wz

Zpět na hlavní stránku!

Filozofická takzvaná “reprezentační idea” je nekorektní, nesmyslná, škodlivá a hloupá!

Dlouho jsem uvažoval nad tím, jak vlastně vůbec mám tuto svou skromnou úvahu pojmout, aniž bych tím riskoval, že čtenáři této úvahy uvíznou někde v nějakých úplně nepodstatných a bezvýznamných sekundárních detailech, které mně osobně jsou zcela lhostejné neboť fakticky absolutně nijak nesouvisí s podstatou a smyslem této úvahy, které se chci věnovat.

Mohl bych uvést nepochybně mnoho nejrůznějších příkladů ze světa politiky, nicméně ale to je právě to, o čem jsem o odstavec výše vysvětloval, proč se právě tomuhle chci vyhnout. Mnohým čtenářům této úvahy by u dotyčného demonstrativně uvedeného příkladu ze světa politiky jistě úplně unikla filozoficko – mravní podstata problému, kterému se hodlám věnovat, a namísto toho co jím chci objasnit, by nejspíše asi uvízli v pro mě zcela bezvýznamných politických detailech, které byly pro mě pouze nanejvýš tak nějakým okrasným zátiším, nikoliv však ale mým úmyslem hlásat takové nebo makové politické názory anebo v nějakém snad politickém ohledu ať již kohokoliv nebo cokoliv jakkoliv politicky kritizovat, anebo snad naopak politicky ztotožnit se s tím.

Vzhledem k tomu, že mně v politickém slova smyslu nejde o to zde kohokoliv, cokoliv či jakkoliv politicky kritizovat anebo naopak s kýmkoliv či čímkoliv se jakkoliv politicky ztotožňovat nebo komukoliv, čemukoliv či jakkoliv vyjadřovat jakoukoliv svou eventuální politickou podporu či sympatie, a proto úmyslně jsem si dále vybral jeden výhradně čistě apolitický příklad, u kterého tudíž doufám, že u absolutně nikoho nebude vyvolávat absolutně žádné politické anebo politicky – ideologické emoce.

Ba dokonce v zájmu ušetření mysle čtenářů vedlejších nepodstatných jevů, je tudíž v mém zájmu, abych dotyčný konkrétní příklad se jim pokusil předestřít pokud možno co nejstručněji. To však ale nic nemění na tom, že některá základní fakta v mém opisu kvůli bližšímu vysvětlení popsat musím:

Nevím, zda-li o tom něco víte anebo nikoliv, ale ve světě momentálně existuje několik různých, zejména však všelijakých náboženských časopisů, které jsou ať již všem jejich čtenářům, anebo přinejmenším některým z nich zasílány zcela bezplatně. Ovšemže neděje se tak zpravidla jen tak zcela bezúčelně, ale každý z takovýchto bezplatně zasílaných časopisů je hlasatelem názorů určitého náboženského nebo jiného hnutí, směru, spirituality, vize, ideje či myšlenky. Některé z těchto časopisů se dokonce vzájemně i tvrdě potírají a kritizují, a to často i navzdory tomu, že oba tyto vzájemně se kritizující a potírající náboženské časopisy se hlásí k témuž náboženství, k téže Církvi či náboženské společnosti, potažmo k jinak sociologicky definované skupině lidí, kteří sice náleží k téže organizaci, sdružení či hnutí, a přitom jsou si vzájemně z nějakého důvodu v nějaké opozici proti sobě navzájem. A vzájemně se tyto časopisy tvrdě kritizují a potírají nejen ony samy navzájem, ale stejně tak tvrdě kritizují a potírají i čtenáře, respektive stoupence názorového hnutí, směru, spirituality, vize ideje či myšlenky časopisu který kritizují, neboť tato kritika se neomezuje pouze jen na kritizovaný časopis samotný, ale i na jeho čtenáře, jeho stoupence a ovšemže i to samotné názorové hnutí, směr, spiritualitu, vizi, ideji či myšlenku, v jejímž jménu anebo v jejímž zájmu dotyčný kritizovaný časopis vystupuje.

