wz

Zpět na hlavní stránku!


Sociální spravedlnost a ekonomicky maximálně výkonná i spravedlivá ekonomická revoluce a revoluční stát i manifest.

Arise, ye starvelings, from your slumbers, Arise, ye criminals of want, For reason in revolt now thunders, And at last ends the age of cant, And away with all your superstitions! Servile masses, arise, arise, We'll change forthwith the old conditions, And spurn the dust to win the prize. Then comrades, come rally! And the last fight let us face, The Internationale unites the human race, Then comrades, come rally! And the last fight let us face, The Internationale unites the human race. We peasant, artisans, and others, Enrolled among the sons of toil, Let's claim the earth henceforth fot brothers! Drive the indolent from the soil, On our flesh too long has fed the raven, We've too long been the vulture's pry, But now farewell the spirit craven, The dawn brings in a brighter day. Then comrades, come rally! And the last fight let us face, The Internationale unites the human race, Then comrades, come rally! And the last fight let us face, The Internationale unites the human race.


Debout las damn‚s de la terre, Debout les forcats de la faim. La raison tonne en son cratere, C'rst l'eruption de la fin. Du passe faisons table rase, Foule esclave, debout, debout, La monde va changer de base, Nous ne sommes rien, sozons tout. c'est la lutte finale, Groupons-nous et demain, L'Internationale Sera le gentre humain!


Aufstehen meine lieben Brüder aufstehen ob ihr Hunger habt jetzt haben alle Leute wieder die Hoffnung das unser Sieg klappt. Die Vergangenheit ist schon vorbei wir gehen hinauf zu dem Ziel wir wollen stehen immer dabei wir waren nichts, jetzt sind wir viel. Die letzte Schlacht schon began wir sollen maschieren Internacionala sind Leute von Morgen. Die Arbeiter und auch Landleute wir sind doch alle Arbeiter wir herrschen über die Welt heute und wir werden herrschen weiter. Es war schon genug von den Schmerzen und Anhäufungen von Geiern wir sind doch die Leute von Erzen wir regieren und wir feiern. Die letzte Schlacht schon began wir sollen maschieren Internacionala sind Leute von Morgen.


Moje práce: ”Manifest revoluce proti kapitalismu pluralitnímu i státnímu!” – kterou jsem taky uveřejnil na těchto mých webových stránkách, a obsahuje jej i tento soubor je i se širším objasněním. Samozřejmě, že tento na mých webových stránkách publikovaný ”Manifest revoluce proti kapitalismu pluralitnímu a státnímu!” není ani žádnou ústavou, ani žádným zákonem a ani žádnou právní normou v pravém slova smyslu! Je to pouze stručný ”Manifest” a tedy stručná filozofická proklamace – nikoliv však ale klasická právní norma!! Je to pouze jakýsi základní a ovšemže mezerovitý proklamativní náčrt modelu ideálního státu, který se ekonomicky opírá o přerozdělovací, redistribuční a doslova skutečně komunistickou (navzdory vědomí si politické diskreditace tohoto slova!) ekonomiku bez existence peněz, měny, vlastnického práva a tedy bez jakékoliv existence trhu a tržní směny; a politicky se pak může (ale také i nemusí!) zas opírat o ideály křesťanského Božího státu.

Mou inspirací rozhodně v žádném případě nebyl ani Marx, ani Engels, ani Lenin a ani nikdo podobný!

Mojí inspirací při modelování Revolučního státu v Revolučním manifestu byla:

1./ Jednak první křesťanská náboženská obec v Jeruzalémě vedená prvním jeruzalémským biskupem sv.Jakubem, bratrancem Ježíše Krista v prvním století po Kristu, když právě v knize Skutky svatých apoštolů - která je součástí Písma Svatého Nového zákona - můžeme o této první křesťanské náboženské obci v Jeruzalémě číst: ”Všichni pak věřící byli pospolu a měly všechny věci společné. Statky i majetek movitý prodávali a rozdělovali je mezi všechny, jak kdo potřeboval.” /SK 2,44-45/. Podobně můžeme pak dále číst o této první křesťanské náboženské obci v Jeruzalémě v knize Skutky sv.apoštolů i o dvě kapitoly dále: ”Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši; nikdo z nich neříkal, že by něco z majetku jeho bylo mu vlastním, nýbrž všechno bylo jim společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o zmrtvýchvstání Ježíše Krista, Pána našeho a všichni se těšili veliké oblibě. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávaly je, a peníze, které utržili skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému jak potřeboval”/Sk 4,32-35/. Šlo o první pokus o praktické uskutečnění komunistické společnosti, tým druhým a zatím posledním pokusem v praxi o uskutečnění komunistické společnosti byly jezuitské či jesuitské redukce jihoamerických Indiánů, tj. Indiánsko – jezuitský stát, který existoval v letech 1610 až 1750. Ovšemže ani jeden z těchto dvou pokusů o uskutečnění komunistické společnosti v praxi samozřejmě, že s takzvaným “komunismem” marxisticko – leninským neměl absolutně nic společného!! V dějinách lidstva byly to pouze tyto dva případy, kdy byla v praxi aplikována revoluční myšlenka zrušení jakéhokoliv soukromého vlastnictví!

2./Dále pak z menší části i Thomas Morus a jeho stát, který nazval “Utopie”, kde popisoval ideální státní zřízení. Thomas Morus za vlády anglického krále Jindřicha VIII., který zradil katolickou církev a založil si vlastní separátní takzvanou “anglikánskou církev” v 16. století zastával funkci lorda kancléře, co byla hned po samotném anglickém králi nejvyšší funkce v Anglii (tj. fakticky se jednalo o úřad premiéra – úřad předsedy vlády) a měl tedy s fungováním státní správy nepochybně velmi bohaté zkušenosti. Thomas Morus však zůstal plně věrný katolické církvi, za co jej anglický král Jindřich VIII. v roce 1534 sesadil z jeho vysokého úřadu a v roce 1535 dal popravit.

3./Mou ještě mnohem větší inspirací byl ale kněz a dominikán Tommaso Campanella (zemřel v roce 1639), a jeho dílo “Civitatis Solis” (v překladu přibližně jako “Sluneční stát”).

4./A mým úplně největším inspiračním zdrojem byli evropskými jezuity založené “redukce”, tj. quasi úplně nezávislý samosprávný, quasi státní útvar jihoamerických Indiánů v 17. a 18. století, konkrétně od roku 1610 až do roku 1750 kde tedy po dobu 140 let existoval relativně podobný politický a ekonomický systém samosprávně spravovaný jihoamerickými indiány za asistence jezuitů či jesuitů, z toho v první generaci se jednalo výlučně jen o evropské jezuity či jesuity, většinou ze Španělska, v dalších generacích přibývalo mezi těmito jezuity či jesuity i jezuitů či jesuitů domorodého, často právě i indiánského původu, a jezuité či jesuité, ať již původu evropského anebo i indiánského Indiánům pomáhali zejména ve složitějších technických otázkách veřejné správy Indiánsko – Jezuitského státu po celou dobu 140 let jeho existence od roku 1610 – 1750. Až v roce 1750 byl tento Indiánsko – jezuitský stát brutálním násilím imperialistického Portugalska násilně zničen portugalskou koloniální armádou, když tehdejší portugalský král Josef I. byl zcela pod vlivem svého ministra, svobodného zednáře či po slovensky slobodného murára markýze de Pombal, fanatického nepřítele jezuitů či jesuitů ale i Indiánů. V samotném Portugalsku pronásledování jezuitského či jesuitského řeholního řádu bylo nejostřejší ze všech pronásledování jesuitů či jezuitů té doby, takto v letech 1757 – 1761 bylo v Portugalsku osmdesát jezuitů či jesuitů popraveno pro údajnou ”vzpouru”, jeden z jezuitů či jesuitů byl dokonce v Portugalsku zaživa upálen. Jinak třeba zdůraznit, že po dobu 140 let v období od roku 1610 až do roku 1750 asi 150.000 Indiánů žilo v 30 takzvaných “redukcích” pod formální španělskou svrchovaností a pod vedením jezuitů či jesuitů. Tak vznikl kolem roku 1610 v dějinách naprosto ojedinělý ”Indiánsko-jezuitský stát”, který trval plných 140 let. Tento ”Indiánsko - jezuitský stát” hospodářsky i kulturně prosperoval a je nepochybně neskvělejším úspěchem misijních dějin katolické církve. Nicméně v roce 1750 došlo k obrovské tragédii na kolbišti ”veliké” světové politiky, respektive ke změně koloniálních hranic mezi španělskými a portugalskými územími v Americe v důsledku čeho území ”Indiánsko - jezuitského státu” které do té doby se nacházelo na španělském teritoriu nyní připadlo Portugalsku. Portugalci pak následně násilně zlikvidovali ”Indiánsko - jesuitský stát”, dopustili se obrovské genocidy na Indiánech, a s Indiány dobrovolně zemřeli i mnozí jezuité či jesuité nebo jesuiti či jezuiti byli buď povražděni anebo vyhnáni, většina Indiánů portugalskou genocidu – v jejíž pozadí byl tento svobodozednářský či po slovensky slobodomurársky ministr Pombal, zarytý nepřítel jak Indiánů tak i jezuitů či jesuitů – nepřežila, a ta menšina co přežila se stala úplně bezprávnými otroky předmětem portugalského vykořisťování, když byli nuceni po násilném vojenském zničení Indiánsko – jezuitského státu k otrocké práci na různých plantážích a statcích patřících portugalské koloniální správě. Evropští kolonizátoři totiž neměli absolutně žádné pochopení pro revoluční myšlenky na kterých 140 let stál Indiánsko – jezuitský stát, a právě tak neviděli a nechtěli vidět v “barevných” domorodcích člověka a proto v ”Novém světě” zaváděli otroctví. Papež Pavel III., který je pokládán za papeže nejvíce nakloněnému jezuitům či jesuitům, a tento papež taky i schválil v roce 1540 řeholi jezuitů či jesuitů již v roce 1537 vydal bulu ve které zakázal americké otroctví. Papež Pavel III. v této bule zakazující otroctví kromě jiného poukázal i na to, že také Indiáni mají nesmrtelnou duši a mohou přijat svátosti.

Posléze jsem pak v mém “Manifestu revoluce” tento samosprávný státní útvar pokřesťančených jihoamerických Indiánů existující po dobu 140 let v letech 1610 až 1750 ještě v její čistě ekonomické oblasti navíc i vylepšil takzvaným terciátním pracovním systémem plus dalšími ekonomickými, logistickými i personalistickými myšlenkami, kde jsem se inspiroval mnohem pozdějšími moderními poznatky z ekonomie, organizace výroby, logistiky a personalistiky, a to počnouc:

A.) Německým pracovním systémem totálního pracovního nasazení, do kterého byly zapojeny milióny domácích i zahraničních dělníků a dělnic, který organizoval velký pragmatik a pracovní génius Albert Speer, pravděpodobně sám bezpartajní technokrat, který coby ministr zbrojního průmyslu Velkoněmecké říše v časech druhé světové války dokázal při organizování práce miliónů dělníků a dělnic i navzdory válce a ničivému nepřátelskému bombardování permanentně usilujícího se nepřítele svým strategickým bombardováním narušit německou válečnou průmyslovou výrobu dosáhl Albert Speer až neuvěřitelně obrovské ekonomické zázraky, které – bez ohledu na tehdejší zavrženíhodný politický a ideologický režim v tehdejším Německu – budí i dnes u mnohých ekonomů, logistů i personalistů z čistě ekonomických a logistických důvodů, jakož i z důvodů geniální organizace pracovních sil upřímný obdiv.

B.)Dalším ekonomickým vylepšením byl pak management lidských zdrojů současných obrovských mamutích podniků pracujících v třísměnném provozu, zpravidla akciových společností, a to zejména japonských, a v o něco menším rozsahu i severoamerických, které v zájmu své efektivity navíc i permanentně přelévají pracovní síly, které mají k dispozici mezi všemi svými jednotlivými pobočkami, filiálkami a továrnami podle své aktuální ekonomické potřeby (například: množství zakázek) v těchto svých jednotlivých pobočkách, filiálkách a továrnách, aby své pracovníky využili na práci co nejefektivněji.

C.)Plus obdobně v podstatě totéž dělají i miliónové armády všech států světa, které fungují jako celostátní centralizované subjekty, přičemž já jsem tyto poznatku a tuto praxi existující již dnes v rámci těchto mamutích akciových společností zaměstnávajících i desetitisíce, ba možná někde i statisíce pracovníků obohatil i o precizní logistické a organizační poznatky mnohamilionových armád, a pouze jsem tyto jejich poznatky a zkušenosti v aplikaci rozšířil na celý stát, jako kdyby celý stát byl touto jednou třísměnnou mamutí akciovou společností s dokonalou logistickou infrastrukturou mnohomilionové armády v jakémsi dokonale skloubeném celku současně.

D.)A v neposlední řadě výrazným ekonomickým vylepšením je i tříterciátní systém fungující již dnes svým sice výrazně odlišným způsobem například v komerčních velkochovech drůbeže, ale vycházející z obdobné ekonomicky revoluční myšlenky moderní vědecko – technické revoluce, která říká, že v současné vyspělé společnosti dokonale elektrifikovaného světa již nejsme my lidé ekonomicky, a tím méně snad fakticky odkázáni na nutnost pasivně podřizovat se diktátu “slunečního světla” jako v časech, když jsme my lidé elektřinu buď vůbec ještě neznali, anebo kdy ještě svět nebyl natolik elektrifikován jako dnes. V objektech komerčního chovu drůbeže jsou slepice – nosnice již dnes dokonale izolovány od vnějšího světa, takže jim tam neproniká žádné sluneční světlo, ale mají uměle vytvořen “osmnáctihodinový den”, aby každý jeden z těchto osmnáctihodinových dnů každá slepice – nosnice snesla jedno vajíčko, čehož geniální zemědělští inženýři dosáhli tak, že devět hodin je v drůbežárně zapnuto velmi silné intenzivní světlo, které až neuvěřitelně autenticky imituje přirozené sluneční světlo, a na dalších devět hodin se toto světlo zas vypne, v důsledku čehož tyto slepice – nosnice jsou ponechány v hluboké tmě. A tak bez ohledu na to zda-li v našem “lidském” skutečném 24. hodinovém astronomickém dnu je venku právě momentálně den či noc, v drůbežárně tyto slepice – nosnice mají uměle vytvořen svůj vlastní virtuální 18. hodinový “astronomický den”, kde se pořád donekonečna pravidelně střídá právě tak i uměle vytvořený devítihodinový den s devítihodinovou nocí, aniž by to mělo jakýkoliv vztah k tomu, zda-li venku je ve skutečnosti momentálně právě den anebo noc.

Celkové shrnutí:

A analogicky v souhrnu všech těchto inspiračních pramenů, byť i sice zcela jiným způsobem jsem tyto myšlenky syntetizoval a aplikoval i na moji ideu fiktivního 36. hodinového dne členícího se dále na takzvané tři dvanáctihodinové terciáty, jejichž racionálním ekonomickým smyslem je v celostátním měřítku zajistit konstantní výkon pracovní činnosti, a tím i konstantní výkon ekonomiky po celé období normálního 24. hodinového kalendářního dne, a to navíc i po všech 365 dnů kalendářního roku, což by z ekonomického hlediska objektivně vedlo k absolutní maximalizaci využití všech potencionálních zdrojů a možností, které má daná ekonomika k dispozici, v důsledku čehož by se ekonomický produkt, respektive výkon dané ekonomiky přímo rovnal, anebo alespoň velice blížil absolutně maximálnímu potencionálnímu výkonu dané ekonomiky. Při aplikaci všech ekonomických a pracovních opatření do praxe (a to dokonce i bez ohledu na realizaci či nerealizaci ostatních ustanovení Revolučního manifestu!) by mělo podle mého odhadu dojít až ke trojnásobnému zvýšení hrubého domácího produktu dané ekonomiky oproti výkonnosti, kterou tatáž ekonomika dosahuje za jejího současného stavu.

Doporučuji Vám, aby jste si přečetl(a) zejména tyto čtyři hlavní a veliké následující práce:

1./Henryk Lahola : Ženy jsou ve společnosti privilegovány a muži diskriminováni. Feminismus či feminizmus nebo antifeminismus či antifeminizmus nebo maskulinismus či maskulinizmus. Feministky či maskulinisti nebo maskulinisté. (po česky i po slovensky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Femini.htm

2./Henryk Lahola : Bezdomovec a nezaměstnaný. Bezdomovci a nezaměstnaní. Práce o chudobných lidech a sociální problematika adresována zejména pro chudobné lidi. (po česky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Bezdomovci.htm

3./Henryk Lahola : Slobodní murári. Svobodní zednáři. Konkrétne fakty o celosvetovej nadvláde slobodných murárov - svobodných zednářů. (po slovensky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Nadvlada.htm

4./Henryk Lahola : Homosexuáli a lesbičky! Preč zo zvráteným úchyláctvom!! Vyliečte sa z tej odporne hnusnej a zvrhlej homosexuality!! Táto práca je určená k samoliečbe homosexuálov a lesbičiek, ktorí či ktoré o túto liečbu majú úprimný záujem!!! (po slovensky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Terapiabuz.htm

A můžete si též přečíst i těchto několik starších a vedlejších, menších prací:

Henryk Lahola : Komunismus coby filozofický fenomén křesťanství v kontinuitě filozofie dějin. Marxisté-leninisté zradili původní ideály revoluce nastolením ekonomického systému státního kapitalismu! , Babice 2006, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Ko.htm

Henryk Lahola : Manifest revoluce proti kapitalismu pluralitnímu i státnímu! Jen odstraněním měny a likvidací privátního vlastnictví lze zlikvidovat trh a tím ekonomicky i obě formy kapitalismu! , Babice 2006, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm

Henryk Lahola : Cizí dělníci stojí zaměstnavatele mnohem více peněz jako domácí dělníci! Ekonomicky je to dáno rozdílnou velikostí jejich mezních nákladů! , Babice 2007, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/De.htm

Henryk Lahola : Druhý díl Reakce na reakce – aneb moje odpovědi čtenářům na jejich nejzávažnější připomínky, Babice 2007, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm

Henryk Lahola: Víte kolik finančně stálo studium v letech 1994 – 2000? , Babice 2008, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Vetrnik.htm

Henryk Lahola : Vysvětlení podstaty a smyslu revolučního kalendáře v revolučním státě. , Babice 2007, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Kalendar.htm

Henryk Lahola : Manifest revoluce – terciátní systém by fungoval i v kapitalistické ekonomice. Manifest revoluce je ojedinělý a výjimečný případ, kdy jsem já upřednostnil ekonomiku před náboženstvím., Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Sedmidenni.htm

Henryk Lahola : Jak funguje či nefunguje kapitalistická ekonomika? Stručné vysvětlení principů se kterými stojí i padá polykapitalistická ekonomika. , Babice 2007, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Polikapit.htm

Henryk Lahola : Jezuité či Jezuiti nebo Jesuité či Jesuiti. Tovaryšstvo Ježíšovo či Společnost Ježíšova nebo Tovarišstvo Ježišovo či Spoločnosť Ježišova. Jesuitský nebo jezuitský řeholní řád či rehoľný rád a svatý Ignác z Loyoly - zakladatel jesuitského nebo jezuitského řeholního řádu či rehoľného., Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/jez.htm

 

Vysvětlení pojmů: Co je to polykapitalismus a monokapitalismus?

Vysvětlení pojmů ”polykapitalismus” a ”monokapitalismus” pro ty, kteří tento pojem čtou snad poprvé: Polykapitalismus je politicko – ekonomický systém, který jsme tady měli před rokem 1949, a který tady máme opět od roku 1991 až dodnes. Monokapitalismus je zase politicko – ekonomický systém, který jsme tady měli v letech 1948 – 1990. Oba výše zmiňované kapitalistické systémy jsou protilidové a nemravné, ekonomicky vedoucí k velikému zaostávání ekonomiky za svým potencionálním výkonem ekonomiky, protože oba tyto kapitalistické systémy jsou založeny na hyperfragmentační schizofrenní roztříštěnosti ekonomiky do obrovského množství nesourodých firem a firmiček bez sebemenšího náznaku jednotné ekonomiky. Polykapitalismus má ale ještě protilidovější a nemravnější charakter než Monokapitalismus. Více se této problematice věnuji v bloku ”Modelování ideálního státu, který je jednak sociálně spravedlivým státem a současně i státem s maximálně výkonnou ekonomikou”, zejména v práci www.henryklahola.nazory.cz/Sedmidenni.htm ”Manifest revoluce – terciátní systém by fungoval i v kapitalistické ekonomice. Manifest revoluce je ojedinělý a výjimečný případ, kdy jsem já upřednostnil ekonomiku před náboženstvím.”, ale i v dalších pracích nacházejících se v témž bloku ”Modelování ideálního státu, který je jednak sociálně spravedlivým státem a současně i státem s maximálně výkonnou ekonomikou”, který se nachází na náboženských webových stránkách o Bohu a víře www.henryklahola.nazory.cz

Prospěšnější by byl ovšemže i výraznější růst produktivity práce ve výrobě než jsou schopny zajistit dotyčné dva kapitalistické systémy, ať již dnešní polykapitalizmus anebo předcházející monokapitalizmus a vytvoření nejen ekonomicky mnohem výkonnějšího a vyspělejšího prostředí, ale též i ekonomického prostředí, které výrazně omezí šedou ekonomiku a zabrání černému trhu. To by ale muselo dojít k radikální změně ekonomického systému podle vzoru www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm , ”Manifest revoluce proti kapitalismu pluralitnímu i státnímu! Jen odstraněním měny a likvidací privátního vlastnictví lze zlikvidovat trh a tím ekonomicky i obě formy kapitalismu!” které je pak v Cyklu ”Modelování ideálního státu, který je jednak sociálně spravedlivým státem a současně i státem s maximálně výkonnou ekonomikou” blíže objasněno ve vícero dalších pracích, zejména například v práci www.henryklahola.nazory.cz/Sedmidenni.htm ”Manifest revoluce – terciátní systém by fungoval i v kapitalistické ekonomice. Manifest revoluce je ojedinělý a výjimečný případ, kdy jsem já upřednostnil ekonomiku před náboženstvím.”, ale například též i v práci www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm ”Druhý díl Reakce na reakce – aneb moje odpovědi čtenářům na jejich nejzávažnější připomínky.”, případně trojterciátní pracovní kalendář ale i další problémy jsou vysvětleny v práci www.henryklahola.nazory.cz/Kalendar.htm ”Vysvětlení podstaty a smyslu revolučního kalendáře v revolučním státě.”

 

Komunisté zradili původní ideály revoluce nastolením ekonomického systému státního kapitalismu!

1.Geneze myšlenky komunismu

Myšlenka komunismu není výmyslem marxistů jak si možná leckteří lidé ze své nevědomosti naivně myslí. Etymologicky slovo komunismus pochází z latinského slova ”communis” co znamená společný nebo veřejný.

Zrod myšlenky komunismu nacházíme v křesťanství. V osmnáctém a devatenáctém století různí ideoví nejprve předmarxističtí socialisté a později marxisté objevili právě v křesťanské bibli, tj.v Písmu Svatém Nového Zákona ideály komunismu, které pak pouze recipovali aniž by oni samotní byli autory těchto ideálů komunismu.

2.Všeobecná shoda marxistů i křesťanských demokratů v neochotě otevřeně říct, že myšlenka komunismu pochází z bible!

Nastala ale poněkud bizardní, kuriosní situace.

Ti, kteří se v politickém kontextu navenek okázale všude prezentovali jako údajní političtí reprezentanti křesťanstva by velice rádi, a to třeba i cenzurními zásahy vyškrtali z křesťanské bible – Písma Svatého všechny ty – pro ně hrůzostrašné - komunistické ”bláboly”. Ovšemže pokud by to z ohledem na absolutní neměnitelnost i nezměnitelnost textu svatých knih Písma Svatého /bible/ bylo vůbec nějak alespoň trochu možné.

Naopak až na malé výjimky prakticky téměř všichni předmarxističtí socialisté a absolutně všichni socialisté marxističtí se naopak styděli přiznat své plagiátorství komunistických myšlenek z Písma Svatého /bible/. Důvody pro to měli jistě různé. Nejspíše ale křesťanství posuzovali právě pod prizmatem pravicových politických názorů různých samozvaných pseudokřesťanských politiků, nikoliv tedy podle samotného obsahu ideové knihy křesťanství Písma Svatého /bible/, která je jinak závaznou svatou knihou křesťanství z čistě formálního hlediska alespoň ”na oko” dokonce i pro tyto pravicově smýšlející politiky pseudokřesťanských politických stran jako jsou např. různé lidové, křesťanskosociální nebo křesťanskodemokratické politické strany a podobně.

3.Komická představa Ježíše Krista jako poslance ”křesťanské” strany v Evropě

Samozřejmě, že pro pseudokřesťanské pravičáky je jméno Ježíš Kristus z politicko-marketingových důvodů dynamickým politickým heslem. Ale bohužel pouze toto prázdné heslo a nic víc! Ostatně no uznejme sami: Dovedeme si snad představit, že Ježíš Kristus by byl poslancem například dejme tomu za českou KDU-ČSL?

Dovedeme si například představit to, že by snad poslanec Ježíš Kristus v Poslanecké Sněmovně Parlamentu České republiky pronášel nějaké horlivé projevy například za zavedení školného na vysokých školách v České republice?

Anebo, že by snad poslanec Ježíš Kristus u řečnického pultu ve Sněmovně pronášel plamenné projevy za zrušení regulací nájemného v nájemných bytech nebo za zavedení přímých plateb pacienta u lékaře?

Případně, že by u řečnického pultu poslanec Ježíš Kristus horlil za zrušení nebo snížení sociálních dávek a doplatku do životního minima pro nejchudší občany?

Popřípadě, že by na parlamentní půdě poslanec Ježíš Kristus chválil zločineckou organizaci NATO za tzv.”humanitární bombardování” Jugoslávie bombami s ochuzeným uranem? Nebo použití napalmu ve Vietnamu? Shození atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki? Potažmo, že by snad Ježíš Kristus chválil i ostatní americké ”humanitární války” ve světě a to včetně i mučení a ponižování vězňů ”v neméně humanitárních” amerických věznicích v Iráku, na Guantanámu a jinde?

4.Komunismus křesťanských obcí prvního století po Kristu

Starozákonní židé očekávali příchod Božího mesiáše, který je vysvobodí spod nadvlády nenáviděných Římanů. Když pak ale přišel Ježíš Kristus nepřijali jej. Ježíše Krista a jeho sociální učení však ale přijali mohutné masy utiskovaného, zbídačeného a vykořisťovaného lidu z řad jeho tehdejších současníků a to lidí bez ohledu na svou národnost Židů i ”Nežidů”. Prvními křesťany se stávala především chudina, dnes bychom řekli ”bezdomovci”. Bylo tam ovšem i několik relativně sociálně lépe situovaných lidí, respektive několik chudých rybářů, zemědělců, vinohradníků a bývalých celníků. Absolutní intelektuální elitou pak byl bývalý farizej ze školy učitele zákony Gamaliela Šavel z Tarzu, ze kterého se stal později apoštol národů sv.Pavel a jeden z jeho nejbližších spolupracovníků lékař a evangelista sv.Lukáš autor jak evangelia sv.Lukáše tak i knihy Skutky sv.apoštolů dokumentující zejména apoštolskou činnost apoštola sv.Pavla a život prvních křesťanských obcí. Právě v knize Skutky sv.apoštolů můžeme číst:

”Všichni pak věřící byli pospolu a měly všechny věci společné. Statky i majetek movitý prodávali a rozdělovali je mezi všechny, jak kdo potřeboval.” /SK 2,44-45/.

Podobně můžeme pak číst v knize Skutky sv.apoštolů i o dvě kapitoly dále:

”Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši; nikdo z nich neříkal, že by něco z majetku jeho bylo mu vlastním, nýbrž všechno bylo jim společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o zmrtvýchvstání Ježíše Krista, Pána našeho a všichni se těšili veliké oblibě. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávaly je, a peníze, které utržili skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému jak potřeboval”/Sk 4,32-35/.

5.Hodnocení komunismu křesťanských obcí v prvním století po Kristu z hlediska ekonomického

Z hlediska ekonomického se totiž praktická realizace této komunistické společnosti omezila pouze ne spotřební ”život z vlastní ekonomické podstaty a bez jakékoliv reprodukce”, která ovšemže nebyla a ani nemohla být nekonečně bezedná. A tedy dříve nebo později musela skončit. Otázka tedy nebyla v tom, zda takto pojatá společnost čistě ”spotřebního Komunismu” zkrachuje. Otázkou pouze bylo kdy k tomu dojde. Z textu totiž vyplývá, že manažerská činnost apoštolů se zde omezila pouze na přerozdělování majetkové podstaty členů komunity prvních křesťanů mezi všechny členy jejich komunity za účelem uspokojování jejich přímé, bezprostřední spotřeby, respektive konzumace této majetkové podstaty. Nevěnovali se organizování nějakých jiných ekonomických aktivit. Zejména pak vůbec ne organizování výrobní činnosti, která by byla reprodukčním zdrojem dalších, nových zdrojů potřebných ke krytí této spotřeby. Za těchto okolností bylo tedy zřejmé, že tato komunistická společnost již pouze z hlediska čistě ekonomického musí zaniknout nejpozději současně s vyčerpáním, tj.spotřebováním všech zdrojů této jednostranné výlučně ”spotřební” ekonomiky stojící pouze na své ekonomické podstatě a zanikající současně s ní.

6.Komunismus křesťanských obcí v prvním století po Kristu z hlediska právního

Z hlediska právního pokud vůbec lze mluvit o vůbec nějakém právním uspořádaní, tato komunistická společnost byla pouze jakýmsi neformálním sdružením bez jakékoliv právní subjektivity, bez oficiálních členů, bez jakéhokoliv právního statutu nebo jiné konstituce, která by jakýmkoliv způsobem závazně reglementovala práva a povinnosti k ní nějakým způsobem příslušejících fyzických osob. Lze-li mluvit o nějakých právních skutečnostech pak se jednalo výlučně pouze jen o právní vztahy soukromoprávního charakteru, kde docházelo k jakýmsi v masovém měřítku individuálně uzavíraným inominátním soukromoprávním obligačním asynallagmatickým smlouvám majícími svým signifikantním charakterem a typizací nejblíže ke smlouvě darovací, kde quasi dárcem byl křesťan odprodavší svůj majetek /dále jen ”quasidárce”/, který peníze odevzdal některému z apoštolů, quasi obdarovanými pak byli svou bezprostřední spotřebou jednotlivý členové této komunity. Navíc realizace co do účelu i cíle těchto quasi darovacích smluv byla plněna jednotlivými apoštoly, což znamenalo další soukromoprávní obligační vztah, tentokrát zas mezi jednotlivým quasi dárcem a jednotlivým apoštolem mezi nimiž je soukromoprávní inominátní vztah blížící se typově nejspíše asi k příkazní smlouvě, kde quasi dárce má fakticky právní postavení příkazce a apoštol zas právní postavení příkazníka. A ač sice apoštoly vzhledem k jejich vysokým morálním kvalitám zajisté nelze podezírat z nějaké možné eventuální zpronevěry takto svěřených prostředků, faktem však zůstává, že absence účetnické evidence a kontroly byla vážnou slabinou, protože ani u apoštola nelze očekávat, že má softwarový mozek nahrazující důsledně vedené účetní denníky a jiné doklady písemně vedeného účetnictví, a vyloučit tak, že se může dopostit nějakých nechtěných chyb či omylů.

Nejzávažnějším nedostatkem pak byla ale ta skutečnost, že tato komunistická společnost byla čistě soukromoprávním vztahem mezi svými ”quasičleny” aniž by jakkoliv mohla být podporována institucemi a instituty veřejného práva, neboť pouze veřejnoprávní charakter je ”sine qua non” existence jakékoliv společnosti a tedy i tato komunistická společnost se fakticky musela a měla stát v určité formě veřejnoprávní korporací, která by ve své existenci a trvání byla v určité formě /quasi územní nebo zájmové/ sankcionována nějakými instituty a institucemi veřejného práva v jejichž čele by stáli apoštolé a vykonávali tak v určité formě svou ”veřejnou” moc nástroji a instituty veřejného práva.

7.Psychologie eschatologického očekávání křesťanů v prvním století po Kristu

Pokud by se někdo domníval, že tento způsob života ”spotřebního komunismu” byl vzhledem ke svému plýtvání a rozmařilosti značně nezodpovědný má formálně pravdu. Třeba však ale konstatovat, že po válce je každý generál. Ačkoliv nám totiž Ježíš Kristus slíbil, že brzy se vrátí a pak nastane konec světa a poslední soud, doposud k tomu nedošlo. A přitom od té doby co Ježíš Kristus vstoupil do nebe uplynulo již téměř dva tisíce let. To však ale víme my dnes. První generace křesťanů to nevěděla a vědět ani nemohla. Naopak příslušníci první generace křesťanů se naopak domnívali že návrat Ježíše Krista a konec světa je záležitostí ještě jejich vlastní generace. Nikdo nemohl ani jen tušit, že návrat Ježíše Krista na zemi a konec světa nebude realitou ani ještě po zhruba dvou tisíci letech od jeho narození. Z tohoto hlediska tedy byla jejich eschatologická euforie zcela logická a přirozená.

8.Analogické projevy eschatologické euforie u příslušníků sekty Svědků Jehovových ve dvacátém století po Kristu

Ostatně i mnohem později ve dvacátém století – například - když náboženská sekta Svědků Jehovových rozšířila mezi své věřící datum blížícího se blízkého konce světa chovala se skalní část jejich věřících velice podobně: Přestali platit své účty za bydlení, energie,telefon atd. Též přestali platit daně a poplatky. Zastavili i veškeré ostatní své platby. Hromadně začali rušit veškeré své účty v bankách a finančních ústavech. Současně začali hluboko pod cenou rozprodávat prakticky veškerý svůj movitý i nemovitý majetek a takto utržené peníze začali – z našeho pohledu – rozmařile a marnotratně utrácet. Stejným způsobem pak marnotratně plýtvali i veškerými možnými i nemožnými svými zásobami počnouc potravinami a konče benzínem. Své děti přestali posílat do školy. Absolutně rezignovali na veškeré svoje osobní zájmy a zájmové aktivity či ”koníčky” vzdělávací kursy, sportovní činnost, kulturu atd. Bez jakéhokoliv vysvětlení nebo zdůvodnění zaměstnavateli nebo kolegům v zaměstnání coby zaměstnanci najednou přestali chodit do práce. A obdobně bez jakéhokoliv vysvětlení nebo zdůvodnění spotřebitelům, zákazníkům a úřadům coby podnikatelé přestali najednou svoji podnikatelskou činnost fakticky vykonávat či provozovat.

9.Revoluce náboženská, revoluce obecně-politická a revoluce komunistická

Ve smyslu humanitním proběhly ve vývoji lidstva tři významné revoluce. Tři proto, že každá z nich má absolutně odlišný substrát svého zájmu a řeší pak úplně odlišnou problematiku. Všechny tři však ale mají až neuvěřitelně obrovské množství fakticky identických signifikantních znaků. Každá z těchto tří revolucí je ve skutečnosti velice dlouhým evolučním procesem a revolucí ji označuji pouze z aspektu jejich finálního výsledku. Samotný průběh těchto revolucí netvoří u žádné z nich v jejich evolučním vývoji revoluce nepřerušovanou nit kontinuálního vývoje. Naopak! Různé kontrarevoluce, respektive návraty k vývojově překonaným a nižším stadiím jsou zde zcela běžné u všech těchto tří revolucí. O četné příklady diskontinuity v revolučním vývoji těmito častými návraty ze stadia ”finalrevoluce” do nižšího stadia ”semifinalrevoluce” anebo až do nejnižšího stadia ”startrevoluce”, právě tak jako i častými návraty ze stadia ”semifinalrevoluce” do stadia ”startrevoluce” zde doopravdy není nouze. O různých deformacích, infiltrací cizorodých prvků zasahujících rušivě do procesu těchto revolucí i jejich jednotlivých stadií, a to někdy dokonce přímo i jejich exponenty a nositeli, případně o jiných nepravidelnostech nebo anomáliích již ani nemluvě. Každá z těchto tří revolucí však má společné signifikantní znaky, faktory a mezistupně. Každá z těchto tří revolucí se skládá ze tří stadií.. Prvním stadiem je výchozí stav té-které revoluce zvaný ”startrevoluce”. Druhou etapou je pak revoluční mezistupeň té-které revoluce zvaný ”semifinalrevoluce”. Konečně třetí etapou je konečný stav revoluce zvaný ”finalrevoluce”. Všechny tyto tři revoluce, i když každá z nich má vztah k řešení úplně odlišné problematiky, mají společným signifikantním znakem výchozího stavu svojí startrevoluce v tom, že vycházejí z pozice ”POLY” a přechodem do stadia semifinalrevoluce zaujímají pozici ”MONO”.

Konečný stav jejich posledního stadia ”finalrevoluce” pak znamená přetvoření dosaženého vývoje daného semifinalrevolucí do nejvyššího a konečného stadia finalrevoluce, neboť až toto stadium je stadiem absolutní dokonalosti a jako takové konečným žádoucím stadiem revolučního vývoje.

10. Stadii startrevoluce je polyteizmus, polyfeudalismus a polykapitalismus

U revoluce náboženské výchozí stadium startrevoluce je staré jako lidstvo samo. V nejstarších dobách lidstva byla totiž jednoznačná dominance mnohobožství. Toto období se nazývá polyteizmus.

U revoluce obecně-politické výchozím stadiem startrevoluce je vznik prvních quasi veřejnoprávních korporací kmenového a později teritoriálního charakteru, tj.vznik jakýchsi prvních miniaturních územních téměř quasi státních útvarů s existencí nějaké veřejnoprávní autority a moci. Toto období nazývám polyfeudalismus.

U revoluce komunistické výchozím stadiem startrevoluce je pak období, které nazývám polykapitalismus.

Polykapitalismus je plně identický s politickou realitou převážné většiny současných reakčních buržoasních vykořisťovatelských režimů na naší planetě a to včetně i současného polykapitalistického režimu reakčního buržoasního kapitalistického útlaku a vykořisťování obyčejného lidu v naší České republice a Slovenské republice v současnosti.

Samotná myšlenka komunismu je ale jinak nerozlučně spojena s učením Ježíše Krista a od něj odvozenými křesťanskými ideály prvotních starokřesťanských obcí křesťanů první generace v prvním století po Kristu.

11. Startrevoluce, legitimita, vzpoura a signifikantní znak ”POLY”

U revoluce náboženské – stadium polyteizmu signafikantním znakem ”POLY” je zde představa velikého množství hrůzostrašných bohů a jejich absolutní moci a vlády nad lidmi.

U revoluce náboženské v stadiu polyteizmu bohové zde svou legitimitu odvozují ze své věčnosti, nesmrtelnosti, faktické moci atd.

U revoluce náboženské v stadiu polyteizmu vzpora proti bohu nebo bohům volá po trestu božím.

U revoluce obecně-politické – stadium polyfeudalismu signifikantním znakem ”POLY” je zde veliké množství kmenových náčelníků a později vladařů teritoriálních celků, tj.období politické roztříštěnosti ranního feudalismu s jejich vladaři zvanými feudálové.

U revoluce obecně-politické ve stadiu polyfeudalismu obdobně jako mají bohové nad všemi lidmi, tak i feudálové mají absolutní moc a vládu nad poddanými. Feudál odvozuje svojí legitimitu z údajného božího ustanovení do své mocenské pozice.

U revoluce obecně-politické ve stadiu polyfeudalismu vzpoura proti feudálovi je tedy – z hlediska této logiky –pokládána za vzpouru proti bohu /bohům/. Takový vzbouřenec si tedy prý zaslouží pouze smrt.

U revoluce komunistické – stadium polykapitalismu signifikantním znakem ”POLY”je veliké množství boháčů zvaných buržoasie, kteří obdobně jako bohové nad lidmi a feudálové nad poddanými mají absolutní moc a sociální nadvládu nad pauperizovaným nemajetným lidem zvaným proletariát. Tato vykořisťující sociální nadvláda buržoasie nad proletariátem je dána disharmonií, majetkovou roztříštěností spojenou s nerovnoměrností rozdělení majetku ve společnosti jako důsledek soukromého vlastnictví v pestré pluralitě vlastnických vztahů k movitému i nemovitému soukromému majetku a z ní vyplývající sociální nerovnosti mezi lidmi, což znamená pak ve svých důsledcích faktickou diskrepanci mezi možností /nebo i nemožností!/ uspokojování základních životních potřeb jednotlivce z jeho reálně existující /nebo i neexistující!/ majetkové podstaty, kterou má k uspokojování těchto svých osobních potřeb k dispozici. V současné době významným faktorem je i otázka zaměstnanosti, respektive otázka objektivní možnosti najít své pracovní uplatnění na tzv.”trhu práce” ovládaném a manipulovaném vládnoucí buržoasií.

U revoluce komunistické ve stadiu polykapitalismu buržoasie fakticky popírá i to, že vůbec vlastně existuje. Jinak svou moc a majetek odvozuje ze subjektivisticky jednostranně chápané a farizejsky interpretované svobody vlastnictví, majetku, svobody podnikání atd.

U revoluce komunistické ve stadiu polykapitalismu vzpoura proti buržoasii, buržoasním úradům a úředníkům veřejné správy je pokládána za protiprávní jednání a zde je o druhu a výši trestu ”rozhodováno” buržoasním soudcem nebo buržoasním úředníkem v ”soudní” nebo ”správní” teatrální frašce /nebo i v několika fraškách, a to někdy i vzájemně spolu nesouvisejících/ buď po jakési linii pseudoveřejnoprávní v tzv.trestním řízení nebo tzv.přestupkovém správním řízení, popřípadě po linii pseudosoukroměprávní v pseudoobčanském řízení na základě tzv.”žaloby na ochranu osobnosti” nebo tzv.”žaloby na náhradu škody” atd. popřípadě kumulativně i po obou těchto liniích.

V současné době polykapitalismus je vládnoucích politickým systémem téměř na celé zeměkouli.

12. Přechodem ze stadií startrevoluce do semifinalrevoluce je vždy přechod z pozice ”POLY” do ”MONO”

U revoluce náboženské výchozí stadium startrevoluce je jednoznačná dominance polyteizmu. Revoluce náboženská ze startrevoluce ze své pozice ”POLY” přešla do stadia semifinalrevoluce a zaujala pozici ”MONO”. Signifikantním znakem přechodu z ”POLY” do ”MONO” byl přechod z polyteizmu do monoteizmu. Nikoliv tedy již polyteistické veliké množství bohů a absolutní moc těchto mnohočetných božstev a jejich vláda nad lidmi, nýbrž pouze monoteistická vláda a moc jednoho Boha nad lidmi. V monoteistickém chápání jeden Bůh jako ”superbůh” tudíž fakticky eliminuje existenci všech ostatních bohů a fakticky tak v sobě samém má monopolizováno své Božství.

Nikoliv tedy již polyteistické veliké množství bohů a jejich absolutní moc a vláda nad lidmi, nýbrž pouze monoteistická vláda a moc jednoho Boha nad lidmi je ideovou podstatou monoteizmu.

Rovněž ale i zde ještě vzpora proti ještě pořád hrůzostrašnému ”absolutistickému Bohu” volá po trestu božím.

U revoluce obecně politické výchozím stadiem startrevoluce je vláda velikého množství nezávislých, polozávislých ba i zcela na jiných feudálech závislých menších či slabších feudálů v historickém období politické roztříštěnosti ranního feudalismu, které jsme nazvaly polyfeudalismem. I revoluce obecně-politická ze startrevoluce ze své pozice ”POLY přešla do stadia semifinalrevoluce a zaujala pozici ”MONO”. Signifikantním znakem přechodu z ”POLY” do ”MONO” byl přechod z období ranního feudalismu politické roztříštěnosti zvaného polyfeudalismus do období silně centralizovaných absolutistických monarchií zvaného monofeudalismus.

Obdobně jako v monoteistickém chápání na rozdíl do polyteizmu jeden Bůh jako ”superbůh” fakticky eliminuje existenci všech ostatních bohů a fakticky tak v sobě samém má monopolizováno své Božství, tak i pozemský vladař v absolutistické monarchii v monofeudalismu ne rozdíl od polyfeudalismu se stává jediným ”superfeudálem” který tak fakticky na ”svém území”, respektive na území svého státu zlikvidoval nebo eliminoval moc a vládu veškeré ostatní – viděno ze zorného úhlu pohledu tohoto vladaře - nižší šlechty.

Obdobně jako v monoteizmu ”na nebi” jediný Bůh nad všemi lidmi, tak i ”na zemi” v monofeudalismu jediný pozemský vladař jako jediný ”superfeudál” má absolutní moc a vládu nad poddanými své říše – svého státu. A rovněž taky i tento jediný ”superfeudál” coby jediný pozemský vladař ”své říše” odvozuje svojí legitimitu z údajného božího ustanovení.

Právě tak jako v polyfeudalismu, tak i zde v monofeudalismu - vzpoura proti monokratickému pozemskému vladařovi je tedy – z hlediska této i nadále přetrvávající logiky –rovněž ještě i zde chápána i nadále jako vzpoura proti samotnému Bohu. I zde tedy ještě stále si prý takový vzbouřenec zaslouží pouze smrt.

U revoluce komunistické – stadium polykapitalismu signifikantním znakem ”POLY”je veliké množství kapitalistů coby vlastníků výrobních prostředků jako i ostatních příslušníků buržoasie pocházejícím ať již z řad podnikatelů, zaměstnanců, příslušníků svobodných povolání nebo politiků, kteří obdobně jako bohové nad lidmi a feudálové nad poddanými mají absolutní ekonomickou a odvozeně vlastně i politickou moc danou jejich sociální nadvládu nad pauperizovaným nemajetným lidem zvaným proletariát. Toto období nazýváme polykapitalismem. I revoluce komunistická ze startrevoluce ze své pozice ”POLY” vykázala již jisté nedokonalé náznaky potencionálně eventuálně za jistých okolností a podmínek možného přechodu do stadia semifinalrevoluce s potencionálně možným zaujetím pozice ”MONO”. U revoluce komunistické signifikantním znakem přechodu z ”POLY” do ”MONO” by byl přechod ze současného dodnes – prakticky na téměř celé zeměkouli - přetrvávajícího pluralitního kapitalismu ve formě polykapitalismu do centralizovaného etatistického kapitalismu zvaného monokapitalismus.

Obě formy kapitalismu – jak pluralistický kapitalismus zvaný polykapitalismus tak i státní kapitalismus zvaný monokapitalismus - jsou založeny na existenci výrobních faktorů práce, půdy a kapitálu.

Podstatou fungování ekonomiky obou formy kapitalismu - jak polykapitalismus tak i monokapitalismus - jsou založeny na existenci možnosti ”směny” a tedy předpokládají existenci trhu a tržního systému spotřebitelské poptávky, které se permanentně přizpůsobuje i kapitalistická nabídka výrobků a služeb.

U obou forem kapitalismu - jak polykapitalismus tak i monokapitalismus – je tato tržní ”směna” permanentně zprostředkovávána existencí měny a monetárního systému permanentního oběhu peněz.

V jedné důležité věci se však monokapitalizmus liší od polykapitalizmu. Obdobně jako v dimenzích revoluce náboženské došlo k přechodu od polyteizmu k monoteizmu a v dimenzích revoluce obecně-politické zas k přechodu od polyfeudalismu k monofeudalismu, právě tak i v dimenzích revoluce komunistické jsou neklamné znaky nutnosti přechodu od polykapitalismu k monokapitalismu. Zde mají všechny tyto tři revoluce – náboženská, obecně-politická i revoluce komunistická společný signifikantní znak přechodu od ”POLY” k ”MONO” v tom, že v případě všech těchto tří revolucí se předpokládá přechod od fakticity mnohočetné plurality k jakési jednotné centralizované monopolizaci. Úplně stejným způsobem jako polyteistické mnohobožství bylo nahrazeno monoteistickým ”superbožstvem” jednoho monopolního Boha a polyfeudalismus mnohočetné plarality celé hierarchie feudálů bylo ve formě monofeudalismu nahrazeno a centralizováno v monopolní postavení jednoho jediného ”superfeudála” v osobě panovníka absolutistické monarchie, právě tak i polykapitalismus mnohočetné plurality privátně-kapitalistických vlastníků výrobních prostředků a jiných vrstev buržoasie bude jednou ve formě monokapitalismu nahrazen a centralizován v monopolním postavení jednoho jediného ”superkapitalisty”, kterým bude stát. Polykapitalismus pluralitních soukromých vlastníků výrobních prostředků a jiných vrstev buržoasie tak bude nahrazen monokapitalismem centralizovaného státního kapitalismu kde jediným kapitalistou zůstane již pouze stát, což předpokládá absolutní etatizaci, respektive absolutné vyvlastnění všech výrobních prostředků z rukou soukromých kapitalistických vlastníků do rukou jednoho jediného centralizovaného ”superkapitalisty”, kterým bude stát. S určitým zjednodušením lze říci, že monokapitalismu byť i ve značně zdeformované formě bylo částečně na přechodnou dobu dosaženo v někdejším Sovětském Svazu a dalších zemí tzv.”reálneho socialismu” ve dvacátém století.

13.Finalrevoluce náboženské je víc něž pouhý monoteizmus

U revoluce náboženské třetím a konečným stadiem je konečný stav revoluce zvaný ”finalrevoluce. Bůh je sice i nyní pouze jeden. Není však již ale hrůzostrašně trestajícím ”tyranem”. Bůh se zde stává najednou tím, kým ve skutečnosti vlastně vždy i byl. Totiž Bohem lásky, Bohem-Otcem milujícím veškerý svůj lid, Bohem nikoliv strašlivým dozorcem, soudcem a katem v jedné osobě čekajícím na každé naše pochybení, aby nás mohl potrestat, ale milosrdným Bohem plným lásky pečujícím o Boží lid. My křesťané víme, že tento Bůh nás miluje a proto i my tohoto Boha milujeme taky a nikoliv snad s donucení pohrůžkou nějakých trestů, ale zcela dobrovolně a z čisté lásky k Bohu jsme připraveni a chceme z vlastního přesvědčení vždy a všude plnit Boží vůli se slovy v srdci ”Ó Pane Ježíši Kriste, Tvůj jsem a Tvůj chci i navěky zůstat!

14.Finalrevoluce obecně-politické je víc něž pouhý monofeudalismus

U revoluce obecně-politické třetím a konečným stadiem je konečný stav revoluce zvaný ”finalrevoluce, která myšlenkově pochází z ideje suverenity lidu, která je humanistickou ideou osmnáctého století po Kristu, rozvinutá navíc v ideálech veliké francouzské revoluce od roku 1789. Podobně jako je ”na nebi” Bůh pouze jeden, tak je i na zemi v každém státě vládnoucí orgán je pouze jeden. Lhostejno zda tímto pozemským vladařem je orgán kolegiátní /například nějaký parlament nebo jiný sbor skupiny lidí atd./ anebo orgán monokratický /například konstituční monarcha konstituční monarchie, president republiky atd./, právě tak je i jedno zda-li se jedná o konstituční monarchii nebo republiku. Právě tak jako Bůh na nebi není hrůzostrašně trestajícím není již více takovým ani pozemský vladař. Stát je společenstvím rovných a rovnoprávných občanů. Pozemský vladař není pozemský Bůh, a již vůbec není na to, aby hrůzostrašně vládl. Pozemský vladař je první mezi rovnými občany svého státu, kde všichni občané mají stejné práva a všichni jsou svobodní. Bůh tudíž neustanovuje pozemské vladaře aby hrůzostrašně vládli, ale aby svým vládnutím sloužili svému lidu, zejména pak aby skutečně pečlivě dohlíželi na respektování lidských práv a občanských svobod všech lidí.

14.Finalrevoluce komunistické je víc něž pouhý monokapitalismus

U revoluce komunistické třetím a konečným stadiem je konečný stav revoluce zvaný ”finalrevoluce, což je vytvoření skutečné komunistické společnosti. Zmínili jsme se již o tom, že z ekonomického hlediska stadiu monokapitalismu se v historické praxi do jisté míry částečně podobal v určité byť i značně zkarikované a zdeformované podobě monokapitalistický systém někdejšího Sovětského Svazu a dalších zemí tzv.”reálneho socialismu”. Tato sovětská quasi monokapitalistická revoluce z října/listopadu 1917 však nikdy nepřerostla v revoluci komunistickou a nikdy v ní ani přerůst nemohla!

Občas se sice – z čistě účelových propagandistických důvodů - naoko cosi mluvilo o údajném budování komunismu, nebylo to však myšleno vážně. Političtí vůdcové Sovětského svazu jako i političtí vůdcové dalších zemí tzv.”reálneho socializmu” byli ve skutečnosti těmi nejzapřisáhlejšími a nejzarputilejšímu odpůrci přechodu svého monokapitalistického systému do systému komunistického. Přechod z polykapitalismu do monokapitalismu totiž pro ně znamenal politický převrat, který je vynesl na výslní moci, bohatství a slávy.

Monokapitalismus tudíž pro ně byl konečným cílem a nikoliv tedy snad jen jakýmsi ”mezipřistáním na revoluční půlcestě od polykapitalismu ke komunismu.

Jejich monokapitalistickým převratem sice byla odstraněna nenáviděna třída kapitalistů a dalších příslušníků buržoasie. Očekávaná beztřídní společnost se však ale nedostavila. Stará třída vykořisťovatelů, kapitalistů a buržoasie byla záhy vystřídána novou vládnoucí třídou vykořisťovatelů, kterou se stala nová vládnoucí třída stranických funkcionářů a aparátčíků vládnoucí strany. Tato nová vládnoucí třída stranických funkcionářů a aparátčíků byla těmi posledními, kteří by si skutečnou komunistickou revoluci mohli přát. Komunistická revoluce totiž zná pouze výrobní faktor práce. Na výrobním faktoru práce parazitující výrobní faktory kapitalistické společnosti jako výrobní faktory půda a kapitál v komunistické společnosti neexistují. Komunistická společnost navíc předpokládá radikální a v podstatě šokové totální vyřazení působení směnného tržního mechanismu ekonomiky a to včetně měny a monetárního systému státu. Toto vše v sobě zahrnuje okamžité a šokové /doslova ze dne na den!/ úplné zrušení měny v hotovostní i nehotovostní podobě a současně i zrušení jakéhokoliv nestátního vlastnictví co prakticky - s výjimkou rodinného práva - současně znamená i absolutní zrušení všech forem, institutů a ustanovení soukromého práva jako i na něm závislých institutech a ustanoveních práva veřejného. Přechod ke komunismu by totálním zrušením měny a vlastnictví postihl nejvíce právě příslušníky této nové vládnoucí třídy stranických funkcionářů a aparátčíků. Takto by totiž ze dne na den přišli náhle o veškeré své peníze. Banky, spořitelny, případně jiné obdobné finanční ústavy by ze dne na den náhle přestali existovat. A s nimi by se do ztracena propadli i veškeré kapitálové úspory bohatých lidí, kteří v nich nějaké aktiva měly uloženy. Podobný osud by postihl fakticky i finanční oběživo, které by v daném okamihu měli tito lidé někde u sebe v hotovosti. Ze dne na den náhle by se z bankovek stali bezcenné papírky a z mincí bezcenné kovové plíšky. Totéž by se stalo i s veškerým ostatním hmotným majetkovým substrátem movitého i nemovitého majetku. Zatímco doposud to byli pouze výrobní prostředky, teď ze dne na den by se totálním zrušením veškerého soukromého vlastnictví stal tento veškerý doposud existující soukromý i osobní majetek výhradně a pouze jen státním vlastnictvím. Nejen obyčejný lid, ale v mnohem větší míře by to byli právě straničtí funkcionáři a aparátčíci, kteří by tak přišli jak o všechny své peníze, vily, auta i ostatní majetek. Přišli by tak o všechny své dosavadní hmotné výhody a privilegia. Degradovali by se tak majetkově na úroveň obyčejného lidu z ulice. Proto z jejich hlediska bylo jen logické, že si vládnoucí straničtí funkcionáři a aparátčíci států tzv.”reálneho socialismu” žádný přechod ke komunismu nepřáli a – logicky vzato - ani přát nemohli. Nakonec dokonce byli to právě oni kteří po několika desetiletích objektivně vyčerpali veškeré možnosti svého dalšího bohatnutí, které jim monokapitalistický systém mohl nabídnout. V dalším bohatnutí vládnoucích stranických funkcionářů a aparátčíků jim paradoxně začala již bránit jejich vlastní ideologie svého vlastního politického režimu. Monokapitalismus tak objektivně vyčerpal u nich veškeré možnosti, které těmto papalášům v ideovém ”majetnickém” souboji s polykapitalismem jim ještě mohl snad nabídnout.

Proto se samotní vládnoucí straničtí funkcionáři a aparátčíci monokapitalismu /kterému oni říkali ”socialismus”/ v tichosti tohoto tzv.”socialismu” fakticky zřekli a koncem osmdesátých let v zájmu vlastních egoistických ekonomických zájmů uskutečnili samotní příslušníci této vládnoucí třídy stranických funkcionářů a aparátčíků politické převraty tzv.”sametové revoluce”, které znamenali návrat od – pro ně samotné - ”asketického” monokapitalismu zpátky k původnímu ”konzumnímu” polykapitalismu.

To je veškeré tajemství jejich takzvaných sametových revolucí.

15.Otrokář, tyran i diktátor se sám exkomunikoval z civilizované společnosti

Otrokáři, tyrani a diktátoři nemají v politice co hledat! Politika má být totiž věcí služby lidem. Politika nesmí být věcí osobního majetkového nebo jiného prospěchu politiků a úředníků.

Vycházejíce totiž z humanistické teorie společenské smlouvy a teorie suverenity lidu je zřejmé, že lid má plné právo svrhnout nenáviděného otrokáře, tyrana i diktátora, ať již se jedná o jednotlivce nebo nějakou menší nebo větší skupinu osob.

Otrokářem, tyranem a diktátorem je ten kdo by se eventuálně například pokusil proti občanům svého vlastního státu znovuzavést tzv.”prezenční vojenskou službu”, která není ničím jiným než novodobou formou státního otrokářství a otroctví ne přelomu druhého a třetího tisíciletí. Totéž se týká popřípadě i jiných obdobných forem a pokusů o znovuobnovení i jiné /vojenské či nevojenské/ formy nucených prací a otrokářského vykořisťování vojenských či jiných otroků anebo pokusům jiným způsobem omezit základní lidská práva a občanské svobody svých spoluobčanů či zatáhnout svou vlastní zemi někde do nějaké války, obnovit trest smrti, zavést proti studentům na vysokých školách školné, zrušit bezplatné zdravotnictví, zrušit nebo omezit nejchudším občanům sociální doplatek do výše životního minima atd.

Takovýto otrokář, tyran a diktátor musí z politiky nebo ze svého úřadu okamžitě odejít. A to navždy a bezpodmínečně!

Eventuální postavení takovéhoto politika nebo úředníka před justiční tvář spravedlnosti aby se z těchto svých zločinů proti lidskosti zodpovídal by tím nemělo být nijak dotčeno!

Pokud otrokář, tyran nebo diktátor neodejde dobrovolně, lid má právo se proti němu vzbouřit a svrhnout jej třeba i násilím!

Vzpoura lidu proti otrokářům, tyranům anebo diktátorům je z morálně-etického hlediska mravně záslužný čin hodný naší největší úcty.

Ten kdo si zde zaslouží smrt není tedy povstavší lid, proti otrokáři, tyranovi či diktátorovi. Smrt si zde naopak zaslouží právě tento samotný politik či úředník /nebo skupina politiků či úředníků/, kteří se takovýmto způsobem stali otrokáři, tyrany a diktátory. Protože vzpoura lidu vychází z jejich přirozeného práva. A ten kdo se proti přirozenému právu vzbouřil není lid. Je to otrokář, tyran a diktátor, protože je to právě on kdo se vzbouřil proti přirozenému právu tím, že se svým otrokářstvím, tyranií a diktátorstvím se vzbouřil proti občanům své vlastní země.

Svým otrokářstvím, tyranií a diktátorstvím se totiž takový otrokář, tyran i diktátor sám exkomunikoval z humánní civilizované společnosti.

A pokud by snad tento otrokář, tyran a diktátor třeba i byl někým zabit – lhostejno ať již atentátem před, či v průběhu revoluční vzpoury proti krutovládě anebo popraven až ”ex post”, tj.po svržení svojí krutovlády - sklidil by tak tento otrokář, tyran a diktátor za své hrdelní zločiny pouze to, co si vlastně i plně zasloužil.

A ačkoliv v osobní rovině žádné teroristické činy nelze schvalovat a ani je neschvaluji, v rovině metafyzické jsou fakticky i ony pasivně vnímány z hlediska Božského ”IUS DIVINE” s pokorou srdce ”Fiat voluntas tuae Domine”, anebo vyjádřeno v češtině pasivním komentováním takové události lakonickým konstatováním, že ono je asi skutečně pravda, že ”Boží mlýny melou sice pomaly, ale jistě”.

16.Hodnocení současného polykapitalismu, východiska revoluce, zrada revoluce

Na věci nic nemění, že současný polykapitalistický systém v České republice a Slovenské republice je politicky nemravným, zvrhlým a zavrženíhodným systémem brutálního kapitalistického vykořisťování proletariátu ze strany buržoasních politiků, úředníků a dalších skupin kapitalistických parazitů vládnoucí buržoasie.

Proto systém polykapitalistického útlaku a vykořisťování musí být odstraněn a to ať již dobrovolným přechodem k sociálně spravedlivé skutečné komunistické společnosti cestou reformní, popřípadě v krajném případě nebude-li možné spravedlivé společnosti dosáhnout i jinak, tak eventuálně možná snad i revoluční vzpourou a třídním bojem proti buržoasii, buržoasním úřadům a úředníkům.

Důležité je pro úspěch komunistické revoluce v příhodný okamžik přistoupit okamžitě k totálnímu zrušení měny a veškerého soukromého i osobního vlastnictví. A to i navzdory obavám z dočasných ekonomických poruch nastalým v přechodném období přechodu ze systému směnné tržní ekonomiky na ekonomiku jak přímého organizování veškeré hospodářské činnosti, tak i přímého a bezprostředního permanentního rozdělování a přerozdělování veškerých cenných statků a zdrojů určených ke spotřebě či jinému užívání mezi obyvatelstvo.

Každé otálení by totiž jen zvyšovalo riziko podlehnutí lákadlům vlastního obohacení se na úkor společnosti jejíž následkem by byla opětovná zrada komunistické revoluce, čím by se tedy buď zopakovalo těch několik desetiletí trvající období tzv.”reálneho socialismu” dvacátého století, které v důsledku této zrady bylo a zůstalo pouze předčasně odumřelým suchým plodem nezrealizované zrazené komunistické revoluce a současně vlastně – a to zcela nevyhnutně a zákonitě - v bližší nebo vzdálenější době opětovný návrat k polykapitalismu.

Samotnými vladaři Sovětského Svazu a dalšími předáky států tzv.”reálneho socialismu” byla předčasně a uměle skrečována ”jejich” původně komunistická revoluce. Tato komunistická revoluce byla totiž násilně předčasně skrečována a umrtvena totalitním terorem monokapitalistického režimu, který tak petrifikoval svůj režim ve stadiu jakéhosi ”zamrzlého” monokapitalismu, kterému však samotní příslušníci vládnoucí třídy stranických funkcionářů a aparátčíků pokrytecky říkali ”socialismus”.

17.Otázka potrestání zločinců minulosti a otázka ”sametových podvodů”

O podvodném charakteru tzv.”sametových revolucí” svědčí i to, že za porušování lidských práv a jiné politické zločiny spáchané v státech tzv.”reálného socialismu” doposud ještě nikdo, popřípadě téměř nikdo ještě nebyl spravedlivě potrestán, ačkoliv zrůdnost zločinů těchto leninských stranických funkcionářů a aparátčíků není v podstatě o nic menší než zrůdnost zločinů esesáků, gestapáků, nacistů a fašistů.

A tudíž by se i na tyto jejich zločiny mělo pohlížet podle stejného měřítka. A jestliže k vyrovnání se Německa, Evropy a světa s nacistickou minulostí stačilo pouze několik let po druhé světové válce, je zarážející, že od konce osmdesátých let dvacátého století, kdy se skončila éra těchto quasi monokapitalistických režimů uplynuli již téměř dvě desetiletí.

Zločinci z této doby se však nám všem doposud beztrestně smějí dál do tváře a ovšemže nejen smějí, ale také i nadále pevně sedí na svých židlích a nevypadá to, že by o své lukrativní koryta brzy přišli. A ovšemže – vždyť ostatně jak jinak – tito soudruzi kapitalisté dále bohatnou…

Závěr.

Všeobecná deklarace lidských práv schválená dne 10.12.1948 Valným shromážděním Organizace Spojených Národů je společně i s biblí, tj.Písmem Svatým Starého a Nového zákona jsou nejcennějším myšlenkovým pokladem lidstva. Tyto dokumenty si tedy vážím víc než cokoliv jiného a jsou tedy alfou i omegou mého politického i náboženského přesvědčení.

Současně se však hlásím k ideálům sociální spravedlnosti, jako i práva každého člověka na lidsky důstojné životní podmínky.

Plně si uvědomuji kontroverzní a provokativní charakter této práce.

Kontraverzi se proto nemíním a ani nechci vyhnout!

Provokuji Vás úmyslně!!

A provokovat Vás budu všechny i nadále!!!

Dokonce možná i v jiných pracích. Rovněž si uvědomuji risiko, že opisované myšlenky nemusí být každým a vždy nebo ve všem správně pochopeny, v důsledku čeho je možné, že budu podezírán bůhví z čeho-všeho.

To ale nic nemění na mé víře vycházející z hloubky skutečného křesťanského humanismu, respektive víry v ty nejhumánnější kořeny lidství, které mně vedou k hlubokému přesvědčení, že každý člověk má právo na bydlení, ošacení a stravu, že každý člověk má právo na lidskou důstojnost.

Se zájmem sleduji, jak se po změně totalitního režimu v listopadu 1989 po celé naší zemi šíří útulky pro opuštěné psy, kočky a jiná domácí zvířata.

I když vím, že ne každý bude souhlasit s těmito mými názory domnívám se, že fakticita budování útulků pro opuštěná zvířata v naší zemi by měla být morální výzvou k příslušníkům vládnoucí buržoasie, buržoasním politikům a buržoasním úředníkům v naší zemi, aby jak legislativně tak i fakticky došlo k zrovnoprávnění ”neprivilegovaných” lidí se zvířaty v těchto útulcích pro opuštěná zvířata!

Jinými slovy – abych to vysvětlil - jestliže je možné budovat útulky pro opuštěná zvířata aby nemusela trpět a umírat na ulici pod holým nebem tak by – podle mého názoru – bylo vhodné se zamyslet nad tím, zda-li by nebylo vhodné a správné budovat se stejným zanícením obdobné útulky i pro naše bezdomovce, aby ani oni nemuseli trpět a umírat na ulici pod holým nebem na následky krutých mrazů, nedostatku spánku, celkového fyzického vyčerpání organismu, dehydrataci organismu, hlad, nemoci, parazity atd.

A i když se o tom nikde explicitně nemluví, jsem hluboce přesvědčen, že právo každého jednoho člověka na lidsky přiměřené a důstojné bydlení je jedno z nejzákladnějších lidských práv!

Uznáváme-li právo na život za nejzákladnější lidské právo, pak je jen pouhým pokryteckým farizejstvím, když současně odmítáme uznat za úplně stejné nejzákladnější lidské právo též právo na bydlení. Obě tato práva, jak právo na život, tak i právo na bydlení jsou totiž dvě nejzákladnější lidská práva, ba dokonce jsou tato lidská práva doslova spojené nádoby, protože popření práva na bydlení v našem zeměpisném pásmu zejména v zimním období se přímo rovná popření práva člověka na život!

Buržoasní režim nemůže a nesmí tyto skutečnosti ignorovat! Jinak bude režimem ještě nemravnějším a zvrhlejším než byl režim spřed listopadu 1989, který i navzdory veškerým svým zvrhlostem a nemravnostem měl alespoň tu minimální fundamentální slušnost, že řešil a vyřešil otázku bezdomovců, tj.že se postaral o to, aby bylo respektováno lidské právo každého člověka na bydlení.

Chápu, že malý pejsek nebo malá kočička je zajisté mnohem milejší a hezčí než blechami, parazity, dehydratací, spánkovou deprivací a různými nemocemi zohyzděno smrdící veliké tělo zúboženého bezdomovce. Jsem však přesvědčen, že i tento bezdomovec je živou bytostí a proto by měl mít vůči vládnoucím buržoasním politikům a úředníkům právo alespoň na to, aby mu buržoasní stát zajistil přinejmenším alespoň natolik důstojné životní podmínky jako je ochoten zajistit pejskům a kočičkám ve vybudovaných a budovaných útulcích pro opuštěná zvířata.

Dne 14.8.2006 napsal:JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Motto:
Nemyslete si, že jsem přišel pokoj zavést na zem. Nepřišel jsem zavést pokoj, ale meč /Mat 10,34/
Oheň jsem přinesl na zem, a tak si přeji, aby se již vzňal! /Luk 12,49/

Manifest revoluce proti kapitalismu pluralitnímu i státnímu!

Jen odstraněním měny a likvidací privátního vlastnictví lze zlikvidovat trh a tím ekonomicky i obě formy kapitalismu!

Dočasné politické zajištění vítězné revoluce v bodech:

A./ Zachovává se právní kontinuita a v platnosti zůstává stávající Ústava. Revoluční stát recipuje veškeré právo, pokud není v rozporu s objektivními změnami nastalými faktem revoluce a nezbytných revolučních změn.

B./Platná Ústava se pouze mění v tomto směru: Ruší se vnitřní rozdělení státní moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.Všude kde se v Ústavě mluví o zákonodárné moci, výkonné moci a soudní moci se tato ustanovení a jejich v Ústavě vymezené kompetence přiměřeně vztahují na kolegiátní nejvyšší státní orgán "Nejvyšší revoluční výbor". Všude, kde se v Ústavě mluví o kompetencích prezidenta republiky, předsedy vlády, předsedy poslanecké sněmovny, předsedy senátu a Ústavním soudu se tyto kompetence přiměřeně vztahují na předsedu "Nejvyššího revolučního výboru". S ohledem na platnou Ústavu, se na samotné členy "Nejvyššího revolučního výboru" se přiměřeně vztahuje právní statut Ústavního soudce, na funkci předsedy a místopředsedů "Nejvyššího revolučního výboru" se pak přiměřeně vztahuje právní statut předsedy a místopředsedů senátu coby druhé komory parlamentu tak, jak je uveden v Ústavě.

C./Ruší se jakákoliv územní i zájmová samospráva. Orgány bývalé územní a zájmové samosprávy se bez dalšího stávají orgány státní místní a oborově-specializované správy. Tyto orgány pracují pod vedením a kontrolou Nejvyššího revolučního výboru, jako i krajských, okresních a obecních revolučních výborů. Podle místních podmínek se budou zřizovat i čtvrtní, uliční a ”bránové” místní revoluční výbory. Nejvyšší revoluční výbor může přímo kontrolovat a řídit každý revoluční výbor v celém státu, a to bez ohledu na jeho instanci. Tytéž kompetence mají i všechny ostatní revoluční výbory vůči nižším revolučním výborům působícím v jejich správním obvodu. Kromě teritoriálních revolučních výborů budou působit i různé oborové a specializované revoluční výbory mající působnost nikoli teritoriální, ale oborovou vztahující se k určitým specifickým skupinám obyvatel. Tyto můžou být rovněž segmentovány na krajské, okresní, obecní a jiné atd. přičemž tyto oborově-specializované revoluční výbory budou vždy řízeny příslušnými teritoriálními revolučními výbory, jakož i teritoriálními výbory jim nadřízenými. Takto bude působit například revoluční výbor pracujících, revoluční výbor studentů, učňů a žáků, revoluční výbor žen, revoluční výbor mužů, ba dokonce i revoluční výbor dětí mladších 15-let atd. Minimálně 30 % obyvatel - včetně dětí starších 8 let - bude členem některého z revolučních výborů.

D./Platný kompetenční zákon se mění v tomto směru: Ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany i se všemi zpravodajskými službami se slučují do jednoho správního úřadu = "Výboru na obranu revoluce"; právě tak i centrální emisní banka státu, konsolidační agentura a ministerstvo financí se slučují do jednoho společného správního úřadu = "Dočasného monetárního revolučního výboru"; všechny ostatní ministerské resorty ekonomického a hospodářského zaměření a ostatní ústřední správní úřady ekonomického a správního zaměření se slučují do jednoho společného správního úřadu = "Revolučního výboru pro správu majetku a jeho řízení". V hierarchii revolučních výborů je "Výbor na obranu revoluce" podřízen pouze "Nejvyššímu revolučnímu výboru". "Výboru na obranu revoluce" jsou podřízeny rovněž všechny ostatní revoluční výbory fakticky stejnou měrou jako Nejvyššímu revolučnímu výboru pokud jde o oblast bezpečnosti státu. "Revoluční výbor pro správu majetku a jeho řízení" je podřízen pouze "Nejvyššímu revolučnímu výboru" a "Výboru na obranu revoluce".Naopak všechny zbylé revoluční výbory jsou ve všech otázkách - s výjimkou oblasti bezpečnosti státu – podřízeny Revolučnímu výboru pro správu majetku a jeho řízení.

1.Hlava - Revoluční izolace domácí ekonomiky

§ 1: Revoluční stát přistoupí k hermetickému uzavření státních hranic s cílem důsledné izolace domácí ekonomiky před jakýmikoliv ekonomickými vlivy ze zahraničí .

Současně se zavádí povinná kartelizace všech obchodních společností, družstev i státních podniků do jedné společnosti pod nucenou správou revolučního státu.

§ 2:Revoluční stát bude vyžadovat od vlastních občanů, kteří budou chtít legálně vycestovat do zahraničí speciální policejní povolení.

§ 3:Revoluční stát nebude nijak bránit vlastním občanům ve vycestování do zahraničí, a to dokonce ani těm ne, kteří se tak rozhodnou učinit i bez jinak vyžadovaného speciálního policejního povolení zmiňovaného v § 2 za předpokladu, že tak učiní přechodem přes stanovený hraniční přechod, podrobí se celní prohlídce a podepíší, že bere na vědomí celní upozornění uvedené v § 3 odst.2 tohoto našeho revolučního manifestu.

Občanům, kteří však takto vycestují do zahraničí bez speciálního policejního povolení bude, popřípadě může být upřeno právo legálního návratu zpátky. Občany, kteří takto vycestují do zahraničí přes oficiální hraniční přechod na tuto skutečnost navíc musí celní orgán písemně upozornit.

§ 4:Cizinci hodlající vstoupit na území našeho revolučního státu musí mít speciální vízum. Cizinec který vstoupí na území našeho revolučního státu bez speciálního víza nebo v rozporu s ním na území našeho revolučního státu, nebo zde protiprávně setrvá, může být okamžitě a bez výstrahy zastřelen.

§ 5:Každá osoba, která mimo rámec vyznačených hraničních přechodů se pokusí o ilegální vniknutí na území našeho revolučního státu nebo o jeho ilegální opuštění, může být okamžitě a bez výstrahy zastřelena.

Stejně bude postupováno i proti všem narušitelům státní hranice, kteří by tak učinili ve vzduchu, po vodě, pod vodou nebo v podzemí.

Nebudou-li zde důvody pro zajištění /zejména důvody hospodářské a špionáž/, může být občan našeho revolučního státu, který se pokusil o úmyslné ilegální překročení státní hranice našeho revolučního státu ve směru do zahraničí potrestán vyhoštěním do zahraničí, ve směru do vnitrozemí potrestáno uvězněním. Cizinci pak trestem uvěznění s následným vyhoštěním. Ostatní občané našeho revolučního státu, k teří narušiteli státní hranice našeho revolučního státu vědomě aktivně pomáhali mohou být potrestáni trestem vyhoštění, cizinci pak trestem uvěznění s následným vyhoštěním

2.Hlava - Revoluční rodina a ústavné rodinné právo

§ 6:Lidský život je hoden ochrany již před narozením. Vražda nenarozeného dítěte je nepřípustná a trestná.

§ 7:Manželství vzniká svobodným projevem vůle nastávajících manželů hodlajících uzavřít manželství vyjádřený před příslušným orgánem církve nebo náboženské společnosti v souladu s interními předpisy dané církve nebo náboženské společnosti, které pro platné uzavření manželství dotyčná církev nebo náboženská společnost vyžaduje.

Toto manželství smí uzavřít pouze ty osoby, které v souladu s § 17 tohoto revolučního manifestu dosáhli zletilosti.

§ 8:Manželství vzniká rovněž "ex lege" zplozením nemanželského dítěte mezi jeho rodiči v případech, pokud ani jeden z rodičů dítěte nežije v právoplatném manželství.

Bez ohledu na vzniknutí nebo nevzniknutí manželství "ex lege" jsou oba rodiče zplozeného dítěte bez dalšího vyloučeny z jakékoliv možnosti pokračování jejich vzdělávání, a jsou zařazeny do pracovního procesu, a to i v tom případě, když by z jakýchkoliv důvodů nedošlo k narození počatého dítěte.

§ 9:Manželství vzniká rovněž "ex post" mezi osobami uvedenými v § 8 tohoto revolučního manifestu u kterých nemohlo vzniknout manželství "ex lege" z toho důvodu, že jeden, popřípadě oba rodiče zplozeného dítěte žili již v manželství.

Odpadne-li překážka "předchozího trvajícího manželství" jeho zánikem, manželství vzniká mezi rodiči nemanželského dítěte "ex post" faktickým okamihem nastalého stavu ”bezmanželství” u obou rodičů dítěte.

§ 10:Zplodí-li svobodný jedinec více nemanželských dětí; manželství "ex lege" popřípadě "ex post" v případě konkurence vícero možných manželství vznikne vždy s partnerem jeho nejmladšího žijícího dítěte, který žije v ”bezmanželství”.

§ 11:Ustanovení uvedené v § 10 tohoto revolučního manifestu se přiměřeně vztahuje i na jedince žijícího v manželství pro případ zániku jeho manželství.

§ 12:Všechny osoby které uzavřeli právoplatné manželství žijí v manželství.

Oba manželé - nebylo-li jim vydáno speciální policejní povolení - jsou povinni udržovat společnou domácnost.

§ 13:Všechny osoby které jsou svobodné nebo ovdověné žijí v ”bezmanželství”.

Jakýkoliv takzvaný pohlavní život mají zakázán a trestán je buď vyřazením ze vzdělávacího procesu se současným obligatorním zařazení do pracovního procesu; u osob již zařazenými do pracovního procesu jejich přeřazením na horší práci než je ta, kterou momentálně vykonávají nebo i jinými tresty.

Osoby, které ještě v souladu s § 17 tohoto revolučního manifestu - mimo volby vzdělávání - podléhají ve všech ostatních důležitých věcech rodičovské moci svých rodičů. Pokud některý z rodičů již nežije, nastupují do jeho práv při výkonu jeho rodičovské moci rodiče tohoto rodiče.

§ 14:Každé manželství je vždy nerozlučitelné. Zaniká teprve smrtí jednoho z obou manželů.

3.Hlava - Revoluční školství a školský sytém

§ 15:Revoluční stát i rodiče jsou povinny pečovat o to, aby všechny děti revolučního státu které dosáhly věku 6 let nastoupili do prvního ročníku základní školní docházky.

§ 16: Každé dítě je povinno absolvovat povinnou dvacetiletou školní docházku, není-li dále v § 18 tohoto revolučního manifestu nebo v § 21 tohoto revolučního manifestu stanoveno jinak.

Tato školní docházka poskytuje každému dítěti možnost dosažení alespoň jedné učňovské, jedné střední a jedné vysoké školy zároveň.

Školní vzdělávání 9-20 třídy je pluralitní, tj.respektuje zájem, orientaci, nadání a schopnosti vzdělávajících se dětí.

Školní vzdělávání 9-20 třídy je z hlediska délky času stráveného ve škole přibližně ve stejném rozsahu, jako je délka času osob zařazených do pracovního procesu stráveného podle § 35 tohoto revolučního manifestu v zaměstnání.

Žádné pravidelné prázdniny neexistují. Mimořádné prázdniny může jednotlivým žákům nebo celým kolektivům udělit speciální zdravotní komise, a to pouze z důvodů zdravotních.

Není-li posuzovaný žák /student/ s rozhodnutím Speciální zdravotní komise spokojen, může se proti jejímu rozhodnutí odvolat k Revizní zdravotní komisi pouze tehdy, pokud je již zletilý. Jinak toto právo náleží jeho rodičům, eventuálně jeho jiným zákonným zástupcům.

§ 17:Zletilosti se dosahuje až absolvováním povinné dvacetileté školní docházky.

Osoby, které výjimečně povinnou dvacetiletou školní docházku neabsolvovali, zletilosti dosáhnou až posledního dne kalendářního roku v němž dosáhnou věku 27 let.

§ 18:Všechny osoby, které v souladu s § 17 tohoto revolučního manifestu dosáhli zletilosti mají právo o další vzdělávání neusilovat, a vstoupit do pracovního procesu.

§ 19:Osoby, které ještě nedosáhli zletilosti v souladu s § 17 tohoto revolučního manifestu nemůžou vstoupit do pracovního procesu.

§ 20:Osoby, které sice již dosáhli zletilosti v souladu s § 17 tohoto revolučního manifestu nemusí vstoupit do pracovního procesu pouze v tom případě, pokud jsou svobodní a bezdětní, a současně mají zájem dále pokračovat ve studiích nebo učení.

Stejnou možnost vrátit se ke studiím nebo učení mají i ty svobodné a bezdětné osoby, které již v souladu s § 18 tohoto revolučního manifestu vstoupili do pracovního procesu. Toto své rozhodnutí jsou však povinny písemně oznámit "Nejvyššímu revolučnímu výboru" do konce kalendářního roku s účinností jejich návratu do vzdělávacího procesu od 1.září roku následujícího.

Kým tyto osoby neukončí studium nemůžou uzavřít manželství, ani plodit děti.

§ 21:V případě, že žák, student nebo učeň - a to i nezletilý - zplodí dítě, jeho další vzdělávání nebo učení se okamžitě končí, a bez dalšího je automaticky zařazen do pracovního procesu, a to bez ohledu na jeho eventuální zletilost nebo věk.

Jakékoliv studium nebo učení, a to i v rámci plnění základní dvacetileté povinné školní docházky je možné pouze u svobodných a bezdětných jedinců.

4.Hlava - Revoluční bytová politika

§ 22:Revoluční stát absolutně vymýtí ”bezdomovectví”. Každý občan státu bude mít právo na bydlení v samostatném domě nebo bytě. Tento dům nebo byt bude mít zavedenou pitnou vodu a kanalizaci, bude mít zabezpečeno celoroční dálkové vytápěni, a bude zařízen alespoň základním nábytkem /stůl, židle,skříň a postel/

s příslušenstvím.

Revoluční stát při ubytovávání občanů bude dbát na to, aby v jednom domě byli ubytovaní zásadně pouze občané, kteří patří do jednoho a téhož ”terciátu” (Vysvětlení pojmu ”terciát” - viz. § 31 tohoto revolučního manifestu a poté ještě § 35 tohoto revolučního manifestu).

§ 23:Revoluční stát své hlavní úsilí věnuje masové bytové výstavbě obrovského množství typizovaných domů obsahující malometrážní osm metrů čtverečních veliké jednopokojové garsoniéry určených k bydlení po celém teritoriu revolučního státu.

§ 24:Revoluční stát pečuje o stávající bytový fond s péčí řádného hospodáře.

Žádnou jinou bytovou výstavbu než tu, která je uvedena v § 23 tohoto revolučního manifestu však neprovádí.

§ 25:Revoluční stát zabezpečí rovněž svou výstavbou možnost stravování veškerého obyvatelstva v gigantických masových státních velkokapacitních jídelnách po celém teritoriu revolučního státu, ve kterých bude garantováno právo každého občana revolučního státu na obdržení tři kompletních jídel denně.

5.Hlava - Revoluční zrušení jakékoliv soukromé dopravy

§ 26:Používání jakýchkoliv soukromých dopravních prostředků na celém teritoriu našeho revolučního státu bude absolutně zrušeno a tudíž i pro cizince zakázáno.

§ 27:Mezistátní doprava, a to i tranzitní přeprava jakýchkoliv nákladů i jakéhokoliv zboží je do našeho revolučního státu i ven z něj absolutně vyloučena a teda i pro cizince absolutně zakázána. Výjimky lze zrealizovat pouze na základě speciálního povolení vydaného Nejvyšším revolučním výborem.

§ 28: K soukromé dopravě osob, a to i cizinců na teritoriu našeho revolučního státu lze používat pouze vnitrostátní veřejné železniční, autobusové a lodní dopravní prostředky patřící našemu revolučnímu státu.

§ 29:Osobní dopravní prostředky na teritoriu našeho revolučního státu jsou oprávněny používat pouze přesně vymezené revoluční výbory a jiné státní orgány a úřady našeho revolučního státu a zahraničního diplomatického zboru akreditovaného u Nejvyššího revolučního výboru našeho revolučního státu.

6.Hlava - Revoluční státní reglementace výrobního faktoru práce

§ 30:Pro potřeby fungování výrobního faktoru práce se paralelně vedle /nynějšího/ klasického kalendáře zavádí /nový/ revoluční kalendář.

V oficiálním úředním styku zpočátku na přechodnou dobu budou paralelně fungovat oba kalendáře, později bude však klasický kalendář postupně vytláčen z oficiálního úředního styku, až kým nebude - pro tuto oblast - úplně vytlačen a zcela nahrazen revolučním kalendářem.

