácké neomarxistické zlobě a nenávisti vůči obyčejným lidem schopni rozlišovat mezi dobrem a zlem či pravdou a lží, tak stejně tak nejsou socdemáci schopni rozlišovat ani mezi tím, zda-li se jedná o takový církevním majetek, který byl na jejich kraje převeden legálně anebo ilegálně, nezákonně.

 

To že fakticky tuto zbolševizovanou amorální a zvrácenou představu našich socdemáků typu soudruha premiéra Sobotky a soudruhů hejtmanů Zimoly, Haška plus soudruha poslance Tejce a dalších podobných krajně levicových neomarxistických extrémistů spočívající v nerozlišovájní mezi legálně a ilegálně nabytým majetkem krajů si osvojil i náš český zbolševizovaný Nejvyšší soud je velmi smutné.

 

Pokud by zde u našich biskupů a zejména jejich právníků vznikla skutečná obava že zbolševizovaný postoj Nejvyššího soudu v kauze Opočno může být skutečně precedentem pro všechny nižší soudy České republiky ohledem určovacích žalob na kraje a v důsledku toho by naši biskupové po poradě se svými právníky se vší zodpovědností usoudili, že vzhledem k tomuto nelogickému, protiústavnímu i nezákonnému stanovisku zbolševizovaného Nejvyššího soudu nemáme šance domoci se práva a spravedlnosti s našimi určovacími žalobami vůči krajům; plus navíc stejně nepříznivý krajně levičácký zbolševizovaný postoj bychom skutečně mohli očekávat i od soudců Ústavního soudu České republiky i soudců Mezinárodního soudu pro lidská práva v Štrasburku, pak bych se s tím (vzhledem k tomu, že jsem Rozsudek v kauze Opočno neměl možnost číst a obeznámit se tím s jeho argumentací) snad nějak smířil.

 

To však ale není tento případ! Právě naopak!!  Jak z článku  „Dobré vztahy patří k prioritám: diecéze stáhnou restituční žaloby vůči krajům“ plyne, v žádném případě se nejednalo o nějaký vynucený krok našich biskupů proto že bychom neměli žádnou šanci domoci se práva a spravedlnosti, ale jednalo se o velmi laciný populistický krok našich biskupů (či většiny z nich?), kterým se zcela bezdůvodně zřekli snahy o vrácení nemalé části našeho církevního majetku na který my katolíci máme právo.

 

Proti tomuto nijak nevynucenému postupu našich biskupů s velikým rozhořčením co nejrozhodněji protestuji!!! Při vší úctě k našim otcům biskupům by si otcové biskupové měli uvědomit, že nikdo z nás nežije a ani nebude žít věčně a že už možná o deset či dvacet let na jejich místech budou již jiní biskupové, ba dokonce o nějakých dvacet či třicet let (ne-li třeba i dříve) ač sice budou naši současní biskupové zřejmě asi už mrtvi, tak následky jejich ukvapeného, nesprávného a nezodpovědného rozhodnutí pro Církev mohou přetrvat možná i po celá další staletí po jejich smrti.

 

Stejně tak je třeba si při vší úctě uvědomit, že otcové biskupové nejsou vlastníci církevního majetku, ale pouze jeho správci, neboť vlastníkem je Církev, která v minulosti s péčí řádného hospodáře zodpovědně po celá staletí shromažďovala církevní majetek z obrovského množství dobrovolných, zpravidla malých darů věřících. Lidé tedy po celá staletí zcela dobrovolně obdarovávali částmi svých majetků Církev. Kdyby lidé chtěli svůj majetek darovat státu, ovšemže mohli tak udělat. Nicméně není mi znám jediný případ, že by někdo svým majetkem obdaroval stát. Lidé totiž chtěli obdarovat Církev a ne stát!!! Pokud se stát zmocnil církevního majetku okradl tím nejen Církev „na zemi putující“, ale vlastně okradl tím i všechny ty katolíky minulých generací, kteří dotyčný svůj majetek – později státem svévolně ukradený – původně darovali Církvi, protože ho chtěli darovat Církvi a ne státu!!! Toto pak zavazuje i naše současné otce biskupi, kteří by si měli uvědomit, že když rezignují na své úsilí o vrácení ukradeného církevního majetku, který zcela dobrovolně ponechají státu, tj.zlodějovi a jeho zlodějským nástupcům, pak tito naši současní otcové biskupové s velikým pohrdáním jednají  proti vůli těch katolíků minulých generací, kteří s bolestí v srdci, ale plní víry a Ducha Svatého na úkor své rodiny a svých potomků obdarovali Církev, protože si přáli, aby jejich majetek, který se rozhodli s bolestí v srdci dobrovolně odejmout své rodině a svým potomkům aby se stal majetkem Církve a tedy aby navěky zůstal v majetku Církve, a ne aby se tohoto výlučně jen Bohu a Církvi darovaného majetku proti vůli dárce - dokonce navíc ze souhlasem biskupů Církve – zmocnil nějaký lupič a zloděj, který s Bohem a ani Církví nemá absolutně nic společného.