Já sám osobně tuhle vzájemnou řevnivost, rivalitu a soupeření různých náboženských hnutí a spiritualit – včetně i jejich časopisů – které často existují v rámci jednoho a téhož náboženství, ba dokonce i v rámci jedné a téže Církve či náboženské společnosti nepokládám nutně vždy jen za cosi vysloveně zlého, protože nelze opominout tu skutečnost, že i tohle jasně dokazuje lživost nepřátel Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, kteří ať již křesťanství anebo některým z křesťanských církví a náboženských společností zlomyslně podsouvají drzou lež, že jsou to prý jakési “totalitní organizace”. Právě to co jsem uvedl o odstavec výše tyhle lži zcela přesvědčivě vyvrací, neboť každý se i na základě tohoto příkladu může přesvědčit o tom, že věřící žádné církve či náboženské společnosti nejsou jakýmsi totalitním názorovým monolitem, ale že i v jedné a téže církvi či náboženské společnosti zcela přirozeně existují různé názorové proudy, různá hnutí, různé spirituality.

To však ale nic nemění na tom, že mnohým svobodným zednářům a ostatním nepřátelům Ježíše Krista Boha Spasitele se ve větší či menší míře daří podle instrukcí samotného ďábla Satana infiltrovat se do různých církví a náboženských společností, a vlastně nejen církví a náboženských společností, ale stejnou měrou tak i mezi “stoupence” a čtenáře těchto různých výše zmiňovaných časopisů, ne-li snad možná v některých případech se člověku z řad svobodných zednářů neraz podaří proniknout i do redakce tohoto samotného časopisu.

Svobodní zednáři jsou v současné době těmi nejnebezpečnějšími nepřáteli Ježíše Krista Boha Spasitele, jejichž cílem je úplné zrušení všech církví a náboženských společností, jakož i ve jménu totalitního ateizmu důsledné odstranění jakéhokoliv, byť i jen sebemenšího náboženského povědomí a náboženského citu lidí. Dále je cílem svobodných zednářů důsledná nadvláda radikálních feministek nad světem ve spojení s militantními homosexuálními aktivisty, aby tak nejen byl celý svět dokonale “odnáboženstven”, ale též aby světu vládli radikální feministky a radikální feministé plus aby neméně radikální homosexuální aktivisté mohli lidem vnucovat svou vlastní odporně zvrhlou homosexuální perverzi.

A ovšemže tito svobodozednářští parazité škodí náboženství i mnohem rafinovanějšími způsoby, které ani zdaleka nejsou úplně hned poznatelné. Příkladem je fakticky tragický osud jistého španělskojazyčného časopisu, kterému se bohužel svobodozednářským hajzlům podařilo různými intrikami vnutit takzvanou “reprezentační ideu”, což je idea velice nebezpečná a vysloveně protikřesťanská, s kterou žádný upřímně věřící křesťan nikdy nemůže souhlasit, a vždy bude urputně bojovat proti každému, kdo by se tuto satanisticko – svobodozenářskou “reprezentační ideu” chtěl pokusit vnutit kamkoliv do oblasti náboženské.

Ve světě politiky ať si svobodní zednáři pro mě za mně dělají co chtějí, v politice je mi totiž tato takzvaná “reprezentační idea” stejně lhostejná, jako je mi více méně lhostejná i klasická politika dnešních dnů i ze svým pravolevým hašteřením se, klikařením a politikařením.

Ve světě náboženství však se však ale s touto protikřesťanskou a zločineckou takzvanou “reprezentační ideou” nejsem ochoten nikdy nijak smířit, a kým budu žít, tak budu ze vších sil bojovat proti této zločinecké a protikřesťanské takzvané “reprezentační ideji” ať to stojí – co to stojí…

Vzhledem k tomu, že mnozí čtenáři dosud nechápou úlisnou podlost, hanebnost a pokrytectví této odporné svobodozednářské “reprezentační ideje”, vysvětlím to blíže na příkladě tohoto španělskyjazyčného náboženského časopisu.

Není podstatné jak se ten časopis jmenuje, ani to kterému konkrétnímu náboženskému mariánskému hnutí slouží, ani to v které zemi je vydáván, ba dokonce ani jen to ne, kolika jejich stoupencům v různých zemích světa ve všech pěti kontinentů je tento jinak nepochybně velice dobrý náboženský časopis distribuován, který kromě jiného i pro mě samotného v minulosti neraz byl silnou posilou a povzbuzením v mé víře v Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele.