Dosavadní klasický kalendář se bude však i poté nadále používat pro náboženské potřeby jednotlivých církví a náboženských společností, popřípadě i k soukromým potřebám občanů.

§ 31:Revoluční kalendář na rozdíl od klasického kalendáře nezná "týden" a ani jeho jednotlivé dny.

Rok se v revolučním kalendáři člení na měsíce. Všechny měsíce jsou však absolutně stejně dlouhé s přesností na 0,001 vteřiny. Proto i každý kalendářní rok je s téměř stejnou přesností stejně dlouhý. Takzvané "přechodné roky" neexistují.

Podobně jsou členěny i měsíce na dny. Den však představuje s odchylkou 0,001 vteřiny délku 1,5 násobku objektivního kalendářního dne, tj.čas za který kolem své osy rotující zeměkoule se otočí o 540 stupňů /tj.1,5 obrátky/ což podle klasického kalendáře odpovídá 1,5 dne, tj.cca 36 hodinám. Zatímco klasický kalendář zahrnuje přibližně jeden den s nocí, revoluční kalendář zahrnuje střídavě dva dny s jednou nocí a s dvěma nocemi s jedním dnem.

Den podle revolučního kalendáře má 36 hodin. Nejbližší další členění dne podle revolučního kalendáře však není na hodiny jak tomu je u klasického kalendáře. Den podle revolučního kalendáře se nejblíže člení na tzv."terciáty".

Den podle revolučního kalendáře se člení na tři ”terciáty”. Všechny ”terciáty” jsou stejně dlouhé. Podle revolučního kalendáře den prvního ”terciátu” zahrnuje čas od 00.00 do 12.00 hodin, čas druhého ”terciátu” od 12.00 do 24.00 hodin, a čas třetího ”terciátu” od 24.00 do 36.00 hodin.

V úředních dokladech se první ”terciát” označuje /"Terciát-A"/, druhý ”terciát” /"Terciát-B"/ a třetí ”terciát” /"Terciát-C"/.

Revoluční kalendář bude spuštěn tak, aby první ”terciát” prvního den prvního měsíce prvního roku začal ve stejném časovém okamihu jako první leden některého ze zvolených kalendářních roků klasického kalendáře.

§ 32:Dojde k úpravě rodných čísel. Novorozenec revolučního státu narozený prvního dne prvního měsíce "roku jeden" narozený jako první dostane za své rodné číslo navíc označení /"A"/, druhé dítě dostane za rodné číslo označení /"B"/, třetí dítě /"C"/, čtvrté dítě /"A"/ atd. A podobně podle pořadí svého narození budou přidělovány písmena A,B a C všem dětem k rodnému číslu.

Analogicky se striktní matematickou pravidelností budou písmena ”A”,”B” a ”C” k rodným číslům přidělena i všem dříve narozeným a ještě žijícím osobám.

§ 33:Zavádí se všeobecná pracovní povinnost všech osob, které jsou v souladu s § 18 tohoto revolučního manifestu nebo § 21 tohoto revolučního manifestu zařazeny do pracovního procesu.

§ 34:Ruší se soukromoprávní charakter pracovního práva. Ruší se všechna soukromoprávní ustanovení zákoníku práce. Zákoník práce a ostatní předpisy pracovního práva nadále fungují pouze jako předpisy práva veřejného.

Pracovní poměr vzniká ze samé podstaty veřejného práva "ipso facto" v souladu nastalých právních skutečností uvedených v § 18 tohoto revolučního manifestu nebo uvedených v § 21 tohoto revolučního manifestu.

Pracovní poměr zaniká buď smrtí pracovníka nebo na základě skutečnosti uvedené v § 3 tohoto revolučního manifestu nebo uvedené v § 20 tohoto revolučního manifestu.

Pracovní poměr nemůže zaniknout dohodou ani jednostrannou výpovědí účastníků pracovněprávního vztahu.

Všem osobám, které na základě § 18 tohoto revolučního manifestu nebo na základě § 21 tohoto revolučního manifestu vstoupili do pracovního procesu vzniká "ipso facto" pracovní poměr ke státu. Obligační charakter pracovního právo jako segment soukromoprávního charakteru pracovního práva je zrušen, a společně s ním jsou zrušeny i všechny pracovní smlouvy a dohody.

§ 35:Je zavedena dvanáctihodinová pracovní doba. Každý má právo po odpracovaní dvanáctihodinové pracovní doby právo na odpočinem v délce 24 hodin.

Státním i náboženským svátkům i slavnostem je ve státních hromadních informačních prostředcích věnována veliká pozornost. Žádné svátky však coby dni pracovního klidu neexistují. V revolučním kalendáři byli zrušeny týdny a s nimi i volné soboty a neděle. Každý z 36-hodinových dnů kalendářního měsíce je obligatorním pracovním dnem, ve kterém je každý občan zařazen do pracovního procesu povinen býti připraven odpracovat jeden ”terciát” /tj.jednu dvanáctihodinovou pracovní směnu / a to vždy pouze ten ”terciát”, který je určen jeho rodným číslem podle § 31 tohoto revolučního manifestu.

§ 36:Občan je povinen pracovat pouze v čase těch ”terciátů”, které jsou mu na celý život dopředu určeny jeho rodným číslem podle § 31 tohoto revolučního manifestu.

Nikdo nesmí být nucen pracovat v jiných ”terciátech”, než který je mu podle § 31 tohoto revolučního manifestu stanoven.

§ 37:Žádná řádná dovolená neexistuje. Mimořádnou dovolenou může jednotlivým pracovníkům nebo celým kolektivům udělit speciální zdravotní komise, a to pouze z důvodů zdravotních.

Není-li posuzovaný pracovník s rozhodnutím Speciální zdravotní komise spokojen, může se proti jejímu rozhodnutí odvolat k Revizní zdravotní komisi.

§ 38:Žádný pravidelně stanovený odchod do důchodu neexistuje. Speciální zdravotní komise však rozhodují o dočasném nebo trvalém osvobození pracovníka od výkonu jeho pracovních povinností. Speciální zdravotní komise tak může učinit pouze z důvodu objektivního zdravotního stavu posuzovaného pracovníka. Samotný věk posuzovaného pracovníka nebo počet ním odpracovaných let zde - sám o sobě - je zcela irelevantní.

Není-li posuzovaný pracovník s rozhodnutím Speciální zdravotní komise spokojen, může se proti jejímu rozhodnutí odvolat k Revizní zdravotní komisi.

§ 39:Primárně si práci nikdo sám nevybírá, práce je každému přidělena "Úřadem centrální pracovní logistiky" podle konkrétných zájmů a potřeb jak jednotlivých segmentů hospodářství, regionů tak i státu jako celku.

§ 40:"Úřad centrální pracovní logistiky" permanentně usiluje o co nejoptimálnější využití lidských pracovních zdrojů, regionální i oborovou dislokaci pracovních sil v rámci celého státu.

Celé hospodářství včetně politiky řízení lidských zdrojů a pracovního práva funguje podle vzoru celostátní vojenské direktivně-organizační dislokace pracovních sil s operačně-logistickou působností na celém teritoriu státu.

Důsledkem je co nejoptimálnější koordinace a permanentní redislokace využití stávajících pracovních sil s operačním rádiem na teritoriu celého státu s cílem dosáhnout co nejefektivnějšího využití pracovní síly celého státu a nejoptimálnější eliminace všech případů dočasných i trvalých nedostatků nebo přebytků hospodářské poptávky po pracovní síle v jednotlivých oborech, regionech ba i podnicích na celém teritoriu státu, což v celostátním měřítku předpokládá absolutně flexibilní permanentní dislokací a redislokací lidských pracovních zdrojů, a to s jednotnou centrální organizací pro všechny podniky, závody a dílny na celém teritoriu státu.

7.Hlava - Revoluční kulturní, mravní a trestní politika státu

§ 41:V obytných domech, bytech i do vzdálenosti 100m od nich platí absolutní zákaz jakéhokoliv rušení klidu hlukem.

Případné rušení klidu hlukem bude vždy trestáno jako trestný čin.

§ 42:Na teritoriu celého revolučního státu platí absolutní zákaz kouření, pití alkoholických nápojů a braní drog.

Výjimkou je pouze používání vína v souvislosti s výkonem náboženských obřadů jednotlivých církví a náboženských společností.

§ 43:Dochází k absolutnímu zrušení rozhlasu a televize jako médií používaných k zábavě.

Rozhlas a televize budou nadále používány pouze jako média poskytující informace z oblasti vědeckotechnické, politicko-publicistické, nábožensko-publicistické, sportovní publicistky, vědecko-naučné a vědeckotechnické.

§ 44: V rozhlase ani televizi nebude se vysílat žádná zábavná hudba, a to ani jako takzvaná "vata" mezi jednotlivými pořady.

Jako vata mezi jednotlivými pořady bude vysílán záznam monotónního čtení ze Svatého Písma Starého a Nového Zákona.

§ 45: Ustanovení o vyloučení hudby z rozhlasu a televize podle § 44 tohoto revolučního manifestu se nevztahuje na hudbu která zazní v rámci přenosů politické publicistiky, náboženské publicistiky, sportovní publicistiky (tj. státní hymny) a přímé přenosy bohoslužeb.

§ 46:Velká rekodifikace trestního zákona a trestního řádu.

Zavedou se nové tresty, zejména tresty tělesné: trest bičování, trest veřejného bičování, trest nucené umělé nespánkové deprivace, trest nuceného pobytu v extrémně chladné místnosti, trest nuceného pobytu v extrémně horké místnosti, trest elektrošoky atd.

Zavedou se další alternativní tresty: trest vyřazení ze vzdělávacího procesu se současným zařazením do procesu pracovního; trest vyhnání občana do zahraničí pro politické zločiny proti revoluci; trest vyhoštění cizince na dobu určitou /vedle již existujícímu vyhoštění cizince na doživotí/, trest přidělení horšího bydlení, trest přidělení horší práce atd.

Uložení trestu smrti je vyloučeno!

Radikální redukce ukládání trestů odnětí svobody a to jak z hledisek kvalitativních, tak i kvantitativních.

Absolutní vyvrcholení Veliké revoluce:

8.Hlava - Zrušení soukromého vlastnictví a měny,

zrušení daní,poplatků, dědictví, bank, pojišťoven a všech peněžních ústavů

§ 47: Okamžitě se zrušuje soukromé vlastnictví a měna.

Okamžitě a bez jakékoliv náhrady se zrušuje domácí měna a peníze ve všech formách, tj.jak ve formě oběživa, tak i bezhotovostních vkladů, domácí cenné papíry, banky, pojišťovny a jiné peněžní ústavy.

Dále se zrušují veškeré daně a poplatky, zrušuje se dědické právo a všechny formy soukromého vlastnictví ke hmotným statkům.

Zrušují se i všechny oblasti práva, právních institutů a právních vztahů, které vzhledem ke zrušení soukromého vlastnictví a měny, respektive vzhledem k právní neexistenci soukromého vlastnictví, jako i vzhledem k objektivní neexistenci měny a tím taky i objektivní neexistenci peněz a peněžních vztahů fakticky objektivně přestali reálně existovat.

Okamžitě se ruší soudy, notářství, katastr nemovitostí, finanční úřady, exekuční úřady, burzy, dražby a další úřady a instituce, které vzhledem ke zrušení soukromého vlastnictví a měny, respektive vzhledem k právní neexistenci soukromého vlastnictví, jako i vzhledem k objektivní neexistenci měny a tím taky i objektivní neexistenci peněz a peněžních vztahů fakticky objektivně za takto změněných podmínek úplně pozbyly jakéhokoliv významu a logického opodstatnění své další existence .

Současně se definitivně ruší "Dočasný monetární revoluční výbor", a jeho zbylé kompetence, včetně zprávy zahraničních valut a deviz přechází pod "Revoluční výbor pro správu majetku a jeho řízení".

Ustanovení o absolutním zrušení dědického práva a všech forem soukromého vlastnictví ke hmotným statkům se však nevztahuje v plné míře ke knihám, tiskovinám a jiným písemným materiálům, jako ani k disketám nebo jiným nosičům informací. I na tyto věci se však ale vztahuje kategorický zákaz jejich úplatného převodu na jiné osoby.

Ustanovení § 47 odst.3 se vztahuje i na právo každého občana našeho revolučního státu mít na internetu svoji vlastní e-mailovú adresu a vlastní internetové stránky. Tyto media navíc vzhledem k jejich quasi ”soukromému charakteru” přímo a ani nepřímo nepodléhají absolutně žádné cenzuře a ani kontrole ze strany našeho revolučního státu.

§ 48:Právo k nehmotným statkům, patentům, vynálezům a autorské právo se uznává podle mezinárodního práva.

U osob s trvalým pobytem na území našeho revolučního státu však jeho výkon nesmí být v rozporu s duchem § 47 odst.3 tohoto revolučního manifestu, eventuálně jeho obcházením.

§ 49:Vyloučením směnné peněžně-zbožní ekonomiky, ekonomika revolučního státu funguje pouze formou přímého a rovného rozdělování vyprodukovaných hmotných statků státem mezi občany revolučního státu.

§ 50:Oproti tripartitě peněžně-zbožní ekonomiky /práce, půda, kapitál/, zde je jediným výrobním faktorem pouze práce; a to práce coby čistý národní produkt fakticky takto očištěnou od jakýchkoliv srážek v podobě úroků a jiných zisků vlastníků kapitálu a výrobních prostředků, které celkový národní produkt jinak fakticky pouze snižují.

§ 51:Revoluční stát každoměsíčně přiděluje každému občanovi kreditní karty ke spotřebu pitné vody, užitkové vody, spotřeby elektrického proudu, používání telefonu, používání internetu, používání počítačové tiskárny atd.

Kreditní karty jsou nepřenosné, nepřevoditelné a neprodejné. Fungují pouze u oprávněného držitele /například po předešlém pořízení jeho daktyloskopických stop atd./.

§ 52: Pro oblast zahraničního obchodu jediným subjektem na naší straně je náš revoluční stát. Obchod se uskutečňuje pouze z důvodů hospodářských, a to na základě oboustranné výhodnosti. Kladení si jakýchkoliv eventuálních politických podmínek, potažmo jiných podmínek se samotním obchodním kontraktem nesouvisejících je absolutně nepřijatelné.

Mezinárodní obchod funguje pouze na bázi oboustranných bartrových obchodů s tím, že první je povinen plnit zahraniční partner s tím, že jeho závazek se považuje za splněný až poté, co ním dodávané zboží řádně se dostane na území našeho revolučního státu. Dlouhodobé zadlužení našeho revolučního státu je zakázáno.

Reakce na reakce – aneb moje odpovědi čtenářům na jejich nejzávažnější připomínky:

Vážená paní nebo slečno odpovím Vám asi takhle: za prvé – říkáte-li, že Vám nebudu věřit kolik vyděláváte, pak Vás mohu ujistit, že tomu tak není! Mně osobně totiž nepřislouchá nijak posuzovat pravdivost nebo nepravdivost tvrzení čtenářů o jejich čistě osobních záležitostech do kterých mně totiž vůbec nic není a výška výdělků či příjmů jednotlivých čtenářů je právě jedna z takovýchto věcí. Pokud mi totiž sdělujete, že ve Vašem případě podnikatelky a manažerky se Vaše měsíčné příjmy pohybují řádově v částkách několika milionech korun, pak je to čistě Vaše soukromá věc a já podle zásady ”in dubio pro reo” přijímám toto Vaše tvrzení – pro účely této odpovědi – jako tvrzení zcela pravdivé. Za druhé – tvrdíte-li, že aplikace ”Revolučního manifestu” v praxi by bylo pro Vás velice nevýhodné, pak s Vámi plně souhlasím. Plná realizace ”Revolučního manifestu” v praxi by totiž znamenala totální ekonomickou a sociální nivelizaci životní úrovně všech občanů daného státu, tj.životní úroveň všech lidí by se najednou ocitla na takové úrovni jako kdyby všichni lidé pobírali pouze průměrný plat v daném státě, respektive České republice (uvažujeme-li nad touto věcí v dimenzích České republiky). To by ve Vašem případě znamenalo nepochybně prudký pád Vaší životní úrovně. To ale nic nemění na tom, že – a to dokonce i - podle oficiálních údajů Českého statistického úřadu více než dvě třetiny občanů České republiky má ve skutečnosti nižší příjmy než činí tato Českým statistickým úřadem oficiálně zveřejňovaná průměrná mzda nebo průměrný plat v České republice, což v praxi znamená, že aplikací tohoto ”Revolučního manifestu” do praxe by fakticky došlo ke zvýšení životní úroveň těchto dvou třetin občanů České republiky. A tedy shrnuto a podtrženo – pro jednu třetinu občanů České republiky, kteří patří k nejbohatším občanům v České republice aplikace ”Revolučního manifestu” do praxe by mohla přinést, popřípadě by přinesla pokles jejich životní úrovně v důsledku nastolení totální ekonomické a sociální nivelizace, zatímco těm dvěma třetinám ostatních občanů České republiky by naopak ekonomická a sociální nivelizace přinesla zvýšení jejich dosavadní životní úrovně. Za třetí – co bych prý dělal být na Vašem místě?! Problém je v tom, že já nejsem na Vašem místě. Majetek já nemám žádný a s mými příjmy to vypadá podobně. Nicméně i kdybych měl stejný majetek a příjmy jako máte Vy, i tak bych se těšil na revoluci a z revoluce, respektive bych stejně tak jako i nyní toužil aby byli naplněny všechny ideály obsažené v ”Revolučním manifestu”, protože nejsem na Vašem místě. Každý člověk je totiž zcela jiný, má jiné priority, ctí si jiné hodnoty. Je-li třeba majetek a peníze u Vás možná na prvním místě v životě, pak u mě jsou tyto materialistické pseudohodnoty až na místě posledním, pokud je snad vůbec beru nějak v potaz. Pokud bych tudíž nějaký majetek nebo nějaké peníze měl a přišel bych pak o ně v důsledku zrušení vlastnictví a zrušení měny – nevadilo by mi to! A společně s ostatními lidmi bych se těšil z těchto revolučních změn. Vidět spontánní radost a skutečné štěstí lidu je pro mně mnohem více, než nějaký majetek či peníze. Nicméně nechci, aby jste měla mylný dojem jako kdybych se snad odpovědi na Váš dotaz záměrně vyhýbal. Proto se tedy nyní pokusím odpovědět i na to na co jste zřejmě asi měla úmysl se zeptat, respektive kam asi – s největší pravděpodobností - Váš dotaz zřejmě snad směřoval. Šlo-li by o to chránit vlastnictví k tomuto majetku a penězům, pak by jste mohla jednak kapitál vyvézt do zahraničí a umístit ho v zahraničních bankách a finančních ústavech, potažmo investovat ho nějak jinak v zahraničí, jednak zbavit se měny vlastního státu například tím, že tyto peníze by jste si zaměnila třebas za eura, popřípadě za americké dolary. Pak by jste odvezla nebo nechala odvézt do ”bezpečné” ciziny i zbylý Váš movitý majetek, nemovitý majetek pak rozprodala a nakonec odešla do zahraničí i Vy samotná. Prostě svět je již takový, že nic není takové, aby to vyhovovalo absolutně všem lidem. Co z objektivních nebo subjektivních důvodů vyhovuje jednomu, jinému vyhovovat nemusí. A o věcech ekonomicko-sociální politiky to pak platí dvojnásob.

Vážený pane odpovím Vám asi takhle: za prvé - vytýkáte mi jako zásadní slabinu, že v ”Revolučním manifestu” absentuje detailnější rozpracování systému fungování státní moci. Mohu Vás však ubezpečit, že tato skutečnost nejen, že mi je velice dobře známa, ale ba co víc opomněl jsem ji zcela vědomě a záměrně! Pro mne totiž klíčovým problémem byla konstrukce ideálního sociálně-ekonomického modelu státu. Všechno ostatní bylo a je pro mne zcela bezvýznamné. A to se týká i všech ”státně-mocenských” otázek. Za druhé pokud jde o Váš konkrétní dotaz týkající se tzv.”terciálního” pracovního systému odpověděl bych asi takhle: Cílem není pouze to, aby životní úroveň všech občanů odpovídala průměrnému platu daného státu. To je pouze bezprostřední cíl. Dlouhodobým cílem je aby růst životní úrovně občanů po aplikaci ”Revolučního manifestu” v praxi byl mnohem větší a rychlejší než byl toho schopen stát do té doby, tak aby brzy životní úroveň všech občanů se dostala výrazně výše než byla životní úroveň občanů odpovídající průměrnému platu v České republice. Mnoho jsem totiž přemýšlel o ekonomické diskrepanci mezi potencionálními možnostmi ekonomiky a jej objektivním využitím. Cíl je jasný – absolutní stoprocentní využití všech potencionálních možností ekonomiky, a to včetně těch – které z různých důvodů – tak řečeno ”leží ledem”. Jedním problémem je nevyužití práce zdravých nezaměstnaných lidí, kteří by mohli pracovat, nicméně v důsledku neexistence práce pro ně tito lidé nepracují. Když trochu odbočím - někteří ekonomové když mluví o nezaměstnanosti tuto se pokoušejí objektivně existující množinu nezaměstnaných uměle štěpit na jakési dvě podmnožiny nezaměstnaných, respektive na jakousi podmnožinu tzv.”dobrovolně” a na podmnožinu tzv.”nedobrovolně” nezaměstnaných lidí. Já toto štěpení odmítám, protože ve skutečnosti podmnožina tzv.”dobrovolně” nezaměstnaných lidí je pouze prázdným pojmem bez reálného obsahu, respektive prázdnou podmnožinou, která objektivně neexistuje. A vzhledem k tomu tedy, že neexistuje žádný tzv.”dobrovolně” nezaměstnaný člověk, popřípadě se jedná o zcela okrajový jev /nanejvíš snad tak jeden z 10 000 nezaměstnaných může být takzvaným ”dobrovolně” nezaměstnaným/, pokládám všechny nezaměstnané za nedobrovolně nezaměstnané občany. Když se vrátím k hlavnímu ekonomickému problému - totiž že zdraví nezaměstnaní by mohli pracovat, ale proto že pro ně není žádná práce tak nepracují, čím jejich nevyužitá práce ”leží ledem” – pak tento zásadní problém zcela uspokojivě nedokázal vyřešit ani jeden z kapitalistických systémů, který jsme měli. Polykapitalismus – tj.kapitalistický systém pluralitních vlastnických kapitalistických vztahů který jsme tady měli v minulosti zhruba do roku 1948/9 a pak opět zas zhruba od 1.1.1991 až dodnes je zcela neschopný otázku nezaměstnanosti řešit, ze zaměstnanců ”vyrábí” nezaměstnané a z nezaměstnaných ”vyrábí” bezdomovce jako na běžícím pásu. Tento systém není schopen otázku nezaměstnanosti řešit vůbec a proto si vymyslel fikci o existenci tzv.”dobrovolně” nezaměstnaných osob. A pokud navenek někdy i ”snižuje” nezaměstnanost snižuje ji čistě administrativně a nikoliv fakticky. Jinými slovy snižuje ji tím, že se legislativními opatřeními nebo prostě ”mazaností” úředníků veřejné správy podaří nějakým trikem nebo podvodem vyšachovat větší nebo menší část nezaměstnaných mezi takzvané ”dobrovolně nezaměstnané a tím je jednak odříznout od sociálních dávek, jednak vyškrtnout z evidence nezaměstnaných. Snížit nezaměstnanost tím, že by skutečně někoho nějak dlouhodobě zaměstnali je spíše výjimka. Monokapitalismus – je zas druhý kapitalistický systém, tj.kapitalistický systém státního kapitalismu unifikovaném a centralizovaném v jednotném superkapitalistovi – státu. Monokapitalismus jsme tady měli někdy zhruba od roku 1948/9 až zhruba někam až do konce roku 1990. Tento druhý kapitalistický systém formálně sice navenek odstranil nezaměstnanost, učinil tak však v důsledku polovičatosti a neschopnosti překonat svůj ”státněkapitalistický” stín ne zcela nejvhodnějším způsobem pro potřeby ekonomické efektivnosti. Formálně sice byla nastolena plná zaměstnanost, nicméně za cenu permanentní ”přezaměstnanosti” v jedněch podnicích a současně nedostatku pracovních sil v jiných podnicích. Polykapitalismus sice problém přezaměstnanosti je schopen řešit lépe než monokapitalismus. Výsledkem je však ale nezaměstnanost. Monokapitalismus zas lépe řeší problém nezaměstnanosti. Výsledkem je však přezaměstnanost a ekonomická neefektivita. A to již ani nemluvím o politických aspektech monokapitalismu který nejednou /a v míře výrazně větším než to dělával polykapitalismus/ získával lidi pro své cíle zastrašováním, vydíráním, ba dokonce i přímým násilím. Vzhledem k existenci vlastnického práva tyto ekonomické nedostatky však zůstávaly nejen pro polykapitalismus, ale i pro monokapitalismus vždy zcela neřešitelný problém. Polykapitalismus je ekonomicky relativně výkonnější než monokapitalismus. Monokapitalismus je zas v individuální sociální dimenzi zas relativně ”sociálnější” než polykapitalismus. Revoluční manifest však nejenže odmítá polykapitalismus, ale stejnou měrou odmítá i monokapitalismus – oba tyto systémy jsou totiž asociální vůči obyčejným lidem, oba tyto systémy vedou k ekonomické neefektivitě a ekonomickému zaostávání a oba tyto systémy jsou nedemokratické, nehumánní a jejich moc je ve větší nebo menší míře vždy založena na jisté formě státního zastrašování a násilí a to ať již přímo nebo nepřímo. Pro lehčí pochopení – pokusím se teď vymodelovat ekonomicky maximálně efektivní stát v podmínkách třeba i kapitalistického státu: představme si zjednodušený stát, totiž že všichni občané tohoto státu jsou vojáci. V tomto státě mimo kasáren neexistují žádné jiné domy nebo byty určené k bydlení a všichni bydlí v kasárnách. Vojáci sice bydlí v kasárnách, ale sami nejsou vlastníky a ani spoluvlastníky žádných kasáren. Je mír a proto vojáci chodí pracovat do továren, které vlastní, kontroluje či jinak ”menežuje” armáda. A těchto ”vojenských” továren je veliké množství po celém teritoriu státu. Všichni vojáci pracují a tudíž nezaměstnanost je mezi nimi nulová. Přičemž problém přezaměstnanosti obdobně jako problém nedostatku pracovních sil je značně eliminován. Zákony nabídky a poptávky jsou imanentní oběma kapitalistickým systémům přinejmenším v tom smyslu zda-li se fakticky vyrábí pro spotřebu nebo pouze pro sklad. To má za následek kolísání počtu zakázek a tudíž i kolísání potřeby pracovních sil, kterému se firma či podnik musí permanentně nějak přizpůsobovat. Ideální početní stav zaměstnanců z minulého období může totiž v současném období znamenat stav jejich ”přezaměstnanosti” pokud má firma nyní méně zakázek jako tomu bylo v minulosti, nebo naopak nedostatek pracovních sil, pokud má nyní naopak zakázek více než je měla v minulosti. Zde polykapitalistické podniky myslí mikroekonomicky, a proto se obávají v tak veliké míře přezaměstnanosti, že raději upřednostňují z důvodů opatrnosti fakticky téměř permanentní stav, kdy mají zaměstnanců méně než by jich ideálně vzhledem k plnění svých úkolů měli mít, zatímco monokapitalistický stát myslí makroekonomicky nepřipustit nezaměstnanost ve ”svém státě” a je schopen pouze mechanické přezaměstnanosti. V kapitalistickém systému je totiž nezbytné bránit práva zaměstnanců, to ale má jako vedlejší efekt rigiditu pracovněprávních vztahů, respektive velice malou a velice zpomalenou pružnost trhu práce. Pouze v našem výše modelovaném příkladu to armáda vyřeší jednoduše tak, že nastane-li v některém z jejich podniků nedostatek pracovních sil, tak je jednoduše ze dne na den do tohoto podniku přesune z podniků, kde začínají být nadbyteční a naopak pokud v některém z podniků jim vzniká nadbytek pracovních sil tak tyto nadbytečné pracovníky jednoduše právě tak ze dne na den přesunou do jiných podniků, kde jich začíná být nedostatek. Mimo rámce ”armády” je toto možné pouze u velkých ”mamutích” podniků majících vícero závodů často v různých městech, kde na základě momentálních potřeb dělníci běžně ”rotují” mezi jednotlivými závody ”své firmy” podle toho jak kde potřebují doplnit nebo ubrat aktuální početní stav tam či onde pracujících dělníků. V absolutní dokonalosti je ale toto možné plně realizovat pouze při zrušení vlastnického práva které umožní možnost absolutně pružného stěhování. A dále pak zrušení měny, která zruší individuální protekcionismus k tomu, aby zaměstnanec individuálně preferoval pracovat tam či onam, a to právě tím, že přestane existovat jakýkoliv přímý nebo nepřímý vztah mezi státem přidělovanými benefity a vykonanou prací. A ač zaměstnanec v příslušném svém ”pracovním” terciátu by měl povinnost pracovat, stát by pouze v tomto příslušném ”pracovním” /a v žádném jiném!/ terciátu měl právo od zaměstnance vyžadovat nějakou práci nebo stěhování za prací, přičemž zaměstnanec by na své benefity od státu měl nárok bez ohledu na to, zda-li stát své možnosti požadovat od zaměstnance práci v daných jeho ”pracovních” terciátech i skutečně v praxi využil nebo nikoliv. Samotné ”terciáty” znamenají fakticky, že v kteroukoliv denní nebo noční hodinu, prakticky permanentně po celých 24 hodin, respektive po celých 36 hodin ”terciátního” dne nastoleného ”Revolučním manifestem” – prostě vždy jedna třetina obyvatelstva pracuje nebo se věnuje jiným činnostem bezprostředně souvisejícím s prací /např.se právě za prací stěhuje a ubytovává se na novém místě atd./, jedna třetina se věnuje svým soukromým aktivitám a jedna třetina spí. Celková pracovní aktivita obyvatelstva je po celý den konstantní a nekolíše v závislosti od denní nebo noční doby. Teoreticky ale i prakticky je to makroekonomické maximum efektivity práce, kterou lze dosáhnout. Sociální systém obsažený v ”Revolučním manifestu” je nepochybně sociálně spravedlivějším systémem než je monokapitalismus /a o polykapitalismu již ani nemluvě!/. Právě tak i ekonomický systém obsažený v ”Revolučním manifestu” je tudíž ekonomicky mnohem výkonnější než je polykapitalismus /a o monokapitalismu již ani nemluvě!/, v důsledku čeho by i růst životní úrovně obyvatelstva byl výrazně rychlejší než byl v časech polykapitalismu. To by pak vedlo k tomu, že zatímco bezprostředně po aplikaci ”Revolučního manifestu” v praxi by v důsledku mechanické nivelizace životní úrovně všech občanů by životní úroveň veškerého obyvatelstva odpovídala průměrnému platu, pak následně v důsledku výrazně větší ekonomické efektivity než jaké byl schopen polykapitalistický stát docházelo k rychlejšímu růstu životní úrovně obyvatelstva a to dokonce všeho obyvatelstva v důsledku čeho by brzy životní úroveň všeho obyvatelstva významně přesáhla míru jaká v polykapitalistické České republice odpovídá průměrnému platu, respektive životní úroveň všeho obyvatelstva by byla brzy vyšší než je tento průměrný plat!

Vážený pane jako demokrat plně akceptuji Vaši kritiku. Vyžadovalo by to však na delší úvahu na téma co je nebo může být reálně možné a co je pouze utopie. Kdybych se ocitl někde v období Římské říše a otrokům řekl například: ”Semper homo habet ius libertás esse et némó habet ius serví laboráre impellere” (omlouvám se za ne zcela přesnou transkripci!) tak by se to jevilo jako něco tak utopického, že by mně zřejmě i dotyční samotní otroci považovali za blázna. Kdybych někdy dejme tomu v patnáctém století vyrukoval s hesly veliké francouzské revoluce z roku 1789 jako ”fraternité” ”egalité”, ”liberté”(opět se omlouvám za špatnou transkripci v důsledků neexistence francouzské abecedy v počítači) asi bych skončil na hranici a byl upálen. Kdybych však i v období této francouzské revoluce na přelomu osmnáctého a devatenáctého století říkal třeba něco tak neškodného jako je třeba myšlenka veřejné autobusové dopravy v Paříži jezdící v pravidelných časových intervalech po předem daných trasách podle grafikonu a převážející zcela nahodile dostavivší se cestující považovali by mně za nějakého utopického krajně levicového extrémistu a zřejmě bych byl popraven na gilotině. Samozřejmě, že plně s Vámi souhlasím, že pro různé utopické socialisty ze století minulých byl kamenem úrazu problém kontroly a evidence dané faktem, že nejsme národem ”poctivých andělíčků”. A jak by se třeba řešil tak banální problém, jako je třeba i to aby v jedné veřejné velkojídelně poobědval jednou a pak v jiné veřejné velkojídelně by chtěl poobědvat po druhé tvrdíc, že ještě vůbec žádný oběd neměl – zda-li by stát toto riskoval v naději, že to lidé nebudou moc zneužívat, anebo že by stát v důsledku snahy o zamezení tohoto zneužívání určitým způsobem omezil svobodu občanů tím třeba, že by přesně určil kde se kdo bude stravovat a tak by mu znemožnil aby šel na jídlo i jinam, a zejména by tyto problémy a zmatky narůstali v souvislosti s pracovním stěhováním, migrací anebo pouhým cestováním na dovolené. Ano všechno tohle byli v minulosti velice složité a prakticky neřešitelné problémy spojené s evidencí a kontrolou. Třeba však ale dodat, že tyto problémy na přelomu dvacátého a jedenadvacátého století vyřešila počítačová a mikročipová vědeckotechnická revoluce spojené jak s fenoménem internetu, tak i s fenoménem nejrůznějších čipových karet. V důsledku čeho by tudíž takovéto omezování svobody lidí přesným administrativním určením realizace toho či onoho nebylo vůbec potřebné. Občan by měl nárok na jednu snídaně, jeden oběd a jednu večeři denně a sníst by si příslušné jídlo mohl v kterékoliv velkojídelně na celém teritoriu státu. Nebezpečí, že by obědval někdo dvakrát by bylo díky těmto technickým vymoženostem prakticky vyloučeno. Stát by všem občanům v pravidelných časových intervalech přiděloval nejrůznější ”benefity” jejíž podstatou by zpravidla bylo přidělováno nejrůznějších čipových karet obsahujících příslušné množství "”kreditních jednotek” a možnost čerpat více než tvoří kreditní jednotky je z logiky věci vyloučeno. Taky vyfasování příslušného ”benefitu” by občan mohl realizovat kdekoliv po celém teritoriu státu, nicméně samotné vyfasování by musel podepsat a příslušný zaměstnanec by příslušný údaj o vyfasování na základě toho mu -podle stanovených okolností – buď zanesl do příslušné čipové karty, nebo do příslušného operátu na on-lain příslušného internetu nebo intranetu přístupného příslušným orgánům veřejné správy, nebo nejspíše obojí. A toto by nepoctivému občanovi objektivně znemožnilo aby své ”benefity” fasoval duplicitně i kdyby se o tento podvod chtěl eventuálně pokusit. Jinými slovy jevil-li se v minulosti ideál osvícenských ”komunistů” jako utopický vzhledem k jeho v té době fakticky totálně anarchistickému charakteru danému nemožností jakékoliv globální kontroly a evidence, pak v současné době tento problém právě díky proběhlé výše zmiňované vědeckotechnické revoluce objektivně přestal tento složitý problém existovat. A tudíž to co ještě třeba v osmdesátých letech dvacátého století se jevilo z vědeckotechnického hlediska jako čirá nemožnost a utopie, dnes na počátku století jedenadvacátého již – z vědeckotechnického hlediska - utopií není a je technicky možné realizovat.

Vážený pane k tomu co uvádíte bych řekl asi tohle: za prvé – ve všeobecné rovině souhlasím s Vámi, že každý stát se opírá o nějakou ”ideologii”, nicméně současně bych řekl, že není pravda, že ”ideologie” je podstatou státu. Ne, to určitě není. ”Ideologie” není podstatou státu, je pouze intelektuálním pokusem o jeho propagandistickou legitimizaci. Přesněji řečeno ne ani tak státu jako spíše režimu. Určitým mezníkem je rok 1789 spojený s velikou francouzskou revolucí a zejména s Deklarací lidských práv ”člověka a občana” z 23.8.1789, která je první komplexnější deklarací lidských práv. Zatím co do té doby všechny režimy a vlády se zaštiťovali tím, že ”vládnou z Boží milosti”, po veliké francouzské revoluci všechny politické systémy, režimy a vlády /monarchistické, bolševické, fašistické, ani nacistické nijak nevyjímajíc!/ se ohánějí v té či oné formě svojí údajnou ”lidovládou”. Za druhé – pokud jde o ”Revoluční manifest” třeba rozlišovat co je jeho obligatorní podstatou a co pouze jeho fakultativní doplněk. V případě ”Revolučního manifestu” jeho obligatorní podstatou je zrušení měny a zrušení vlastnictví. Celý ”Revoluční manifest” stojí a padá s existencí či neexistencí ideje zrušení měny a ideje zrušení vlastnictví. Tyto dvě ideje jsou obligatorní částí ”Revolučního manifestu”. Všechny ostatní ideje obsažené v ”Revolučním manifestu” jsou pouze ve větší nebo menší míře – pouze fakultativními idejemi, které jsou sice též ve větší nebo menší míře pro celkovou kompatabilitu, integritu a vyváženost ”Revolučního manifestu” důležité, nicméně nejsou nenahraditelné. Podstatou ”Revolučního manifestu” je totiž model ideálního sociálního a ekonomického systému, nikoliv snad řešení nějakých jiných politických nebo ideologických otázek. Původní podtitul ”Revolučního manifestu” zněl ”Chronologická gradace jednotlivých fází křesťanské revoluce”. Pak jsem si ale uvědomil, že bych ”Revolučnímu manifestu” tímto podtitulem mimoděk již předem vsunul určitou konkrétní ideologickou konotaci /ač žádnou konkrétní ideologickou konotaci ve skutečnosti ”Revoluční manifest nemá!/ a proto jsem slovo ”křesťanské” nahradil ideologicky neutrálním slovem ”veliké”. Jádrem ideje ”Revolučního manifestu” jsou myšlenky zrušení měny a zrušení vlastnictví. Ty však lze ale fakticky spojit prakticky s jakoukoliv ideologií, pro kterou by ideje zrušení měny a vlastnictví byla akceptovatelná, popřípadě lze to pojat i jako pouhou konstrukci sociálně-ekonomického systému bez jakékoliv ideologie. Praktickou realizací jádra ”Revolučního manifestu” může vzniknout stát jak demokratický tak i nedemokratický, stát který je křesťanský, islámský, laický nebo ateistický, stát který je parlamentní nebo presidentskou republikou, potažmo konstituční nebo absolutistickou či dokonce nějakou teokratickou monarchií. Výběr formy státu i formy ideologického systému, režimu či vlády je zcela fakultativní, zcela libovolný. Já jsem tyto otázky nijak obligatorně neřešil a ani nechci řešit. Nejsou totiž nijak důležité pro obligatorní sociálně-ekonomickou podstatu ”Revolučního manifestu”. Skutečnost, že osobně preferuji v politické oblasti ideály křesťanství, demokracie, svobody a plné respektování všech lidských práv není zde podstatné, protože v ”Revolučním manifestu” se nejedná o manifest politický, nebo dokonce ideologický, ale pouze jen o pokus zkonstruování ideálního sociálně co nejhumánnějšího a současně ekonomicky co nejefektivnějšího-nejvýkonnějšího modelu státu.

Vážený pane – za prvé: Váš názor, že všichni lidé touží vydělávat co nejvíce je jistě zajímavý, ale osobně se domnívám, že ne zcela odpovídající skutečnosti. Jsou totiž i jiné ideály, jako například ideály svobody, ideály lidských a občanských práv, ideály demokracie, ideály křesťanské lásky k bližnímu, ideály humanity, ideály rovnosti rasové, národnostní i sociální, ideály tolerance politické i náboženské, ale v neposlední míře i nejvšeobecněji pojímané ideály lidskosti a slušnosti které jsou mnohem více než nějaký majetek či nějaké peníze. Za druhé – chcete, abych Vám jmenoval alespoň ”jediného blázna, pro kterého prý peníze nejsou na prvním místě.” Nuž tak tím ”bláznem” jsem například i já.

Vážený pane obdivuji Vaší všímavost! Jste totiž velice pozorný čtenář, protože jste zatím jediný co postřehl, že ”Revoluční manifest” má univerzální charakter nevážoucí se k žádnému státu ani národu. Všichni ostatní čtenáři až doposud totiž explicitně nebo imlicitně Revoluční manifest” pochopili jako něco co se snad imanentně vztahuje k České republice, ačkoliv v něm žádná přímá vazba na Českou republiku jako ani na jakýkoliv jiný stát není. A to není zcela záměrně. A protože jsem si žádnou takovouto tzv.”národní” vazbu nepřál, proto jsem se jí vždy důsledně vyhnul, aby tam žádná přímá vazba na Českou republiku a ani na žádný jiný stát či národ nebyla, protože ideály ”Revolučního manifestu” pokládám za nadnárodní a v ideologické rovině v podstatě i apolitické.

Vážená paní nebo slečno dlouho jsem uvažoval, zda-li snad mám i Vám vůbec odpovědět. Každý má ovšemže právo na vlastní názor, právě tak i já respektuji Vaše názory týkající se mé osoby. Aniž bych je chtěl jakkoliv zpochybňovat nebo kritizovat pro jejich věcný obsah, chtěl bych jen poukázat na jejich poněkud nekonzistentní charakter z hlediska kausální logiky. Tvrdíte, jednak, že píšu samé nesmysly, jednak že jsem blázen, kterého by měli zavřít na psychiatrii, jednak že by mě měli za tak blbé názory popravit tím, že by mě měla popravčí četa zastřelit, poté by měli pro jistotu ještě na tři dny mé mrtvé tělo oběsit a nakonec ho ještě opět pro jistotu spálit. Víte domnívám se, že pokud skutečně píšu samé nesmysly pak lze na to reagovat nejjednodušeji tím, že ty nesmysly nebudu číst. Internet nám všem dává nekonečnou svobodu číst to co sám či sama číst chci a nikdo mně právně ani fakticky nemůže nijak nutit či donutit číst to, co číst nechci. A když se mi něco nelíbí, nuž tak to jednoduše nečtu. Ostatně neočekávám, že by snad každý návštěvník internetu s mými názory souhlasil, vždyť ani já sám nesouhlasím se všemi názory, které na internetu napíšou jiní lidé. No a pokud jsem blázen, no pak nepochybně i bez Vás dříve nebo později na té psychiatrii skončím. Pokud bych ale skončil na psychiatrii pak mi již není zcela jasné, proč bych měl být popraven. Pokud bych měl být popraven a to dokonce na třikrát za sebou tím, že by mně měla popravčí četa nejprve zastřelit a poté po zastřelení by moje mrtvé tělo se mělo pro jistotu ještě na tři dny oběsit a nakonec pro druhou jistotu ho poté i spálit, pak se domnívám, že není pravdivé Vaše první tvrzení, že píši ”samé nesmysly”. Pokud bych totiž psal ”samé nesmysly” k čemu by byla nutná tak důsledná trojitá poprava mojí osoby? A pokud je nutná tak důsledná trojitá poprava mojí osoby pak se ptám proč? To se mně, nebo mých názorů, popřípadě obojího tak velice bojíte? Víte, ne že by snad můj život měl nějakou snad velikou hodnotu, to ovšemže nemá a proti mé eventuální popravě by v principu určitě v podstatě nikdo ani nic neměl, nicméně nechápu a nerozumím k čemu taková teatrálnost, proč bych měl být popraven třikrát, když dokonce i můj pán Ježíš Kristus /ačkoliv je Bůh, zatímco já pouze prachobyčejný člověk!/ byl popraven pouze dvakrát /ukřižován a po sejmutí mrtvého těla z kříže bylo ještě jeho mrtvé tělo probodnuté mečem/. V každém případě však i Vám – stejně jako všem ostatním čtenářům - děkuji za sdělené názory.

Vážený pane rovněž ve Vašem případě jsem dlouho uvažoval, zda-li snad mám i Vám vůbec odpovědět. Každý má ovšemže právo na vlastní názor, právě tak i já respektuji Vaše názory týkající se mé osoby. A v něčem s Vámi dokonce i souhlasím. Souhlasím s Vaším názorem, že jsem ”svině”. Samozřejmě za předpokladu, že jste tím myslel moji obezitu, totiž to že mám hodně přes 120 Kg hmotnosti což je moc a jak znám lidi, rozhodně nejste ani zdaleka jediný, který o mně soudí, že jsem ”tlustá svině”. Ovšemže, tím v žádném případě Vám nechci vnucovat svoji subjektivní interpretaci toho titulu ”svině, který jste mi udělil. Něco takového bych si totiž nikdy nedovolil! S ostatními Vašimi názory si dovoluji nesouhlasit. Nejsem ”buzerant” – jsem totiž člověk heterosexuální orientace a navíc navzdory všeobecným módním trendům současného ateizmem a materialismem prohnitého světa já sám homosexualitu pokládám za to čím i ve skutečnosti i je, totiž za duševní nemoc (byť i jinak plně respektuji svobodu homosexuálů zda-li se chtějí z této nemoci sami léčit nebo nikoliv). Rovněž nejsem ani ”maniacký sexuální úchylák” – jsem svobodný, jsem bezdětný a jsem panic. A z tohoto hlediska mám absolutně ke všem lidem plně lhostejný vztah. A do třetice není pravda, že bych snad měl cokoliv společného se Židy jak se domníváte – nejsem Žid ani svou národností (jsem Čechoslovák) a nejsem žid ani svým náboženstvím (jsem křesťan – římský katolík). To ovšemže nic nemění na tom, že jako věřící křesťan pohlížím na židovské věřící jako na své ”starší bratry” ve víře, protože vycházejí ze stejných kořenů jako já, pouze na rozdíl ode mě neuvěřili v Ježíše Krista jako Bohem-Otcem skrze starozákonní proroky přislíbeného Božího mesiáše a spasitele světa. V každém případě však i Vám – stejně jako všem ostatním čtenářům - děkuji za sdělené názory.

V každém případě bych všem čtenářům chtěl s hloubky svého srdce poděkovat za všechny své názory, které mně sdělili. Ještě jednou – vřelé díky!

v Babicích dne 8.8.2006 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

 

Druhý díl ”Reakce na reakce” – aneb moje odpovědi čtenářům na jejich nejzávažnější připomínky:

1.Dvacetiletá základní školní docházka neznamená, že studovat se smí jen těchto 20 let!

To je absolutní nepochopení fungování revolučního školního systému! Nelze si totiž plést základní dvacetiletou školní docházku s celkově možnou délkou studia. Celková délka studia totiž může být kratší než základní školní docházka – tj.že se jako sankce za zplození nemanželského dítěte skončí dříve než ukončením této základní dvacetileté školní docházky; ale na druhé straně může být celková délka studia i delší než pouze ta dvacetiletá školní docházka, protože celková délka studia může teoreticky trvat nekonečně dlouhou dobu a tedy prakticky i po celý život člověka – ať již by byl ten život jakkoliv dlouhý. Ať již jde o základní školní docházku ale i o studium po ukončení základní školní docházky má dvě základní podmínky – a to že se jedná o osobu svobodnou a bezdětnou. Pokud jde o žáky v rámci základní školní docházky – obě tyto podmínky platí jaksi automaticky. Žák základní dvacetileté školní docházky nemůže uzavřít manželství, protože je nezletilý a pokud zplodí nemanželské dítě, tak to má za následek ukončení jeho základní školní docházky a jeho vyřazení do pracovního procesu (zletilosti v tomto případě nabývá až dne 31.12 toho roku, v němž dovršil 27 let). A navíc jakákoliv další studia jsou u této osoby absolutně vyloučena! Kromě toho navíc z největší pravděpodobností téhož dne i v souladu s ustanovením § 8 odst.1 Manifestu revoluce této osobě vzniká manželství s osobou, se kterou souložil(a). Výjimkou by byl pouze případ, pokud by osoba se kterou souložil(a) žila již v manželství. Nemyslím si, že by zde došlo k porušení lidskoprávního ustanovení o svobodném vstupu do manželství, protože když byl někomu někdo ”dobrý” na souložení tak mu musí být tatáž osoba dobrá i na manželství. Samozřejmě – to snad nemusím zdůrazňovat – počítá se s tím, že souložil(a) dobrovolně (tj.tato ustanovení se netýkají těch případů kde došlo ke znásilnění). Navíc tyto osoby (quasi ”manželství nezletilých”) až do dosažení zletilosti mají zakázáno vzhledem ke své nezletilosti souložit. Opětovné souložení má u obou za následek sankci přidělení na výkon horších prací.

2.Kdy absolvování dvacetileté základní školní docházky znamená nemožnost dalších studií!

Pokud jde o osobu, která ukončila základní dvacetiletou školní docházku tím, že absolvovala těchto dvacet ročníků dvacetileté základní školní docházky, avšak se jí nepodařilo úspěšně ukončit toto studium ziskem akademického titulu, táto osoba je ukončením tohoto dvacátého ročníku vždy vyřazena do pracovního procesu. Tato osoba dnem současně posledním dnem ukončení dvacátého ročníku základní dvacetileté školní docházky (bude jí kolem 26 let) nabývá zletilosti a přeje-li si to, tak může po tomto dni kdykoliv uzavřít manželství a poté třeba plodit děti se svojí zákonitou manželkou či manželem. Jinak ale i u této osoby platí, že po ukončení dvacátého ročníku základní dvacetileté školní docházky již jakákoliv další studia jsou u této osoby absolutně vyloučena! Tato osoba totiž sice studovala dvacet let základní dvacetiletou školní docházku, není však absolventem dvacetileté základní školní docházky, protože se jí nepodařilo úspěšně ukončit toto studium ziskem magisterského či inženýrského, potažmo jiného ekvivalentního vysokoškolského akademického titulu!

3.Podmínky dalšího studia po ukončení Základní dvacetileté školní docházky!

Pokud jde o osobu, která úspěšně absolvovala základní dvacetiletou školní docházku nejen tím, že pasivně absolvovala těchto dvacet ročníků dvacetileté základní školní docházky, ale se jí i nepodařilo úspěšně ukončit tuto dvacetiletou základní školní docházku ziskem magisterského, inženýrského, potažmo jiného ekvivalentního vysokoškolského akademického titulu, tak táto osoba má vždy svobodu volby, zda-li chce odejít pracovat, respektive být vyřazena do pracovního procesu plus eventuálně i uzavřít manželství a poté třeba plodit děti se svojí zákonitou manželkou či manželem, anebo naopak jestli chce něco ve ”vyšších ročnících” (tj. vysoká škola) studovat dále. Ovšemže pokud se rozhodne studovat dále tak může, avšak v tomto případě je vyloučeno aby tato osoba uzavřela manželství a plodila děti. Ten kdo studuje – bez ohledu na svoji zletilost – během studií nikdy nemůže uzavřít manželství. Tuto možnost mají pouze osoby zařazené do pracovního procesu. A rovněž i pro něj platí – bez ohledu na jeho zletilost nebo nezletilost – že, pokud zplodí nemanželské dítě, tak jsou jeho studia okamžitě ukončena a je automaticky zařazen do pracovního procesu plus s největší pravděpodobností vzniká mu i ”manželstí” s osobou se kterou souložil(a). A tedy pokud chce skutečně studovat dále, pak ovšemže uzavření manželství a plození dětí nepřichází v úvahu. Pokud jde rekapitulaci (shrnutí) podmínek dalšího studia – pak tedy první podmínkou pro toto další studium je to, že se jedná o absolventa dvacetileté základní školní docházky, tj. člověka, který úspěšně ukončil tuto dvacetiletou základní školní docházku ziskem magisterského, inženýrského, potažmo jiného ekvivalentního vysokoškolského akademického titulu. Druhou podmínkou je to, že se jedná o osobu svobodnou (nikdy manželství neuzavřela ani jí manželství nevzniklo zplozením nemanželského dítěte) a také i osobu bezdětnou. A tedy i v tomto případě se i u těchto osob zplozením nemanželského dítěte anebo dnem uzavření manželství jejich studium končí a jsou obligatorně vyřazeny do pracovního procesu. Navíc do třetice je zde ještě další omezení – a to prospěch. Žák dvacetileté základní školní docházky – logicky - nemůže být během těchto dvaceti let základní školní docházky lidově řečeno ”vyhozen” ze školy pro špatný prospěch. Absolvent dvacetileté základní školní docházky však pro špatný prospěch vyhozen již být může v podstatě úplně stejně jako kterýkoliv jiný vysokoškolský student, protože toto další studium již není povinné. A toto ”vyhození” má za následek zařazení do pracovního procesu. V tomto případě však ale toto vyhození nemá již charakter ”res iudicata” na doživotí, ale pouze na jeden rok. Poté se totiž opětovně může hlásit k nějakému studiu ve ”vyšších ročnících” (tj.vysoká škola) a pak tato osoba opět přestává být osobou zařazenou do pracovního procesu.

4.Vysvětlení prospěšnosti studia i po ukončení Základní dvacetileté školní docházky!

Samozřejmě, že místa ve ”vyšších ročnících” (tj.vysoká škola) jsou primárně rezervována pro žáky dvacetileté základní školní docházky, kteří mají vždy přednost, a tudíž absolventi dvacetileté základní školní docházky pak již pouze obsazují jen zbylá místa na dané fakultě (nebo vysoké škole, pokud se nečlení na fakulty) na kterou se přihlásil. Podat si lze pouze jednu přihlášku! Není možné sice žádného uchazeče (který splňuje výše uvedené podmínky) k tomuto dalšímu studiu vůbec nepřijmout, avšak můžou být fakticky příslušnou fakultou (nebo vysokou školou pokud se nečlení na fakulty), respektive nepřímo tak de facto vlastně státem někdy donucen v rámci dané fakulty (anebo vysoké školy, pokud se nečlení na fakulty) na kterou se přihlásil ke studiu i takových oborů (například různých technických oborů) o které je přece jen na fakultě na kterou se přihlásil, relativně přece jen menší zájem; a přitom stát pro své hospodářství nutně potřebuje i odborníky (například inženýry) i v těchto nepříliš lákavých oborech ”vysokoškolního” studia.

5.Vysvětlení proč se netřeba obávat masových ”útěků” z práce do školy!

Z hlediska nároků ”na čas” by studium ve ”vyšších ročnících” nebylo o nic méně náročné než zařazení do pracovního procesu a proto se nelze obávat, že by oproti očekávání státu došlo k pokusům o masové ”útěky” osob z pracovního procesu do ”vyšších ročníků” jen proto, aby ”nemuseli pracovat”. Zde by zas totiž museli v prakticky stejném časovém rozsahu studovat a navíc se učit i doma, protože špatný prospěch má za následek ”vyhazov” a tedy stejně tak – jako tak opětovné zařazení do pracovního procesu. A to nemluvě již o tom že další významnou limitující podmínkou je to, že studovat můžou pouze osoby bezdětné a svobodné. Osoba která již uzavřela manželství anebo zplodila nemanželské dítě, ta již nikdy více studovat nemůže a to ani kdyby studovat chtěla. A vzhledem k tomu, že většina dospělých osob ráda žije buď v manželství anebo alespoň prý údajně ráda souloží – tak i tyhle limitující podmínky by jistě nebyly jen tak bezvýznamné.

6.Absolutní ekonomicko - sociální rovnost všech občanů revolučního státu!

A nelze se ani příliš obávat ani masovým ”útěkům” v opačném směru – totiž v tom, že by studenti nechtěli studovat a za každou cenu by extrémně toužili být zařazeni do pracovního procesu. Rozhodně by je k tomu nemohli motivovat finanční důvody, neboť peníze a měna v revolučním státě neexistují. A neexistence měny a peněz ve vnitrostátním styku má totiž za následek, že neexistují ani žádné sociální rozdíly, ba dokonce vůbec ani žádné platy či mzdy neexistují, ba dokonce neexistují v podstatě ani absolutně žádné vazby mezi přidělováním prostředků k živobytí a odváděnou prací (každý by dostal úplně stejně, respektive každému by na jeho čipovou kartu každoměsíčně byly namarkovány tyto prostředky na živobytí ve stejném rozsahu). Stát je totiž povinen poskytovat všem občanům veškeré prostředky na živobytí ve stejném rozsahu – jakákoliv diskriminace je vyloučena. Tak nějak se to dá přirovnat k tomu, jako kdyby revoluční stát byl jakousi gigantickou akciovou obchodní společností a každý občan tohoto státu akcionářem, který vlastní jednu akcii této akciové společnosti. Pouze s tím rozdílem, že se nekonají žádné takzvané valné hromady a že tato quasi dividenda je jakoby vyplácena akcionářům každý měsíc v podobě ”namarkování” prostředků na živobytí na jejich čipovou kartu.

7.Kapitalistickou vzájemnou kausalitu ”práce a odměny” revoluční stát absolutně nezná!

Ovšemže každý občan revolučního státu je povinný si plnit své povinnosti vůči tomuto státu, a v rámci tohoto souboru povinností i pracovat, pokud byl zařazen do pracovního procesu a byla mu i předělena nějaká práce. Žádná vazba či kausalita mezi výkonem práce a přidělováním prostředků k živobytí ale zde absolutně neexistuje. O konkrétní výši přidělovaných prostředků na živobytí rozhoduje Nejvyšší revoluční výbor na základě globálních, (tj.celostátních) hospodářských výsledků. Jeho rozhodnutí je však rovněž pouze plošné (úplně každý dostane úplně stejně). A každoměsíční ”markování” čipových karet občanů na základě příslušných předpisů zas budou vykonávat nějací ministerští úředníci. Všem bude ”namarkováno” vždy úplně stejně, příslušní ministerští úředníci ani nemohou někomu ”namarkovat” více anebo méně než jiným občanům; ba dokonce v drtivé většině případů tento úředník ani jen netuší zda-li ten či onen občan, kterému ”markuje” kartu je osobou zařazenou do pracovního procesu, studentem anebo kýmkoliv jiným, a v podstatě ho to vůbec ani nezajímá, protože dotyčnou osobu ani jen nezná! Oba kapitalistické systémy (polykapitalizmus i monokapitalizus) presumují vzájemnou kauzalitu ”práce a odměny”. V revolučním státě však jedno na druhém je pojmově, právně i fakticky vzájemně absolutně nezávislé, absolutně žádný pojmový, právní a ani faktický vztah mezi ”prací a odměnou” neexistuje. Všichni lidé mají v podstatě stejně vysokou životní úroveň, tj. pracující bez ohledu na vykonávanou práci, ba dokonce i když ať již ze zdravotních či jakýchkoliv jiných důvodů žádnou práci nevykonává a právě tak i studenti – všichni mají úplně stejně vysokou životní úroveň.

8.Co vlastně znamená pojem ”pracovní povinnost” v praxi?

Navíc takzvaná pracovní povinnost neznamená dokonce ani u plně zdravého pracovníka totiž – exaktně vzato - povinnost nevyhnutně pracovat, ale pouze jeho povinnost být připraven a ochoten nastoupit k výkonu práce ve svém ”terciátu”! Ostatní je totiž již povinností státu přidělit mu konkrétní práci, a tudíž ”iniciativa” je zde přehozena na stát a jeho úředníky, aby mu nějakou práci v tom jeho ”terciátu” přidělili. Respektive pokud třeba člověk zařazený do pracovního procesu nenastoupil výkon práce z toho důvodu, že mu žádná práce nebyla v jeho terciátu přidělena (tj.v podstatě vlastně pracovněprávní prostoj!) má se za to (domněnka nevyvratitelná, respektive spíše právní fikce), že ”řádně pracoval”, a tudíž si i v tomto případě splnil svoji pracovní povinnost tím, že byl připraven a ochoten ve svém ”terciátu” pracovat. A skutečnost, že mu práci nepřidělili tudíž neznamená, že by se stát mohl ”vyzout” se své povinnosti poskytnout mu prostředky na živobytí ve stejném rozsahu jako všem ostatním pod záminkou, že ”nepracoval”. Ostatně úředníci provádějící každoměsíční ”markování” čipových karet se to s největší pravděpodobností ani jen nedozvědí, respektive z hlediska jejich úředních povinností je to absolutně ani nijak nezajímá zda-li někdo pracoval nebo nepracoval a proč tomu tak bylo. Mechanickou práci těchto ministerských úředníků ”markujících” čipové karty občanů revolučního státu to stejně nemůže absolutně nijak ovlivnit, a tudíž je to pro ně zcela irelevantní.

9.Absolutní nepochopení ochrany státních hranic! Účelem je ochrana ekonomiky a ne bránění v emigraci!

U některých čtenářů jsem narazil na absolutní nepochopení skutečných priorit revolučního státu! Co tedy znamená hermetické uzavření státních hranic? Respektive co tím revoluční stát sleduje? Anebo jinak řečeno jaký to má pro tento revoluční stát účel? Cíl? Respektive jakou hodnotu to pro něj představuje?? Neboť pouze tomu jsou uzpůsobena i konkrétní opatření! A pokud nějaký stát (a revoluční stát není nijakou výjimkou!) již vynaloží na něco své zdroje a prostředky (pracovní sílu, materiál atd.) pak pouze v intencích konkrétního zadání své vlády tak, aby nešlo o zbytečné mrhání zdroji, ale o co nejracionálnější splnění úkolů a naplnění tak těch cílů, které si vláda vytyčila. A je zde třeba otevřeně říci, že cílem je hermetická izolace domácí ekonomiky před jakýmikoliv ekonomickými vlivy ze zahraničí!! A tedy ať již jde o vlastní občany anebo cizince – cílem státu zde není nijako bránit pouhému přeshraničnímu pohybu osob! A eventuální emigraci také ne!! V celých dějinách lidstva je prokázanou historicko - sociologickou skutečností, že každá výrazná vnitropolitická změna (ať již změna k lepšímu anebo horšímu) vyvolá vždy i určitou větší anebo menší vlnu emigrace osob, které z těch či oněch důvodů mají nějaké výhrady proti novému režimu anebo si alespoň myslí (ať již oprávněně anebo mylně), že tento jejich postup bude, či může být pro ně nějak výhodný. A každý stát se dopustil hrubé chyby, pokud se pokoušel lidem v opuštění jeho státu jakkoliv bránit. Netřeba totiž nijak zveličovat otázku emigrace a emigrantů! Ve skutečnosti z objektivního hlediska je tato otázka zcela irelevantní!! A tudíž i pro revoluční stát je otázka eventuální emigrace (pokud by se vůbec nějaká vyskytla!) problémem zcela okrajovým a marginálním; a tudíž lidi, kteří eventuálně se rozhodnout odejít do zahraničí bude zcela ignorovat, a nijako jim v tom bránit nebude. Revoluční stát však ale na druhé straně bude zarputile bránit hermetickou izolaci vlastní ekonomiky. A celní, valutové a jiné hospodářské trestné činy budou mnohem přísněji posuzovány i trestány než je to zpravidla ve všech polykapitalistických a možná i monokapitalistických státech obvyklé. Pokud i revoluční stát bude sice ignorovat člověka který odchází do ciziny s úmyslem si tam zůstat (pokud si ho tam ta cizí země vůbec nechá, protože již to je velice pochybné!), to však ale neznamená, že bude ignorovat i to, co tento občan chce do ciziny se sebou vyvést a zde již určitá omezení třeba už i budou, neboť tohle je již otázka ekonomická a nikoliv tedy otázka svobody pohybu! Jinak revoluční stát plně akceptuje lidskoprávní zásadu, že ”každý, kdo se legálně nachází na území určitého státu, má právo toto území i svobodně opustit.” Revoluční stát není žádným totalitním státem a tudíž vlastním občanům, kteří se nedopustili žádného trestného činu nijak ani bránit nebude v opuštění vlastního státu.

10.Co znamená ekonomická ochrana státních hranic ve vztahu k soukromé mezinárodní dopravě?

Co v praxi lidskoprávní zásada, že ”každý, kdo se legálně nachází na území určitého státu, má právo toto území i svobodně opustit” bude znamenat v případě vlastního státního občana? U vlastního státního občana je to jasné. Pokud snad není osobou která spáchala nějaký trestního činu, tak tato osoba může revoluční stát legálně opustit přes kterýkoliv řádný hraniční přechod. A to ať již s tím vyžadovaným speciálním policejním povolením anebo i bez něho. Revoluční stát nebude nijak bránit ve vycestování ani těm svým občanům, kteří toto speciální policejní povolení mít nebudou. Pokud ale tento občan hodlající vycestovat do zahraničí chce mít ale jistotu, že mu bude povolen i návrat zpátky, pak je jen v jeho zájmu, aby toto speciální policejní povolení měl. Z výjimkou cizinců – diplomatů akreditovaných u revolučního státu, budou všichni ostatní cizinci a vlastní občané (s výjimkou nejvyšších představitelů exekutivy) přecházející přes řádný hraniční přechod podrobeni velmi přísné celní a devizové kontrole. A tato prohlídka bude vždy totální (samozřejmě, že bude vždy plně respektováno pravidlo, že osobní prohlídku budou vůči kontrolované osobě vždy vykonávat pouze ti zaměstnanci celní služby, kteří jsou sami stejného pohlaví jako je nimi kontrolovaná osoba). Dále jakákoliv soukromá doprava je v revolučním státě zrušená a tudíž pojmově vůbec nepřichází do úvahy, že by kdokoliv z území samotného revolučního státu snad opouštěl revoluční stát na nějakém osobním automobilu či jiném dopravním prostředku. Dokonce i zahraniční diplomaté mohou svých osobních automobilů používat pouze ve vyhrazených územích hlavního města revolučního státu. Ba navíc i veškeré linky vnitrostátní veřejné dopravy revolučního státu (autobusy, vlaky) končí na státní hranici a dále do zahraničí již nejedou! A opačně zas veškeré linky veřejné dopravy (autobusy, vlaky) v cizích státech taky končí na hranici revolučního státu, protože do vnitrozemí revolučního státu dále jet nesmí. A obdobně na státních hranicích skončí svoji jízdu na rozsáhlých odstavných parkovištích i všechny zahraniční dopravní prostředky (včetně osobních automobilů), protože dále do vnitrozemí revolučního státu jet nesmí.

11.Žádná přeshraniční mezinárodní doprava neexistuje!

Na území revolučního státu je soukromá doprava zrušena a tudíž do úvahy přichází na teritoriu revolučního státu jen veřejná hromadná doprava, kterou se osoba cestující do zahraničí dopraví na státní hranici revolučního státu s cizím kapitalistickým státem, kde si vystoupí, a pěšky pak přejde přes státní hranice, respektive přes celnice obou států a tam na druhé straně v cizím státě si eventuálně opět zas nastoupí do nějakého veřejného anebo soukromého dopravního prostředku. A obdobně to platí i obráceně. Osobě přijíždějící z cizího kapitalistického státu do revolučního státu se její jízda ať již soukromým (například i vlastním autem) anebo veřejným dopravním prostředkem skončí rovněž na jejich vzájemné státní hranici. Pokud jela tato osoba soukromým dopravním prostředkem (třeba i osobním automobilem), tak tento dopravní prostředek si odstaví na velkém odstavném parkovišti na státních hranicích, a pokud jela veřejným dopravním prostředkem (vlakem, autobusem atd.) tak si zas z něj na státní hranici vystoupí. Pak i se svými zavazadly pěšky přejde přes celnice obou států a pokud bude vpuštěna na území revolučního státu, na něm si pak bezplatně i se svými zavazadly nasedne na některý vlak anebo autobus a pojede dál do jeho vnitrozemí.

12.Celní kontrola a eventuální trestněprávní důsledky pro občany revolučního státu!

V revolučním státě obzvláště přísná kontrola bude zejména proti zahraničním valutám (domácí měna je v revolučním státě zrušena). U vlastního občana revolučního státu dotyčné speciální policejní povolení bude obsahovat i speciální valutovou doložku, která bude obsahovat i údaj o tom, jak veliká částka valut byla dotyčnému občanovi k cestě do zahraničí přidělena. Při celní kontrole vyjíždějícího občana do zahraničí nalezení vyšší částky valut než je uvedeno v tomto speciálním policejním povolení bude mít okamžitě za následek jeho okamžité zatčení, protože jakákoliv, byť i jen sebemenší vyšší částka bude pokládána za valutový trestní čin. Občan odcházející do zahraničí bez tohoto speciálního policejního povolení pak zcela logicky nedostal od revolučního státu přiděleny vůbec žádné valuty. A tudíž by občan revolučního státu přicházející z vnitrozemí revolučního státu – což je též zcela logické – žádné valuty u sebe za této situace ani neměl mít. A pokud by se u něj nějaké valuty při celní kontrole přece jen našli, pak je to rovněž důvod k okamžitému zatčení. Navíc v tomto ale i v tom předešlém případě platí, že tyto valuty budou zabaveny ve prospěch revolučního státu. Občan vracející se ze zahraničí je povinen hned na státní hranici při návratu odevzdat celnímu orgánu revolučního státu všechny zbylé valuty. Pokud by se celní prohlídkou ukázalo, že nějaké valuty si chtěl ponechat (neodevzdal je!), pak rovněž bude okamžitě zatčen. Tolik v maximální stručnosti pokud jde o přecházení vlastního státního občana přes oficiální hraniční přechod.

13.Celní kontrola a eventuální trestněprávní důsledky pro cizince!

Cizinec přicházející ze zahraničí do revolučního státu musí mít platný cestovní pas i platné vízum revolučního státu! Dále musí celnímu orgánu revolučního státu odevzdat všechny valuty v hotovostní i bezhotovostní podobě, jako i veškeré ostatní věci (včetně všech klíčů, čipových karet, zahraničních mobilních telefonů atd.), kterých dovoz do revolučního státu je zakázán, repektive které má momentálně u sebe. O odevzdání těchto věcí dostane jednak písemné potvrzení, jednak to bude v jeho přítomnosti navíc i zapsáno i do příslušného on-line počítačového programu a objeví se to i na jemu přidělené čipové kartě! Na zpáteční cestě při opouštění revolučního státu se tomuto cizinci vrátí všechny věci, které při příchodu povinně musel odevzdat celnímu orgánu revolučního státu když přicházel ze zahraničí. Malá výjimka se týká pouze těch jeho finančních prostředků v hotovosti. Zde má cizinec nárok pouze na vrácení peněz příslušné měny v příslušné její nominální výši. To však ale neznamená, že by mu byly nutně vráceny tytéž konkrétní bankovky a mince, které tenkrát odevzdal. Analogicky to možno právně charakterizovat i jako jakousi quasi bezúročnou půjčku cizince vůči revolučnímu státu (i když to ve skutečnosti není hlavní cíl!). Pokud se při celní prohlídce najdou u cizince nějaké věci, zejména valuty které byl povinen odevzdat, ale pokusil se je zatajit, může být okamžitě zatčen anebo ihned vyhoštěn a to i s eventuálním zabavením těchto věcí a jejich propadnutím ve prospěch revolučního státu. A to nejen při příjezdu (kdy má povinnost tyto věci odevzdat) ale i při odjezdu. Například u cizince, u kterého se při odjezdu najdou nějaké valuty je zřejmé, že buď tyto valuty při příjezdu neodevzdal celnímu orgánu revolučního státu jak byl povinen při vstupu učinit, a vstupní celní kontrola to navzdory své přísnosti neodhalila, anebo tyto valuty nějak pokoutně a tedy ilegálně ”získal” na území revolučního státu, a tudíž tento zisk valut na území revolučního státu (které v revolučním státě nejsou volně dostupné) v nijakém případě nemohl být legální.

14.Svoboda projevu, tisku, svobodná výměna informací a demokracie revolučního státu!

Jinak ale revoluční stát má charakter demokratické země plně respektující svobodu projevu, tisku a svobodné výměny informací. Celní orgán nebude nijak bránit dovozu knih náboženského anebo politického charakteru, a to dokonce ani tehdy ne, pokud by se jednalo o takové materiály, které by zaujímaly třeba i sebevíc kritický postoj vůči režimu nebo politice revolučního státu. Každá politická kritika prováděná ve věcné rovině (nikoliv však ale v osobních invektivách vůči jednotlivým osobám!) bude vždy plně tolerována – a takováto literatura pokládána revolučním státem i navzdory této věcné kritice za zcela legální. Zakázán však bude dovoz pouze takových tiskovin které se dopouštějí osobních invektiv vůči jednotlivým osobám, dále takových tiskovin, které jsou pornografií, které se rouhají Bohu nebo dopouštějí se hanobení náboženství, které propagují užívání drog, potraty, homosexualitu, pedofilii či jiné podobné nemravnosti, jako i takové tiskoviny, které propagují rasizmus, nacionalismus nebo xenofobii. A pokud jde o legální zahraniční tiskoviny (tj. žádná pornografie, žádné rouhání se Bohu nebo hanobení náboženství, žádné propagování užívání drog, potratů, homosexuality, pedofilie či jiných podobných nemravností, jako i žádné tiskoviny, které propagují rasizmus, nacionalismus nebo xenofobii a ani se nesmí dopouštět žádných osobních invektiv vůči jakékoliv reálné osobě), revoluční stát plně respektuje, ba dokonce nemá vůbec žádné námitky ani proti tomu, aby zahraniční fyzické a právnické osoby třeba tyto dovážené knihy či jiné tiskoviny darovali i knihovnám, školám ale i soukromým osobám v revolučním státě.

15.Úvod k analýze ekonomické reality revolučního státu z pohledu cizince – turisty.

Cože? Cizinec – turista, který přijde na návštěvu revolučního státu musí na hranicích odevzdat všechny své peníze celnímu orgánu revolučnímu státu, které se mu vrátí až poté co bude revoluční stát opouštět?? Ale z čeho pak bude během svého pobytu na území revolučního státu vůbec žít??? Takto a nějak podobně se plni zděšení ptali někteří čtenáři mých e-mailů, čím jen prokázali, že absolutně nepochopili ekonomickou realitu revolučního státu. A byli velice překvapeni, když jsem jim odpověděl – na první pohled poněkud překvapivou protiotázkou – a proč by to odevzdat do úschovy na hranicích neměli? Anebo ještě důraznější protiotázkou – a k čemu by jim ty jejich peníze vůbec byli na území revolučního státu?? Anebo malé přirovnání – k čemu je Vám Vaše pistole když jedete do zahraničí? Pokud tam nehodláte snad přímo někoho zastřelit (což je trestné v každé zemi světa!) tak absolutně k ničemu. A podobně je to i s bankovkami a mincemi cizí měny. V samotném revolučním státě je totiž měna zrušena. A tudíž nikde žádné ”pokladny” ani neuvidíte. Své ”bubáky” tudíž na území revolučního státu nebudete moci stejně nijak využít. Alespoň legálně celkem určitě ne!

16.Revoluční stát má výrazně vyšší životní úroveň než kapitalistické státy!

Před návštěvou revolučního státu si musíte vybavit ”vstupní vízum” do revolučního státu. Že bylo moc drahé? Pro Vás ano! V revolučním státě je totiž výrazně vyšší životní úroveň než ve všech kapitalistických státech a tudíž pro Vás jako průměrného občana kapitalistického státu je to skutečně drahé. Kromě toho má ”vstupné vízum” do revolučního státu ještě i další funkce, které vstupní víza do kapitalistických států nikdy nemají. Ptáte se že co? Dobrá, odpovím Vám. Poplatek za ”vstupní vízum” do revolučního státu zahrnuje například ”paušální poplatek za užívání vnitrostátní dopravy”, a také i další paušální poplatky jako například a to za bydlení, stravování atd. Že tomu nerozumíte a chcete abych Vám to vysvětlil? No, víte, je to na velmi dlouhý povídání a proto při tom svém povídání se omezím pouze na ten ”paušální poplatek za užívání vnitrostátní dopravy”.

17.Vysvětlení dopadu existence bezplatné veřejné hromadné dopravy v revolučním státě!

Vy pokud by jste jel na dovolenou do nějakého kapitalistického státu vůči kterému mají Vaši občané vízovou povinnost tak si rovněž musíte vyřídit jejich vstupní vízum a zaplatit jim za něj i příslušný poplatek. Že jste platil výrazně méně než revolučnímu státu je v podstatě přirozené, protože toto ”vstupné vízum” do dotyčné kapitalistické země v sobě zahrnuje pouze tento samotný ”správní poplatek” a nic víc. Když však tam do té kapitalistické země přijdete musíte tam za všechno ale platit. Jejich ”vstupné vízum” Vám garantuje pouze právo vstoupit do jejich země a setrvat v ní po stanovenou dobu – ale nic víc. Chcete jet někam vlakem nebo autobusem? Musíte tam zaplatit jízdné! Vy sice žijete v kapitalistické zemi a tudíž – logicky – Vám to nijak absurdní ani nepřijde že od Vás za svezení veřejným hromadním prostředkem chtějí, aby jste zaplatil jízdné. Vždyť ve Vaší vlastní kapitalistické zemi by jste ho vlastně musel zaplatit také. A zde je hlavní problém! Náš revoluční stát zrušil měnu i soukromé vlastnictví. Od tohoto okamihu je veřejná hromadná dopravy (vlaky, autobusy atd.) v revolučním státě zcela bezplatná. Že by jste Vy přesto byl ochoten i v revolučním státě zaplatit jízdné? Copak Vám šibe! Jak by jste ho zaplatil? Komu by jste ho zaplatil?? Kde by jste ho zaplatil??? Součástí revoluční změny zrušení měny totiž bylo i zrušení všech takzvaných ”pokladen”. I kdyby jste byl třeba v hlavním městě revolučního státu i na tom největším z jeho železničních nádraží – mohl by jste ho obcházet křížem – krážem se všech stran a nikde by jste žádné pokladny kde by se snad prodávali jízdenky ani nenašel! Žádné totiž ani neexistují!! Se zrušením měny se – logicky – zrušily i všechny pokladny a tudíž žádné pokladny více již ani nejsou! Pokud by jste se navíc třeba lidí na ”Hlavním nádraží” revolučního státu zeptal kde je zde nějaká pokladna, že si chcete koupit jízdenku, tak v tom lepším případě by jste se stal pouze předmětem posměchu všech lidí, v tom horším případě by jste možná i riskoval že Vás nějaká sanitka odveze někam do blázince, na psychiatrii!

18.Cizinci platí poplatkem za vstupní vízum i paušální poplatek za dopravu!

Ovšemže vztah revolučního státu s cizími státy (tj.kapitalistickými státy, jiné totiž ani neexistují!) byl určitý problém. Zrušení soukromého vlastnictví a měny v revolučním státě mělo za následek, že veškerá veřejná hromadná doprava (vlaky, autobusy atd.) je úplně bezplatná. Současně s tím se v revolučním státě zrušili i všechny ”pokladny” a všechny pracovní místa pokladních, průvodčích a revizorů. Cizinci, kteří přijeli do revolučního státu se – zcela logicky – pak vozili rovněž zadarmo. Zaplatit jízdné nebylo totiž komu a to ani kdyby zaplatit snad třeba chtěli. Naopak občané revolučního státu však když odjeli do zahraničí tak museli všude za dopravu platit (respektive nepřímo to vlastně platil samotný revoluční stát, který občanům revolučního státu jezdícím do zahraničí dává valutové příděly!) a to i navzdory tomu, že cizinci z těch samých států v revolučním státě se veřejnou hromadnou dopravou vozí úplně zadarmo. Revoluční stát sice čistě hypoteticky ovšemže mohl ponechat, popřípadě znovuvybudovat síť pokladen na vlakových a autobusových nádražích; plus i nadále zaměstnávat pokladníky, kteří by prodávali jízdenky zahraničním turistům plus dále zaměstnávat celou tu armádu průvodčích a revizorů pro to, aby zas tyto zahraniční turisty kontrolovali. Avšak za situace kdy je doprava pro vlastní občany revolučního státu již bezplatná, by bylo ekonomicky absolutně nerentabilní vydržovat zde celou tu armádu pokladních, průvodčích a revizorů pouze kvůli těmto zahraničním turistům. To je pak dokonce lepší nad celou věcí jen otráveně mávnout rukou a říci si – ber je čert - ať se tedy i oni cizinci v revolučním státě vozí zadarmo (vždyť stejně jsou to ve srovnání s občany revolučního státu pouze chudobní ubožáci!)! Avšak ani toto vlastně nemusí být! Cizinec chtějící navštívit revoluční stát musí mít ”vstupné vízum” revolučního státu. A tudíž není žádný problém do poplatku za ”vstupní vízum” zahrnout i další poplatky – kromě jiného i ”paušální poplatek za užívání vnitrostátní dopravy”, jehož výše bude stanovena paušální sazbou v závislosti od počtů dnů jak dlouho cizinec hodlá strávit v revolučním státě, respektive odvozeno od délky jeho ”vstupního víza”.

19.Cizinci mohou mít v revolučním státě ”prostředky na živobytí” i ve zredukované podobě!

A podobně by toto vízum mohlo zahrnovat i další paušální poplatky – za bydlení, za stravování, popřípadě za další speciální služby, které by si zaplatil. Cizinec, který by obdržel do svého cestovního pasu ”vstupní vízum” do revolučního státu by současně s ním obdržel i čipovou kartu, což je karta, která je podobná klasickým různým kreditním kartám a obdobné karty mají i samotní občané revolučního státu a na takovéto karty jsou jim každoměsíčně markovány prostředky na živobytí na celý měsíc. Samozřejmě, že cizinec by na tu čipovou kartu co mu byla společně i se ”vstupním vízem” přidělena by tyto prostředky měl přiděleny pouze na dotyčný počet dnů – na který je mu vydáno ”vstupní vízum”. Vzhledem k tomu, že občané revolučního státu - vzhledem k své výrazně výkonnější ekonomice – mají v průměru výrazně vyšší životní úroveň jako obyčejní občané z kapitalistických států, tudíž je možné že by některé z běžných prostředků na živobytí v revolučním státě byli pro něj finančně velice drahé a tudíž by bylo možno dohodnout si a zakoupit tyto prostředky na živobytí ve snížené, zredukované podobě oproti tomu co se přiděluje běžným občanům revolučního státu.

20.Co znamená u zahraničního turisty v revolučním státě volba ”terciátu”?

Cizinci, kteří přijíždějí s cestovní kanceláří to mají nalinkováno do posledního puntíku a proto popisovat dovolenou těchto turistů více nebudu. V dalším popisu se zaměřím pouze na ty cizince, kteří přijíždějí soukromě, tedy turisty, kteří nemají nic dopředu naplánováno. Ovšemže tento cizinec má právo (nikoliv však povinnost) zapsat si do čipovej karty číslo zvoleného ”terciátu”. Ovšemže v jeho případě zapsání ”terciátu” nemá ten význam, že by se mu ukládala nějaká povinnost pracovat anebo že by se mu poskytovalo právo pracovat. Ne, nic takového! Zapsání ”terciátu” je však pomocným institutem v zájmu tohoto turistu zejména pokud jde o jeho ubytování (aby se v klidu a tichu vyspal!).

21.Základní porovnání ekonomiky revolučního státu s kapitalistickou ekonomikou!

Vysvětlení: Výkonnost běžné kapitalistické ekonomiky je cyklická a kolísavá dokonce i během jednotlivých dnů. Nejvyšší výkon má kapitalistická ekonomika v pondělí až v pátek zhruba od 8.00 hod. do 14.00 hod., poté začíná výkonnost kapitalistické ekonomiky klesat, po půlnoci jakákoliv hospodářská činnost dokonce téměř ustává a někdy mezi druhou až čtvrtou hodinou ranní je na nejnižším téměř nulovém bodu, pak zas mírně stoupá a od šesté hodiny ranní stoupá prudce a vrcholu dosahuje a určitým způsobem se stabilizuje po osmé hodině ranní. A soboty a neděle coby dny pracovního volna v kapitalistických státech jsou kapitoly samy o sobě, to po tyto dny hospodářská aktivita dosahuje ještě výrazně nižší ekonomickou amplitudu jako ve dnech od pondělí do pátku. A během státních svátků platí totéž. Ekonomika revolučního státu funguje úplně jinak. Vojensky organizovaná ”terciátní” ekonomika má totiž za následek, že ekonomika revolučního státu je fakticky stabilní, bez jakéhokoliv kolísání hospodářských aktivit v závislosti na tom či onom dni, potažmo té či oné denní anebo noční hodině.

22.Neexistenci soukromé dopravy v revolučním státě však neznamená prázdné silnice!

V revolučním státě viděno totiž z našeho pohledu lidí žijících v kapitalistickém státě je po celých 365 čtyřiadvacethodinových dní v roce hospodářská aktivita konstantní. Protože v kteroukoliv denní či noční hodinu kteréhokoliv dne kalendářního roku v revolučním státě pracuje jedna třetina práceschopného obyvatelstva (tj. jeden ze tří terciátů!), ta přibližně druhá třetina jejich občanů sice nepracuje, protože má momentálně volno, ale bdí a věnuje se svým zájmům a koníčkům, no a ta třetí třetina právě spí anebo se připravuje ke spánku. A toto schéma platí vlastně na pořád! A přitom je úplně lhostejné zda-li je z hlediska klasického 24.hodinového dne právě pravé poledne, večer, půlnoc či brzo ráno. V revolučním státě prostě vždy jedna třetina lidí momentálně pracuje, druhá má momentálně volno na zábavu a ta třetí momentálně spí nebo se ke spánku připravuje! Víme, že revoluční stát zrušil veškerou soukromou dopravu a netoleruje ji na svém území ani cizincům. Přesto však ani zdaleka nelze říci, že by silnice revolučního státu byla prázdné! Když v pravé poledne vidíme v revolučním státě silný dopravní provoz - složený ze všelijakých kamionů, nákladních vozidel, dodávek a jiných hospodářských vozidel – že je dosti velikým problémem pro chodce vůbec přejít na druhou stranu silnice, cizince tohle nijako nepřekvapí, protože to v jeho kapitalistické zemi kde navíc existuje i soukromá doprava, včetně automobilů někdy vypadá ještě mnohem hůře, protože ve vyspělých kapitalistických státech dokonce doprava někdy i přímo zkolabuje a dochází tak k dopravním zácpám.