 

Jak k tomu přijde Církev, že malá hrstka lidí, kteří čirou náhodou zastávají úřad diecézního sídelního biskupa shodou okolností právě v té krátké historické době, kdy se řeší problematika částečného majetkového vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi, a kteří ač vzhledem k dvoutisíciletým dějinám Církve mají relativně mizivě krátký pontifikát diecézního biskupa jsou schopni svým nerozumným, lehkomyslným a nezodpovědným jednáním poškodit Církev nejen pro období jejich relativně mizivě krátkého pontifikátu i života, ale i pro celá staletí poté co již biskupi nebudou, ba dokonce i celá staletí poté co sami zemřou?

 

Tudíž pokud ještě nebyli podniknuty nevratné kroky, a je-li to ještě možné, tak Vás všechny biskupi i další významné osobnosti Církve vyzývám abychom se nikdy ničeho nevzdávali dobrovolně pokud k tomu okolnostmi skutečně nejsme donuceni se toho vzdát, a tedy pokud to není nezbytně nutné výlučně pouze v těch eventuálních případech, kde bychom neměli reálnou šanci domoci se u našich a evropských soudů práva a spravedlnosti. Ve všech ostatních případech a tedy i v případech určovacích žalob na kraje bychom měli se vší zodpovědností i navzdory nenávistné kritice krajně levičáckých ateistických a neomarxistických masmédií a politiků pokračovat v soudním řízení dál a dotáhnou tak všechny soudní procesy k vítězství, aby nakonec všichni lupiči a zloději – ať již vystupují pod jménem stát, kraj, obec, právnická či fyzická osoba - byli v souladu se zákonem č. 428/2012 Sb. nuceni nám vrátit veškerý náš ukradený majetek.

 

Ostatně pokud si snad někdo z našich otců biskupů a těch idiotů, co jim tuto pitomost poradili naivně myslel, že toto gesto jednostranného vzdání se nemalé části našeho katolického majetku tím, že když bez jakékoliv dané protihodnoty ze strany našich krajně levičáckých neomarxistických odpůrců  jednostranně stáhneme určovací žaloby na kraje učiní to snad nějaký dojem na dotyčné kované bolševiky typu soudruhů Zimoly či Babiše, tak to se velice šeredně zmýlil. Soudruzi Zimola a Babiš v reakci na tyto ústupky Církve nejenže ani jen o píď neustoupili od svých nenávistných úvah o tzv. „zdanění“ (rozuměj: dalším bolševickém oloupení) náhrad za nevydaný církevní majetek a provozních nákladů na chod církví a náboženských společností, ale právě naopak, právě toto až neuvěřitelně kontroverzní, zbabělé a slabošské gesto našich otců biskupů bylo právě tou vodou na mlýn soudruha Zimoly, aby ve jménu Zastupitelstva Jihočeského kraje podal tento tzv. „daňový“ návrh do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky; a soudruha Babiše a jeho "ANO"- šašky, tj. babišovské ministry zase tím více toto kontroverzní, zbabělé a slabošské gesto našich otců biskupů povzbudilo k tomu, aby tento obskurní a protiústavní tzv. „daňový zákon“ na jednání vlády České republiky vehementně podporovali, propagovali a bojovali za něj, respektive nakonec na zasedání vlády České republiky babišovští bolševici za tento Zimolův bolševický návrh tzv. „daňového zákona“ též i aktivně hlasovali.

 

Doufám, že mé argumenty budou ještě zváženy a určovací žaloby na kraje nebudou staženy!!!

 

 

Tento rozhořčený protest napsal v červenci 2016 v Babicích u Uherského Hradiště

 

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

římský katolík z Olomoucké arcidiecéze

Zpět na hlavní stránku!