Pak ale došlo k něčemu strašnému, v čem jsem jasně pocítil temný a studený závan smrti, když svobodní zednáři podle instrukcí samotného ďábla Satana začali i navzdory rozhořčenému nesouhlasu všech upřímně věřících čtenářů dotyčného časopisu různými intrikami a psychologickou korupcí vnucovat nám takzvanou “reprezentační ideu”:

Konkrétně v daném případě dotyčného časopisu šlo o to, že tito tajní a zakuklení svobodní zednáři, kterým se podařilo vetřít se mezi nás čtenáře, předstírajíc, že jsou údajně prý i oni věřícími lidmi, ba dokonce i předstírajíc, že jsou údajně prý i “stoupenci” tohoto našeho mariánského náboženského hnutí, jehož reprezentantem je právě dotyčný španělsky psaný časopis, začali cosi žvanit o jakési prý demokracii v náboženství, pokrytecky tvrdíce, že jim údajně jde o vylepšení tohoto našeho časopisu.

Trnem v oku svobodných zednářů se stala zejména “Mariánská rad věřících”, která je nejen nějakým formálně nejvyšším orgánem dotyčného mariánského hnutí, ale podle stanov dotyčné nadace, která vydává dotyčný časopis, údajně prý dotyčné mariánské náboženské hnutí deleguje do poradního orgánu dozorčí rady dotyčného časopisu až 2/3 členů “ ze svých vlastních řad”.

A v tom tkví i to, proč ti odporní svobodozednářští darebáci, kteří z celé duše nenávidí Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, a by velice rádi úplně zlikvidovaly křesťanství, se teď usilují ze všech o ovládnutí “Mariánské rady věřících” svými demagogickými, a vskutku vysloveně protikřesťanskými bláboly o jakési demokracii i náboženství, kde tito úlisní jedovatí hadi ze satanskou prolhaností a pokrytectvím argumentují zhruba takovýmto protikřesťanským způsobem – přibližná citace z paměti:

“V současné době hnutí… , které bylo založeno v roce … v… má své stoupence ve více než stovce zemí světa. Většina stoupenců dnes žije již v jiné zemi, než v… kde bydlí všichni členové rady a je vydáván měsíčník… Proto je jen demokratické, aby tyto fakty týkající se pestrého národnostního a multikulturálního složení hnutí byly respektovány i při skutečně demokratickém sestavování rady, kde úplně všichni členové rady jsou doposud vesměs pouze jen osobami z řad státních občanů tohoto jednoho státu.”

Když jsem tyhle nebo podobné nenávistné protikřesťanské bláboly četl cítil jsem se tím tak hluboce dotčen a uražen, že ještě více by mně již tito zločinečtí gauneři těmito urážlivými bláboly a agresivními invektivami nemohli urazit ani tehdy, i kdybych eventuálně třebas i já sám byl členem dotyčné Mariánské rady věřících, kterou tito zuřiví nepřátelé křesťanství tak ostře napadali a uráželi jejich členy. Když jsem to četl, tak od zuřivosti jsem šel málem vyskočit z kůže, že kdyby mi některý z těch ničemným zločineckých padouchů padl do rukou, tak bych za to toho hajzla tak zmlátil, že by mně nakonec možná ještě soudili – za vraždu…

Ještě se mi i o tom v noci ve spánku snívalo. Ve snu jsem uviděl samotného Pána Ježíše Krista, který v důsledku těchto hanebně podlých požadavků dotyčných lhářů a pokrytců velice plakal nad touto bezcharakterní a podlou bezbožností lidí…

Mně ovšemže hned bylo jasné, že dotyčným pseudodemoktarům ve skutečnosti vůbec nejde o nějakou skutečnou demokracii. To takovéto vylhané a pokrytecké pindy ať blábolí ze svými šéfy ve své svobodozednářské lóži, kde jistě každodenně své protikřesťanské útoky konzultují s těmi, kteří jim slíbili, že je naučí jak nám křesťanům co nejrychleji zakroutit krkem.

Ovšemže jako vždy to začíná takovým tím “ťuťuli-muťuli” mazáním medu kolem huby farizejskými svobodozednářskými pindami o “demokracii” známými například v prostředí českých svobodných zednářů farizejskými demagogickými kecy o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí – a končit to má šibenicemi…. Anebo humanitárním bombardováním…. – jak to ostatně řekl zřejmě asi největší český svobodný zednář Václav Hajzel.