23.Hospodářská aktivita revolučního státu je permanentně konstantní!

Cizince však ale nesmírně překvapí, když zjistí, že tento intenzivní dopravní provoz kdy má chodec potíže vůbec se pěšky dostat na druhou stranu silnice v revolučním státě úplně stejně tak trvá i večer, ba dokonce i o půlnoci a konec konců i velice brzy ráno – což je něco s čím se nikdy nesetkal!! To je cizinec již přímo šokován! To u něj v jeho kapitalistické zemi o půlnoci či brzy ráno všechny silnice zejí prázdnotou a jen kde tu něco projede tím či oním směrem, jinak ale kde nic – tu nic. V revolučním státě je ale se šokující stejností intenzita dopravního provozu úplně stejně veliká v pravé poledne, večer, o půlnoci či brzy ráno – prostě absolutně vůbec žádný rozdíl zde neexistuje! Zatímco v kapitalistických státech se v podstatě ”respektuje” slunce, v revolučním státě to vypadá tak, že revoluční stát úplně ignoruje to, zda-li je momentálně den anebo noc! Na intenzitě a čilosti hospodářských aktivit v revolučním státě do nemá absolutně žádný vliv. Ovšemže má to určitě i svá negativa – v poměru k počtu svých obyvatel má nepochybně revoluční stát výrazně větší spotřebu elektrické energie jako mají kapitalistické státy se srovnatelným počtem obyvatelstva, protože kapitalistické státy respektují fakticitu 24-hodinového dne a přes noc programově nepracují, ale pouze spí, zatímco v revolučním státě je zavedením 36 hodinového dne a ”terciátním” pracovním dnem fakticky negováno to, zda-li je noc či den, a továrny, které jsou v provozu bez ohledu na denní či noční hodinu jedou na maximální výkon.

24.Režim nočního klidu v ubytovnách jednotlivých ”terciátů”!

A tak i pro tohoto cizince je volba vhodného ”terciátu” důležitá. Každý ze tří ”terciátů” má vlastní ubytovny kde občané z příslušného ”terciátu” bydlí. A tudíž každý z těchto tří ”terciátů” má úplně jinak stanoveny hodiny ”nočního klidu”. Takzvaný denní ruch trvá v celém teritoriu revolučního státu fakticky permanentně všude bez ohledu na to, zda-li je ta či ona denní nebo noční hodina. A všude to vypadá jako jedno veliké a rušné staveniště bez ohledu na to zda-li je den anebo noc. V noci sice místo slunce svítí silné elektrické reflektory ale jinak nelze říci, že by toto ”rušné staveniště” bylo méně rušné než je tomu přes den. Ne, nic takového – je to všechno úplně stejné! Výnimkou jsou pouze okolí ubytoven jednotlivých ”terciátů”, kde v časech kdy mají stanoven noční klid je tam skutečně v jejich okolí úplné ticho, aby se lidé příslušného ”terciátu” mohli v klidu vyspat (a pokud je shodou okolností momentálně skutečně i noc, tak tam nikde žádné výraznější světlo nesvítí a udržuje se tam jakési dosti temné pološero umožňující dobrý spánek, aby spící lidé nebyli rušeni světlem). A protože všichni lidé nikde na světě nejsou absolutními, ohleduplnými andělíčky; tudíž úplně všichni lidé takoví nejsou ani v revolučním státě. Například může jít o nějaké výtržníky, kteří sami patří do jiného ”terciátu” a momentálně mají tedy ”den” by mohlo třeba ze zlomyslnosti napadnout jít spícím spoluobčanům (patřícím do jiného terciátu), kteří momentálně mají ”noční klid” jít hulákat v tomto čase do okolí jejich ubytoven. A tak vždy když má ten či onen ”terciát” momentálně ”noční klid”, tak v okolí těchto ubytoven se v tomto čase jejich nočního klidu pohybuje výrazně zvýšené množství policistů, kteří dohlížejí na to, aby jejich ”noční klid” nikdo a nijak nerušil. Ba dokonce lidi, kteří do příslušného ”terciátu” nepatří tam zpravidla policisté v čase nočního klidu vůbec ani do okolí těchto ubytoven nepustí, pokud nemají nějaký závažný důvod právě tam jít (výjimkou je například to, když jde třeba o přivolaného kněze, lékaře atd.). A zejména pokud je nějaký mezistátní – třeba – fotbalový zápas v revolučním státě a revoluční stát zvítězil a ulicemi města brouzdají a zpívají tisíce nadšených fanoušků, pak policie má opravdu pohotovost. Okolí ubytoven toho ”terciátu” co má momentálně ”noční klid” hermeticky uzavře a dovnitř do sektoru dané ubytovny během doby ”nočního klidu” pouští pouze ty občany, kteří patří do příslušného ”terciátu” a to též jen tehdy, pokud tam bydlí. A vůči cizincům se chovají stejně. Pokud má cizinec zapsán příslušný ”terciát” jako jsou dané ubytovny tak je vpuštěn dál, jinak ne. Tudíž absolutně nejhorší je zapomenout si zapsat vůbec nějaký ”terciát”.

25.Co by se mohlo stát cizincovi v revolučním státě, kdyby si vybral nevhodný terciát!

Navíc pro cizince je důležitá volba takového ”terciátu”, kdy lidé nacházející se v daném ”terciátu” spí alespoň přibližně v tom čase kdy i on chce spát. A aby se tak nestalo, že si vybere nevhodný ”terciát”, v důsledku čeho zatímco pro něj bude třeba půlnoc a bude chtít spát, tak lidé v jeho ”terciátu” budou mít právě jakoby naschvál pracovní den a třeba hned někde pod jeho oknem mu budou hlasitě zavíjet vrtačky nějakých kopáčů atd. A tudíž pečlivá volby vhodného ”terciátu” je pro něj velice důležitá.

26.Šokující pravidelnost dopravních spojení veřejné hromadné dopravy v revolučním státě!

A nyní si popišme zhruba tu soukromou cestu zahraničního turisty do revolučního státu. Poté, co do svého cestovního pasu obdrží ”vstupní vízum” revolučního státu plus převezme i dotyčnou čipovou kartu obsahující prostředky na živobytí nic mu nebrání, aby se třeba po území svého kapitalistického státu odvezl svým osobním automobilem až k hranicím revolučního státu, kde jeho jízda končí. Zde svůj osobní automobil zaparkuje na obrovském odstavném parkovišti, vezme svá zavazadla a jde pěšky přes obě celnice. Na celnici revolučního státu musí předložit pas i čipovou kartu. Poté musí odevzdat do úschovy veškeré předměty, kterých dovoz do revolučního státu je zakázán. Kromě jiného odevzdá i veškeré peníze, respektive doslova veškeré bankovky a mince veškerých měn všech států světa, které má u sebe. Samozřejmě, že o všech odevzdaných věcech se mu vydá písemné potvrzení a je to zaneseno i do počítače (a lze to kdykoliv zobrazit i samotnou čipovou kartou). Poté je podroben velice přísné celní prohlídce (prohlídku vykonávají vždy pracovníci celní služby, kteří jsou téhož pohlaví jako jimi prohlížená osoba). Poté je propuštěn dál do revolučního státu. Hned u každé celnice revolučního státu je nástupiště autobusové anebo vlakové linky vnitrostátní veřejné hromadné dopravy revolučního státu. Veškerá veřejná hromadná doprava je pro každého vždy bezplatná, a tak se každý odveze kam chce (ovšemže bez placení!). V kapitalistických státech je obvyklé, že doprava v nočních hodinách buď není vůbec žádná, anebo je alespoň výrazně zredukovaná. V revolučním státě je četnost dopravních spojení jezdících přes noc v podstatě úplně stejná jako i v noci. Ba dokonce – což je pro našeho cizince překvapivé – díky fungování takzvaného ”terciátního” systému ekonomiky, vytíženost nočních spojů navzdory jejich fakticky stejné četnosti jako je tomu u denních spojů není o nic menší než je tomu u vytíženosti denních spojů. Anebo jinak řečeno – při hodnocení z kvantitativního hlediska nelze říci, že by snad celkově v noci cestovalo méně cestujících jako přes den. Výrazné dopravní špičky kdy by lidé v autobusech nebo vlacích revolučního státu byli ”natlačeni jako sardinky neexistují, právě tak jako ani neexistují doby kdy by zas naopak prostředky veřejné hromadné zeli prázdnotou. V kteroukoliv denní nebo noční hodinu cestuje totiž přibližně tentýž počet cestujících anebo jinak řečeno – hustota dopravních spojení je pravidelně úplně stejná bez ohledu na to zda-li je den anebo noc a úplně totéž lze říci i o vytíženosti (obsazenosti) veřejného hromadného prostředku.

27.V čem se skrývá tajemství obrovské ekonomické výkonnosti revolučního státu!

Turista se doveze na místo určení, kde si podle vlastního výběru vybere kteroukoliv ubytovnu z těch ubytoven, které přísluší k tomu ”terciátu”, který si sám zvolil. Tam předloží čipovou kartu a oni ho tam ubytují. Revoluční stát dbá na to, aby měl tolik ubytovacích kapacit, které ve svém celostátním průměru představují desetinásobek počtu veškerého vlastního obyvatelstva. Ovšemže to znamená, že převážná většina ubytovacích kapacit je vždy neobsazena, má to však svůj význam a to ekonomický! Podobně jako třeba v armádě nejsou kasárna majetkem vojáků, kteří v nich bydlí; tak ani tyto ubytovny nejsou majetkem těch, kteří jsou v nich ubytováni - jsou vlastnictvím revolučního státu jako ostatně prakticky všechno!. Ostatně soukromé vlastnictví bylo zrušeno a nikdo není vlastníkem příbytku ve kterém bydlí, právě tak jako – což je pro kapitalistický svět něco absolutně nemyslitelné – byli zrušeny veškeré pracovní smlouvy, čím doslova jakoby úplně zanikla subjektivita jednotlivých podniků a celý revoluční stát se tak stal jedním velikým podnikem. A pracovník tudíž již není zaměstnancem pouze té své malé ”továrničky”, ale je zaměstnancem celého revolučního státu. A tudíž revoluční stát může od kohokoliv požadovat výkon práce v kterékoliv ze svých hospodářských jednotek nacházejících se kdekoliv na teritoriu celého revolučního státu. Význam to má z důvodů ekonomických, kdy podle konkrétních ekonomických prognóz stát může kdykoliv třeba i ze dne na den zavřít kteroukoliv fabriku pokud mají ekonomičtí experti revolučního státu pocit, že ním produkované zboží (agregátní nabídka) přesahuje rozumné potřeby revolučního státu a současně zaměstnance právě tak odlifrovat třeba i na druhý konec revolučního státu kde díky tomuto obrovskému přebytku továren (ekonomických jednotek) ale i ubytovacích kapacit tyto lidi tam ubytují, aby tak tito lidé začali pracovat v těch továrnách kde začíná agregátní nabídka pokulhávat za rozumnými potřebami. A takto jsou podle konkrétních ekonomických potřeb revolučního státu prakticky všichni práceschopní obyvatelé permanentně ”přelévány” mezi všemi ekonomickými jednotkami revolučního státu! Nezaměstnanost i přezaměstnanost je v revolučním státě absolutně nulová a tudíž nelze říci, že by nějaká pracovní síla osob zařazených do pracovního procesu ”ležela ledem” tj.nepracovala. Ani nelze říci, že by kdokoliv měl málo práce, popřípadě, že by byl zařazen k takové práci, která není příliš potřebná. Naopak! Tento systém jako celek zajišťuje skutečnou ”maximalizaci zisku” ekonomiky revolučního státu z práce každého jednoho jejího pracovníka!

28.Potencionální produkt ekonomiky revolučního státu dosahuje absolutního maxima!

A tak ekonomika revolučního státu fakticky dosáhla to, po čem kapitalistická ekonomika od dob Adama Smitha až dodnes fakticky jen marně snila – totiž vyrovnání agregátní nabídky s agregátní poptávkou na samotné absolutní horní hranici potencionálního produktu ekonomiky nejen při stoprocentní zaměstnanosti veškerého práceschopného obyvatelstva, ale i stoprocentní maximalizace využitelnosti veškeré pracovní síly, kterou má revoluční stát k dispozici. A to navíc nejen nějak krátkodobě a přechodně, ale dokonce permanentně. Ovšemže když mluvím o agregátní nabídce a agregátní poptávce v souvislosti s Adamem Smithem, myslím to pouze obrazně! Ve skutečnosti - exaktně vzato - samotný Adam Smith tyto pojmy ještě vůbec ani jen neznal, protože do moderní ekonomické teorie je zavedl až geniální britský ekonom John Maynard Keynes. Pokud jde o kapitalistickou ekonomiku kategoricky odmítám učení obou Friedmanů i Hayeka a jim podobných takzvaných klasiků či monetaristů. A částečně do jisté míry – pro oblast kapitalistické ekonomiky - akceptuji pouze učení keynesiánské ekonomie. A to navíc též jen u určitých základních teoretických postulátů keynesiánců jako například ekonomické učení ”o spotřebě a úsporách”, učení o ”nutnosti intervencí vlády a používání fiskálních nástrojů pro stimulaci agregátní poptávky” a částečně i keynesiánskou teorii ”o určení produktu”, respektive o ”determinaci agregátní poptávky” (byť i samozřejmě, že s určitými výhradami – v kapitalistické ekonomice totiž agregátní poptávka má sice skutečně tendenci zaostávat za agregátní nabídkou, hlavní příčinou je však její tržní vyrovnání při nevyužití ekonomických zdrojů, nezaměstnanosti a tedy ”vyrovnání” hluboko pod potencionálními možnostmi ekonomiky. A nikoliv tedy jen pokulhávání fixních cen určitých vstupů jak se mylně domníval Keynes! ) atd.

29.Vítězství světové revoluce se uskuteční bez ”jediného výstřelu” pokojnou cestou!

Domnívám se, že světová revoluce by mohla zvítězit i pokojnou, nenásilnou cestou. Pokud by revoluční stát byl velikou velmocí, tak by i bez války okolitý svět díky své vysoce výkonné ekonomice jednoduše ”uzbrojil”. Ekonomika ostatních kapitalistických států totiž objektivně není schopna ”držet krok” s obrovskou ekonomickou výkonností revolučního státu za jehož závratným růstem ekonomiky by všechny kapitalistické ekonomiky stále více a více zaostávaly. Podle mých výpočtů, by ekonomika revolučního státu byla při přepočtu HDP na obyvatele až téměř trojnásobně výkonnější než je tomu u ”klasických” kapitalistických států. Obrovská ekonomická převaha revolučního státu oproti vůči ní stále více a více zaostávajícím ekonomikám takzvaných ”vyspělých kapitalistických států” by umožnila revolučnímu státu vynaložit mnohem větší množství prostředků a zdrojů i na vojensky využitelný výzkum a vývoj, což by mu zajistilo i převahu technologickou, což by zas vedlo k multiplikačnímu efektu ještě většího růstu ekonomiky revolučního státu a většího zaostávání takzvaných ”vyspělých” – ve skutečnosti ale v poměru k revolučnímu státu výrazně zaostalých a stále více a více zaostávajících ekonomik těchto takzvaných ”vyspělých kapitalistických států”. Snaha těchto kapitalistických států příliš nezaostávat, či alespoň trochu zpomalit obrovské tempo zaostávání jejich kapitalistických ekonomik za ekonomikou revolučního státu by vedlo v těchto kapitalistických státech k drakonickému nárůstu daňové zátěže v enormním úsilí jejich vlád vyždímat více finančních prostředků ze své v poměru k revolučnímu státu relativně stále více a více zaostávající ekonomiky, aby je pak mohla využívat k účelům stále více a více rostoucím nákladům na zbrojení, zejména pak na vojensky využitelný vlastní technologický výzkum a vývoj. Ani to by však u kapitalistických ekonomik nevedlo k zmírnění tempa jejich ekonomického a technologického zaostávání za revolučním státem. Navíc v kapitalistických státech takto stále více a více rostoucí daňová zátěž by jen prohlubovala recesi a poté i hlubokou depresi jejich ekonomik až by vše skončilo úplným kolapsem jejich kapitalistické ekonomiky, potažmo dobrovolného recipování hodnot revolučního státu.

30.Proč kapitalismus dosahuje tržní ”vyrovnání” hluboko pod potencionálními možnostmi své ekonomiky?

Kapitalistická ekonomická roztříštěnost, kdy lidé mají pracovní smlouvy s jednotlivými firmičkami je nanic. Tato samotná firma buď má nedostatek pracovníků v poměru ke svým potencionálním možnostem (například počtu zakázek), protože se obávala přezaměstnanosti. Jindy má přezaměstnanost a musí propouštět, což zas jen tak úplně jednoduché není. A i když se jí poštěstí trefit se přesně do ideálního stavu zaměstnanců v poměru k zakázkám a třeba se i blíží svému potencionálnímu produktu (což je ideál!) je to přece jen dočasné, protože počty zakázek permanentně kolísají, potřeba objemu práce nikdy není trvale konstantní. V kapitalistické ekonomice pokud zboží nejde na odbyt a vyrábí se již jen na sklad, zpravidla nelze továrnu ze dne na den jen tak zavřít a všechny zaměstnance navíc ještě vyexpedovat do jiné továrny, kde naopak přežívají boom a tudíž naopak tyto pracovníky ještě potřebují, aby zde mohli uspokojit veškerou agregátní poptávku, kterou je ekonomicky výhodné uspokojit! Částečně tohle mohou dělat (a také i dělají!) pouze mamutí akciové společnosti, které často přelévají své zaměstnance mezi svými jednotlivými továrnami (ekonomickými jednotkami). Nicméně i jejich možnosti mají své objektivní hranice dané jejich velikostí, respektive relativní malostí a tedy objektivními možnostmi tohle činit.

31.Maximální potencionální produkt kapitalistické ekonomiky je výrazně výše než její reálny produkt!

Navíc ekonomická politika revolučního státu je výrazně restriktivní pokud jde o akceptaci šíře spotřeby. Čistý zisk revolučního státu je tudíž enormní. Tržní mechanismus kapitalistické ekonomiky sice má tendenci dosahovat ”vyrovnání” nabídky a poptávky, ve skutečnosti však ale všechny segmenty kapitalistické ekonomiky toto vyrovnání dosahují hluboko pod hranicí svého maximálního potencionálního produktu jaký by mohli mít při stoprocentní zaměstnanosti v kausální souvislosti s maximalizací ekonomického vytížení pracovní síly každého jednoho pracovníka, kterého možno dosáhnout pouze tehdy, když každý pracovník bude mít pracovní povinnosti zaměstnance ve vztahu k absolutně všem potencionálně možným ekonomickým jednotkám absolutně celého státu a nikoliv tedy pouze k té své jedné továrničce se kterou má pracovní smlouvu a tudíž pouze tam pracuje. U kapitalistického státu jedinou jeho výjimkou je jeho armáda v stave absolutní pohotovosti (nezná totiž ani nezaměstnanost a ani přezaměstnanost, respektive pouze vojenský systém dosahuje pracovní maximalizaci pokud jde o maximalizaci vytížení pracovní síly vojáků), která funguje na obdobných principech jako celý revoluční stát samotný. Nicméně armády ač jsou sice potencionálně tím ekonomicky nejvýkonnějším tělesem pracovních sil – se k hospodářské činnosti nevyužívají, ba dokonce nechávají se flákat v kasárnách. Tudíž kapitalistické státy (lhostejno zda-li polykapitalistické anebo monokapitalistické) budou stále více a více hospodářsky zaostávat za prudce rostoucí ekonomikou revolučního státu.

32.Srovnání ekonomické podstaty revolučního státu s ekonomikami kapitalistickými!

Polykapitalistické státy totiž věří ve fungování tržního systému, monokapatalistické státy zas věří ve své ”pětiletky”, tj.pětileté plány. Jedno i druhé je ale špatné a ve skutečnosti neefektivní! Tržní systém polykapitalistických států dosahuje sice skutečně tržního vyrovnání nabídky a poptávky, dosahuje ho však ale hluboko pod potencionálním produktem své ekonomiky, zpravidla navíc i za situace, kdy nezanedbatelná část jeho pracovních sil ”leží ledem” (tj.nezaměstnaní, prostě lidé nevyužití k práci). Typické monokapitalistické státy vyřešili nezaměstnanost pouze tím, že ji promítly do ”prozaměstnanosti” a neefektivity, a to navíc nepružně svoji ekonomiku svazují zkostnatělými ”pětiletými plány”. Jen revoluční stát ”tóruje” svoji ekonomiku na téměř samotné hranici potencionálního produktu své ekonomiky, tj. reálný produkt ekonomiky revolučního státu se prakticky téměř rovná i jejímu maximálnímu potencionálnímu produkta a to navíc nejen na nějakou krátkou přechodnou dobu, ale fakticky permanentně! Revolučnímu státu umožňuje to jednak zrušení měny, soukromého vlastnictví, zavedení všeobecné pracovní povinnosti obyvatelstva vůči státu se současným zrušením všech pracovních smluv; jednak i vyspělá, rozvinutá hospodářská infrastruktura, všech továren a jiných ekonomických jednotek je takové množství, že jejich úhrnný počet pracovních míst odpovídá zhruba desetinásobku počtu práceschopného obyvatelstva revolučního státu a rovněž tak i ubytovací kapacity revolučního státu též téměř desetinásobně přesahují počet občanů revolučního státu. Ekonomika revolučního státu je sice řízena centrálně asi jako armáda, nikoliv však ale centrálně na způsob nějakých pětiletých či jiných plánů nebo normativů jak to dělali či dělávali monokapitalistické státy. Ekonomika revolučního státu je řízena centrálně operativním způsobem, respektive podobným způsobem jako jsou řízené armády prakticky všech moderních států (a to včetně i těch nejdemokratičtějších, či ”nejtržnějších”!). Revoluční stát operativně reaguje na ekonomický vývoj a pružně permanentně žongluje, respektive přelévá pracovní síly celého revolučního státu mezi všemi továrnami a jinými hospodářskými jednotkami, které má revoluční stát na celém svém teritoriu k dispozici. Nezaměstnanost revolučního státu je nulová, přezaměstnanost taky nulová a maximalizace hospodářského užitku z využití práce každého pracovníka prakticky absolutní. Navíc pružnost jakou má revoluční stát tím, že může kteroukoliv svoji hospodářskou jednotku doslova ze dne na den dočasně zavřít a její dělníky přelít právě tak rychle někam úplně jinam, kde jejich práci můžou efektivněji využít je něco, čemu kapitalismus se svojí roztříštěností (lhostejno zda polykapitalismus anebo monokapitalismus) nikdy nemůže konkurovat a tudíž kapitalistické státy budou ekonomicky za revolučním státem velice zaostávat. V každém kapitalistickém podniku je pracovník totiž svázán coby pupeční šnúrou svoji pracovní smlouvou pouze se svojí ”továrničkou” jejíž konjunkturu i recesi sdílí v dobrém i ve zlém.

33.Co znamená zavedení 36-hodinového dne v praxi!

Občané revolučního států mají svůj revoluční kalendář s 36-hodinovým dnem zahrnující střídavě dva dni a jednu noc a pak zase dvě noci a jeden den. Celá země je poseta obrovským množstvím elektrických reflektorů řízených počítači a vybavených citlivými světelnými čidly. Stačí, když slunce zajde za oblaka a hned se částečně tyto reflektory rozsvěcují a s postupem večera a noci světlo těchto elektrických reflektorů ještě sílí. Každý ze tří ”terciátů” má svůj ”noční klid” někdy jindy, není podstatné, zda-li objektivně je právě den či noc. Drtivá většina občanů revolučního státu si to zpravidla ani jen nijak bezprostředně neuvědomuje zda-li je momentálně den anebo noc. Dokonce i cizinec z kapitalistického státu, který je v revolučním státě již několik dnů, pokud zrovna nemá se sebou digitální hodinky ukazující mu zda-li jsou tři hodiny anebo patnáct hodin to fakticky neví pokud je zataženo. Ovšemže o 15.00 hod. by mělo svítit slunce, zatímco ve 3.00 hod. brzy ráno zas měsíc a hvězdy. Pokud je ale zataženo tak není vidět absolutně nic! Venku prakticky vždy více či méně intenzivně svítí elektrické reflektory tak, aby bylo permanentně vždy takové intenzivní světlo jako je za slunečního dne. Je tedy den? Je noc? – to ví jen Bůh! Za této situace si tento cizinec ani jen netroufne riskovat, aby telefonoval domů. Pokud by bylo 15.00 hod. pak by bylo ovšemže vše v pořádku; pokud by však byli jen 3.00 hod. brzy ráno, to by vyzvánění telefonu vzbudilo jeho blízké (pokud si telefon na noc nevypínají) kteří právě spí. Ti by se oni patrně nejprve vyděsili, že proč proboha v takovouto nevhodnou dobu nadránem telefonuje, že zda-li se proboha nestalo nějaké neštěstí nebo něco mimořádného. A nakonec až by se jeho blízký v kapitalistickém státě, kterému tento cizinec z revolučního státu zatelefonoval dozvěděl, že se vlastně nic mimořádného nestalo a že telefonuje jen tak, tak by mu ten jeho blízký nacházející se v kapitalistickém státě ještě i rozhořčeně vynadal ”Copak ti již úplně šibe! To nevíš ty debile kolik je právě teď hodin?!”

34.Všeobecně o ”nonstop” práci úřadů, lékařských ambulancí, knihoven, kostelů atd.

A jak je to s úředními hodinami jednotlivých úřadů? Jak je to s ambulantními hodinami lékařů? Jak je to s bohoslužbami v kostelech? Jak je to s veřejnými knihovnami? Atd. I v těch nejvyspělejších kapitalistických státech si již dnes lidé pomaly někde zvykají na to, že alespoň v těch největších hypermarketech v největších městech svého státu mají otevřeno po celých 24 hodin denně po všech 365 dnů kalendářního roku. Pokud jde o revoluční stát – tak ten jde v tomto trendu ještě dál! Nonstop v něm pracují i ministerstva, úřady, ordinace lékařů, kostely, knihovny a vlastně prakticky všechno (popřípadě téměř všechno) na co si jen pomyslíte. Ovšemže úředníci se střídají, lékaři se střídají, kněží se střídají, knihovníci se střídají atd. Ba svým způsobem velice blízko tomuto modelu to tak funguje dokonce i v těch nejmenších vesnicích i na venkově! I když tam třeba úřady, ordinace lékařů, kostely, knihovny atd. nefungují úplně nonstop, jejich provoz se ale tomu velice blíží. Je to dáno tím, že i venkovští úředníci, venkovští lékaři, venkovští kněží či venkovští knihovníci jsou rovněž zaděleni do jednotlivých terciátů.

35.Konkrétněji o ”nonstop” práci úřadů, lékařských ambulancí, knihoven, kostelů atd.

Abych to vysvětlil co nejjednodušeji vemme si jako příklad jednu malou vesnici v kapitalistickém státě (kde tudíž žádný terciátní systém neexistuje) kde je kostel s jedním knězem, který má jednu mši svatou denně (byť i dotyčný kněz má těchto farností třeba i více, ale to zde není podstatné). Představme si něco podobného v revolučním státě – zde jsou tří kněží s tím, že každý jeden z těchto tří kněží je začleněn do jiného terciátu než jeho ostatní dva kolegové. A každý jeden z nich si v rámci optimálního času svého vlastního terciátu i odslouží v daném kostele tu svoji jednu mši svatou. A podobně funguje i zdravotní středisko – přicházejí doň tří praktičtí lékaři, přičemž každý jeden z těchto tří lékařů je též začleněn do jiného terciátu než jeho ostatní dva kolegové. A ovšemže i zde platí, že v rámci určitého optimálního času svého vlastního terciátu má každý jeden z těchto tří lékařů i nějaké ty své vlastní ordinační hodiny. A obdobně fungují i úřady, i knihovny a prakticky i všechno ostatní. Terciáty jsou ovšemže závazné pro všechny osoby zařazené do pracovního procesu z pozice pracovníků. Tytéž terciáty však ale nejsou závazné pro občany, kteří vystupují z pozice klientů, úředních stránek, pacientů, čtenářů, farníků atd. Jinými slovy například pacient má svobodnou volbu zdravotnického zařízení, což znamená že má právo v daném zdravotnickém zařízení kde je evidován přijít ke kterémukoliv z dotyčných tří lékařů v rámci jejich úředních hodin a to bez ohledu na to, do kterého terciátu ten či onen lékař patří. Tudíž za těchto okolností v revolučním státě ani neexistuje nic takového jako takzvaná noční či sváteční pohotovost, protože faktická existence noční či sváteční pohotovosti je de facto zajištěna již samotnou fakticitou existence terciátního systému (nicméně nepopírám, že míst kde je vykonávána lékařská praxe je možná méně než je tomu za srovnatelných okolností dnes v kapitalistických státech). Pokud jde o mše svaté v kostele je to něco podobného – přijít do kostela může absolutně kdokoliv! Ovšemže s praktických důvodů s největší pravděpodobností drtivá většina věřících na mši svaté budou skutečně ti věřící, kteří jsou zařazeni v témže terciátu jako dotyčný kněz co tuto mši svatou slouží, protože objektivně je její čas skutečně optimální pouze pro tyto věřící. Pro věřící s ostatních dvou terciátu je z jejich subjektivního pohledu totiž tato mše svaté buď velice moc ”pozdě” v noci anebo naopak velice moc ”brzy” ráno. Jinak ale nic (kromě těchto pro ně ne zcela vhodných časů) jim nebrání přijít třeba i na tuto mši svatou nebo jinou bohoslužbu, a ovšemže pokud přijdou, tak kněz je nijak nediskriminuje pro to, že patří do jiného terciátu, anebo jinak řečeno, kněz se jim bude věnovat úplně stejně jako komukoliv jinému. A na podobných principech jako již zmínění lékaři či kněží fungují i veškeré úřady, knihovny a prakticky i všechno ostatní!

36.A jak je to z denním tiskem v revolučním státě?

Nezmínil jsem ještě tisk. Sazba novin, tištění novin v tiskárnách, posléze rozvoz novin po celém státě a jejich distribuce ”in natura” do jednotlivých novinových stánků je totiž imanentní pouze kapitalistickým státům. Ostatně v kapitalistickém státě tohle vše svým způsobem i má určité opodstatnění, protože noviny tam nejsou zadarmo, ale každý kdo příslušný výtisk chce mít musí za ně řádně zaplatit. A kým samotný revoluční stát nezrušil měnu a soukromé vlastnictví tak vlastně i u něj tohle všechno fungovalo takovýmto způsobem. Zrušením měny a soukromého vlastnictví v revolučním státě i zde došlo ke změně! Noviny jsou úplně bezplatné, současně však ale odpadlo jejich sázení, tisk v tiskárnách, rozvoz a distribuce do jednotlivých stánků, jako i jejich prodej. Každé periodikum se prostě omezilo pouze na to, že se jednoduše každé ”číslo” v příslušných formátech umístí na jejich webových stránkách na Internet. A prakticky každý má počítač s připojením na Internet a tudíž si to na něm může přečíst. Ba dokonce ani ti lidé, kteří rádi čtou noviny ”in natura” nepřišli nijak zkrátka! Všude jsou totiž k dispozici i příslušné počítačové tiskárny s příslušným čistým ”novinovým” papírem. Pokud tedy někdo chce mít výtisk ”in natura”, není nijaký problém si do této tiskárny založit čistý novinový papír a tyto noviny si jednoduše vytisknout v kvalitě prakticky srovnatelné s kvalitou běžných ”klasických” tiskáren kde si v kapitalistických státech jednotlivé redakce nechávají tisknout svá periodika před tím než je rozvážejí a distribuují do jednotlivých novinových stánků za účelem jejich prodeje po celém teritoriu státu. Na rozdíl od kapitalistických států v revolučním státě tohle všechno vzhledem k bezplatnosti všeho (a tedy i novin) je již úplně nadbytečné a tudíž revoluční stát od jakéhokoliv jednotně organizovaného sázení, tištění, rozvozu a distribuce ”novin” úplně upustil plus všechny novinové stánky dokonce i zrušil, čímž kromě jiného ušetřil i hodně pracovních sil lidí, kteří pracovali jako sazeči, tiskaři, řidiči rozvážející tisk, prodejci v novinových stáncích atd.

37.Všeobecně o logisticko – distribučních centrech a jejich funkci!

Nezmínil jsem zatím obchody, protože po zrušení měny a soukromého vlastnictví v pravém slova smyslu vlastně absolutně žádné obchody v celém revolučním státě nikde ani neexistují. Jediné, co se svým způsobem obchodům podobá je hustá celostátní síť logisticko – distribučních center, kam občané chodí fasovat zejména spotřební zboží. Logisticko – distribuční centra po jednom existují v každé co i jen trochu větší vesnici. Pokud jde o srovnání – hustoty této sítě logisticko – distribučních center tak lze říci, že je to přibližně na stejné úrovni jako je celostátní síť například poštovních úřadů. Taky i platí, že tato logisticko – distribuční centra nejsou všechny ani zdaleka stejně veliké, ba dokonce existuje mezi nimi i určitá hierarchie, ba dokonce i vztahy subordinační! Jsou totiž logisticko – distribuční centra krajská, nižší jsou okresní a nejnižší jsou ”základní”. Tuto hierarchickou strukturu,je snad možno částečně přirovnat k hierarchii soudů nebo policie. Jsou však ale i výrazné rozdíly! Například pokud v jistém městě již existuje Okresní logisticko – distribuční centrum, plní v témž městě rovněž i funkce ”základního” logisticko – distribučního centra, a tudíž nějaké jiné samostatné ”základní” logisticko – distribuční centrum tudíž již v témž městě již neexistuje. Podobně tak pokud v jistém městě již existuje Krajské logisticko – distribuční centrum, plní v témž městě rovněž i funkce okresního a ”základního” logisticko – distribučního centra, a tudíž nějaké jiné samostatné okresní a ani ”základní” logisticko – distribuční centrum tudíž již v témž městě již neexistuje. Pokud to však třeba ale specifické místní podmínky vyžadují (například obrovská rozhlehlost území, několikamilionové velkoměsto atd.) tato struktura nijako nebrání tomu, aby Základní logisticko – distribuční centra měla zřízeny ve svém správním obvodům i různé filiálky či detašovaná pracoviště svého Základního logisticko – distribučního centra. A ovšemže úplně totéž se vztahuje i na krajská a okresní logisticko – distribuční centra pro ty správní obvody Základního logisticko – distribučního centra, kde sami plní jeho funkci.

38.Hierarchická struktura logisticko – distribučních center!

Všechna krajská, okresní i základní logisticko – distribuční centra jsou přímo podřízeny ”Revolučnímu výboru pro správu majetku a jeho řízení” což je nejvyšší orgán státu pokud jde o veškeré ekonomické záležitosti, přičemž tento samotný ”Revoluční výbor pro správu majetku a jeho řízení” je přímo podřízen absolutně nejvyššímu státnímu orgánu ”Nejvyššímu revolučnímu výboru”, který především jako nejvyšší politický a exekutivní orgán státu má možnost rovněž přímo ingerovat do činnosti všech krajských, okresních a ”základních” logisticko – distribučních center, právě tak jako má možnost přímo ingerovat absolutně do čehokoliv co se týká exekutivy revolučního státu. Kromě toho každému krajskému logisticko – distribučnímu centru právě tak podléhají i všechna okresní a ”základní” logisticko – distribuční centra, která se nacházejí ve správním obvodu dotyčného krajského logisticko – distribučního centra. Stejně tak i každému okresnímu logisticko – distribučnímu centru právě tak podléhají i všechna Základní logisticko – distribuční centra, která se nacházejí ve správním obvodu dotyčného okresního logisticko – distribučního centra. Pokud jde o zásobování logisticko – distribučních center zbožím, ”Revoluční výbor pro správu majetku a jeho řízení” pečuje o zásobování především všech Krajských logisticko – distribučních center, ale podle konkrétních podmínek může přímo zásobovat i jednotlivé okresní a ”základní” logisticko – distribuční centra prakticky na celém teritoriu revolučního státu. Krajská logisticko – distribuční centra zas pečují o zásobování především všech Okresních logisticko – distribučních center ve svém správním obvodu, ale podle konkrétních podmínek může přímo zásobovat i jednotlivé Základní logisticko – distribuční centra nacházející se v jejich správním obvodu. A každé Základní logisticko – distribuční centrum zodpovídá i za zásobování všech svých vlastních filiálek a detašovaných pracovišť (ovšemže pokud ve svém správním obvodu má i nějaké takovéto ”své” filiálky či detašovaná pracoviště zřízeny).

39.Optimalizační kooperace jednotlivých logisticko – distribučních center!

Tato struktura však ale nevylučuje, aby podle potřeb a konkrétních specifických podmínek se jednotlivé logisticko – distribuční centra spolupodíleli přímo i na zásobování i jiných logisticko – distribučních center například proto, že ”docházející” zboží může tak dodat ke prospěchu spotřebitelů rychleji než by tomu bylo například tehdy pokud by se striktně zachoval oficiální úřední subordinační postup; anebo když ho některé logisticko – distribuční centrum z nejrůznějších důvodů požádá aby určité zboží bylo mu takto dodáno; jindy je to takhle i efektivnější, například proto, že někdy z určitého Krajského logisticko – distribučního centra to k některým Okresním logisticko – distribučním centrům nacházejících se na teritoriu sousedního kraje může být i blíže než je tomu z jeho vlastního krajského města, kde se nachází jeho vlastní nadřízené Krajské logisticko – distribuční centrum; anebo z určitého Okresního logisticko – distribučního centra to k některým Základním logisticko – distribučním centrům nacházejících se na teritoriu sousedního okresu (ba někdy dokonce i kraje!) může být i blíže než je tomu z jeho vlastního okresního města, kde se nachází jeho vlastní nadřízené Okresní logisticko – distribuční centrum; a obdobně (nejrůznějších možností optimalizační kooperace jednotlivých logisticko – distribučních center je ovšemže ale mnohem více než jsem uvedl!)

40.Fungování a ekonomická výhodnost logisticko – distribučních center!

Pokud jde o samotné srovnání činnosti Základního logistisko – distribučního centra jako quasi ”obchodu” lze zde říci, že všechno podléhá velice přísné evidenci a kontrole. Každý občan revolučního státu má vlastní čipovou kartu, která mu slouží jako rozšířený doklad totožnosti, přenosná zdravotní dokumentace, elektronické stravenky ve velkojídelnách a také i cosi, co svým způsobem trochu připomíná platební kartu pro účely fasování spotřebního zboží v logisticko – distribučním centru (i když ve skutečnosti mluvit o ”platební kartě” je zde velice nepřesné!). Jinak ale čipová karta obsahuje samozřejmě, že i údaj o tom, do kterého terciátu je občan začleněn. A každoměsíčně se centrálně všem občanům revolučního státu namarkují na jejich čipovou kartu ”životní potřeby” které lze si vyfasovat v kterémkoliv logisticko – distribučním centru a to kdykoliv v jejich úředních hodinách. Všechny krajské i všechny okresní logisticko – distribuční centra fungují ”nonstop”, ba dokonce nonstop pracují i mnohá Základní logisticko – distribuční centra. A podobně jak je to u úřadů, lékařských ambulancí, kostelů a knihoven, tak i zde každý jeden ze tří terciátů má v optimálním časovém rozmezí vyhovujícím každému jednomu z dotyčných tří terciátů někdy i úřední hodiny (tj. každodenně v průběhu 36 hodinového dne jsou tato ”období” tedy celkem tři!), které sice primárně slouží potřebám svého terciátu, nicméně mají povinnost obsloužit úplně každého občana revolučního státu a to bez ohledu na to, do kterého terciátu je začleněn, jako i bez ohledu na místo jeho momentálního pobytu. Samozřejmě, že právní předpisy blíže vymezují jaké právní následky má to, pokud si občan některé ”životní potřeby” nevyzvedne – respektive, zda-li tyto nevyzvednuté ”životní potřeby” po uplynutí určité doby ”propadají”, anebo zda-li se prolongují do dalšího období a za jakých podmínek a v jakém rozsahu. Právní předpisy vymezují i podmínky a rozsah možných substitucí, respektive možností na místo určitého na čipové kartě občana explicitně ”namarkovaného” spotřebního zboží si vyzvednout zboží jiné, respektive podobné. V kapitalistickém státě existuje milióny nejrůznějších potravin, drogérií, textilných prodejem a jiných specializovaných obchodů. V revolučním státě milióny a milióny těchto prodejen a ”prodejniček” jednoduše se zrušilo, respektive revoluční stát všechno sjednotil do gigantických logisticko – distribučních center, kterých je sice co do kvantity výrazně méně jako byl počet zrušených obchodů, ba dokonce i celkový počet zaměstnanců pracujících ve všech logisticko – distribučních centrech je výrazně nižší než byl celkový počtu zaměstnanců, kteří pracovali ve všech těchto zrušených prodejen a prodejničkách jednotlivých obchodů a obchůdků za kapitalismu

41.Optimální stravování a výživa v revolučním státě!

A obdobná pravidla platí i u stravování. Vzhledem k tomu, že tato problematika je značně složitá přistavím se při ní zde podrobněji. Předně třeba velice důsledně rozlišovat pojem ”jídlo” a pojem ”dieta”. Zde v realitě revolučního státu jsou to totiž dva absolutně rozdílní pojmy, které neslobodno zaměňovat! Každý občan revolučního státu má manifestem garantováno právo na minimálně tři jídla denně ve velkokapacitních velkojídelnách. Myslí se tím 36 hodinový den bez dvanáctihodinového období vlastního terciátu (tj. fakticky období 24 hodin!). Žáci, učni, studenti a osoby zařazené do pracovního procesu (prakticky tedy absolutně úplně všichni občané revolučního státu!) mají v rámci časového období ”práce” vlastního terciátu nárok navíc i na ”diety”. Jaký je rozdíl? Jídla se vaří v gigantických velkokuchyních a podává se ke konzumaci ve velkokapacitních velkojídelnách po celém teritoriu revolučního státu. Ekonomickou filozofií velkokapacitního vaření v gigantických velkokuchyních je uvařit relativně co nejlevněji kvalitní a zdravé jídlo ve všeobecnosti. Levnost těchto jídel nespočívá v tom, že by snad tato jídla nebyla chutná, zdravá, výživná či kaloricky dostatečná! Levnost těchto jídel spočívá pouze v tom, že jsou vařeny hromadně ”ve velkém”! A díky tomu tedy ”v ekonomickém přepočtu” na jednu porci toto jídlo z gigantických velkokuchyní ekonomicky vyjde mnohem levněji, než by byla hodnota téže porce jídla, kdyby si třeba totéž jídlo vařila každá rodina sama, tj. ”pouze v malém množství porcí”. U ”diet” je zas filosofie úplně odlišná. Zatímco, pokud jde o ”jídla” tato jsou pro všechny občany absolutně stejná bez jakéhokoliv rozlišování, pokud jde naopak o ”diety” zde naopak existuje naopak velice široká variabilita, respektive diverzifikace jednotlivých jídel v závislosti na tom, jaká konkrétní činnost je dotyčným konkrétním občanem v rámci jeho vlastního terciátu vykonávána. Anebo vyjádřím to ještě i jinak: zatím co hlavní filozofií ”jídla” je jeho vařením v gigantických velkokuchyních uvařit ho tak relativně co nejlevněji; hlavní filozofií ”diety” je zas poskytnout žákům, učňům, studentům a osobám zařazeným do pracovního procesu v rámci trvání časového období ”práce” jejich vlastního terciátu takové pro ně biologicky co nejoptimálnější speciální jídlo, které je bude v co nejmaximálnější míře stimulovat k maximálnímu pracovnímu výkonu (tj.maximálně zdravá výživa!). Anebo ještě úplně jinak řečeno: zatím co u vaření ”jídel” mají hlavní slovo ekonomové; u vaření ”diet” mají hlavní slovo lékaři! Heslem ”jídla” je ”co nejlevnější zdravé, chutné, výživné a současně i kaloricky dostatečné jídlo; heslem ”diety” je zas ”stimulace k maximálnímu pracovnímu výkonu skrze zdravou, chutnou, výživnou a současně i kaloricky dostatečnou stravou a jeho cena je zde až druhořadá! Zatímco ”jídla” jsou celostátně ve všeobecnosti stanoveny jako tři denně, pokud jde o ”diety” je dokonce i jejich počet stanovován velice individuálně příslušnými odborníky, tj.lékaři (proto jejich počet nikde ani neuvádím!). Diety navíc nutno ještě odlišovat od takzvaných ”zdravotních diet” které jsou zase určeny dětem, mladším žákům, starým a nemocným lidem, které sice rovněž konstruují lékaři, avšak konstruují je pro tyto osoby výlučně pouze ze zdravotních důvodů (tj. nejedná se zde o jejich ”stimulaci k maximálnímu pracovnímu výkonu”).

42.Ještě jednou ve všeobecnosti k problematice zrušení trestu smrti!

V revolučním státě je takzvaný trest smrti zrušen! Někteří lidé si však pod pojmem zrušení trestu smrti představují absolutní nemožnost, aby kdokoliv byl legálním způsobem zbaven života. Tohle totiž je absolutně nesprávná představa – v takovéto podobě zrušení trestu smrti nefunguje totiž absolutně nikde na světě!

43.Pro porovnání – jak chápe zrušení trestu smrti právní řád České republiky!

Například pokud jde o Českou republiku v Čl.6 odst.1 Listiny základních práv a svobod č.2/1993 Sb. v platném znění je uvedeno: ”Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením”; v Čl.6 odst.2 Listiny základních práv a svobod č.2/1993 Sb. v platném znění je uvedeno: ”Nikdo nesmí být zbaven života”; v Čl.6 odst.3 Listiny základních práv a svobod č.2/1993 Sb. v platném znění je uvedeno: ”Trest smrti se nepřipouští” a nakonec v Čl.6 odst.4 Listiny základních práv a svobod č.2/1993 Sb. v platném znění je zas uvedeno doslova: ”Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.”

44.Pre porovnanie – ako chápe zrušenie trestu smrti právny poriadok Slovenskej republiky!

Pokiaľ ide o Slovenskú republiku – je to podobné! Podľa Čl.15 odst.1 Ústavy Slovenskej republiky č.460/1992 Zb. v platnom znení sa uvádza: ”Každý má právo na život. Ľudský život je hodný ochrany už pred narodením”; podľa Čl.15 odst.2 Ústavy Slovenskej republiky č.460/1992 Zb. v platnom znení sa uvádza: ”Nikto nesmie byť pozbavený života”; podľa Čl.15 odst.3 Ústavy Slovenskej republiky č.460/1992 Zb. v platnom znení sa uvádza: ”Trest smrti sa nepripúšťa” a nakoniec podľa Čl.15 odst.4 Ústavy Slovenskej republiky č.460/1992 Zb. v platnom znení sa uvádza doslova: ”Podľa tohoto článku nie je porušením práv, ak bol niekto pozbavený života v súvislosti s konaním, ktoré podľa zákona nie je trestné.”

45.Způsob jak liberálně připouští Česká a Slovenská republika legální možnost zabití člověka je zavrženíhodný!

Co na to říct? Česká republika i Slovenská republika a společně celý řad dalších států pokládají za legální, aby byl člověk usmrcen ”pokud se tak stane v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné”. To plně stačí, aby byl člověk legálně usmrcen! Dokonce ani nevyžadují splnění té podmínky, aby člověk, který má být usmrcen se sám dopustil nebo dopouští nějakého nezákonného jednání (například i nezákonné kladení odporu policejnímu orgánu nebo neoprávněný pokus o útěk před policejním orgánem), potažmo, že šlo o nešťastnou událost ve stavu krajní nouze (například pokus o osvobození rukojmích z rukou teroristů, který občas ale bohužel skončí i tím, že protiteroristické komando nechtěně usmrtí i někoho z rukojmích) Česká republika, Slovenská republika a některé další státy, které mají takovouto legislativu se označují za takzvané ”liberální státy”.

46.Ne všechny státy ale takhle liberálně připouštějí možnost legálního zabití člověka!

Naštěstí ale existuje i druhá skupina států, které jsou označovány zas za takzvané ”konservativní státy”. Tyto takzvané ”konzervativní státy” se neuspokojují pouze s ustanovením, že člověk může být usmrcen ”pokud se tak stane v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné, ale trvají fakultativně i na splnění ještě alespoň jedné další podmínky, a to buď, že osoba, která má být usmrcena se sama dopustila nebo dopouští nějakého nezákonného jednání, potažmo, že šlo o nešťastnou událost ve stavu krajní nouze. A do skupiny těchto konzervativních států, které mají tuto zpřísněnou legislativu patří i samotný tento můj modelovaný ”revoluční stát”!

47.Proč některé státy mají takovouto ”liberální” legislativu široce tolerované možnosti legálního zabití člověka!

V případě České republiky, Slovenské republiky a ostatních takzvaných liberálních států se nejedná o nějaké legislativní opomenutí, ale o zlý úmysl! Tyto státy si totiž přinejmenším pohrávají s myšlenkou legálně připustit potraty a euthanasii. A tak akceptace podmínky pro legalitu usmrcení, že se usmrcovaná osoba dopustila nějakého protiprávního jednání by znamenala právní překážku potratům a euthanasii. Potratem vražděné nenarozené dítě se celkem určitě žádného protiprávního jednání nedopustilo, a rovněž tak i euthanasií usmrcovaný člověk se s největší pravděpodobností rovněž žádného protiprávního jednání sám nedopustil. Všechny tyto takzvané liberální státy se mohou stydět – porušují tak právo na život, které je to nejzákladnější lidské právo z celého souboru lidských a občanských práv!

48.Jak revoluční stát chápe maximální hranici ”krajní nouze” ve vztahu k takzvané euthanasii!

V revolučním státě je euthanasie kategoricky zakázána a trestná! Zde právní formulace ”nešťastná událost je stavu krajní nouze” znamená, že například člověk který umírá na rakovinu a cítí ukrutné bolesti má právo – pokud o to pacient požádá, ošetřující lékař doporučí a speciální zdravotní komise schválí – dostávat na tlumení těchto krutých bolestí příslušnou dávku morfia a to i navzdory vědomí vedlejšího negativního účinku spočívajícího v tom, že morfium jako droga z dlouhodobého hlediska sama vede k postupnému usmrcení pacienta. Usmrcování pacienta však v řádném případě není záměrným cílem, ale pouze jen trpěný vedlejší účinek léků, jejichž cílem je pouze ulevit pacientovi, respektive zmenšit jeho kruté bolesti!

49.Jak revoluční stát chápe maximální hranici ”krajní nouze” ve vztahu k takzvanému potratu!

V revolučním státě jsou veškeré potraty kategoricky zakázány a trestné! Zde právní formulace ”nešťastná událost je stavu krajní nouze” znamená, že například žena jejíž život je bezprostředně a přímo ohrožen v důsledku čeho potřebuje nezbytně provést nějakou operaci s cílem záchrany jejího života (a bez této operace by zcela určitě zemřela jak tato žena, tak i její nenarozené dítě), má právo aby tato operace byla za této situace krajní nouze podniknuta, a to i s vědomým rizika, že coby vedlejší aspekt této operace je zde eventuální riziko, že by mohlo dojít k nechtěnému poškození anebo dokonce i usmrcení plodu nenarozeného dítěte.

50.Definice pojmu ”trest smrti” a současně vysvětlení i toho, co ”trest smrti” není!

Taky je třeba si definovat pojem ”trest smrti” – co to je? Trest smrti je procesními předpisy státu stanoven procesní postup orgánů činných v trestním řízení na jehož závěru je úmyslné (téměř až obřadné!) usmrcení člověka na základě výroku soudu nebo jiného obdobného orgánu veřejné moci. Trest smrti si tudíž nelze plést s použitím donucovacích prostředků nebo zákrokem policejního orgánu zpravidla proti osobě, která se dopustila anebo dopouští nezákonného jednání, jehož vedlejším důsledkem je ta skutečnost, že pachatel tohoto nezákonného jednání byl pozbaven života.

51.Ostraha státních hranic revolučního státu a jeho ”vízová politika”!

Pokud jde o ochranu státních hranic revolučního státu – podle § 5 Manifestu revoluce ”Každá osoba, která mimo rámec vyznačených hraničních přechodů se pokusí o ilegální vniknutí na území revolučního státu nebo o jeho ilegální opuštění, může být okamžitě a bez výstrahy zastřelena”. Toto si však ale nelze plést s výkonem trestu smrti! Toto je pouze naplnění podmínky, že ”porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné” plus navíc ještě i další podmínky, že k tomu došlo v souvislosti s tým, že ”se usmrcovaná osoba dopustila nějakého protiprávního jednání” – v dané souvislosti pokusem o neoprávněné vniknutí anebo i skutečné vniknutí na území revolučního státu (tj.mimo oficiálních hraničních přechodů), anebo že se stejně nelegálním způsobem pokusila o opuštění revolučního státu. Občané revolučního státu, kteří se nedopustili žádného trestního činu můžou přes oficiální hraniční přechody revoluční stát kdykoliv opustit ať již se speciálním policejním povolením anebo i bez něj – nikdo jim v eventuální emigraci bránit nebude. Nemají tedy žádný racionální důvod jít jinudy než přes oficiální hraniční přechody! Pokud jde o cizince – každý cizinec, který se legálně nachází na území revolučního státu a nedopustil se žádného trestného činu – má právo revoluční stát legálně opustit přes oficiální hraniční přechody. Ani cizinci tudíž nemají tedy žádný racionální důvod jít jinudy než přes oficiální hraniční přechody! Cizinec který sice chtěl revoluční stát navštívit, avšak nedostal vstupné vízum se musí smířit s tím, že revoluční stát nenavštíví! Podle mezinárodního práva veřejného je to plně v pořádku, protože každý stát jako svrchovaný suverén na svém území si sám svobodně rozhoduje o tom, koho si na své území vpustí a koho nikoliv! A tudíž cizinec na obdržení vstupného víza do cizí země nemá absolutně žádný právní nárok!! Občan revolučního státu, který opustil revoluční stát bez speciálního policejního povolení byl písemně upozorněn celním orgánem, že mu ”bude, popřípadě může být upřeno právo legálního návratu zpátky”, což v praxi znamená, že může být (i když nemusí!) být ze strany úřadů revolučního státu zbaven svého státního občanství k revolučnímu státu, což by v praxi znamenalo, že – pokud by k tomu došlo – pak by na něj revoluční stát pohlížel úplně stejně jako pohlíží na cizince a tudíž na tohoto bývalého občana revolučního státu by platil úplně stejný režim jako i na veškeré ostatní cizince a to včetně i povinnosti požádat revoluční stát o udělení vstupného víza do cestovního pase některého z kapitalistických států (a ovšemže na toto vstupné vízum jak jsem již zmínil výše nemá nikdo absolutně žádný právní nárok).

52. Možné následky neoprávněného vstupu do zakázaného pohraničního pásma!

Na státním území revolučního státu je u státních hranic revolučního státu ze sousedními státy vymezeno takzvané pohraniční pásmo, kde je pod hrozbou zastřelení bez varování zakázán neoprávněný vstup cizinců i občanů revolučního státu. Přesto však se vždy najdou určité osoby, které do tohoto zakázaného pásma neoprávněně vstoupí. Revoluční stát sice preferuje zatknutí těchto osob a v tom případě osobám, které do tohoto zakázaného pásma neoprávněně vstoupily hrozí za vstup do zakázaného pásma – v závislosti na míře nebezpečnosti jednání pachatele pro společnost -–maximálně trest doživotního odnětí svobody. Pokud však ale strážci státních hranic v zakázaném pohraničním pásmu (které je nejen, že přesně vymezeno, ale na obou koncích tohoto osmikilometrového pohraničního pásma jsou umístěny po celé linii s frekvencí každých dvaceti metrů dvojjazyčné cedule /v jazyku revolučního státu jako i v jazyce sousedního státu/, že je zde vstup zakázán a každý kdo sem neoprávněně vstoupí může být bez zde v tomto pásmu bez výstrahy zastřelen!!) vyhodnotí situaci tak, že by pokus o zatknutí těchto osob byl třeba velice riskantní, mohou je – a to zcela legálně – třeba i bez výstrahy postřílet. A pokud k tomu skutečně dojde, bude jednání strážců státních hranic plně legální, protože osoby, které vnikly do zakázaného pásma si byli, popřípadě musely být vědomy svého nezákonného jednání (jako i možných následků!), že tam vstoupit nesmí, nemají tam co dělat, jakož i byli písemně jak příslušnými zákony revolučního státu, tak i dotyčnými cedulemi varovány, že na teritoriu tohoto zakázaného pásma mohou být bez výstrahy zastřeleni. A pokud k tomu nedojde (tj. zastřeleni nebudou), protože se pohraniční strážci je rozhodnou pouze zatknout, bude to pouze jejich dobrá vůle, nikoliv však jejich povinnost. Jinými slovy – podle válečného práva se bude na každou osobu, která neoprávněně vnikne do tohoto zakázaného pásma pohlížet ”per analogiam” jako na nepřátelského špiona, který za válečného stavu pronikne na přísně tajnou vojenskou základnu nepřátelského státu. Ovšemže, ale v případě, že tato osoba bude skutečně zatčena, bude další právní postup již výrazně mírnější - čeká ji nanejvýš doživotní trest odnětí svobody, protože trest smrti v revoluční státě neexistuje.

53.Po každém cizím letadle či plavidle, které naruší teritoriální integritu revolučního státu se naostro střílí bez varování!

A analogicky totéž totéž se vztahuje i na jakýkoliv jiný lidský nebo umělý objekt, který naruší nejen jeho území, ale i vzdušný prostor revolučního státu nebo jeho výsostné ”vody”. Vzdušný prostor revolučního státu je pro veškeré takovéto objekty ze zahraničí zpravidla uzavřen a tudíž jakékoliv vniknutí takovéhoto cizího objektu má za následek, popřípadě může mít za následek, že může být bez jakékoliv výstrahy okamžitě sestřelen, popřípadě v případě plavidla plovoucí ať již po hladině anebo i pod vodní hladinou (ponorka), které neoprávněně vnikne do výsostných vod revolučního státu, muže být bez jakékoliv výstrahy rovněž okamžitě zničeno, potopeno. A rovněž je to plně v pořádku – každý letící objekt cizího státu, jako i každé jeho plavidlo plovoucí se ať již po hladině anebo i pod vodní hladinou – pokud vnikne do vzdušného prostoru či výsostných vod revolučního státu, jedná protiprávně a vzhledem k tomu, že revoluční stát již předem veřejně deklaroval to, že po každém narušiteli jeho teritoriální svrchovanosti bude okamžitě střílet ze všech typů zbraní, které má k dispozici, tudíž každý narušitel teritoriální integrity revolučního státu si je již předem vědom veškerých možných následků, které ho mohou postihnout. A ovšemže i zde se fakticky oboustranně všechno děje s vědomím (tj. jak s vědomím revolučního státu, tak i s vědomím tohoto cizího kapitalistického státu, kterému patří dotyčné letadlo či plavidlo), že vojenský zákrok revolučního státu proti tomuto cizímu letadlu anebo plavidlu, které narušilo jeho teritoriální integritu může vést i ke smrti pilotů anebo námořníků tohoto cizího objektu. Nicméně pokud pilot(i) sestřeleného cizího letícího objektu přežije a současně padne do zajetí bezpečnostních orgánů revolučního státu, popřípadě pokud námořník (námořníci) takovéhoto potopeného cizího plavidla přežije a současně padne do zajetí bezpečnostních orgánů revolučního státu – čeká je nanejvýš pouze trest doživotního odnětí svobody, protože v revolučním státě trest smrti neexistuje!

54.Terciáty jsou lidem přidělovány se strohou matematickou pravidelností!

Pravidelnost přidělování ”terciátů: A – B – C – A atd. je mechanická se strohou matematickou pravidelností ode dne 1.ledna roku ”0” kdy byl tento systém spuštěn – a to až do nekonečna je všem novonarozeným dětem tak, jak jsou on-line zapisovány jednotlivými porodnickými zařízeními do speciálního počítačového programu zcela mechanicky počítačem generovány jak rodná čísla, tak i značky terciátů: A – B – C – A – B – C – A atd. A s analogicky strohou matematickou pravidelností dostanou přiděleny své terciátní značení i všichni lidé, kteří se narodili již před 1.lednem roku ”0”, kdy byl tento systém spuštěn (ovšemže pouze lidé, kteří ještě žijí!).

55.Jaká je maximální početní rozdíl mezi ”největším” a ”nejmenším” terciátem?

Samozřejmě, že ani strohá matematická přesnost při udílení ”terciátů” nevylučuje, že občas nějaký člověk předčasně zemře například v důsledku nějakého úrazu, anebo i po absolvování základné školní docházky upřednostní další studium atd.; a protože tyto faktory jsou zcela nahodilé, nejenže nelze je nijak předem plánovat, ale je i dosti nepravděpodobné, že by všechny terciáty byli ”na jednotky” absolutně stejně početné. Přes však ale v zásadě nepochybuji o tom, že všechny terciáty budou přibližně stejně početné - snad s maximální tolerancí plus či mínus – nanejvýš tak - 0,5 % coby rozdíl mezi nejpočetnějším ”terciátem” ve srovnání s nejméně početným ”terciátem” (zřejmě ten rozdíl bude ale ještě výrazně menší!)!

56.Možnost požádat o úřední změnu začlenění do konkrétního terciátu!

V legislativních úvahách počítám i s tím, že ve výjimečných případech by bylo možno dokonce i ve správním řízení umožňovat lidem změnit takto mechanicky přidělený terciát na odůvodněnou žádost občanů revolučního státu například z důvodů rodinných. Příkladů je jistě hodně, uvedu ale asi ten nejčastější. Často se jistě v právní praxi vyskytnou případy, kdy například manželé jsou příslušníky dvou úplně rozdílných terciátů. Všechny tři terciáty z hlediska jednotlivce jsou sice v principu, ale i fakticky rovnocenné a nelze říci, že by nějaký terciát byl lepší nebo horší než terciát jiný, respektive, že by z lidského hlediska bylo či mohlo být ve všeobecné rovině pro občana výhodnější být zařazen do toho nebo onoho terciátu. Nicméně ale v některých specifických případech, například v případě manželů, kteří jsou oba dva začleněni do dvou rozdílných terciátů to může být subjektivně i dosti nepříjemné, protože zatímco jeden z manželů má volno, tak ten druhý pracuje, popřípadě má noční klid a pokud navíc pečují o děti, tak jim to může způsobovat i hodně praktických problémů. A proto za této situace by manželé mohli požádat příslušný správní orgán o ”změnu začlenění do příslušného terciátu z rodinných důvodů”. Aby bylo jasno – tito manželé nežádají o to aby byli zařazeni v tom či onom konkrétním terciátu, žádají pouze o to, aby byli oba dva společně zařazeni v jednom a témže terciátu. Který terciát to již ale bude konkrétně, a tedy i o tom, zda-li určení tohoto terciátu se změní u manžela anebo manželky, popřípadě současně i u obou manželů, tak o tom by již na základě této výše zmiňované podané žádosti obou manželů ”o změnu terciátu” rozhodoval správní orgán v řádném správním řízení podle správního řádu. Na vyhovění jejich žádosti by sice nebyl právní nárok, nicméně zpravidla by správní orgány za těchto okolností (vyše 80 % případů) těmto žádostem vyhověli. Konkrétně příslušný správní orgán by měl totiž možnost jednomu z obou manželů a popřípadě i oběma manželům změnit příslušnost jejich terciátu tak, aby oba manželé byli zařazeny do jednoho a téhož terciátu.

57.Možnost změnit začlenění do příslušného terciátu na žádost je výhodné pro občany ale i pro stát!

Správní orgán by samozřejmě, že měl k dispozici úřední podklady a počítačovou sestavu s možností aktuálního početního monitoringu početnosti příslušníků všech tří terciátů a to dokonce i se statistickým přehledem o složení jednotlivých terciátů z hlediska profesního a tudíž i informace o tom, pro který terciát by ”přírustek” těch či oněch profesí (odborníků) byl nejvíce žádoucí atd. Jinými slovy smyslem rozhodovací činnosti správního orgánu by zde nebylo pouze vycházet vstříc občanům, kteří z rodinných důvodů žádají o změnu terciátu, respektive, kteří žádají o to, aby byli společně zařazeni do jednoho a téhož terciátu, ale též i praktické naplňování státní politiky vyrovnávání (korigování) počtů pracovníků a jejich profesí zařazených v jednotlivých terciátech, anebo jinak řečeno – tito lidé (například zde oba manželé) by byli po skončení tohoto správního řízení zařazeni do toho z těchto tří terciátů, který by momentálně byl relativně nejméně početný, potažmo pro který by tito lidé (manželé) z hlediska jejich odborné profese byly relativně nejvíce užiteční!

58.Jakým způsobem by se tedy o ”změně začlenění do příslušného terciátu” rozhodovalo!

Samozřejmě, že správní orgán který by rozhodoval ve správním řízení o změnu terciátu například u manželů by nerozhodoval pouze o tom ”ze kterého do kterého konkrétního terciátu” bude přeřazen manžel nebo manželka, potažmo i oba manželé. Pro lehčí pochopení vysvětlím to na konkrétním příkladě: Manželský pár žádá, aby byli zařazeni do společného terciátu (aniž by měli právo si konkrétní terciát nebo terciáty vybrat!). Například manžel je začleněn do ”terciátu-”A”, manželka do teciátu-”B”. Správní orgán pokud této žádosti manželů vyhoví ( a ve vyše 80 % případů tomu tak skutečně i je!), tak má tři varianty toho, jakým způsobem této žádosti manželů může vyhovět. První varianta je ta, že manžela ponechá i nadále začleněného do terciátu-”A”, zatímco manželce změní její začlenění z jejího dosavadního teciátu-”B” do terciátu-”A”. Druhá varianta je pak zas ta, že manželovi změní jeho začlenění z dosavadního teciátu-”A” do terciátu-”B”, zatímco manželku ponechá i nadále začleněnou terciátu-”B”. Třetí varianta je pak zas ta, že oba dva manžele správní orgán z jejich dosavadních terciátů přeřadí do terciátu-”C”. Která z těchto tří variant bude nakonec skutečně zvolena pak výlučně závisí pouze od rozhodujícího správního orgánu, který se při svém rozhodování pro jednu z těchto konkrétních tří variant bude rozhodovat pouze na základě celkových hospodářských zájmů revolučního státu i specifických personálních potřeb jednotlivých ”terciátů” v revolučním státě, a to zejména s přihlédnutím k odborné kvalifikaci obou dvou manželů a tedy jejich co nejoptimálnější začlenění v nejvhodnějším konkrétním terciátu z hlediska personálního! Kromě této věci by správní orgán přesně uvedl i konkrétní datum ke kterému dni má tato změna nabýt na účinnosti. Pokud by v pravomocném rozhodnutí správního orgánu toto konkrétní datum stanoveno vůbec nebylo, anebo by sice i bylo, ale z právního hlediska by toto ustanovení nebylo možno aplikovat z toho důvodu, že toto rozhodnutí správního orgánu by nabylo právní moc později než je patnáct dnů přede dnem, který je stanoven za den účinnosti změny začlenění do příslušného terciátu – za těchto okolností by změna začlenění do příslušného terciátu nabyla na účinnosti až patnáctého dne ode dne, kdy tato změna nabyla právní moc. Ovšemže v této souvislosti by osoba, popřípadě osoby u kterých došlo ke změně začlenění do příslušného terciátu by v první den této změny byla osvobozena od pracovní povinnosti, v důsledku čeho by táto osoba, popřípadě osoby u kterých došlo k této změně získala minimálně celkem 60 hodin volna, jehož smyslem je umožnění těmto osobám zařazeným do pracovního procesu preorientovat se z režimu původního terciátu na nový terciát a eventuálně se i přestěhovat do jiné ubytovny.

59.Závěr k problematice žádost občana o ”změnu začlenění do příslušného terciátu”!

A ovšemže z rodinných důvodů mohou kromě manželů žádat o změnu terciátů i jiní rodinní příslušníci (například dospělé zletilé děti a jejich rodiče atd.) Z logiky věci snad nemusím nijak zdůrazňovat, že osoba dočasně nebo trvale osvobozena od výkonu svých pracovních povinností nemusí v čase, kdy toto její osvobození trvá zachovávat vůbec žádný ”terciátní” režim (například když je na obloze měsíc tak může klidně spávat a když svítí slunce tak zas bdít, respektive žít si svým poklidným životem bez ohledu na existující režimy jednotlivých ”terciátů”).

60.Garance respektování nočního klidu v ubytovnách!

Jedinou povinností této osoby (viděno z našeho kapitalistického pohledu tedy se jedná o jakéhosi quasi starobního důchodce nebo invalidu) je povinnost respektovat ”noční klid” příslušné ubytovny ve které bydlí v tom smyslu, že v období stanoveného nočního klidu nesmí vyvíjet žádnou činnost, která by rušila noční klid ostatních osob bydlících (respektive spících či chtějících spát) na dotyčné ubytovně. Rovněž příslušnými technickými opatřeními je znemožněno v čase stanoveného nočního klidu veřejně pouštět jakákoliv houkadla (vysvětlení pojmu houkadlo: rozhlasový přijímač, magnetofon, gramofon, televizor, jakýkoliv zvuk z počítače atd.). A i když je sice zakázáno v čase stanoveného nočního klidu houkadla pouštět ”veřejně”, je tolerováno jejich soukromé poslouchání skrze sluchátka. Všechna potencionální houkadla jsou technicky nastaveny tak, že v čase stanoveného nočního klidu veškerá jejich akustika (vydávání zvuků) funguje pouze přes tato sluchátka. Jakákoliv neoprávněná manipulace se zlým úmyslem úmyslně se pokusit veřejně pustit zvuk v čase nočního klidu má automaticky za následek vypnutí se celého přístroje z elektrického proudu či jiného jeho zdroje energie (tj.úplné vypnutí počítače, televizoru atd.) s tím, že opětovně ho může zapnout až správce, který zná příslušné kódy, jiné osoby dotyčné houkadlo mohou zapnout až po skončení nočního klidu (do té doby je dotyčné houkadlo bezpečnostním systémem automaticky blokováno v důsledku čeho nelze vůbec zpustit!). Po ukončení nočního klidu houkadla sice lze spustit i veřejně, avšak pouze do té míry, aby zvuk nepronikal přes zdi do sousedních pokojů. I zde jsou učiněna příslušná opatření, aby veřejné puštění zvuku bylo technicky nemožné. Kromě toho rušení nočního klidu není jen pouze nějaký přestupek, ale je to trestný čin. Navíc osoba, která již kdykoliv v minulosti byla odsouzena pro spáchání trestného činu rušení nočního klidu již nikdy nemůže být ubytována v žádné ubytovně s bezúhonnými občany, kteří tento trestní čin nikdy nespáchali. Anebo jinak řečeno, osoby které kdykoliv v minulosti spáchali trestný čin rušení nočního klidu jsou izolovaně ubytovány na speciálních ubytovnách kde jsou ubytovány pouze samé takové osoby, které se někdy v minulosti dopustili rušení nočního klidu. Touto jejich izolací od slušných lidí je jim tedy zabráněno v tom, aby do budoucna mohli se trestního činu rušení nočního klidu dopustit vůči slušným a bezúhonným občanům, kteří se tohoto trestného činu nikdy nedopustili!

61.Sport ovšemže existuje i v revolučním státě!

Ještě bych se zde zmínil o problematice sportu a sportovcích. A to zejména o těch nejpopulárnějších sportech jako například je hokej, kopaná (fotbal) a tenis. Vzhledem k terciátnímu systému žádné jednotné soutěže či ligy ani neexistují. To však ale neznamená, že by sport se nepěstoval, že by se hokej, kopaná (fotbal), tenis nebo jiné sporty nehráli. Hrají se, ba dokonce mají i svoje soutěže a ligy. Občané revolučního státu zařazení do jednotlivých terciátů sportují pouze v rámci svého vlastního terciátů a pouze v rámci svého vlastního terciátu existují i různé soutěže a ligy. Například pokud jde o takzvanou první ligu v kopané (fotbale) nebo v hokeji – existují vždy tři první ligy (každý terciát má totiž svoji vlastní ligu!). Jinak ale tato věc je dosti choulostivá. Vzhledem k tomu, že revoluční stát má téměř trojnásobně výkonnější ekonomiku než kapitalistické státy, občané revolučního státu mají v průměru výrazně vyšší životní úroveň než je životní úroveň běžných občanů kapitalistických států. Jednou z mála výjimek jsou však ale ti nejšpičkovější sportovci – zejména fotbalisté, hokejisté a tenisté. A tak špičkoví hokejisté revolučního státu jsou hráči různých profesionálních hokejových klubů kanadskoamerické ligy kde hrávají i o Stanleyho pohár; špičkoví fotbalisté revolučního státu zase hrají v rámci různých západoevropských fotbalových klubů atd.

62.Jak je to s mezinárodní reprezentací revolučního státu ve vrcholovém sportu!

Ovšemže vrcholoví sportovci revolučního státu nejen, že hrají v zahraničí, ale zpravidla tam i fakticky bydlí – což má svoji logiku. Ne snad proto, že by revoluční stát chtěl těmto profesionálním sportovcům sebrat jejich příjmy řádově v milionech amerických dolarů. Ostatně by to z právního hlediska vzhledem k legislativě revolučního státu nebylo ani jen možné, protože revoluční stát když zrušil měnu a soukromé vlastnictví, současně zrušil i veškeré daně a poplatky a tudíž ani tito profesionální sportovci se rozhodně nemusí obávat, že by snad jejich mnohamilionové příjmy v dolarech chtěl revoluční stát nějak zdanit. To rozhodně ne! Nicméně ale i na ně se vztahují celní předpisy, že na hranicích musí celnímu orgánů veškeré zahraniční bankovky, mince i cenné papíry odevzdat, a to oproti potvrzení celního orgánu s tím, že se jim opět vrátí až poté co opět vycestují do zahraničí (tj.své peníze mohou používat pouze v zahraničí!). Kromě toho však – i kdyby se na ně tyto celní předpisy nevztahovali – a jejich peníze by jim čistě hypoteticky třeba i revoluční stát formálně ponechal v držbě i na území revolučního státu, tak okamžikem překročení státní hranice směrem do revolučního státu by se tak – jako tak veškeré jejich bankovky fakticky jakoby proměnily v bezcenné barevné papírky, a penězi by se tyto barevné papírky opět staly až poté, co by tito vrcholoví sportovci vycestovali do zahraničí. V revolučním státě je totiž zrušena měna i soukromé vlastnictví, v důsledku čeho ani peníze zahraničních měn nelze v revolučním státě absolutně k ničemu použít. A pokud eventuálně i ano, tak by to celkem určitě nebylo legální. A proto tito špičkoví sportovci sice si ponechávají státní občanství revolučního státu, jinak ale prakticky neustále žijí v zahraničí. Například špičkoví profesionální tenisté z řad občanů revolučního státu sice mají státní občanství revolučního státu, prakticky však ale trvale bydlí v zahraničí kde cestují po celém světě a hrají v různých turnajích. Do revolučního státu přijdou pouze velice zřídkakdy, prakticky pouze tehdy pokud je například trenér povolá do reprezentačního mužstva revolučního státu v soutěži Davisovho poháru, respektive pokud se konkrétní zápas Davisovho poháru mezi revolučním státem a jiným státem hraje na domácí půdě, tj. v revolučním státě. A po skončení tohoto zápasu (dvě dvojhry – čtyřhra – dvě dvojhry) se tito reprezentanti zas opět ”vrátí” do zahraničí. Rovněž i špičkoví fotbalisté a hokejisté mají státní občanství revolučního státu, a i oni prakticky trvale bydlí v zahraničí, a do revolučního státu přijdou taky pouze velice zřídkakdy, prakticky pouze tehdy pokud je například trenér povolá do reprezentačního mužstva revolučního státu do nějaké mezistátní soutěže nebo zápasu, respektive pokud se konkrétní tento mezistátní zápas mezi revolučním státem a jiným státem hraje na domácí půdě, tj. v revolučním státě. A po skončení tohoto mezistátního zápasu se tito fotbaloví či hokejoví reprezentanti zas opět ”vrátí” do zahraničí podobně jak to dělají i tenisté atd.

63.Takzvané zázračné recepty liberálních ekonomů jsou obyčejné nesmysly!

Mezi čtenáři jsou někteří až tak velice fanatickými stoupenci polykapitalistické ekonomiky, že se snaží tyto moje ideje revolučního státu házet do jednoho pytle s totalitními monokapitalistickými režimy se kterými nemá a ani nechce mít revoluční stát absolutně nic společného. Zejména se škodolibostí sobě vlastní tvrdí, že by ekonomický systém tohoto modelu revolučního státu prý vedl k údajné chudobě a ekonomické nevýkonnosti, ačkoliv pravý opak toho je pravdou! Podívejme se například na Velkou Británii! Ze všech evropských států je právě Velká Británie všeobecně pokládána za kolébku ekonomického liberalismu a není nejmenších pochyb o tom, že ve Veliké Británii tradice ekonomického liberalismu zapustili mnohem hlubší kořeny než kdekoliv jinde v kontinentální Evropě. A nepochybuji ani o tom, že snad všichni britští politici, kterých se zeptáte na tajemství vyspělosti a výkonnosti britské ekonomiky pak Vám budou žvanit cosi o tom, že prý je to díky maximální podpoře rozvoje svobodného podnikání, snižování daňové zátěže a dalších nesmyslů z kuchyně liberální ekonomie. Často položí tuto řečnickou otázku: Chcete zvýšit výkonnost Vaší ekonomiky. Pokud ano, pak snižte daňovou zátěž, zprivatizujte státní majetek, otevřete své trhy svobodné tržní soutěži, odbourejte veškeré regulace, které překáží svobodnému podnikání atd. A pak sarkasticky dodávají: Pokud ale chcete slabou a nevýkonnou ekonomiku pak tedy zvyšujte daňovou zátěž, etatizujte soukromý majetek, uzavírejte své trhy různými cly, poplatky, kvótami a jinými podobnými bariérami, všemožnou regulací a reglementací se vměšujte do svobodného podnikání atd. Kdo však ale alespoň trochu něco ví o historii této země hned vycítí, že zde něco nesedí! Podívejme se na období, kdy bylo Velké Británii nejhůře a kdy zoufale potřebovala zvýšit sílu a ekonomickou výkonnost britské ekonomiky!! Mám zde na mysli období první světové války i druhé světové války, zejména pak období let 1940 – 1941, kdy Velké Británii bylo absolutně nejhůře, kdy ji hrozilo bezprostředně přímo smrtelné nebezpečí ze strany nacistického Německa a kdy tedy Velká Británie mnohem zoufaleji než kdykoliv jindy ve své minulosti i budoucnosti potřebovala zvýšit sílu a ekonomickou výkonnost britské ekonomiky. A je velice zajímavé všimnout si, že v tomto kritickém období, kdy Veliká Británie více než kdy jindy potřebovala v zájmu vlastního přežití zvýšit sílu a ekonomické výkonnosti své vlastní ekonomiky, tak k naplnění tohoto cíle nepoužila ani jen jeden jediný z doporučovaných receptů liberálních ekonomů. Ba dokonce pokud bych se měl na ekonomickou politiku Veliké Británie v letech 1940 – 1941 podívat přes brýle liberálních ekonomů, tak bych musel nevyhnutně dospět k přesvědčení, že britská vláda dělala absolutně všechno proto, jako kdyby snad programově chtěla mít ekonomiku pokud možno co absolutně nejslabší a nejméně výkonnou!

64.Velká Británie – když ji teklo do bot - ihned zapomněla na pověry liberálních ekonomů!

Ve skutečnosti se ale Velká Británie zachovala velice racionálně. Podle liberálních představ by tedy v zájmu zvýšení síly a výkonnosti britské ekonomiky v kritické době let 1940 – 1941 bylo radikální snížení daňové zátěže ve Velké Británii, aby se pak podpořilo svobodné podnikání, zatímco zvyšování daňové zátěže prý povede údajně ke slabé a nevýkonné ekonomice. Přesto však ale nyní hledíc přímo do očí smrtelnému nebezpečí Velká Británie upřednostnila zdravý rozum před pověrami uvařenými v kuchyni liberální ekonomie a daně prudce zvýšila aby tak z britské ekonomiky vyždímala maximum pro potřeby svého válečného úsilí! A ani jinak nelze říci, že by snad Velká Británie nějak alespoň jinak svobodné tržní podnikání. Ba právě naopak! Nikdy předtím a ani potom se britská vláda v tak obrovském rozsahu nevměšovala do ”svobodného podnikání”. Prakticky celá britská ekonomika byla přímo anebo nepřímo přinucena sloužit válečným potřebám státu. Firmy, pokud je snad přímo či nepřímo nezabral stát, se v zájmu svého přežití dali plně do služeb válečné ekonomiky. A ekonomická politika státu byla taková, že tam, kde vzhledem ke specifickému druhu podnikání tato služba firmy válečným potřebám státu dost dobře nebyla možná, tam jednoduše firmy, které pro válečné úsilí státu byli zbytečné taky i jako podnikatelské subjekty velice brzy skončili (a je to správné! Vždyť proč měla existovat firma která nesloužila válečným potřebám státu? Naopak likvidací této zbytečné firmy se umožnilo, aby její bývalí zaměstnanci mohli následně být využiti k užitečnější práci ke prospěchu právě válečného úsilí státu; likvidací zbytečné firmy se často získali i jejich budovy či skladovací prostory, popřípadě i jiný majetek této firmy, které pak též mohli se dostat do služeb válečného úsilí státu atd.). Navzdory tomu všemi to však nejenže nevedlo k ekonomickému úpadku, ale ba co víc reálný produkt britské ekonomiky právě v tomto období i navzdory (ale já bych spíše řekl právě pro!!) ekonomické politice britské vlády a jejím regulačním opatřením se přiblížil mnohem výrazněji potencionálnímu produktu britské ekonomiky více než kdy jindy!

65.Zázračná výkonnost zahraničních dělníků v Německu za druhé světové války!

Dále osobně nejsem sice stoupencem nacistické a ani fašistické ideologie, to ale nic nemění na skvělých ekonomických úspěších velikého génia Alberta Speera. Nepopírám, že je sice odsouzeníhodné jak milióny dělníků z těch států, které okupovalo nacistické Německo různými způsoby bylo donuceno odejít pracovat do nacistického Německa. A upřímně řečeno nevím, zda-li samotný Albert Speer byl anebo nebyl členem NSDAP. V každém případě však ale vím s naprostou určitostí, že to rozhodně nebyl žádný zaslepený ideologický fanatik, ale právě naopak byl to typický technokratický pragmatik, který při rozvoji válečného průmyslu dokázal zázraky. A ač zřejmě nebyl ekonomickým teoretikem, jako ekonom v praxi předvedl věci nevídané. Měl jsem příležitost v německých a rakouských archivech si přečíst určité materiály týkající se válečného průmyslu Třetí říše. Průměrná produktivita práce na jednoho cizího dělníka v Německu byla až neuvěřitelně obrovská. Liberální ekonomové velice rádi mluví o motivaci k práci a výkonu (například v souvislosti s takzvaným svobodným podnikáním). Určitě absolutně nikdo nepochybuje o tom, že drtivá většina zahraničních dělníků, kteří byli donuceni odejít do nacistického Německa nedobrovolně pracovat si osobně rozhodně ani nejméně nepřáli vítězství nacistického Německa ve druhé světové válce. Přesto však ale navzdory tomu byla produktivita práce těchto zahraničních dělníků v Německu vysoce nadprůměrná! To jen jasně dokazuje, že veškeré kecy o údajné osobní motivaci k práci a pracovnímu výkonu pracovníků ve skutečnosti nemají žádný podstatnější vliv na celkovou ekonomickou výkonnost ekonomiky. A je zajímavé, že zatímco na bojištích druhé světové války Německo prohrávalo jednu bitvu za druhou, tak jeho válečná ekonomika permanentně rostla! Při pohledy na výkazy za jednotlivé měsíce to byl konkrétně listopad 1944, kdy válečná výroba nacistického Německa dosáhla svého absolutního vrcholu! U státu který již dva roky prohrává jednu bitvu za druhou by to nikdo nečekal!! Po tomto období pokles válečného průmyslu nacistického Německa začínal být přímo úměrný postupného ztrácení těch území, na kterých se nacházely právě tyto továrny německého válečného průmyslu (nejprve to bylo Slezsko a pak i další území). To co urychlilo porážku nacistického Německa zejména po ztrátě Rumunska (srpen 1944) byl obrovský nedostatek pohonných hmot (ropy). V listopadu 1944 sice nacistické Německo vyrobilo více letadel než kdykoliv předtím, avšak vzhledem k akutnímu nedostatku pohonných hmot většina těchto strojů nikdy ani jen nevzlétla! A proč tito zahraniční dělníci německého válečného průmyslu byli tak výkonní? Němečtí muži válčili na frontách a tudíž se tím uvolnili jejich pracovní místa v německých továrnách. Potencionálně volných pracovních míst bylo více než zahraničních dělníků. Taky i ubytovacích kapacit bylo pro ně více než byl jejich počet. Dělníci byli operativně přeléváni z jedné továrny do druhé – vždy tam, kde byla jejich práce momentálně nejpotřebnější. Pokud i spojenci bombardováním srovnali třeba i totálně nějakou fabriku se zemí byla to nepochybně škoda na německé hospodářské infrastruktuře, avšak to nutně nemuselo vždy znamenat, že to povede k poklesu výkonnosti německého válečného průmyslu, protože dělníky okamžitě přesunuly do ostatních zbývajících továren, kterých bylo i s jejich kapacitami v zaměstnávání lidí podstatně více než byla celková kapacita úhrnného počtu všech těchto zahraničních dělníků. A tudíž zničení jedné továrny rozhodně neznamenalo, že by její dělníci najednou neměli kde pracovat!