Přesto však ale někteří z mých bratří a sester v Kristu – jinak slušní lidé – byli bohužel natolik naivní, že s těmito darebáky dokonce začali diskutovat a polemizovat, poukazujíc jinak ovšemže na zcela pravdivý argument, že kritika z důvodu údajného demokratického deficitu nijak neobstojí, protože všem registrovaným čtenářům časopisu byl přidělen speciální kód, díky němuž jsme i my řadoví čtenáři ze všech zemí světa měly možnost prostřednictvím Internetu svobodně a demokraticky si zvolit své zástupce, což jsme také i udělali (mou maličkost nevyjímajíc).

Kdyby ti svobodozednářští hajzlové byli alespoň trochu seriózní, tak by tyto argumenty uznali. Ono je však ale uznat odmítli. Demagogicky přitom argumentovali tím, že všechny kandidáty navrhl pan šéfredaktor a že navrhl vesměs pouze osoby z redakce a svého blízkého okolí atd., atd.

Asi by si tito zakuklení ateisté přáli, aby namísto pana šéfredaktora, který je nepochybně velice dobrý katolík kandidáty navrhovala velká lóže svobodozednářská v Buenos Aires?

Šokující zcestnost spočívá i v takzvané “reprezentativní ideji”, jejíž každý stoupenec podle mého osobního názoru by v důsledku toho měl mít doživotní “vstupenku” někde na psychiatrii, protože je to opravdu veliký blázen a idiot.

Každý rozumný člověk si totiž musí položit racionální otázku, co je pro něj důležitější:

jakási pochybná údajná “reprezentativnost” jednotlivých států či národů anebo spíše přece jen kvalitní výběr skutečně těch úplně nejlepších a nejkvalitnějších lidí bez ohledu na jejich občanství či národnost?

V svobodozednářském provedení je totiž tato jejich takzvaná “reprezentativní ideja” dovedena až totálně ad absurdum:

Že by prý bylo údajně prý “demokratické”, kdyby čtenáři v každé zemi si ze svých řad jmenovali jakéhosi jednoho “zástupce” daného státu, aby prý každý stát měl jednoho zástupce, a ti by pak tvořili jakousi “velikou radu”, která by jakýmsi podivným patrně asi svobodozednářským způsobem plným všelijakých satanských čachrů, manipulací a podvodů zase volila jakousi “malou radu” atd.

Kromě toho co má být vlastně klíčový faktor pro diferenciaci čtenářů do jednotlivých skupin: místo bydliště kam je zasílán časopis? Skutečné či domnělé státní občanství čtenářů ke kterému se čtenáři hlásí? Anebo snad jejich národnost? Atd., atd.

A pokud by se i to, co jsem uvedl o odstavec výše podařilo nějak rozumně rozřešit – o čem já osobně velice pochybuji – bylo by spravedlivé aby například každý takovýto stát měl pouze jen jeden hlas i navzdory tomu, že někde je těch čtenářů i několik tisíců, zatímco jinde je jen jeden nebo dva?

A jak by ti bezbožní lumpové chtěli naložit s bipolity?

Bipolitem jsem například i já samotný, neboť i já mám dvojité státní občanství: jsem státním občanem České republiky a současně nezávisle na tom jsem i státním občanem Slovenské republiky. Co by udělali se mnou? Kam mě šoupnou? Mezi Čechy? Mezi Slováky? Anebo když už, tak nebylo by snad relativně nejoptimálnější vytvořit nějakou společnou skupinu bipolitů, kam by začlenili nás všechny bipolity bez ohledu na naši národnost a státní občanství které máme?

Mnozí lidé se nechali oklamat, a těmto tajným svobodným zednářům na tu jejich volovinu kývli.

Přesto však ale doufám, že nakonec zvítězí zdravý rozum, a tedy že se vůbec nic nezmění a všude ve vedení zůstanou bez jakékoliv změny titíž lidé. Vůbec mi nevadí že jsou to příslušníci jednoho a téhož “cizího” státu a národa.