66.Ekonomický zázrak jedné zaostalé rozvojové země v druhé polovině sedmdesátých let dvacátého století!

Nakonec bych se podíval i na zločinecký režim Pol-Pota v Kambodži v sedmdesátých letech. Této zaostalé rozvojové zemi bych sám doporučoval polykapitalistickou tržní ekonomiku. Můj model revolučního státu totiž může optimálně fungovat pouze ve vyspělém průmyslovém či průmyslově – zemědělském státě (s výraznou převahou průmyslu), který má vyspělou infrastrukturu a dostatek energetických zdrojů (zejména elektrické energie), jako i vybudování obrovského přebytku ekonomických jednotek subsumujících v sobě v poměru k celkovému počtu obyvatelstva daného státu několikanásobně větší kapacitu průmyslových podniků v zaměstnávání pracovních sil, jako i několikanásobně větší kapacity bytového fondu či ubytovacích kapacit než by odpovídalo počtu obyvatelstva. Totalitní režim Pol-Pota brutálně povraždil milióny lidí za co si zaslouží co nejpřísnější odsouzení. To však ale nic nemění na tom, že právě tento režim skutečně zrušil měnu a soukromé vlastnictví. V praxi šlo ale spíše o karikaturu mého revolučního státu a nikoliv o revoluční stát tak, jak si ho já sám představuji. Ba dokonce domnívám se, že vzhledem k zaostalosti Kambodže a tedy i minimální existence či dokonce někde i absolutní neexistence vůbec jakékoliv hospodářské infrastruktury této zaostalé rozvojové země by se Pol-Potova politika zrušení měny a soukromého vlastnictví nemohla setkat s nějakými výraznějšími výsledky ani v tom případě i kdyby se vůbec nejednalo o nedemokratický, totalitní režim! Přesto však ale jeden překvapivý moment jsem ale i na tomto režime zaznamenal. Je zajímavé, že právě v druhé polovině sedmdesátých let dvacátého století za Pol-Potovho režimu byli vybudovány obrovské přehrady, kanály, zavlažovací zařízení a další do té doby neexistující infrastruktura v hodnotě odhadem za desítky miliard amerických dolarů. A tohle všechno je tím více šokující, když si uvědomíme, že Pol-Potův režim tohle dokázal navzdory své obrovské zaostalosti, že to dokázal postavit i navzdory absolutní neexistence jakékoliv těžké techniky! Takové obrovské stavby si normálně vyžadují existenci stovek či možná dokonce i tisíců bagrů, rýpadel, nákladních vozidel, jeřábů a jiných těžkých mechanizmů stavební techniky z čehož Kambodža přinejmenším v té době neměla absolutně vůbec nic! Její dělníci měli tak nanejvýš obyčejné lopaty a táčky (slovensky: táčky = fúrik), ba dokonce i to byl na dané poměry relativní luxus. Převážná většina tehdejších kambodžských dělníků neměla dokonce ani jen tu nejobyčejnější lopatu a o táčkách (slovensky: fúriku) již ani nemluvě. A tak převážná většina tehdejších kambodžských dělníků hloubily obrovské jámy jednoduše pouze svými vlastnímu rukami a namísto táček (slovensky: fúriku) buď přenášeli hlínu po troše ve dlaních, popřípadě si někdo sundal tuniku či plášť, aby ho pak naplnil hlínou co se na něj změstí a dva dělníci pak tento plášť či tuniku chytili a přenášeli takto hlínu, kterou na ni svými dlaněmi naložili. Jak je to vůbec možné, že byli postaveny za několik let bez jakékoliv stavební techniky takové obrovské přehrady, vodní nádrže, kanály a jiné stavby za desítky miliard amerických dolarů, které by často měl problém za tak krátké časové postavit i nejeden vyspělý kapitalistický stát i navzdory své vyspělé těžké stavební technice? Tu jsem si nutně musel položit otázku jakých hospodářských úspěchů by režim který zrušil měnu a soukromé vlastnictví musel dosáhnout kdyby to byl průmyslově vyspělý a současně navíc i demokratický stát?

Pro čtenáře, kteří se chtějí dozvědět toho více zejména o fungování ekonomiky revolučního státu napsal Váš:

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Vysvětlení podstaty a smyslu revolučního kalendáře v revolučním státě.

V souboru www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm činí uvedený revoluční kalendář mnohým lidem potíže porozumění podstaty a smyslu tohoto kalendáře, a to i navzdory částečného vysvětlení některých ekonomických a jiných otázek v souboru www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm

Mnozí čtenáři doposud nechápou, že tento kalendář má význam čistě ekonomický, respektive, že bez splnění ostatních doprovodných daných politických a zejména ekonomických předpokladů by bylo úplně nesmyslné a zbytečné tento kalendář vůbec zavádět.

Reálná ekonomická výkonnost současné kapitalistické ekonomiky v praxi hluboce zaostává za svým maximálním potencionálním ekonomickým výkonem, kterého by potencionálně mohla dosahovat. Příčin proč tomu tak je vícero, hlavní příčiny jsou zde nejméně čtyři:

1.) První příčinou tohoto stavu ekonomické neefektivity je nezaměstnanost, v důsledku čeho nemalá část práceschopné pracovní síly zůstává zbytečně ”ležet ledem”, tj. zůstává ekonomicky nevyužita pro výrobní anebo jinou hospodářskou činnost, v důsledku čehož je ekonomický přínos nezaměstnaných osob pro hrubý domácí produkt státu je nulový. V ekonomice polykapitalistického státu (u nás v Československu jsme tento polykapitalistický model ekonomiky měli v minulosti zhruba do roku 1948 a poté opět ji máme v Československu a poté i v České republice od roku 1990 až dodnes) je tento neblahý stav nezaměstnanosti více než zřejmý, přičemž asi jen jedna třetina z nezaměstnaných je státem skutečně uznávána za nezaměstnané a jako taková i evidována příslušnými úřady práce. V ekonomice monokapitalistického státu (u nás v Československu jsme tento monokapitalistický model ekonomiky měli v minulosti v letech zhruba od roku 1948 do roku 1990) byla nezaměstnanost sice formálně odstraněna, nicméně k tomu došlo pouze za cenu ”přezaměstnanosti” a ekonomické neefektivity. Ekonomika revolučního státu je koncipovaná na stoprocentní zaměstnanosti veškeré práceschopné pracovní síly a tedy s nulovou nezaměstnaností, a to bez toho, aby tato plná zaměstnanost vyvolávala někde přezaměstnanost či jiné neefektivní využívání pracovní síly (viz. dále).

2.) Druhou příčinou tohoto stavu ekonomické neefektivity je schizofrenní fragmentace obrovské roztříštěnosti velikého množství úplně izolovaných ekonomických subjektů a tím i ekonomicky neefektivní využití stávajících pracovních sil. Tento neduh v úplně stejné míře jako dnes má současná polykapitalistická ekonomika měla i před rokem 1990 také i tehdejší monokapitalistická ekonomika, neboť i v té době měli zaměstnanci uzavřen pracovněprávní vztah s jednotlivými ”socialistickými organisacemi” (tj. tehdejšími státními podniky) a tudíž tento nedostatek se úplně stejně tak vztahuje na minulou ekonomiku monokapitalistickou, jako i současnou ekonomiku polykapitalistickou. Za těchto právních a ekonomických skutečností totiž ekonomický subjekt může hledat optimální využití zaměstnané pracovní síly pouze v rámci svého subjektu, čímž nedochází k optimálnímu využití zaměstnané pracovní síly v rámci ekonomiky jako celostátního celku. Jedinou určitou výjimkou jak v minulosti, tak i v současnosti byla a je armáda. Armáda se zpravidla nevěnuje ekonomicky výdělečné činnosti. Historie – zejména v pohnutých časech – zná však i určité výjimky, a zde lze říci, že pokud se výjimečně za mimořádných okolností stala armáda ekonomickým subjektem, byla ekonomickým subjektem jednoznačně nejvýkonnějším. A to se týká úplně všech armád, včetně armád i těch ”nejdemokratičtějších” států. S ”politikou” to nemá nic společného. Vojáci totiž nejsou pouze ”zaměstnanci” svého útvaru či svých kasáren, ale kdykoliv ze dne na den mohou být poslání kamkoliv (třeba i na opačný konec státu!) k plnění jakýchkoliv úkolů anebo činnosti, která je jim uložena vojenským rozkazem. Aplikace těchto poznatků na celostátní ekonomiku revolučního státu znamená tento model jediného ekonomického subjektu (například státu) plus quasivojenského systému práce v zájmu ekonomické efektivity libovolné ”přelévání” pracovních sil celého státu mezi všemi hospodářskými jednotkami na celém teritoriu státu tak, aby pracovní síla každého jednotlivého pracovníka byla využita co nejefektivněji tam a na takovou činnost (práci) kde je jí v celostátní absolutní rovině ekonomicky nejvíce zapotřebí, což na druhé straně znamená i možnost revolučního státu doslova ze dne na den zavřít kterýkoliv ekonomicky neefektivní podnik aniž by mu tím vznikla nějaká nezaměstnanost nebo jiné ekonomické problémy, protože dané ekonomicky ”uvolněné” pracovníky vzápětí právě tak ze dne na den ”přelije” do jiných ekonomicky ”rostoucích” podniků nacházejících se na teritoriu celého státu, které naopak v zájmu své ekonomické efektivnosti (růstu) poptávají další pracovní síly. A to je něco čemu se v ekonomické efektivnosti optimálního využití zaměstnané pracovní síly nevyrovná ani ta absolutně nejliberálnější kapitalistická tržní ekonomika. A kromě toho navíc nevytváří ani žádnou nezaměstnanost a tím i nutnost finančních výdajů státu na sociální účely.

3.) Třetí příčinou tohoto stavu ekonomické neefektivity je jednak inflace, jednak pseudofaktorů, které na ekonomice pouze parazitují. Stoupenci kapitalistické ekonomiky (a vztahuje se to jak na ekonomiku polykapitalistickou, tak i monokapitalistickou) uvádějí, že prý ekonomické statky jsou vytvářeny pomocí výrobních faktorů ”půdy, práce a kapitálu”. Ve skutečnosti je toto tvrzení veliká ekonomická lež, neboť ekonomické statky jsou vytvářeny pouze jen a jen pomocí výrobního faktoru práce, zatímco jimi uváděné takzvané ekonomické faktory ”půdy” a ”kapitálu” jsou ve skutečnosti pouze ekonomické pseudofaktory, které na celkové ekonomice pouze parazitují. Dalším minusem jsou parazitující obchodníci, různí zprostředkovatelé, makléři, akcionáři a další jim podobní, kteří parazitují na těch ekonomických subjektech, kteří skutečně vyrábějí. Dalším minusem pak jsou kruté asociální řešení pro sociálně slabé, které jsou důsledkem trhu. Proto v zájmu řešení těchto skutečností je jako završení ekonomické revoluce revolučního státu přinesen fenomén zrušení měny a vlastnického práva (a s tím spojené zrušení dědění, zrušení daní, poplatků, pokut a všeho ostatního co s tím souvisí).

4.) Čtvrtou příčinou tohoto stavu ekonomické neefektivity je celkově nerovnoměrné rozvržení nasazení pracovních sil k ekonomické činnosti během dne i během týdne. V celostátním měřítku během dne většina lidí pracuje v takzvané ”dopolední směně” (přibližně od 6.00 hod. do 14.00 hod.), výrazně méně lidí pracuje pak v takzvané ”popolední směně” (přibližně od 6.00 hod. do 22.00 hod.) a jen velice málo lidí pracuje pak v takzvané ”noční směně” (přibližně od 22.00 hod. do 6.00 hod.). Příčiny proč tomu tak je třeba hledat nejspíše asi v dávném pravěku. Tenkrát člověk v pravěku přes den lovil zvěř nebo sbíral lesní plody a v noci spal někde v nějaké jeskyni. V té době v pravěku v noci když byla tma by člověk asi stěží potmě mohl vyvíjet nějakou smysluplnou pracovní činnost, nemluvě již o tom, že by navíc i riskoval, že potmě by mohl padnout někam do nějaké rokle anebo by ho něco mohlo sežrat. V té době v pravěku to bylo něco úplně přirozeného, že člověk přes den pracoval a v noci spal, protože člověk ještě neměl elektrické světlo a byl tedy zcela závislý na slunečním světlu. Dnes ale je to už anachronismus, protože člověk v dnešní době už není závislý od slunečního světla. Již v současné době existují ekonomické subjekty, které již dnes mají například ve své výrobní činnosti anebo službách (například železnice, policie atd.) třísměnný provoz. Tento třísměnný provoz se však potýká s mnohými objektivními těžkostmi. Čtyřiadvacetihodinový den lze například rozdělit na tři osmihodinové směny ( 24 : 3 = 8), avšak dosti dobře by nebylo možno po někom chtít, aby takto pracoval sedm dnů v týdnu. Kromě toho by bylo nespravedlivé, aby někdo byl navěky jakoby ”odsouzen” mít pořád jen popolední směnu od 14.00 hod. do 22.00 hod., anebo dokonce což je ještě horší, aby byl někdo nucen pracovat pouze v noci od 22.00 hod. do 6.00 hod. ráno.

Řešením výše uvedených praktických problémů je zavedení nového revolučního kalendáře, který by zavedl fiktivní 36 hodinový den. Tento 36 hodinový den by dále byl členěn na tři takzvané terciáty, tj. časové úseky po dvanácti hodinách. První terciát by zahrnoval čas od 00. hodin do 12.00 hodin, druhý terciát čas od 12.00 hodin do 24.00 hodin a třetí terciát čas od 24.00 hodin do 36.00 hodin. Rovněž pracovní směna by byla dvanáctihodinová, a u každého člověka by zahrnovala buď první, nebo druhý, anebo třetí terciát. V úředních dokladech (například občanských průkazech) se první ”terciát” označuje /"Terciát-A"/, druhý ”terciát” /"Terciát-B"/ a třetí ”terciát” /"Terciát-C"/. A tedy každý člověk coby pracovník je fixně zařazen do terciátu prvního druhého anebo třetího. Občan je povinen pracovat pouze v čase toho ”terciátu”, který mu byl na celý život dopředu určeny jeho rodným číslem. Právně i fakticky jsou všechny tři terciáty rovnocenné.

V praxi to totiž znamená, že když někdo pracoval – podíváme-li se na věc optikou klasického čtyřiadvacetihodinového kalendáře – například v pondělí od 00.hodin do 12.00 hodin klasického kalendáře, pak mu následuje čtyřiadvacetihodinové volno a druhou směnu pak nastoupí v úterý od 12.00 hodin do 24.00 hodin klasického kalendáře, pak mu opět následuje čtyřiadvacetihodinové volno (fakticky celá středa) a třetí směnu nastoupí ve čtvrtek od 00.hodin do 12.00 hodin klasického kalendáře, pak mu opět následuje čtyřiadvacetihodinové volno a čtvrtou směnu nastoupí v pátek od 12.00 hodin do 24.00 hodin klasického kalendáře, pak mu opět následuje čtyřiadvacetihodinové volno (fakticky celá sobota) a pátou směnu nastoupí v neděli od 00.hodin do 12.00 hodin klasického kalendáře, pak mu opět následuje čtyřiadvacetihodinové volno a šestou směnu nastoupí v pondělí od 12.00 hodin do 24.00 hodin klasického kalendáře, pak mu opět následuje čtyřiadvacetihodinové volno atd. Jinými slovy - viděno optikou klasického čtyřiadvacetihodinového kalendáře - dochází zde k pravidelnému střídání dvanáctihodinových směn ”ranních” (čas od 00.hodin do 12.00 hodin) s dvanáctihodinovými směnami ”odpoledními” (čas od 12.00 hodin do 24.00 hodin), přičemž mezi jednotlivými směnami vždy následuje čtyřiadvacetihodinové volno, a to s tím že každé druhé takovéto volno znamená volno v celý jeden čtyřiadvacetihodinový kalendářní den klasického kalendáře.

Takovéto výše uvedené počítání – skrze klasický kalendář – je poměrně složité, proto revoluční kalendář zavedením fiktivního 36.hodinového dne členícího se na tři dvanáctihodinové ”terciáře” vše v praxi zjednodušuje. A dále revoluční kalendář dále zjednodušuje celkovou konstrukci klasického kalendáře tím, že ruší jako nadbytečné jednotky ”týdny” a ruší také i jeho členění na jednotlivé dny týdne coby ”pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle”. Přesto však klasický kalendář i nadále zůstane platným kalendářem pro potřeby jednotlivých církví a náboženských společností, a tudíž nelze ani v revolučním státě říci, že by klasický kalendář skončil na ”smetišti dějin”. Protože ne každému je to jasné uveďme příklad paralelního zápisu podle revolučního i klasického kalendáře.

Dejme tomu, že by revoluční kalendář byl zaveden někde v nějakém státě – ovšemže kde by byli splněny příslušné výše uvedené ekonomické podmínky – například počátkem kalendářního roku 2099:

Revoluční kalendář - zápis: 1/1.1.2099 (čte se: první terciát prvního ledna roku 2099)
Klasický kalendář: čtvrtek 1.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (prvý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 2/1.1.2099 (čte se: druhý terciát prvního ledna roku 2099)
Klasický kalendář: čtvrtek 1.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (druhý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 3/1.1.2099 (čte se: třetí terciát prvního ledna roku 2099)
Klasický kalendář: pátek 2.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (třetí terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 1/2.1.2099 (čte se: první terciát druhého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: pátek 2.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (prvý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 2/2.1.2099 (čte se: druhý terciát druhého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: sobota 3.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (druhý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 3/2.1.2099 (čte se: třetí terciát druhého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: sobota 3.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (třetí terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 1/3.1.2099 (čte se: první terciát třetího ledna roku 2099)
Klasický kalendář: neděle 4.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (prvý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 2/3.1.2099 (čte se: druhý terciát třetího ledna roku 2099)
Klasický kalendář: neděle 4.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (druhý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 3/3.1.2099 (čte se: třetí terciát třetího ledna roku 2099)
Klasický kalendář: pondělí 5.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (třetí terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 1/4.1.2099 (čte se: první terciát čtvrtého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: pondělí 5.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (prvý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 2/4.1.2099 (čte se: druhý terciát čtvrtého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: úterý 6.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (druhý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 3/4.1.2099 (čte se: třetí terciát čtvrtého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: úterý 6.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (třetí terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 1/5.1.2099 (čte se: první terciát pátého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: středa 7.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (prvý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 2/5.1.2099 (čte se: druhý terciát pátého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: středa 7.1.2099 – přibližně čas 12.00.hodin do 24.00 hodin (druhý terciát)

Revoluční kalendář - zápis: 3/5.1.2099 (čte se: třetí terciát pátého ledna roku 2099)
Klasický kalendář: čtvrtek 8.1.2099 – přibližně čas 00.hodin do 12.00 hodin (třetí terciát)

Možná že někoho překvapí to slovíčko ”přibližně”, a možná že ne každý ví to, že skutečný astronomický den na naší zeměkouli, respektive čas za který naše zeměkoule se otočí přesně o 360 stupňů kolem své osy netrvá přesně 24 hodin, ale tento čas trvá ve skutečnosti zhruba 23 hodin a 56 minut, co pak vytváří ty takzvané přechodné dny ”29.února” jednou za čtyři roky, kterými se to zas zpětně částečně vyrovnává.

Protože ale dnes lze tyto astronomické reálie přesně spočítat, revoluční kalendář tyto nepřesnosti napraví tím, že všechny měsíce jsou podle něj absolutně stejně dlouhé s přesností na 0,001 vteřiny a každý kalendářní rok je s téměř stejnou přesností stejně dlouhý a takzvané "přechodné roky" již tedy neexistují. Podobně tak jsou členěny i měsíce na dny. Den představuje s odchylkou 0,001 vteřiny délku 1,5 násobku objektivního kalendářního dne, tj.čas za který kolem své osy rotující zeměkoule se otočí o 540 stupňů /tj.1,5 obrátky/ což podle klasického kalendáře odpovídá 1,5 dne, tj.cca 36 hodinám. Zatímco klasický kalendář zahrnuje přibližně jeden den s nocí, revoluční kalendář zahrnuje střídavě dva dny s jednou nocí a s dvěma nocemi s jedním dnem.

Napsal dne 9.9.2008 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Manifest revoluce – terciátní sytém by fungoval i v kapitalistické ekonomice.

Manifest revoluce je ojedinělý a výjimečný případ, kdy jsem já upřednostnil ekonomiku před náboženstvím.

Ekonomickým ideálem a také i mým zájmem bylo hledat způsoby vytvoření takové ekonomiky, jejíž výkon se rovná, respektive velice přibližuje hranici maximálního potencionálního výkonu dané ekonomiky. To v první řadě předpokládá maximálního využité veškeré pracovní síly, kterou má daná ekonomika k dispozici, a to navíc v co nejmaximálnějším rozsahu a nejoptimálnějším možným způsobem. Toto v sobě implicitně zahrnuje dva klíčové momenty:

Tím prvním momentem je využití absolutně veškeré pracovní cíly veškerého práceschopného obyvatelstva, tj. pracovní síla žádného práceschopného člověka nesmí zůstat ”ležet ledem” – pracovní síla žádného práceschopného člověka nesmí zůstat nevyužita. Zde ať nám za vzor slouží armáda. Vypukne-li totiž skutečná válka (například viz. první a druhá světová válka), do armády je nejprve zmobilizováno veškeré bojeschopné mužské obyvatelstvo, a až poté dodatečně generálové a důstojníci přemýšleli nad tím, kde a jak takto získané vojáky využijí na bojištích ve válce. V časech míru kapitalistická ekonomika funguje přesně opačně. Nejprve se kalkuluje rozsah pracovních sil a až poté se přijme příslušný počet pracovníků. Zatímco armáda je pouze jedna a rozsah jejích potřeb je teoreticky nijak neomezený, vede to k tomu, že pro své potřeby může paušálně okamžitě ”spolknout” veškeré potencionální válečné síly, které existují. Naopak kapitalistická ekonomika stojí na báze schizofrenní hyperfragmentace obrovského množství firem a firmiček, které tudíž mají omezeny zdroje, možnosti, prostředky i úkoly. A proto kapitalistická ekonomika objektivně ani neumožňuje zaměstnat veškeré práceschopné obyvatelstvo, ale pouze tolik pracovníků, kteří objektivně vykryjí veškerou agregátní poptávku ekonomiky. A vzhledem k tomu, že každý člověk jako pracovní síla vyprodukuje více ekonomických statků než kolik objektivně činí jeho osobní spotřeba, výsledkem toho pak je, že na uspokojení veškeré agregátní poptávky ekonomiky ani není zapotřebí v takzvané kapitalistické tržní ekonomice, aby byla využita absolutně veškerá pracovní síla. A toto je pak podstatou nezaměstnanosti, která je prokletím polykapitalistické ekonomiky. Revoluční stát vycházející z mého Revolučního manifestu – viz. www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm a také i www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm si podobně jako armáda vytyčil zaměstnat veškerou existující pracovní sílu státu s tím, že přebývající ekonomickou sílu přesahující potřeby uspokojování agregátní poptávky potřeb obyvatelstva bude využívat na budování a zdokonalování infrastruktury státu.

Tím druhým momentem je hledání strategie a způsobů jakým způsobem tuto získanou pracovní sílu co nejoptimálnějším způsobem v praxi využít v zájmy maximalizace užitku z její práce. A zde je to dáno zejména konkrétními energetickými zdroji. Vezměme si například elektrárny. Mohou produkovat elektrickou energii permanentně ve stejném rozsahu po celých 24 hodin denně, a to v průběhu všech 365 dnů kalendářního roku. A zde je první a nejviditelnější ekonomický problém!

Elektrárna sice může produkovat (a třeba vodní elektrárna fakticky i musí!) po celých 24 hodí denně v průběhu všech 365 dnů kalendářního roku produkovat objem elektrické energie v konstantním rozsahu; za stávajícího modelu ekonomiky však ale agregátní poptávka velkoodběratelů elektrické energie v žádném případě ale není konstantní po celých 24 hodin denně v průběhu všech 365 dnů kalendářního roku, ale prudce kolísá. Jednak kolísá v závislosti na dni, kdy přes soboty, neděle a státní svátky je tato agregátní poptávka velkoodběratelů elektrické energie po elektrické energii výrazně nižší než je tomu v takzvaných pracovních dnech od pondělí do pátku, a kromě toho ještě navíc dále i tato agregátní poptávka velkoodběratelů elektrické energie po elektrické energii výrazně kolísá i v průběhu těchto jednotlivých pracovních dnů (což přes soboty, neděle a státní svátky platí zde obdobně taky!) , kdy nejvyšší je dopoledne zhruba od sedmé či osmé hodiny až do čtrnácté či patnácté hodiny, popoledni a na večer je již nižší a přes noc ještě nižší.

V typické kapitalistické ekonomice v tom optimálně ekonomicky teoreticky nejlepším možném případě se tedy snad možná v pracovních dnech od pondělí do pátku zhruba od těch sedmi či osmi hodin až do čtrnácti či patnácti hodin agregátní poptávka po elektrické energii rovná její produkci. Toto je za situace existence kapitalistické ekonomiky skutečně ta nejoptimálnější varianta, protože pokud by tato agregátní poptávka odběratelů po elektrické energii byla potencionálně vyšší než je její produkce, tak by to vedlo ke kolapsu, k zhroucení celé elektrické sítě, a proto agregátní poptávka odběratelů po elektrické energii fakticky být vyšší ani být nesmí a nemůže.

Naopak pokud je agregátní poptávka odběratelů po elektrické energii nižší (což je pravidlem!) než je její produkce, pak zase nevyužitá část elektrické energie, která nebude spotřebována vyjde úplně nazmar, protože neexistuje absolutně vůbec žádný způsob, jak by bylo možné přebytečnou elektrickou energii nějak skladovat.

Proto tedy čím více se tato agregátní poptávka odběratelů elektrické energie přibližuje objemu produkce elektřiny, tím je to lepší, protože tím méně vyprodukované elektrické energie vyjde nazmar, ideální by bylo, kdyby se tato agregátní poptávka odběratelů elektrické energie přímo rovnala její produkci, avšak současně ale je zřejmé, že nikdy se agregátní poptávka odběratelů elektrické energie po elektrické energii nemůže a nesmí přímo rovnat její produkci, protože i vzhledem ke kolísání objemu elektrického proudu v elektrické síti permanentně hrozilo překročení agregátní poptávky odběratelů elektrické energie po elektrické energii nad její momentální produkcí, což – jak jsem již uvedl výše – by mělo za následek kolaps, zhroucení celé elektrické sítě.

Ale i kdyby čistě hypoteticky jsem připustil v teoretické rovině existence stavu kdy se v této ”době špičky” od pondělí do pátku zhruba od těch sedmi či osmi hodin až do čtrnácti či patnácti hodin agregátní poptávka po elektrické energii rovná její produkci, v důsledku čehož k absolutně žádným ztrátám nedochází, vždy bude docházet ke ztrátám na nevyužité elektrické energii v těch mimopracovních dnech (soboty, neděle a státní svátky) a také i v těch časových obdobích i pracovních dnů (zhruba od patnácté hodiny popoledni až do sedmé hodiny) ráno, kdy je agregátní poptávka velkoodběratelů elektrické energie po elektrické energii vždy výrazně nižší jako její produkce, která je naopak vždy konstantní bez ohledu na to, zda-li spotřebitelé mají momentálně svou ”špičku” anebo naopak hluboký útlum.

Podobně jako u elektráren, tak i v případě těžby ropy a plynu můžou mechanismy těžící ropu a plyn pracovat konstantním výkonem, kdy po celých 24 hodí denně v průběhu všech 365 dnů kalendářního roku můžou produkovat konstantně totéž množství ropy či plynu. A ovšemže i zde je tentýž ekonomický rozpor, protože agregátní poptávka spotřebitelů ropy či plynu rovněž není po celých 24 hodí denně v průběhu všech 365 dnů kalendářního roku konstantní, ale rovněž prudce kolísá obdobně jako je tomu v případě třeba výše zmiňované elektrické energie.

Svým způsobem je tomu ale i hutnickém průmyslu. Ono sice čistě teoreticky by bylo možno to obrazně řečeno ”useknout” a třeba od organizování například třetí směny upustit, či od sobotních a nedělních směn upustit, ale nechání těch tavných pecí vychladnout by vedlo k tak velikým ekonomickým škodám, že je výhodnější mít permanentní provoz, byť i třísměnný provoz přináší v té podobě ve které je za stávajících podmínek možný různé těžkosti.

A víte že permanentně pracují i zemědělské podniky věnující se živočišné výrobě? A podobně tak i mlékárny a jiný zpracovatelé rovněž pracují každý den. Chovaná hospodářská zvířata potřebují dostat nažrat každý den – proto je lhostejné zda-li je den pracovní nebo zda-li je třeba sobota, neděle, Vánoce či Velikonoce. A nejen nažrat! Ale též třeba krávy, kozy a ovce je nutné také dojit v každý den ve všech 365 dnech kalendářního roku, rovněž tak i třeba slepice ve všech 365 dnech kalendářního roku snášejí vejce. Je úplně jedno zda-li je obrazně řečeno ”pátek nebo svátek”. Krávy, kozy a ovce dávají mléko a slepice snášejí vejce přes vánoční svátky v podstatě ve stejném množství jako v ”sousedních” prosincových dnech, které svátky nejsou a jsou obyčejnými pracovními dny. Krávy, kozy a ovce dávají mléko a slepice snášejí vejce během celého roku přes soboty či neděle v podstatě ve stejném množství jako tak činí i od pondělí do pátku v takzvaných pracovních dnech. Pominu-li tedy určité výkyvy v závislosti na ročním období, mohu při určitém zjednodušení konstatovat, že zvířata přinášejí užitek každý den v úplně stejném rozsahu bez ohledu na to, zda-li se jedná o dny pracovní, soboty, neděle nebo státní svátky. A rovněž tak třeba i mlékárny pracují po celých 365 dnů v roce, neboť úplně doslova v každý den – pominu-li čistě biologické faktory dané ročním obdobím - jim dodají v podstatě totéž množství mléka, které se musí zpracovávat, pasterizovat, ze kterého se musí vyrábět sýry, tvaroh, smetana, různé jogurty a jiné mléčné krémy atd.

Když jsem si uvědomil všechny tyto výše zmíněné skutečnosti, bylo mi zřejmé, že v zájmu ekonomické efektivnosti je načase udělat ten revoluční krok, a v zájmu ekonomicko – technologické výrobní revoluce rozloučit se s klasickým výrobním anachronismem, který prakticky od té doby co člověk žil v malých tlupách a lovil mamuty se nijak nezměnil. V těch dávných dobách bylo ovšemže nezbytné, aby tento pračlověk pouze přes den, kdy měl denní světlo lovil zvěř, sbíral nějaké plody, dříví a podobně toto činil pouze přes den, kdy je denní světlo, zatímco na noc, když je tma se uchýlil před různými nástrahami a nebezpečími noci do své jeskyně, protože kdyby se v noci, ve tmě potuloval někde po venku, tak by příliš riskoval, že například buď padne někam do rokle anebo ho něco ”velikého” sežere.

V dnešní době lidské civilizace a existence elektrického proudu plus dalších technických výdobytků moderní lidské civilizace již není více žádný racionální důvod pro to, proč by se člověk měl i nadále pasivně podřizovat faktickému diktátu poloze Slunce na obloze, jako kdyby ještě i nyní jsme byli my lidé vůči noční tmě úplně bezmocní a nebyli si schopni toto světlo kompenzující přechodnou absenci slunečního světla opatřit i umělým způsobem, a tak nahradit v těch časových období, kdy se nám tohoto sluneční světla z jeho přirozeného zdroje (ze Slunce) nedostává nějakým světelným zdrojem umělým. Mnozí lidé toto nechápou a svými primitivními posměšky demonstrují svoji hloupost a psychologickou neschopnost dospět k poznání, že je jen v zájmu ekonomické prosperity a výkonnosti skoncovat s anachronizmem primitivního podřizování se diktátu polohy Slunce na obloze. A čím dříve – když možná i ne úplně všichni – alespoň významná část lidstva, alespoň ta inteligentnější část lidstva toto pochopí, tím pro společnost lépe.

Mou odpovědí na tyto ekonomické otázky bylo zavedení takzvaného terciátního systému a nového kalendáře ( viz. www.henryklahola.nazory.cz/Kalendar.htm ) s fikcí 36 hodinového dne rozděleného na tři takzvané dvanáctihodinové terciáty, které jsou současně i pracovními směnami zajišťující objektivně rovnoměrné využívání pracovních sil v konstantním rozsahu po ”celých 24. hodin všech 365 dnů tradičního kalendáře”. Vzhledem k tomu, že ten – který konkrétní terciát je pro každého pracovníka obligatorně jako pracovní čas daný závazně pro celý život, z hlediska individuálního pracovníka to tedy s absolutní železnou pravidelností znamená, že po celý jeho pracovně aktivní život znamená, že s astronomickou pravidelností se absolutně pravidelně střídá u každého pracovníka období dvanáctihodinové pracovní směny s následným čtyřiadvacetihodinovým obdobím pracovního klidu a volna. Za těchto okolností nebylo možné a ani potřebné v rámci kalendářního roku podle tohoto nového kalendáře nadále zachovávat jako časovou jednotku ”týden” a jeho jednotlivé specifickými názvy (tj. pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle) pojmenované dni. Kromě toho tento uměle zavedený 36 hodinový den v sobě zahrnuje jeden a půl astronomického 24. hodinového dne, což v praxi – uvažujeme-li v tendencích ”den” a ”noc” jako přibližných půlkách z 24 hodinového dne, což znamená , že ”dva dny s jednou nocí” se s absolutní pravidelností střídají s ”jedním dnem a dvěma nocemi” v důsledku čehož jsou vzhledem k těmto faktickým rotacím všechny tři tyto terciáty fakticky úplně rovnocenné.

Terciátní systém z ”Manifestu revoluce” by fungoval a přinesl prosperitu i kapitalistické tržní ekonomice.

V Manifestu revoluce v praxi řeším celý komplex i dalších otázek související s otázkami sociální spravedlnosti, které konkludentně předpokládají ve své vrcholové finální fázi zrušení měny a vlastnického práva, nicméně bez ohledu na tyto otázky sociální spravedlnosti a sociální rovnosti lze konstatovat, že terciátní systém by byl přínosem dokonce i v případě ignorování otázek sociální spravedlnosti a sociální rovnosti, anebo jinak řečeno, zavedení tohoto terciátního systému a kalendáře by přinesl velice kladné ekonomické výsledky dokonce i v tom případě, pokud by kapitalistický systém se svojí tržní ekonomikou zůstal úplně zachován v té podobě jako je i nyní! Ostatně nebylo by to ani v současném kapitalistickém státě něco, co by bylo něčím úplně novým. Jak již jsem uvedl výše, v některých odvětvích průmyslu i zemědělství funguje již i dnes třísměnný provoz, přičemž terciátní systém v podstatě není ničím jiným, než zdokonalením dosavadního třísměnného provozu plus jeho obligatorní rozšíření na celou sféru národního hospodářství. A tento přínos pro kapitalistický stát s takzvanou tržní ekonomikou by byl významný i navzdory tomu, že na rozdíl od revolučního státu předpokládaném v Manifestu revoluce by přece jen v kapitalistickém státě s takzvanou tržní ekonomikou nemohl terciátní systém fungovat úplně dokonalým a bezporuchovým způsobem. Důvodu pro to je ovšemže vícero.

Polykapitalistický ekonomický systém (což je náš současný systém od roku 1990) totiž objektivně není ze své podstaty není schopen vytvořit na pracovním trhu plnou zaměstnanost. Monokapitalistický ekonomický systém (který jsme tady měli v letech 1948 – 1990) zas vede k přezaměstnanosti a neefektivitě.

Oba kapitalistické systémy, tj. jak ten současný, který tady máme od roku 1990 (polykapitalismus), tak i ten předešlý, který jsme tady měli před rokem 1990 (monokapitalismus) jsou postaveny na hyperfragmentační roztříštěnosti obrovského množství firem a firmiček, které existují v podmínkách objektivní hospodářské schizofrenie, která neumožňuje vytvoření sjednocené ekonomiky předpokládané v Manifestu revoluce, jejíž efektivitu bych třeba v oblasti vojenství asi přirovnal k armádě státu, která je též pouze jedna. A jednotná armáda státu, například armáda České republiky s jednotným velením je nepochybně pro válku efektivnější, než by bylo dohromady třeba deset tisíc miniaturních ”privátních” armádiček, které by například vytvořili jednotlivé české, moravské a slezské vesnice, jednotlivé bezpečnostní agentury, jednotlivé firmy a firmičky jako svoji ostrahu, kde ovšemže každá jedna z těchto desíti tisíc miniaturních armádiček by měla své vlastní velení, které by bylo nezávislé ode všech 9999 ostatních armádiček a které by tedy vedlo obdobně schizofrenním způsobem vlastní válečné operace na vlastní pěst. A pak by nebylo divu, že na válečném poli by výsledky těchto na vlastní pěst bojujících deseti tisíc armádiček plně odpovídali výsledkům fungování kapitalistické ekonomiky v oblasti hospodářské. Na porážku této fiktivní pseudokoalice deseti tisíc ”privátních” českých, moravských a slezských armádiček by určitě hravě stačila i armáda například malého Slovinska, pokud by tato slovinská armáda byla jednotnou armádou slovinského státu s jednotným velením. Taký je tedy v hospodářské oblasti rozdíl mezi fungováním vysoce výkonné sjednocené ekonomiky revolučního státu předpokládané v Manifestu revoluce v porovnání k oběma systémům (polykapitalismu a monokapitalismu) kapitalistických ekonomik.

Revoluční stát předpokládaný v Manifestu revoluce by byl zaměstnavatelem veškeré pracovní síly nejen nominálně ale i fakticky, takže jednotliví zaměstnanci by nebyli zaměstnanci jednotlivých soukromých či státních firem jako je tomu od roku 1990 v naší polykapitalistické ekonomice, či zaměstnanci jednotlivých takzvaných socialistických organizací jak to bylo ”za komunismu” před rokem 1990 v naší tehdejší monokapitalistické ekonomice, ale každý zaměstnanec právně i fakticky by byl zaměstnancem státu jako jednotného ekonomického celku; což by bylo něco podobného, jako je vztah vojáka k armádě, kde voják není pouze v jakémsi quasi pracovněprávním vztahu ke svému vojenskému útvaru, což by znamenalo, že armáda ho smí použít jen na činnosti pouze v rámci tohoto vojenského útvaru, ale voják je v quasi pracovněprávním vztahu k celé armádě celého státu, což v praxi znamená – například na geografické podmínky – armády České republiky, že jestliže je někdo třeba dnes vojákem u vojenského útvaru v Chebu, tak zítra třeba může dostat vojenský rozkaz aby se sbalil a odjel třeba do Břeclavi a o týden třeba do Českých Budějovic a o další týden třeba do Karviné atd. A podobně tak i jeho pracovní využití je rozmanité a pestré, počnouc například od vysoce kvalifikovaného pilotování vojenské helikoptéry a konče třeba až někde u umývání vojenských záchodů v kasárnách. Dělník má uzavřenu pracovní smlouvu se svojí firmou či firmičkou a prací pouze pro ni je v analogické pozice příslušníka jedné z deseti tisíc ”privátních” armádiček, které bez jakékoliv vzájemné koordinace válčí na vlastní pěst.

Zatímco jednotná armáda podle svých aktuálních potřeb může přelévat své vojáky mezi svými jednotlivými vojenskými útvary a jednotkami, v oblasti hospodářské kde ani jeden z obou kapitalistických systémů nezná pojetí státu jako jediného a univerzálního zaměstnavatele není vzhledem k existující ekonomické roztříštěnosti myslitelné jakékoliv v celostátním měřítku organizované přelévání dělníků mezi jednotlivými továrnami ležícími na teritoriu státu, kde v závislosti na míře zakázek by stát s maximální pružností doslova ze dne na den ”nalil” dělníky do těch továren kde je potřebují s tím, že by tyto dělníky sebral z těch výrobních jednotek, kde se stali přebytečnými, nepotřebnými, anebo alespoň kde jsou relativně nejspíše postradatelní. Něco takového ani polykapitalistická ekonomika a ani monokapitalistická ekonomika právně a ani fakticky dělat nemůže. Toto pružné žonglování s pracovními sílami státu může právně i fakticky dělat pouze ekonomika revolučního státu předpokládaná v Manifestu revoluce.

V důsledku toho část pracovní síly zůstává v polykapitalistickém státě nevyužita ”ležet ledem”, v monokapitalistickém státě zas zaměstnána v nabytečném množství. Zejména pokud jde o polykapitalistický stát, i kdyby vláda s parlamentem tohoto polykapitalistického státu, anebo jak se obvykleji říká ”kapitalistického státu s tržní ekonomikou” rozhodla zavést revoluční kalendář s fiktivním 36 hodinovým dnem s trojím terciátem, předpokládajícím i s tím, že legislativně ”dokope” své privátní firmy, aby terciátní systém zavedli, tak navzdory tomu, že by tento terciátní systém přinesl nepochybně mnohem větší ekonomickou prosperitu než dosavadní systém anachronického podřizování se poloze Slunce na obloze, přesto však ale v podmínkách kapitalistického státu by tento přínos byl přece jen menší jako v případě revolučního státu předpokládaného v Manifestu revoluce.

První příčinou je právní i faktická nemožnost pružného žonglování s pracovními silami, které brání vzájemná schizofrenní izolovanost jednotlivých firem a firmiček v kausální souvislosti s těmito psychologickými, právními i faktickými ”mezifiremními bariérami” které neumožňuje pružné přelévání pracovní síly státu mezi všemi hospodářskými jednotkami nacházející se na jeho státním území.

Tím druhým handicapem polykapitalistické ekonomiky je objektivní existence nezaměstnanosti, v důsledku čehož vždy zůstává určitá část pracovní síly práceschopného obyvatelstva nevyužita ”ležet ledem”, čímž fakticky by při zavedení terciátního systému v polykapitalistickém státě část této pracovní síly státu, která by zůstala nevyužita jakoby ”proplouvala” mimo struktury oficiálního terciátního systému, který by tím narušovala. A v polykapitalistickém státě by při zavedení terciátního pracovního systému rušivě působil i stávající systém trhu práce. Jeho rušivost by spočívala v tom, že by vláda polykapitalistického státu stála před dilematem buď strikně trvat na obligatornosti terciátního systému tak, jak ji pro potřeby revolučního státu předpokládá Manifest revoluce, což by v podmínkách kapitalistického státu fakticky znamenalo, že nezaměstnaná osoba by si mohla hledat zaměstnání pouze v rámci svého vlastního terciátu, anebo naopak tolerovat promiskuitní přecházení zaměstnanců mezi jednotlivými terciáty, což by ale zase vedlo k riziku makroekonomické divergence početného stavu pracovníku v jednotlivých terciátech. Anebo s určitým zjednodušením řečeno: zatímco pro optimální fungování terciátního systému je žádoucí, aby všechny tři terciáty měli tentýž počet pracovních sil, promiskuitní přecházení zaměstnanců mezi jednotlivými terciáty v kapitalistické ekonomice by mohl vést k výraznému narušení této rovnováhy.

A do třetice je zřejmé, že v kapitalistickém státě soukromé firmy by neměli zájem na globálním budování hospodářské infrastruktury, která je pro efektivní fungování terciátního systému důležité, a to zejména tehdy, pokud by neviděli v tomto budování této důležité infrastruktury bezprostředně přímý ekonomický zisk pro svoji vlastní firmu. A to by byl další ”těžký oříšek” zda-li k tomu soukromé firmy příslušnou legislativou nějak ”dokopat”, anebo se je pro to pokusit nějak získat například nějakými daňovými úlevami atd., popřípadě jako veřejné zakázky by ze státního rozpočtu budování této hospodářské infrastruktury financovala i samotná vláda kapitalistického státu.

Přesto však ale i navzdory všem těmto problémům, které by vyplývali se samotné podstaty kapitalistické ekonomiky by terciátní systém mohl fungovat také i v rámci kapitalistické ekonomiky, a také i v rámci ní by přinesl zvýšení ekonomické efektivity, byť i sice ne až v tak veliké míře, jak by to bylo možné pouze ve státě, který by v plném rozsahu aplikoval veškerá právní i ekonomická ustanovení Manifestu revoluce jako celek, kde ekonomická výkonnost – důslednou eliminací výše zmiňovaných ztrát - by stoupla až na téměř samotnou horní hranici potencionálního výkonu dané ekonomiky.

Manifest revoluce je ojedinělý a výjimečný případ, kdy jsem já upřednostnil ekonomiku před tradičním výkladem náboženské víry.

Poslední problém, který zde vysvětlím je vztah ekonomiky a náboženství, a to zejména s aspektem na vztah k mojí křesťanské víře. V Písmu Svatém, ve Starém zákoně v Pentetauchu, v první knize Mojžíšově se alegorickou formou popisuje jak Bůh šest dni pracoval tvoříc svět a sedmý den odpočíval. Židovská tradice z toho dovodila existenci sedmidenního týdne s šesti dny pracovními a jedním dnem absolutního pracovního klidu a odpočinku.

Manifest revoluce v www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm a www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm je s těmito tradičními, konzervativními výklady náboženské víry v zcela evidentním rozporu, protože tento Manifest revoluce je u mě opravdu zcela ojedinělý a výjimečný případ, kdy jsem já upřednostnil ekonomiku před tradičním výkladem náboženské víry, kde podobně jak konzervativně smýšlející někteří židé s velikou přísností nejsou ochotni připustit absolutně žádné výjimky při slavení soboty, tak obdobně i konzervativně smýšlející někteří křesťané zastávají obdobně přísné názory ve vztahu k neděli; ačkoli jsou si vědomi, že náš Pán Ježíš Kristus Bůh Spasitel a Vykupitel velice káravě těmto konzervativním židům řekl, že ”Bůh ustanovil sobotu pro člověka, a ne člověka pro sobotu”. A tak jak došlo k diferenciaci světské a náboženské sféry, tak i revoluční stát v Manifestu revoluce i navzdory zavedení revolučního kalendáře s fiktivním 36 hodinovým trojterciátním dnem jako oficiálního úředního kalendáře státu ve světských záležitostech, tak tentýž Manifest revoluce explicitně uvádí, že pro potřeby jednotlivých církví a náboženských společností i nadále bude zachován dosavadní klasický gregoriánský kalendář, aby s naprostou určitostí a přesností jednotliví církve a náboženské společnosti vždy přesně věděli kdy je právě pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota či neděle; aby jednotlivé církve a náboženské společnosti věděli s naprostou určitostí a přesností, kdy jsou jednotlivé svátky, kdy začínají a končí jednotlivé 24. hodinové dny gregoriánského kalendáře atd.

A nemusím již ani zdůrazňovat až neuvěřitelně veliký ekonomický přínos, který zavedením revolučního kalendáře s fiktivním 36 hodinovým trojterciátním dnem jako oficiálního úředního kalendáře revolučního státu ve světských záležitostech se stal proto v Manifestu revoluce racionální ekonomickou nezbytností, v důsledku čeho jsem já po racionální úvaze rozumně upřednostnil ekonomiku a její prosperitu s výkonností až na téměř samotné horní hranici maximálního potencionálního výkonu dané ekonomiky před dotyčnými tradičními, konzervativními výklady náboženské víry podle mírně parafrázované zásady, že ”Bůh ustanovil neděli pro člověka, a ne člověka pro neděli”.

Napsal dne 5.1.2009 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Jak funguje či nefunguje kapitalistická ekonomika?

Stručné vysvětlení principů se kterými stojí i padá polykapitalistická ekonomika.

Oba kapitalistické systémy, tj. jak ten současný, který tady máme od roku 1990 (polykapitalismus), tak i ten předešlý, který jsme tady měli před rokem 1990 (monokapitalismus) jsou postaveny na hyperfragmentační roztříštěnosti obrovského množství firem a firmiček, které existují v podmínkách objektivní hospodářské schizofrenie, která neumožňuje vytvoření sjednocené ekonomiky předpokládané v Manifestu revoluce www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm , který jsem pak blíže objasnil ve všeobecné rovině v práci www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm , v ekonomické rovině zas v práci www.henryklahola.nazory.cz/Sedmidenni.htm a kalendář reflektující v praxi terciální pracovní systém zas v práci www.henryklahola.nazory.cz/Kalendar.htm

Každý, kdo četl tyto moje čtyři práce věnované modelu státu s dokonale fungující nekapitalistickou ekonomikou jejíž ekonomická výkonnost v praxi by téměř dosahovala samotné horní hranice potencionálního výkonu dané ekonomiky tudíž jistě pochopil přinejmenším to, že já nejsem stoupencem ani polykapitalistické a ani monokapitalistické ekonomiky, protože oba tyto kapitalistické systémy vedou k obrovskému úpadku, zaostávání, chudobě a svou takzvanou ”tržní rovnováhu” dosahují vždy velice hluboko pod hranicí potencionálního výkonu své kapitalistické ekonomiky, polykapitalistické ekonomiky nadto ještě mají tendenci i k nezaměstnanosti a relativně vysoké inflaci.

Přesto ale mnoho čtenářů a čtenářek mi psalo zhruba něco v tom smyslu, že moje myšlenky nemohou dostatečně posoudit z toho důvodu, že nerozumí ekonomii jako takové, jiný okruh čtenářů a čtenářek zas mně doslova žádal, abych jim nějakou jednodušší a stravitelnější formou vysvětlit základní principy fungování polykapitalistické ekonomie. A tak jsem se rozhodl, že zde v této práci vyhovím jak těm čtenářům a čtenářkám, co o ekonomii absolutně nic neví a tudíž jí bohužel absolutně nerozumí, tak i těm čtenářům a čtenářkám, kterých speciálně zajímá objasnění základních principů na kterých je postavena polykapitalistická ekonomika.

Jste-li Vy tedy ekonom(ka), pak následující text vůbec nečtěte – bude to pro Vás totiž pouze zbytečná ztráta času. Předem totiž upozorňuji, že následující text neadresuji ekonomům, ale pouze lidem, kteří mají z ekonomie jen velice málo poznatků, anebo dokonce poznatky vůbec žádné:

Ekonomie v tom nejširším slova smyslu se zabývá zkoumáním toho, jak různé společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak je rozdělují mezi různé skupiny obyvatelstva.

Kapitalistická ekonomie je pak nadto ještě speciálně chápána jako určitá věda o činnostech, které se týkají nejen výroby, ale i směny statků.

A nadto ještě k tomu speciálně polykapitalistická ekonomie musí reflektovat i takové trendy, které jsou imanentní polykapitalalistické ekonomii, jako jsou změny cen, výroby a nezaměstnanosti.

Kapitalistická ekonomie se vnitřně štěpí pak na takzvanou mikroekonomii a takzvanou makroekonomii.

Mikroekonomie je teoretický segment kapitalistické ekonomie, který izoluje a individualizuje ekonomickou realitu, neboť se v rámci teoretické kapitalistické ekonomie zabývá ekonomickým chováním jejich jednotlivých ekonomických jednotek jimiž jsou zejména jednotlivci, domácnosti a podnikatelské subjekty.

Makroekonomie je teoretický segment kapitalistické ekonomie, který naopak zas syntetizuje ekonomickou realitu, neboť se v rámci teoretické kapitalistické ekonomie zabývá fungováním ekonomiky jako celku.

Dále je si třeba uvědomit, že vůbec absolutně jakákoliv ekonomika, bez ohledu na to ať již se jedná o tu objektivně nejvýkonnější možnou ekonomiku, kterou v teoretické rovině předpokládá revoluční stát v práci www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm , anebo ať již se jedná o nějakou zaostalou kapitalistickou ekonomiku, úplně lhostejno zda-li polykapitalistickou či monokapitalistickou; v každém případě však ale vždy úplně jakákoliv ekonomika musí určitým způsobem vždy řešit tři základní a vzájemně související ekonomické problémy své vlastní ekonomické organizace:

1.Problém: Co vyrábět? V jakých množstvích? Jaké statky se mají vyrábět a v jakých množstvích? Kolik každého z mnoha možných statků by měla ekonomika vyrobit? A kdy mají být vyrobeny? Měli by dnes vyrábět spíše švestkové knedlíky nebo košile? A pokud by měli třeba vyrábět spíše ty košile, pak zda-li by měli vyrábět spíše veliké množství levných košil, anebo naopak spíše vysoce kvalitní košile byť i přirozeně, že v tomto případě ve výrazně menším množství? Navíc je to komplikováni ještě i tím, že je zde dilema, zda-li by měli se dnes spíše zaměřit na produkci samotných spotřebních statků jako jsou například ty švestkové knedlíky a košile, anebo naopak na úkor bezprostřední dnešní výroby těchto spotřebních statků upřednostnit spíše masivní investice do své ekonomické infrastruktury, tj. například i tvorby takových investičních statků jako jsou právě další továrny na výrobu dotyčných švestkových knedlíků či textilních továren, kde se pak ty košile budou vyrábět; a tohle všechno s cílem dosažení vyšší úrovně možné spotřeby zítra?

2.Problém: Jak vyrábět? Jak se budou tyto statky vyráběny? Kdo je má vyrábět? S jakými zdroji? S jakým technologickým postupem? Kdo má vyrábět švestkové knedlíky? Kdo má vyrábět košile? Kdo má těžit uhlí? A kdo vyrábět ocel? Má se vyrábět elektřinu z uhlí? Z plynu? Z ropy? Nebo pomocí vodních elektráren? Či v elektrárnách na solární energii, případně s využitím síly větru? Anebo se budou ignorovat pošetilé protesty několika bláznů a elektřina se bude vyrábět v atomových elektrárnách? A na co se zaměřit – na zemědělství? – na průmysl? – na služby a turistický ruch? A pokud na průmysl, pak ale na jaký průmysl? Těžký průmysl? Anebo spíše lehký spotřební průmysl? Na jaká konkrétní průmyslová odvětví? Anebo ještě z jiného úhlu pohledu lze se ptát – má se vyrábět v státních podnicích? - anebo spíše v privátních korporacích? A v neposlední řadě: - v jakém množství? – jakým způsobem? atd.

3.Problém: Pro koho vyrábět? Pro koho se budou statky vyrábět? Kdo má mít prospěch ze statků a služeb, které země vyrobí? Neboli, jinak řečeno, jak má být národní produkt rozdělen mezi různé jednotlivce a rodiny? Má to být společnost, v níž je malá hrstka extrémně bohatých a obrovské množství extrémně chudých jak si to představuje naše současná polykapitalistická společnost? Anebo naopak má to být společnost předpokládaná vwww.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm , která předpokládá ekonomicky a sociálně spravedlivou společnost, ve které se všichni občané podílejí na národním produktu svého revolučního státu právně i fakticky rovným dílem? Zdědí zemi extrémně bohatí sobečtí draví podnikatelé? Anebo naopak z našich ulic a železničních nádraží zmizí bezdomovci a také i samotný fenomén bezdomovectví se stane neznámým pojmem a každý bude žít v dostatku?

Ovšemže nelze čekat, že by na tyto výše položené ekonomické otázky odpověděl každý člověk stejně. Právě naopak! Různí lidé budou také i zcela různě odpovídat na tyto výše položené ekonomické otázky. Jsou lidé, a předpokládám, že mezi uživateli Internetu je jich dokonce drtivá většina, kterým osobně vyhovuje plutokratická společnost v níž je malá hrstka extrémně bohatých a obrovské množství extrémně chudých; a naopak mezi těmi lidmi co Internet nikdy neužívají zase převažují ti, kteří upřednostňují spravedlivější přerozdělování ekonomických statků ve společnosti.

Tyto výše uvedené tři ekonomické problémy: Co vyrábět? + Jak vyrábět? + Pro koho vyrábět? – jsou základní a společné pro úplně jakoukoliv ekonomiku, lhostejno zda-li se jedná o ekonomiku modelovanou v v práci www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm , anebo o nějakou zaostalou ekonomiku polykapitalistického či monokapitalistického ražení. Je to tak proto, že v úplně jakémkoliv ekonomickém systému fundamentální ekonomické otázky ”Co vyrábět? + Jak vyrábět? + Pro koho vyrábět?” se týkají objektivní omezenosti reálné ekonomické volby mezi vstupy a výstupy absolutně jakékoliv ekonomiky.

Vstupy v úplně jakékoliv ekonomice jsou statky nebo služby, které používají výrobní ekonomické subjekty ve svých výrobních procesech. Vstupy jsou spojovány za účelem výroby výstupů.

Výstupy v úplně jakékoliv ekonomice sestávají zas ze souboru různých užitečných statků nebo služeb, které jsou buď spotřebovávány anebo použity pro další výrobu.

Jestliže například kuchař připravuje švestkové knedlíky, pak švestky, těsto, cukr, pánev, voda, plyn a kuchařova kvalifikovaná práce jsou vstupy. Hotové, servírované švestkové knedlíky jsou výstup. Vstupy se také někdy nazývají jako výrobní faktory, které zase skládají se z práce, přírodních zdrojů a výrobních prostředků. (S určitým zjednodušením se dnes zejména v polykapitalistických ekonomických teoriích výrobní faktory definují jako ”práce, půda a kapitál”).

Výrobní faktor práce sestává z času, který lidé strávili ve výrobě, prací v potravinářských závodech, textilních továrnách, v hutích, v strojírnách, v továrnách na výrobu automobilů, pastvou dobytku, obděláváním půdy, ale i přednášením na univerzitě či vařením švestkových knedlíků ve studentské menze. Výrobní faktor práce prostě zahrnuje tisícero nejrůznějších povolání, profesí, úkolů a prací lidí na všech úrovních jejich odborné kvalifikace. Já osobně nepochybuji ani nejméně o tom, že je to právě výrobní faktor práce, který je coby výrobní faktor tím absolutně nejdůležitějším vstupem v absolutně jakékoliv ekonomice.

Výrobní faktor přírodních zdrojů představují Boží dary, anebo chcete-li vyjádřím to ještě i jinak: tj. představují nejrůznější dary přírody pro naše výrobní procesy. Předně tedy sestávají z půdy používané buď k zemědělství anebo jednoduše k tomu, aby na ní byly domy, hospodářské budovy, továrny, železniční či silniční komunikace, případně další plošné objekty dopravní infrastruktury atd. Dále tyto Boží dary či chcete-li nejrůznější dary přírody sestávají též z různých surovin energetických zdrojů, z nichž některé pohánějí naše ať již vlastní anebo pouze nějak vypůjčené osobní automobily, další pak zas zejména v zimním období vytápějí naše domy, kostely, knihovny a archívy; ba dokonce i na naše životní prostředí jako vzduch, který dýcháme a vodu, kterou pijeme je též třeba pohlížet jako na Boží dary, které jsou z ekonomického hlediska součástí přírodních zdrojů ekonomiky. Dostatek těchto Božích darů, které jsem subsumoval pod všeobecný název ”přírodní zdroje” je nezbytné pro ekonomický rozvoj jakékoliv ekonomiky.

Výrobní faktor výrobních prostředků tvoří dlouhodobě použitelné statky, které ekonomika vyrobila proto, aby vyráběly další jiné statky. Tyto výrobní prostředky v nejširším slova smyslu tedy zahrnují například nesčetné stroje, železniční či silniční komunikace, případně další plošné objekty dopravní infrastruktury, počítače, kladiva, nákladní automobily, ocelárny a budovy atd. kterými je poseta celá Česká republika. Tato hospodářská infrastruktura, respektive tato akumulace četných a specializovaných statků, které jsem subsumoval pod všeobecný název ”výrobní prostředky” je nezbytná pro ekonomický rozvoj jakékoliv ekonomiky.

Když jsme tedy postaveny před základní tři ekonomické otázky: Co vyrábět? + Jak vyrábět? + Pro koho vyrábět? – je to tak proto, že lidé by chtěli spotřebovávat více statků než, v podstatě úplně jakákoliv ekonomika je objektivně schopná vyrobit.

Kdyby bylo možné vyrobit nekonečné množství každého statku, nebo kdyby veškeré i ty absolutně nejmaximalističtější lidské potřeby byly plně uspokojeny, lidé by si nedělali starosti s efektivním užitím vzácných zdrojů ekonomiky. Kapitalistické manažery by pak už více nebolela hlava z toho až neuvěřitelně obrovského nesmyslného plýtvání prací a energiemi, které je typické pro každou kapitalistickou ekonomiku. Každý člověk by mohl mít čehokoliv kolik by jen chtěl a tudíž nikdo by si nedělal žádné starosti s rozdělováním ekonomických statků mezi jednotlivé jedince a rodiny ve společnosti. V takovém hypotetickém ráji by totiž v podstatě vlastně ani neexistovali ekonomické statky v pravém slova smyslu, tj. takové statky které jsou vzácné a jejichž nabídka je tudíž omezena, limitována. Nebylo by třeba šetřit ve spotřeb, a dokonce i samotná ekonomie jako věda by již tudíž přestala být životně nezbytnou vědou. Všechny statky by totiž byly volné, jako písek na poušti nebo voda u mořského břehu.

Takovýto stav, který jsem právě výše popsal však ale ve skutečnosti existuje pouze v samotném nebeském království kam se po své smrti dostanou pouze ti z nás, kteří si to svojí přísnou sebekázní, sebedisciplinou a odříkavým způsobem svého života, svým přísně mravním chováním, dobrými skutky a hlubokou vírou v Boha zaslouží.

Pokud jde však ale o naši pozemskou realitu, tak třeba otevřeně říci že takovýto stav absolutního blahobytu objektivně není možný dokonce ani jen v modelovaném revolučním státě www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm , a to i navzdory jinak až závratně pronikavé výkonnosti této ekonomiky, která absolutní maximalizací využití všech dostupních výrobních faktorů téměř dosahuje až na samotnou horní hranici potenciálního výkonu dané ekonomiky; a tím méně snad by tento absolutní blahobyt všech lidí mohl být v nějaké ubohé kapitalistické ekonomice jaké po celé naší planetě máme my dnes.

Jestliže jsem již naznačil, ekonomie v tom nejširším slova smyslu se zabývá zkoumáním toho, jak různé společnosti užívají vzácné zdroje k výrobě užitečných komodit a jak je rozdělují mezi různé skupiny obyvatelstva, pak je ale třeba poukázat na takzvaný ekonomický zákon vzácnosti, který říká, že statky jsou vzácné, protože neexistuje dostatek zdrojů k výrobě všech statků, které by lidé chtěli spotřebovávat.

Proto jsou velice důležité otázky ekonomické efektivnosti. Pojem ”efektivnost” bych definoval jako absenci plýtvání neboli co nejefektivnějšího užívání zdrojů ekonomiky k uspokojení potřeb lidí. Jestliže ekonomika – aspoň čistě hypoteticky – by operovala na samotné horní hranici svých produkčních možnosti, respektive na samotné horní hranici potencionálního výkonu dané ekonomiky, pak je tato ekonomika efektivní. Ekonomika, jejíž skutečný ekonomický výkon by se rovnal samotné horní hranici potencionálního výkonu dané ekonomiky sice nikde neexistuje, a také ani není možná, i když v modelovaném revolučním státě www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm z důvodů které jsem vysvětlil jednak v práci www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm a také i v práci www.henryklahola.nazory.cz/Sedmidenni.htm se tomuto ekonomickému ideálu ekonomického výkonu ekonomiky tohoto revolučního státu samotné horní hranici potencionálního výkonu (produktu) velice přibližuje maximalizací ve využití všech výrobních faktorů a současně se zavedením takzvaného terciálního systému práce též i maximální eliminací veškerých ztrát z nevyužití existujících výrobních faktorů, které jsou jinak tak typické a úplně běžné pro všechny naše současné kapitalistické ekonomiky, které v současné době ve světě existují.

Jak učí ekonomická teorie, výrobní efektivnosti je dosaženo, jestliže společnost nemůže zvýšit výstup jednoho statku, aniž sníží výstup jiného, respektive efektivní ekonomika se nachází na své hranici produkčních možností, anebo ještě jinak řečeno – tato ekonomika dosahuje samotné horní hranici potencionálního výkonu (produktu) dané ekonomiky. K tomuto ideálu se snaží co nejvíce přiblížit ekonomika revolučního státu v www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm , která ji sice úplně vždy stoprocentně asi také nedosahuje, nicméně blíži se k ní bez nejmenších pochybností výrazně více než jakákoliv dnešní kapitalistická ekonomika, u které i obyčejný ekonomický analfabet již na první pohled vidí, že ekonomická situace, v níž by v podmínkách kapitalistické ekonomiky ”zvýšení výstupu jednoho statku bylo možné pouze snížením jiného” nikdy ve skutečnosti nastat nemůže, protože skutečný ekonomický výkon každé kapitalistické ekonomiky ze své ekonomické podstaty se vždy nachází velmi hluboko pod hranicí potencionálního výkonu této ekonomiky, kterého by kapitalistická ekonomika objektivně mohla dosáhnout tím, kdyby byla schopna nějak využít veškeré nevyužité zdroje ležící ledem ve formě obrovské armády nezaměstnaných, zavřených nepracujících a často i chátrajících továren a jejich strojního vybavení, nevyužité půdy, nevyužití vyrobené elektrické energie, a to zejména v časech mimo energetickou špičku (elektřinu totiž nelze nijak skladovat!) atd., a to navíc nejen že existující pracovní síly a jiné zdroje využít, ale využít je ještě k tomu navíc dokonce ekonomicky maximálně smysluplných a optimálním způsobem, který ekonomicky maximalizuje využití ekonomické síly každého pracovníka, každé továrny, každého stroje, každou sebemenší jednotku elektrického proudu, ale i všech ostatních energetických zdrojů, k čemu všemu by ve jménu racionálního využití veškeré pracovní síly sloužilo nejen zapojení do pracovního procesu absolutně veškerého práceschopného obyvatelstva, ale též i zavedením terciátního pracovního systému, který v praxi znamená že v každém okamihu čtyřiadvacetihodinového dne v průběhu všech 365 dnů kalendářního roku bude konstantně práci vykonávat fakticky tentýž počet pracovních sil, v důsledku čehož z makroekonomického hlediska pracovní výkon v každém okamihu čtyřiadvacetihodinového dne v průběhu všech 365 dnů kalendářního roku nebude kolísat jak je to dnes obvyklé, ale bude de facto úplně konstantní, rovnoměrný.

A v neposledním řadě by byl nezbytný i nějaký jednotící princip veškeré ekonomiky, který by podobně jak je tomu v případě armády, tak i v daném státě odstranil schizofrenní roztříštěnost kapitalistické ekonomiky do nekonečného množství firmiček (což se bohužel ještě nikdy nikde nestalo!), ale umožnil pod jednotným ekonomickým velením úplně pružné přelévání pracovních sil mezi všemi ekonomickými jednotkami státu v zájmy maximálního využití pracovní síly každého pracovníka k ekonomicky maximálně užitečné práci. Ostatně podobně to často už i dnes dělají obrovské kapitalistické mamutí akciové společnosti, které své dělníky podle svých momentálních výrobních potřeb přelévají mezi ”svými” jednotlivými závody – tak proč totéž nedělat v absolutně celostátním měřítku mezi absolutně všemi továrnami a závody, které v daném státě existují?. Ale to už by tato ekonomika pomalu přestávala být kapitalistickou a blížila by se ekonomice revolučního státu jaká je nastíněna v www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm .

Nicméně ale také i v ekonomice revolučního státu www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm , navzdory tomu, že je to objektivně mnohem vyspělejší a výkonnější ekonomika než jaké jsou stávající kapitalistické ekonomiky, je ekonomická vzácnost i v tomto revolučním státě dimenzována tím základním životním faktem, že vždy existuje pouze konečné množství lidských a věcných výrobních zdrojů, s jejichž pomocí lze i při nejlepším možném ekonomickém systému a nejlepších technických znalostech vyrobit jen určité fakticky omezené maximální množství každého ekonomického statku. Nikde na světě není nabídka statků tak hojná, aby každá rodina mohla mít více než dost všeho, co potřebuje. Vzácnost je tedy limitujícím důsledkem faktu, že reálný výkon ekonomiky proto vždy omezuje naši životní úroveň tím více, čím hlouběji se skutečný výkon ekonomiky nachází po hranicí potencionálního výkonu této ekonomiky. A právě tato skutečnost diametrálně odlišné ekonomické výkonnosti ekonomiky revolučního státu v www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm ve srovnáním s ekonomikami současných kapitalistických států je též důvodem toho, proč je výše životní úrovně občana tohoto revolučního státu mnohonásobně vyšší než je výše životní úrovně průměrného občana kteréhokoliv současného kapitalistického státu.

Samozřejmě, že ekonomiku revolučního státu v www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm je třeba pojmout jako komplexní sytém, neboť jen tak dosáhne svého plného rozvinutí. Selektivní výběr pouze některých myšlenek by v praxi měl fakticky tytéž neduhy jako ekonomická realita která plyne z velmi známého ekonomického zákona takzvaných ”klesajících výnosů”. Pro ty, co o ekonomickém zákoně ”klesajících výnosů” eventuálně ještě nic neslyšeli, něco málo v dalším odstavci řeknu, a ti ostatní ať tento další odstavec rovnou přeskočí.

Tento zákon klesajících výnosů se týká ekonomických vztahů mezi vstupy a výstupy ve výrobním procesu, anebo jinak řečeno, podle ekonomického zákona klesajících výnosů platí, že když budeme přidávat postupně stále další a další dávky některých ekonomických vstupů a přitom ostatní vstupy zůstanou konstantní, nezměněné, pak budeme dostávat stále menší a menší přírůstky ekonomického výstupu. Případně lze to říct i tak, že růst některých vstupů při nezměněných ostatních vstupech zvýší celkový výstup, ale od určitého bodu bude mít konečný výstup, plynoucí z dodatečných dávek vstupů, klesající tendenci. Vezměme si například zemědělství. Dejme tomu, že máme k dispozici konstantní výměru pozemku, která vždy zůstává tatáž, ani se nezvětšuje a ani nezmenšuje. Dejme tomu 100 akrů má tento pozemek. Půda zde na Moravském Slovácku je většinou úrodná ”jednička”, s dostatkem srážek a zejména v pomoraví velice úrodná. A v rámci České republiky je také i podnebí Moravského Slovácka ve svém průměru relativně teplejší než je tomu kdekoliv jinde v České republice. Inu – ideální půda i na pěstování kukuřice, která je jinak tak velice náročnou plodinou na teplo a vlhkost Když na tomto pozemku nepracuje žádný zemědělský dělník, tak při nulovém vstupu práce máme i absolutně nulový výstup dopěstované kukuřice. Uznávám, že dále jsou to sice trochu zjednodušující příklady, nicméně to zde teď není podstatné. A tedy dejme tomu, že se zde objeví jeden zemědělský dělník pěstující na tomto pozemku tu kukuřici. A dejme tomu, že dopěstuje 2000 bušlů kukuřice. Pak třeba další rok zde na témž pozemku pracují dva zemědělští dělníci. Získáme teď tomu adekvátní zvýšení dopěstovaného množství kukuřice? Jinými slovy když jeden zemědělský dělník dopěstoval sám 2000 bušlů kukuřice, tak že dva dopěstují spolu 4000 bušlů kukuřice? A co když tito dva zemědělští dělníci spolu dopěstují jen 3000 bušlů pšenice? Znamená to, že průměrně na jednoho dopěstovali méně než když dotyčný jeden zemědělský dělník pracoval sám. A současně je to pro nás i signál, že s přidáváním každé další jednotky práce (tj. dalšího zemědělského dělníka) by sice celkový výnos se pokaždé mírně zvýšil, ale tento průměr připadající na jednoho zemědělského dělníka by se stále více a více snižoval! Například v absolutním vyjádření by tři zemědělští dělníci dopěstovali dejme tomu 3500 bušlů kukuřice, čtyři zemědělští dělníci by dopěstovali dejme tomu 3800 bušlů kukuřice, pět zemědělských dělníků by dopěstovalo dejme tomu 3900 bušlů kukuřice atd. V průměru ale zatímco jeden zemědělský dělník samotný dopěstoval sám 2000 bušlů kukuřice, dva zemědělští dělníci by v průměru na jednoho zemědělského dělníka dopěstovali jen 1500 bušlů kukuřice, tři zemědělští dělníci by v průměru na jednoho zemědělského dělníka dopěstovali jen asi 1166,66 bušlů kukuřice, čtyři zemědělští dělníci by v průměru na jednoho zemědělského dělníka dopěstovali jen 950 bušlů kukuřice, pět zemědělských dělníků by v průměru na jednoho zemědělského dělníka dopěstovali jen 780 bušlů kukuřice atd. A kdybychom tam čistě hypoteticky přidali ještě zemědělského dělníka šestého, sedmého, osmého atd., tak by se celkový výnos přinejlepším pokaždé o něco málo zvýšil, ale tento nárůst tohoto zvýšení by však při každém přidání dalšího zemědělského dělníka ale byl pokaždé nižší a nižší, až by se nakonec dokonce úplně zastavil, ba možná by dokonce i začal klesat, neboť by si ti zemědělští dělníci mohli začat dokonce i vzájemně překážet. V průměru na jednoho zemědělského dělníka by množství dopěstované kukuřice po přidání každého dalšího zemědělského dělníka bylo pokaždé však ale vždy nižší a nižší, a tento průměr by se proto přidáním každého dalšího zemědělského dělníka stále víc a víc snižoval, až by se nakonec stále víc a víc blížil k nule. No a tak tedy tomuto se říká ”zákon klesajících výnosů”.

No a dále také toto je též i důvod toho, proč revoluční stát v www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm by měl být ekonomikou s mimořádně vyspělou a rozvinutou hospodářskou infrastrukturou aby v plnosti mohl rozvinout svůj pronikavý výkon a maximální hospodářskou efektivitu, neboť jinak by se určitá část jeho potenciálního výkonu fakticky jaksi ”utopila” právě v té skutečnosti, že v případě zaostalé a nedostatečně rozvinuté hospodářské infrastruktury by se i v jeho hospodářské činnosti projevili určité neduhy spočívající v působení nežádoucího ekonomického zákona ”klesajících výnosů”.

Vás ale nezajímá natolik nekapitalistická a netržní ekonomika revolučního státu v www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm , a proto teď zaměřím pozornost právě na kapitalistický ekonomický systém. Naznačil-li jsem že ekonomika revolučního státu je důsledně netržní, tak současně třeba teď explicitně říci, že takzvaná ”tržní ekonomika” je podstatou každé kapitalistické ekonomiky – lhostejno zda-li se jedná o ekonomiku polykapitalistickou či monokapitalistickou. Ideologové polykapitalistické ekonomiky si dokonce z tohoto takzvaného ”trhu” či takzvané ”tržní ekonomiky” dokonce udělali kult svého téměř až náboženského uctívání. Proto si o něm teď něco řekněme.

Trh je v té nejobecnější rovině ostatně v rámci kapitalistické ekonomiky skutečně centrem celého kapitalistického hospodářského systému, bez kterého kapitalismus jako ekonomický systém není vůbec myslitelný, protože je nástrojem kapitalistické takzvané ”tržní” koordinace hospodářství (lze-li v kapitalistické ekonomice o nějaké koordinaci vůbec mluvit!) , a právě skrze tento ”kapitalistický trh” jsou zprostředkovávány ekonomické informace, cenotvorba, a tím i samotné styky jednotlivých subjektů ekonomiky jako domácností, firem a státu. Anebo ještě trochu jinak řečeno, jednoduše trh je jakási neformální psychologicko – emoční realita kapitalistické ekonomiky, jejíž prostřednictvím subjekt kupující a subjekt prodávající určitého zboží vstupují do vzájemných ekonomických interakcí, aby určili cenu zboží a také i množství zboží, která se nakonec koupí a prodá.

Ikona polykapitalistických ekonomů z osmnáctého století – Adam Smith, který žil v letech 1723 – 1790, a který napsal svoje pověstné dílo ”Pojednání o podstatě a původu bohatství národů”, které poprvé vyšlo v roce 1776, a dneska pokud ještě někdy někde občas vyjde, tak si ani již nelámou hlavu s jeho dlouhým názvem, ale nazvou ho jednoduše pouze ”The Wealth of Nations”, byl sice nepochybně skvělým pozorovatelem ekonomických realít existujících v rámci kapitalistické ekonomiky. V této souvislosti v tomto svém díle Adam Smith – volně ho parafrázujíc - vyslovil názor, že ”každý člověk se snaží použít svůj kapitál tak, aby jeho produkt měl co největší hodnotu. Osobně sice tento člověk nemá většinou v úmyslu prosazovat jakýsi všeobecný prospěch na stanovení spravedlivé hodnoty, ale přesto mimoděk tento všeobecný prospěch prosazuje a přitom ani neví jak. V skutečnosti totiž sleduje pouze svůj vlastní prospěch, ale přitom ho vede jakási neviditelná ruka, sic neviditelná ruka trhu, aby současně i prosazoval cíle, o které mu vůbec ani nijak nešlo. Sledováním svého vlastního zájmu totiž prý současně prosazuje i zájem společnosti, a to dokonce ještě prý i účinněji, než kdyby ho opravdu měl v úmyslu prosazovat”. Jinými slovy tedy podle Adama Smitha princip spravedlivé hodnoty se naplňuje tím, že každý člověk egoisticky sleduje pouze svůj vlastní prospěch, ale tím je současně jakoby neviditelnou rukou veden k tomu, aby co nejlépe sloužil veřejnému zájmu. Co k tomu dodat? Tato Smithova takzvaná neviditelná ruka trhu z času na čas občas vlepí buržoasním politikům a jejich ekonomům několik pořádných pohlavků, jako například při veliké ekonomické krizi v třicátých letech dvacátého století, která trvala až téměř do vypuknutí druhé světové války, kdy v USA v roce 1929 při zhroucení New Yorské burzy to tam v sálu burzy vypadalo prý ”jako při vzpouře v blázinci” (poznámka: Já osobně jsem ještě nikdy nebyl ani v New Yorku, ani v blázinci, a ani jsem nikdy ještě neviděl skutečnou vzpouru, a proto se k tomu neumím blíže vyjádřit, a pouze po paměti zhruba cituji to, co o tom napsali jiní), a pak po selhání bankovního systému, peníze se hromadily aniž by plnili svou funkci a proto byly stahovány z oběhu atd. anebo též i v sedmdesátých letech dvacátého století, kdy fetišisté kapitalistické ekonomiky rovněž obdrželi od této takzvané neviditelné ruky trhu hned několik pohlavků, a to jednak dvěma skokovými vzestupy cen ropy na světových trzích, a pak tato neviditelná ruka trhu zákonitě vytnula ještě další pohlavky na trhu se zemědělskými komoditami po špatných sklizních, když se urodilo mnohem méně než se čekalo; dále pak nedostatkem plodin ale i surovin plus faktickým rozpadem kapitalistického mezinárodního finančního systému.

A i dnešní kapitalistické ekonomiky musí řešit složité makroekonomické potíže objektivní neschopnosti při uchovávání modly zlatého telete v podobě fetiše zvaného ”svobodné podnikání” není žádná polykapitalistická ekonomika zajistit ani plnou zaměstnanost a ani nízkou inflaci. Ostatně i sami stoupenci polykapitalistické ekonomiky toto fakticky přiznávají, když říkají své otřepané fráze asi v tom smyslu, že ”tržní ekonomika nemůže mít zároveň máslo i děla, nemůže dosahovat plné zaměstnanosti a cenové stability”. A tak zatímco buržoasní vlády pouze určují (a někdy dokonce nedělají skutečně vůbec nic!!) pouze globální legislativní rámec pro fungování ekonomiky pomocí daňových, výdajových a regulačních programů, tak tento výše zmíněný ”tržní mechanismus” sám určuje většinu jednotlivých cen a množství. Jestliže celá kapitalistická ekonomika stojí a padá s trhem, pak zase celý trh se úzce svázán se směnou. A tato směna se zas uskutečňuje pomocí peněz. Existence měny je totiž nerozlučně spojena s každou kapitalistickou ekonomikou – to se úplně stejně tak týká ekonomiky polykapitalistické i monokapitalistické. V kapitalistických ekonomikách totiž peníze chápany jako platidlo slouží jako hlavní prostředek kapitalistické směny. Přitom v praxi vůbec není až tak podstatné zda-li peníze sestávají pouze z hotovostního oběživa jako jsou bankovky a mince, případně i státovky; anebo zejména v nejnovější době kdy ke slovu přicházejí i všelijaké formy takzvaného bezhotovostního styku, platebních karet, šeků, směnek či jiných cenných papírů z různou mírou likvidity, anebo i takzvaných sporožirových účtů či obyčejných účtů fyzických a právnických osob, kterými stále více domácnosti a firmy platí za věci takzvaným bezhotovostním způsobem, často formou platby ”z účtu na účet”. Podobně jako olej ve vašem osobním automobilu, tak i peníze ať již ve formě jakékoliv jsou v podstatě jakoby mazadlem, které kapitalistické tržní ekonomice usnadňuje v praxi kapitalistickou směnu.

Jak už jsem se kdesi výše zmínil, v kapitalistické ekonomice jako výrobní faktory jsou tyto pojmenovávány jednoduše jako práce, půda a kapitál. Dále se pak říká, že půda a práce jsou takzvanými primárními výrobními faktory, zatímco dotyčný kapitál se zas sekundární výrobní faktor jako když stavíme onu továrnu na výrobu švestkových knedlíků anebo textilní továrnu na výrobu košil tak se jedná vlastně o jakousi kreaci takzvaných kapitálových statků, což jsou statky určeny nikoliv ke spotřebě, ale jsou to dlouhodobě použitelné statky, které ekonomika vyrábí pro další použití ve výrobním procesu. Naproti tomu tedy půda a práce jsou primární faktory, protože existují mimo ekonomiku a nejsou ekonomikou produkované. Velká část ekonomické činnosti je tedy také i v kapitalistické ekonomice orientována do budoucnosti. Když se staví nová továrna na výrobu švestkových knedlíku anebo textilní továrna na výrobu nových košil, když se staví nová silnice, zvětšuje zásoba nákladních automobilu či počítačů, zintenzivňuje výzkum a vývoj, vždy to zvyšuje, popřípadě aspoň teoreticky by to mělo zvyšovat produktivitu ekonomiky v budoucnosti. Jinak řečeno – všechny ekonomiky, a také i kapitalistické ekonomiky oferují část svého běžného produktu na tvorbu těchto kapitálových statků, respektive výrobních prostředků, aby tak zvýšili svou budoucí produkci, a pokud jde o kapitalistické ekonomiky, pak samozřejmě i proto, aby zvýšili své budoucí čisté zisky.

Ve všeobecné rovině jsem se již zmínil o takzvaném ”trhu” a ”tržním mechanismu” aniž bych fungování této zbožňované modly kapitalistické ekonomiky jakkoliv vysvětloval. To udělám až nyní, kdy řeknu něco málo o nabídce a poptávce. Bylo totiž nezbytné Vám vysvětlit předtím ještě několik maličkostí, nicméně i tak jsem již naznačil, že tržní mechanismus je v každé kapitalistické ekonomice (lhostejno zda-li polykapitalistické anebo monokapitalistické) založen na vzájemných interakcích mezi kupujícím a prodávajícím, anebo teď to řeknu ještě trochu jinak: Kapitalistický tržní mechanismus je založen na vzájemném ovlivňování ekonomického procesu tvorby nabídky, tvorby poptávky a tvorby tržní ceny. Tato tržní cena je pak pro tržní subjekty základní informací, od které se pak odvíjí jejich rozhodování a jednání v dalším období, kde samotní buržoasní ekonomové otevřeně zdůrazňují, že předností kapitalistického tržního mechanismu není to, že v každém okamžiku své existence zabezpečuje optimální alokaci zdrojů, ale že jeho přednost spatřují v tom, že by měl obsahovat zpětnou vazbu přizpůsobování alokace zdrojů směrem k měnícím se potřebám tržní poptávky. Dá se to říci ještě i jinak, a to s poukazem na tu skutečnost, že lidé žijící v kapitalistickém státě (lhostejno zda-li v polykapitalistickém anebo monokapitalistickém) vzhledem k existenci tohoto kapitalistického tržního systému v ekonomice daného státu mají tendenci nakupovat zboží v závislosti zejména na jeho ceně. Čím vyšší je totiž cena požadovaná za určité zboží, tím menší bude pak množství, které si lidé při dané ceně budou ochotni koupit. A zase naopak, za týchž podmínek, čím nižší bude požadovaná cena za dané zboží, tím více jednotek daného zboží lidé koupí. V podmínkách kapitalistické tržní ekonomiky totiž v každém okamihu existuje vztah nepřímé úměrnosti mezi výší požadované ceny za prodávané zboží a množstvím zboží, které jsou kupující při dané výši cen zboží ochotni si koupit. A ještě trochu pregnantněji se to dá vysvětlit skrze ekonomický zákon ”klesající poptávky”, který lze definovat tak, že za jinak týchž ostatních podmínek pokud cena určitého zboží stoupne, pak kupující mají tendenci kupovat menší množství tohoto zboží, a naopak, jestliže se cena sníží, pak, ceteris paribus poptávané zboží vzroste. Zde v kapitalistické ekonomice jsou prostě dvě proměnné, ze kterých jedním je výše ceny a druhým je výše prodaného zboží, no a obě tyto proměnné jsou ve vzájemném vztahu nepřímé úměrnosti.

V kapitalistické ekonomice (lhostejno zda-li v polykapitalistické anebo monokapitalistické) je dána skutečnost, že nakupované množství určitého zboží má tendenci stoupat pokud klesá jeho cena, také i z toho důvodu, že spotřebitelé budou ve všeobecnosti z nemalé části jiná podobná zboží nahrazovat tímto zlevněným zbožím, které je nyní momentálně levnější. Tomuto fenoménu se v kapitalistické ekonomice (lhostejno zda-li v polykapitalistické anebo monokapitalistické) říká substituční efekt, který spočívá v tom, že pokud cena určitého zboží roste, pak mnozí spotřebitelé mají tendenci toto zboží substituovat za jiné zboží s podobnou funkcí či účelem použití. Například když se zdražuje maso, pak mají mnozí, anebo alespoň někteří spotřebitelé tendenci více konzumovat švestkové knedlíky či jiné těstoviny a naopak. Anebo když závratně vzroste cena bavlněných košilí, pak část kupujících bavlněných košilí bude mít tendenci kupovat košile ze syntetických či jiných materiálů, které budou levnější.

Druhým faktorem, který je v kapitalistické ekonomice klíčový je takzvaný důchodový faktor, jehož podstata spočívá v tom, že vzrostou-li ceny, pak jsem zase o daný vzrůst cen fakticky opět ještě více chudší než jsem byl dříve. Stoupne-li třeba cena benzinu, pak omezuji své jízdy vypůjčeným osobním automobilem a jezdím pak třeba ještě více veřejnou hromadnou dopravou. Pokud se dotyčné zvýšení cen benzínu promítne i do zvýšení cen dálkové autobusové dopravy, pak hledám možnosti cestovat raději vlakem. Pokud České dráhy zaznamenají příliv cestujících a rozhodnou se, že na tom tedy vydělají a zvednou jízdné za vlak, takže již není jiného dopravního prostředku, kterým bych i dopravní možnost substituoval, pak omezím vůbec jakékoliv navštěvování vzdálenějších kostelů, knihoven a archivů v důsledku omezování svého cestování.

Ostatně při extrémně vysoké ceně je totiž extrémně nízký zájem o koupi, a i když je tato cena sice vysoká, jestliže se toho v důsledku této vysoké ceny prodá jen málo, pak ani zisky těchto kapitalistických pijavic nejsou celkově zas až tak moc veliké; a naopak při nízké ceně je sice zájem kupujících vyšší, ale ta cena za jednotku se těmto ziskuchtivým hyenám vidí nízká a rádi by ji zvýšili na takovou úroveň, která by jim neodradila příliš mnoho kupujících. A tak v kapitalistické ekonomice buržoasní ekonomové kapitalistických podniků vedeni úmyslem vyždímat z lidí co nejvíce peněz si při vědomí toho, že cena a množství jsou ve vzájemném vztahu nepřímé úměrnosti proto sestavují různé ekonomické grafy analyzující jim odhady výše spotřebitelské poptávky při určité konkrétní výši ceny, aby tak zjistili, při které konkrétní výši ceny jejich firma na lidech nejvíce vydělá. Když kapitalistické firmy své zboží zdražují, pak tak činí ne zpravidla proto, že by tak ke svým eventuálně zvýšeným nákladům byly nuceny, ale jednoduše proto, že si chladným ekonomickým kalkulem spočítali, že celková míra vyšších zisků jím dá větší profit než budou ve finančním vyjádření celkové ztráty z počtu kupujících, které zvýšená cena odradí či donutí k omezení spotřeby jejich zboží. Současně též i platí, že jestliže kapitalistická firma sníží cenu nějakého zboží, pak to dělá nejspíše proto, že se jí hromadí ve skladech a při stávající ceně nejde na odbyt. Rozhodně nelze od žádné kapitalistické privátní firmy očekávat, že zlevní z nějakého altruizmu či soucitu vůči lidem, aby si mohli koupit více zboží. Kapitalistické privátní firmy jsou totiž věčně nenasytní draví žraloci, které nikdy nemají dost a vždy chtějí více a více zisku podle hesla, že cílem kapitalistického podnikání je maximalizace zisku, přičemž tento cíl dosažení zisku je explicitně uveden i v § 2 odst.1 obchodního zákoníku č.513/1991 Sb., který jako Obchodní zákoník platí jak v České republice, tak i ve Slovenské republice.

Tím, čím jsem se dosud zabýval jsou zejména mikroekonomické skutečnosti. Z hlediska makroekonomického není nejmenších pochyb o tom, že imanentní daností každé polykapitalistické ekonomiky je vysoká nezaměstnanost, vysoká inflace a hluboké cyklické kolísání takzvaných rozmachů a hlubokých úpadků. V polykapitalistické ekonomice platí, že jestliže sklon ke spotřebě a míra investic vyústí do nedostatečné efektivní poptávky, skutečná výše zaměstnanosti bude ještě nižší než nabídka práce, která je potencionálně k dispozici; což v polykapitalistické ekonomice je v podstatě zcela ”normální”.

Teď si ale nejprve vysvětlíme několik nových, zejména makroekonomických skutečností. Hrubý domácí produkt je ve všeobecnosti součtem celkové produkce statků a služeb v zemi, anebo ještě exaktněji se dá hrubý domácí produkt vyjádřit i tak, že je to ve finančním vyjádření celková hodnota spotřeby, investic, vládních nákupů statků a služeb a čistých vývozů. V oblasti kapitalistické ekonomiky pak pokud jde o pojmy jako agregátní poptávka a agregátní nabídka tak třeba říci, že z makroekonomického hlediska pojem agregátní nabídka říká, jak veliký hrubý domácí produkt by firmy vyrobily a prodaly při daných tržních podmínkách, nákladech a cenách, anebo ještě jinak a jednodušeji řečeno, skládá se z množství statků a služeb, které firmy chtějí prodat; zatímco naopak zase pojem agregátní poptávka zahrnuje celkové výdaje v kapitalistické ekonomice včetně veškerých výdajů domácnosti, firem, vlád i zahraničních subjektů, anebo ještě jinak a jednodušeji řečeno, skládá se z množství statků a služeb, které lidé, firmy a vláda chtějí nakoupit.

V polykapitalistické ekonomice skutečná výše produktu je zčásti určována agregátní poptávkou a z části agregátní nabídkou. Analogicky jako v oblasti kapitalistické mikroekonomie, tak i z hlediska kapitalistické makroekonomie obdobně platí, že agregátní poptávka je agregované, respektive celkové množství produktu, které bude při dané úrovni cen dobrovolně nakoupeno. Pokud však ale jde o spotřebu, tak spotřeba je v každém kapitalistickém státě (lhostejno zda-li dotyčný kapitalistický stát má polykapitalistickou anebo monokapitalistickou ekonomiku) dimenzována pouze disponibilním příjmem a vůbec celkovým bohatstvím spotřebitelů, a tudíž platí, že při růstu cenové hladiny mají spotřebitelé výraznou tendenci kupovat méně statků a služeb, protože jejich reální příjem plus reálné bohatství nestačí držet krok s cenovou hladinou.

Lze to vyjádřit i tak, že v polykapitalistické ekonomice je zcela běžné i faktické zaostávání poptávky za nabídkou, kde nedostatečná agregátní poptávka působí zpětně na omezení úrovně agregátní nabídky, což je další důvod toho, proč reálný výkon polykapitalistické ekonomiky hluboce zaostává za úrovní svého potencionálního produktu, respektive potencionálního výkonu dané polykapitalistické ekonomiky, co pak znamená, že v polykapitalistické ekonomice dochází k výraznému nevyužívání výrobních kapacit a ještě více se zvyšuje již i tak velmi vysoká nezaměstnanost.

Jak už jsem naznačil výše, agregátní nabídkou se rozumí celkový domácí produkt, který jsou v polykapitalistické ekonomice podniky ochotny vyrobit a prodat v průběhu určitého roku. Vzhledem k celkovému charakteru polykapitalistické ekonomiky působí zde dvě výrazné ekonomické síly, které způsobují tento charakter agregátní nabídky polykapitalistických podniků. Tím jedním faktorem je chování se cen a tím druhým zase mezd. V polykapitalistické ekonomice ceny reagují pouze velmi málo na změny v produktu, a to i navzdory vysoké nezaměstnanosti, která je pro každou polykapitalistickou ekonomiku typická, a zvyšování produktu vede k prudkému cenovému vzrůstu i když jinak je míra využití kapacit vysoká. A tohle všechno je navíc v polykapitalistické ekonomice dáno úzkým vztahem mezi úrovní agregátního produktu a celkovou cenovou hladinou. Tyto skutečnosti jsou v polykapitalistické ekonomice dány determinací cen a mezd, a klíčovým faktorem zde je ta skutečnost, že z krátkodobého hlediska jsou některé nákladové položky firem nepružné a strnulé, takže firmy reagují na vyšší hladinu celkových výdajů tím, že vyrábějí a prodávají vyšší objemy výstupu, co jen zvyšuje jejich zisky. Vysvětlím to na příkladu. Jistá polykapitalistická firma vyrábí v továrně jejíž maximální výrobní kapacita je 2200 jednotek daného zboží. Běžně je však pro ni výhodné vyrábět 1600 jednotek daného zboží, které prodává dejme tomu, že za 10.000 Kč za jednotku. Předpokládejme nyní, že dojde k výdajové explozi. Tato polykapitalistická firma ví, že z krátkodobého a někdy možná i střednědobého hlediska jsou mnohé její nákladové položky fixně dány. Mzda dělníků je na celý rok fixně dána takzvanou kolektivní smlouvou uzavřenou na tripartitním vyjednávání mezi svazy zaměstnavatelů, odbory a vládou; nájemné za budovu zas též na rok či i více let je fixně dáno uzavřenou nájemní smlouvou s pronajimatelem, rovněž někteří manažeři zejména na úrovni nižšího s středního managementu mají též manažerské smlouvy uzavřené na určité období, kde je jejich odměna rovněž fixně stanovena. Co si myslíte co tato kapitalistická firma udělá? – Vzhledem k tomu, že cílem každé polykapitalistické firmy je maximalizace jejího zisku, pak je jen z jejího hlediska nejracionálnější zvýšit cenu například na 11.000 Kč za jednotku a současně i zvýšit produkci až třeba na 1800 jednotek daného zboží, protože typická polykapitalistická firma bude v krátkém období, v důsledku fixní strnulosti některých nákladových položek, reagovat na zvýšení poptávky tím, že zvýší svůj výstup při vyšší cenové hladině, zatímco v dlouhém období, poté co se veškeré náklady tomuto vzrůstu přizpůsobí a vzrostou stejně jako cena produktu o 10 %, polykapitalistická firma se opět vrátí na svoji původní úroveň výstupu 1600 jednotek vyrobeného zboží.

Pro každou polykapitalistickou ekonomiku je typické, že svoji takzvanou ”tržní rovnováhu” dosahuje při obrovské nezaměstnanosti a současně i obrovských nevyužitých ostatních zdrojích, a její rovnovážná hladina produktu se nachází velmi hluboko pod svým potencionálním produktem a potencionálním výkonem dané polykapitalistické ekonomiky. Protože ceny a mzdy jsou strnulé, neexistuje ani žádný přirozený ekonomický tlak na to, aby polykapitalistická země nezůstávala v podstatě trvale ve stavu vysoké nezaměstnanosti, nevyužitých věcných zdrojů příslušné polykapitalistické ekonomiky a neuvěřitelně obrovské bídy nemalé části obyvatelstva daného polykapitalistického státu.

Tyto neduhy, které jsou imanentní každé polykapitalistické ekonomice, pak v rámci zachování a udržení polykapitalistického ekonomického systému i nadále může v rámci této polykapitalistické ekonomiky nanejvýš mírně korigovat pouze vláda dotyčného polykapitalistického státu, ovšemže nikoliv taková vláda, kde sedí pouze samí omezení hlupáci a debilové. Je-li ale skutečně vláda příslušného polykapitalistického státu alespoň trochu rozumnou vládou, tak v rámci daného polykapitalistického ekonomického systému může se aspoň snažit adekvátní monetární a fiskální ekonomickou politikou stimulovat agregátní nabídku či alespoň částečně suplovat nedostatečnou agregátní poptávku své polykapitalistické ekonomiky například zvýšením svých vládních nákupů čím se zvýší celková makroekonomická agregátní poptávka, což pak aspoň částečně mírně sníží tu hrozivě vysokou nezaměstnanost a nevyužívání věcných zdrojů jejich polykapitalistické ekonomiky. Anebo ještě jinak řečeno, rozumná vláda při racionálním užívání svých nástrojů hospodářské politiky může do jisté míry částečně přispět ke zvýšení produktu i zaměstnanosti. Ostatně vzhledem k tomu, že makroekonomika polykapitalistických států má tendenci dlouhodobě setrvávat ve stavu hluboké deprese s vysokým podílem nevyužitých zdrojů a vysoké nezaměstnanosti po velmi dlouhé časové období, rozumná vláda polykapitalistického státu by měla stimulovat polykapitalistickou ekonomiku tím, že pozitivně ovlivní její agregátní poptávku Vzhledem k nepravidelnostem a cyklickým kolísáním polykapitalistických ekonomik by rozumná vláda obzvláště v obdobích zvláště ochablé hospodářské aktivity měla zvýšit agregátní poptávku a naopak v obdobích relativní konjunktury (lze-li vůbec kdy v polykapitalistické ekonomice mluvit o nějaké ”konjunktuře”!) zas razantním zvýšením přímých daní regulovat amplitudu výkyvu, tlumit výdaje, zejména bránit se příliš velikému zvyšování mezd ve veřejné správě, škrtit dotace krajům a obcím, regulovat alespoň některé ceny aby nevylítli příliš vysoko a brzdit tak i hrozící inflaci. Tvrzení, že zvýšené vládní výdaje někoho vytlačují je buď projevem hlupáctví anebo pokrytectví (popřípadě i obojího!). Vládní výdaje totiž vůbec nic nevytlačují, ale vyšší vládní výdaje zvyšují produkt a tím i umožňují další výdaje privátní sféry. Ukrojí-li vláda větší díl z tohoto ”koláče”, pak je to ukrojení pouze zdánlivé, neboť tento ”koláč” se ve skutečnosti tím pouze zvětší. Vládní výdaje, snížení nepřímých daní (vysvětlení: snižování přímých daní slouží vždy pouze jen bohatým!) a rychlejší růst zásoby peněz vytváří v polykapitalistické ekonomice vyšší produkt a tedy stimuluje další, a to i privátní investice, místo toho aby je vytlačovaly.

Tolik tedy alespoň ty úplně nejminimálnější a nejzákladnější informace týkající se jednak ekonomiky jako takové, jednak speciálně polykapitalistické ekonomiky. Pokud se třeba někdy budete ještě nějak zajímat o nějaké ekonomické otázky, tak to, co jste si teď právě přečetl(a) vezměte opravdu jen jako ten úplně nejstručnější možný úvod do nejminimálnějšího ”úvodu do ekonomie” pro úplné začátečníky.

Dne 23.1.2009 napsal JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Vykořisťování slepic – nosnic je hyperbolickým negativem a drzou karikaturou mého ”Manifestu revoluce”!

Jak brojleři, tak i slepice jsou ve velkochovech krmeni většinou speciálními ”granulemi”. A jsou dvojí druhy granulí – granule pro brojlery, které se podávají výlučně pouze brojlerům a obsahuje zejména takové látky, které podporují rychlý růst a tloustnutí brojlerů; a pak úplně jiné speciální ”granule” které jsou zas určeny pro nosnice. V běžném vesnickém – nekomerčním – malochovu slepice, které jsou nosnice bežně snáší vejce tak tři roky. Ve velkochovech ač sice životní podmínky nosnic jsou sice relativně lepší než brojlerů – jsou jinak ale velice špatné a tudíž životnost nosnic ve velkochovech je dva roky, přičemž v průběhu těchto dvou let se očekává, že slepice – nosnice bude snášet vejce prakticky každý den jedno. Ba dokonce přesněji řečeno ideál je aby jedna slepice snášela až 1,2 vejce denně! Protože je to pro laika (zejména z města) sféra neznámá – musím tento ”vynález” zemědělských inženýrů vysvětlit.

Já osobně již před patnácti lety jsem se začal zabývat modelem ideální lidské revoluční společnosti, která by měla maximálně výkonnou ekonomiku, která by měla tak obrovský reálny produkt své ekonomiky, že by se tento produkt až rovnal anebo pokud možno až co nejvíce blížil absolutně potencionálnímu produktu ekonomiky revolučního státu vůbec. I když sice tenkrát před patnácti lety jsem sice ještě mnohé věci neměl zcela jasné, nicméně už tehdy jsem přišel na ideu třicetišestihodinového takzvaného tříterciátního pracovního dne náročného sice na enormní spotřebu elektrické energie, jinak ale totálně maximalizující veškeré potencionální zdroje a možnosti ekonomiky (kdo si o tom chce přečíst více tomu doporučuji přečíst si henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm jako i henryklahola.nazory.cz/Ma.htm ). Ne že bych tyto zemědělské inženýry podezíral, že ode mě něco okopírovali, nicméně faktem zůstává – ať již se na to podíváme jakkoliv chceme – že to co ono zplodili vypadá jako hyperbolický negativ či surová karikatura třísměnného, tříterciátního třicetišestihodinového dne. Ptáte se oč jde konkrétně? Odpovím Vám!

Někteří ”chytráci” z řad zemědělských inženýrů přišli na to, že ”den nosnic” nemusí mít nutně 24 hodin! A tak jim ”zavedli” dvacetihodinový den!! Jednoduše slepice – nosnice v komerčním velkochovu jsou zavřené ve svých klecích v uzavřené budově a tak dokonale izolovány od vnějšího světa. A tam se tedy těmto tisícům či desetitisícům slepicím – nosnicím bez ohledu na to, zda-li ve skutečnosti venku právě svítí světlo dne anebo je právě temnota noci vytváří vlastní uměle stanovená délka dne, že se jim střídavě deset hodin svítí silnými reflektory a deset hodin jsou ve tmě. A ač – když se to před asi deseti lety zavádělo – byli pochybnosti o racionalitě, ba dokonce i o pouhé reálné možnosti umělého zavedení dvacetihodinového dne, slepice tuto uměle vytvořenou iluzi střídání dne a noci plně přijali za svou a zpravidla každá zdravá slepice – nosnice v průběhu každého dvacetihodinového ”dne” snese jedno vejce! A to tedy znamená nárůst snášky vajec o plných 20 % oproti stavu který by zde byl, pokud by se slepicím beze změny ponechal ”kladický” dvacetičtyřhodinový den. A u velkochovu s desetiticícemi slepic – nosnic je těchto 20 % tak veliký dodatečný lukrativní zisk, že se jim to bohatě ekonomicky vyplatí i navzdory vysokým nákladům na spotřebu elektrické energie (tj.obrovská spotřeba elektrické energie v důsledku permanentního, mechanického střídání deseti hodin intenzivního svícení s desíti hodinami tmy).

 

Morusova “Utopie”, Campanellův “Sluneční stát” a Jezuitské redukce jihoamerických Indiánů byli mé hlavní prameny mé inspirace.

Misionáři nešetřili při tom námahy ani krvavých obětí, dosáhli také i určitých úspěchů. Nicméně právě v odlehlých oblastech byl velmi na škodu styk s nečetnými Evropany, protože tu domorodci v nich viděli téměř výlučně nepřátelské vykořisťovatele a nikoliv zároveň i pokojné nositele kultury. Proto již od 16. století začali řeholníci zavádět zvláštní misijní metodu, takzvané ”Redukce”. Tyto redukce byly uzavřené osady, do nichž byli shromažďováni potulní Indiáni a tam spravováni a vychováváni výhradně misionáři, takže bylo úplně vyloučeno zasahování španělských státních úřadů. První pokus o redukce učinili františkáni či minorité nebo minoriti, a pak jej na počátku 17. století velkorysým způsobem uskutečnili jezuité či jesuité nebo jesuiti či jezuiti, kteří založili v Paraguay na třicet uzavřených indiánských osad. Všechny jesuitské či jezuitské redukce byly postaveny podle jednotného plánu. V každé jesuitské či jezuitské redukci byl postaven veliký kostel, jehož výzdoba odpovídala indiánskému vkusu, dále kolej, fara, dům pro vdovy a cizince, hřbitov, příbytky pro osadníky, řemeslnické dílny, mlýny, cihelny, jirchárny a jiné potřebné stavby. Hospodářský řád byl přísný a obyvatelstvo bylo cílevědomě vychováváno k práci. Muži pracovali pro obec v dílnách i na poli. Půda byla totiž kolektivním majetkem obce, stejně jako nářadí, dobytek a vozy. Úroda šla do společné obecní sýpky, a stejně tomu tak bylo i s ulovenou zvěří. Také pastviny byli společné. Potravu dostávaly indiánské rodiny ze společných jatek a skladišť. Na šatstvo se přidělovala potřebná vlna a bavlna – její zpracovávání a předení oděvů byla jako práce vyhrazena ženám. A také i zde se jejich práce odevzdávala obci. Obec nejen každému přidělovala to co potřeboval, ale kromě toho obec z obecního mění za všechny platila nutné daně a kupovala všechny potřebné věci, které se v redukcích nevyráběly. Výsledky tohoto hospodářského řádu byly uspokojující. Kvetlo zemědělství a dobytkářství, ale také i řemeslo, a pak i průmysl a umění se čile rozvíjely. Trhy a ani peníze vůbec neexistovaly. A také i hostince byli věcí neznámou.

V čele těchto jesuitských či jezuitských redukcí stal farář s jedním nebo více zástupci. Farář býval jmenován místodržitelem z terna navrženého provinciálem a vykonával jménem vlády soudní pravomoc, kdežto jurisdikci duchovní přijímal od papeže. Duchovní i světská vrchnost měly sice právo dozoru, ale ve skutečnosti tyto jezuitské či jesuitské redukce byly samostatné, tvoříce jinak (vyjma toho, že museli platit daně) fakticky stát ve státě. Pomocníky jesuitských či jezuitských misionářů byli domorodí indiánští úředníci v čele se starostou, a soudní moc vykonávali mírně v patriarchálním duchu; méně závažné zločiny se trestaly vězením nebo výpraskem, popřípadě i obojím. Nejvyšším trestem však nebyla smrt, ale vyhnání z redukce! Úřední řečí bylo příslušné indiánské nářečí. V jesuitských či jezuitských redukcích byla organizována i vojenská služba. Důvod spočíval v tom, že tehdejší portugalský právní systém na rozdíl od tehdejšího španělského povoloval otroctví. Jezuitské či jesuitské redukce se sice teritoriálně nacházeli již na španělském koloniálním území a španělské právo zakazovalo otroctví, poblíž však ale byla portugalská brazilská kolonie Sao Paulo, a jak už jsem řekl portugalské právo pokládalo otroctví domorodých Indiánů za zcela ”normální věc”. A tak bylo z důvodu sebeobrany třeba vojenské služby Indiánů zejména z počátku k odrážení takzvaných ”paulistů”, což byly hordy mesticů z portugalské brazilské kolonie Sao Paulo, kteří prováděli ve velkém měřítku hony ”na otroky”, respektive násilím unášeli Indiány. Jezuitský či jesuitští nebo jezuitští misionáři je nazývali mameluky. V každé jesuitské či jezuitské redukci byla také i škola, v níž se vyučovalo mimo psaní, čtení, počítání a náboženství také i hudbě a zpěvu, pro které prý Indiáni měli zcela mimořádné nadání. V každé jezuitské či jesuitské redukci byl úplně obsazený orchestr. V popředí života veřejného i soukromého bylo ovšemže pěstování náboženského života. Nejen v neděli, ale i ve všedních dnech se celá indiánská osada účastnila ráno na katolické mši svaté a večer na pobožnosti růžencové. Děti měli vyučování náboženství každý den, dospělí minimálně jednou týdně. Nedělní katolické bohoslužby se konaly s velikým leskem. K oživení pobožnosti byla konána i procesí, provozovány náboženské hry, zakládána náboženská bratrstva, družiny atd. Zprávy biskupů o zbožnosti Indiánů a o jejich mravním životě znějí vesměs velmi pochvalně.

Jezuitský či jesuitští nebo jezuitští misionáři pracovali mezi Indiány nezištně a s nejlepšími úmysly, a bez jakéhokoliv násilí se jim podařilo vyřešit i jejich sociální otázku a uskutečnit do jisté míry společenský řád, o němž snil i dominikán Tommaso Campanella (zemřel v roce 1639) ve svém Civitas solis tj. Sluneční stát. Dokonce i moje maličkost v několika souborech, zejména v souboru www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm a souboru www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm se nechala inspirovat jesuitskými či jezuitskými indiánskými redukcemi v 17. a 18. století v Paraguay, které jednoznačně prokázali, že vytvoření sociálně spravedlivého státního útvaru jehož prosperující ekonomika funguje bez jakékoliv existence měny a tržních mechanismů je nejen možné, ale i společensky prospěšné, a v porovnání s ekonomickou realitou kapitalistické ekonomiky pro drtivou většinu lidí i velice osobně výhodné. Vedle nenávisti vůči Indiánům a jezuitům či jesuitům, se právě tento revoluční model prosperující ekonomiky stal v druhé polovině 18. století trnem v oku plutokratického ministra Pombala, který bezprostředně poté co došlo ke změnám průběhu portugalsko – španělské hranice v Jižní Americe a kdy tyto indiánské redukce se najednou octli na portugalském koloniálním území, okamžitě přistoupil k jejich násilné likvidaci spojené s vyvražďováním Indiánů i jezuitů či jesuitů. Ovšemže misijní teoretikové ale i historikové v souladu s jejich ideologickým a politickým světonázorem a orientací posuzují – právě z ekonomických důvodů - tehdejší jesuitské či jezuitské redukce různě. Přesto však ale nikdo z nich nepopírá a ani vlastně nemůže popřít přinejmenším to, že zde bylo vykonáno přinejmenším na svou dobu mnoho, že zde bylo vytvořeno přinejmenším úžasné misijní dílo.

Toto jesuitské či jezuitské misijní dílo v Paraguaji si zaslouží osobitnou pozornost. Mezi tamními indiány již od polovice 16. století obětavě účinkovali františkáni či minoriti nebo minorité a také dominikáni, ale vzhledem k nenasytnosti evropských kolonizátorů se jim nedařilo získat důvěru domorodého obyvatelstva a tím tedy ani žádné výraznější výsledky při šíření Božího slova mezi Indiány.

Františkáni či minorité nebo minoriti a také dominikáni používali liturgicky obligatorní latinu, zatímco jezuité či jesuité nebo jesuiti či jezuiti hned pragmaticky latinu fakticky zanechali a přešli na domorodý jazyk Indiánů. Ba co víc, koncem 16. století si od španělského krále Filipa III. vymohli pro Indiány právo sjednotit domorodce v osadách – redukcích, které měli fakticky autonomní statut a evropští cizinci měli do nich zakázaný přístup. Asi 150.000 Indiánů tak žilo v 30 redukcích pod formální španělskou svrchovaností a pod vedením jezuitů či jesuitů. Tak vznikl kolem roku 1610 v dějinách naprosto ojedinělý ”Indiánsko-jezuitský stát”, který trval zhruba 150 let. Kromě samotných jezuitů či jesuitů, španělského královského místodržitele a papežem přiděleného španělského katolického biskupa do tohoto ”Indiánsko - jezuitského státu” žádní jiní cizinci neměli přístup. Jezuité či jesuité nebo jesuiti či jezuiti – kterých bylo zhruba osmdesát – byli duchovními správci i politickými představenými (nejprve pouze jezuité, později se jezuité sami snažili stále ve větší a větší míře zapojovat do veřejné politické správy i samotné indiány). Jezuité či jesuité nebo jesuiti či jezuiti kromě toho, že domorodce získali pro víru v Ježíše Krista a katolickou církev naučili Indiány též obdělávat půdu, dále učili Indiány četná řemesla, ba dokonce na bázi latinského písma učili Indiány též číst a psát v jejich vlastním domorodém indiánském jazyku. Ba některé učili i liturgickým jazykům. Pokud by se ”Indiánsko - jezuitský stát” později nestal obětí nenasytnosti evropských dobyvatelů a kolonizátorů jezuité či jesuité nebo jesuiti či jezuiti by postupně veškerou politickou veřejnou správu tohoto ”státu” převedli na místní domorodé Indiány. Podobně by to bylo i se správou duchovenskou, kterou by též postupně celou převzali katoličtí duchovní z řad domorodého Indiánského obyvatelstva. A obdobně by tomu tak bylo i se samotnou jezuitskou či jesuitskou misí, která by sice zůstala tam i nadále, nicméně – jak to při rozšiřování jesuitského či jezuitského řádu bylo obvyklé - postupně by cizí (tj.evropské) bratry jezuity či jesuity nahradili bratři jezuité či jesuité nebo jesuiti či jezuiti pocházející z řad domácího (tj.domorodého) obyvatelstva ”Indiánsko-jezuitského státu” v Paraguaji.

Výsledky práce indiánských zemědělců i řemeslníků patřili celému společenství Indiánů. Peníze a ani měna neexistovala, směna a trh taky ne a tedy ekonomika ”Indiánsko-jesuitského státu” tedy fungovala nikoliv na nějakých tržních principech ale na bázi přerozdělovací ekonomiky přímé permanentní redistribuce výrobků a služeb ke prospěchu celé komunity Indiánů plus s nimi kooperujícími jezuity či jesuity na principu rovný s rovným. Jinými slovy jejich ekonomika stála na principech jesuitského či jezuitského starokřesťanského komunismu v tom původním a pravém slova smyslu, kde nebylo prakticky téměř žádných sociálních rozdílů mezi jednotlivými příslušníky ”Indiánsko - jezuitského státu” (samotné jezuity přitom nijak nevyjímaje!!). A náboženství bylo středem každodenního života. Tento ”Indiánsko - jesuitský stát” byl praktickým pokusem zřídit komunistické teokraticko – patriarchální soužití, o jakém snívali již tehdy někteří utopičtí křesťanští komunisté jako například Tomáš Morus – ”Utopia” anebo dominikán Campanella – ”Civitas Solis”.

Tento ”Indiánsko - jezuitský stát” hospodářsky i kulturně prosperoval a patří mezi neskvělejší úspěch misijních dějin katolické církve. Nicméně v roce 1750 došlo k obrovské tragédii na kolbišti ”veliké” světové politiky, respektive ke změně koloniálních hranic mezi španělskými a portugalskými územími v Americe v důsledku čeho území ”Indiánsko - jezuitského státu” které do té doby se nacházelo na španělském teritoriu nyní připadlo Portugalsku. Portugalci pak následně násilně zlikvidovali ”Indiánsko - jesuitský stát”, dopustili se obrovské genocidy na Indiánech (a s Indiány dobrovolně zemřeli i mnozí jezuité), jezuité či jesuité nebo jesuiti či jezuiti byli buď povražděni anebo vyhnáni, většina Indiánů portugalskou genocidu – v jejíž pozadí byl ministr Pombal (zarytý nepřítel jak Indiánů tak i jezuitů) – nepřežila, a ti co přežili se stali coby úplně bezprávní otroci předmětem portugalského vykořisťování.

Evropští kolonizátoři totiž neviděli a nechtěli vidět v domorodcích člověka a proto v ”Novém světě” zaváděli otroctví. Papež Pavel III., který je pokládán za papeže nejvíce nakloněnému jezuitům či jesuitům (a tento papež taky i schválil řeholi jezuitů!!) v roce 1537 vydal bulu ve které zakázal americké otroctví. Papež Pavel III. v této bule zakazující otroctví kromě jiného poukázal i na to, že také Indiáni mají nesmrtelnou duši a mohou přijat svátosti

Podobně jako se jezuitský nebo jesuitští či jezuitští misionáři a pod vlivem jezuitů či jesuitů nebo jezuitov dokonce i někteří papežové zastávali lidských práv Indiánů v Americe, úplně stejným způsobem se jezuité či jesuité nebo jesuiti či jezuiti zastávali lidských práv i černochů v Africe, Indů v Asii jako i ostatních domorodých obyvatel třetího světa. Například za lidská práva afrických černochů se osobně zcela obětoval jezuita či jesuita svatý Petr Claver (zemřel v roce 1644), který čtyřicet let působil jako misionář právě mezi africkými černochy, získal si jejich velikou oblibu, v důsledku čeho mnoho tisíců z nich také osobně pokřtil. Jesuita či jezuita svatý Petr Claver je tudíž katolickou církví plným právem oslavován jako ”apoštol černochů”.


Manifest revoluce je apolitický a nadkonfesijní – může však ale být i ideálním křesťanským státem.

Ovšemže neměli bychom tento pojem chápat zcela pouze ve smyslu platónského dualizmu, podle kterého materiální pozemská existence není hodná pro námahy člověka a pouze duchovní existence je hodná lidského úsilí. Ne, nic takového! Pohrdání světem, které se od nás křesťanů požaduje je totiž třeba chápat zejména v eschatologických dimenzí, co však ale neznamená, že bychom měli zcela se zříci pozemského boje proti nepřátelům Ježíše Krista na zemi, či úsilí o aktivní působení na dění v tomto pozemském světě v zájmu boje o pokud možno o co nejvíce křesťanský charakter i tohoto pozemského světa (nejlépe kdyby svět vypadal přímo v duchu mého ”Manifestu revoluce…”). A tedy toto eschatologické vidění znamená, že na pozemské hodnoty nepohlížíme z hlediska momentálních nálad a amorálních výstřelků bezbožné sekularizované společnosti, ale z určitým nadhledem jakoby z aspektu ”světla věčnosti”. To tedy znamená, že křesťan, pokud je nucen volit (jak museli třeba volit i křesťanští mučedníci pro víru) pouze mezi Bohem a tímto pozemským světem (například ”státem”), musí vždy si zvolit Boha, našeho Pána Ježíše Krista pokud coby upřímně věřící křesťan chce coby křesťan zůstat věrný sobě samému (Mt 22,15 – 22; 1 Jn 2,12 – 17).



Sociálními dávkami stát platí náhradu škody nezaměstnanému!

Sociální dávka není dar nezaměstnanému, je to smluvní pokuta!!

Já osobně jako úpřimně hluboce věřící křesťan-římský katolík kategoricky odmítám z důvodů náboženských i morálních jakoukoliv osobní politickou angažovanost, jakékoliv politizování a politikaření. Nikdy se zásadně nevyjadřuji k žádným otázkám aktuální politiky a pokud se přece jen někdy ”dotknu” nějak nějaké politické problematiky je to čistě pouze z aspektů mravních, nikoliv tedy z nějakých ryze politických aspektů ideologických, partajních či volebních. Pokud tedy někdo snad očekává, že zde přímo nebo nepřímo veřejně vyjádřím své sympatie k té či oné politické straně, politickému hnutí či politikovi – bude velice zklamán. Proto ti, kteří zde nehledají výlučně pouze morálně-etické aspekty praktické sociální politiky, ale politiku s jejím ideologickým pravo-levým politikařením prosím, aby toto dále již ani nečetli!!

Nejprve uvedu několik citací od ministrů, poslanců a jiných vrcholových politiků. Ba dokonce v jednom případě i citát od mluvčího jednoho z ministerstev. Nebudu nijak zastírat, že s těmito níže uvedenými citáty zásadně nesouhlasím a pokládám je za hrubě asociální a nemravné.

Nicméně vzhledem k tomu, že se veřejně zásadně nijak nevměšuji do striktně politických záležitostí, budu i zde zachovávat absolutní politickou neutralitu mezi všemi politiky a politickými stranami. To v praxi znamená, že nemám v úmyslu nijak kritizovat nebo jakkoliv jinak útočit na jednotlivé politiky. A tím spíše již vůbec nemám v úmyslu nijak kritizovat nebo jakkoliv útočit na jednotlivé politické strany. Z těchto důvodů, jsem jednak vypustil veškeré zmínky o jednotlivých politických stranách, jako i všechny zmínky ať již o politicích anebo komkoliv jiném. Dokonce i pokud jde o autory těchto šokujících citátů – uvádím pouze jejich křestní jména + iniciálu (první písmeno) jejich příjmení. Kromě tohoto uvádím již pouze datum, kdy dotyčný výrok zazněl v televizi nebo byl otištěn v tisku.

Uvádění jakýchkoliv dalších podrobností by bylo indiskrecí a tedy překročení rámce, který je nezbytný k tomu, aby tato moje kritika nemravnosti v sociální politice nepřekročila její morálně-etické dimenze a nestala se tak veřejným vměšováním se do politiky jako takové, což by bylo v rozporu s mojí náboženskou vírou, přesvědčením a svědomím, neboť představa, že bych měl politizovat a politikařit je téměř stejně tak absurdní, jako kdybych se měl zříci svého celoživotního celibátu a panictví – oženit se a plodit děti (apropo -raději zemřu než bych takhle se měl zříci své náboženské víry!!), neboť tím bych se zřekl podstaty své náboženské víry úpřimně věřícího křesťana důsledně svým praktickým životem následujícího svého Pána Ježíše Krista.

A to jsou tedy mé důvody proč jakoukoliv politiku, politizování a politikaření odmítám, když nechci aby z mé víry zůstala pouze jakási vytunelovaná prázdná skořápka bez jádra. A čtenář který tyhle moje pohnutky pochopí (i když osobně třeba s nimi nebude souhlasit) pak snad pochopí i to, proč jsem přijal tato opatření praktické anonymity všech jednotlivých – v těchto citátech vystupujících - politických stran a politiků.

Ještě jednu důležitou věc bych chtěl dodat, aby si snad nikdo nemyslel, že jsem nějaký bigotní katolický náboženský fanatik. Uznávám, že každý dospělý člověk má ”nějaké” politické názory, má ”nějaké” politické přesvědčení. A ovšemže v tomhle ani já nejsem žádnou výjimkou. Ostatně nikdy jsem netvrdil, že snad já nemám vůbec žádné politické názory nebo že snad nemám vůbec žádné politické přesvědčení. Pokud někdo navrhuje něco co je rozumné a užitečné lidem nebojím se otevřeně říci že je to správné a že to má moji morální podporu a to bez ohledu na to, kdo je tím navrhovatelem. Na překážku není ani to, když je to třeba některá z politických stran. Můj veřejný souhlas chápu totiž jako veřejnou podporu správné myšlence nebo slušnému člověkovi. Nikoliv tedy jako veřejnou podporu té či oné politické straně. Veřejně se zásadně nikdy nebudu vyjadřovat k politice té či oné politické strany. Soukromě však se nijak nevyhýbám ”mezi čtyřmi očima” říci třeba i politikovi, nebo dokonce i malé skupince ”stejnopartajně” příslušejícím politikům jak hodnotím to nebo ono, potažmo co si myslím. Celkem určitě bych tak ale nebyl ochoten udělat někde veřejně například v televizi nebo rozhlase. Podobně je to i s volbami. Možná budete překvapeni – ale já chodím k volbám! I volím! Ostatně proč ne? Nikdy však by mně ani jen ve snu nenapadlo po opuštění volební místnosti někde veřejně povídat koho jsem volit. Tuto informaci pouze sdělím nanejvýš ak, tak pouze regionálním představitelům dotyčné politické strany. Ale ani jim to nebudu říkat veřejně. Tím méně abych snad šel někde veřejně politizovat do televize či rozhlasu. Nikdy! Tento můj názor je však výrazem odporu k politice, nikoliv tedy apriórní odpor k elektronickým médiím (byť i vůči nim jako věřící křesťan mám dosti veliké výhrady!). Naštěstí se na televizi prakticky nikdy nedívám a rozhlas nikdy neposlouchám – nemusím se alespoň rozčilovat. Nicméně i kdyby tomu bylo jinak, celkem určitě bych nikdy nešel do takové televizní relace – dejme tomu ”Kotel” – abych coby jeden z diváků ”Kotle” civěl na moderátorku J. a jí pozvaného politika a jako nějaký politický exhibicionista se křikem, boucháním v diváckých lavicích ”Kotle” a verbálními urážkami choval se tam mezi přímými účastníky ”Kotle” jako nějaký odrostlý puberťácký hulvát z krčmy čtvrté cenové skupiny.

No, ale teď již pojďme k těm jednotlivým citátům a po nich k mému komentáři, který je vlastním jádrem celé této mé práce – Sociální podpora je náhrada škody nezaměstnanému:

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

52 - Nejasociálnější demagogické výroky politiků vyřčené v letech 2003 - 2006:

Miroslav Kalousek tehdejší předseda politické strany Křesťanská a Demokratická Unie – Česká strana lidová (KDU-ČSL) (15.09.2003 + 22.09.2003 + 16.03.2006)-

Miroslav Kalousek, předseda KDU-ČSL(15.09.2003) –demagogické asociální výroky:

1.)Výrok: Sociální síť je třeba nahradit trampolínou, říká Miroslav Kalousek.

2.)Televizní komentář výroku: PODZIM BUDE V POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ BOJEM O PODOBU REFORMY VEŘEJNÝCH FINANCÍ. ODBORY I NĚKTERÉ ZÁJMOVÉ SKUPINY JIŽ DALY JASNĚ NAJEVO, ŽE DOPADY REFORMY ODMÍTAJÍ. NAOPAK ZA PŘÍLIŠ MĚKKÝ POVAŽUJE NÁVRH REFORMY MIROSLAV KALOUSEK.

3.)Výrok: Takže například resort práce a sociálních věcí bude úspěšný tehdy, když co nejvíce omezí podpory v nezaměstnanosti a další sociální dávky. Mluvíme o individuální odpovědnosti a motivaci - člověka sama za sebe, za svoji rodinu, za své okolí. To je přímým protikladem socialistické politiky, která přemýšlí jak co nejvíce od jedněch zkasírovat, aby to těm druhým mohla dávat, a demotivovala k tomu, aby se lidé snažili. Proto chceme místo sítě trampolínu, kdy nechceme lidi houpat v sociální síti, zbavovat je zodpovědnosti a nabízet jim alternativu, že vedle poctivé práce se mohou nechat celý život podporovat a občas si střihnout nějaký melouch.

4.)Výrok: Vám by skutečně nevadilo, kdybyste dřel za dvanáct tisíc a vedle soused nepracuje a ani to nikdy nemá v úmyslu, ale na sociálních dávkách má devatenáct tisíc a jezdí si pro ně autem? Nezačal byste uvažovat o tom, zda nebude i pro vás výhodnější nedělat a chodit si jen pro podporu? Samozřejmě, existují postižení lidé, kteří si zaslouží naši podporu celý život. Ale pro zdravé a práce schopné musí fungovat zmíněná zásada "místo sítě trampolína.”

5.)Výrok: Jenom přesvědčování samozřejmě nestačí a konkrétní opatření budou bolestivá. Vůli postupně se postavit na vlastní nohy musí motivovat postupné snižování podpory v nezaměstnanosti. Podpora v nezaměstnanosti musí být regresivní. Všichni známe případy tisíců lidí, kteří nechtějí pracovat.

6.)Výrok: A někdy jim to radí i na pracáku: Dojděte si za Lojzou, že vás nechce zaměstnat, ať vám můžeme vyplácet podporu.

7.)Výrok: Pro tyto lidí musí podle mého názoru existovat povinnost vykonávat veřejně prospěšné práce. Práce je dost.

8.)Výrok: Systém, jak je dnes nastavený, činí privilegovanou vrstvu těch, kteří se hlásí o pomoc. Chtěl bych, aby privilegovanou vrstvou byli ti, kteří se chtějí postarat sami o sebe.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Miroslav Kalousek tehdejší předseda politické strany Křesťanská a Demokratická Unie – Česká strana lidová (KDU-ČSL) (15.09.2003 + 22.09.2003 + 16.03.2006)-

Miroslav Kalousek, předseda KDU-ČSL(22.09.2003) –demagogické asociální výroky:

9.)Výrok: Musíme se stát stranou pro všechny lidi, ne třeba pro chudé… Nemůžeme podporovat lidi, kteří nechtějí pracovat nebo se nestarají o rodinu.

10.)Výrok: Hovoříme o individuální odpovědnosti a motivaci - člověka za sebe, za svoji rodinu, za své okolí. To je přímým protikladem socialistické politiky, která přemýšlí jak co nejvíce od jedněch zkasírovat , aby to těm druhý m mohla dávat, a demotivovala k tomu, aby se lidé snažili. Naše sociální politika je vyjádřena heslem "Místo sítě trampolína", kdy nechceme lidi houpat v sociální síti, zbavovat je zodpovědnosti a nabízet jim alternativu, že vedle poctivé práce se mohou nechat celý život podporovat a občas si střihnout nějaký melouch.

11.)Výrok: Opatření jsou samozřejmě bolestivá, protože jen přesvědčovat nestačí. Jedním z prostředků jsou podpory v nezaměstnanosti. Postupné snižování této podpory musí být páčidlem k vůli postavit se postupně na vlastní nohy.

12.)Výrok: Práce je dost. Pak takoví lidé nebudou mít čas ani chuť chodit po melouchách.

13.)Výrok: Pracovník se nechá uznat od doktora práce neschopným a odjede třeba na měsíc do Itálie česat jablka.

14.)Výrok: Stejně jako podpora v nezaměstnanosti pro ty, kteří nechtějí pracovat, představují nemocenské dávky pro simulanty zneužívání peněz svých sousedů. Protože i z jejich peněz jsou tyto dávky vypláceny.

15.)Výrok: Chci ve státě dělat všechno pro to, aby existoval stát normální a aby bylo možné v případě potřeby zaklepat na dveře sousedů a požádat o pomoc, protože jsem na tom špatně. A pokládám za samozřejmé, že sousedé by pomohli. V jiné společnosti bych žít nechtěl. Ale je nemravné a trestuhodné, když někdo požádá své sousedy o pomoc, a druhý den si jde koupit nové auto, nebo jede na zahraniční dovolenou. A tomuhle bych hrozně rád čelil. To není žádná velká ekonomika, to je zdravý selský rozum. Nikdo přece nemůže brát peníze za nic. Vždyť už naše babičky říkaly, že bez práce nejsou koláče.

16.)Výrok: Jsem přesvědčen, že když tyto tradiční hodnoty - bezpečí občanů, sociální politika, která nestaví na tom, že jeden okrádá druhého - budeme prosazovat…

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Miroslav Kalousek tehdejší předseda politické strany Křesťanská a Demokratická Unie – Česká strana lidová (KDU-ČSL) (15.09.2003 + 22.09.2003 + 16.03.2006)-

Miroslav Kalousek, předseda KDU-ČSL(16.03.2006) – demagogický asociální výrok:

17.)Výrok: Než bych nastoupil do zaměstnání, raději budu na podpoře a občas půjdu na nějakou brigádu.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Jan Kasal bývalý předseda politické strany Křesťanská a Demokratická Unie – Česká strana lidová (KDU-ČSL) (30.07.2004 + 12.09.2004 + 16.03.2006)-

Jan Kasal, bývalý předseda KDU-ČSL(30.07.2004) – demagogické asociální výroky:

18.)Výrok: Systém, který by motivoval k aktivitě. Dám příklad. Přídavky na děti, respektive podpory, může dostávat i člověk, který nepracuje. My se snažíme pomocí daňového bonusu, to znamená odečitatelné položky z daně na každé dítě, rozjet, řekněme vytvořit, zvýhodnit ty rodiny, jejich rodiče pracují, kteří mají práci. A jim se od daně bude určitý, odečítat oněch šest tisíc na jedno dítě. Ten, kdo nepracuje, tak o tuto výhodu přijde. Čili tady je jeden z těch motivačních prvků.

19.)Výrok: Samozřejmě máme za to, že ještě stále některé dávky jsou vypláceny zbytečně a lidem, kteří, řekněme, nepotřebují ochranu.

20.)Výrok: Podpora v nezaměstnanosti pro ty, kteří nechtějí pracovat. Jak se, jak se odrazí tato výše jejich podpory na skutečnosti, jak se odrazí skutečnost, že nechtějí pracovat, na výši jejich podpory. To je další moment, kde si myslím, že je pole relativně slušně otevřené. Dobře víme, že chceme donutit ty, kteří nemají momentálně práce, aby alespoň část svého času věnovali veřejně prospěšným pracím. Ukáže se, do jaké míry toto opatření povede k tomu, že si sami začnou hledat práci nebo přijdou o část podpory.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Jan Kasal bývalý předseda politické strany Křesťanská a Demokratická Unie – Česká strana lidová (KDU-ČSL) (30.07.2004 + 12.09.2004 + 16.03.2006)-

Jan Kasal, bývalý předseda KDU-ČSL(12.09.2004) - demagogický asociální výrok:

21.)Výrok: Je špatně, aby normální, slušný, pracující člověk doplácel na to, že někomu se prostě nechce do práce.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Jan Kasal bývalý předseda politické strany Křesťanská a Demokratická Unie – Česká strana lidová (KDU-ČSL) (30.07.2004 + 12.09.2004 + 16.03.2006)-

Jan Kasal, bývalý předseda KDU-ČSL(16.03.2006) –demagogické asociální výroky:

22.)Výrok: My se domníváme, že by podporovány měly být rodiny s dětmi, a to tak, že adresně, a současně by mělo dojít k proměně, řekněme, toho systému, který je teď, na systém, který by motivoval k aktivitě. Dám příklad. Přídavky na děti, respektive podpory, může dostávat i člověk, který nepracuje. My se snažíme pomocí daňového bonusu, to znamená odečitatelné položky z daně na každé dítě, vytvořit, zvýhodnit ty rodiny, jejich rodiče pracují, kteří mají práci. A jim se od daně bude určitý, odečítat oněch šest tisíc na jedno dítě. Ten, kdo nepracuje, tak o tuto výhodu přijde. Čili tady je jeden z těch motivačních prvků.

23.)Výrok: Diskutujme o tom, do jaké míry se projeví, řekněme, podpora v nezaměstnanosti pro ty, kteří nechtějí pracovat. Jak se, jak se odrazí tato výše jejich podpory na skutečnosti, jak se odrazí skutečnost, že nechtějí pracovat, na výši jejich podpory. To je další moment, kde si myslím, že je pole relativně slušně otevřené. Dobře víme, že chceme donutit ty, kteří nemají momentálně práce…Ukáže se, do jaké míry toto opatření povede k tomu, že si sami začnou hledat práci nebo přijdou o část podpory.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Petr Gandalovič bývalý ministr politické strany Občanská demokratická strana - ODS (15.12.2005) –demagogické asociální výroky:

24.)Výrok: Problém neleží jen v chudobě, ale zejména v chybějící motivaci těchto vrstev k ekonomické aktivitě. V mezinárodním srovnání naši chudí nežijí tak zle. Trápí mě ale, že dochází k celkovému rozkladu hodnot, kdy jsou celé generace závislé na sociálních dávkách.

25.)Výrok: Předělat sociální a daňové zákony nebo podmínky pro podnikání. Zákony stále nahrávají těm, kdo nechtějí pracovat - pro ně je stále přijatelné pobírat dávky.

26.)Výrok: Peníze se nedostanou k bosým dětem i proto, že je spolknou hrací automaty.

27.)Výrok: Ve Francii je to odlišné. V našich vyloučených enklávách žijí tisíce lidí, tam statisíce. Francouzský systém je hlavně ještě sociálnější a ještě pokrytečtější než ten náš. Dokázal vyprodukovat generace lidí totálně závislých na dávkách. U nás to zatím tak daleko nemohlo postoupit.

28.)Výrok: Sociální problémy nechceme řešit tím, že budeme lidem permanentně vyplácet dávky.

29.)Výrok: A k tomu, aby si nezaměstnaní pracovní místa hledali a především přijímali, je musíme motivovat.

30.)Výrok: Naše opatření by se ale měla především projevit v motivaci.

31.)Výrok: Řekněme si však na rovinu: určitému druhu lidí, kteří si jako primární životní styl zvolili právě život na dávkách, nový systém přinese snížení standardu. Pro ně se sociální polštář trošku vypustí, zrovna tak jako na Slovensku.

32.)Výrok:… zde vede rozumnou rozpočtovou politiku a drží na uzdě provozní výdaje. Zdůrazňujeme ale pokročilé technologie a naši prioritu tvoří investice do školství. Hodně by zlepšila účast studentů ve formě školného.

33.)Výrok: Nízké daně a nízké sociální odvody by ale měly mít všechny firmy a stát by měl obstarávat kvalitní servis.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Bohuslav Sobotka tehdejší ministr financí a místopředseda politické strany Česká strana sociálně demokratická – ČSSD (12.09.2004) –demagogické asociální výroky:

34.)Výrok: Pokud jde o životní minimum, tak to je dneska dvousložkové, to znamená, zahrnuje i náklady spojené s bydlení. My chceme nově životní minimum konstruovat jako jednosložkové a náklady spojené s bydlením bude řešit příspěvek na bydlení, tak jak to řeší dnes, ale změní se parametry tohoto příspěvku a bude se skutečně zkoumat, zda to bydlení je přiměřené…Dnes v tuto chvíli ta situace probíhá tak, že jsou stanoveny částky, které odpovídají příjmům domácnosti a dorovnává se příspěvek tak, aby domácnost mohla zaplatit nájem v bytě, ve kterém bydlí.

35.)Výrok: Již dnes podléhá celá řada sociálních dávek posuzování. Část sociálních dávek, zejména jednorázových, vyplácí obce. Čili já bych se nebál toho, že ten systém nemůže fungovat. Pro mě je nejdůležitější, že bude posílena motivace pracovat.

36.)Výrok: My předpokládáme reformu poskytování těchto sociálních dávek a věříme, že najdeme motivační systém, který bude motivovat i obce k tomu, aby posuzovaly situaci žadatelů odpovědným způsobem.

37.)Výrok: Posílíme odpovědnost a zvažujeme i možnost spolupodílení se obcí na výdajích tohoto typu. Přirozeně vláda by v takovémto případě navýšila rozpočtové určení daní pro obce o přiměřenou částku, která je dnes poskytována prostřednictvím sociálního systému. To je jedna z možností, jak přímo motivovat obce k tomu, aby jim záleželo na tom, jaké finanční prostředky v rámci sociální politiky vyplatí.

38.)Výrok: Jinak pokud jsme viděli situaci kolem životního minima, vláda zvyšuje pravidelně minimální mzdu, tak aby došlo k větší diferenciaci mezi příjmy těch, kteří pracují za nejnižší výdělky, a mezi příjmy těch, kteří jsou závislí na dávkách sociální podpory.

39.)Výrok: Řada lidí si zvykla na to, že je schopna existovat a kombinovat práci načerno a pobírání sociálních dávek.

40.)Výrok: Snažíme se postupovat tak, abychom skutečně nejenom osekávali sociální výdaje, ale také vytvářeli lepší situaci na trhu práce. Jestli tomu může napomoci změna v daňové oblasti tím, že snižujeme daně pro firmy, že budou daňové bonusy pro rodiny s dětmi, jestli tato posluchačka nalezne práci, pak si v důsledku daňových bonusů bude schopna ponechat více z finančních prostředků, které vydělá a zaplatí výrazně méně daní, než by platila dnes podle stávajících daňových zákonů. Čili snažíme se podpořit pracující rodiny a tam, kde ta situace na trhu je složitá.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Ivan Langer bývalý ministr politické strany Občanská demokratická strana - ODS (15.10.2004) – demagogické asociální výroky:

41.)Výrok: Já bych přidal vám všem, kdybychom na to měli peníze. Možná bych přidal i trochu sobě, kdyby bylo dost peněz, ale potíž je právě v tom, že odpovědný člověk, každý máme rodinu a děti, tak víme, že doma můžeme utratit pouze to, co si vyděláme, co do domácnosti přineseme. Tato vláda se bohužel chová velmi nezodpovědně, protože rozdává víc, než do toho rozpočtu přináší.

42.)Výrok: A jestli ti, kteří mají peněz málo, mají to proto, že nechtějí pracovat, nebo že nemohou, nebo prostě dokáží jen to, co je určitým způsobem ohodnoceno.

43.)Výrok: Jestli v této zemi nesnížíme razantním způsobem daně, jestli nezjednodušíme podmínky pro podnikání, jestli nezjednodušíme zákoník práce, který nebude zakazovat pracovat, ale bude umožňovat pracovat, tak pak to povede k rozvoji ekonomiky a k tomu, že v těch regionech prostě budou podmínky, protože lidé budou podnikat a budou vznikat zaměstnanecká místa.

44.)Výrok: Jsem přesvědčen o tom, že neexistuje rovnítko mezi tím státní nemocnice = dobrá nemocnice, soukromá nemocnice = špatná nemocnice. Když to někdo říká, tak je to urážka všech těch zdravotních sester a lékařů, kteří tam pracují. Jestli za poslední dobu nějaká nemocnice zkrachovala, tak nebyla soukromá, ale státní.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Martin Kocourek – poslanec politické strany Občanská demokratická strana (12.09.2004) – demagogické asociální výroky:

45.)Výrok: Chceme redukovat a racionalizovat systém sociálních dávek.

46.)Výrok: To znamená, ano, redukce, racionalizace a drsnost…

47.)Výrok: opakuji, redukce ano, ale zároveň vytvořit předpoklady pro vznik nových pracovních příležitostí, uvolnit trh práce, snížit náklady práce atd.

48.)Výrok: Když budeme rozebírat desetiprocentní nezaměstnanost v ČR, tak předpokládejme, že 5 % lidí je v rámci tzv. přirozené nezaměstnanosti. To znamená, přesouvají se z práce do práce, nechtějí pracovat…

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Vladimír Hrubý - tehdejší mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí v době kdy funkci ministra Ministerstva práce a sociálních věcí zastával Zdeněk Škromach, který byl současně místopředseda politické strany Česká strana sociálně demokratická – ČSSD (12.09.2004) – demagogické asociální výroky:

49.)Výrok: My chceme, aby lidi se snažili hledat si práci, aby nečekali, až jim přijde nějaká sociální dávka.

50.)Výrok: Nebude tak štědrý. Chceme, aby se lidem vyplatila práce a ne, aby zůstávali na sociálních dávkách.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Martin Jahn - tehdejší místopředseda vlády za politickou stranu Česká strana sociálně demokratická - ČSSD (12.09.2004) – demagogický asociální výrok:

51.)Výrok: Některé typy sociálních dávek a dávky, třeba nemocenskou, je možné seškrtat, protože zcela evidentně dochází k jejich zneužívání.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Pavel Němec – tehdejší ministr a předseda politické strany Únie Svobody – Demokratická Unie US-DÚ(12.09.2004) – demagogický asociální výrok:

52.)Výrok: My nemůžeme dopustit to, abychom se nadále zadlužovali. Třeba stávající sociální systém je podle vlády zbytečně nákladný.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Dílčí úvodní komentář k této práci ”Sociálními dávkami stát platí náhradu škody nezaměstnanému”:

Výše uvedené názory veřejně řekli nebo napsali špičkoví čeští ministři, poslanci a jiní politici parlamentních českých politických stran (dále jen budu používat termín ”Špičkoví politici”). A všechny tyto jejich výroky zazněli v televizních pořadech (pouze v jednom případě v tisku) populárních pořadech televizní politické publicistiky jako jsou ”Sedmička” a ”Partie” a v rozhlasu politické publicistiky českého vysílání BBC.

Špičkoví politici nám sdělují své názory na sociální politiku. Jejich pohled je takový, že za nezaměstnanost jsou na vině: jednak 1.)politikové a jednak 2.)lidé samotní.

1.)Pokud jde o vinu politiků v tomhle se názory politiků dělí na dvě skupiny:

1.A)Politikové opozice, respektive opozičních politických stran jsou toho názoru, že na vině je neschopná vláda.

1.B)Vládní politikové jsou zase toho názoru, že na vině je naopak opozice – protože oni vládli předtím a oni tu zanechali tuto spoušť. V tomto tedy politikové moc jednotní nejsou.

2.)Pokud jde o vinu lidí:v tomhle je zásadní odlišnost podle toho zda-li s vámi politikové (zejména řadoví poslanci Poslanecké Sněmovny) komunikují pouze soukromě (například skrze vzájemnou výměnu e-mailů) anebo veřejně (zejména leadři parlamentních politických stran) prostřednictvím nedělních pořadů televizní politické publicistiky, které kolem poledne a oběda (jako i v časovém období krátce po obědě) probíhají na hlavních televizních stanicích v České republice.

2.A) U veřejné komunikace: politikové důsledně respektují své ”sociální role” pravicových nebo levicových politiků. Politika založená na systému politického pluralismu s (relativně) svobodnými volbami nutně se pohybuje v dimenzích volebního tržního pluralismu. Co to znamená? – Znamená to to, že takzvaný ”trh tržních volebních preferencí” je trh jako každý jiný. Prostě nesmýšlíme všichni stejně, ale na základě různých osobních faktorů, zejména však naší vlastní majetkové a sociální situace sympatizujeme veřejně nebo skrytě s tou či onou politickou stranou a pak také volíme tu či onu politickou stranu, popřípadě ať již z lhostejnosti anebo zásadního přesvědčení vůbec nejdeme k volbám. A jako si své osobní politické preference vytváříme my, tak obdobně na základě jejich konkrétní životní, majetkové a sociální situace si vytvářejí i prakticky všichni ostatní občané-voliči, čím se konkludentně fakticky každý z nás zařazuje do jakési blíže neinstitucionalizované imponderabililní sociologické skupiny ”národního” (tj.vnitrostátního) politického spektra. A tak pokud se rozhodne občan přijít k volbám a volit – na základě těchto výše uvedených skutečností volí ty ”své”.

Lidé, ale i politikové, kteří nechápou, že politická scéna je tržní prostředí jako každé jiné tržní prostředí nabídky a poptávky jsou hlupáci.

Pokud třeba v biologii se s oblibou při kritice evoluce používá filozofická otázka – co bylo dříve ”slepice nebo vejce” – ve světě politiky to má jednoznačnou odpověď: ”Nejprve zde byla sociologická skupina občanů s daným politickým přesvědčením a až po té na tuto politickou poptávku zpětně zareagoval i tržní mechanizmus nabídky a objevila se nějaká politická strana, která ve světě politiky bude uspokojuje tuto konkrétní poptávku.” Jinými slovy tržní prostředí ”národní” politické scény funguje jako každé jiné tržní prostředí. Právě tak jako třebas na trhu dejme tomu s potravinářským zbožím si jednotlivé veliké firmy rozdělí jednotlivé segmenty trhu, stejně tak i hlavní politické strany si de facto rozdělily jednotlivé segmenty ”trhu politického spektra”.

Firmy si hlídají své a politické strany také. Jestliže lidé konzumují nějaký potravinářský produkt, primárně to není proto, že ho firmy vyrábí a prodávají. Spíše je to tak, že firmy daný produkt vyrábí a prodávají právě pro to, že lidé mají o tento potravinářský produkt zájem. Firmy to pro lidi nedělají snad z nějaké idealistické ”lidumilnosti”. Dělají to za účelem dosažení zisku! A v politice platí totéž. Ostatně lidé nežijí proto, aby svým hlasováním ve volbách umožňovali další existenci a volitelnost určitých politických stran. Naopak politické strany vznikli až sekundárně právě proto, aby uspokojovali politickou poptávku jednotlivých již před existencí těchto existujících politických stran politických segmentů ”trhu volebních preferencí politické scény”.

Často lze slýchat různé politické analfabety (včetně poslanců, senátoru, ministrů ba i politických leadrů parlamentních politických stran!!) jak si kladou demagogickou řečnickou otázku: ”Dokdy tá (zlá) politická strana bude existovat? Odpověď je jednoduchá: ”do té doby, kým budou existovat lidé, kteří je volí ve volbách”, což je eufemicky řečeno, natvrdo to znamená:”věčně!” I když subjektově třeba i ne, typově však tatáž politická strana zde zůstane navždy (fyzikální zákon zachování hmoty a energie platí totiž i zde). Slyšel jsem jistého hloupého a naivního politika ostře kritizující jistou parlamentní stranu těmito slovy – volně cituji: ”Je to stalinistická politická strana, která neprošla jakousi sociáldemokratizací, aby se z ní stala demokratická levicová politická strana jako na Slovensku SDĽ”. Moje odpověď tomuto hlupákovi byla jednoznačná: Pokud má tato politická strana téměř dve desítky procent volebních preferencí je to právě proto že je stalinistická, nedemokratická a vůbec taková jako je. Vžijte se do role jejich volebního managera! Proč by se měla jejich strana demokratizovat? Získala by tak snad ještě více hlasů jako má nyní? Ve světě volebního marketingu to je prakticky totiž jediný důvod, pro který by tato politická strana o demokratizaci vůbec uvažovala!! A co by získala tím, kdyby se ”sociáldemokratizovala”? I zde moje odpověď byla jednoznačná: Svého tradičního krajně levicového voliče by ztratila, zatímco sociálnědemokraticky orientované voliče by tím nezískala. A nejspíše by tím sama zaznamenala tak veliký volební propad, že by nepřekročila pak 5% volební census pro vstup do Poslanecké Sněmovny.

Dotyčný politik mě poslouchal a řekl: ”No, vždyť to by bylo i dobré kdyby zanikli…”

Řekl jsem mu, že je naivní hlupák. Pokud by totiž tato politická strana ”zradila” své voliče tím, že by se vychýlila prudce doprava, její tradiční ”stalinističtí” voliči by ji opustily. Tato konkrétní politická strana by sice osobně zanikla, avšak tito ”stalinističtí” voliči by existovali dál a je dáno přirozeností působení tržního mechanismu ”trhu volebních preferencí” že velice brzy by se na politické scéně objevila jiná politická strana, která by opět těmto ”stalinistickým” voličům nabídla to co oni poptávají. Představa, že by na poptávku tak početného segmentu politického spektra jako jsou tito ”stalinisté” na straně politické nabídky se jim žádná politická strana neobjevila je naivní. To si může myslet opravdu jen naivní hlupák! Dotyčný politik byl dosti frustrován. Věděl velice dobře, že já sice dotyčnou ”stalinistickou” politickou stranu rozhodně v oblibě nemám, ba dokonce stoupenci této politické strany na komunální úrovni v Babicích mě již několik let fanaticky nenávidí a pomlouvají mně, to ale neznamená abych byl tak naivní, abych si myslel, že pokud jejich politická strana ”jen tak zmizne z politické scény”, že jejich voliči tím jaksi mechanicky přejdou jednoduše k ostatním levicovým a pravicovým demokratickým stranám.

Ovšemže tyto principy platí i pro všechny ostatní politické strany. Podobně jsem ”sklamal” i jiného politika, který též jednu politickou stranu kritizoval.

Řekl, že ta politická strana ”je liberalistická, monetaristická a asociální, že by měla být sociálnější”. A ač v lidské rovině i tyto výčitky mi byly rovněž sympatické – nicméně z pohledu zdravého rozumu opět jsem je musel tvrdě zkritizovat. Vždyť co by tím tato pravicová politická strana získala kdyby se posunula doleva? Získala by tím snad levicové voliče? Ne! Levicoví voliči by zůstali u svých původních levicových stran a levicové voliče by tak nezískala. Ba co víc nejenže by levicové voliče nezískala, ale svého tradičního pravicového voliče by tak ztratila. A to by pro ni znamenalo hluboký politický propadák. Tato politická strana by tak spáchala vlastní politickou sebevraždu. Jejich voliči by však ale jestvovali nadále a tudíž politické spektrum by se tím doleva neposunulo ani jen o píď! Brzy by se objevila nějaká typově v podstatě tatáž pravicová politická strana jako byla ta původní před tím než se výrazně posunula doleva, aby pak v důsledku toho zanikla.

A proto si naivní hlupák když si něco tak naivního myslíš! To co je podstatné, co může přinést změnu je duchovní obroda lidských srdcí a nikoliv marné úsilí verbálně ”tlačit” neoblíbené politické strany doleva či doprava.

Jednak proto,že se nikam dotlačit nedají a kdyby se i dali, stejně by se tím absolutně vůbec nic nezměnilo. Možná by sice ta či ona politická strana osobně zanikla, protože ”zradila” své původní ideály. Politické spektrum by se však tím neposunulo ani jen o píď doprava či doleva!!

Úsilí takovýmto způsobem posunout celé politické spektrum doprava či doleva je stejně naivní jako kdyby jste chtěl čerpat vodu z moře, aby tím poklesly hladiny světových moří! Fyzikální zákon o zachování hmoty a energie, právě tak jako i zákon o spojených nádobách totiž platí i zde.

A toto jsou též důvody toho, proč jsou politikové na veřejnosti takoví jací jsou, respektive, že tak důsledně hrají na veřejnosti ”své sociální role” pravicových nebo levicových politiků.

2.B) U soukromé komunikace: pokud mají politikové jistotu, že se nemusejí obávat žádné denunciace mluví mnozí z nich zcela jinak a plně se tedy projeví to, že díky pohádkovému poslaneckému, senátorskému, ministerskému či jinému podobnému platu jsou bohatí lidé a tudíž soukromě sdílejí tužby, názory a potřeby bohatých lidí. Zatímco totiž při veřejné komunikaci mezi politikem a jeho voličem se jedná de facto o klasický obchodní vztah na bázi jakési neformální mandatářské smlouvy ”sui generis”, tedy vztah principála (zástupce) a jeho klienta (zastoupeného), kde konkrétní politický segmant voličů dané politické strany má postavení zákazníka, které jeho zvolení političtí zástupci – chtějí-li si svou lukrativní funkci udržet – musí chtě-nechtě navenek plně respektovat a bez ohledu na to, co si osobně o těchto politických názorech osobně myslí.

Není to osobně nic nového – například institut advokacie rovněž funguje na týchž principech. To že například advokát zastupuje v trestním řízení třeba nějakého masového vraha neznamená to, že by se snad se zločiny svého klienta osobně ztotožňoval. A ať již jeho klient vinný je či není, respektive ať již advokát osobně je třeba i sebevíc přesvědčen o vině svého klienta, vždy bude bojovat o jeho zájem, pokud je to co jen trocha možné vždy bude bojovat o úplné zproštění obžaloby svého klienta. Celkem určitě žádný advokát nikdy neřekne novinářům tato slova: ”Můj klient svoji vinu popírá. Nicméně já jsem si vědom viny svého klienta, důkazy předložené obžalobou jsou totiž naprosto přesvědčivé a pokud by můj klient byl alespoň trochu seriozní člověk, musel by to uznat taky.” Ovšemže advokát třebaže si toto osobně o klientovi často i myslí, v intencích svého klienta se však bude vehementně dovolávat jeho neviny.

A v politice je to totéž! Takový politický papaláš žádné sociální dávky nedostává, navíc ze svého pohádkově vysokého platu platí ”obrovské daně”. Z čistě osobního hlediska by tudíž pro něj bylo nejvýhodnější kdyby vůbec žádné sociální dávky neexistovali a současně daně kdyby byli co nejminimálnější. Čím menší daně by totiž byli, tím menší část z jejich pohádkových platů by jim ”ukousl stát” pro fiskální účely a tedy tím větší část jejich ”čistých” platů by jim byla vyplacena v hotovosti na ruku (respektive dnes již v praxi na jejich osobní účet v bance). A když bohatí platí ”vysoké daně” hledají egoističtí boháči viníky ”kdo za to může”, no a po ruce jsou jako nesnadnější kořist nezaměstnaní. Možná se ptáte proč – dobrá odpovím Vám.

Co například invalidní důchodci? Invalidní důchodci jsou neprůstřelní. Tvrdit, že jsou invalidní proto, že se jim prý nechce pracovat, popřípadě obviňovat je z toho, že se prý sami úmyslně zmrzačili aby se tak vyhnuli práci a mohli tak zadarmo pobírat celoživotní finanční rentu coby invalidní důchodci nelze. Bylo by to příliš okaté a veřejnost by na tyto zcela zjevné hrubě asociální lži celkem určitě neskočila. Navíc by politik tak i riskovat, že se jimi zesměšní. Proto by zaměření se proti invalidním důchodcům a obviňovat je z parazitování na pracujících spoluobčanech bylo pro každého politika politicky zbytečně moc velice riskantní.

A co starobní důchodci? Starobní důchodci jsou dokonce ještě neprůstřelnější než důchodci invalidní. Starobní důchodci jsou totiž věkem staří lidé a těžko je jim možno klást za ”vinu” že si dovolili zestárnout. Nelze totiž říci, že důchodci jsou si na vině sami, že jsou staří, právě tak jako nelze říci ani to, že zestárli prý úmyslně, aby tak pod záminkou svého stáří mohli údajně ”parazitovat” na daních svých pracujících spoluobčanů tím, že budou pak po mnoho let zadarmo dostávat po ostatek svého života celoživotní rentu -starobní důchod.

A vlastně to ani není potřeba. Zatímco invalidní důchodci či starobní důchodci jsou nesnadnou kořistí, jako potencionální kořist vlastně ani nejsou potřební, protože jsou zde po ruce nezaměstnaní. Invalidní důchodci a starobní důchodci zpravidla objektivně nejsou práceschopní. A tyto objektivní důvody by se jen těžce nabourávali. A ani o toto nabourávání práceschopnosti či práceneschopnosti objektivně práceneschopných invalidních důchodců a starobních důchodců není třeba ani usilovat když jsou coby fackovací panáci tady k dispozici nezaměstnaní, kteří objektivně jsou práceschopní, pouze subjektivně je není ochoten nikdo zaměstnat. Když někomu totiž chybí ruce, nohy či oči – to jsou hmotné faktory, které každý vidí a tudíž to nelze nijak zpochybnit. Když ale někdo je zcela zdráv může jen tvrdit, že nepracuje proto, že jej nikdo nechce vzít do práce. Toto je však pouze tvrzení – bez explicitního materiálního důkazu. Jediným materiálním důkazem v tomto případě by totiž čistě hypoteticky vzato mohla být pouze petice ”nikdy nejsem ochoten dát práci tomuto nezaměstnanému člověkovi” kterou by podepsalo všech zhruba šest miliard ostatních obyvatel naší planety. Pouze toto by byl absolutní důkaz co do relevance důkaz téhož významu jako jsou chybějící nohy, ruce či oči.

I tento důkaz by měl však vypovídací relevanci pouze na velice krátkou dobu. Vzhledem k právní prezumci ”práva každého člověka změnit názor” tento důkaz by měl tuto hodnotu pouze jeden měsíc!! Jinými slovy čistě hypoteticky vzato tento nezaměstnaný by pravidelně každý měsíc musel pořídit úplně novou petiční listinu ”nikdy nejsem ochoten dát práci tomuto nezaměstnanému člověkovi” kterou by opětovně pokaždé každý měsíc podepsalo všech zhruba šest miliard ostatních obyvatel naší planety země. Pouze toto by nezaměstnanému zajistilo nezvratný důkaz že ho skutečně nikdo nechce zaměstnat. A tedy i když nezaměstnaný říká pravdu, že ho nikdo zaměstnat nechce, kdokoliv může vždy velice lehce říci proti němu, že prý je to lhář, flákač, ulejvák, že se mu pracovat nechce, že se vyhýbá práci atd. A je to tedy pak tvrzení proti tvrzení. A každý občan si z toho vybere co chce. Navíc i toto platí pouze čistě teoreticky, protože to se ví, že všechna média budou v intencích názorů boháčů vždy prezentovat nezaměstnané jako lháře, flákače, ulejváky štítící se práce, podvodníky a parazity, protože by prý pracovat ”mohli a nepracují”.

V soukromé komunikaci pokud mají politikové jistotu, že se nemusejí obávat žádné denunciace, respektive, že by něco vyplulo na veřejnost mluví mnozí z politickým papalášů v tomto klasickém ”pravicovém” duchu, že prý ”nezaměstnaní se vyhýbají práci, nechce se jim pracovat a parazitují na sociálních dávkách” a to napříč úplně celým politickým spektrem. A je úplně lhostejné zda-li se jedná o poslance či senátora pravice, levice či krajní ”stalinistické” levice. Soukromě jsou totiž zřejmě politicky úplně jednotní. To pouze na veřejnosti respektují zájmy svých specifických klientů-voličů a hájí konkrétní zájmy těch segmentů politického spektra, které jejich politická strana reprezentuje. To samozřejmě, že v praxi znamená, že čím je politická strana levicovější, tím hlubší rozpor mezi soukromými a veřejnými názory jejich poslanců objektivně existuje.

To ale neznamená, že bychom kvůli těmto rozporům měli třeba naše poslance či senátory pokládat za nějaké licoměrné lháře. V žádném případě ne!! Oni prostě dělají svojí práci! Vždyť to bychom za lháře a pokrytce museli pak pokládat i kněze, advokáty, lékaře, úředníky na úřadech, řidiče autobusů, prodavače v obchodě, kteří těž osobně si o nás coby jejich klientech a našich názorech (včetně i těch politických!) můžou myslet a taky i myslí cokoliv, přesto však nám v intencích svého povolání poskytují s plnou profesionalitou ten servis, který mají. Advokát totiž hájí i vrahy a násilníky, ačkoliv sám celkem určitě není ani vrahem, ani násilníkem. Úředník veřejné správy za čtyřicet lét své kariéry sloužil a slouží či bude sloužit nejrůznějším krajně levicovým, levicovým i pravicovým politikům v implementaci jejich politiky do praxe ačkoliv nelze předpokládat, že by osobně absolutně se všemi politickými názory měnících se politiků a politických garnitur, a tak měnících se i jejich politických koncepcí absolutně stoprocentně vždy se vším osobně souhlasil. Právě tak i kněz je milý ke všem ”ovečkám” svojí farnosti, obvodní lékař ke všem svým pacientům ve své evidenci, řidič autobusu ke všem svým pravidelným cestujícím, kteří sním každodenně jezdí do školy či do práce, či obchodník ke všem svým pravidelným stálým zákazníkům. A přitom oni všichni můžou ve všeličems smýšlet o nás i velice kriticky a velice tvrdě s námi nesouhlasit v otázkách politických i jiných. To ale neznamená, že by své odborné poslání advokáta, úředníka veřejné správy, kněze, lékaře, řidiče autobusu či obchodníka nebyli schopni zvládnout v plné korektnosti a profesionalitě.

Proč bychom tedy na poslance či senátory měli brát přísnější metr? Proto ani já v politice nikdy, nikomu nic vyčítat nebudu. Tím méně bych se usiloval kohokoliv nějak změnit. Chápu, že politický systém postavení poslanců i senátorů je s ďábelskou genialitou poskytováním pohádkově vysokých platů nastaven tak, že dříve či později morálně zlomí a zotročí si i sebevíc čestného člověka. Kdybych se teoreticky vzato tím poslancem či senátorem například stal já, určitě ani já bych nebyl žádnou výjimkou a pod vlivem pohádkově obrovského platu bych velice brzy ”pravicově” začal smýšlet v soukromí i já. Proto nikdy bych nechtěl být ani poslancem, ani senátorem, ani starostou uvolněným pro výkon funkce. A proto se jak penězům, tak i ženám vyhýbám jako ”čert kříži”. Jsem si vědom toho, že souboj se satanem mohu vyhrát pouze tak, že se tomuto souboji vyhnu. My lidé žijeme několik málo desítek let, satan žije několik desítek miliard let. Člověk, který si tedy lehkomyslně ve věci peněz či žen bude zahrávat s osudem skončí tragicky. Přímý souboj jakéhokoliv člověka (byť sebeinteligentnějšího či sebezkušenějšího) se satanem a jeho desítky miliard let trvajícími bohatými životními zkušenostmi a poznáním nikdy nemůže vyhrát a vždy odejde poražen.

A tak nyní přejděme k samotnému jádru hlavní témy této práce uvozené nadpisem:

Sociálními dávkami stát platí náhradu škody nezaměstnanému!

Sociální dávka není dar nezaměstnanému, je to smluvní pokuta!!

Sociální dávky (ať již mají jakýkoliv název) nejsou nikdy jakýmsi darem nezaměstnanému jak je to implicitně prezentováno propagandou televizních a rozhlasových stanic a v tisku.

Vzpomínám si na událost, ke které došlo kdysi na přelomu kalendářních let 1989/1990. Jistý západoněmecký subjekt uzavřel jistou smlouvu s jistým československým subjektem. Na jejich závazkový právní vztah bylo použito právní řádu jistého cizího západoevropského státu. Pro dotyčný československý subjekt se jednalo o dosti lukrativní záležitost, která byla pro něj značně finančně zajímavá. Byl poněkud zmaten pouze z právního obsahu smlouvy, kterému moc nerozuměl. A úplně všemu nerozuměl ani jeho československý advokát, který byl zvyklý na socialistické právo ČSSR, mnohé instituty a formulace kapitalistického závazkového práva mu byly v té době ještě zcela neznáme a nerozuměl jejich obsahu. Když se tedy tohoto československého advokáta zeptal tehdy jeho československý klient na to ”co znamená ta smluvní pokuta, kterou budu podle této smlouvy platit když nedodržím závazek” byl z toho tento československý advokát dosti vyděšen, protože ve skutečnosti v té době vůbec netušil co tento termín ”smluvní pokuta” vůbec znamená. Styděl se však klientovi otevřeně přiznat, že neví co znamená právní termín ”smluvní pokuta” a tak jen cosi asi dvacet minut před klientem nesrozumitelně koktal plácajíc páté přes deváté snažíc se tak zastřít skutečnost, že vůbec netuší co to je.

V současnosti však nejen každý český a slovenský advokát ale i každý právník, ba i statisíce a možná i milióny občanů České republiky i Slovenské republiky, kteří nemají vůbec žádné právnické vzdělání velice dobře vědí co znamená právní institut ”smluvní pokuty”. Právní institut smluvní pokuty máme legislativně explicitně zakotven v současné době jak v občanském zákoníku, tak i v zákoníku obchodním, ba v praxi institut ”smluvní pokuty” vnímáme, že je všudypřítomný. Pro ty občany, kteří se s právním institutem ”smluvní pokuty” zatím blíže nesetkali ho tedy nejprve blíže objasním tím, že poukáži na konkrétní obsah právního institutu ”smluvní pokuty” v občanském a obchodním právu.

Smluvní pokuta v občanském zákoníku je vymezena tak, že podle ustanovení § 544 odst.1 zákona č.40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen ”občanský zákoník) je stanoveno, že sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i kdyby oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikla škoda. Podle ustanovení § 544 odst.1 občanského zákoníku je stanoveno, že smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Podle ustanovení § 544 odst.3 občanského zákoníku se ustanovení o smluvní pokutě použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem. Podle ustanovení § 545 odst.1 občanského zákoníku je stanoveno, že nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení.

Právní úprava ”smluvní pokuty” obsažená v občanském zákoníku platí i pro oblast obchodního práva, nicméně obchodní zákoník má pak některá speciální ustanovení, a to zejména v § 300 – 302 zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění (dále jen ”obchodní zákoník”). Zajištění obchodního závazkového vztahu formou ”smluvní pokuty” spočívá v tom, že strany závazkového právního vztahu sjednají ”smluvní pokutu” pro případ, že některá z nich poruší smluvní povinnost. Tato ”smluvní pokuta” představuje určitou peněžitou částku. Úprava ”smluvní pokuty” v obchodním zákoníku vylučuje možnost zbavit se povinnosti platit ”smluvní pokutu” poukazem nedostatku zavinění při porušení závazku. Podle ustanovení § 300 obchodního zákoníku je povinnost platit smluvní pokutu založena na principu objektivní odpovědnosti (tj.odpovědnosti bez zavinění) a to absolutní, bez možnosti se této odpovědnosti zprostit. Porušení závazku má tak právní následek ”smluvní pokutu” zaplatit. Zaplacení ”smluvní pokuty” nemá zásadně za následek zánik povinnosti, jejíž splnění bylo ”smluvní pokutou” zajištěno.

Celkově tedy podtrženo a shrnuto - podle zákonné úpravy plní ”smluvní pokuta” současně funkci paušalizované náhrady škody, která přísluší straně v důsledku porušení smluvní povinnosti druhou stranou. Právní podstatou ”smluvní pokuty” je totiž povinnost zaplatit určitou částku v případě, že byla porušena právě táto smluvní povinnost a tato povinnost zatěžuje toho, kdo sjednanou povinnost porušil, tj.dlužníka, a to ve prospěch oprávněného, tj.věřitele.

A samozřejmě, že ustanovení o ”smluvní pokutě” se použijí i na ”smluvní pokutu” stanovenou pro porušení závazku povinného subjektu, které je dáno právním předpisem. Občanský zákoník zde v ustanovení § 544 odst.3 demonstrativně uvádí jako příklad ”penále”. Ve skutečnosti se ale nejedná pouze o ”penále”. Faktický charakter institutu ”smluvní pokuty” je objektivně implementován i v mnohých jiných právních vztazích, a to ani zdaleka ne pouze v právních vztazích soukromoprávního charakteru.

I když to prakticky nikdo takhle explicitně zřejmě asi nikdy neřekne – řeknu to proto nyní já:

Vyplácení sociálních dávek nezaměstnanému občanovi není jakýmsi quasi ”darem” státu nezaměstnanému jak de facto lživě a demagogicky naznačuje mediální propaganda v tisku a v televizních a rozhlasových stanicích.

Vyplácení sociálních dávek nezaměstnaným osobám je speciální veřejnoprávní formou aplikace institutu ”smluvní pokuty” sui generis pro tuto právní oblast. A to na základě příslušné legislativy (per analogiam § 544 odst.3 občanského zákoníku). A co je tedy nyní (počátek 21.století) tím konkrétním, příslušným legislativním právním základem, respektive právní skutečností v současném Československu?

V České republice tato právní skutečnost (tj.povinnost státu platit nezaměstnanému sociální dávky) nastane tehdy, když dojde k porušení příslušného ustanovení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD č.2/1993 Sb. v platném znění(dále jen ”LISTINA”), která je integrální součástí ústavního práva České republiky a součástí právního řádu České republiky s právní sílou ústavního zákona. Konkrétně se jedná o ustanovení Čl.26 odst.3 LISTINY, kde je stanoveno že ”Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje.”

Ve Slovenské republice tato právní skutečnost (tj.povinnost státu platit nezaměstnanému sociální dávky) nastane tehdy, když dojde k porušení příslušného ustanovení ÚSTAVY SLOVENSKEJ REPUBLIKY č.460/1992 Sb. v platném znění (dále jen ”ÚSTAVA”). Konkrétně se jedná o ustanovení Čl.35 odst.3 ÚSTAVY, kde je stanoveno že ”Každý má právo na prácu. Štát v primeranom rozsahu hmotne zabezpečuje občanov, ktorí nie z vlastnej viny nemôžu toto právo vykonávať.”