To co je zde pro mě velice důležité totiž není ani stát ani národ, ale hluboká křesťanská víra, a tak tedy z tohoto hlediska přeji si ať mně zastupují ti nejlepší křesťané bez ohledu na jejich státní občanství nebo národnost. Hajzlům co by toto chtěli změnit bych nejraději rozbil hubu a vyrazil jim všechny zuby, a tak bych je mlátil, kým bych jim tyto jejich psychotické pseudodemokratické bludy nevytloukl z jejich blbé bedny co nosí na krku.

Naštěstí ale není ještě vše ztraceno. Cosi bylo sice odhlasováno oklamanou většinou, ba možná tito zločinci, aby prosadili svou takzvanou “demokratickou reformu” některé i upláceli, vyhrožovali, zastrašovali, šířili teror a strach, vyvíjeli brutální nátlak aby lidi donutili zříci se své křesťanské víry a podpořit tak tu jejich zločineckou uzurpaci dobrého náboženského časopisu. Přesto však ale tito fanatičtí ateisté nemají ještě ani zdaleka vyhráno. Tu jejich takzvanou “Velikou radu” sice dezorientovanými a zastrašenými čtenáři mají sice již formálně odhlasovánu – skutečně mnozí by měli zpytovat své svědomí proč byli tak hloupí nebo zbabělí, že se tomuto strašlivému zlu nepostavili nekompromisně na odpor ale dokonce na něj ať již ze strachu anebo oportunismu souhlasně kývli, ale sestavena tato pitomá rada doposud není, a pevně věřím že ani nikdy sestavena nebude.

Většina “zemí” – ať již z důvodu jakéhokoliv zatím do ní totiž toho svého “zástupce”. A nikoho do ní nezvolili ani Česká republika a ani Slovenská republika. A pokud nedojde k žádnému podlému podrazu těchto úlisných svobodozednářských ateistických jedovatých hadů, tak ani nemají za normálních okolností žádnou šanci Českou republiku a ani Slovenskou republiku přinutit, aby zvolili do té ateistické ďábelské rady nějakého svého “národního zástupce”.

Ono totiž ve skupině Slovenská republika mají evidované pouze jen dva čtenáře, přičemž jedním z nich jsem já. A tedy i kdyby třebas ten druhý “slovenský čtenář” byl ať již nepřítel Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele anebo totální imbecil, popřípadě obojí, jsou-li v nějaké “národní skupině” jen “dva volitelé”, má-li alespoň jeden z obou volitelů zdravý rozum a čisté svědomí, pak nikdo z těchto dvou potenciálních kandidátů zvolen být nemůže. Kdyby totiž dal hlas mě, tak já bych zas dal svůj hlas jemu, a je to pak jedna : jedna, nikdo nebyl “zvolen”. A kdyby naopak ten svůj hlas on dal sám sobě, tak já v tomto případě bych také ten svůj hlas dal sám sobě, což by opět vedlo k témuž nerozhodnému výsledku, a tedy bez ohledu na to, co udělá ten druhý čtenář je jasné, že díky mé oddanosti Kristovi Slovenská republika nikdy nezradí Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele.

V případě České republiky je to dokonce ještě jednodušší, protože Česká republika má pouze jen jednoho jediného evidovaného čtenáře, a tímto jediným českým evidovaným čtenářem je opět moje osobní maličkost. Tudíž v skupině “Česká republika” hlasovací právo kromě mojí maličkosti nemá již nikdo jiný. A já jsem ještě doposud “za Českou republiku” nikoho “nezvolil”. A nepřátelé Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele nemají žádnou šanci mě jakkoliv přinutit, abych někoho zvolil. Kromě toho navíc voleni mohou být pouze čtenáři, a tudíž čistě hypoteticky stejně zde kromě možnosti zvolit sebe samého nemám kompetenci zvolit nikoho jiného,byť i bych si to třeba sebevíc přál. Je to demokratické? Vždyť už samotné slovo volby znamená “volbu”, tj. výběr z několika možností, a tedy mají-li být volby skutečnými volbami, pak zde nevyhnutně musí být možnost výběru alespoň ze dvou možností. Mít u voleb k dispozici pouze jen jednoho kandidáta a nazvat to “volbami” je směšné. Co když mi třebas ten kandidát ať již z důvodu jakéhokoliv prostě nevyhovuje a rád bych zvolil někoho jiného?