Celkově totiž shrnuto a podtrženo - právo na práci patří mezi základní lidská práva a je povinností státu toto právo zabezpečit. Liberalistická argumentace, že prý právo na práci se omezuje pouze na vytvoření jakéhosi pasivního legislativního rámce ”nezakazovat práci” je demagogickou tautologií, který fakticky právo na práci coby jedno ze základních lidských práv popírá.

A tak tedy když stát (ČR nebo SR) - z důvodů jakýchkoliv - není schopen toto konkrétní lidské právo konkrétní osobě mající trvalý pobyt na jejím územé konkrétním způsobem zabezpečit, vzniká zde nesplněním této primární povinnosti státu dát práci nezaměstnanému jeho sekundární právní povinnost, kterou je placení této ”smluvní pokuty” sui generis. Tuto ”smluvní pokutu” označujeme všeobecným pojmem ”sociální dávky” (konkrétním pojmům se záměrně vyhýbám jednak kvůli odlišnosti právní terminologie v České republice a na Slovensku, jednak kvůli očekávaným legislativním změnám v této oblasti v obou státech a nechci tudíž aby čtenář-laik měl z toho všeho chaotický ”guláš”, popřípadě riskovat, že napíši něco co po eventuálně budoucích legislativních změnách již nemusí být více aktuální).

Jsem si plně vědom obrovské síly, kterou má lživá propaganda v médiích, ať již je to propaganda v televizi, rozhlasu či tisku. V situaci, kde člověk nemá možnost se o skutečnosti přesvědčit sám je odkázán pouze na to, aby věřit mediálním lžím. A je zřejmé, že pouze v sotva nějakých 5 % případů má člověk s věcí nějakou osobní zkušenost, která může nějak konkurovat lžím, které se mu informační média snaží vnutit. A oblast sociální politiky není výjimkou. Člověk, který někdy ve svém životě byl alespoň jednou po určitou dobu svého života nezaměstnaným má v této věci i nějaké osobní zkušenosti, které si pak může konfrontovat se lžemi, které se mu snaží vnutit k ”věření” televize, rozhlas a tisk. Člověk, který naopak nikdy sám nezaměstnaný nebyl a tedy nemá v této věci žádnou osobní zkušenost je plně odkázán pouze k tomu, aby věřil médiím, protože žádný jiný informační zdroj nemá k dispozici. A pokud je tento člověk, co nikdy v životě nebyl nezaměstnaným navíc bohatým člověkem (což z logiky věci je zpravidla obvyklé) je navíc i z hlediska finančně-ekonomických zájmů jeho psychika fakticky již jaksi předem predestinována k tomu, aby jeho vůle byla více než ochotna těmto lžím uvěřit, protože plně konvenují jeho zájmům finančně-ekonomickým. A tak těmto mediálním lžím nakonec zpravidla uvěří – fakticky proti své vůli - dokonce i ti z boháčů, kteří jsou jinak sami lidmi čestnými a pravdymilovnými.

A právě ve vztahu k těm boháčům, kteří jsou jinak čestní a úpřimně touží po poznání objektivní pravdy cítím, že mám veliký morální dluh odpovědět jim na několik jejich pravděpodobných otázek týkající se sociální politiky.

1.)První předpokládaná otázka – Existují lidé, kterým se skutečně nechce pracovat, práci se vyhýbají s tím, že vědomě a dobrovolně zůstávají na sociálních dávkách a nepracují, ačkoliv mají reálnou možnost se zaměstnat a pracovat za mzdu nebo plat?

Moje odpověď: - Žádní takoví lidé neexistují!

Bližší vysvětlení mojí odpovědi: Na přímou otázku jsem Vám dal zcela přímou a jednoznačnou, stručnou odpověď. Nicméně chápu že Vám dlužím bližší vysvětlení:

Nejprve si položte otázku: ”Kolika lidem v procentech z celkové množiny nezaměstnaných se – podle Vašeho názoru - nechce pracovat ?” A uvažujme nad její odpovědí! Víte, nedávno jsem měl možnost se obeznámit se základní strukturou genetického kódu DNA člověka. To jen umocnilo naše již předchozí poznání z biologie, že my lidé, a to dokonce i lidé z různých rasových a etnických skupin nejen že ze somatologicko-fyziologického hlediska máme fakticky tutéž tělesnou výbavu a stavbu kostry, svalstva kardiovasculárného systému, nervové soustavy, tutéž tělesnou teplotu, tytéž krevní skupiny, tutéž tepovou frekvenci srdce, náš chrup má tentýž počet zubů a podobně, ale i ve sféře psychické vykazujeme úplně tytéž emoce, tužby, naděje, radost i smutek, jako i tytéž základní priority života, které nejsou schopny výrazně změnit ani kulturní rozdíly příslušníků jednotlivých národních a rasových skupin obyvatelstva naší planety. Můžeme například porovnávat celosvětovou statistiku sebevražednosti obyvatelstva jednotlivých států, národů či jinak definovaných sociologických celků a tu si pak dále diferencovat na další podskupiny z hlediska například věku a pohlaví. Zjistíme, že v rámci kteréhokoliv státu či národa ze stoupajícím věkem vzrůstá sebevražednost, jako i to, že u mužů v poměru k ženám je vždy sebevražednost přibližně v poměru 3:1. A obdobně v celosvětovém měřítku by jsme se mohli zabývat zkoumáním nejen sebevražednosti, ale i zkoumáním jakéhokoliv jiného psychopatologického jevu. Zjistíme, že všechny tyto psychopatologické jevy mají v celosvětovém měřítku ve v rámci všech států i národů světa společné základní východiska a strukturu. Ve srovnání mezi jednotlivými státy či národy jsou sice určité přirozené odchylky nicméně jejich amplituda variabilnosti je dána zpravidla pouze v procentech, či nanejvýš desítkách procent, jen velice zřídkakdy (pokud vůbec někdy) více!

Já osobně si plně stojím za tím, že žádní takoví lidé, ”kterým se nechce pracovat” prakticky vůbec neexistují. Teď ale na chvíli záměrně zapomeňme na to co jsem právě řekl, a předpokládejme alespoň čistě hypoteticky, že skutečně existují lidé, kterým ”se nechce pracovat”. Nezaměstnanost je sice národohospodářskou skutečností danou ekonomickými faktory, nicméně má nepochybně i aspekty sociologicko-psychologické. A za těchto okolností sociologicko-psychologickým fenoménem lidí ”kterým se nechce pracovat” (pokud by objektivně existoval) by nepochybně byl též jedním ze společensko nežádoucích psychopatologických jevů, které mají celosvětový charakter.

V určitých variacích jsem slyšel nebo četl ”moudra” nejrůznějších ekonomů že prý 5 - 10 % lidí nikdy pracovat nebude. Mám to chápat tak, že minimálně 5 % lidí nikdy nebude pracovat, že minimálně těchto 5% lidí jsou ti ”flákači, ulejváci a lenivci štítící se práce”? Například podle statistiky z roku 2004 bylo v České republice 10,60 % nezaměstnaných. Pokud tedy 5% z nich jsou ”flákači, ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” má to znamenat, že skutečných nezaměstnaných v České republice bylo pouze 5,60%? Anebo řeknete, že ”flákači, ulejváky a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” je všech těch 10,60 % obyvatel České republiky!!

Nebo například podívejme se na Slovensko! Na Slovensku ke dni 31.12.2004 bylo 13,10 % nezaměstnaných. Pokud tedy 5% z nich jsou ”flákači, ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” má to znamenat, že skutečných nezaměstnaných na Slovensku bylo pouze 8,10%? Anebo řeknete, že ”flákači, ulejváky a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” je všech těch 13,10 % obyvatel Slovenské republiky!!

Anebo podívejme se někam do zahraničí! Například podívejme se na africký stát Zimbabwe. V Zimbabwe bylo v roce 2002 až 70,00 % nezaměstnaných. Pokud tedy 5% z nich jsou ”flákači, ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” má to znamenat, že skutečných nezaměstnaných v Zimbabwe bylo 65,00%? Anebo řeknete, že ”flákači, ulejváky a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” je všech těch 70,00 % obyvatel Zimbabwe!!

Anebo podívejme se do dalšího afrického státu! Například podívejme se na africký stát Libérie. V Libérii bylo v roce 2003 až 85,00 % nezaměstnaných. Pokud tedy 5% z nich jsou ”flákači, ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” má to znamenat, že skutečných nezaměstnaných v Libérii bylo 80,00%? Anebo řeknete, že ”flákači, ulejváky a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” je všech těch 85,00 % obyvatel Libérie!!

Anebo podívejme se do oblasti tichomořské Oceánie! Například podívejme se na ostrovní stát Nauru. Na Nauru bylo v roce 2004 až 90,00 % nezaměstnaných. Pokud tedy 5% z nich jsou ”flákači, ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” má to znamenat, že skutečných nezaměstnaných na Nauru bylo 85,00%? Anebo řeknete, že ”flákači, ulejváky a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” je všech těch 90,00 % obyvatel Nauru!!

Kromě toho, v jiných případech tento problém je dokonce ještě složitější! Podívejme se například na Austrálii! V republice Australský svaz v roce 2004 bylo 5,10 % nezaměstnaných. Pokud tedy 5% z nich jsou ”flákači, ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” má to znamenat, že skutečných nezaměstnaných na Austrálii bylo pouze 0,10% obyvatel Austrálie?

Anebo podívejme se například na Bermudy! Na Bermudách v roce 2002 bylo 5,00 % nezaměstnaných. Pokud tedy 5% z nich jsou ”flákači, ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” má to znamenat, že ve skutečnosti skutečným nezaměstnaným na Bermudách nebyl vlastně v podstatě ani jeden, protože všichni ti, co jsou na Bermudách nezaměstnanými jsou vlastně příslušníci dotyčných 5 % obyvatelstva, kteří jsou ”flákači, ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou”??

A ještě ani tohle není všechno!! Podívejme se na Spojené království Velké Británie a Severního Irska! Tam v roce 2004 bylo 4,80 % nezaměstnaných. Pokud tedy 5% z nich jsou ”flákači, ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” má to znamenat, že ve skutečnosti skutečným nezaměstnaným ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska nejenže podobně jako na Bermudách nebyl vlastně v podstatě ani jeden, ale musíme zde uvést počet ”skutečně nezaměstnaných osob” v jakýchsi dokonce přímo záporných číslech jako –0,20% nezaměstnaných? Anebo začneme snad nějak teď demagogicky filozofovat a hledat pseudoargumenty, proč 0,20% britských obyvatel pracuje, ačkoliv by – z hlediska logiky našeho předsudku - pracovat vlastně ve skutečnosti neměli, protože jsou to ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou”, tj.lidé o kterých je jednoznačně stoprocentně prokázáno, že nikdy pracovat nebudou, a to právě proto, že jsou to ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou”???

Přitom Spojené království Velké Británie a Severního Irska ani zdaleka není jedinou výjimkou. Ba v některých dalších státech je tato diskrepance mezi předsudkem, že 5% obyvatel jsou ”flákači, ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” s skutečnou realitou ještě větší!!

Tak tedy například v Japonském císařství podle údajů z roku 2004 je 4,70 % nezaměstnaných. Ještě méně nezaměstnaných než má Japonsko má podle údajů z roku 2004 Taiwan, který má 4,50 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2004 má Luxemburg též 4,50 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2004 má Rakousko 4,40 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2004 má Norsko 4,30 % nezaměstnaných, právě tak podle údajů z roku 2004 má 4,30 % nezaměstnaných také Irsko. Podle údajů z roku 2004 má Nový Zéland 4,20 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2004 má Jižní Korea 3,60 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2004 má Ukrajina 3,50 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2004 má Mexiko 3,20% nezaměstnaných, podle údajů z roku 2004 má Kuba 2,50 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2001 mají Spojené arabské emiráty 2,40 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2004 má Kuvajt 2,20 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2004 má Bělorusko 2,00 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2004 má Vietnam 1,90 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2004 má Thajské království 1,50 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2004 má Azerbajdžan 1,20 % nezaměstnaných. Podle údajů z roku 2004 má Uzbekistan 0,60 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 2003 má Aruba rovněž 0,60 % nezaměstnaných, podle údajů z roku 1999 má Guernsey 0,50 % nezaměstnaných. Rekord ”čisté nuly” drží KLDR, Andorra a Norfolk island. Tyto tři subjekty mají nezaměstnanost ve výši 0,00%!!

Znamená to tedy, že například na Andoře pracuje, ačkoliv by – z hlediska logiky našeho předsudku - pracovat vlastně ve skutečnosti neměli, prakticky i všichni tito ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou”, tj.lidé o kterých je jednoznačně stoprocentně prokázáno, že nikdy pracovat nebudou. A to pracují vesměs všichni do jednoho!!! To znamená, že celá tato 5% sociální skupina obyvatel, kteří jsou ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou”, jako jeden muž (jedna žena) pracuje úplně stejně jako všichni ostatní a tudíž jejich skutečná nezaměstnanost je –5,00??

Ale nemusíme konec konců ani jít daleko. Zůstaňme klidně doma v Československu (anebo chcete-li v České republice a ve Slovenské republice)!! Ne každý ví (a to zejména z mladších lidí), že před rokem 1989 byla v Československu rovněž nezaměstnanost ve výši 0,00%!!

Argumentace, že tehdy nebylo možné nepracovat z toho důvodu, že by to bylo pokládáno za trestný čin ”příživnictví” podle ustanovení § 203 zákona č.140/1961 Sb., trestní zákon v tehdejším znění (dále jen ”trestní zákon”, tuto skutečnost vysvětluje pouze částečně, a ne příliš přesvědčivě jak ukazují následující skutečnosti: Novela z května 1990 trestního zákona č.175/1990 Sb. s účinností ode dne 1.6.1990 definitivně zrušila skutkovou podstatu trestného činu ”příživnictví” podle ustanovení § 203 tehdejšího trestního zákona. Navzdory tomu se však nezaměstnanost v Československu nezvýšila!! Nezaměstnanost i nadále zůstávala tedy v Československu nulová, ačkoliv již ode dne 1.6.1990 nebylo již více trestné ”nepracovat a vyhýbat se práci”. Navzdory tomu však toho nikdo nezneužil, aby přestal pracovat a ”začal se flákat”. Přitom jak si velice dobře pamatuji, že všechna média československá, česká i slovenská o této změně po téměř celý měsíc květen 1990 velice široce informovali a navzdory tomu to nikoho nepřimnělo k tomu, aby když už to není více trestné přestal pracovat a ”začal se flákat”.

Československá federální televize F1, právě jako i oba ”národní” televizní okruhy, tj.Česká televize i Slovenská televize o této změně ve večerních zprávách jako byly tehdy ”Televizní noviny” (v případě federální televize F1 v čase 19.30-20.00 hod., v případě Slovenské televize 19.00-19.30 hod. atd.), nebo večerní zpravodajsko-publicistická relace ”Aktuality” na federální televizi F1 v čase od 21.15-21.45 hod., ale nedělní diskusní pořad ”Debata” v čase od 12.00-13.00 se tomu velice podrobně věnoval a přesto se nikdo nerozhodl, že přestane pracovat a ”začne se flákat”. Podobně o tom informoval i československý rozhlas, konkrétně se jednalo o federální československou rozhlasovou stanici ”Československo” a to zejména jeho pořad ”Radiožurnál” který vysílal v čase od 18.00 hod., právě tak jako o tom informovaly i oba ”národní” okruhy československého rozhlasu – Český rozhlas a Slovenský rozhlas. Pokud jde například o Slovenský rozhlas, tato stanice se jmenovala ”Rádiožurnál Slovenského rozhlasu” a vysílala pořad ”Rádiofórum”. (Pozor! Neplést si pořad ”Radiožurnál” na federální stanici Československo ze stanicí slovenského rozhlasu ”Rádiožurnál Slovenského rozhlasu”!!). A konec konců ovšemže o tom informoval také prakticky veškerý československý, český a slovenský tisk. Navzdory k tomu nedošlo k žádnému nárůstu počtu nezaměstnaných a počet nezaměstnaných zůstával stejný jako před rokem 1989!

Jinými slovy počet nezaměstnaných i nadále tvořil 0,00 % práceschopného obyvatelstva!!

Dokonce ani těch několik stovek nezaměstnaných v tehdejším Československu kteří skutečně existovali již tenkrát, nebyli dotyční již vícekrát zmiňovaní ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou”, ale i těchto případech několika stovek lidí se v drtivé většině případů jednalo o případy úplně přirozené fluktuace pracovníků než o případy jakýchsi ”flákačů,ulejváků a lenivců štítících se práce, kteří nikdy pracovat nebudou”!! V 99% případech se totiž jednalo o lidi, kteří momentálně mění zaměstnání. Když si našli jiné zaměstnání, tak ve svém dosavadním zaměstnání dali výpověď. Zaměstnavatel v takovýchto případech měl zpravidla zájem, aby si v takovémto případě jeho pracovník dříve než u něj skončí pracovní poměr vyčerpal doposud nevyčerpanou dovoleno ”za odpracované dni”, aby mu ji nemusel proplácet. Tomu byl proto často i přizpůsoben přesný datum ”ukončení pracovního poměru”, v důsledku čeho termín pracovního poměru přesně ”nelícoval” s koncem kalendářního měsíce. Mohlo být, že pracovník ukončil takto pracovní poměr například někdy v půli měsíce, přičemž nástup do nového zaměstnání se svým budoucím zaměstnavatelem měl smluven až od ”prvního” dne následujícího měsíce – a tak po tuto přechodnou dobu byl nezaměstnaný a tudíž ochoten na tyto dva týdny být poslán národním výborem někam na přechodnou dvojtýdenní brigádu! Jiný případ byl odchod do důchodu. Například v případě mužů – tenkrát ve věku – 60 let. I v těchto případech měl zaměstnavatel zájem o vyčerpání stálé dovolené pracovníka ještě před jeho odchodem do důchodu, aby mu ji nemusel proplácet a opět den dosažení 60-let nemusel být identický s dnem ukončením pracovního poměru. Jiné nepravidelnosti zase nastávali i chlapců v souvislosti s nástupem na nucenou vojenskou službu, u žen v souvislosti s mateřskou dovolenou a u občanů obou pohlaví též v souvislosti s nemocností, odchodem do invalidního důchodu, nástupem do vězení za trestní činy proti republice, kde státní bezpečnost měla zájem, aby tento křesťan byl bezprostředně před nástupem výkonu trestu izolován atd.

Jak jsem již uvedl počet nezaměstnaných i nadále tvořil 0,00 % práceschopného obyvatelstva. A tento stav trval nejen po celé období před rokem 1989, ale i po celý kalendářní rok 1989, právě tak i po celý kalendářní rok 1990 a po celé období zhruba desíti měsíců kalendářního roku 1991. Až do konce měsíce října 1991 byla v Československu nezaměstnanost ve výši 0,00 % práceschopného obyvatelstva!!

Teprve až po měsíci říjnu 1991 začala v Československu narůstat nezaměstnanost. Byl to následek Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č.464/1991 Sb., které obligatorně stanovilo minimální výši mzdy ve výši 2.000,-Kčs. To prakticky znamenalo, že zaměstnavatelé ve vztahu ke svým zaměstnancům, kterým vypláceli nižší měsíční mzdu než 2.000,-Kč měli prakticky pouze dvě možnosti: Buď jim zvýšili jejich mzdu na výši 2.000,-Kčs anebo je jednoduše propustili. Mnozí pracovníci vydělávali jen něco málo více než 1.200 Kčs. Představa, že jim tak prudce zvýší zaměstnavatelé jejich mzdu tudíž byla značně iluzorní. V devadesáti procentech případů tudíž zaměstnavatelé těmto svým pracovníkům dali výpověď. A tak během několika mála dnů poskočila nezaměstnanost z ”čisté nuly” na zhruba tři procenta ”oficiálních” nezaměstnaných!! Ve skutečnosti ovšemže nezaměstnanými se stal minimálně trojnásobek! Do oficiálních statistik jsou totiž zařazeni pouze ti, ”kteří jsou jako nezaměstnaní evidováni na Úřadu Práce”, jinými slovy ti z nezaměstnaných, kterých se – ani dokonale školeným úředníkům Úřadu Práce nepodařilo nijak ”odpinknout pryč”.

A tak se na této nové výši držela po několik dalších let. Osobně si velice dobře pamatuji, jak tehdejší politik Tomáš J. mluvil v jistou neděli v čase mezi 12.00-13.00 hod. v televizním diskusním pořadu ”Debata” moderovaným Otakarem Č. v československé federální televizi F1 zhruba tyto slova, jako reakci na vyslovené obavy přítomných poslanců, že by náhlý růst nezaměstnanosti v říjnu 1991 mohl negativně ovlivnit blížící se volby, které se v Československu uskuteční počátkem června 1992 jak do obou komor Federálního Shromáždění (tj.do Sněmovny Lidu i do Sněmovny Národů), tak i do obou ”republikových parlamentů” tj.České Národní Rady v České republice a Slovenské Národní Rady na Slovensku: ”Pánové není na místě se obávat, že by nezaměstnaní mohli negativně ovlivnit volby. Ty tři procenta to je taková ta ”sedlina”, která se práce štítí a která stejně nikdy pracovat nebude!”

Nezaměstnanost kolem tří procent se držela několik let. Pamatuji si jak dne 17.11.1994 předseda vlády České republiky osobně navštívil Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde diskutoval ve Velké aule Filozofické fakulty ze studenty. Kdosi se ho zeptal tehdy i na nezaměstnanost a Václav Klas ze svým typickým klausovským šarmem a humorem řekl, že je ve výši ”rudolfova čísla 3,14 %”.

K dalšímu prudkému růstu začalo docházet – pokud si dobře pamatuji – až v posledním roce klausovy první čtyřkoaliční vlády (ODS, KDS, KDU-ČSL a ODA), tj. až v roce 1996 a pak víceméně pravidelně i ve všech následujících letech na přelomu druhého a třetího tisíciletí tato nezaměstnanost stále více a více stoupala. Postupně najednou již – podle oficiálních údajů - bylo 5 procent nezaměstnaných ”evidovaných na Úřadech Práce jako uchazečů o zaměstnání”.

A co na to řekli politikové a média (tj.reportéři a novináři) v televizi, rozhlasu a v tisku? – Podobně jako jejich ”první vlaštovka” Tomáš J. mluvili teď všichni něco v tom duchu, že těchto 5% nezaměstnaných jsou ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou”.

O nějaký ten rok či dva bylo již – podle oficiálních údajů - 7% nezaměstnaných ”evidovaných na Úřadech Práce jako uchazečů o zaměstnání”.

A co na to řekli teď politikové a média (tj.reportéři a novináři) v televizi, rozhlasu a v tisku? – Podobně jako jejich ”první vlaštovka” Tomáš J. mluvili i nyní opět všichni něco v tom duchu, že těchto 7% nezaměstnaných jsou ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou”.

Nezaměstnanost však ale v dalších letech rostla dál a o nějaký čas již bylo – podle oficiálních údajů - 9% nezaměstnaných ”evidovaných na Úřadech Práce jako uchazečů o zaměstnání”.

A co na to řekli teď politikové a média (tj.reportéři a novináři) v televizi, rozhlasu a v tisku? – Podobně jako jejich ”první vlaštovka” Tomáš J. i nyní opět všichni svorně opakovali své otřepané fráze v tom duchu, že těchto 9% nezaměstnaných jsou ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou”.

Ale růst nezaměstnanosti se ani v následujících letech nezastavil a rostl dál! Nejprve se přibližoval a pak dosáhl deseti procent, pak tuto hranici překročil, pak dosáhl jedenácti procent atd.

A co na to pokaždé opětovně říkali politikové a média (tj.reportéři a novináři) v televizi, rozhlasu a v tisku? – Podobně jako snad nějaké naprogramované, či klikou na hřbetu natočené ”kukačkové hodiny” opětovně vždy a vždy opět papouškovali tu svoji nabiflovanou frázi, že , že těchto ”X”% nezaměstnaných (a za to ”X” si dosadí právě zveřejněnou oficiální výši nezaměstnaných), kterých je právě nyní, jsou ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou”.

Fráze, že ”nezaměstnaní jsou flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” je totiž praktická a univerzální, jednoduchá demagogická odpověď, kterou se umí lehce nabiflovat i kdejaký uslintaný, mentálně retardovaný debil s ubohým jedináčkem (tj.jediným akademickým titulem inženýra, magistra či bakaláře) před svým jménem, který se stal – ke tragédii svých spoluobčanů - poslancem či ministrem. A to navíc je tato fráze, že ”nezaměstnaní jsou ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” dokonce i absolutně univerzální odpovědí, které se dá demagogicky použít absolutně kdykoliv a to úplně bez ohledu na to, jaká je konkrétní výše nezaměstnanosti.

2.)Druhá předpokládaná otázka – Je reálné, aby lidé, kterým se skutečně nechce pracovat a práci se vyhýbají skutečně od státu dostávali nějaké sociální dávky?

Moje odpověď: - Není!

Bližší vysvětlení mojí odpovědi: Na přímou otázku jsem Vám dal zcela přímou a jednoznačnou, stručnou odpověď. Nicméně chápu že Vám dlužím bližší vysvětlení:

I zde je legislativní úprava jak v České republice, tak i na Slovensku v podstatě analogická pokud jde o legislativní zakotvení absolutně nesmyslných a v podstatě řekl bych až chorobných paranoidních podezření, že nezaměstnaní jsou prý jakýsi simulanti, kterým se prý nechce pracovat.

Po celá dlouhá léta je jak v České republice, tak i na Slovensku zakotveno, že za nezaměstnaného je pokládán pouze ten, kdo je ”evidován na Úřadě Práce” v místě svého trvalého bydliště. Ve skutečnosti skutečných nezaměstnaných je minimálně trojnásobek toho počtu, který je úřady práce oficiálně ”evidován v kategorii uchazečů o zaměstnání”. Tato diskrepance je motivována totiž tím, že nikoliv každý nezaměstnaný, ale pouze jen a jen ten nezaměstnaný, který je ”evidován na Úřadu Práce” má nárok na vůbec nějaké příslušné sociální dávky. A logicky z toho plyne, že oficiálně ”evidovaným uchazečem o zaměstnáním” se ani zdaleka nestane každý nezaměstnaný. Podmínky jsou velice přísné a pouze jedné třetině nezaměstnaných se všechny tyto podmínky ”do puntíku ” podaří po všech stránkách splnit, tak že ani příslušný Úřad Práce anebo Správa sociálního zabezpečení není schopen si najít žádnou záminku pro ”vyzutí se” ze své povinnosti vyplatit nezaměstnanému příslušnou sociální dávku (ať již její oficiální název je jakýkoliv!).

Je-li těžké získat statut nezaměstnaného ”evidovaného na Úřadu Práce”, tak udržet si tento statut i nadále je ještě mnohem těžší – a to navzdory tomu, že Vaše sociální situace bez jakékoliv změny zůstává i nadále úplně stejně špatná jako na počátku!

V České republice i na Slovensku je legislativně stanoveno, že jakékoliv eventuální odmítnutí ”vhodného zaměstnání” má automaticky za následek Vaše vyřazení z ”evidence Úřadu Práce”, tj.že budete surově odstřižen od jakýchkoliv sociálních dávek nezaměstnaného a každému je pak fakticky úplně lhostejné zda-li zemřete od hladu, respektive zda-li se ještě před tím stanete bezdomovcem, či co s Vámi bude.

Ovšemže nepopírám, že pomyšlení na eventuální odmítnutí ”vhodného zaměstnání” se mi zdá být něčím nejen že absolutně zavrženíhodným, ale navíc ten nezaměstnaný – pokud by se někdy vůbec nějaký někde takový objevil – který by odmítl ”vhodné zaměstnání” by vlastně patřil zavřít někde na psychiatrii, protože slyšet někdy ”tu rajskou píseň” nabízeného ”vhodného zaměstnání” a toto zaměstnání jen tak bezdůvodně odmítnout, to doopravdy může udělat pouze největší blázen na světě!

Realita je však ale úplně jiná! Úřad Práce nejen že Vám nikdy žádné ”vhodné” a ani žádné jiné zaměstnání nenabídne, ale v praxi ani nemá možnost Vám vůbec žádné zaměstnání nabídnout. Jedinou čistě hypoteticky možností je, že by Vám snad dotyčný Úřad Práce nabídl nějaké pracovní místo v rámci ”sebe sama” tj.na dotyčném samotném Úřadu Práce, který Vás ”eviduje jako nezaměstnaného”. Osobně však neznám jediný případ, že by se tak kdy stalo. Nikdy jsem neslyšel od žádného zaměstnance Úřadu práce, že by se zaměstnancem tohoto Úřadu stal tím způsobem, že by snad nejprve byl sám u téhož Úřadu Práce nejprve ”evidován jako nezaměstnaný” a že by mu to pracovní místo, co má nyní u Úřadu Práce oni sami coby nezaměstnanému ve své vlastní evidenci nabídly.

Nesprávné představy, že Úřady Práce prý někomu něco ”nabízejí” evokují nejen neinformovaní politici a novináři, ale často i literatura, která pak vede k mylným představám. Například jistý emigrant z Korejské lidově-demokratické republiky (dále jen ”KLDR”), žijící nyní v Soulu napsal knihu, která pod názvem ”Pchjonjangská akvária” vyšla rovněž v češtině v České republice. Tato kniha ač jinak velice tvrdě kritizuje politický systém KLDR však zmiňuje velice zajímavou pasáž o tom jak to bylo v KLDR na Úřadě Práce bezprostředně hned poté co jeho osobně a jeho rodinu propustily jako ”politické vězně z politické internace či vězení”. Dotyčný Úřad Práce v KLDR jim hned tam promptně ”přidělil” práci v jakémsi zemědělském družstvu kdesi na venkově KLDR. A tedy když z dotyčného Úřadu Práce v KLDR odcházeli do příslušné vesnice nešli tak – jako nějací Češi nebo Slováci u nás – s poníženým ”prosíkem” zda-li by vedení dotyčného zaměstnavatele bylo tak laskavé a ochotné je snad eventuálně zaměstnat, že jsou ochotni vzít jakoukoliv práci za jakoukoliv mzdu, ale šli tam zcela sebevědomě se stoprocentní jistotou, že tam budou pracovat, protože o jejich pracovním umístění u příslušného zaměstnavatele rozhodl přece dotyčný Úřad Práce. Při čtení této knížky jsem si uvědomil hluboký rozpor mezi postavením Úřadu Práce v KLDR a v České republice. Nakonec tato knížka dosáhla přesný opak toho, co její autor sledoval: jednak jsem se začal jako samouk učit korejský jazyk a současně v angličtině jsem si přečetl ”Idea Juche v naší revoluci” a nyní čtu v několika cizích jazycích další spisy velikého vůdce Kim-Ir-Sena a milovaného vůdce Kim-Čong-Illa jak jsou lidmi titulování v KLDR. Říká se sice, že není nic nad domov, avšak pokud bych se měl stát v budoucnosti bezdomovcem ”ve vlasti” a bídně zemřít, to je pak mnohem lépe žít a pracovat i v takové zeměpisně vzdálené zemi jako je KLDR a tudíž bych se pokusil tam pak nějak dostat, říci, že jsem obětí buržoasního útlaku a požádal o politický asyl v KLDR, popřípadě bych již korejsky snad uměl natolik, že bych si troufl nabídnout, že jsem ochoten cestovat po všech severokorejských podnicích, továrnách a školách kde bych se žáky, učni, studenty, dělníky a ostatními pracujícími besedoval o kapitalistickém vykořisťování v České republice a na Slovensku.

Na základě platné legislativy jsou úřady práce v České republice i na Slovensku absolutně impotentní orgán, který nemá vůbec žádnou možnost lidem nějaké pracovní místo ”nabídnout”. Úřady práce totiž v tomto směru pouze přijímají ”nabídky” skutečných ale i fakticky neexistujících pracovních míst od nejrůznějších zaměstnavatelských subjektů a jediné co mohou je, že tyto informace dále sdělí nezaměstnaným osobám, které coby nezaměstnané ”evidují”. Úřady práce Vám nikdy žádnou práci nepřidělí a přidělit ani nemohou. Není totiž v pravomoci Úřadu Práce jakémukoliv zaměstnavateli nařídit, aby někoho přijal do zaměstnání. Samy úřady práce o sobě říkají, že oni pouze zprostředkovávají zaměstnání mezi nezaměstnanými a potencionálními zaměstnavateli. Když třeba i nějakého nezaměstnaného Úřad Práce nějak pošlo tudíž to vůbec nic neznamená. Nejen, že nemáte vůbec žádnou garanci toho, že Vás dotyčný zaměstnavatel přijme do zaměstnání. Ale ba co víc skutečná šance, že by Vás tento zaměstnavatel skutečně přijal je řádově nanejvýš ak, tak pouze v dimenzích nepatrného zlomku promile, což znamená že je prakticky úplně nulová.

Televizí, rozhlasem, tiskem a jinými médii šířená demagogická hysterie proti nezaměstnaným pak nutně posiluje paranoiu společnosti podezírající nezaměstnané, že jsou to ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” k dalšímu zostřování, zpřísňování a posilování takzvaných ”kontrolních mechanizmů”, takzvané ”adresnosti”, jako i všelijakých dalších možných i nemožných způsobů nesmyslného paranoidního šikanování nezaměstnaných. Samozřejmě, že vzhledem k tomu, že žádní domnělí ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” objektivně neexistují a proto je jen logické, že jakékoliv ”zostřování, zpřísňování či posilování takzvaných ”kontrolních mechanizmů” se vždy mine jakýchkoliv účinků pokud jde o iluze, že by mohli vést k dalšímu ”snižování nezaměstnanosti”. Samozřejmě, že z medicíny velice dobře víme, že duševně nemocného paranoika žádný důkaz nikdy nemůže přesvědčit o absurdnosti jeho paranoidních bludů, ale každý důkaz o opaku ho jen tím více utvrzuje v jeho paranoidních bludech a v důkazech opaku čím jsou více přesvědčivé, tím více vidí jakési spiknutí, intriky či pronásledování. Pokud jde o mediálně šířenou kolektivní paranoidní společenskou hysterii proti nezaměstnaným není to nic jiného! Tato mediální paranoia je ”dílem” často buď pokrytců anebo právě těchto paranoiou duševně nemocných lidí, kterým však bohužel pod obrovským vlivem mediální propagandy podléhají i mnozí další lidé, zejména z řad bohatých občanů. A toto vše vede k bludné kvadratuře kruhu! Naprostý neúspěch těchto ”zostřování, zpřísňování či posilování takzvaných ”kontrolních mechanizmů” nejen, že nevede k pochopení jejich nesmyslnosti a absurdity, ale vede k ještě intenzivnějšímu posilování jejich paranoie, k podezření, že je zde nějaké spiknutí úředníků či jiných osob s nezaměstnanými, kteří prý všechno sabotují a podobně, což je pak vede k přesně opačnému závěru, že je třeba dalšího ”zostřování, zpřísňování či posilování takzvaných ”kontrolních mechanizmů”. Samozřejmě, že vzhledem k tomu, že žádní domnělí ”flákači,ulejváci a lenivci štítící se práce, kteří nikdy pracovat nebudou” objektivně neexistují a proto je jen logické, že jakékoliv ”zostřování, zpřísňování či posilování takzvaných ”kontrolních mechanizmů” se zase opět mine jakýchkoliv účinků a tak se tedy tato spirála: ”paranoidní podezření – nová legislativní opatření – nulový výsledek nových legislativních opatření – ještě větší paranoidní podezření” točí spirálovitě u politiků a novinářů stále dokola!!

Jak jsem již uvedl, v České republice i na Slovensku je legislativně stanoveno, že jakékoliv eventuální odmítnutí ”vhodného zaměstnání” má automaticky za následek Vaše vyřazení z ”evidence Úřadu Práce”, tj.že budete surově odstřižen od jakýchkoliv sociálních dávek nezaměstnaného a každému je pak fakticky úplně lhostejné zda-li zemřete od hladu, respektive zda-li se ještě před tím stanete bezdomovcem, či co s Vámi bude. Ale toto ani zdaleka ještě není úplně všechno! Celé břímě hledání zaměstnání, jakož i celé důkazní břemeno s tím související bylo přeneseno z příslušného správního orgánu na nezaměstnaného. Nejen, že Vy tedy nesmíte odmítnout žádné ”vhodné zaměstnání” (což by skutečně nikdy ani odmítnout nechtěl!!), ale musíte prý – cituji přibližně-doslova dotyčná paranoidní opatření ”musíte projevovat stálou aktivitu při hledání si nového zaměstnání, každý měsíc nejpozději do 15-tého dne v příslušném měsíci musíte navštívit příslušný správní orgán a prezentovat konkrétní důkazy, jaká opatření jste v uplynulém měsíci sám od sebe podnikl k získání nového zaměstnání s tím, že v případě, pokud by jste v některém z měsíců žádné takovéto důkazy nebyl schopen předložit, budou Vám okamžitě odejmuty sociální dávky”. To v praxi znamená, že starostí nezaměstnaného není pouze kontaktování potencionálních zaměstnavatelů v zájmu hledání si nového zaměstnání, ale současně i volba té správné formy komunikace s těmito potencionálními zaměstnavateli v zájmu souběžného zabezpečení si příslušných důkazních prostředků, které pak předložíte příslušné úřednici příslušného správního orgánu.

V této souvislosti je si třeba uvědomit tyto závažné skutečnosti:

Například v trestním právu je legislativně zakotvena právní zásada ”in dubio pro reo”, tj. ”že v pochybnostech se věří obžalovanému”. Zde však ve správním právu žádná takováto zásada legislativně stanovená není. Naopak je zde stanoveno důkazní břemeno nezaměstnaného. To pak vede – byť i sice bez legislativní opory – k faktické právní presumpci ”in dubio contra reo”, tj.”že nezaměstnaný je lhář a pokud nemůže zcela jednoznačně prokázat jaké kroky podnikl v posledním měsíci při hledání si nového zaměstnání, znamená to, že nepodnikl vůbec nic, že lže pokud říká něco jiného a že je to konečně ta vytoužená příležitost ho od sociální dávky konečně odříznout.”

V drtivé většině případů pokud Vám kompetentní pracovník zaměstnavatele řekne, že místo již obsadily, většinou to znamená, že Vaši osobu nechtějí přijmout a nikoliv to, že volné místo je skutečně obsazeno.

Proto je důležité myslet na to, že nestačí posílat e-maily elektronickou poštou nebo telefonovat, protože to Vám žádný hmatatelný důkaz nezabezpečí. Chodit tam osobně s nějakým papírem o mnoho lepší není. Můžete sice tam chtít písemné potvrdit ten Váš papír, že místo již obsadily atd. Jakou však máte jistotu, že Vám to skutečně i písemně potvrdí? Proč by to vlastně ta soukromá firma nebo její pracovník měl pro Vás udělat? Jaký užitek či prospěch by z toho měla dotyčná firma měla? Případně jaký užitek či osobní prospěch by z toho měl či mohl mít ten či onen pracovník dotyčné firmy?

Naopak pokud Vám – protože Vás nechtějí přijmout do zaměstnání - lživě řekli, že místo je již obsazeno, pak je naopak v bytostním zájmu dotyčné firmy i jejich personálních pracovníků, aby Vám tuto lež odmítly napsat a podepsat se pod ní! Zpravidla to udělají tak, že se vymluví na nějakého vedoucího, který zde prý momentálně není (nebo na něco jiného!) a řeknou Vám, aby jste přišel příští týden. A když přijdete příští týden, opět Vás přeobjednají na jindy a tak to jde dál, neboť jsou si vědomy, že jízdné vlaky a autobusy Vás coby nezaměstnaného stojí nemalé peníze a tak čekají kým to vzdáte. Až pak zjistíte, že musíte jít na příslušný správní orgán ”prokazovat jaké aktivní kroky jste podnikl při hledání budoucího zaměstnání a Vy máte prázdné ruce!

Pro zaměstnavatele – zejména pokud se mu volné pracovní místo ”nepodařilo obsadit” takovým zaměstnancem o kterého by měl zájem, je ve vztahu k takovým uchazečům, které naopak nechce přijmout do zaměstnání nejoptimálnější Vás úplně zapřít, že Vás kdy viděl pokud je to co i jen trochu možné. A na tento důležitý psychologický faktor je třeba vždy pamatovat!!

A i kdyby příslušná úřednice příslušného orgánu tam třeba zatelefonovala, aby si ”ověřila” zda jste se tam o zaměstnání ucházel – pokud Vás přijmout nechtějí přijmout – stoprocentně Vás zapřou, že Vás kdy viděli!!

A dotyčná úřednice správního orgánu bude zcela automaticky věřit anonymnímu hlasu na druhé straně telefonního aparátu a nikoliv Vám, protože bude - zcela mechanicky pokud se tvrzení nezaměstnaného rozchází s tvrzením ”nějakého pracovníka” dotyčného zaměstnavatelského subjektu - vycházet z již zmiňované presumpce ”in dubio contra reo”, tj.”že nezaměstnaný je lhář a pokud nemůže zcela jednoznačně prokázat jaké kroky podnikl v posledním měsíci při hledání si nového zaměstnání, znamená to, že nepodnikl vůbec nic, že lže pokud říká něco jiného a že je to konečně ta vytoužená příležitost ho od sociální dávky konečně odříznout.”

Z těchto důvodu nejen používání elektronické e-mailové pošty či telefonování, ale ani obíhání ”potencionálních zaměstnavatelů” nelze nejen, že pokládat za optimální, ale právě naopak za velice riskantní! Ba až idiotsky hazardně riskantní!! Nejoptimálnějším prostředkem je tudíž jakoukoliv komunikaci začínat nikoliv elektronickou e-mailovou, ale úplně obyčejnou klasickou poštou! Samozřejmě, že když píši o ”obyčejné klasické poště” nemám tím vůbec na mysli takovou hloupou naivní bláhovost, že by jste snad napsali list, který vložíte do obálky, na obálku nalepíte poštovní známku a dopis někde na rohu ulice vhodíte do nějaké veřejné poštovní schránky. Vy by jste ani v tomto případě neměli vůbec žádný důkaz o tom, že jste mu nějaký dopis kdy odeslali a dotyčný ”zaměstnavatel” pokud by Vás nechtěl přijmout do zaměstnání by jednoduše tvrdil, že od Vás nikdy nic nedostal! A proto nejoptimálnější způsob je tento: 1.)zabezpečíte si důkaz č.1, kterým je důkaz o tom, že ten či onen ”zaměstnavatelský subjekt” skutečně hledá konkrétního zaměstnance na konkrétní pracovní místo s konkrétními kvalifikačními požadavky, které buď všechny přímo splňujete anebo dokonce i přesahujete. Tímto důkazem je například koupením a odložením si nějakých novin ve kterých se nachází příslušný inzerát dotyčného ”zaměstnavatelského subjektu”.

2.) o toto pracovní místo projevíte svůj zájem takovým způsobem, který je současně i nepopiratelným důkazním prostředkem, že jste skutečně zájem o toto pracovní místo projevil. Pokud se dotyčný ”potencionální zaměstnavatel nachází někde ve Vaší blízkosti, můžete to udělat tak, že napíšete list (obsahující motivační list + strukturovaný životopis, které se vše nachází na jedné celé straně papíru A4 formátu), popřípadě již toto máte vytištěno (jsou tiskárny například, které – pokud si to necháte vytisknout v 1.000 exemplářích – Vám poskytnout dosti vysokou slevu!!), a tento list, respektive dva exempláře tohoto listu zanesete do podatelny příslušného ”potencionálního zaměstnavatele”, jeden exemplář listu odevzdáte a druhý exemplář téhož listu si necháte od příslušné pracovnice písemně potvrdit. Bohužel toto lze aplikovat pouze u orgánů veřejné správy, soukromé firmy podatelny vůbec nemají. A i samotné orgány veřejné správy se pod nejrůznějšími záminkami rovněž často ”obšívají” aby tento list od Vás přijali, nejčastěji pod záminkou, že k tomu nejsou kompetentní. A jindy je to velice nepraktické i z toho důvodu, že za jízdné zaplatíte více než za doporučený dopis. A tudíž druhou možností je sice finančně ne příliš levná, ale za to spolehlivá a v praxi mnohem více používaná možnost, poslat tento list ”potencionálnímu zaměstnavateli” jako doporučenou poštovní zásilku. Tento ”potencionální zaměstnavatel” pak se jednak nemůže vykrucovat, že prý od Vás nikdy nic nedostal, jednak vy máte současně hned k dispozici ”podací lístek” potvrzený podpisem poštovním razítkem anebo potiskem služební multifunkční tiskárny příslušné pošty u které jste poštovní zásilku předal k poštovní přepravě.

Taky je třeba se vyjádřit k již vzpomínanému demagogickému výroku Miroslava K. ze dne 15.9.2003, kdy kromě jiného řekl:”A někdy jim to radí i na pracáku: Dojděte si za Lojzou, že vás nechce zaměstnat, ať vám můžeme vyplácet podporu.” Jednou jsem mluvil s jedním nezaměstnaným, který řekl, že ta celková struktura ”sociální podpory” je mu nesrozumitelná. Nato jsem tedy otevřel ústa a v krátké asi čtvrthodinové soukromé přednášce jsem mu vyložil základní náčrt systému a konstrukce jak dávek státní sociální podpory, doplatku do výše životního minima, sociálního (tj.důchodového i nemocenského) a zdravotního pojištění. Věděl jsem, že oba dva máme času málo, brzy se rozejdeme a proto jsem mluvil rychle, asi jako kdybych střílel ze samopalu, v rychlosti a stručnosti jsem se omezoval pouze na čísla příslušných právních předpisů a paragrafů bez jakýchkoliv zbytečných dlouhých komentářů.

On mě poslouchal s otevřenými ústy a vypoulenými oči. Když jsem skončil, tak mi řekl, že je překvapen, že mám o těchto věcech tak bohaté informace, když jsem pouze jakýsi obyčejný nezaměstnaný tulák z ulice. A posteskl si na tu objektivní nespravedlnost a diskriminaci nezaměstnaných například ve vztahu k invalidům, že třeba invalidé mají svůj jakýsi ”Svaz Invalidů”, který hájí jejich stavovské zájmy, a kde v rámci tohoto ”Svazu Invalidů” poskytují různý právní a jiný informační servis ostatním invalidům právě někteří z řad těchto samotných invalidů, kteří tomu rozumí, zatímco my nezaměstnaní nemáme žádný ”Svaz nezaměstnaných”, který by byl stavovskou organizací nezaměstnaných a důsledně hájil zájmy a práva nezaměstnaných, a v rámci kterého by i ti z řad samotných nezaměstnaných, kteří tomu nejlépe rozumí, poskytovali nejrůznější právní a jiný servis ostatním nezaměstnaným. Tento jeho bystrý pohled mně dost překvapil, řekl jsem mu, že má sice naprostou pravdu, nicméně že režim v nás nevidí rovnocenné spoluobčany, kteří jsou postiženi nezaměstnaností, nýbrž jakési snad téměř ”kriminální živly flákačů, ulejváků a lenivců štítících se práce, kteří nikdy pracovat nebudou”. A celkem určitě by nejeden pokrytecký protagonista vládnoucího režimu nespíše asi řekl eventuálnímu přípravnému ”Svazu nezaměstnaných” že Vy žádný svaz na ochranu Vašich zájmů nepotřebujete, protože Vaše zájmy přece hájí příslušné úřednice Úřadů Práce a Úřadů Správy sociálního zabezpečení. Když to dotyčný nezaměstnaný uslyšel – na tváři se mu objevil děs a hrůza, při které snad prožíval při tomto pomyšlení přímo snad nějaký virtuální ”horor mortis” - a ze zděšením odpověděl: Cože? Úřednice z pracáku a ze sociálky?? Proboha!! Vždyť to jsou přece naši úhlavní nepřátelé!!!

Taky si položme logickou otázku jaký užitek či osobní prospěl by měl či mohl mít správní orgán z toho, pokud by nezaměstnanému aktivně pomohl dosáhnout na sociální dávku na kterou se mu nedaří dosáhnout? Anebo dokonce přímo, jaký osobní užitek či prospěch by měla či mohla mít příslušná úřednice příslušného správního orgánu, že bude aktivně nezaměstnaným osobám pomáhat aby dosáhly na sociální dávky??

Anebo tuto otázku formuluji ještě jinak: Jaký užitek či osobní prospěl by měl či mohl mít správní orgán z toho, kdyby minul více finančních prostředků na sociální dávky nezaměstnaným v důsledku toho, že jim ze své vlastní iniciativy takto aktivně pomáhaly, ačkoliv nejsou povinni tak činit?? Anebo jaký osobní užitek či prospěch by měla či mohla mít příslušná úřednice příslušného správního orgánu z toho, že úřad u kterého je zaměstnána utratí takto více finančních prostředků na sociální dávky nezaměstnaných v důsledku toho, že by jim ze své vlastní iniciativy pomáhala, ačkoliv nebyla povinna tak činit???

V této souvislosti bych si dovolil opět ještě jednou citovat výroky Bohuslava S. ze dne 12.9.2004, kdy řekl: ”My předpokládáme reformu poskytování těchto sociálních dávek a věříme, že najdeme motivační systém, který bude motivovat i obce k tomu, aby posuzovaly situaci žadatelů odpovědným způsobem. Posílíme odpovědnost a zvažujeme i možnost spolupodílení se obcí na výdajích tohoto typu…To je jedna z možností, jak přímo motivovat obce k tomu, aby jim záleželo na tom, jaké finanční prostředky v rámci sociální politiky vyplatí.” – Myslím, že tyto výroky jsou více než výmluvné, aby jasně poukazovali na to, co je motivací příslušných správních orgánů a jejich úřednic v oblasti praktické realizace sociální politiky, zda-li je to úsilí vydat ve prospěch nezaměstnaných co největší objem finančních prostředků, anebo právě naopak osobní motivací právních orgánů a jejich pracovníků zda-li není spíše v rámci daných možností usilovat se všemožně ”odpinknout” co největší množství nezaměstnaných, respektive pokud možno vyplatit co nejméně? Copak neplatí nepsané pravidlo, že čím více finančních prostředků se ušetří tím je zde větší naděje na nejrůznější finanční odměny a prémie?? Copak tohle není dostatečná motivace šetřit tam kde to nebolí (tj, na nezaměstnaných, kteří jsou v podstatě cizí lidé na kterých osobně žádné úřednici nezáleží) a to tím více, pokud je zde větší naděje na dosažení vyššího platu??? Potažmo nejsou – z těchto egoistických osobních zájmů – k tomuto ”šetření” nuceni a tlačeni i ze strany svých nadřízených???

3.)Třetí předpokládaná otázka – Je pravda, že každý kdo je evidovaný na Úřadě práce jako nezaměstnaný dostává vypláceno životní minimum ve výši 4.400 Kč měsíčně?

Moje odpověď: - Není!

Bližší vysvětlení mojí odpovědi: Na přímou otázku jsem Vám dal zcela přímou a jednoznačnou, stručnou odpověď. Nicméně chápu že Vám dlužím bližší vysvětlení:

Tato otázka se týká situace v České republice (o Slovensku pojednám v jiné otázce, protože slovenskou situaci znám pouze z legislativní teorie) a to navíc pouze s právní situací, která byla aktuální do konce kalendářního roku 2006. Od 1.1.2007 nastala v České republice vzhledem ke změně legislativy úplně nová situace (opět pojednám v některé z dalších otázek). V roce 2006 jsem byl jednou na návštěvě kde měli právě zapnutý televizor, který právě vysílal hlavní večerní zprávy a výše uvedené tvrzení o údajně 4.400 Kč životního minima, které jako prý nejminimálnější podpora tam skutečně zaznělo. Pravdou to však ale není a nikdy ani nebylo!! V té době byla právní situace takováto:

Za první – jednalo se nikoliv o životní minimum, ale oficiální název této sociální dávky byl ”doplatek do výše životního minima”.

Za druhé – samotná dávka doplatku do výše životního minima byla konstruována jako dvousložková: jednou složkou byly takzvané náklady na výživu a druhou složkou náklady na domácnost. Pokud vezmeme do úvahy, že v domácnosti žije ”pouze jedna samotná dospělá osoba” pak čisto hypoteticky vzato při mechanickém sčítání maximální výšky ”nákladů na domácnost” s ”náklady na výživu” dostaneme hypotetickou teoretickou cifru ve výši 4.400 Kč.

Za třetí – v rámci dokazování před správním orgánem, kterým v daném případě je věcně a místně příslušná Správa sociálního zabezpečení se nejprve prokazuje výše příjmů v daném měsíci a následně ”odůvodněné” výdaje v daném měsíci. Některé z nákladů na domácnost Vám v praxi vůbec ani neuznají. Například správní orgán neuzná Vám zpravidla náklady na pojištění domu či bytu, protože to prý není nezbytný náklad. Podobně Vám neuznají za nezbytný náklad ani jednorázové náklady na různé opravy či údržbu domu nebo bytu. A to navzdory tomu, že u nezaměstnaných bydlících v nájemním domě či bytě je to právě ”nájemné” ve kterém jsou ve prospěch pronajimatele fakticky obsaženy i tyto náklady.

Za čtvrté – za náklady na domácnost Vám uznají pouze vodné, stočné, náklady na elektřinu, plyn, daň z nemovitostí + eventuální nájemné pokud ho platíte. Pokud bydlíte ve svém domě na svém pozemku tak máte smůlu. Teoreticky by jste se o údržbu a opravy domu měl starat sám – na tyto účely Vám však nedají ani korunu! Když mluvím o ”koruně” tak není to žádné klišé, ale realita! Pro účely složky ”náklady na domácnost” se všechny Vámi placené náklady za minulé období spočítali přesně ”na korunu” a tolik a jen tolik jste dostal v budoucnu na domácnost.

Zbývá pouze poslední otázka – zda-li bylo možné, aby alespoň někdo vůbec dostal vyplacený doplatek do výše životního minima ve výši 4.400 Kč měsíčně?

Jediný možný případ kdy by nezaměstnanému byl vyplácen doplatek do výše životního minima v absolutně hypoteticky maximální teoreticky možné výši 4.400 Kč bylo pouze tehdy pokud by se jednalo o nezaměstnaného, který je dospělou osobou, žije v domácnosti sám, nemá vůbec žádné příjmy a jeho ”náklady na domácnost”, které správní orgán uznal ”za náklady nezbytné na domácnost” a posléze tyto jednotlivé položky těchto ”uznaných nezbytných nákladů na domácnost” sečetl a tímto sečtením všech správním orgánem ”uznaných nezbytných nákladů na domácnost” by se shodou okolností ukázalo, že jsou ve své výši ”na korunu” přesně shodné a maximální výší zákonem stanovené maximální sazby ”nezbytných nákladů na domácnost”, což je z hlediska statistické pravděpodobnosti velice nepravděpodobné, že by se tento součet všech správním orgánem uznaných ”nezbytných nákladů na domácnost shodou okolností ”trefil” do zákonem stanovené maximální sazby ”nákladů na domácnost”. Druhou možností pak je – a tato možnost je logicky mnohem pravděpodobnější - že tímto sečtením všech správním orgánem ”uznaných nezbytných nákladů na domácnost” by se ukázalo, že ”nezbytné náklady na domácnost” jsou ještě vyšší než je maximálně možná výše zákonem stanovené sazby ”nákladů na domácnost”, a tedy i v tomto druhém případě je nezaměstnanému vyplácen doplatek do výše životního minima v této maximálně možné výši 4.400 Kč. Nicméně vzhledem k tomu, že skutečné náklady jsou vyšší je pak zřejmé, že nezaměstnaný nebude v praxi schopen splácet veškeré náklady na svoji výživu a domácnost v důsledku čeho je pak jen otázkou blízkého času, kdy ho definitivně zlikviduje těžké břemeno následující exekuce domu či bytu, anebo v případě nájemního bydlení výpověď z nájmu, což to i ono bude mít za následek, že se z tohoto nezaměstnaného stane bezdomovec a otázka jeho smrti v těchto drsných klimatických podmínkách našeho podnebného pásma na sebe tudíž již nedá příliš dlouho čekat.

Kdyby byla ochota seriozně se zabývat otázkou nezaměstnanosti, optimálně by se stát k otázce nezaměstnanosti zajisté postavil zcela jinak. Ex offo by se plně automaticky takový nezaměstnaný člověk, tj.ten, kdo by se měl ocitnout "mimo zaměstnání" měl stát ze zákona zcela automaticky "zaměstnancem státu" (tj.s teoretickou výjimkou těch, co to nechtějí, pokud by někdo takový byl!)pod názvem "nouzový zaměstnanec státu". Také "nouzový zaměstnanec státu" by měl stejná práva i stejné povinnosti jako mají ostatní státní zaměstnanci - právo dostávat stejný plat a povinnost pracovat ve stejném rozsahu! (Minimálně by tedy "nouzový státní zaměstnanec" měl nárok na "minimální mzdu"!!) Podobně jako i kterýkoliv jiný zaměstnanec má nárok na plat nebo mzdu i tehdy, kdy nepracuje z viny prostoje na straně zaměstnavatele, také "nouzový zaměstnanec státu" by analogicky bral plat bez ohledu na to, zda-li mu stát někde, nějakou práci dal, respektive zda-li ho stát nějak a někde zaměstnal, anebo z viny prostoje na straně zaměstnavatele (tj.státu) nikoliv. Takto by tíhu sociální nejistoty pak nesl stát namísto "armády" samotných nezaměstnaných. Stát by pak v závislosti od konkrétního rozsahu nezaměstnanosti sám organizoval nějakou výrobní a jinou pracovní činnost těchto nezaměstnaných. Stát by se musel starat o hledání konkrétního uplatnění pracovní síly "nouzových státních zaměstnanců". Stát by musel "nouzovým státním zaměstnancům" platit pravidelný plat bez ohledu na to zda je nechá "ledem" a tedy je bude nerentabilně platit "zadarmo jen tak pro nic za nic" anebo pro pracovní sílu "nouzových státních zaměstnanců", vymyslí a zrealizuje nějaký výrobní plán nebo nalezne nějaké jiné uplatnění. A takto by stát a jeho orgány byli ekonomicky motivování k tomu, aby se pro "ledem spící" pracovní sílu "nouzových státních zaměstnanců" nalezlo optimální uplatnění ke prospěchu státu i obcí. V této ideji je fakticky zabudován i skrytý makroekonomický stabilizátor ekonomiky výrazně tlumící extrémní amplitudy cyklických výkyvů a to zejména pokud jde o období stagnace, recese a deprese. V období stagnace, recese a deprese, kdy podniky krachují a roste nezaměstnanost by úměrně s tím pokud jde o ekonomiku rostl i podíl státu na tvorbě hrubého domácího produktu. Naopak v období konjunktury, expanze, boomu ekonomiky, kdy soukromý sektor poptává volnou pracovní sílu dochází k poklesu nezaměstnanosti a úměrně s klesajícími stavy "nouzových státních zaměstnanců by se omezovali i ekonomické (podnikatelské) aktivity státu - fakticky ve prospěch soukromého podnikatelského sektoru.

Nezaměstnanost má za následek pokles kupní síly obyvatelstva a proto také agregátní poptávka má tendenci zaostávat za agregátní nabídkou. Nikdo to sice nezkusil, makroekonomické fiskální detaily ve spojitosti s detailní legislativní úpravou jsem sice zatím celkem nedomyslel (evropské komunitární právo to ale nezakazuje!!), ale fungovalo by to! O tom nepochybuji!! Nezaměstnanost by se stala de facto minulostí, kupní síla obyvatelstva by se stabilizovala, tempo zaostávání agregátní poptávky za nabídkou by se minimalizovalo, amplitudy cyklického kolísání ekonomiky by to proto výrazně utlumilo. Politicky by profit z toho měla zejména samotná vláda (lhostejno zda-li vláda pravice nebo levice), prostě celé politické spektrum, právě tak jako i ekonomicky by z toho taky měl prospěch celý stát.

V Uherském Hradišti dne 27.12.2006 JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Cizí dělníci stojí zaměstnavatele mnohem více peněz jako domácí dělníci!

Ekonomicky je to dáno rozdílnou velikostí jejich mezních nákladů!

Tisíckrát opakovaná lež v masmédiích se prý stává ”pravdou” bez ohledu na to, zda-li jsou to například různé feministické bláboly o údajné diskriminaci žen oproti mužům anebo neméně nesmyslné bláboly o údajně levnější pracovní síle zahraničního pracovníka ve srovnání s místním českým pracovníkem.

A ačkoliv je nesmyslnost těchto blábolů zřejmá, že je snad až pod lidskou úroveň se nimi vůbec zabývat, pokud šíření těchto nesmyslů má podporu režimu a jeho médií v důsledku čeho v hlavách mnoha lidí – kteří namísto samostatného ekonomického myšlení raději věří masmédiím - tyto tisíce krát opakované nesmyslné lži stávají pomalu ”pravdou”.

Není přitom nutné mít vysokoškolské ekonomické vzdělání, aby muselo být samostatně myslícímu člověka jasné, že veškeré režimem a jeho lokaji šířené bláboly o údajně ”levnější pracovní síle zahraničního pracovníka ve srovnáním s pracovníkem českým” jsou totální nesmysly. To musí být totiž zcela zřejmé i každému absolventovi prvního ročníku každé středoškolské ekonomické školy či obchodní akademie.

Ba dokonce nemusela by to být ani ta střední škola, ale v podstatě každá škola kde se alespoň v té nejminimálnější míře vyučuje ekonomie.

Kdybych byl třeba učitelem ekonomie u vyšších ročníků žáků základní školy kde se ekonomie vyučuje – pak kdyby mi třeba nějaký žák u zkoušky odpapouškoval tisíce krát z masmédií vypouštěný blábol o údajně ”levnější pracovní síle zahraničního pracovníka oproti českému pracovníkovi” pak bych ho okamžitě posadil na místo a bez váhání bych mu do žákovské knížky napsal nedostatečnou!

Ačkoliv se mi sice jinak zdá být pod lidskou úroveň a ne to ještě pod úroveň vysokoškolsky vzdělaného člověka polemizovat s takovýmito nesmysly, přesto udělám nyní výjimku.

Na trhu existují dva druhy subjektů: subjekty dotované a subjekty nedotované.

V polykapitalistickém ekonomickém systému pluralitního tržního kapitalismu jednoznačně převažují subjekty nedotované. Subjekty dotované jsou pouze ojedinělé výjimky v případech, kdy určitý subjekt veřejného práva ať již stát, kraj, obec nebo některých subjektů veřejnoprávní zájmové samosprávy /profesní komory, veřejné vysoké školy, odborové svazy atd./ dospěl k přesvědčení, že je zde veřejný zájem, aby činnost určitého konkrétního subjektu byla ním dotována.

Pokud náš pohled na trh a tržní prostředí zredukujeme pouze na trh práce, pak v této oblasti nanejvýš ak – pokud máme věřit oficiální propagandě režimu – dotovanými subjekty jsou částečně pouze určité skupiny zdravotně postižených občanů v jejichž prospěch jsou prý Úřady práce dotována na určitý časový úsek nějakým způsobem jejich pracovní místa, popřípadě údajně vytvářeny či spolufinancovány jakési tzv. ”chráněné dílny” a podobně.

Nikdo však netvrdí, že by rovněž práce zdravých pracovníků a to navíc dokonce cizinců byla oficiálním způsobem jpodporována státními dotacemi nebo jinými dotacemi z veřejných nebo soukromých zdrojů, byť i jinak vliv ruských, ukrajinských a jiných mafií v syntéze s korupční prohnitostí našeho režimu prorůstajícího s cizorodými mafiánskymi strukturami zajisté dává mnoho různorodých výjimek.

Nicméně v celku – až na určité výjimky – můžeme konstatovat, že práce zahraničních pracovníků přinejmenším oficiálně není dotována z veřejných zdrojů. A v ještě mnohem větší míře to platí o českých pracovnících.

Ostatně režim vládnoucí v naší zemi jednoznačně popírá, že by cizím dělníkům pracujícím v České republice poskytoval nějaké speciální dotace, které by je měli zvýhodnit na trhu práce v České republice oproti českému dělníkovi.

A vycházejme tedy z toho, že ani český a ani zahraniční pracovník nabízející svou pracovní sílu na českém pracovním trhu nepobírají od českého státu a ani od žádných jiných českých veřejnoprávních subjektů žádné dotace, které by na českém trhu práce měli kohokoliv jakkoliv zvýhodnit, tj.ať již cizího pracovníka v České republice zvýhodnit oproti místnímu českému pracovníkovi anebo obráceně.

Nedotované ekonomické subjekty z dlouhodobého hlediska nemohou existovat, pokud jejich příjmy jsou nižší než výdaje, anebo jinak řečeno: pokud její příjmy jsou pod hranicí jejich mezních nákladů. Jinými slovy existence nedotovaného ekonomického subjektu je vždy životně závislá na výši jeho mezních nákladů, protože není nikoho, kdo by jeho ztrátu uhradil, respektive nikoho, kdo by tento finanční deficit vykompenzoval formou dotací.

Například v případě firmy těmito náklady je souhrn jejích fixních a variabilních nákladů.

Variabilní náklady tvoří celkové náklady zakoupeného materiálu, náklady na strojní vybavení, mzdy zaměstnanců, platba dodavatelům, daň z příjmů atd. jsou závislé od kvantitativního i kvalitativního objemu výrobní činnosti. Výši variabilních nákladů může firma do jisté míry ovlivnit.

Fixní náklady jsou jaksi sami o sobě dané v podobě nutnosti platit různé nájmy, úroky, veřejnoprávní pojištění, daň z nemovitostí a jiné podobné poplatky a platby, a to i včetně mzdy určitého okruhu zaměstnanců /vrátní, hlídači, strážní služba atd./ bez ohledu na rozsah výrobní činnosti, ba dokonce i tehdy, pokud je výrobní činnost absolutně nulová. Výše fixních nákladů je daná, firma ji nemůže ovlivnit rozsahem své výrobní činnosti.

Souhrn těchto variabilních a fixních nákladů firmy jsou pak jejími mezními náklady. Pokud tedy nedotovaná firma z dlouhodobého hlediska dosahuje nižších příjmů než tvoří souhrn všech jejích nákladů fixních a variabilních, směřuje vždy k neodvratnému zániku.

Fakticky tytéž ekonomické zákonitosti platí i na trhu práce.

Každá domácnost – bez ohledu na to, zda-li ji tvoří pouze jedna či více osob – má rovněž svoje variabilní a fixní náklady.

Výši variabilních nákladů může domácnost částečně ovlivnit. Členové domácnosti se mohou například dohodnout, že budou částečně hladovat a tím ušetří nějaké peníze za jídlo.

Výši fixních nákladů však domácnost ovlivnit nijak nemůže. Například nájemné je dáno jaksi samo o sobě a tudíž zaplatit ho musí ve stejné výši i kdyby třeba celý měsíc ve svém bytě vůbec nebydleli.

V případě dělníka tedy jeho mezními náklady je též souhrn variabilních a fixních nákladů právě tak, jak je tomu v případě soukromé firmy s tím, že u dělníka tyto konkrétní mezní náklady tvoří nezbytné náklady na bydlení, dopravu, ošacení, obuv a jídlo. Výkon zaměstnání pak znamená ještě další zvýšení těchto nákladů. Vzhledem k tomu, že výkon zaměstnání je spojen se zvýšením finančních nákladů dělníka je nezbytné, aby toto zaměstnání mu vyneslo alespoň tolik finančních prostředků, které jsou vyšší nebo alespoň ve stejné výši jako jsou finanční náklady tohoto ”navýšení”.

Jinými slovy pokud by příjem ze zaměstnání přinášel dělníkovi menší zisk než jsou ním vynakládané dodatečné výdaje na udržení si tohoto zaměstnání v podobě například enormních plateb za dopravu do tohoto zaměstnání převyšující svou výší dosaženou mzdu, pak je jen logické, že dělník nebude vykonávat práci, kde na dopravě do ní zaplatí více než si touto samotnou prací sám vydělá.

Tak jako žádná firma nemůže si dovolit dlouhodobě prodávat své výrobky za takové ceny, které jsou pod cenovou hladinou jejich výrobních nákladů, právě tak ani žádný dělník nemůže si dlouhodobě dovolit pracovat za takovou mzdu, která je pod úrovní finančních výdajů na jeho nejzákladnější životní potřeby.

Přitom je zřejmé, že tato hranice nejzákladnějších životních potřeb není a ani nemůže být u všech lidí úplně stejná.

Nejnižší náklady má ten dělník, který bydlí tak blízko, že do zaměstnání bez větších obtíží a námahy chodí pěšky ze svého domu. Jeho dodatečné náklady na dopravu a bydlení se fakticky rovnají nule. Takovýto dělník je tedy – zcela logicky – nejlevnější, protože jeho životní náklady jsou tudíž relativně nejnižší. A nelze zastírat, že tento dělník je zpravidla českým dělníkem.

A jaké náklady má zde zahraniční dělník? Respektive dělník, který má těžiště ”svého životního zájmu” tj.své hmotné, rodinné a domácí zázemí někde za hranicemi České republiky někde v cizině?

Jaké náklady má dejme tomu ruský dělník z Moskvy?

Tento ruský dělník z Moskvy má byt v Moskvě, kde sice momentálně fyzicky nebydlí nicméně nájemné a jiné fixní poplatky /zdravotní pojištění, poplatek za osvětlení, poplatek za svoz komunálního odpadu, daň z nemovitostí, poplatky za správu, základní poplatek za nájem telefonní stanice, poplatek za vodoměr, poplatek za elektroměr atd./ platit musí úplně stejně jako kdyby tam bydlel. Vzhledem k tomu, že tento ruský dělník z Moskvy pracuje v České republice – logicky – někde v České republice musí i bydlet. A jestliže v České republice bydlí, určitě ani zde nebydlí zadarmo. A rovněž i za toto bydlení musí platit nájemné, právě tak jako i v České republice musí platit opětovně v podstatě tytéž poplatky jaké již platí i v Moskvě.

Zatímco český dělník platí nájem, inkaso, zdravotní pojištění atd. pouze jednou protože právně i fakticky bydlí na jednom a tomtéž místě ve své vlasti v České republice, tento náš ruský dělník z Moskvy právně bydlí nadále v Moskvě, zatímco fakticky bydlí v České republice, a proto tento ruský dělník z Moskvy ”sedíc tak na dvou židlích” nejenže platí všechny tytéž platby a poplatky jako jeho český kolega, ale platí to navíc dvojnásobně - jednou to platí totiž ve své vlasti v Moskvě a po druhé u nás zde v České republice!

A ani to ještě není ani zdaleka všechno!

Náš ruský dělník z Moskvy – logicky – právě tím, že fakticky ”sedí na dvou židlích” musí často chtě-nechtě z nejrůznějších důvodů často cestovat z místa svého faktického bydliště v České republice do místa svého právního bydliště v Moskvě v Rusku a naopak, čím na tyto náklady na dopravu z České republiky do Moskvy a z Moskvy do České republiky vynaloží obrovské peníze.

Je tedy nesporné, že chtě-nechtě jsou životní náklady tohoto našeho ruského dělníka z Moskvy několikanásobně vyšší než jsou životní náklady nejen tohoto našeho výše zmiňovaného českého dělníka, nýbrž v podstatě kteréhokoliv českého dělníka vůbec!

Nemůže-li ať již firma prodávat své výrobky nebo český dělník ”prodávat svou pracovní sílu” dlouhodobě pod hranicí mezních nákladů ceny těchto výrobků či mezních nákladů minimálně nezbytných na reprodukci fyzické síly tohoto českého dělníka je zřejmé, že totéž co platí u firmy anebo českého dělníka právě tak stejnou měrou platí i u našeho ruského dělníka z Moskvy, protože ani on nemůže dlouhodobě pracovat pod hranicí vlastních subjektivně minimálně daných nezbytných mezních nákladů potřebných na reprodukci své vlastní fyzické pracovní síly, které na rozdíl od českého dělníka v sobě subsumují nejen dvojnásobek nákladů na bydlení, zdravotní pojištění atd., nýbrž navíc ještě zahrnují v sobě i obrovské a to opakovaně obrovské náklady na dopravu v obou dopravních směrech mezi Českou republikou a Moskvou.

Jinými slovy sečteno a podtrženo náš ruský dělník z Moskvy není a ani nemůže být levnější pracovní sílou jako český dělník byť by si to i třeba sebevíc osobně přál. Narazí totiž vždy na tvrdou realitu svých objektivně daných životních nákladů a proto ani nemůže být levnějším než je jeho konkurent v osobě českého dělníka.

Zahraniční dělníci jsou tudíž minimálně trojnásobně dražší než dělníci čeští!!!

Dne 14.8.2006 napsal:JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

Ekonomické argumenty, proč je zahraniční pracovník dražší než domácí.

Kromě toho navíc je zde silně zakořeněná pověra podporovaná všemi masmédii, že zahraniční pracovník je údajně prý levnější než domácí pracovník, která je tak silná a intenzivní, že ji dokonce věří i někteří vysokoškolsky vzdělaní lidé i ze samotným ekonomickým vzděláním! Z ekonomického hlediska je to sice naprosto absurdní tvrzení, úplně stejně absurdní, jako kdyby někdo prohlásil ”já jsem starší než je můj otec!”.

Z ekonomického hlediska cizinec, ať již pochází z kterékoliv země světa bude jako pracovník v České republice vždy dražší jako místní český pracovník, a stejně tak i český státní občas ať už by odešel pracovat do kterékoliv země světa, bude vždy dražší než jsou tamní místní pracovníci. Je to totiž dáno rozdílností mezních životních nákladů cizinců a místních občanů v důsledku čehož cizinci mají tyto náklady vždy vyšší jako jeho kolegové pracující v téže zemi ale pocházející z řad místních občanů, protože cizinec, kromě toho že musí platit náklady svého pobytu v zemi kde pracuje úplně stejně jako tamní místní občané, tak ještě navíc musí platit mnohé své fixní náklady i v zemi kde oficiálně trvale bydlí, plus má vysoké náklady na cestování mezi těmito dvěma místy. Na webové adrese www.henryklahola.nazory.cz/De.htm se nachází na toto téma práce ”Cizí dělníci stojí zaměstnavatele mnohem více peněz jako domácí dělníci! Ekonomicky je to dáno rozdílnou velikostí jejich mezních nákladů!”, kterou jsem já napsal, přesto ale mnozí, zejména méně inteligentní lidé, kteří ač si tuto práci přečetli, zůstali i nadále ”věrni” mediální pohádce o údajné větší levnosti zahraničních zaměstnanců v České republice. Přesto ale alespoň některé lidi, s kterými jsem se osobně setkal, a kterým ekonomie není úplně cizí, jsem alespoň - přinejmenším - přinutil k jejich samostatnému přemyšlení kladením cílených takzvaných sokratovských otázek.

Zeptal jsem se jich, jaké ekonomické zákonitosti z hlediska mikroekonomického platí pro výrobní firmu na trhu dokonalé tržní konkurence, pokud v tomto tržním prostředí chce být podnikatelsky úspěšná? Zpravidla jen trochu ”zahabkali” asi jako kapr na suchu když lapá po dechu a lovili zatím ve své paměti odpověď na tuto otázku vzpomínajíc si horko těžce na to, jak to vlastně bylo v těch jejich vysokoškolských skriptech napsáno, když se ještě v prvním ročníku Vysoké školy ekonomické v Praze (anebo někde jinde) učili ”mikro” a ”makro”.

Dříve než se ale zmohli na odpověď, položil jsem jim druhou sokratovsky cílenou otázku. Zatvářil jsem se jako kdybych byl naprostý ekonomický analfabet, a zeptal jsem se jich, zda-li si myslí, že stačí když nějaká výrobní firma odněkud ze zahraničí se jednoduše přestěhuje do České republiky a nutně musí být pak úspěšná, protože bude automaticky levnější než domácí české firmy, a levnější bude vlastně už samo sebou pouze proto, že je to výrobní firma pocházející odněkud ze zahraničí?

Nesouhlasně pokývali hlavou a už otvírali ústa, že něco řeknou. Já jsem je však předběhl třetí sokratovsky cílenou otázkou, a zeptal jsem se jich, zda-li to pro výrobní firmu na trhu dokonalé tržní konkurence, která v tomto tržním prostředí chce být podnikatelsky úspěšná není spíše tak, že bez ohledu na to, zda-li se jedná o firmu českou anebo firmu zahraniční tak platí, že na trhu dokonalé tržní konkurence se utváří jediná tržní cena, která je objektivní a v podstatě neovlivnitelná ze strany jednotlivých výrobních firem, ale předem daná daným tržním prostředím, přitom ale náklady jednotlivých výrobních firem stejné nejsou, v důsledku čehož tatáž cena není stejně výhodná pro každou výrobní firmu?

Poté co na tuto moji otázku souhlasně odpověděli, že ”ano”, jsem se jich zeptal, zda-li souhlasí s tím, že výrobní firma v tržním prostředí dokonalé tržní konkurence sice nemůže ovlivnit tržní cenu, avšak ale zato může tutéž cenu učinit pro sebe výhodnější tím, že sníží své náklady?

A když i na tuto otázku odpověděli souhlasně, že ”ano” – tak už byli v pasti! Vítězně jsem se jich zeptal zda-li totéž co platí pro výrobní firmy na trzích dokonalé tržní konkurence neplatí rovněž i pro pracovníky na trzích práce?

Zda-li čím více se mi podaří stlačit mé finanční nároky – které jsou z veliké části ale objektivně dány fixními náklady (nájemné, inkaso atd.) se kterými nic moc nenadělám, ale musím je platit tak jak jsou – minimalizací alespoň svých variabilních životních nákladů nezbytných k přežití (například, že budu jíst jen chléb a pít vodu, popřípadě, že budu o sobotách a nedělích i hladovět!) snižuji své celkové finanční náklady v důsledku čehož se můžu uspokojit s nižší mzdou než pracovníci s těmiž fixními náklady, avšak dopřávající si vyšších variabilních nákladů na svůj život, v důsledku čehož jejich celkové životní náklady budou vyšší jako moje, a tudíž tak nízká mzda jaká může uspokojit mně je uspokojit nemůže. Za těchto okolností žádný zahraniční pracovník nemůže být levnější než já, protože jeho celkové životní náklady budou vždy vyšší! Fixní náklady budou vyšší zcela automaticky, protože tím že sedí na dvou židlích a musí mnohé fixní náklady jako nájemné, inkaso atd. platit duplicitně budou jeho fixní náklady vždy vyšší jako moje fixní náklady. A variabilní náklady tohoto cizího pracovníka budou přinejlepším na stejně vysoké úrovni jako moje. Nižší být již nemohou, protože pokud by se rozhodl, že více ušetřil než já a proto, například, že bude hladovět třeba nejen o sobotách a nedělích, ale i přes týden, tak by zase nevládal přes pracovní týden pracovat, a tudíž jeho variabilní náklady nemohou být nižší než moje. A ovšemže platí to i obráceně. Kdybych byl tak naivní, že bych jakože odešel pracovat do Německa neměl bych šanci být levnější než místní německý pracovník. Neboť i kdybych se rozhodl, že budu jíst jen chléb a pít vodu, popřípadě, že budu o sobotách a nedělích hladovět, tak německému pracovníkovi by bohatě stačilo, aby se rozhodl pro tytéž restrikce variabilních nákladů, pro které jsem se rozhodl já, a měl by stoprocentní jistotu, že jeho celkové životní náklady budou vždy nižší jako moje celkové životní náklady, protože já jako cizinec a tedy člověk ”sedící na dvou židlích” mám výrazně vyšší fixní náklady. Tudíž já i kdybych se rozkrájel, neměl bych šanci být v Německu levnějším pracovníkem než jsou tamní místní němečtí pracovníci.

Přesto ale zcela absurdní a nepodložená pověra o údajné větší levnosti zahraničních pracovníků působí, a ač netuším zda-li politikové a jejich masmédia v České republice a Slovenské republice tuto nesmyslnou pověru ”o větší levnosti zahraničního pracovníka” hlásají pouze ze své vlastní dementní hlouposti, anebo proto že od ruskojazyčných, arabských albánských, afrických, indických, čínských, vietnamských, mongolských, latinoamerických ale i jiných mezinárodních mafií, které k nám dovážejí ”zahraniční pracovníky” berou za to tučné úplatky, aby tyto absurdní bláboly byly hlásány, faktem zůstává, že – ať již je to jakkoliv – tito cizince berou českému i slovenskému dělníkovi jeho práci a chléb!

Proto když budou volby, tak nevolte ve volbách nikoho z těchto českých a slovenských politiků, kteří v masmédiích propagují příchod těchto zahraničních pracovníků do České republiky či Slovenské republiky, ba dokonce se tito hajzlové netají ani tím, že tyto cizince na takzvané – jak oni tomu říkají ”zelené karty”, či ”systém zelených karet” a podobně, kde jsou zařazeny jak odborná pracovní místa pro vysokoškoláky a středoškoláky, tak i dělnická pracovní místa úmyslně lákají cizince, aby přišli pracovat do České republiky či Slovenské republiky! A proto nevolte ve volbách nejen tyto politiky samotné, ale nevolte ve volbách ani jejich mateřské politické strany!!

Až budou volby, volte pouze ty politické strany a politiky pouze z těch politických stran, u kterých máte jistotu, že jste ještě ani od jednoho politika z dotyčné politické strany ani jednou neslyšeli, že by v masmédiích propagoval příchod nějakých cizinců coby zahraničních pracovníků do České republiky či Slovenské republiky! Ti politici, co mají tu nehoráznou cynickou drzost tvrdit, že je údajně prý ”v některých oborech nedostatek pracovníků a proto by jsme rádi přilákali nějaké pracovníky ze zahraničí” jsou obyčejní zločinci, kteří by neměli sedět v parlamentech, ale měli by sedět někde úplně jinde!!

A mnohé firmy a podnikatelé, namísto toho, aby třeba ve formě jakési quasi holandské dražby volná pracovní místa doslova vydražili mezi prácechtivé nezaměstnané formou nejnižší poptávky mzdy mezi zájemce o práce bez ohledu na to, zda-li se jedná o pracovníky domácí nebo zahraniční tím, že přijmou ty pracovníky, jejichž finanční nároky na mzdu budou ze všech nejnižší, raději automaticky a bez rozmyslu paušálně sáhnou ihned po cizincích s vědomou představou, anebo přinejmenším masmédii vsugerovanou podvědomou představou, že ten zahraniční pracovník bude údajně prý levnější.

Tomuto výše zmíněné řešení podle quasi jakési holandské dražby směřující k vydražení pracovních míst však bohužel nenahrává ani institut takzvané minimální mzdy, který má rovněž svůj nemalý díl viny na vysoké nezaměstnanosti. Pokud by byl institut minimální mzdy zrušen, a nahrazen systémem quasi holandských dražeb volných pracovních míst, místní pracovníci by velice brzy z trhu práce vytlačili veškeré zahraniční pracovníky, kteří by jim vzhledem ke svým vyšším životním nákladům objektivně nemohli konkurovat v souboji tržní minimalizace svých mzdových nároků vůči zaměstnavateli, které jsou přímo závislé na dimenzích maximální minimalizace existenčních životních nákladů pracovníka, respektive v dimenzích toho, jak extrémně nízká mzda by ještě byla pro toho či onoho pracovníka ještě existenčně dostačující.

 

Všichni lidé mají právo na lepší život v lepším státě a režimu.

Prospěšnější by byl ovšemže i výraznější růst produktivity práce ve výrobě než jsou schopny zajistit dotyčné dva kapitalistické systémy, ať již dnešní pokykapitalizmus anebo předcházející monokapitalizmus a vytvoření nejen ekonomicky mnohem výkonnějšího a vyspělejšího prostředí, ale též i ekonomického prostředí, které výrazně omezí šedou ekonomiku a zabrání černému trhu. To by ale muselo dojít k radikální změně ekonomického systému podle vzoru www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm ”Manifest revoluce proti kapitalismu pluralitnímu i státnímu! Jen odstraněním měny a likvidací privátního vlastnictví lze zlikvidovat trh a tím ekonomicky i obě formy kapitalismu!”, které je pak v Cyklu ”Modelování ideálního státu, který je jednak sociálně spravedlivým státem a současně i státem s maximálně výkonnou ekonomikou” blíže objasněno ve vícero dalších pracích, zejména například v práci www.henryklahola.nazory.cz/Sedmidenni.htm ”Jak funguje či nefunguje kapitalistická ekonomika? Stručné vysvětlení principů se kterými stojí i padá polykapitalistická ekonomika.”, ale například též i v práci www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm ”Druhý díl Reakce na reakce – aneb moje odpovědi čtenářům na jejich nejzávažnější připomínky”, případně trojterciátní pracovní kalendář je vysvětlen v práci www.henryklahola.nazory.cz/Kalendar.htm ”Manifest revoluce – terciátní systém by fungoval i v kapitalistické ekonomice. Manifest revoluce je ojedinělý a výjimečný případ, kdy jsem já upřednostnil ekonomiku před náboženstvím.”

Pro českou i slovenskou společnost velice důležitá je i podpora zvyšování a rozšiřování kvalifikace pracovních sil a celkové zvyšování vzdělanostní úrovně obyvatelstva České republiky i Slovenské republiky, jehož jedním z aspektů by mělo být kromě jiného i vymýcení pologramotnosti zejména mezi některými našimi novináři a politiky. V každém případě však ale bez ohledu na pologramotnost nemalé části českých i slovenských novinářů, politiků, úředníků veřejné správy a dalších jim podobných buržoasních elementů, vzdělání by mělo sloužit především obyčejnému lidu, a tudíž je nejenže nezbytné jednoznačně odmítnout zavádění jakéhokoliv školného ať již na vysokých či jiných školách, ale i všech ostatních sociálních bariér jako je například přemrštěně drahé kolejné či jinak nazvané dnes již naprosto nemravně vysoké poplatky studentů za bydlení, právě tak jako i přemrštěně drahé menzovné či jinak nazvané dnes již naprosto nemravně vysoké poplatky studentů za jídlo v menzách či jinak nazvaných studentských jídelnách, anebo dokonce i rušení kolejí a menz ze kterých se stále více a více stávají různé komerční hotely a komerční restaurace pro bohaté turisty, kteří mají tolik peněz, že neví co s nimi a tak se přicházejí na pár dnů rozšoupnout do České republiky či do Slovenské republiky, v důsledku čehož je jim leckde dávána přednost dokonce i před studenty, ačkoliv právě studentům jsou tato zařízení určena. A odmítnout, respektive zakročit by se mělo i proti absolutně nestydatě nemravně drahým nezbytným skriptům, učebnicím a jiným studijním pomůckám. Studium, a to i vysokoškolské studium má být přístupné všem dětem a nikoliv pouze rozmazleným bohatým buržoazním dceruškám či rozmazleným bohatým buržoasním synáčkům.

Zabránění dětem z chudobných rodin ve studiích je vrcholně nemravné. Tudíž nejenže by se nemělo zavádět žádné školné, ale právě naopak úplně automaticky všichni studenti by měli dostávat stipendium a to v takové výši aby z něho bez jakýchkoliv potíží zaplatili veškeré náklady svého studia, veškeré náklady svého bydlení, veškeré náklady svého stravování, jakož i veškeré ostatní životní náklady jako jsou šatstvo, obuv, doprava atd.

Pokud jde ale o bydlení, tento problém se netýká pouze studentů, učňů a žáků, ale v podstatě úplně veškerého obyvatelstva, a to i včetně samotných bezdomovců, kteří zatím z viny vládnoucího plutokratického buržoasního režimu mohou bohužel zatím o nějakém bydlení pouze snít. Cenově i fakticky dostupné bydlení v odpovídajícím bytě je pro každou rodinu a pro její zdravý vývoj nezbytností. Společnost, která myslí na budoucí generaci, si nemůže dovolit ponechat otázku bydlení neřešenou. Musí počítat i s lidmi sociálně velmi slabými, chudobnými nezaměstnanými a dalšími chudobnými lidmi, kteří nemají peníze, ale kteří jako lidské bytosti také potřebují spát v teple a suchu.

Česká republika i Slovenská republika jsou natolik bohaté země, že byla-li by na straně vládnoucího plutokratického režimu dobrá vůle, dostupnost potravin úplně všem obyvatelům České republiky i Slovenské republiky, včetně i těch obyvatel co za ně nemohou zaplatit jako jsou bezdomovci a ostatní chudobní nezaměstnaní není v naší společnosti díky jejímu bohatství žádný větší problém, který by snad státní rozpočet naší České republiky nebo Slovenské republiky neutáhl.

Prospěšné by bylo se zamyslet i nad tím, zda-li by nemohli mít smysl i takzvané potravinové banky. Ty jsou totiž prostředkem proti plýtvání potravinami a současně i prostředníkem mezi nadbytky ve výrobě a obchodě a lidmi v hmotné nouzi. A v neposlední řadě pak zejména nesmí být nikdo vyloučen z dostupné zdravotní péče, ze sociální péče a ze sociálního zabezpečení, což bohužel je velice tvrdou realitou, že obrovské masy nezaměstnaných jsou úplně odříznuti od jakýchkoliv sociálních dávek a ponecháni doslova jen tak ”na věřím v Boha” vlastnímu osudu. V důsledku přijetí dvou nových naprosto asociálních a antisociálních takzvaných sociálních zákonů v roce 2006, jímž takzvaný ”Zákon o pomoci v hmotné nouzi” číslo 111/2006 Sb. zrušil Zákon o sociální potřebnosti číslo 482/1991 Sb., právě tak jako zas zákon o životním a existenčním minimu číslo 110/2006 Sb. zrušil Zákon číslo 463/1991 Sb., o životním minimu. Oba tyto krajně nemravné zákony, tj. jak zákon číslo 110/2006 Sb., tak i zákon číslo 111/2006 Sb. vyšachovaly a odřízly většinu nezaměstnaných do té doby od jakž takž existující sociální dávky doplatku do výše životního minima a zněkolikanásobily počty bezdomovců za poslední dva roky!

Stát musí najít způsob, jak u bezdomovců účinně zabránit jejich vyloučení ze zdravotní a sociální péče. Péče, které je dnes fakticky realitou nejen pro bezdomovce, ale dokonce i pro mnohé nezaměstnané, kteří nemají řádný trvalý pobyt. Na tahu je teď vládnoucí režim, který by měl legislativně upravit mechanismus, kterým bude moci příslušná úřednice veřejné správy i bezdomovcům poskytnout sociální pomoc, přičemž zde nemám na mysli prioritně jen nějakou finanční pomoc. K tomu bude zřejmě třeba přiznat existenci bezdomovství, pojmenovat ji a definovat legislativně.

Eventuální obnovení domovského práva by podle některých názorů mohlo údajně prý přenést pravomoc a také odpovědnost blíže občanu, přímo do obce, a současně by ulevilo Praze a dalším velkým městům, nicméně vzhledem ke zkorumpovanosti mnohých obecních a městských samospráv z nichž leckteré jsou navíc i úplně ovládány místními mafiemi a zločineckými klany, které dokonale rozkradli prakticky téměř veškerý obecní majetek, a i nadále přes sítě všelijakých svých soukromých firem a fingovaných takzvaných veřejných zakázek, či nějakými jinými podvody, nejčastěji úvěrovými podvody vůči komerčním bankám, odčerpávají jak veškeré státní, krajské i jiné dotace, příděly peněz ze státního rozpočtu či z krajského rozpočtu, podíly na daních, výtěžky z obecních poplatků, zisky z úvěrových podvodů spáchaných vůči komerčním bankám a jiným svým podobným příjmům jdoucích do soukromých kapes mafiánů, kteří jsou sami zpravidla starosty, místostarosty a radními těchto mafiány ovládaných obcí, a to všechno ať již přímo anebo nějak přes soukromé firmy patřící těmto mafiánům jsou tak odčerpávány veškeré finanční příjmy těchto obcí, které mafiánům slouží jako dojné krávy na peníze. Tudíž je naprosto absurdní a směšná představa, že by snad eventuální obnovení takzvaného domovského práva mohlo nějak přispět k řešení problémů bezdomovců, neboť mafiány ovládané některé obce a města jsou skutečně ti úplně poslední, kteří by byli ochotni bezdomovcům zajistit alespoň vůbec nějaké bydlení.

Mnohem realističtější variantou je nalezení optimálního způsobu, jak bezdomovcům pomáhat i bez vazby na jejich často naprosto fiktivní trvalé bydliště, které již velice často dávno neodpovídá realitě. Pokud jde o mravní nadstavbu třeba říci, že současně s materiálním zázemím státu mohou a mají působit i pozitivní morální vlivy. Nejdůležitější ze všeho je rehabilitace tradiční trvalé rodiny, rodiny na celý život.

Velice zkázonosným a destruktivním je působení mnoha sdělovacích prostředků, nemalé části literatury a umění, a zhoubně se šířící filosofie egoismu a egocentrismu, konzumace, užívání a hromadění, podvědomě umocněná u nás též i po dvě generace propagovaným materialismem. Morální rehabilitaci potřebuje rodina v historickém pojetí. Tradiční rodina, založená na chtěném trvalém vztahu manželském, rodina, která vytváří svým dětem opravdový domov plný lásky, je zárukou zdravé budoucí generace. Taková rodina může být domovem nejen vlastním dětem rodičů, ale přijme-li do náhradní výchovy i opuštěné dítě, může je učinit šťastným a připravit je na plnohodnotný život.

 

Neuvěřitelně obrovská bída v naší vlasti.

Vykořisťovatelský systém plutokratického polykapitalistického státu a z něj plynoucí trvalá nezaměstnanost velké části občanů, kteří jen marně hledají jakoukoliv práci za minimální mzdu, špatná nebo dokonce i vůbec nijaká, neexistující sociální politika, ke kterým se pak občas někdy přičleňují ještě i nějaké jiné vedlejší sociální neduhy společnosti, jako například jsou různé sociální bariéry v mezilidských vztazích v rodině či mezi sousedy, nemoc, zdravotní postižení, stáří a jiné příčiny, které vedle výše uvedených hlavních příčin rovněž brání mnohým žít "odpovědně", uplatnit svou osobnost a žít plnohodnotně po celou délku svého života.

Sociální proces ovlivněný vykořisťovatelskou plutokratickou polykapitalistickou ekonomikou a politikou, zejména pak fakticky jejich kastovním, respektive třídním charakterem, silně působí sice na každého jedince, avšak rozdílným způsobem, v důsledku čehož vzhledem k rozdílné kastovní, respektive třídní příslušnosti obyvatelstva každý nese tíhu těchto záporných jevů a činitelů úplně odlišným způsobem. Proto starost o sociálně slabé občany, zejména pak o Vás bezdomovce by tedy mělo být povinností státu a fakticky i všech nás bohatých. Uspokojování alespoň nejzákladnějších potřeb těchto - z pohledu buržoasních pokryteckých demagogů údajně prý - "neodpovědných" se stává postupně stále větším a větším celosvětovým problémem.

Úplné odstranění, anebo alespoň určitého zmírnění problému bezdomovectví a jeho nevyčíslitelných forem je velice důležité, kterým proto bychom se měli zabývat my všichni, a zejména pak všechny vlády všech států světa by si řešení a vyřešení tohoto sociálního problému bezdomovectví měli ve své politice stanovit jako prioritu číslo ”jedna”, která by měla mít přednost přede všemi ostatními politickými prioritami v každém státě.

Bohužel v praxi ale pouze na ochotě vládnoucí buržoasie závisí, zda se vytvoří sociální politika v našem státě tak orientovaná a tak vyspělá, aby cílevědomě omezovala sociální nerovnováhu a zajistila podmínky a předpoklady pro harmonický vývoj jedinců, rodin, skupin i společenských celků.

I při zachování stávajícího polykapitalistického režimu jen dobrá vůle tohoto režimu spojená se záměrnou činností sociální politiky směřující k neutralizaci hmotných příčin trvalé nezaměstnanosti velké části pauperizovaných mas lidu, a z ní plynoucí společenská dezintegrace lidí úpravou pracovních, sociálních, zdravotních a životních podmínek může alespoň zabrzdit sociální strádání, bídu a další pauperizaci velikých proletářských vrstev nejnižších tříd vykořisťovatelské polykapitalistické společnosti, v důsledku čehož v důsledku obrovské bídy pak mnozí lidé nakonec ztratí i samotnou střechu nad hlavou a sami se stávají bezdomovci.

Prohlubující se křiklavé rozdíly mezi bohatými a chudými, obrovská nejistota v oblasti pracovních příležitostí a základních lidských potřeb vede zákonitě k ohrožení soudržnosti lidské společnosti, k endemickému jevu, který působí její strukturální změny. Pojem ”exclusion”, společenské vyloučení, nebývá v buržoasním sociálním vědomí zpravidla přijat s pochopením. V buržoasním chápání pojem ”svoboda” zejména v ekonomickém slova smyslu znamená fakticky svévoli silnějšího kde takzvaný ”tržní systém” je hrubě zneužíván k bezohlednosti, a celá společnost je fakticky podřízena krutým zákonům sociálního darwinismu.

Sociálně slabší lidé se v polykapitalistickém režimu vždy nacházejí v nouzi: 1.) hmotné - nedostatečně uspokojené životní potřeby jejímž důsledkem je mrznutí, hladovění atd.; 2.) morální - nedůstojné uspokojování životních potřeb zejména ve formě vybírání odpadků v popelnicích, aby našli něco na jídlo atd.; 3.) sociální – a to zejména u starších lidí, kteří žili v manželství a nejsou ze své přirozenosti zvyklí na osamělý život - na který naopak od své přirozenosti jsme zvyklí my křesťanští poustevníci, kteří vlastně nikdy nežijeme sami, i když někdy formálně žijeme sami, protože žije s námi Bůh - je pak tato trvalá hmotná nouze těchto zejména starých lidí po smrti jejich manželského partnera spojená navíc i s pro ně značně tížící osamělostí; 4.) takzvaného ”společenského vyloučení” - životní krize, z níž je nesnadné bez účinné vnější pomoci navrátit se k normálnímu životnímu stylu; které ke štěstí buržoasie zpravidla je doprovázeno úplnou rezignací prakticky všech chudobných lidí, díky čemu se tato buržoasie nemusí alespoň ještě prozatím příliš obávat spravedlivé revoluce těchto lidí.



Moje revize Maslowovy pyramidy potřeb u bezdomovců.

Abych vysvětlil alespoň částečně přitažlivou moc, kterou má nádraží pro bezdomovce a jinou desocializovanou populaci, pokusím se zde předložit poněkud opravenou pyramidu dělení potřeb člověka, jejímž autorem je americký humanistický psycholog Abraham Harold Maslow který žil v letech 1908 - 1970. Životní styl každého z nás lidí je úzce napojen na hodnotové orientace a motivace, které mohou být nevědomé, dynamické a proměnlivé. To, co je nejdůležitější, je vztah mezi vnitřním vyladěním člověka a vnější situací. Podle amerického humanistického psychologa Abrahama Harolda Maslowa lze potřeby každého člověka dělit na potřeby základní a pak takzvané metapotřeby. Základní potřeby jsou pak děleny na fyziologické jako voda, potrava, hlad, žízeň, spánek; a psychologické, jako pocit bezpečí a jistoty, láska a sounáležitost, sebeúcta. Pokud nejsou potřeby základní alespoň do jisté míry uspokojeny, nedochází absolutně vůbec ani k uspokojování ani potřeb vyšších, neboť člověk jehož základní potřeby nejsou uspokojovány nemá o eventuální uspokojování vyšších potřeb sebemenší zájem.

Tyto metapotřeby – tj. potřeby vyšší nejsou-li uspokojeny základní potřeby člověka pak zpravidla úplně chybí, nevyskytují se, neboť strádající člověk při absenci uspokojení svých základních potřeb o uspokojování svých vyšších potřeb – takzvaných ”metapotřeb” fakticky ani nemá nějaký enormní zájem. Mezi tyto ”metapotřeby” tj. takzvané základní potřeby patří například potřeba spravedlnosti, krásy, pořádku, cti, seberealizace, ocenění a uznání, potřeba znát a umět; což do jisté míry nahrává buržoasii, neboť tyto poznatky, které popsal Abraham Harold Maslow jim dávají naději, že nedojde jen tak v vypuknutí spravedlivé revoluce ze strany těchto extrémně vykořisťovaných lidí. V tomto dělení podle Abrahama Harolda Maslowa totiž potřeby metapotřeby jako seberealizační potřeba sebeúcty, potřeba lásky, potřeba někam patřit, potřeba jistoty a bezpečí následuje vždy až za základními potřebami fyziologické potřeby jako jsou potrava, kyslík, voda, spánek a ochrana před nepohodou.

Upravená pyramida podle Pascala Pichona se snaží vysvětlit přitažlivost nádraží pro vyloučené a deklasované: metapotřeby jako potřeba bezpečí, jistoty, úkryt, útočiště, nádraží v noci fyziologické potřeby: stánky s jídlem, základní potřeby odpadky v nádražní restauraci, hygienická zařízení, teplo, sanitární služba, hlavně střecha nad hlavou. Přizpůsobení Maslowovy pyramidy těm nejubožejším ukazuje, že bezdomovec se pokouší uspokojit své potřeby v určitém pořádku, jehož hierarchie je pak následující: fyziologické potřeby na prvním místě, a pak potřeby bezpečí na druhém místě.

Pokud jde moji osobní maličkost netvrdím v žádném případě, že je tak důležitá, aby vedle jmen tak velikých intelektuálů jako Abraham Harold Maslow a Pascal Pichon se napsalo i jméno JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola. Přesto však ale se domnívám, že k bezdomovcům mám já osobně sociálně nepochybně mnohem blíž než oba tito velicí intelektuálové, a tudíž bych si v případě bezdomovců dovolil mírně poopravit, či přesněji řečeno doplnit poznání obou těchto velikých intelektuálů v tom, že ani fyziologické potřebu a jejich uspokojování pro bezdomovce nejsou všechny úplně stejně důležité. Na prvním místě u bezdomovců je potřebou číslo jedna teplo a spánek. Na druhém místě potřeba číslo dvě pak zas voda na pití. Pak dlouho nic, a až pak na třetím místě je potřebou bezdomovců nějaké to jídlo. A až za jídlem na místě čtvrtém pak potřeba osobní hygieny, pak potřeby úkrytu, jistoty a bezpečí. Žádné jiné potřeby bezdomovci ”bez střechy nad hlavou” nemají. Přičemž tato mnou popsaná hierarchie hodnot pro bezdomovce platí doslovně. V praxi to znamená, že bezdomovec strádající obrovskou spánkovou deprivací dá vždy přednost spánku před třeba pitím vody či hledáním zbytku potravin v odpadkových koších i když má jinak hlad a žízeň. Bezdomovec poté, co si alespoň trochu pospí, a uspokojí tak alespoň zčásti svůj nedostatek spánku předně hledá kde by se něčeho napil dříve, než v odpadcích začne hledat i nějaké zbytky jídel k snědku. A až eventuálně vyspaný, napitý a najezený bezdomovec začíná mít zájem i o potřeby úkrytu, jistoty a bezpečí aby nebyl zbit či fyzicky napaden ze strany agresivních policistů, strážníků, zaměstnankyň či zaměstnanců, cestujících či kolemjdoucích včetně kdejakých časti i zfetovaných adolescentních či pubertálních výrostků, potažmo aby nebyl okraden, a to zejména ze zlomyslnosti a škodolibosti aby nebyl okraden ze strany kdejakých těchto výše zmiňovaných chuligánů z řad bohatých kdejakých těchto již výše zmiňovaných adolescentních či pubertálních výrostků, a občas snad – i když to jsou v praxi mnohem řidší případy – aby eventuálně nebyl okraden i od jiných bezdomovců. Vím však, že Vy bezdomovci se ale mezi sebou zpravidla nikdy, alespoň tedy rozhodně nikdy úmyslně neokrádáte, případ kdy jeden bezdomovec něco úmyslně ukradne jinému bezdomovci se nestává buď vůbec, anebo pouze jen zcela výjimečně.

V každém případě však tak či onak je jen logické, že tam, kde základní životní potřeby člověka nejsou zajištěny, tam není ani možno očekávat zájem o vzdělání, kulturu a morálku. Rozbitá, přerušená pyramida představuje či reprezentuje potřeby jedince již sociálně hrubě vyfaulovaného ze společnosti, který svádí těžký boj o pouhé přežití. Ten na nádražích i navzdory agresivitě vnějšího okolí nachází rovněž pocit relativního bezpečí, který má na nádraží přece jen o něco větší než na ulici.

 

Vysvetlenie pojmu ”polykapitalizmus” a ”monokapitalizmus” pre tých, ktorí tieto pojmy čítajú po prvý raz vo svojom živote.


Svet na začiatku dvadsiateho storočia bol svetom miliónov kultúr, národov a ideologickej rozmanitosti. Potom prišla druhá svetová vojna, a zatiaľ čo pred druhou svetovou vojnou existovali iba dva monokapitalistické štáty na svete – Sovietsky zväz a Mongolsko, zatiaľ čo všetky ostatné štáty sveta boli štátmi polykapitalistickými, čoskoro po skončení druhej svetovej vojny nasledoval vznik dvoch antagonistických blokov: polykapitalizmus a monokapitalizmus.

Chápem, že pre mnohých z Vás sú pojmy polykapitalizmus a monokapitalizmus úplne nové, a že nikdy ste ich ešte nepočuli, a preto pre tých, ktorí sa o pojmoch polykapitalizmus a monokapitalizmus, ako aj o ďalších historických, ekonomických a politických širších súvislostiach chcú niečo dozvedieť – mali by si prečítať týchto osem prác:

Henryk Lahola : Komunismus coby filozofický fenomén křesťanství v kontinuitě filozofie dějin. Marxisté-leninisté zradili původní ideály revoluce nastolením ekonomického systému státního kapitalismu! , Babice 2006, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Ko.htm

Henryk Lahola : Manifest revoluce proti kapitalismu pluralitnímu i státnímu! Jen odstraněním měny a likvidací privátního vlastnictví lze zlikvidovat trh a tím ekonomicky i obě formy kapitalismu! , Babice 2006, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm

Henryk Lahola : Cizí dělníci stojí zaměstnavatele mnohem více peněz jako domácí dělníci! Ekonomicky je to dáno rozdílnou velikostí jejich mezních nákladů! , Babice 2007, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/De.htm

Henryk Lahola : Druhý díl Reakce na reakce – aneb moje odpovědi čtenářům na jejich nejzávažnější připomínky, Babice 2007, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm

Henryk Lahola: Víte kolik finančně stálo studium v letech 1994 – 2000? , Babice 2008, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Vetrnik.htm

Henryk Lahola : Vysvětlení podstaty a smyslu revolučního kalendáře v revolučním státě. , Babice 2007, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Kalendar.htm

Henryk Lahola : Manifest revoluce – terciátní systém by fungoval i v kapitalistické ekonomice. Manifest revoluce je ojedinělý a výjimečný případ, kdy jsem já upřednostnil ekonomiku před náboženstvím., Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Sedmidenni.htm

Henryk Lahola : Jak funguje či nefunguje kapitalistická ekonomika? Stručné vysvětlení

Pre tých, ktorí tieto práce ku svojej vlastnej škode čítať nebudú preto uvediem aspoň tu v najmaximálnejšej stručnosti vysvetlenie pojmov polykapitalizmus a monokapitalizmus:

Moje vysvetlenie pojmu ”polykapitalizmus” a ”monokapitalizmus” pre tých, ktorí tieto pojmy čítajú po prvý raz vo svojom živote je asi také, že Polykapitalizmus je politicko – ekonomický systém, ktorý sme tu v Československu mali pred rokom 1949, a ktorý tu znovu máme od roku 1991 až dodnes. Monokapitalizmus je zase politicko – ekonomický systém, ktorý sme tu v Československu mali v rokoch 1948 – 1990.

Obidva tieto vyššie zmieňované kapitalistické systémy sú protiľudové a nemravné, ekonomicky vedú k veľkému zaostávaniu ekonomiky za svojim ekonomickým výkonom ekonomiky, pretože obidva tieto kapitalistické systémy ekonomiky sú založené na hyperfragmentačnej schizofrénnej roztrieštenosti ekonomiky do obrovského množstva nesúrodých firiem a firmičiek bez sebemenšieho náznaku jednotnej ekonomiky.

Polykapitalizmus ale má ešte protiľudovejší a nemravnejší charakter než Monokapitalizmus. Viac sa tejto problematike venujem v bloku ”Modelovanie ideálneho štátu, ktorý je jednak sociálne spravodlivým štátom a súčasne aj štátom s maximálne výkonnou ekonomikou”, a to hlavne v práciwww.henryklahola.nazory.cz/Sedmidenni.htm ”Manifest revoluce – terciátní systém by fungoval i v kapitalistické ekonomice. Manifest revoluce je ojedinělý a výjimečný případ, kdy jsem já upřednostnil ekonomiku před náboženstvím.”, ale aj v ďalších prácach nachádzajúcich sa v tom istom bloku”Modelování ideálního státu, který je jednak sociálně spravedlivým státem a současně i státem s maximálně výkonnou ekonomikou”, ktorý sa nachádza na náboženských webových stránkach o Bohu a vierewww.henryklahola.nazory.cz .

Prospešnejší by bol isteže aj výraznejší rast produktivity práce vo výrobe než aký sú schopné zaistiť dotyčné dva kapitalistické systémy, či už dnešný polykapitalizmus alebo predchádzajúci monokapitalizmus a vytvorenie nielen ekonomicky omnoho výkonnejšieho a vyspelejšieho prostredia, ale tiež aj ekonomického prostredia, ktoré výrazne obmedzí šedú ekonomiku a zabráni čiernemu trhu. To by ale muselo dôjsť k radikálnej zmene ekonomického systému podľa vzoru www.henryklahola.nazory.cz/Ma.htm , ”Manifest revoluce proti kapitalismu pluralitnímu i státnímu! Jen odstraněním měny a likvidací privátního vlastnictví lze zlikvidovat trh a tím ekonomicky i obě formy kapitalismu!”, ktorý potom v Cyklu ”Modelování ideálního státu, který je jednak sociálně spravedlivým státem a současně i státem s maximálně výkonnou ekonomikou” bližšie je objasnené vo viacerých ďalších prácach, a to hlavne v práci www.henryklahola.nazory.cz/Sedmidenni.htm ”Manifest revoluce – terciátní systém by fungoval i v kapitalistické ekonomice. Manifest revoluce je ojedinělý a výjimečný případ, kdy jsem já upřednostnil ekonomiku před náboženstvím.”, ale napríklad aj v práciwww.henryklahola.nazory.cz/Reakce.htm ”Druhý díl Reakce na reakce – aneb moje odpovědi čtenářům na jejich nejzávažnější připomínky.”, prípadne trojterciálny pracovný kalendár ale aj ďalšie problémy sú vysvetlené v práci www.henryklahola.nazory.cz/Kalendar.htm ”Vysvětlení podstaty a smyslu revolučního kalendáře v revolučním státě.”

Ako som už uviedol vyššie, svet na začiatku dvadsiateho storočia bol svetom miliónov kultúr, národov a ideologickej rozmanitosti. Potom prišla druhá svetová vojna, a zatiaľ čo pred druhou svetovou vojnou existovali iba dva monokapitalistické štáty na svete – Sovietsky zväz a Mongolsko, zatiaľ čo všetky ostatné štáty sveta boli štátmi polykapitalistickými, čoskoro po skončení druhej svetovej vojny nasledoval vznik dvoch antagonistických blokov: polykapitalizmus a monokapitalizmus. Začiatkom deväťdesiatych rokoch dvadsiateho storočia padla železná opona a došlo fakticky tak k víťazstvu polykapitalizmu nad monokapitalizmom. V súčasnej dobe jedinou monokapitalistickou krajinou sveta je Kórejská ľudovodemokratická republika (ďalej iba ”KLDR”), keďže dnes už aj Kuba zo svojou 4,8 % nezamestnanosťou sa podobá skôr na krajinu polykapitalistickú než monokapitalistickú, pretože typickým ekonomickým znakom monokapitalizmu je absolútne nulová nezamestnanosť a súčasne popri tom aj absolútne nulová inflácia – a toto dnes už Kuba v žiadnom prípade nesplňuje. A o takej Číne, Vietnamu či Laosu, ktorých takzvané ”tržné ekonomiky” sa dnes v podstate už v absolútne ničom nelíšia od takzvaných ”tržných ekonomík” ostatných dnešných európskych a severoamerických polykapitalistických štátov už ani nehovoriac. A tak v súčasnej dobe na celej planéte Zemi existuje už iba jedna jediná monokapitalistická krajina na svete, a touto jedinou monokapitalistickou krajinou sveta je KLDR, a je to práve táto KLDR, v ktorej sa obyčajným ľuďom žije zo všetkých krajín sveta dnes úplne najlepšie.

 

Takmer všetky feministky sú vlastne lesbičky.

Takmer všetky feministky sú v skutočnosti lesbičky!

Všetky lesbičky – bez akejkoľvek výjimky – sú feministky!

Ja osobne ani len teoreticky si nedokážem predstaviť feministku, ktorá by nebola lesbičkou, práve tak ako na druhej strane si osobne nedokážem predstaviť žiadnu lesbičku, ktorá by nebola feministkou!!

Takmer každá feministka, ktorá sa zaujíma napríklad o takzvané ”cirkevné pole” chce byť kňažkou alebo farárkou. Homosexuál je psychicky mentálne ženou – femininným zženštilým mužom, zatiaľ čo lesbička je psychicky mentálne maskulinnou zmužilou ženou, viac či menej mužatkou.

A je známe, že zatiaľ čo signifikantným znakom homosexuálneho muža je jeho zženštilosť a túžba po ”ženskej podriadenosti” plus ďalšie extrémne vyhranené “ženské vlastnosti” psychicky extrémne vyhranených žien, ktoré z hľadiska psychologického i psychiatrického vykazujú homosexuálny muži; tak naopak zasa signifikantným znakom lesbičky je zase jej maskulinná mužská panovačnosť a túžba despoticky vládnuť nad druhými ľuďmi plus ďalšie extrémne vyhranené “mužské vlastnosti” psychicky extrémne vyhranených mužov, ktoré z hladiska psychologického i psychiatrického vykazujú lesbičky.

A tak teda zatiaľ čo signifikantným znakom homosexuálneho muža je jeho zženštilosť a túžba po ”ženskej podriadenosti”; tak naopak zas signifikantným znakom lesbičky je zase jej maskulinná mužská panovačnosť a túžba despoticky vládnuť nad druhými.

A preto feministky ich hrubá psychopatická túžba tvrdou rukou vládnuť nad mužmi, a despoticky mocensky ovládať mužov - ale aj ostatné ženy - feministky ako lesbičky jednoznačne demaskuje.

A obdobne tak aj keď síce určite nie úplne všetky farárky, ale v podstate výrazne prevažná časť žien farárok, včítane tak aj výrazná prevažujúca časť absolventiek kňazského študijného programu katolíckej alebo pravoslávnej teológie sú v skutočnosti feministky a lesbičky v jednej osobe.

Zaplať Pán Boh aspoň za to, že tieto feministky a lesbičky v jednej osobe nemôžu byť vysvätené za katolícke či pravoslávne kňažky!

Rozumiem tomu, že homosexuálni muži sú psychicky mentálnymi akýmisi ultrafemininnými “ultraženami”; zatiaľ čo homosexuálne postihnuté ženy lesbičky zase sú psychicky mentálnymi akýmisi ultramaskulinnými “ultramužmi”. Ak som si vedomý toho, že Vám “poslušným” homosexuálnym mužom túžiacim po poslušnej podriadenosti je aj navzdory týmto Vašim vlastnostiam ťažké niečo radiť; tým viacej je mi zrejmé, že ešte oveľa ťažšie bude niečo radiť Vám agresívne vzpurným a arogantne rebelantským lesbičkám, ktoré zase práve naopak túžite po despotickej nadvláde nad mužmi, ale aj ostatnými ženami, čo je tiež dôvod pre to, prečo úplne všetky Vy lesbičky ste vždy militantnými feministkami.

Keď už som však ale dospel k presvedčeniu že sa pokúsim radiť homosexuálne postihnutým mužom, nie je možné obísť mlčaním homosexuálne postihnuté ženy, aj keď je mi jasné, že v prípade Vás lesbičiek vzhľadom k Vašej agresívne prudkej, arogantnej, rebelantskej a vzpurnej povahe to bude oveľa ťažie.

Ak sa Vy lesbické ženy chcete vyliečiť zo svojho lesbického postihnutia, mali by ste sa usilovať cvičiť k väčšej pokore, krotkosti, miernosti, tolerancii, ľudskosti, všeobecnej poslušnosti a taktiež – človek sa to z politických a ideologických dôvodov takmer ani neodvažuje napísať v obave, že to nebude správne pochopené – aj cvičiť sa v určitej tak povediac aj poslušnosti voči mužskej autorite. Už počujem tu feministickú demagógiu, že som údajne vraj nejaký mužský šovén, sexista, misogyn, že mi ide údajne vraj o nejakú mužskú nadvládu nad ženami a podobne.

Nie nič takého! Chcel by som Vás feministky iba vyliečiť z Vašej lesbickej poruchy, aby ste sa stali psychicky a sexuálne normálnymi zdravými heterosexuálnymi ženami. A až sa skutočne vyliečite, potom pre mňa za mňa feministkami si znovu buďte hoc aj naďalej…

Tie z Vás lesbičiek, ktoré úprimne túžia po svojom vyliečení z Vašej lesbickej psychopatickej a neurotickej poruchy by totiž mali vo svojom vlastnom záujme usilovať sa svoju naučenú “mužskú rolu” potlačiť v sebe hoc i s určitým vnútorným násilím, ale aj vnútorným pochopením a súhlasom skôr, než pochopíte, čo vlastne znamená prirodzená, normálna ženská “poslušnosť” a jemnosť (Váš feministický obraz o tom je totiž úplne prekrútený!). Za normálnych okolností si žena praje byť mužom chránená a chce sa mu odovzdať. Inými slovami Vám homosexuálnym mužom doporučujem odložiť Vašu otrockú rolu poslušnosti a Vám lesbickým ženám zase doporučujem odložiť Vašu svojvoľne despotickú panovačnosť!

 

Politické názory slobodných murárov či česky svobodných zednářů sú názory ultaliberálnej plutokratickej pravice.

Členovia slobodomurárskej či zednářské lóže rozhodujú o tom, kto má byť prijatý takou zvláštnou formou tajného hlasovania. Aby slobodomurári či svobodní zednáři do slobodomurárskej či svobodozednářské lóže niekoho prijali, je nutné, aby ho doporučil niektorý z ”bratov” či ”sestier” príslušnej lóže. Pred prijatím nového člena do lóže sa robí takzvané ”vyšetrovanie”. Vyšetruje niektorý z popredných členov s týmom odborníkov, pretože vyšetrovaný uchádzač býva vyšetrovaný na takzvanom ”detektoru lži”. Toto takzvané vyšetrovanie ”na detektoru lži” pozostáva z otázok, na ktoré musí uchádzač odpovedať.

Z hľadiska slobodomurárov či svobodných zednářů ideálnym uchádzačom na prijatie je taká žena či taký muž, ktorý je fanatický ateista z celej duše nenávidiaci kresťanstvo a kresťanské mravné hodnoty a so satanistickou oduševnenosťou nadšene propagujúci potraty, eutanáziu, homosexualitu a ostatné podobne zvrátené a zvrhlé nemravnosti, a ktorý je navyše militantný feminista a ultraliberálne zmýšľajúci plutokrat zastávajúci ekonomické záujmy tých najbohatších spoluobčanov našej planéty.

Napríklad v oblasti daňovej napríklad – ako najoptimálnejší názor - sa očakáva, že zastáva stanovisko úplného zrušenia všetkých priamych daní fyzických a právnických osôb a súčasne nahradenie výpadku týchto priamych daní enormnému zvýšeniu všetkých daní nepriamych, najmä dane z pridanej hodnoty – tj. DPH. Pritom ani táto DPH nemá byť všade úplne rovnaká, ale najvyššia má byť u potravín a potravinárskych výrobkov plus u cien za bývanie včítanie cien za teplo, vodu, plyn a elektrinu z odôvodnením, že je len spravodlivé, aby sa na znášaní daňovej záťaže rovnomerne podieľali všetci obyvatelia, čo spĺňajú práve jednak potraviny, ktoré k obžive potrebuje každý a taktiež aj náklady za bývanie, pretože aj bývať potrebuje každý, a teda ak najvyššie DPH bude práve na potravinách a cenách za bývanie včítane i cien za teplo, vodu, plyn a elektrinu, tak to vraj bude len spravodlivé, pretože takto sa budú všetci ľudia spravodlivou mierou rovnako podieľať na základe svojej spotreby na znášaní daňovej záťaže (Volne preložené z angličtiny do slovenčiny cca ”Dane a daňový systém”. Neformálny informačný materiál koordinačného centra).

Podobne tak v oblasti školstva – ako najoptimálnejší názor - sa očakáva, že zastáva stanovisko úplného zrušenia akéhokoľvek vyučovania náboženstva ako aj akéhokoľvek vyučovania etiky, pretože náboženstvo a aj etika sú vraj iba výlučne súkromnou vecou každého občana. Ďalej sa má na základných školách v širokej miere vyučovať, najlepšie vraj každý deň jednu vyučovaciu hodinu takzvaná sexuálna výchova a to i so sexuálnym správaním a najmä vraj nediskriminačným spôsobom. Tento takzvaný nediskriminačný spôsob výučby znamená, že vyučovaniu detí homosexuálnemu sexuálnemu správaniu musí byť venované minimálne toľko priestoru, ako vyučovaniu heterosexuálnemu sexuálnemu správaniu. Ďalej sa majú deti učiť občiansku výchovu, v rámci ktorej sa majú naučiť, že homosexualita, potraty, eutanázia, predmanželský sex a rozvody sú vraj úplne normálna vec a preto vraj tu nie je žiadny dôvod k nejakým výčitkám svedomia. A každý kto si myslí niečo iného je vraj hlúpy a zaostalý. A zaostalý hlupáci sú vraj aj tí, čo chodia do kostola, čo dávajú krstiť svoje deti, čo veria v Boha…atd. Mimo základnej školy, tj. všetky učňovské školy, stredné školy gymnáziá i vysoké školy - snáď iba azda s výnimkou nejakých policajných a vojenských škôl – majú byť plne platené zo školného od tých, čo na nich študujú, alebo sa na nich učia. Ak budova školy je historicky cennou budovou, štát maximálne čiastočne bude prispievať iba na údržbu tejto budovy ako štátom uznanej historickej pamiatky, ináč ale všetky platy učiteľov a ostatných pracovníkov školy plus všetky ostatné náklady školy a štádia či učebného pomeru budú hradené výlučne iba zo školného tých ktorý študujú či učia sa, pričom toto školné musí byť tak vysoké, aby i po úhrade týchto vyššie spomenutých nákladov ešte vytvorilo pre zakladateľa školy primeraný slušný zisk, ktorý by mu umožnil prípadné ďalšie investície. Tieto školy budú súkromné alebo štátne. Cirkevné školy však vraj budú úplne zakázané, pretože náboženstvo je vraj súkromnou vecou občana a preto sa vraj cirkvi a náboženské spoločnosti nemajú nijako zasahovať do oblasti školstva. (Volne preložené z angličtiny do slovenčiny cca ”Školstvo slobodné”. Neformálny informačný materiál koordinačného centra).

A tak by som mohol pokračovať sociálnymi vecami, kde sa píše o tom, že tí, čo sú nezamestnaný, si za to vraj môžu sami, pretože sa im vraj nechce pracovať, je tu popísaných hodne šikanóznych ”fint” či trikov, ako nezamestnaných podvodom zbaviť ich sociálnych podpor, napríklad vzájomnú koordinovanú spoluprácu pracovných úradov s určitými zamestnávateľskými subjektami, kde po vzájomnej zrežírovanej dohode pracovný úrad pošle nezamestnaného k tomuto zamestnávateľskému subjektu požiadať ho o prijatie do zamestnania, a súčasne diskrétne telefonicky upozorní tento zamestnávateľský subjekt, že práve tento nezamestnaný ide k Vám, a preto ”schovajte sa”! Pracovníci tohoto zamestnávateľského subjektu sa uzamknú a urobia ”neprítomnými”. Chudák nezamestnaný sa k nim nedobúcha. Keď sa potom tento nezamestnaný vráti na pracovný úrad, spíšu s ním záznam o tom, že tam nikto nebol a potom nezamestnaného pošlú domov. Len čo nezamestnaný odíde, úplne rovnakú fintu urobia i s nejakým druhým nezamestnaným, a potom s tretím nezamestnaným, štvrtým nezamestnaným atd. Samozrejme, že úplne vždy s rovnakým priebehom a výsledkom. Každú pol hodinu možno poslať jedného nezamestnaného. Celkove denne až 32 nezamestnaných! A potom na druhý deň tento zamestnávateľský subjekt doručí pracovnému úradu 32 potvrdení týkajúce sa každého jedného z dotyčných 32 nezamestnaných, v ktorom sa uvádza, že dotyčného nezamestnaného údajne vraj márne čakali, avšak ten vraj vôbec neprišiel. Toto lživé ”potvrdenie” potom pracovnému úradu poslúži ako zámienka pre to, aby mu zastavili vyplácanie sociálnej podpory s odôvodnením, že vraj údajne nechce pracovať. Respektíve týmto jednoduchým trikom sa ”zbavia” všetkých 32 nezamestnaných, ktorým prestanú vyplácať sociálna podpora. A tato finta sa doporučuje používať takzvaným ”priemyselným” spôsobom. To znamená, že ak pracovný úrad má ”len” desať týchto zamestnávateľských subjektov, tak vďaka tejto spolupráci sa denne zbaví až 32 x 10 = 320 nezamestnaných, respektíve mesačne, ak počítame, že mesiac má takých 20 – 22 pracovných dní, sa pracovný úrad vďaka spolupráci týchto desiatich zamestnávateľských subjektov (ktoré v skutočnosti nikdy nikoho nezamestnajú a vlastne ani zamestnať nechcú) každý mesiac takýmto spôsobom zbaví 6400 až 7040 nezamestnaných. A toto na ukážku je iba jeden z trikov, ako sa zbaviť nezamestnaných. Podobných ”trikov” ako sa zbaviť nezamestnaných je tu totiž uvedených až osemnásť. (Volne preložené z angličtiny do slovenčiny cca ”Riešenie nezamestnanosti”. Neformálny informačný materiál koordinačného centra).

A podobne to vyzerá aj v iných oblastiach. Napríklad v oblasti zdravotníctva sa zdá, že pacienti sú zrejme asi obyčajný simulanti, a preto sú tu uvedené geniálne stimulačné patenty, ako pacientov stimulovať k tomu, aby simulovali menej; tak isto aj pracovníci na nemocenskej sú asi zrejme iba obyčajní simulanti, prípadne vraj simulujú preto, že ich poslal simulovať ich zamestnávateľ, pretože pre nich momentálne dočasne nemá žiadnu prácu a tak ich poslal simulovať, a opäť sú tu uvedené geniálne stimulačné návody, ktoré ich má stimulovať, aby simulovali menej.

Alebo ešte v inej oblasti sa futbalovou terminológiou naznačuje zatáčka vľavo keď v skutočnosti chceme urobiť zatáčku vpravo a naopak. Vyzdvihuje sa napríklad i organizovanie formálnej antifajčiarskej kampane ktorá sa spojí s masívnou propagáciou cigariet, tabaku a jeho fajčenia, čo na jednej strane zvyšuje síce zdravotníctvu náklady na liečenie fajčiarov, ale na druhej strane v omnoho väčšej miere šetrí štátu finančné prostriedky z fondov dôchodkového poistenia, pretože fajčiari umierajú skôr ako nefajčiari, a preto je pre štát výhodnejšie mať fajčiarov čo najviac.

Nechcem ale už viacej zabiehať do slobodomurárskych či svobodozednářských programových východísk a cieľov; a preto celú túto vec uzavriem s konštatovaním, že jednoducho tieto otázky kladené uchádzačovi o prijatie do lóže sú zostavené s psychologickou dôslednosťou tak (plus navyše podporené aj detektorom lži), že sa z nich dá vypozorovať, či je uchádzač súci na slobodnomurára či svobodného zednáře, alebo nie.

A potom nakoniec sa ešte hlasuje! Na prijatie sú dôležité hlasy všetkých členov lóže. Hlasuje sa guľkami. Biele guľky znamenajú prijatie, čierne odmietnutie. Ak sa medzi guľkami našla čo len jedna čierna, neprijali kandidáta, ale skúmali, prečo sa tam dostala. Keď bol videné zo slobodomurárskeho či zednářského pohľadu - nesúhlas oprávnený, odmietli kandidáta, inak bol prijatý.

 

U lékařů je to stejné jako u právníků. Cizáci se zde roztahují, a z domácí inteligence budou bezdomovci!

Současný režim v současné České republice je ještě více prohnilým režimem než byl režim v časech bolševické totality. Veškerý český i slovenský tisk je například plný úplně lživých blábolů o tom, že údajně prý v České republice je málo lékařů, málo zdravotních sester atd. A prý je proto nezbytné dokořán otevřít v České republice i ve Slovenské republice ”trh práce” pro ukrajinské, ruské, kazašské, arabské, indické, pakistánské a bůh ví jaké ještě lékaře a zdravotní sestry, a s největší pravděpodobností úplně stejné pokrytecké kecy jsou prezentovány rovněž i ve vysílání rozhlasových a televizních stanic.

Přitom po České republice jako i po Slovenské republice nepochybně běhají stovky ba tisíce nezaměstnaných českých i slovenských lékařů, mnozí z nich již dokonce mezi bezdomovci. Ale vysokým státním úředníkům a politikům společně i s jejich novináři to ovšemže vyhovuje. Přijdou si totiž na pohádkově vysoké provize a úplatky od různých rusko – ukrajinských a jiných mafií, které k nám tyto své geniální lékaře a ještě geniálnější zdravotní sestry z různých rozvojových zemí dovážejí a čeští (slovenští) lékaři a české (slovenské) zdravotní sestry pak končí na dlažbě a někdy v tom horším případě i mezi bezdomovci.

Ne sice proto, že by snad zahraniční lékaři a zahraniční zdravotní sestry byli levnější než jejich čeští nebo slovenští kolegové. Nejenže nejsou, ale jsou dokonce i mnohem dražší než lékař či zdravotní sestra domácího původu, a to jednoduše pro to, že mají výrazně vyšší životní náklady a zpravidla tím, že nepřetrhali své zázemí ani s původní vlastí kde rovněž musí platit nájem, inkaso a různé jiné poplatky tak platí fakticky dva krát a tudíž zahraniční lékař či zahraniční zdravotní sestra je nevyhnutelně dvakrát tak drahá, respektive potřebují dvojnásobně vysoký plat jako jejich český či slovenský kolega nebo kolegyně. Stát, kraje i obce, prostě celá veřejná sféra musí - v důsledku angažování zahraničních lékařů a zahraničních zdravotních sester - ze svých rozpočtů platit tyto enormně zvýšené náklady na zdravotní péči, jinak by totiž tyto mafie zastavili další dovoz lékařů a zdravotních sester z rozvojových zemí do České republiky (Slovenské republiky), v důsledku čeho by vysocí čeští i slovenští úředníci veřejné správy, různí politikové a lobisté a další jim podobní podnikatelé, kteří si de facto zprivatizovali stát včetně i samotné veřejné správy – by tím byli odstřihnuti od dalších lukrativních provizí a úplatků od nejrůznějších ruskojazyčných a jiných mafií.

Chápu, že obyčejní lidé proti tomu nemohou moc dělat, snad jen to, že budou uvědoměle tyto zahraniční lékaře a zahraniční zdravotní sestry cílevědomě bojkotovat a nepřijmou od nich dobrovolně vůbec žádnou zdravotní péči!

To je můj vlastní názor, mé vlastní přesvědčení. Není to věc snad nějaké osobní záště vůči těmto lidem samotným, ale věcí morálky, slušnosti, spravedlnosti a práva! Tento problém chápu jako problém morálně - etický než jako politický.

I když sice zahraniční lékaře a zahraniční zdravotní sestry v České republice a ve Slovenské republice ignoruji a nejsem zásadně nikdy ochoten od nich přijmout absolutně žádnou zdravotní péči, že bych osobně neměl rád tyto lidi jako lidské bytosti, vždyť ostatně oni jsou stejnou obětí svých mafií, které je jsem přivezli jako i československý národ (anebo chcete-li český a slovenský národ) je zas obětí mamonářské chamtivosti vysokých úředníků veřejné sféry a politiků, kterým jde pouze o osobní obohacení a osud vlastních občanů a státu je jim zcela lhostejný.

Tím ovšemže netvrdím, že bych chodil jen k lékařům ”české a slovenské národnosti”. To je ovšemže kardinální omyl a vlastně i mými nepřáteli bezdůvodně podsouvaná argumentace. Ne! Nic takového!! Ať již jde o jakýkoliv národ či jakoukoliv národnost nebo národnostní skupinu tak musím říci, že tento můj morálně – etický názor nemá absolutně nic společného s vůbec žádným národem, s vůbec žádnou národností, s vůbec žádnou národnostní skupinou. Když já mluvím o národu mám tím na mysli pouze československý národ. Přičemž tento československý národ chápu jako národ ve smyslu politickém a nikoliv snad v nějakém smyslu nacionálním či etnickém. A tak mohu říci, že každý člověk a to bez ohledu na jeho ”národnost” či mateřský jazyk kterým mluví, který byl nejpozději ke dni 31.12.1989 československým státním občanem anebo již v té době žil na československém státním území, anebo kdykoliv v minulosti přede dnem 31.12.1989 žil ať již on sám anebo aspoň jeho ascendenti (tj.předci) na československém státním území plus všichni descendenti (tj. potomci) těchto osob jsou z mého hlediska Čechoslováci a tedy příslušníci mého vlastního národa a pouze od těchto lidí jsem ochoten přijmout zdravotní péče a to bez ohledu na to, jaký jazyk tyto osoby pokládají za svůj jazyk mateřský. Jinými slovy pokud jde o takovéhoto v mých očích právě definovaného československého lékaře nebo československé zdravotní sestry je mi úplně lhostejné zda-li jazykem takovéhoto československého lékaře či československé zdravotní sestry je čeština, slovenština, polština, němčina, maďarština anebo třeba i romština. Ano – přesně tak, není to žádné prořknutí! I romský lékař nebo romská zdravotní sestra pokud se jedná o lékaře či zdravotní sestru teritoriálně pocházející z našeho československého teritoria jsou bez ohledu na svoji romskou národnost či jazyk pro mě úplně stejně přijatelní jako kterýkoliv jiní lékaři a zdravotní sestry českého a slovenského ”národa”!!


Zaujalo Vás to? Pokud ano, tak Vám doporučuje přečíst si ještě i tyto zajímavé práce:

1./Henryk Lahola : Ženy jsou ve společnosti privilegovány a muži diskriminováni. Feminismus či feminizmus nebo antifeminismus či antifeminizmus nebo maskulinismus či maskulinizmus. Feministky či maskulinisti nebo maskulinisté. (po česky i po slovensky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Femini.htm

2./Henryk Lahola : Bezdomovec a nezaměstnaný. Bezdomovci a nezaměstnaní. Práce o chudobných lidech a sociální problematika adresována zejména pro chudobné lidi. (po česky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Bezdomovci.htm

3./Henryk Lahola : Slobodní murári. Svobodní zednáři. Konkrétne fakty o celosvetovej nadvláde slobodných murárov - svobodných zednářů. (po slovensky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Nadvlada.htm

4./Henryk Lahola : Homosexuáli a lesbičky! Preč zo zvráteným úchyláctvom!! Vyliečte sa z tej odporne hnusnej a zvrhlej homosexuality!! Táto práca je určená k samoliečbe homosexuálov a lesbičiek, ktorí či ktoré o túto liečbu majú úprimný záujem!!! (po slovensky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Terapiabuz.htm

5./Henryk Lahola : Svobodní zednáři a svobodné zednářství - slobodomurári a slobodomurárstvo. Počátky svobodných zednářů - počiatky slobodomurárstva. Z kuchyně svobodných zednářů - z kuchyne slobodomurárskej., Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Slobodomurari.htm

6./Henryk Lahola : Demokracia a etika. Úvaha o súčasnej "demokracii". O celosvetovom monopole svobodozednářských či slobodomurárskych masmédií., Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Demokracia.htm

© JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, 2006 – 2009

Legislativní dílo ve finálním paragrafovaném znění: SJEDNOCENÝ REVOLUČNÍ TRESTNÍ ZÁKONÍK o zločinech, přečinech i přestupcích jaký bude platit v revolučním státě !!!

Poznámka: Toto je jeho zatím pouze první prozatímní verze, která by měla být platná pouze od počátku vítězství revoluce po celou přechodnou dobu až do zrušení měny a vlastnického práva.

Doporučuji Vám, aby jste si přečetl(a) také těchto pět velikých následujících prácí:

1./Henryk Lahola : Sociální spravedlnost a ekonomicky maximálně výkonná i spravedlivá ekonomická revoluce a revoluční stát i manifest. (po česky i po slovensky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Revoluce.htm

2./Henryk Lahola : Ženy jsou ve společnosti privilegovány a muži diskriminováni. Feminismus či feminizmus nebo antifeminismus či antifeminizmus nebo maskulinismus či maskulinizmus. Feministky či maskulinisti nebo maskulinisté. (po česky i po slovensky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Femini.htm

3./Henryk Lahola : Bezdomovec a nezaměstnaný. Bezdomovci a nezaměstnaní. Práce o chudobných lidech a sociální problematika adresována zejména pro chudobné lidi. (po česky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Bezdomovci.htm

4./Henryk Lahola : Slobodní murári. Svobodní zednáři. Konkrétne fakty o celosvetovej nadvláde slobodných murárov - svobodných zednářů. (po slovensky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Nadvlada.htm

5./Henryk Lahola : Homosexuáli a lesbičky! Preč zo zvráteným úchyláctvom!! Vyliečte sa z tej odporne hnusnej a zvrhlej homosexuality!! Táto práca je určená k samoliečbe homosexuálov a lesbičiek, ktorí či ktoré o túto liečbu majú úprimný záujem!!! (po slovensky), Babice 2009, publikováno i na www.henryklahola.nazory.cz/Terapiabuz.htm

 

Úvod:

V souladu s ustanovením § 46 Manifestu revoluce, který je kromě jiného publikován i na adrese www.henryklahola,nazory.cz/Revoluce.htm vyhlašuji já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola jako duchovní otec této teoreticky modelované sociální a ekonomické revoluce, jakož i duchovní otec mojí osobní maličkostí napsaného a kodifikovaného tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka o zločinech přečinech a přestupcích /dále jen "Sjednocený revoluční trestní zákoník/, kde na náboženských webových stránkách o Bohu a víře www.henryklahola.nazory.cz tento Sjednocený revoluční trestní zákoník publikuji proto, aby se s jeho obsahem mohla obeznámit i nejširší odborná i laická veřejnost. Tento Sjednocený revoluční trestní zákoník ad eventum by měl podle mého osobního názoru nabýt platnost dnem vítězství všemi slušnými lidmi tak velmi toužebně očekávané sociální a ekonomické, ale i mravní a etické revoluce. Nepopírám, že toto mé legislativní dílo má, popřípadě s největší pravděpodobností může mít i nemálo legislativně – technických nedostatků, které nejeden právní odborník, který se profesně odborně specializuje na právní problematiku trestního práva v něm eventuálně možná může najít, nicméně v porovnáním s nově kodifikovanými paskvily na nichž se podílelo v České republice desítky vládních a ministerských právníků, které by reálně měly nahradit dosavadní v České republice platící trestní zákon číslo 140/1961 Sb. a trestní řád číslo 141/1961 Sb. není zas můj Sjednocený revoluční trestní zákoník na tom zrovna nejhůře. A to tím spíše, když realisticky vezmete v potaz tu skutečnost, že tento můj Sjednocený revoluční trestní zákoník jsem napsal pouze já sám jako jeden jediný člověk bez jakékoliv součinnosti, pomoci či alespoň konzultace tohoto mého legislativního díla, které Vám zde předkládám s jakýmikoliv jinými právníky. A to již ani nemluvě o tom, že zatímco oni si seděli v tichu a pokoji svých kanceláří, tak naopak já toto legislativní dílo píši na počítači ve veřejné knihovně, kde kolem mě nervózně přešlapuje množství různých jiných čtenářů od malých školopovinných dětí až po dospělé čekajících rovněž na Internet a přitom rušíc mně i neustálým šumem a breptáním za zády, a to už ani nemluvě o tom, že každou chvíli já musím podle pokynů knihovnice leckoho z nich pustit k počítači, na kterém jsem pracoval a tedy o nějaké možnosti časově déletrvající nepřerušené práce, které by mně umožnilo lépe se soustředit a koncentrovat na práci rozhodně nemůže být ani řeči.

I. Obsah částí Sjednoceného revolučního trestního zákoníka o zločinech, přečinech a přestupcích:

1./Část první: Ius Divinum. Crimina violentiae contra maiestatem Divini iuris (skutkové podstaty zločinů, přečinů a přestupků).

2./Část druhá: Ius Humanum. Crimina contra populo et homines (skutkové podstaty zločinů, přečinů a přestupků).

3./Část třetí: Všeobecná hmotněprávní ustanovení k první části (Ius Divinum. Crimina violentiae contra maiestatem Divini iuris)

4./Část čtvrtá: Všeobecná hmotněprávní ustanovení ke druhé části (Ius Humanum. Crimina contra populo et homines)

5./Část pátá: Společná všeobecná hmotněprávní ustanovení k první části (Ius Divinum…) i druhé části (Ius Humanum…)

6./Část šestá: Závěrečná ustanovení

II. Obsah hlav části první Ius Divinum. Crimina violentiae contra maiestatem Divini iuris (skutkové podstaty zločinů, přečinů a přestupků):

1./Hlava první: Zločiny proti Pánu Bohu, Božímu lidu a Božímu majetku

2./Hlava druhá: Zločiny svádění k odpadlictví

3./Hlava třetí: Zločiny porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí

4./Hlava čtvrtá: Zločiny porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí

5./Hlava pátá: Zločiny nepořádku a odpadlictví

6./Hlava šestá: Zločiny zanedbávání povinností v souvislosti s vlastním náboženstvím

7./Hlava sedmá: Nejtěžší zločiny proti Božímu vyvolení a Božímu majetku

8./Hlava osmá: Sexuální zločiny proti přírodě, lidské důstojnosti a zdravému rozumu

9./Hlava devátá: Sexuální zločiny, které jsou namířeny proti svému přirozenému účelu

10./Hlava desátá: Internet, web, email a ostatní počítačové zločiny

11./Hlava jedenáctá: Vražda

12./Hlava dvanáctá: Zločiny genetických a transplantačních manipulací

III. Obsah hlav části druhé Ius Humanum. Crimina contra populo et homines (skutkové podstaty zločinů, přečinů a přestupků):

1./Hlava první: Kontrarevoluční zločiny

2./Hlava druhá: Ekonomické zločiny

3./Hlava třetí: Zločiny proti měně a devizovému hospodářství

4./Hlava čtvrtá: Celní a daňové zločiny

5./Hlava pátá: Zločiny zabití a ublížení na zdraví

6./Hlava šestá: Zločiny násilí a vandalství

7./Hlava sedmá: Ostatní majetkové zločiny

Samotný Sjednocený revoluční trestní zákoník o zločinech, přečinech a přestupcích – text:

Část první: Ius Divinum. Crimina violentiae contra maiestatem Divini iuris (skutkové podstaty zločinů, přečinů a přestupků).

Hlava první: Zločiny proti Pánu Bohu, Božímu lidu a Božímu majetku

§ 1 – Zločin rouhání

(1) Není-li dále stanoveno jinak, zločinu rouhání se dopustí každý, kdo na veřejném představení nebo shromáždění nebo zveřejněným písemným projevem nebo jinak za použití hromadných sdělovacích prostředků se rouhá, pronáší či čte rouhání, uráží, hanobí, vzbuzuje nenávist nebo pohrdání, anebo svými řečmi, činy, v periodickém nebo neperiodickém tisku, nebo v rozšiřovaných spisech, nebo prostřednictvím televizního či rozhlasového vysílání, nebo prostřednictvím Internetu či skrze jakákoliv jiná masmédia vyřkne, napíše nebo jakkoliv jinak sdělí slovem, písmem, zvukem, obrazem či jakýmkoliv jiným obdobným způsobem ať již přímo anebo i nepřímo cokoliv, co:

a) přímo nebo nepřímo tvrdí nebo přímo či nepřímo naznačuje, že ve vesmíru existuje virový, mikrobiální, či jakýkoliv jiný život i jinde než na naší planetě Zemi, anebo možnou existenci jakéhokoliv virového, mikrobiálního či jakéhokoliv jiného mimozemského života minimálně připouští, nebo

b) je v čemkoliv v rozporu s učením jak u katolické církve, tak současně i u pravoslavné církve v oblasti morálky, nebo

c) je v čemkoliv rozporu s učením jak u katolické církve, tak současně i u pravoslavné církve v oblasti víry,

d) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje či relativizuje existenci Boha jako všemohoucí, věčné a nikdy nesmrtelné spirituální bytosti, nebo

e) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje či relativizuje monoteistický charakter Boha, tj. tu skutečnost, že Bůh je, vždy byl a navždy bude pouze jen jeden Bůh, a že kromě tohoto jednoho Boha neexistují již dále žádní jiní bohové, nebo

f) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje či relativizuje nebo zlehčuje tu skutečnost, že Bůh je Stvořitelem světa, a to jak neživého světa nehmotného, tak i světa hmotného počnouc makrosvětem vesmíru, galaxií, slunečních soustav, hvězd a planet, naší galaxie Mléčná Dráha, naší sluneční soustavy, naší planety Země, tak je Bůh stvořitelem i mikrosvěta molekul, atomů, protonů, neutronů atd., tak je Bůh stvořitelem i živého světa rostlin, živočichů i samého člověka, nebo

g) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje či relativizuje historickou existenci člověka Ježíše Krista, nebo

h) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje nebo jakkoliv zlehčuje, že je Ježíš Kristus Syn Boží, nebo

i) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje nebo jakkoliv zlehčuje Božskou podstatu Ježíše Krista, nebo

j) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje nebo jakkoliv zlehčuje existenci Nejsvětější Trojice, nebo

k) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje nebo jakkoliv zlehčuje kteroukoliv ze sedmi svátostí, nebo

l) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje nebo jakkoliv zlehčuje závaznost kteréhokoliv z Desatera Božích přikázání pro každého a bez jakékoliv výjimky, nebo

m) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje nebo jakkoliv zlehčuje skutečnost, že výlučně pouze samotný Bůh je jediným svrchovaným autorem Písma Svatého Starého zákona, které Bůh sám osobně napsal skrze lidské osoby, které k napsání příslušných částí Písma Svatého Starého zákona Bůh ke psaní použil, a proto Písmo Svaté Starého zákona, jakož i každá jeho jednotlivá část, každá jeho jednotlivá kapitola i každý jednotlivý verš Písma Svatého Starého zákona vyjadřuje autentickou Boží vůli, nebo

n) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje nebo jakkoliv zlehčuje skutečnost, že výlučně pouze samotný Bůh je jediným svrchovaným autorem Písma Svatého Nového zákona, které Bůh sám osobně napsal skrze lidské osoby, které k napsání příslušných částí Písma Svatého Nového zákona Bůh ke psaní použil, a proto Písmo Svaté Nového zákona, jakož i každá jeho jednotlivá část, každá jeho jednotlivá kapitola i každý jednotlivý verš Písma Svatého Nového zákona vyjadřuje autentickou Boží vůli, nebo

o) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje nebo jakkoliv zlehčuje Božskou podstatu a absolutní pravdu Písma Svatého Starého zákona a jeho závaznost pro každého člověka, nebo

p) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje nebo jakkoliv zlehčuje Božskou podstatu a absolutní pravdu Písma Svatého Nového zákona a jeho závaznost pro každého člověka, nebo

r) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje nebo jakkoliv zlehčuje pravdivost čehokoliv, co je napsáno v Písmu Svatém Starého zákona, nebo

s) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje nebo jakkoliv zlehčuje pravdivost čehokoliv, co je napsáno v Písmu Svatém Nového zákona, nebo

t) popírá nebo jakkoliv zpochybňuje nebo jakkoliv zlehčuje skutečnost, že pro svědomí každého člověka, který byl příslušným adekvátním způsobem začleněn do kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, v důsledku čehož v oblasti mravních norem platí Písmo Svaté Starého zákona coby lex generalis; a pro svědomí každého člověka, který byl příslušným adekvátním způsobem začleněn do kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, v oblasti mravních norem platí Písmo Svaté Nového zákona za lex specialis ve vztahu k Písmu Svatému Starého zákona a Písmo Svaté Starého zákona je ve vztahu k Písmu Svatému Nového zákona lex generalis.

(2) Bylo-li kterýmkoliv ze zločinů rouhání, který je uveden v § 1 prvního odstavce tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) dáno veřejné pohoršení minimálně jedné osoby,

b) nebo byl-li někdo sveden k odpadu od své náboženské víry nebo jakkoliv zviklán ve své náboženské víře,

c) anebo bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné podobné nebezpečí,

pachateli kteréhokoliv ze zločinů rouhání se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo veliká nebezpečnost, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(3) Spáchal-li pachatel zločin rouhání, nebo pokusil-li se pachatel spáchat zločin rouhání, nebo připravoval-li se pachatel na spáchání zločinu rouhání tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, Internetem nebo jiným obdobně účinným způsobem, tak se pachateli vždy uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(4) Není-li tu ale žádné z okolností uvedených v § 1 druhého odstavce a ani třetího odstavce, pak se pachateli kteréhokoliv z těchto zločinů rouhání uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let.

(5) Za naplnění skutkové podstaty zločinu podle ustanovení § 1 odstavec 1 písmena b) nebo c) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se nepovažuje upřímná a vážně míněná prezentace a propagace konzervativnějšího nebo jinak přísnějšího stanoviska než jsou současné oficiální postoje katolické a pravoslavní církve v oblasti víry a morálky.

(6) Není-li v tom nějaké úmyslné zlomyslnosti, tak za naplnění skutkové podstaty zločinu rouhání podle ustanovení § 1 odstavec 1 písmena a), c), d), e), f), g), h), i), j), k), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se nepovažuje, pokud není stanoveno jinak:

a) obsah a ani vyznávání náboženského učení státem registrovaných nebo uznaných církví či náboženských společností, které úmyslně nepřesahuje sféru působnosti dotyčné církve či náboženské společnosti ve svých vlastních náboženských objektech, kde je hlásání jejich rouhavé učení dovoleno bez jakéhokoliv omezení, a mimo jejich vlastní náboženské objekty je šíření jejich rouhavého učení dovoleno pouze mezi samotnými členy plus katechumeny či jinak nazvanými adepty na členství v dotyčné církvi či náboženské společnosti, přičemž s výjimkou názorů osob zmíněných v ustanovení § 1 odstavec 5 písmena b) nebo c) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se jejich písemné zvukové či jakékoliv jiné jejich rouhavé materiály nesmí dostat k jiným osobám než jsou příslušníci a katechumeni či jinak nazvaní adepti na členství v dotyčné církvi či náboženské společnosti,

b) samotný obsah habilitačních, disertačních, rigorózních, diplomových, bakalářských nebo jiných obdobných vědeckých prací, kde obsah těchto dotyčných vědeckých prací smí být přístupný pouze samotným příslušným akademickým odborníkům, plus tento jejich rouhavý obsah nesmí být nikde jinde publikován, a ani nesmí být jinak zpřístupněn žádné nepovolané osobě mimo akademickou sféru, přičemž habilitační, disertační, rigorózní, diplomové, bakalářské a ani jiné vědeckého práce rouhavého obsahu nesmí být nijak veřejně propagovány,

c) obsah vědeckých přednášek nebo vědeckých disputací na akademické půdě, které však ale smí být přístupny pouze samotným příslušným akademickým odborníkům, plus tento jejich rouhavý obsah nesmí být nikde veřejně publikován, a mimo rámec příslušných akademických odborníků nesmí být nijak veřejně propagováno konání takovéto vědecké přednášky nebo vědecké disputace na které patrně dojde anebo s velikou pravděpodobností může dojít k výrokům majících jinak charakter zločinu rouhání.

(7) I mimo rámec okolností uvedených v § 1 odstavec 6 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka platí, že není-li v to nějaké úmyslné zlomyslnosti, tak za naplnění skutkové podstaty zločinu podle ustanovení § 1 odstavec 1 písmena a) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se nepovažuje pouhé tvrzení či připuštění možnosti, že kosmonauti anebo kosmické lodě mohli ať již nechtěně, anebo úmyslně zavléct nějaké pozemské viry nebo mikroby či jiné podobné formy života do vesmíru, a tedy, že jakýkoliv takzvaný mimozemský život je výlučně pouze pozemského původu.

(8) I mimo rámec okolností uvedených v § 1 odstavec 6 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka platí, že není-li v to nějaké úmyslné zlomyslnosti, tak za naplnění skutkové podstaty zločinu podle ustanovení § 1 odstavec 1 písmena r) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se nepovažuje pouhé tvrzení či připuštění možnosti, že první tři kapitoly knihy Genesis pojednávající o stvoření světa a člověka nejsou či nemusí být úplně doslova pravdivé.

 

§ 2 – Zločin agrese proti Pánu Bohu spáchaný skrze masmédia

(1) Zločinu útoku proti Pánu Bohu spáchaný skrze masmédia se dopustí každý, kdo činy, řečmi, v periodickém nebo neperiodickém tisku, nebo v rozšiřovaných spisech mezi nejširší veřejnost, nebo prostřednictvím televizního či rozhlasového vysílání, nebo prostřednictvím Internetu či skrze jakákoliv jiná masmédia veřejně zesměšňuje, kritizuje nebo prokazuje opovržení, hanobení nebo nenávist vůči:

a) katolické církvi nebo pravoslavné církvi, papeži, biskupům či jiným katolickým nebo pravoslavným duchovním, řeholníkům, poustevníkům, ministrantům i věřícím pro jejich víru nebo pro jejich zastávané mravní postoje, nebo

b) panicům, pannám, osobám žijícím ve svátostném manželství nebo stav panický, panenský či stav svátostného manželství, nebo

c) křesťanství a křesťanskému učení, nebo

d) monoteizmu nebo církvím a náboženským společnostem vyznávajících monoteizmus pro jejich monoteistický charakter, nebo

e) náboženství nebo víře v Boha vůbec.

(2) Zločinu útoku proti Pánu Bohu spáchaný skrze masmédia podle ustanovení § 2 prvního odstavce tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se dopustí rovněž každý, kdo činy, řečmi, v periodickém nebo neperiodickém tisku, nebo v rozšiřovaných spisech mezi nejširší veřejnost, nebo prostřednictvím televizního či rozhlasového vysílání, nebo prostřednictvím Internetu či skrze jakákoliv jiná masmédia vzbuzuje proti katolické církvi či pravoslavné církvi, křesťanství, monoteizmu či náboženství vůbec jakékoliv negativní emoce.

(3) Zločinu útoku proti Pánu Bohu spáchaný skrze masmédia se dopustí každý, kdo činy, řečmi, v periodickém nebo neperiodickém tisku, nebo v rozšiřovaných spisech mezi nejširší veřejnost, nebo prostřednictvím televizního či rozhlasového vysílání, nebo prostřednictvím Internetu či skrze jakákoliv jiná masmédia veřejně propaguje, obhajuje, velebí, chválí nebo přinejmenším dekriminalizuje, bagatelizuje zločinecký charakter nebo jakkoliv jinak zlehčuje:

a) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlou bezbožnost, nebo

b) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlost sekularizace, nebo

c) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlost nedostatečné anebo dokonce zcela absentující náboženské výchovy dětí a mládeže, nebo

d) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlou činnost a propagandu svobodných zednářů, nebo

e) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlou činnost a propagandu feministek, feministů, feministické ideologie, genderové ideologie, feministických a genderových sdružení, nebo

f) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlost nekrofilního, zoofilního, homosexuálního nebo jakéhokoliv jiného sexuálně perverzního a úchylného chování, nebo

g) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlost vraždění nenarozených dětí formou potratů, nebo

h) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlost vraždění starých lidí, nemocných lidí nebo jinak tělesně či duševně postižených lidí formou euthanasie, nebo

i) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlost mimomanželského sexu, nebo

j) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlost existence legislativní možnosti rozvodu manželství, nebo

k) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlost používání kondomů a jiných prostředků úmyslně bránících početí dítěte, nebo

l) nemravně zavrženíhodně zvrhlé zneužívání existence takzvaných neplodních dní menstruačního cyklu ženského organismu k úmyslného souložení se ženou právě v těchto dnech s nemravně zavrženíhodným úmyslem vyhnout se početí dítěte, nebo

m) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlost veřejného používání oblečení, které je buď průsvitné, anebo výrazně napodobuje barvu lidského těla, anebo důsledně nezahaluje celý trup a prsa, anebo svojí délkou důsledně nezahaluje celé dolní končetiny člověka, nebo

n) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlost heavymetalové hudby, rockové hudby, či hudby s milostným či erotickým podtextem, nebo

o) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlost tanců při kterých dochází k vzájemnému dotýkání se celým tělem, nebo velice vysokého zvedání dolních končetin, respektive dolních končetin, a jiné podobně neslušné tance s erotickou vyzývavostí nebo provokativností, nebo

p) nemravnou zavrženíhodnou zvrhlost konání tanečních zábav či veřejného provozování hudby v adventu a v postním období liturgického roku.

(4) V případě naplnění skutkové podstaty kteréhokoliv ze zločinů Útok proti Pánu Bohu spáchaný skrze masmédia podle ustanovení § 2 prvního odstavce, § 2 druhého odstavce, a § 2 třetího odstavce, písmene a), b), c), d), e), f), g), h), i), j), k) nebo l) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se pachateli kteréhokoliv z těchto zločinů Útoku proti Pánu Bohu spáchaný skrze masmédia uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(5) V případě naplnění skutkové podstaty kteréhokoliv ze zločinů Útok proti Pánu Bohu spáchaný skrze masmédia podle ustanovení § 2 třetího odstavce, písmene m), n), o) nebo p) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se pachateli kteréhokoliv z těchto zločinů Útoku proti Pánu Bohu spáchaný skrze masmédia uloží trest těžkého žaláře od deseti až do dvaceti let.

 

§ 3 – Zločin dobrovolné spolupráce s ďáblem Satanem

(1) Zločinu dobrovolné spolupráce s ďáblem Satanem se dopustí každý, kdo se stane členem nebo jakýmkoliv spolupracovníkem kterékoliv organizace nebo sdružení:

a) satanistického zaměření nebo charakteru, nebo

b) lóže svobodných zednářů, nebo

c) feministického zaměření nebo charakteru či hlásající genderovou ideologii, nebo

d) homosexuálů a jiných perverzních sexuálních psychopatických úchylů, nebo

e) jakýmkoliv způsobem podporujících nebo propagujících vraždění nenarozených dětí potraty, nebo

f) jakýmkoliv způsobem podporujících nebo propagujících vraždění starých, nemocných, mentálně zaostalých, dementních nebo jakkoliv tělesně či duševně nemocných lidí formou euthanasie, nebo

g) jakýmkoliv způsobem podporujících sexuální promiskuitu, mimomanželský sex, rozvody manželství anebo jiné útoky proti řádnému heterosexuálnímu monogamnímu manželství coby celoživotního svazku jednoho muže s jednou ženou, nebo

h) vlády, státní tajné policie nebo zpravodajské služby jakéhokoliv ateistického nebo sekulárního režimu, nebo

h) jakýchkoliv jiných militantně agresivních ateistů, kteří organizovaně se rouhají nebo jinak brojí proti Pánu Bohu, monoteizmu, křesťanství, katolické církvi nebo pravoslavné církvi.

(2) Každý, kdo se stane spolupracovníkem nebo řadovým členem kterékoliv z organizací nebo sdružení uvedených pod kterýmkoliv písmenem prvního odstavce § 3 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, uloží se mu trest těžkého žaláře od deseti až do dvaceti let.

(3) Každý, kdo finančně, ideologicky nebo jinak podporuje, nebo kdo řídí kteroukoliv z organizací nebo sdružení uvedených pod kterýmkoliv písmenem prvního odstavce § 3 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, uloží se mu trest těžkého žaláře na doživotí.

(4) Rovněž tak i pachateli, který připravoval, pokusil se, nebo dokonce jakkoliv propagandisticky podpořil kteroukoliv z organizací nebo sdružení uvedených pod kterýmkoliv písmenem prvního odstavce § 3 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, Internetem nebo jiným obdobně účinným způsobem, tak se pachateli vždy uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

 

§ 4 – Zločin neoprávněného výkonu funkce duchovního, katechety, učitele nebo vedoucího pracovníka církve nebo náboženské společnosti

(1) Zásadní podmínkou registrace nebo uznání jakékoliv církve nebo náboženské společnosti revolučním státem je plná akceptace dotyčné církve nebo náboženské společnosti, že všichni její duchovní, katecheti a jiní jejich učitelé plus vedoucí pracovníci církevních úřadů, charitativních organizací, zdravotnických zařízení a jiných účelových zařízení dotyčné církve nebo náboženské společnosti potřebují ke své činnosti státní souhlas revolučního státu. Není-li dále v ustanovení druhého odstavce § 4 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, který má charakter lex specialis ve vztahu k prvnímu odstavci § 4 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, který má charakter lex generalis stanoveno jinak, tak duchovní, katecheta, učitel nebo jakýkoliv vedoucí pracovník kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané církve nebo náboženské společnosti na udělení státního souhlasu musí bez jakékoliv výjimky bezpodmínečně splňovat všechny tyto základní podmínky, které se jinak bez jakékoliv výjimky vztahují na úplně všechny revolučním státem registrované a uznané církve nebo náboženské společnosti:

a) sám se narodil svým rodičům pouze jen jako řádné manželské dítě mužského pohlaví,

b) je heterosexuální muž, který nikdy nežádal o rozvod manželství plus není druhý krát ženatý,

c) nikdy nezplodil žádné nemanželské dítě,

d) nikdy nevedl, nikdy nijak nepodpořil a ani nikdy nebyl členem a ani spolupracovníkem žádné z organizací nebo sdružení zmiňovaných v ustanovení § 3 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka,

e) nikdy, a to ani nikdy v minulosti předtím než tento Sjednocený revoluční trestní zákoník vstoupil v platnost a účinnost se nedopustil žádného jednání, které by naplňovalo kteroukoliv skutkovou podstatu zločinů uvedených v této první části tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(2) Dalšími speciálními základní podmínkou pro udělení státního souhlasu jsou:

a) v případě římskokatolických biskupů a kněží zachovávání celibátu a panictví, v případě římskokatolických stálých jáhnů možnost jeden krát v životě se oženit, a i to pouze v období před přijetím jáhenského svěcení,

b) v případě mužů s biskupským svěcením církve řeckokatolické a pravoslavní zachovávání celibátu a panictví, v případě mužů s kněžským svěcením církve řeckokatolické a pravoslavní možnost jeden krát v životě se oženit, a i to pouze v období před přijetím kněžského svěcení.

(3) Odpovědní představitelé kompetentního orgánu kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané církve nebo náboženské společnosti s personální kompetencí jsou povinni nejpozději do lhůty dvaceti dnů počítáno podle dnů revolučního kalendáře, ode dne kdy tento Sjednocený revoluční trestní zákoník vstoupil v platnost a účinnost, jednak odstranit z pozic duchovních, katechetů, učitelů a vedoucích pracovníků své církve nebo náboženské organizace, jednak okamžitě propustit ze zaměstnání bez jakékoliv výjimky:

a) všechny ženy bez jakékoliv výjimky,

b) všechny homosexuální, pedofilní, zoofilní, nekrofilní, gerontofilní nebo jakékoliv jiné sexuálně úchylné muže,

c) všechny muže, kteří se narodili jako nemanželské dítě,

d) všechny muže, kteří někdy požádali o rozvod manželství

e) všechny muže rozvedené, pokud jsou druhý krát ženatí,

f) všechny muže, kteří zplodili jakékoliv nemanželské dítě,

g) všechny muže, kteří někdy vedli, podpořili, byli členy nebo spolupracovníky kterékoliv z organizací nebo sdružení zmiňovaných v ustanovení § 3 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka,

h) všechny muže, kteří kdykoliv v minulosti a to třebas i kdykoliv předtím než tento Sjednocený revoluční trestní zákoník vstoupil v platnost a účinnost se dopustili jakéhokoliv jednání, které by naplňovalo kteroukoliv skutkovou podstatu zločinů uvedených v této první části tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka,

i) všechny římskokatolické muže, kteří nesplňují příslušnou podmínku podle ustanovení písmene a) odstavce druhého § 4 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka,

j) všechny řeckokatolické a pravoslavní muže, kteří nesplňují příslušnou podmínku podle ustanovení písmene b) odstavce druhého § 4 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(4) Všechny osoby které nesplňují kteroukoliv z podmínek pro udělení státního souhlasu uvedené v § 4 odstavce 1 nebo odstavce 2 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka plus zastávající v kterékoliv církvi nebo náboženské společnosti postavení duchovního, katechety, učitele nebo jakéhokoliv vedoucího pracovníka, jsou povinny, nejpozději do desíti dnů ode dne kdy tento Sjednocený revoluční trestní zákoník vstoupil v platnost a účinnost, a to počítáno podle dnů revolučního kalendáře, oznámit tuto skutečnost nesplnění kterékoliv z těchto podmínek uvedených v § 4 odstavce 1 nebo odstavce 2 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka jednak Výboru na obranu revoluce, jednak příslušnému kompetentního orgánu nadanému personální kompetencí své vlastní církve nebo náboženské společnosti společně i se žádostí o okamžité ukončení svého pracovního poměru k dotyčné církvi nebo náboženské společnosti.

(5) Odpovědným představitelům kompetentního orgánu kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané církve nebo náboženské společnosti s personální kompetencí, i do budoucna jsou povinni nejpozději do tří kalendářních dnů revolučního kalendáře odvolat s funkce a okamžitě propustit každého ze svých duchovních, katechetů, učitelů nebo jakýchkoliv vedoucích pracovníků ze zaměstnání u jejich církve nebo náboženské společnosti, pokud přestali splňovat kteroukoliv z podmínek státního souhlasu uvedených v ustanoveních § 4 odstavce 1 nebo odstavce 2 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, přičemž odvolat z funkce a okamžitě propustit ze zaměstnání jsou povinni nejpozději do tří dnů počítáno podle dne revolučního kalendáře ode dne revolučního kalendáře, kdy se dozvěděli o této skutečnosti.

(6) Všechny osoby které i do budoucna přestanou splňovat kteroukoliv z podmínek pro udělení státního souhlasu uvedené v § 4 odstavce 1 nebo odstavce 2 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka plus zastávající v kterékoliv církvi nebo náboženské společnosti postavení duchovního, katechety, učitele nebo jakéhokoliv vedoucího pracovníka, jsou povinny, nejpozději do tří dnů ode dne kdy nastala tato skutečnost, a to počítáno podle dnů revolučního kalendáře, oznámit tuto skutečnost nesplňování kterékoliv z těchto podmínek uvedených v § 4 odstavce 1 nebo odstavce 2 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka jednak Výboru na obranu revoluce, jednak příslušnému kompetentního orgánu nadanému personální kompetencí své vlastní církve nebo náboženské společnosti společně i se žádostí o okamžité ukončení svého pracovního poměru k dotyčné církvi nebo náboženské společnosti.

(7) Odpovědným představitelům kompetentního orgánu kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané církve nebo náboženské společnosti s personální kompetencí, pokud úmyslně nesplní ustanovení § 4 odstavce 3 nebo odstavce 5 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Pokud tak učiní pouze z důvodů zaviněné hrubé nedbalosti, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. V případě, že odpovědní představitelé kompetentního orgánu kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané konkrétní církve nebo náboženské společnosti s personální kompetenci opakovaně úmyslně nesplní ustanovení § 4 odstavce 3 nebo odstavce 5 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tato církev nebo náboženská společnost - pokud Nejvyšší revoluční výbor nerozhodne jinak - rozpustí, a veškerý hmotný i nehmotný majetek rozpuštěné církve nebo náboženské společnosti se zkonfiskuje a zabaví v prospěch revolučního státu.

(8) Každému duchovnímu, katechetovi, učiteli nebo jakémukoliv vedoucímu pracovníkovi kterékoliv církve nebo náboženské společnosti, který nesplňuje nebo později přestane splňovat kteroukoliv z podmínek § 4 odstavce 1 nebo odstavce 2 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, a úmyslně si nesplní svoji povinnost uvedenou v ustanovení § 4 odstavce 4 nebo odstavce 6 Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se mu uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Pokud tak učiní pouze z důvodů zaviněné hrubé nedbalosti, tak se mu uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

 

§ 5 – Zločin proti Tělu a Krvi Ježíše Krista

(1) Zločinu proti Tělu a Krvi Ježíše Krista se dopustí každý, kdo buď nějak zneuctí katolickým nebo pravoslavným knězem konsekrovanou svatou hostii, hostie či víno v kalichu formou transubstanciace proměněné na Tělo a Krev Ježíše Krista, nebo jakkoliv jinak pohodí eucharistické způsoby, nebo kdo je odnese, nebo si ponechá k svatokrádežnému účelu.

(2) Pachateli zločinu proti Tělu a Krvi Ježíše Krista se uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

 

§ 6 – Zločin útoku proti pravé církvi Kristově, křesťanství a náboženství

(1) Zločinu útoku proti pravé církvi Kristově, křesťanství a náboženství se dopustí každý, kdo se dopustí jakéhokoliv verbálního nebo jiného útoku nebo kritiky, včetně jakéhokoliv popírání nebo naopak tvrzení, či zpochybňování nebo zlehčování, či tendenčně negativistického vykreslování katolické církve nebo pravoslavní církve.

(2) Zločinu útoku proti pravé církvi Kristově, křesťanství a náboženství se dopustí každý, kdo se dopustí jakéhokoliv verbálního nebo jiného útoku nebo kritiky, včetně jakéhokoliv popírání nebo naopak tvrzení, či zpochybňování nebo zlehčování, či tendenčně negativistického vykreslování čehokoliv, co uráží, popřípadě svým obsahem je objektivně způsobilé jakkoliv urazit či vyznít urážlivě, neuctivě anebo nelichotivě pro:

a) katolickou církev nebo pravoslavnou církev, nebo

b) křesťanství, nebo

c) monoteizmus, nebo

d) náboženství vůbec.

(3) Zločinu útoku proti pravé církvi Kristově, křesťanství a náboženství podle ustanovení prvního nebo druhého odstavce § 6 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se dopustí rovněž každý, kdo vzbuzuje proti katolické církvi či pravoslavné církvi, křesťanství, monoteizmu či náboženství vůbec jakékoliv negativní emoce.