A tedy pokud nedojde k žádnému podlému podrazu těchto zákeřných ateistických svobodozednářských jedovatých zmijí, tak i kdyby na takzvané “vykonání volby” českého “zástupce” čekali až do samého soudného dne, kdy po druhé přijde na zemi náš Pán Ježíš Kristus Bůh Spasitel a Vykupitel, aby všechny lidi spravedlivě soudil před posledním soudem kdy nastane konec světa a všichni svobodní zednáři, feministky, homosexuálové, novináři, liberální politikové a ostatní ateisté po zásluze budou svrženi navěky do pekla “kde červ života jeho” se věčně v pekelném ohni svíjí, a přesto nikdy neshoří, nikdy neumírá, ba dokonce ani jen nikdy neomdlívá, aby ho alespoň mdloby byť i jen na čas mohli “osvobodit” od prožívání těchto ukrutných bolestí.

A tak i kdyby tito ďáblu Satanovi upsaní zločinci nemají žádnou šanci ani Českou republiku přinutit, aby zradila Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele tím, že by došlo k vykonání takzvané volby “českého zástupce”.

A teď dále, přece jen trochu nakoukněme i do světa politika – ale opravdu jen velice trochu. Jistá politická strana – a nebudu ji vůbec ani jen jmenovat, neboť na tom vůbec nezáleží – přišla s nápadem mít čtrnáctičlenný nejvyšší celostátní orgán své politické strany, což zdůvodnila tím, že Česká republika se vnitřně člení na čtrnáct krajů, a že z každého tohoto jednoho ze čtrnácti krajů České republiky by měl pocházet jeden z těchto čtrnácti zástupců, respektive členů dotyčného čtrnáctičlenného nejvyššího celostátního orgánu dotyčné politické strany.

Ovšemže i tohle je neuvěřitelně blbý nápad inspirovaný dotyčnou nesmyslnou svobodozednářskou “reprezentační ideou”. Zajisté já osobně nic nenamítám proti tomu, aby takovýto nejvyšší celostátní orgán politické strany v České republice anebo třebas i kdekoliv jinde byl právě čtrnáctičlenným orgánem. Co však ale pokládám za neuvěřitelnou hloupost, je utkvělá představa, že nutně z každého kraje musí pocházet nějaký zástupce, neboť pak takovýto výběr lidí není primárně orientován na výběr těch nejlepších, ale jeho prvořadou starostí je nejprve v každém jednom z těchto čtrnácti krajů vymáknout alespoň vůbec někoho, kdo půjde do nejvyššího celostátního orgánu dotyčné politické strany za dotyčný kraj, což je důležitější než jeho osobní kvality jako takové. Pak se může stát, že v tomto celostátním orgánu dotyčné politické strany budou sedět tak možná nanejvýš pouze jen tři nebo čtyři politikové toho nejvyššího rangu, zatímco ti ostatní budou pouze bezbarvé nuly bez vlastních nápadů a myšlenek, které se tam do nejvyššího celostátního orgánu dotyčné politické strany dostali pouze jen díky tomu, že v dotyčném kraji jejich politická strana neměla nikoho jiného.

Nebylo by i zde ve světě politiky pro dotyčnou českou politickou stranu rozumnější, kdyby raději si do dotyčného čtrnáctičlenného nejvyššího celostátního orgánu své politické strany v České republice si vybrala čtrnáct svých nejkvalitnějších, nejhodnotnějších a nejlepších lidí pocházejících ať již odkudkoliv z celé České republiky bez ohledu na to odkud konkrétně pocházejí?

Ono totiž pro běžného obyčejného člověka není důležité to, aby i jeho vlastní region měl v nejvyšším orgánu nutně za každou cenu vždy vůbec nějakého toho svého vlastního zástupce; ale mnohem důležitější je to, aby tento orgán jako celek pracoval pokud možno co nejlépe.

A z tohoto hlediska je tudíž evidentní, že já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola všude, ať již se to týká světa náboženství, nebo světa politiky, popřípadě čehokoliv jiného, nikdy neakceptuji tu uboze primitivní populistickou takzvanou “reprezentační ideu" na úkor kvalitního výběru skutečně hodnotných lidí, odborníků, kteří by mě ať již kdekoliv měli zastupovat.

Kromě toho odhlédnouce i od dotyčné věcné stránky daného problému jak jsem to rozebral výše, je evidentní i to, že tato prohnilá takzvaná “reprezentační idea” je výmyslem samotného ďábla Satana a jeho nejvěrnějších služebníků: homosexuálů, feministek, svobodných zednářů a ostatních nepřátel Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele.

Někdy mají ti nahoře tu nehoráznou drzost, že tuto takzvanou “reprezentační ideu lživě a pokrytecky málem že neztotožňují s demokracií, ačkoliv v mnohých případech nic není větším omezením demokracie než tato takzvaná reprezentační idea:

Vezměme si třebas takzvané volby do takzvaného “Akademického senátu” fakulty anebo univerzity. Kdo měl snad nějaké demokratické iluze, ten se brzy probere do reality. Hlasování je rozděleno do takzvaných kurií, což znamená, že jste-li například třebas student, pak opět můžete volit zas jen někoho z řad kandidujících studentů a nikoho jiného. A přitom studenti za sebou zpravidla ještě zcela logicky nemají ani jen žádnou publikační činnost, a tudíž ani netušíte, podle čeho by jste si vlastně vůbec měl vybírat. A byť by jste si i sebevíc přál odevzdat svůj hlas komukoliv jinému mimo Vaši takzvanou “studentskou kurii”, například někomu z kvalitních docentů a profesorů, tak to nemůžete, protože do jejich kurie nepatříte. A všechno je to pouze záminka, že prý jinak to údajně prý technicky nejde, protože z matematicko-technického hlediska objektivně není problém vše následně eventuálně přepočítat pod takovými matematickými indexy, aby byli globální základní pevně stanovené matematické parametry zachovány i v tom případě, kdyby byli uskutečněné skutečně demokratické svobodné volby ať již toho či onoho akademického senátu bez omezujícího takzvaného kuriálního systému. Ba dokonce domnívám se, že namísto této šaškárny, které se říká “volby do akademického senátu”, pokud tyto volby nemají být volbami skutečně svobodnými a demokratickými, pak by bylo mnohem lepší, kdyby raději takzvané volby do akademického senátu nebyli vůbec žádné, ale namísto takto pochybně kreovaného akademického senátu by jeho funkci, úkoly, působnost a kompetenci zastávala Vědecká rada dotyčné fakulty anebo univerzity, která vzhledem k tomu, že se skládá z největších intelektuálů - odborníků dotyčné fakulty či univerzity alespoň má mou osobní úctu, a tudíž u intelektuálů, kteří jako vysokoškolští učitelé a odborníci odborně vynikli ve svých oborech lze rozumně i doufat, že budou rozumnými a hodnotnými lidmi v kolegiu i s ostatními obdobně skvělými intelektuály i při posuzování a řešení i ostatních problémů, které ze sebou přináší každodenní chod fakulty či univerzity.

A svým způsobem téměř stejnou šaškárnou jako jsou dnes takzvané volby do různých takzvaných akademických senátů fakult, univerzit a vysokých škol jsou právě tak i takzvané volby do takzvaného Evropského parlamentu. Vidíte-li kandidovat do Evropského parlamentu nějaké rozumné politické seskupení se zdravými názory a rádi by jste ho proto volili, pak možné to je pouze jen v tom případě, pokud dotyčné seskupení kandiduje do Evropského parlamentu přímo v té zemi v níž hodláte, respektive máte možnost volit, protože zatímco v skutečně demokratických volbách, by platilo celé teritorium Evropské unie za jeden volební obvod a tedy by jste si mohl svobodě vybírat a volit ze všech kandidujících subjektů, které usilují o své zvolení do Evropského parlamentu, a nikoliv tedy pouze jen vybírat si pouze jen z nepatrného zlomku z těchto kandidujících subjektů do Evropského parlamentu, respektive těch z nich, které mají své politické těžiště přímo ve Vaší vlastní zemi a nikde jinde, protože každý stát to je samostatný volební obvod, a jednak že se o kandidujících subjektech majících své politické těžiště v jiných obvodech, avšak přesto kandidujících do téhož Evropského parlamentu zpravidla ani nic nedovíte, neboť domácí novináři jsou velice skoupí na informace o kandidujících subjektech v jiných volebních obvodech do téhož Evropského parlamentu, ale i když si ty informace opatříte i bez pomoci domácích novinářů, nic Vám to není platné, protože volit je stejně nemůžete.

Napsal v prosinci 2009 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!