(4) Bylo-li kterýmkoliv ze zločinů útoku proti pravé církvi Kristově, křesťanství a náboženství, který je uveden v odstavci prvním, druhém nebo třetím § 6 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) dáno veřejné pohoršení minimálně jedné osoby,

b) nebo byl-li někdo sveden k odpadu od své náboženské víry nebo jakkoliv zviklán ve své náboženské víře,

anebo bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné nebezpečí způsobení nějaké ujmy katolické církvi, nebo pravoslavné církvi, nebo křesťanství, nebo monoteizmu nebo vůbec náboženství,

pachateli kteréhokoliv ze zločinů útoku proti pravé církvi Kristově, křesťanství a náboženství se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo veliká nebezpečnost, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(5) Spáchal-li pachatel zločin, nebo pokusil-li se pachatel spáchat zločin, nebo připravoval-li se pachatel na spáchání kteréhokoliv ze zločinů útoku proti pravé církvi Kristově, křesťanství a náboženství v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci, druhém odstavci nebo třetím odstavci § 6 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována kterákoliv z těchto příslušných skutkových podstat kteréhokoliv ze zločinů útoku proti pravé církvi Kristově, křesťanství a náboženství tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, Internetem nebo jiným obdobně účinným způsobem, tak se pachateli vždy uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(6) Není-li tu ale žádné z okolností uvedených v čtvrtém odstavce a ani v pátém odstavci § 6 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, pak se pachateli kteréhokoliv z těchto zločinů útoku proti pravé církvi Kristově, křesťanství a náboženství uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let.

(6) Za naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti pravé církvi Kristově, křesťanství a náboženství se nikdy nepovažuje nenásilný verbální či písemný útok či kritika, která je imanentní názorové sféře hluboce nábožensky věřícího člověka vycházející imanentně ve své kritice z učení víry a morálky jaké katolická církev nebo pravoslavní církev zastává v současnosti, anebo jaké zastávala kdykoliv ať již ve své bližší anebo i vzdálenější minulosti.

 

§ 7 – Zločin útoku proti Bohu zasvěceným osobám

(1) Zločin útoku proti Bohu zasvěceným osobám se vztahuje na ochranu kohokoliv z papežů, patriarchů, biskupů, vladyků, kněží, řeholníků, řeholnic, poustevníků, poustevnic, katechetů, ministrantů, kostelníků, zákristiánů, ale i všem ostatním věřícím, kteří nějakým způsobem přináleží ke katolické církvi nebo k pravoslavní církvi. Naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti těmto ve větě první uvedeným Bohu zasvěceným osobám má charakter jakéhokoliv fyzického, písemného, verbálního nebo jakéhokoliv jiného útoku, urážky, kritiky, zlehčování, zesměšňování, či jakéhokoliv jiného nepravdivého nebo tendenčně negativistického vykreslování těchto osob z těch důvodů, že jsou osobami, které upřímně slouží Pánu Bohu.

(2) Zločin útoku proti Bohu zasvěceným osobám se vztahuje na ochranu kohokoliv z papežů, patriarchů, biskupů, vladyků, kněží, řeholníků, řeholnic, poustevníků, poustevnic, které coby katolíci a pravoslavní zachovávají celoživotní celibát spojený s celoživotním panictvím nebo panenstvím. Naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti těmto ve větě první uvedeným Bohu zasvěceným osobám má charakter jakéhokoliv fyzického, písemného, verbálního nebo jakéhokoliv jiného útoku, urážky, kritiky, zlehčování, zesměšňování, či jakéhokoliv jiného nepravdivého nebo tendenčně negativistického vykreslování těchto osob z těch důvodů, že jsou osobami, které upřímně, vědomě a cílevědomě důsledně zachovávají celoživotní panictví nebo panenství.

(3) Zločin útoku proti Bohu zasvěceným osobám se vztahuje na ochranu kohokoliv z Bohu zasvěcených vdovců nebo Bohu zasvěcených vdov, nebo jiných podobně Bohu zasvěcených osob, které coby katolíci a pravoslavní zachovávají od okamihu svého zasvěcení se Bohu celoživotní absolutní sexuální zdrženlivost pro celý ostatek svého života. Naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti těmto ve větě první uvedeným Bohu zasvěceným osobám má charakter jakéhokoliv fyzického, písemného, verbálního nebo jakéhokoliv jiného útoku, urážky, kritiky, zlehčování, zesměšňování, či jakéhokoliv jiného nepravdivého nebo tendenčně negativistického vykreslování těchto osob z těch důvodů, že jsou osobami, které upřímně, vědomě a cílevědomě důsledně zachovávají absolutní sexuální zdrženlivost pro celý ostatek svého života.

(4) Zločin útoku proti Bohu zasvěceným osobám se vztahuje i na ochranu osob přináležející k jakémukoliv náboženství, víře nebo k jakékoliv církvi či náboženské společnosti, pokud jsou osobami, které z náboženských důvodů jsou mnichy, mniškami, poustevníky, poustevnicemi anebo jakýmikoliv jinými osobami vědomě a záměrně zachovávajícími celoživotní celibát spojený s celoživotním panictvím nebo panenstvím, anebo alespoň osobami, které od určitého okamihu ve svém životě vědomě a záměrně zachovávají absolutní sexuální zdrženlivost po celý ostatek svého života. Naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti těmto ve větě první uvedeným Bohu zasvěceným osobám má charakter jakéhokoliv fyzického, písemného, verbálního nebo jakéhokoliv jiného útoku, urážky, kritiky, zlehčování, zesměšňování, či jakéhokoliv jiného nepravdivého nebo tendenčně negativistického vykreslování těchto osob z těch důvodů, že jsou osobami, které upřímně, vědomě a cílevědomě důsledně zachovávají celoživotní panictví nebo panenství, nebo že jsou osobami, které upřímně, vědomě a cílevědomě důsledně zachovávají absolutní sexuální zdrženlivost pro celý ostatek svého života.

(5) Bylo-li kterýmkoliv ze zločinů útoku proti Bohu zasvěceným osobám, který je uveden v odstavci prvním, druhém, třetím nebo čtvrtém § 7 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) dáno veřejné pohoršení minimálně jedné osoby,

b) nebo byl-li někdo sveden k odpadu od své náboženské víry či vysoce mravního života nebo jakkoliv zviklán ve své náboženské víře, či vysoce mravním životě,

c) anebo bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné nebezpečí způsobení nějaké ujmy na dobré pověsti či jiné ujmy buď v odstavci prvním, druhém, třetím nebo čtvrtém § 7 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka uvedeným konkrétním Bohu zasvěceným osobám, anebo bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné nebezpečí způsobení nějaké ujmy na dobré pověsti v odstavci prvním, druhém, třetím nebo čtvrtém § 7 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka uvedeným Bohu zasvěceným osobám v abstraktní rovině,

pachateli kteréhokoliv z těchto zločinů útoku proti Bohu zasvěceným osobám uvedených v odstavci prvním, druhém, třetím nebo čtvrtém § 7 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo veliká nebezpečnost, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(6) Rovněž tak i pachateli, který připravoval, pokusil se, nebo dokonce spáchal kterýmkoliv ze zločinů útoku proti Bohu zasvěceným osobám, který je uveden v odstavci prvním, druhém, třetím nebo čtvrtém § 7 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, Internetem nebo jiným obdobně účinným způsobem, tak se pachateli vždy uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(7) Není-li tu ale žádné z okolností uvedených v pátém odstavci a ani v šestém odstavci § 7 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, pak se pachateli kteréhokoliv z těchto zločinů útoku proti Bohu zasvěceným osobám uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let.

(8) Za naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti Bohu zasvěceným osobám se nepovažuje nenásilný verbální či písemný útok či kritika, která je imanentní názorové sféře hluboce nábožensky věřícího člověka vycházející imanentně ve své kritice z učení víry a morálky jaké katolická církev nebo pravoslavní církev zastává v současnosti, anebo jaké zastávala kdykoliv ať již ve své bližší anebo i vzdálenější minulosti.

(9) Za naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti Bohu zasvěceným osobám se nepovažuje nenásilný verbální či písemný útok či kritika, která je imanentní názorové sféře hluboce nábožensky věřícího člověka vycházející imanentně ve své kritice z učení víry a morálky, která je, pokud jde o výši mravních nároků, co do mravní úrovně svého pohledu alespoň přibližně srovnatelná s tím učením morálky, jaké katolická církev nebo pravoslavní církev zastává v současnosti, a to bez ohledu na tu či onu náboženskou příslušnost kritizující osoby.

(10) Za naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti Bohu zasvěceným osobám se nepovažuje nenásilný verbální či písemný útok či kritika, která je jinak obvykle imanentní názorové sféře hluboce nábožensky věřícího člověka, která je ve své kritice alespoň přibližně podobná katolickému či pravoslavnému učení a morálky pokud jde o výši v této kritice obsažených mravních nároků, které co do mravní úrovně svého pohledu alespoň přibližně odpovídají učení morálky, jaké katolická církev nebo pravoslavní církev zastává v současnosti, a to i v tom případě, kdy touto kritizující osobou je osoba bez jakékoliv náboženské příslušnosti.

 

§ 8 – Zločin útoku proti Bohem založené instituci manželství

(1) Zločin útoku proti Bohem založené instituci manželství se vztahuje na ochranu všech osob žijících v řádném svátostním svazku manželském, pokud jde o osoby katolického nebo pravoslavného věrovyznání. Naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti Bohem založené instituci manželství má charakter jakéhokoliv fyzického, písemného, verbálního nebo jakéhokoliv jiného útoku, urážky, kritiky, zlehčování, zesměšňování, či jakéhokoliv jiného nepravdivého nebo tendenčně negativistického vykreslování těchto osob uvedených ve větě první z těch důvodů, že jsou osobami, které upřímně, vědomě a cílevědomě, důsledně se rozhodli pro celoživotní zachovávání manželské věrnosti v v souladu s Božími mravními normami uspořádaným životem v řádném heterosexuálním monogamním manželstvím spojujícího jednoho muže s jednou ženou do celoživotního manželského svazku.

(2) Zločin útoku proti Bohem založené instituci manželství se vztahuje i na ochranu všech ostatních osob mimo katolické církve a pravoslavní církve bez ohledu na jejich náboženské vyznání, za předpokladu, že řádně uzavřeli své manželství církevní formou před kompetentním oddávajícím orgánem své vlastní církve či náboženské společnosti, a kteří žijí v souladu s mravními normami uspořádaným životem v řádném heterosexuálním monogamním manželstvím spojujícího jednoho muže s jednou ženou, přičemž ani jeden z těchto manželů nevstupoval do tohoto manželského svazku coby osoba již jednou ženatá či vdaná, vyjma případu, kdy předešlé manželství již řádně zaniklo, a to zaniklo pouze jen a jen smrtí druhého manželského partnera a nijak jinak. Naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti Bohem založené instituci manželství má charakter jakéhokoliv fyzického, písemného, verbálního nebo jakéhokoliv jiného útoku, urážení, kritiky, zlehčování, zesměšňování, či jakéhokoliv jiného nepravdivého nebo tendenčně negativistického vykreslování těchto osob uvedených ve větě první z těch důvodů, že jsou osobami, které upřímně, vědomě a cílevědomě, důsledně se rozhodli pro celoživotní zachovávání manželské věrnosti v souladu s Božími mravními normami uspořádaným životem v řádném heterosexuálním monogamním manželstvím spojujícího jednoho muže s jednou ženou do celoživotního manželského svazku.

(3) Zločin útoku proti Bohem založené instituci manželství se vztahuje i na ochranu všech osob bez jakéhokoliv náboženského vyznání, za předpokladu, že řádně uzavřeli své manželství ať již jakoukoliv církevní anebo vůbec i mimocírkevní světskou formou, kde k uzavření manželství došlo před mimocírkevním orgánem, který však ale byl k uzavírání manželství kompetentním orgánem podle platné legislativy místa a doby, kde bylo toto manželství řádně uzavřeno, a kteří žijí v souladu s mravními normami uspořádaným životem v řádném heterosexuálním monogamním manželstvím spojujícího jednoho muže s jednou ženou, přičemž ani jeden z těchto manželů nevstupoval do tohoto manželského svazku coby osoba již jednou ženatá či vdaná, vyjma případu, kdy předešlé manželství již řádně zaniklo, a to zaniklo pouze jen a jen smrtí druhého manželského partnera a nijak jinak. Naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti Bohem založené instituci manželství má charakter jakéhokoliv fyzického, písemného, verbálního nebo jakéhokoliv jiného útoku, urážení, kritiky, zlehčování, zesměšňování, či jakéhokoliv jiného nepravdivého nebo tendenčně negativistického vykreslování těchto osob uvedených ve větě první z těch důvodů, že jsou osobami, které upřímně, vědomě a cílevědomě, důsledně se rozhodli pro celoživotní zachovávání manželské věrnosti v souladu s Božími mravními normami uspořádaným životem v řádném heterosexuálním monogamním manželstvím spojujícího jednoho muže s jednou ženou do celoživotního manželského svazku.

(4) Bylo-li kterýmkoliv ze zločinů útoku proti Bohem založené instituci manželství, který je uveden v odstavci prvním, druhém nebo třetím § 8 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) dáno veřejné pohoršení minimálně jedné osoby,

b) nebo byl-li někdo sveden k odpadu od své náboženské víry či vysoce mravního života nebo jakkoliv zviklán ve své náboženské víře, či vysoce mravním životě,

c) anebo bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné nebezpečí způsobení nějaké ujmy na dobré pověsti nebo jiné ujmu buď v odstavci prvním, druhém nebo třetím § 8 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka uvedeným konkrétním osobám manželů, které upřímně, vědomě a cílevědomě, důsledně se rozhodli pro celoživotní zachovávání manželské věrnosti v souladu s Božími mravními normami uspořádaným životem v řádném heterosexuálním monogamním manželství spojujícího jednoho muže s jednou ženou do celoživotního manželského svazku, anebo vůbec bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné nebezpečí způsobení nějaké ujmy na dobré pověsti nebo jiné ujmy v odstavci prvním, druhém nebo třetím § 8 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka osobám manželů coby osobám, které upřímně, vědomě a cílevědomě, důsledně se rozhodli pro celoživotní zachovávání manželské věrnosti v souladu s mravními normami uspořádaným životem v řádném heterosexuálním monogamním manželství spojujícího jednoho muže s jednou ženou do celoživotního manželského svazku v abstraktní rovině,

pachateli kteréhokoliv ze zločinů útoku proti Bohem založené instituci manželství se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo veliká nebezpečnost, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(5) Rovněž tak i pachateli, který připravoval, pokusil se, nebo dokonce spáchal kterýmkoliv ze zločinů útoku proti Bohem založené instituci manželství, který je uveden v odstavci prvním, druhém nebo třetím § 8 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, Internetem nebo jiným obdobně účinným způsobem, tak se pachateli vždy uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(6) Není-li tu ale žádné z okolností uvedených ve čtvrtém odstavci a ani v pátém odstavci § 8 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, pak se pachateli kteréhokoliv z těchto zločinů útoku proti Bohem založené instituci manželství uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let.

(7) Za naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti Bohem založené instituci manželství se nepovažuje kritika, která je imanentní názorové sféře hluboce nábožensky věřícího člověka vycházející imanentně ve své kritice z učení víry a morálky jaké katolická církev nebo pravoslavní církev zastává v současnosti, anebo jaké zastávala kdykoliv ať již ve své bližší anebo i vzdálenější minulosti.

(8) Za naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti Bohem založené instituci manželství se nepovažuje útok či kritika, která je imanentní názorové sféře hluboce nábožensky věřícího člověka vycházející imanentně ve své kritice z učení víry a morálky, která je, pokud jde o výši mravních nároků, co do mravní úrovně svého pohledu ve své mravní přísnosti přinejmenším na té úrovni přísnosti v oblasti mravů, které katolická církev nebo pravoslavní církev zastává v současnosti, a to bez ohledu na tu či onu náboženskou příslušnost kritizující osoby.

(9) Za naplnění skutkové podstaty zločinu útoku proti Bohem založené instituci manželství se nepovažuje útok či kritika, která je jinak obvykle imanentní názorové sféře hluboce nábožensky věřícího člověka, která je ve své kritice pokud jde o výši mravních nároků, co do mravní úrovně svého pohledu ve své mravní přísnosti přinejmenším na té úrovni přísnosti v oblasti mravů, které katolická církev nebo pravoslavní církev zastává v současnosti, a to i v tom případě, kdy touto kritizující osobou je osoba bez jakékoliv náboženské příslušnosti.

 

§ 9 – Zločin vnějšího vměšování se do vnitřních věcí církví a náboženských společností

(1) Zločinu vnějšího vměšování se do vnitřních věcí církví a náboženských společností se dopustí každý, kdo aniž by byl sám vůbec někdy řádným členem příslušné církve či náboženské společnosti, nebo který byl již z dotyčné církve nebo náboženské společnosti exkomunikován, nebo suspendován, nebo jakýmkoliv jiným způsobem propuštěn či vyloučen podle předpisů dotyčné církve nebo náboženské společnosti, přesto však ale i navzdory těmto výše uvedeným skutečnostem tento pachatel, ač sice nikdy nebyl, anebo v dané době není již více členem příslušné církve či náboženské společnosti, přesto však nějakým způsobem v rozporu s interními předpisy dotyčné církve nebo náboženské společnosti vyvíjí zvenčí jakýkoliv fyzický, psychologický nebo jiný nátlak, vyhrožuje, zastrašuje, vydírá nebo se jakkoliv jinak vměšuje či usiluje o vměšování:

a) do věroučných nebo mravoučných otázek, doktríny víry nebo morálky, věroučné či mravoučné teologie, učení, stanovisek, instrukce věřícím v oblasti víry či morálky, popřípadě s věroučnými či mravoučnými otázkami spojené i otázky církevní disciplíny, nebo

b) do vnitřní konstituce, statutu nebo jinak nazvaného organizačního řádu či jinak nazvaných organizačních pravidel fungování kterékoliv z církví nebo náboženských společností upravujících kreaci svých vlastních orgánů, funkcionářů, církevních představených, nebo vzájemných vztahů mezi jednotlivými církevními orgány, nebo rozsah kompetencí jednotlivých církevních orgánů, funkcionářů nebo církevních představených, nebo

c) do personálních otázek jednotlivých církví nebo náboženských společností v oblasti personálního obsazování jednotlivých církevních úřadů, orgánů, funkcionářů, církevních představených, či jiných míst duchovních obsazovaných v souladu s interními předpisy dotyčné církve či náboženské společnosti ať již jmenováním, volbou, losováním anebo i jakýmkoliv jiným způsobem, nebo

d) do otázek způsobilosti či nezpůsobilosti duchovních plus i do jakýchkoliv jiných vnitřních disciplinárních personálních otázek, které jsou vnitřní věcí příslušné církve či náboženské společnosti, nebo

e) s úmyslem nezákonným způsobem přinutit osobu, která v dotyčné církvi nebo náboženské společnosti vykonává určitý úřad, funkci, postavení nebo moc, aby v souladu s vůlí toho, kdo se takovýmto nezákonným způsobem vměšuje do vnitřních věcí dotyčné církve či náboženské společnosti něco udělala nebo záměrně opomenula udělat.

(2) Zločinu vnějšího vměšování se do vnitřních věcí církví a náboženských společností se dopustí i ten, kdo cokoliv daruje nebo slíbí proto, aby někdo vykonávající v dotyčné církvi nebo náboženské společnosti určitý církevní úřad, funkci, postavení nebo moc, aby něco udělal nebo záměrně opomenul udělat.

(3) Pachateli kteréhokoliv z těchto v odstavci prvním nebo v odstavci druhém § 9 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka uvedených zločinů vnějšího vměšování se do vnitřních věcí církví a náboženských společností se uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

 

§ 10 – Zločin podvodu namířený proti majetku nebo dobré pověsti církve nebo náboženské společnosti, či subjektu vlastnícího Boží dům nebo hřbitov

(1) Zločinu podvodu namířeného proti majetku nebo dobré pověsti církve nebo náboženské společnosti, či subjektu vlastnícího Boží dům nebo hřbitov se dopustí každý, kdo s úmyslem způsobit církvi či náboženské společnosti, nebo jakémukoliv církevnímu či mimocírkevnímu subjektu, který je vlastníkem hřbitova, nebo k bohoslužebním účelům sloužícího kostela, synagogy, mešity nebo jakkoliv jinak nazvané modlitebny jakoukoliv škodu ať již na majetku nebo dobré pověsti jdoucí jakýmkoliv způsobem k hmotné nebo nehmotné ujmě církve či náboženské společnosti, nebo jdoucí jakýmkoliv způsobem k hmotné nebo nehmotné ujmě církevního či mimocírkevního subjektu, který je vlastníkem hřbitova, kostela, synagogy, mešity nebo jakkoliv jinak nazvané modlitebny tím, že:

a) ve veřejné, církevní nebo jiné relevantní listině uvede nepravdu, nebo

b) padělá, změní, zničí či zatají veřejnou, církevní nebo jakoukoliv jinou relevantní listinu, nebo

c) použije padělané či změněné veřejné, církevní nebo jakékoliv jiné relevantní listiny, nebo

(2) Skutková podstata zločinu podvodu namířeného proti majetku nebo dobré pověsti církve nebo náboženské společnosti, či subjektu vlastnícího Boží dům nebo hřbitov, k jejímuž spáchaní dojde formou použití padělané či změněné veřejné, církevní nebo jakékoliv jiné relevantní listiny podle ustanovení § 10 odstavce 1, písmena c) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka je naplněna i v tom případě, kdy pachatel tohoto zločinu třebas i nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto Sjednoceným revolučním trestním zákoníkem o zločinech, přečinech i přestupcích, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

(3) Pachateli kteréhokoliv z těchto v odstavci prvním nebo v odstavci druhém § 10 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka uvedených zločinů podvodu namířeného proti majetku nebo dobré pověsti církve nebo náboženské společnosti, či subjektu vlastnícího Boží dům nebo hřbitov se uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

 

§ 11 – Zločin barbarského útoku proti církvi či náboženské společnosti, Božímu domu nebo hřbitovu

(1) Zločinu Útoku proti Božímu domu nebo hřbitovu se dopustí každý:

a) kdo provozování jakéhokoliv náboženského obřadu nebo náboženství ruší, nebo

b) zneuctí místo nebo jakoukoliv věc, která je určena k náboženskému účelu, nebo

c) znesvětí movitou nebo nemovitou posvátnou věc, nebo

d) kdo úmyslně zle nakládá nebo zneuctívajícím způsobem nakládá s věcmi, nářadím nebo předměty zasvěcenými, nebo jinak určenými k bohoslužbě.

(2) Rovněž tak zločinu Útoku proti Božímu domu nebo hřbitovu se dopustí každý, kdo na hřbitově, v kostele, v synagoze, v mešitě nebo v jakémkoliv jiném objektu určeném k bohoslužbě nebo jiným náboženským obřadům, k pietě nebo jinému náboženskému či pietnímu účelu:

a) něco odcizí, nebo

b) dopustí se vandalství, nebo jakéhokoliv jiného úmyslného poškození cizí věci, nebo

c) bez povolení otevře hrob nebo hrobku nebo urnu s lidskými ostatky anebo z pohřebiště svévolně odejme lidské ostatky, nebo

d) nebo se dopustí jakékoliv jiné hrubé neslušnosti.

(3) Pachateli kteréhokoliv z těchto v odstavci prvním nebo odstavci druhém § 11 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka uvedených zločinů barbarského útoku proti církvi či náboženské společnosti, Božímu domu nebo hřbitovu se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo veliká nebezpečnost, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

 

§ 12 – Zločin porušování povinností při správě majetku církve či náboženské společnosti, Božího domu nebo hřbitova

(1) Zločinu porušování povinností při správě majetku církve či náboženské společnosti, Božího domu nebo hřbitovu se dopustí každý, kdo k újmě nebo škodě kterékoliv církve nebo náboženské společnosti či církevního nebo i mimocírkevního subjektu, který je vlastníkem hřbitova, kostela, synagogy, mešity nebo jakkoliv jinak nazvané modlitebny:

a)se dopustí nezákonného obohacení z mešního stipendia, nebo z jakékoliv sbírky, nebo z jakýchkoliv poskytnutých darů, nebo dotací, které byly vysbírány, darovány či poskytnuty dotyčné církvi či náboženské společnosti nebo jakémukoliv církevnímu či mimocírkevnímu subjektu, který je vlastníkem hřbitova, nebo k bohoslužebním účelům sloužícího kostela, synagogy, mešity nebo jakkoliv jinak nazvané modlitebny, nebo

b)dopustí se jakékoliv jiné krádeže, podvodu nebo zpronevěry spravovaného majetku jdoucí pokud jde o způsobenou škodu ať již na majetku nebo dobré pověsti jakýmkoliv způsobem k hmotné nebo nehmotné ujmě církve či náboženské společnosti, nebo jdoucí jakýmkoliv způsobem k hmotné nebo nehmotné ujmě církevního či mimocírkevního subjektu, který je vlastníkem hřbitova, kostela, synagogy, mešity nebo jakkoliv jinak nazvané modlitebny.

(2) Zločinu porušování povinností při správě majetku církve či náboženské společnosti, Božího domu nebo hřbitova se rovněž dopustí i ten, kdo bez souhlasu kompetentního orgánu dotyčné církve nebo náboženské společnosti, nebo kdo bez souhlasu kompetentního orgánu jakéhokoliv církevního či mimocírkevního subjektu, který je vlastníkem hřbitova, nebo k bohoslužebním účelům sloužícího kostela, synagogy, mešity nebo jakkoliv jinak nazvané modlitebny, peníze nebo jakýkoliv movitý nebo nemovitý majetek:

převede na jiný subjekt, nebo

půjčí, vypůjčí nebo pronajme, nebo

zatíží zástavním právem nebo ručitelským závazkem.

(3) Pachateli kteréhokoliv z těchto v odstavci prvním nebo odstavci druhém § 12 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka uvedených zločinů barbarského útoku proti církvi či náboženské společnosti, Božímu domu nebo hřbitovu se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká osobní chamtivost na straně správce, který se celkově obohatil ve větším rozsahu než kolik činila celková částka součtu všech jeho řádných příjmů, které poctivě dosáhl u dotyčné církve nebo náboženské společnosti či církevního nebo i mimocírkevního subjektu, který je vlastníkem hřbitova, kostela, synagogy, mešity nebo jakkoliv jinak nazvané modlitebny, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

 

Hlava druhá: Zločiny svádění k odpadlictví

§ 13 – Zločin svádění k odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností)

(1) Katolická církev a pravoslavní církve jsou dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností). Podle ustanovení § 13 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se zločinu svádění k odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí dopustí každý, kdo v náboženském slova smyslu osobu pokřtěnou v katolické církvi nebo pravoslavné církvi, případně doposud zatím ještě nepokřtěného katolického nebo pravoslavného katechumena či nezletilé dítě jehož otec nebo matka je osobou pokřtěnou v katolické církvi nebo pravoslavné církvi, anebo je doposud zatím ještě nepokřtěným katolickým nebo pravoslavným katechumenem; slovem, písmem nebo jakýmkoliv jiným způsobem svádí k odpadu kamkoliv jinam mimo obě tyto dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností).

(2) Bylo-li v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 13 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností):

a) dáno veřejné pohoršení minimálně jedné osoby,

b) nebo byl-li někdo ve smyslu ustanovení prvního odstavce § 13 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka skutečně sveden k odpadu kamkoliv jinam mimo obě tyto dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností), respektive byl-li někdo sveden k odpadu kamkoliv jinam mimo katolickou církev a současně i mimo pravoslavnou církev,

c) anebo bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné nebezpečí způsobení nějaké ujmy ať již katolické církvi nebo pravoslavné církvi,

pachateli tohoto zločinu svádění k odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo veliká nebezpečnost, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(3) Spáchal-li pachatel zločin, nebo pokusil-li se pachatel spáchat zločin, nebo připravoval-li se pachatel na spáchání zločinu svádění k odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 13 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, Internetem nebo jiným obdobně účinným způsobem, tak se pachateli vždy uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(4) Není-li tu ale žádné z okolností uvedených v druhém odstavci a ani v třetím odstavci § 13 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, pak se pachateli zločinu svádění k odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let.

 

§ 14 – Zločin svádění k odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností, jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého

(1) Zločinu svádění k odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého se dopustí každý, kdo jakoukoliv pokřtěnou osobu, či případně doposud zatím ještě jakéhokoliv nepokřtěného katechumena či nezletilé dítě jehož otec nebo matka je pokřtěnou osobou anebo alespoň nepokřtěným katechumenem jakékoliv křesťanské církve nebo náboženské společnosti, jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého; slovem, písmem nebo jakýmkoliv jiným způsobem svádí k odpadu kamkoliv jinam mimo rámec křesťanských církví a náboženských společností věřících v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého.

(2) Bylo-li v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 14 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého:

a) dáno veřejné pohoršení minimálně jedné osoby,

b) nebo byl-li někdo ve smyslu ustanovení prvního odstavce § 14 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka skutečně sveden k odpadu kamkoliv jinam mimo rámec křesťanských církví a náboženských společností věřících v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, respektive byl-li někdo sveden kamkoliv jinam mimo katolickou církev, pravoslavnou církev a ostatní křesťanské církve nebo náboženské společnosti, jejímiž integrálními články křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého,

c) anebo bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné nebezpečí způsobení nějaké ujmy kterékoliv křesťanské církvi nebo křesťanské náboženské společnosti, jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého,

pachateli zločinu svádění k odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo veliká nebezpečnost, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(3) Spáchal-li pachatel zločin, nebo pokusil-li se pachatel spáchat zločin, nebo připravoval-li se pachatel na spáchání zločinu svádění k odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého k odpadu kamkoliv jinam mimo rámec křesťanských církví a náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 14 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností, jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, Internetem nebo jiným obdobně účinným způsobem, tak se pachateli vždy uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(4) Není-li tu ale žádné z okolností uvedených v druhém odstavci a ani v třetím odstavci § 14 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, pak se pachateli zločinu svádění k odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností, jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let.

 

§ 15 – Zločin svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství

(1) Zločinu svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství, se dopustí každý, kdo jakoukoliv osobu, včetně i jakkoliv nazvanou osobu ucházející se o členství či nezletilé dítě, jehož otec nebo matka je příslušníkem či jakkoliv nazvaným uchazečem o členství v jakékoliv církvi nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství; slovem, písmem nebo jakýmkoliv jiným způsobem svádí k odpadu kamkoliv jinam mimo rámec církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství.

(2) Bylo-li v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 15 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství:

a) dáno veřejné pohoršení minimálně jedné osoby,

b) nebo byl-li někdo ve smyslu ustanovení prvního odstavce § 15 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka skutečně sveden k odpadu kamkoliv jinam mimo rámec církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství, respektive byl-li někdo skutečně sveden kamkoliv jinam mimo katolickou církev, pravoslavnou církev, ostatní křesťanské církve a náboženské společnosti, jejímiž integrálními články křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého plus i ostatní církve a náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství,

c) anebo bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné nebezpečí způsobení nějaké ujmy kterékoliv církvi či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství,

pachateli zločinu svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo veliká nebezpečnost, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(3) Spáchal-li pachatel zločin, nebo pokusil-li se pachatel spáchat zločin, nebo připravoval-li se pachatel na spáchání zločinu svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství k odpadu kamkoliv jinam mimo rámec církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 15 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, Internetem nebo jiným obdobně účinným způsobem, tak se pachateli vždy uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(4) Není-li tu ale žádné z okolností uvedených v druhém odstavci a ani v třetím odstavci § 15 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, pak se pachateli zločinu svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let.

 

§ 16 – Zločin svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona

(1) Zločinu svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností Písma Svatého Starého zákona se dopustí každý, kdo jakoukoliv osobu, včetně i jakkoliv nazvaného uchazeče o členství, či nezletilé dítě, jehož otec nebo matka je příslušníkem či jakkoliv nazvaným uchazečem o členství v jakékoliv církvi nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona.

(2) Bylo-li v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 16 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností Písma Svatého Starého zákona:

a) dáno veřejné pohoršení minimálně jedné osoby,

b) nebo byl-li někdo ve smyslu ustanovení prvního odstavce § 16 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka skutečně sveden k odpadu kamkoliv jinam mimo rámec církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, respektive byl-li někdo skutečně sveden kamkoliv jinam mimo katolickou církev, pravoslavnou církev, ostatní křesťanské církve a náboženské společnosti, jejímiž integrálními články křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, ostatní církve a náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, plus i ostatní církve a náboženské společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona,

c) anebo bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné nebezpečí způsobení nějaké ujmy kterékoliv církvi nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona,

pachateli zločinu svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo veliká nebezpečnost, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(3) Spáchal-li pachatel zločin, nebo pokusil-li se pachatel spáchat zločin, nebo připravoval-li se pachatel na spáchání zločinu svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona k odpadu kamkoliv jinam mimo rámec církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 16 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, Internetem nebo jiným obdobně účinným způsobem, tak se pachateli vždy uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(4) Není-li tu ale žádné z okolností uvedených v druhém odstavci a ani v třetím odstavci § 16 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, pak se pachateli zločinu svádění k odpadlictví od církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let.

 

§ 17 – Zločin svádění k odpadlictví od monoteistických církví a monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha

(1) Zločinu svádění k odpadlictví od monoteistických církví a monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha se dopustí každý, kdo jakoukoliv osobu, včetně i jakkoliv nazvaného uchazeče o členství, či nezletilé dítě, jehož otec nebo matka je příslušníkem či jakkoliv nazvaným uchazečem o členství v jakékoliv monoteistické církvi nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha.

(2) Bylo-li v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 17 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od monoteistických církví a monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha:

a) dáno veřejné pohoršení minimálně jedné osoby,

b) nebo byl-li někdo ve smyslu ustanovení prvního odstavce § 17 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka skutečně sveden k odpadu kamkoliv jinam mimo rámec monoteistických církví a monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, respektive byl-li někdo skutečně sveden kamkoliv jinam mimo katolickou církev, pravoslavnou církev, ostatní křesťanské církve a náboženské společnosti, jejímiž integrálními články křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, ostatní církve a náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, ostatní církve a náboženské společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona plus ostatní monoteistické církve a monoteistické náboženské společnosti zahrnující křesťany, židy a muslimy společně věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha,

c) anebo bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné nebezpečí způsobení nějaké ujmy kterékoliv monoteistické církvi nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha,

pachateli zločinu svádění k odpadlictví od monoteistických církví a monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo veliká nebezpečnost, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(3) Spáchal-li pachatel zločin, nebo pokusil-li se pachatel spáchat zločin, nebo připravoval-li se pachatel na spáchání zločinu svádění k odpadlictví od monoteistických církví nebo monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha k odpadu kamkoliv jinam mimo rámec monoteistických církví a monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 17 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od monoteistických církví a monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, Internetem nebo jiným obdobně účinným způsobem, tak se pachateli vždy uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(4) Není-li tu ale žádné z okolností uvedených v druhém odstavci a ani v třetím odstavci § 17 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, pak se pachateli zločinu svádění k odpadlictví od monoteistických církví a monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let.

 

§ 18 – Zločin svádění k odpadlictví od revolučním státem registrovaných nebo uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností

(1) Zločinu svádění k odpadlictví od institucionalizovaných církví a náboženských společností se dopustí každý, kdo jakoukoliv osobu, včetně i jakkoliv nazvaného uchazeče o členství, či nezletilé dítě, jehož otec nebo matka je příslušníkem či jakkoliv nazvaným uchazečem o členství v jakékoliv revolučním státem registrované nebo uznané církvi nebo náboženské společnosti; slovem, písmem nebo jakýmkoliv jiným způsobem svádí k odpadu kamkoliv jinam mimo náboženskou sféru revolučním státem registrovaných a uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společenství, a to bez ohledu na to, zda-li ji svádí buď k nějaké takové církvi či náboženské společnosti, která není revolučním státem registrovanou nebo uznanou institucionalizovanou církví či náboženskou společností anebo mimo rámec institucionalizovaných církví a náboženství vůbec.

(2) Bylo-li v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 18 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od revolučním státem registrovaných a uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností:

a) dáno veřejné pohoršení minimálně jedné osoby,

b) nebo byl-li někdo ve smyslu ustanovení prvního odstavce § 18 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka skutečně sveden k odpadu kamkoliv jinam mimo rámec revolučním státem registrovaných a uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností respektive byl-li někdo skutečně sveden kamkoliv jinam mimo katolickou církev, pravoslavnou církev, ostatní křesťanské církve a náboženské společnosti, jejímiž integrálními články křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, ostatní církve a náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, ostatní církve a náboženské společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, ostatní monoteistické církve a monoteistické náboženské společnosti věřící pouze jen jednoho jediného Boha plus i všechny ostatní revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve a náboženské společnosti,

c) anebo bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné nebezpečí způsobení nějaké ujmy kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církvi nebo náboženské společnosti,

pachateli zločinu svádění k odpadlictví od revolučním státem registrovaných a uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo veliká nebezpečnost, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(3) Spáchal-li pachatel zločin, nebo pokusil-li se pachatel spáchat zločin, nebo připravoval-li se pachatel na spáchání zločinu svádění k odpadlictví od revolučním státem registrovaných nebo uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností k odpadu kamkoliv jinam mimo rámec sféry revolučním státem registrovaných a uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 18 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od revolučním státem registrovaných a uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, Internetem nebo jiným obdobně účinným způsobem, tak se pachateli vždy uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(4) Není-li tu ale žádné z okolností uvedených v druhém odstavci a ani v třetím odstavci § 18 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, pak se pachateli zločinu svádění k odpadlictví od revolučním státem registrovaných nebo uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let.

(5) Samotné svádění takové osoby - která je i podle předpisů revolučního státu revolučním státem skutečně pokládána za osobu bez jakéhokoliv náboženského věrovyznání – ke přijetí náboženství, respektive vstupu do církve nebo náboženské společnosti, která není revolučním státem registrovanou nebo uznanou církví či náboženskou společností není trestné.

 

§ 19 – Zločin svádění k odpadlictví od víry v existenci Boha směrem k agnosticizmu nebo ateizmu

(1) Zločinu svádění k odpadlictví od víry v existenci Boha směrem k agnosticizmu nebo ateizmu se dopustí každý, kdo jakoukoliv osobu, která ať již jakýmkoliv způsobem věří v existenci Boha, včetně i jakéhokoliv ateistu nebo agnostika, který sice nevěří v existenci Boha, ale přechodně začal mít určité pochybnosti o tom, zda-li Bůh možná přece jen existuje, či nezletilé dítě, jehož otec nebo matka věří v existenci Boha anebo jeho otec či matka coby ateista nebo agnostik sice nevěří v existenci Boha, ale přechodně začal mít určité pochybnosti o tom, zda-li Bůh možná přece jen existuje; slovem, písmem nebo jakýmkoliv jiným způsobem svádí k odpadlictví od víry v existenci Boha směrem k agnosticizmu nebo ateizmu.

(2) Bylo-li v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 19 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od víry v existenci Boha směrem k agnosticizmu nebo ateizmu:

a) dáno veřejné pohoršení minimálně jedné osoby,

b) nebo byl-li někdo ve smyslu ustanovení prvního odstavce § 19 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka skutečně sveden k odpadu od víry v existenci Boha směrem k agnosticizmu nebo ateizmu,

c) anebo bylo-li s tím spojeno jakékoliv jiné nebezpečí, že by něčí víra v existenci Boha mohla tím být zviklána,

pachateli zločinu svádění k odpadlictví od víry v existenci Boha směrem k agnosticizmu nebo ateizmu se uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od desíti až do dvaceti let; přičemž byla-li při tom veliká zlomyslnost nebo veliká nebezpečnost, tak se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(3) Spáchal-li pachatel zločin, nebo pokusil-li se pachatel spáchat zločin, nebo připravoval-li se pachatel na spáchání zločinu svádění k odpadlictví od víry v existenci Boha směrem k agnosticizmu nebo ateizmu v tom rámci a v těch mezích, jak je v prvním odstavci § 19 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka formulována tato skutková podstata zločinu svádění k odpadlictví od víry v existenci Boha směrem k agnosticizmu nebo ateizmu tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, Internetem nebo jiným obdobně účinným způsobem, tak se pachateli vždy uloží trest těžkého žaláře na doživotí.

(4) Není-li tu ale žádné z okolností uvedených v druhém odstavci a ani v třetím odstavci § 19 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, pak se pachateli zločinu svádění k odpadlictví od víry v existenci Boha směrem k agnosticizmu nebo ateizmu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let.

 

Hlava třetí: Zločiny porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí

§ 20 – Zločin porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností)

(1) Katolická církev a pravoslavní církve jsou dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností). Každý v katolické církvi nebo v pravoslavní církvi pokřtěný otec dítěte, matka dítěte, nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče, je povinna udělat maximum, co lze vzhledem k okolnostem reálně žádat, aby ve vztahu ke každému jednomu ze svých dětí tato osoba ohledem řádného náboženského začlenění dítěte si splnila alespoň jednu z těchto svých dvou základních povinností:

a) zabezpečit, aby dítě řádně a platně přijalo svátost křtu v Katolické Církvi,

b) nebo zabezpečit, aby bylo dítě řádně a platně pokřtěno v některé z pravoslavných církví.

(2) Je-li alespoň jeden z rodičů či osob stojících na místě pokrevních rodičů osobou pokřtěnou v katolické církvi nebo v pravoslavní církvi, má povinnost udělat maximum, co lze vzhledem k okolnostem reálně žádat, aby každé jedno z vlastních dětí řádně a platně přijalo svátost křtu v Katolické Církvi či některé z pravoslavných církví, čemuž odpovídá obligatorní povinnost druhého rodiče či osoby na místě pokrevného rodiče, který nebyl pokřtěn v katolické církvi a ani v pravoslavní církvi, aby strpěl pokřtění každého jednoho z těchto dětí buď v Katolické Církvi nebo v některé z pravoslavných církvích. Zodpovědnost za splnění jedné ze dvou povinností uvedených v ustanovení písmene a) a písmene b) prvního odstavce § 20 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka mají v úplně stejném rozsahu oba rodiče či osoby na místě pokrevného rodiče, a tedy i ten z rodičů či osob stojících na místě pokrevného rodiče, který sám o sobě není osobou, která přijala svatý křest v katolické církvi či pravoslavné církvi.

(3) Zemře-li dítě dříve než-li byla ve vztahu k němu splněna některá ze dvou povinností uvedených v ustanovení písmene a) nebo písmene b) prvního odstavce § 20 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka plus lze-li nesplnění ani jedné z těchto dvou povinností spravedlivě přičíst k vině rodiče, který bez závažné překážky nezajistil splnění ani jedné z těchto svých dvou povinností, tak se tento rodič dopustil zločinu porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností), za který se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již sedmý rok svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze dvou povinností uvedených v ustanovení písmene a) nebo písmene b) prvního odstavce § 20 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již věku půl roku svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze dvou povinností uvedených v ustanovení písmene a) nebo písmene b) prvního odstavce § 20 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu aby byla splněna některá ze dvou povinností uvedených v ustanovení písmene a) nebo písmene b) prvního odstavce § 20 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku sedmi let, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu aby byla splněna některá ze dvou povinností uvedených v ustanovení písmene a) nebo písmene b) prvního odstavce § 20 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku šesti měsíců, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(4) Zemře-li dítě dříve než-li byla ve vztahu k němu splněna některá ze dvou povinností uvedených v ustanovení písmene a) nebo písmene b) prvního odstavce § 20 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka trest těžkého žaláře na doživotí se uloží i tomu rodiči, který pouze žije v manželském svazku s osobou katolického věrovyznání či pravoslavného věrovyznání, lze-li nesplnění ani jedné z těchto dvou povinností spravedlivě přičíst k vině i tohoto rodiče, pokud i o něm platí, že bez závažné překážky nezajistil splnění ani jedné z těchto svých dvou povinností. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již sedmý rok svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze dvou povinností uvedených v ustanovení písmene a) nebo písmene b) prvního odstavce § 20 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již věku půl roku svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze dvou povinností uvedených v ustanovení písmene a) nebo písmene b) prvního odstavce § 20 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu aby byla splněna některá ze dvou povinností uvedených v ustanovení písmene a) nebo písmene b) prvního odstavce § 20 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku sedmi let, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu aby byla splněna některá ze dvou povinností uvedených v ustanovení písmene a) nebo písmene b) prvního odstavce § 20 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku šesti měsíců, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

 

§ 21 – Zločin porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do křesťanských církví a křesťanských náboženských společností, jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého

(1) Zločinu porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do křesťanských církví a křesťanských náboženských společností, jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého se dopustí každá osoba, která v křesťanské církvi nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého coby otec dítěte, matka dítěte, nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče, je tato osoba povinna udělat maximum, co lze vzhledem k okolnostem reálně žádat, aby pro každého jednoho ze svých dětí si splnila alespoň jednu z těchto svých čtyř základních povinností:

a) zabezpečit, aby dítě řádně a platně přijalo svátost křtu v Katolické Církvi, nebo

b) zabezpečit, aby bylo dítě řádně a platně pokřtěno v některé z pravoslavných církví, nebo

c) zabezpečit, aby bylo dítě řádně a platně pokřtěno v té dané křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, a v níž i on coby otec dítěte, matka dítěte nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče – otce či matky sama byla pokřtěna, nebo

d) zabezpečit, aby bylo dítě řádně a platně pokřtěno v kterékoliv křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého.

(2) Je-li alespoň jeden z rodičů či osob stojících na místě pokrevních rodičů osobou pokřtěnou v kterékoliv z křesťanských církví nebo náboženských společností jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, má povinnost udělat maximum, co lze vzhledem k okolnostem reálně žádat, aby každé jedno z vlastních dětí řádně a platně přijalo svátost křtu v katolické Církvi či v některé z pravoslavných církví, nebo v rámci té dané křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, a v níž i on coby otec dítěte, matka dítěte nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče – otce či matky sama byla pokřtěna, nebo v kterékoliv křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejichž integrálním článkem křesťanské víry je rovněž víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, čemuž odpovídá obligatorní povinnost druhého rodiče či osoby na místě pokrevného rodiče, který sám nebyl pokřtěn v žádné z křesťanských církví nebo křesťanských náboženských společností, jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, aby strpěl pokřtění každého jednoho z těchto dětí buď v Katolické Církvi, nebo v některé z pravoslavných církvích, nebo v rámci kterékoliv křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti, jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého. Zodpovědnost za splnění jedné ze čtyř povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c nebo písmene d) prvního odstavce § 21 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka mají v úplně stejném rozsahu oba rodiče či osoby na místě pokrevného rodiče, a tedy i ten z rodičů či osob stojících na místě pokrevného rodiče, který sám o sobě není osobou, která přijala svatý křest v křesťanské církví či křesťanské náboženské společnosti, jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého.

(3) Zemře-li dítě dříve než-li byla ve vztahu k němu splněna některá ze čtyř povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c) nebo písmene d) prvního odstavce § 21 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, plus lze-li nesplnění ani jedné z těchto čtyř povinností spravedlivě přičíst k vině rodiče, který bez závažné překážky nezajistil splnění ani jedné z těchto svých čtyř povinností, tak se tento rodič dopustil zločinu porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do křesťanských církví a křesťanských náboženských společností, jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, za který se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již sedmý rok svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze čtyř povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c) nebo písmene d) prvního odstavce § 21 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již věku půl roku svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze čtyř povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c) nebo písmene d) prvního odstavce § 21 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu, aby byla splněna některá ze čtyř povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c) nebo písmene d) prvního odstavce § 21 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku sedmi let, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu, aby byla splněna některá ze čtyř povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c) nebo písmene d) prvního odstavce § 21 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku šesti měsíců, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(4) Zemře-li dítě dříve než-li byla ve vztahu k němu splněna některá ze čtyř povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c) nebo písmene d) prvního odstavce § 21 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, trest těžkého žaláře na doživotí se uloží i tomu rodiči, který pouze žije v manželském svazku s osobou jakéhokoliv křesťanského vyznání kterékoliv křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, lze-li nesplnění ani jedné z těchto čtyř povinností spravedlivě přičíst k vině i tohoto rodiče, pokud i o něm platí, že bez závažné překážky nezajistil splnění ani jedné z těchto svých čtyř povinností. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již sedmý rok svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze čtyř povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c) nebo písmene d) prvního odstavce § 21 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již věku půl roku svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze čtyř povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c) nebo písmene d) prvního odstavce § 21 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu aby byla splněna některá ze čtyř povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c) nebo písmene d) prvního odstavce § 21 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku sedmi let, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu aby byla splněna některá ze čtyř povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c) nebo písmene d) prvního odstavce § 21 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku šesti měsíců, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

 

§ 22 – Zločin porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství

(1) Zločinu porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství se dopustí každá osoba, která byla v minulosti pokřtěna nebo jiným příslušným adekvátním způsobem začleněna do církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství coby otec dítěte, matka dítěte, nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče je povinna udělat maximum, co lze vzhledem k okolnostem reálně žádat, aby pro každého jednoho ze svých dětí si splnila alespoň jednu z těchto svých pěti základních povinností:

a) zabezpečit, aby dítě řádně a platně přijalo svátost křtu v Katolické Církvi, nebo

b) zabezpečit, aby bylo dítě řádně a platně pokřtěno v některé z pravoslavných církví, nebo

c) zabezpečit, aby bylo dítě řádně a platně pokřtěno v kterékoliv jiné křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo

d) zabezpečit, aby bylo dítě pokřtěno nebo jiným příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do té dané církve či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství a v níž i on coby otec dítěte, matka dítěte nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče sám byl pokřtěn nebo jiným příslušným adekvátním způsobem formálně začleněn, nebo

e) zabezpečit, aby bylo dítě pokřtěno nebo jiným příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do kterékoliv církve či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství.

(2) Je-li alespoň jeden z rodičů či osob stojících na místě pokrevních rodičů osobou pokřtěnou nebo jiným příslušným adekvátním způsobem osobou začleněnou do církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, je coby otec dítěte, matka dítěte, nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče povinna udělat maximum, co lze vzhledem k okolnostem reálně žádat, aby každé jedno z vlastních dětí řádně a platně přijalo svátost křtu v katolické Církvi, nebo v některé z pravoslavných církví, nebo v kterékoliv křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo, aby bylo dítě pokřtěno nebo jiným příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do  té dané církve či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, a v níž i on coby otec dítěte, matka dítěte nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče sám byl pokřtěn nebo jiným příslušným adekvátním způsobem formálně začleněn, nebo aby bylo dítě pokřtěno nebo jiným příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do kterékoliv církve či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, čemuž odpovídá obligatorní povinnost druhého rodiče či osoby na místě pokrevného rodiče, který nebyl pokřtěn v žádné z církví nebo náboženských společností hlásících se ke křesťanství, aby strpěl pokřtění každého jednoho z těchto dětí buď v Katolické Církvi, nebo v některé z pravoslavných církví, nebo v rámci kterékoliv křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti, jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo pokřtění či jiné příslušné adekvátní začlenění v rámci kterékoliv církve či náboženské společnosti hlásících se ke křesťanství. Zodpovědnost za splnění jedné z pěti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c, písmene d) nebo písmene e) prvního odstavce § 22 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka mají v úplně stejném rozsahu oba rodiče či osoby na místě pokrevného rodiče, a tedy i ten z rodičů či osob stojících na místě pokrevného rodiče, který sám o sobě není osobou, která byla pokřtěna v církví či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství.

(3) Zemře-li dítě dříve než-li byla ve vztahu k němu splněna některá z pěti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d) nebo písmene e) prvního odstavce § 22 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, plus lze-li nesplnění ani jedné z těchto pěti povinností spravedlivě přičíst k vině rodiče, který bez závažné překážky nezajistil splnění ani jedné z těchto svých pěti povinností, tak se tento rodič dopustil zločinu porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství, za který se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již sedmý rok svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá z pěti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d) nebo písmene e) prvního odstavce § 22 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již věku půl roku svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá z pěti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d) nebo písmene e) prvního odstavce § 22 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu, aby byla splněna některá z pěti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d) nebo písmene e) prvního odstavce § 22 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku sedmi let, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu, aby byla splněna některá z pěti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d) nebo písmene e) prvního odstavce § 22 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku šesti měsíců, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(4) Zemře-li dítě dříve než-li byla ve vztahu k němu splněna některá z pěti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d) nebo písmene e) prvního odstavce § 22 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, trest těžkého žaláře na doživotí se uloží i tomu rodiči, který pouze žije v manželském svazku s osobou jakéhokoliv vyznání kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, lze-li nesplnění ani jedné z těchto pěti povinností spravedlivě přičíst k vině i tohoto rodiče, pokud i o něm platí, že bez závažné překážky nezajistil splnění ani jedné z těchto svých pěti povinností. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již sedmý rok svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá z pěti povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c), písmene d) nebo písmene e) prvního odstavce § 22 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již věku půl roku svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá z pěti povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c), písmene d) nebo písmene e) prvního odstavce § 22 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu aby byla splněna některá z pěti povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c), písmene d) nebo písmene e) prvního odstavce § 22 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku sedmi let, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu aby byla splněna některá z pěti povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c), písmene d) nebo písmene e) prvního odstavce § 22 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku šesti měsíců, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

 

§ 23 – Zločin porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona

(1) Zločinu porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona se dopustí každá osoba, která byla v minulosti ať již jakýmkoliv příslušným adekvátním způsobem začleněna do kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona coby otec dítěte, matka dítěte, nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče je povinna udělat maximum, co lze vzhledem k okolnostem reálně žádat, aby pro každého jednoho ze svých dětí si splnila alespoň jednu z těchto svých šesti základních povinností:

a) zabezpečit, aby dítě řádně a platně přijalo svátost křtu v Katolické Církvi, nebo

b) zabezpečit, aby bylo dítě řádně a platně pokřtěno v některé z pravoslavných církví, nebo

c) zabezpečit, aby bylo dítě řádně a platně pokřtěno v kterékoliv jiné křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo

d) zabezpečit, aby bylo dítě pokřtěno nebo jiným příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do jakékoliv jiné církve či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, nebo

e) zabezpečit, aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do té dané církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona v níž i on coby otec dítěte, matka dítěte nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče sám byl příslušným adekvátním způsobem formálně začleněn, nebo

f) zabezpečit, aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona.

(2) Je-li alespoň jeden z rodičů či osob stojících na místě pokrevních rodičů osobou příslušným adekvátním způsobem formálně začleněnou do kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, je coby otec dítěte, matka dítěte, nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče povinna udělat maximum, co lze vzhledem k okolnostem reálně žádat, aby každé jedno z vlastních dětí řádně a platně přijalo svátost křtu v katolické Církvi, nebo v některé z pravoslavných církví, nebo v kterékoliv křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo aby bylo dítě pokřtěno nebo jiným příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do kterékoliv církve či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, nebo aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do  té dané církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, v níž i on coby otec dítěte, matka dítěte nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče sám byl příslušným adekvátním způsobem formálně začleněn, nebo aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do kterékoliv církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, čemuž odpovídá obligatorní povinnost druhého rodiče či osoby na místě pokrevného rodiče, který nebyl příslušným adekvátním způsobem začleněn do žádné církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, aby strpěl pokřtění každého jednoho z těchto dětí buď v Katolické Církvi, nebo v některé z pravoslavných církví, nebo v rámci kterékoliv křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti, jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo pokřtění či jiné příslušné adekvátní začlenění v rámci kterékoliv církve či náboženské společnosti hlásících se ke křesťanství, nebo příslušné adekvátní začlenění v rámci kterékoliv církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona. Zodpovědnost za splnění jedné ze šesti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c, písmene d), písmene e) nebo písmene f) prvního odstavce § 23 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka mají v úplně stejném rozsahu oba rodiče či osoby na místě pokrevného rodiče, a tedy i ten z rodičů či osob stojících na místě pokrevného rodiče, který sám o sobě není osobou, která byla příslušným adekvátním způsobem formálně začleněna do  jakékoliv církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona.

(3) Zemře-li dítě dříve než-li byla ve vztahu k němu splněna některá ze šesti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e) nebo písmene f) prvního odstavce § 23 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, plus lze-li nesplnění ani jedné z těchto šesti povinností spravedlivě přičíst k vině rodiče, který bez závažné překážky nezajistil splnění ani jedné z těchto svých šesti povinností, tak se tento rodič dopustil zločinu porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do církví a náboženských společností společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, za který se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již sedmý rok svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze šesti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e) nebo písmene f) prvního odstavce § 23 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již věku půl roku svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze šesti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e) nebo písmene f) prvního odstavce § 23 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu, aby byla splněna některá ze šesti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e) nebo písmene f) prvního odstavce § 23 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku sedmi let, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu, aby byla splněna některá ze šesti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e) nebo písmene f) prvního odstavce § 23 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku šesti měsíců, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(4) Zemře-li dítě dříve než-li byla ve vztahu k němu splněna některá ze šesti povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e) nebo písmene f) prvního odstavce § 23 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, trest těžkého žaláře na doživotí se uloží i tomu rodiči, který pouze žije v manželském svazku s osobou jakéhokoliv vyznání kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, lze-li nesplnění ani jedné z těchto šesti povinností spravedlivě přičíst k vině i tohoto rodiče, pokud i o něm platí, že bez závažné překážky nezajistil splnění ani jedné z těchto svých šesti povinností. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již sedmý rok svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze šesti povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c), písmene d), písmene e) nebo písmene f) prvního odstavce § 23 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již věku půl roku svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze šesti povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c), písmene d), písmene e) nebo písmene f) prvního odstavce § 23 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu aby byla splněna některá ze šesti povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c), písmene d), písmene e) nebo písmene f) prvního odstavce § 23 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku sedmi let, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu aby byla splněna některá ze šesti povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c), písmene d), písmene e) nebo písmene f) prvního odstavce § 23 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku šesti měsíců, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

 

§ 24 – Zločin porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do monoteistických církví a náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha

(1) Zločinu porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do monoteistických církví a náboženských společností zahrnující křesťany, židy a muslimy společně věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha se dopustí každá osoba, která byla v minulosti ať již jakýmkoliv příslušným adekvátním způsobem začleněna do kterékoliv monoteistické církve nebo náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha coby otec dítěte, matka dítěte, nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče je povinna udělat maximum, co lze vzhledem k okolnostem reálně žádat, aby pro každého jednoho ze svých dětí si splnila alespoň jednu z těchto svých sedmi základních povinností:

a) zabezpečit, aby dítě řádně a platně přijalo svátost křtu v Katolické Církvi, nebo

b) zabezpečit, aby bylo dítě řádně a platně pokřtěno v některé z pravoslavných církví, nebo

c) zabezpečit, aby bylo dítě řádně a platně pokřtěno v kterékoliv jiné křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo

d) zabezpečit, aby bylo dítě pokřtěno nebo jiným příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do jakékoliv jiné církve či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, nebo

e) zabezpečit, aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, nebo

f) zabezpečit, aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do té dané monoteistické církve či náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha v níž i on coby otec dítěte, matka dítěte nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče sám byl příslušným adekvátním způsobem formálně začleněn, nebo

g) zabezpečit, aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do kterékoliv monoteistické církve či náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha.

(2) Je-li alespoň jeden z rodičů či osob stojících na místě pokrevních rodičů osobou příslušným adekvátním způsobem formálně začleněnou do kterékoliv monoteistické církve nebo náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, je coby otec dítěte, matka dítěte, nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče povinna udělat maximum, co lze vzhledem k okolnostem reálně žádat, aby každé jedno z vlastních dětí řádně a platně přijalo svátost křtu v katolické Církvi, nebo v některé z pravoslavných církví, nebo v kterékoliv křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo aby bylo dítě pokřtěno nebo jiným příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do kterékoliv církve či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, nebo aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do kterékoliv církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, nebo aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do  té dané monoteistické církve či náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, v níž i on coby otec dítěte, matka dítěte nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče sám byl příslušným adekvátním způsobem formálně začleněn, nebo aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do  kterékoliv monoteistické církve či náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, čemuž odpovídá obligatorní povinnost druhého rodiče či osoby na místě pokrevného rodiče, který nebyl příslušným adekvátním způsobem začleněn do žádné monoteistické církve nebo náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, aby strpěl pokřtění každého jednoho z těchto dětí buď v Katolické Církvi, nebo v některé z pravoslavných církví, nebo v rámci kterékoliv křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti, jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo pokřtění či jiné příslušné adekvátní začlenění v rámci kterékoliv církve či náboženské společnosti hlásících se ke křesťanství, nebo příslušné adekvátní začlenění v rámci kterékoliv církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, nebo příslušné adekvátní začlenění v rámci kterékoliv monoteistické církve či náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha. Zodpovědnost za splnění jedné ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c, písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 24 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka mají v úplně stejném rozsahu oba rodiče či osoby na místě pokrevného rodiče, a tedy i ten z rodičů či osob stojících na místě pokrevného rodiče, který sám o sobě není osobou, která byla příslušným adekvátním způsobem formálně začleněna do  kterékoliv monoteistické církve či náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha.

(3) Zemře-li dítě dříve než-li byla ve vztahu k němu splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e) písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 24 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, plus lze-li nesplnění ani jedné z těchto sedmi povinností spravedlivě přičíst k vině rodiče, který bez závažné překážky nezajistil splnění ani jedné z těchto svých sedmi povinností, tak se tento rodič dopustil zločinu porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do monoteistických církví a náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, za který se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již sedmý rok svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 24 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již věku půl roku svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 24 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu, aby byla splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 24 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku sedmi let, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu, aby byla splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 24 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku šesti měsíců, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(4) Zemře-li dítě dříve než-li byla ve vztahu k němu splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 24 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, trest těžkého žaláře na doživotí se uloží i tomu rodiči, který pouze žije v manželském svazku s osobou jakéhokoliv vyznání kterékoliv monoteistické církve nebo náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, lze-li nesplnění ani jedné z těchto sedmi povinností spravedlivě přičíst k vině i tohoto rodiče, pokud i o něm platí, že bez závažné překážky nezajistil splnění ani jedné z těchto svých sedmi povinností. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již sedmý rok svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 24 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již věku půl roku svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 24 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu aby byla splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 24 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku sedmi let, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu aby byla splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmena a), písmena b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 24 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku šesti měsíců, tak se i tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

 

§ 25 – Zločin porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do revolučním státem registrovaných a uznaných institucionalizovaných církví nebo náboženských společností

(1) Zločinu porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do revolučním státem registrovaných a uznaných institucionalizovaných církví nebo náboženských společností se dopustí každá osoba bez ohledu na své náboženské věrovyznání, a to včetně i těch osob, které samotné jsou bez jakéhokoliv věrovyznání, které coby otec dítěte, matka dítěte, nebo jiná osoba na místě pokrevného rodiče mají povinnost udělat maximum, co lze vzhledem k okolnostem reálně žádat, aby pro každého jednoho ze svých dětí si splnila alespoň jednu z těchto svých sedmi základních povinností:

a) zabezpečit, aby dítě řádně a platně přijalo svátost křtu v Katolické Církvi, nebo

b) zabezpečit, aby bylo dítě řádně a platně pokřtěno v některé z pravoslavných církví, nebo

c) zabezpečit, aby bylo dítě řádně a platně pokřtěno v kterékoliv jiné křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo

d) zabezpečit, aby bylo dítě pokřtěno nebo jiným příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, nebo

e) zabezpečit, aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, nebo

f) zabezpečit, aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do kterékoliv jiné monoteistické církve či náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, nebo

g) zabezpečit, aby bylo dítě příslušným adekvátním způsobem formálně přijato do kterékoliv jiné revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve či náboženské společnosti.

(2) Zemře-li dítě dříve než-li byla ve vztahu k němu splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e) písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 25 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, plus lze-li nesplnění ani jedné z těchto sedmi povinností spravedlivě přičíst k vině rodiče, který bez závažné překážky nezajistil splnění ani jedné z těchto svých sedmi povinností, tak se tento rodič dopustil zločinu porušení povinností řádného náboženského začlenění dětí do revolučním státem registrovaných a uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností, za který se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již sedmý rok svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 25 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Zjistí-li Výbor na obranu revoluce, že dítě dosáhlo již věku půl roku svého života aniž by ve vztahu k němu byla splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 25 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu, aby byla splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 25 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku sedmi let, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let. Jestliže ale aniž by to Výbor pro obranu revoluce sám zjistil, učiní-li rodiče zcela dobrovolně z vlastní iniciativy úkon směřující k tomu, aby byla splněna některá ze sedmi povinností uvedených v ustanovení písmene a), písmene b), písmene c), písmene d), písmene e), písmene f) nebo písmene g) prvního odstavce § 25 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka až poté, co jejich dítě dosáhlo věku šesti měsíců, tak se tomuto rodiči uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

 

Hlava čtvrtá: Zločiny porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí

§ 26 – Zločin porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí náležejících do křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností)

(1) Katolická církev a pravoslavní církve jsou dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností).

Každé dítě, které přijalo svátost křtu v katolické církvi nebo v pravoslavní církvi má vůči svému otci i matce nebo jiným osobám, které jsou na místě pokrevních rodičů, ale i vůči kompetentním a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědným pracovníkům a jiným osobám předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu právo, aby pro něj byla splněna ohledem jeho řádné náboženské výuky a výchovy alespoň jedna z těchto dvou povinností:

a) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství Katolické církve, nebo

b) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství některé z pravoslavných církví.

(2) Především samotný revoluční stát a jeho úřady pečují o příslušnou náboženskou výchovu všech dětí, které jsou buď státními občany revolučního státu nebo osobami cizí státní příslušnosti či osobami bez jakékoliv státní příslušnosti, pokud mají trvalý pobyt na území revolučního státu. To však ale nic nemění na tom, že i samotní rodiče mají své povinnosti vůči svým dětem katolického věrovyznání a pravoslavného věrovyznání tak, jak je to stanoveno v prvním odstavci § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, což zahrnuje zejména tyto povinnosti rodičů:

a) písemné upozornění Výboru na obranu revoluce na případný omyl, pokud by eventuálně došlo k tomu, že jejich dítě katolického věrovyznání nebo pravoslavného věrovyznání bylo v předškolním zařízení, ve školním zařízení, v nemocničním, lázeňském, rekreačním nebo v jakémkoliv jiném obdobném zařízení zapsáno na náboženskou výuku a výchovu, která je v rozporu s ustanovením prvního odstavce § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka anebo dokonce dítěti není řádně poskytována vůbec žádná náboženská výuka a výchova, a to bez ohledu na důvod proč k tomu došlo,

b) zabezpečit osobní účast a docházku dítěte jak na jemu příslušnou náboženskou výuku a výchovu křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností), respektive příslušné katolické církve nebo pravoslavné církve tak i osobní účast a docházku dítěte na jemu příslušné bohoslužby,

c) zajistit, že dítě splní veškeré své náboženské povinnosti plus s nimi související vzdělávací povinnosti i včetně všech uložených domácích úkolů, které dítěti ať již příslušná křesťanská církev s apoštolskou sukcesí (posloupností), respektive katolická církev či pravoslavná církev nebo příslušné předškolní zařízení, školní zařízení, nemocniční, lázeňské, rekreační nebo jakékoliv jiné obdobné příslušné zařízení v souvislosti s jemu příslušnou náboženskou výukou a výchovou dítěti uloží.

(3) Příslušný kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu ve spolupráci společně i s příslušným ředitelem dotyčného zařízení jsou povinni zabezpečit řádné zvukové nahrávání absolutně všeho, co zazní v jejich prostorách plus skladovat tyto nahrávky po dobu stanovenou Výborem na obranu revoluce, a to z důvodů dokumentace eventuálního důkazního materiálů ohledem skutečností uvedených v ustanoveních písmene a) nebo písmene b) pátého odstavce § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(4) Příslušný kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu jsou povinni písemně oznámit jednak rodičům či jiným osobám na místě pokrevních rodičů, jednak Výboru na obranu revoluce tyto skutečnosti:

a) když bez toho, aniž by to bylo doloženo řádným potvrzením příslušného lékaře dokazující závažný zdravotní důvod na straně dítěte, které by mu objektivně znemožnilo účast na náboženské výuce a výchově nebo účast na povinných bohoslužbách jeho křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností), respektive příslušné katolické církve nebo pravoslavné církve se dítě nezúčastnilo na povinné náboženské výuce a výchově nebo na povinné bohoslužbě,

b) oznámit, když dítě do stanoveného termínu nesplnilo jakoukoliv povinnost, která mu byla uložena buď jeho křesťanskou církví s apoštolskou sukcesí (posloupností), respektive příslušné katolické církve nebo pravoslavné církve nebo příslušným předškolním zařízením, školním zařízením, nemocničním, lázeňském, rekreačním nebo jakýmkoliv jiným obdobným příslušným zařízením v souvislosti s příslušnou náboženskou výukou a výchovou dítěte.

(5) Jak příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu, tak současně a vlastně nezávisle na nich i samotní ředitelé těchto zařízení jsou povinni nezávisle na sobě navzájem písemně oznámit Výboru na obranu revoluce tyto skutečnosti:

a) když se dítě samotné dopouští výroků anebo jiného jednání, které by u trestně odpovědné osoby mohlo naplňovat skutkovou podstatu kteréhokoliv ze zločinů podle ustanovení § 1, § 6, § 7, § 8, nebo § 13 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka,

b) když dítě řekne nebo uvede písemně, že se kdokoliv z jeho rodičů nebo i jakýchkoliv jiných osob s nimiž dítě osobně přišlo do kontaktu dopustil jakýchkoliv výroků nebo jakéhokoliv jiného jednání, které naplňuje skutkovou podstatu kteréhokoliv ze zločinů podle této první části tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(6) Každému, kdo vyhotoví jakékoliv falešné nebo nepravdivé potvrzení ohledem zdravotního stavu dítěte, jakož i rodiči dítěte, který ač vědom si jeho nepravdivosti toto nepravdivé potvrzení úmyslně použije pro účely ospravedlnění neúčasti dítěte na náboženské výchově či výuce, nebo pro ospravedlnění neúčasti dítěte na povinných bohoslužbách jeho křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností), tj. ať již jeho katolické církve nebo jeho pravoslavné církve se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let.

(7) Rodiči nebo jiné osobě na místě pokrevného rodiče se za nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení písmene a) druhého odstavce § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) pokud se navíc i sám úmyslně aktivně přičinil o vznik tohoto omylu s úmyslem vyhnout se tomu, aby dítěti byla poskytována náboženská výuka a výchova od rodičů nebo eventuálně jiných osob na místě pokrevních rodičů svobodně si zvoleného náboženství kterékoliv z těchto dvou křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností), tj. svobodná volba buď volba katolické církve nebo volba pravoslavné církve, se uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Trest těžkého žaláře na doživotí se v tomto případě pachateli uloží i v tom případě, kdy k omylu nedošlo pouze jen díky mimořádné pozornosti kompetentních pracovníků odpovídajících za řádnou náboženskou výuku a výchovu, kteří tento pokus o úmyslný podvod včas odhalili,

b) v případě, že se rodič sice aktivně sám nepřičinil o vznik tohoto omylu, avšak přesto podle všech známek s největší pravděpodobností si musel být vědom toho, že k tomuto omylu došlo, přesto však ale neučinil nic pro to, aby na tento omyl řádně upozornil Výbor na obranu revoluce, se mu v tomto případě uloží trest těžkého žaláře od deseti do dvaceti let těžkého žaláře,

c) pět až deset let těžkého žaláře se pachateli uloží tehdy, když sice o vzniku tohoto omylu nevěděl, avšak vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům jako rodič či jiná osoba na místě pokrevného rodiče o tom vědět měl a mohl, s výjimkou těch zcela výjimečných případů, kdy o tom skutečně nemohl nic vědět. Jedná-li se o tento případ hrubé nedbalosti, zločin je spáchán v okamihu, kdy od prvního dne, kdy byla poskytována dítěti nepříslušející náboženská výuka a výchova marně uplynuly minimálně tři kalendářní dny revolučního kalendáře bez toho, aniž by rodič na tento omyl upozornil Výbor na obranu revoluce. A úplně totéž platí i v tom případě, kdy dítěti nebyla poskytována vůbec žádná náboženská výuka a výchova, a uplynuly minimálně tři kalendářní dny revolučního kalendáře od prvního dne, kdy po správnosti se mělo dítě v dotyčném zařízení poprvé účastnit dotyčné jemu příslušné náboženské výuky a výchovy bez toho, aniž by rodič na tento omyl upozornil Výbor na obranu revoluce.

(8) Rodiči nebo jiné osobě na místě pokrevného rodiče se za nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) v případě, že rodič výslovně odmítl plnění si svých povinností, které jsou uvedené v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let; přičemž tento trest těžkého žaláře na deset až dvacet let se pachateli uloží bez ohledu na to, zda-li se pachateli tímto jednáním i skutečně podařilo nějak byť i jen na přechodnou dobu přerušit nebo jinak narušit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte,

b) v případě, že rodič navzdory písemnému upozornění na nedostatky ohledem náboženské výuky a výchovy dítěte mající charakter skutečností zmiňovaných v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tyto nedostatky řádně a včas ve stanovené lhůtě bez jakéhokoliv závažného důvodu úmyslně neodstraní, uloží se mu trest těžkého žaláře na pět až deset let,

c) v případě, že rodič navzdory písemnému upozornění na nedostatky ohledem náboženské výuky a výchovy dítěte mající charakter skutečností zmiňovaných v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tyto nedostatky řádně a včas ve stanovené lhůtě bez jakéhokoliv závažného důvodu z hrubé nedbalosti neodstraní, uloží se mu trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let,

d) v případě, že se dítě bez jakéhokoliv závažného důvodu svévolně nedostaví na náboženskou výuku či výchovu nebo se svévolně nedostaví na povinnou bohoslužbu jeho křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností), tj. buď jeho katolické církve nebo jeho pravoslavné církve, tak se rodiči/rodičům uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(9) Ředitel ale i příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu, pokud si úmyslně nesplní svou oznamovací povinnost vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce pátého § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka s úmyslem někoho krýt, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Pokud dojde k porušení oznamovací povinnosti vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce pátého § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka ze zaviněné hrubé nedbalosti, tak osobě, která nesplnění této povinnosti přímo zavinila se uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

(10) Příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu pokud si úmyslně nesplní svou oznamovací povinnost vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka s úmyslem někoho krýt, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Pokud se porušení jejich oznamovací povinnosti vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka dopustí ze zaviněné hrubé nedbalosti, tak osobě, která nesplnění této povinnosti přímo zavinila se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let.

(11) Příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu pokud se vědomě, ačkoliv jim adresa dotyčného rodiče byla známa, ani jen nepokusí splnit si svou oznamovací povinnost vůči rodičům dítěte ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(12) Za porušení jakékoliv povinnosti uvedené ve třetím odstavci § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se:

a) řediteli uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let,

b) jestliže se ale jakákoliv osoba se svými výroky dopustila kteréhokoliv zločinu uvedeného v ustanoveních § 1, § 6, § 7, § 8, nebo § 13 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka v době, kdy toto nahrávací zařízení nebylo zapnuto, tak se řediteli uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let,

c) jestliže dojde ke ztrátě, odcizení, vymazání nebo jakémukoliv jinému znehodnocení zvukového záznamu dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 1, § 6, § 7, § 8, nebo § 13 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se řediteli uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Pachateli který odcizil tento zvukový záznam se uloží těžký žalář na doživotí,

d) rovněž tak i pachateli, který úmyslně vymazal nebo úmyslně zničil či jakkoliv úmyslně odstranil, znehodnotil nebo jakkoliv pozměnil zvukový záznam dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 1, § 6, § 7, § 8, nebo § 13 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, se uloží těžký žalář na doživotí,

e) pachateli, který jako osoba absolutně nepříslušná se zmocnil zvukového záznamu dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 1, § 6, § 7, § 8, nebo § 13 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, s nímž naložil tak, že tohoto zvukového záznamu proti pachateli zločinu podle ustanovení § 1, § 6, § 7, § 8, nebo § 13 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka není možno použít jako důkazního prostředku buď vůbec anebo pouze jen v omezenějším rozsahu než by to bylo možné původně, se uloží těžký žalář na doživotí,

f) pachateli, který jako osoba nepříslušná se zmocnil jakéhokoliv jiného zvukového záznamu se uloží těžký žalář na deset až dvacet let. Stejný trest těžkého žaláře na deset až dvacet let se uloží též pachateli, který coby jako osoba nepříslušná nalezne anebo se jinou cestou bez svého vlastního přičinění dostane k jakémukoliv z těchto zvukových záznamů, které si neoprávněně ponechá, respektive marně uplyne lhůta tří kalendářních dnů revolučního kalendáře bez toho, aniž by tento záznam vrátil, respektive odevzdal Výboru na obranu revoluce.

(13) Pokud jde o délku oznamovací lhůty, jde-li o jakýkoliv zločin porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí náležejících do křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) podle ustanovení § 26 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka , tento zločin je spáchán okamihem, když do třech kalendářních dnů revolučního kalendáře nedošlo ke splnění příslušné oznamovací povinnosti, a to ani jen ve formě odevzdání příslušné písemnosti na poštovní úřad nejpozději dotyčného třetího dne revolučního kalendáře. Totéž platí i pro odevzdání nalezeného nosiče zvukového záznamu zmiňovaného v ustanovení § 26 odstavec 12 písmene f) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(14) Pokud jde o trestněprávní odpovědnost rodičů za dítě, táto odpovědnost rodičů za dítě váže rodiče pouze do dne, kdy dítě dosáhne věku 14 let.

 

§ 27 – Zločin porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí náležejících do křesťanských církví nebo křesťanských náboženských společností, jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého

(1) Každé dítě, které přijalo svátost křtu v kterékoliv křesťanské církvi nebo křesťanské náboženské společnosti jejichž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, má vůči svému otci i matce nebo jiným osobám, které jsou na místě pokrevních rodičů, ale i vůči kompetentním a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědným pracovníkům a jiným osobám předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu právo, aby pro něj byla splněna ohledem jeho řádné náboženské výuky a výchovy alespoň jedna z těchto čtyř povinností:

a) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství Katolické církve, nebo

b) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství některé z pravoslavných církví, nebo

c) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství té dané křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, v níž i dotyčné dítě samo bylo řádně pokřtěno, nebo

d) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého.

(2) Především samotný revoluční stát a jeho úřady pečují o příslušnou náboženskou výchovu všech dětí, které jsou buď státními občany revolučního státu nebo osobami cizí státní příslušnosti či osobami bez jakékoliv státní příslušnosti, pokud mají trvalý pobyt na území revolučního státu. To však ale nic nemění na tom, že i samotní rodiče mají své povinnosti vůči svým dětem křesťanského věrovyznání kterékoliv křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého tak, jak je to stanoveno v prvním odstavci § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, což zahrnuje zejména tyto povinnosti rodičů:

a) písemné upozornění Výboru na obranu revoluce na případný omyl, pokud by eventuálně došlo k tomu, že jejich dítě křesťanského věrovyznání kterékoliv křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, bylo v předškolním zařízení, ve školním zařízení, v nemocničním, lázeňském, rekreačním nebo v jakémkoliv jiném obdobném zařízení zapsáno na náboženskou výuku a výchovu, která je v rozporu s ustanovením prvního odstavce § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka anebo dokonce dítěti není řádně poskytována vůbec žádná náboženská výuka a výchova, a to bez ohledu na důvod proč k tomu došlo,

b) zabezpečit osobní účast a docházku dítěte jak na jemu příslušnou náboženskou výuku a výchovu křesťanské církvi či křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, tak i osobní účast a docházku dítěte na jemu příslušné bohoslužby,

c) zajistit, že dítě splní veškeré své náboženské povinnosti plus s nimi související vzdělávací povinnosti i včetně všech uložených domácích úkolů, které dítěti ať již příslušná křesťanská církev či křesťanská náboženská společnost společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého nebo příslušné předškolní zařízení, školní zařízení, nemocniční, lázeňské, rekreační nebo jakékoliv jiné obdobné příslušné zařízení v souvislosti s jemu příslušnou náboženskou výukou a výchovou dítěti uloží.

(3) Příslušný kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu ve spolupráci společně i s příslušným ředitelem dotyčného zařízení jsou povinni zabezpečit řádné zvukové nahrávání absolutně všeho, co zazní v jejich prostorách plus skladovat tyto nahrávky po dobu stanovenou Výborem na obranu revoluce, a to z důvodů dokumentace eventuálního důkazního materiálů ohledem skutečností uvedených v ustanoveních písmene a) nebo písmene b) pátého odstavce § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(4) Příslušný kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu jsou povinni písemně oznámit jednak rodičům či jiným osobám na místě pokrevních rodičů, jednak Výboru na obranu revoluce tyto skutečnosti:

a) když bez toho, aniž by to bylo doloženo řádným potvrzením příslušného lékaře dokazující závažný zdravotní důvod na straně dítěte, které by mu objektivně znemožnilo účast na náboženské výuce a výchově nebo účast na povinných bohoslužbách jeho křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, se dítě nezúčastnilo na povinné náboženské výuce a výchově nebo na povinné bohoslužbě,

b) oznámit, když dítě do stanoveného termínu nesplnilo jakoukoliv povinnost, která mu byla uložena buď jeho křesťanskou církví či křesťanskou náboženskou společností jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého nebo příslušným předškolním zařízením, školním zařízením, nemocničním, lázeňském, rekreačním nebo jakýmkoliv jiným obdobným příslušným zařízením v souvislosti s příslušnou náboženskou výukou a výchovou dítěte.

(5) Jak příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu, tak současně a vlastně nezávisle na nich i samotní ředitelé těchto zařízení jsou povinni nezávisle na sobě navzájem písemně oznámit Výboru na obranu revoluce tyto skutečnosti:

a) když se dítě samotné dopouští výroků anebo jiného jednání, které by u trestně odpovědné osoby mohlo naplňovat skutkovou podstatu kteréhokoliv ze zločinů podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 14, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka,

b) když dítě řekne nebo uvede písemně, že se kdokoliv z jeho rodičů nebo i jakýchkoliv jiných osob s nimiž dítě osobně přišlo do kontaktu dopustil jakýchkoliv výroků nebo jakéhokoliv jiného jednání, které naplňuje skutkovou podstatu kteréhokoliv ze zločinů podle této první části tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(6) Každému, kdo vyhotoví jakékoliv falešné nebo nepravdivé potvrzení ohledem zdravotního stavu dítěte, jakož i rodiči dítěte, který ač vědom si jeho nepravdivosti toto nepravdivé potvrzení úmyslně použije pro účely ospravedlnění neúčasti dítěte na náboženské výchově či výuce, nebo pro ospravedlnění neúčasti dítěte na povinných bohoslužbách jeho křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti, jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let.

(7) Rodiči nebo jiné osobě na místě pokrevného rodiče se za nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení písmene a) druhého odstavce § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) pokud se navíc i sám úmyslně aktivně přičinil o vznik tohoto omylu s úmyslem vyhnout se tomu, aby dítěti byla poskytována náboženská výuka a výchova od rodičů nebo eventuálně jiných osob na místě pokrevních rodičů svobodně si zvoleného náboženství kterékoliv křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti, jejím integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, se uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Trest těžkého žaláře na doživotí se v tomto případě pachateli uloží i v tom případě, kdy k omylu nedošlo pouze jen díky mimořádné pozornosti kompetentních pracovníků odpovídajících za řádnou náboženskou výuku a výchovu, kteří tento pokus o úmyslný podvod včas odhalili,

b) v případě, že se rodič sice aktivně sám nepřičinil o vznik tohoto omylu, avšak přesto podle všech známek s největší pravděpodobností si musel být vědom toho, že k tomuto omylu došlo, přesto však ale neučinil nic pro to, aby na tento omyl řádně upozornil Výbor na obranu revoluce, se mu v tomto případě uloží trest těžkého žaláře od deseti do dvaceti let těžkého žaláře,

c) pět až deset let těžkého žaláře se pachateli uloží tehdy, když sice o vzniku tohoto omylu nevěděl, avšak vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům jako rodič či jiná osoba na místě pokrevného rodiče o tom vědět měl a mohl, s výjimkou těch zcela výjimečných případů, kdy o tom skutečně nemohl nic vědět. Jedná-li se o tento případ hrubé nedbalosti, zločin je spáchán v okamihu, kdy od prvního dne, kdy byla poskytována dítěti nepříslušející náboženská výuka a výchova marně uplynuly minimálně tři kalendářní dny revolučního kalendáře bez toho, aniž by rodič na tento omyl upozornil Výbor na obranu revoluce. A úplně totéž platí i v tom případě, kdy dítěti nebyla poskytována vůbec žádná náboženská výuka a výchova, a uplynuly minimálně tři kalendářní dny revolučního kalendáře od prvního dne, kdy po správnosti se mělo dítě v dotyčném zařízení poprvé účastnit dotyčné jemu příslušné náboženské výuky a výchovy bez toho, aniž by rodič na tento omyl upozornil Výbor na obranu revoluce.

(8) Rodiči nebo jiné osobě na místě pokrevného rodiče se za nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) v případě, že rodič výslovně odmítl plnění si svých povinností, které jsou uvedené v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let; přičemž tento trest těžkého žaláře na deset až dvacet let se pachateli uloží bez ohledu na to, zda-li se pachateli tímto jednáním i skutečně podařilo nějak byť i jen na přechodnou dobu přerušit nebo jinak narušit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte,

b) v případě, že rodič navzdory písemnému upozornění na nedostatky ohledem náboženské výuky a výchovy dítěte mající charakter skutečností zmiňovaných v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tyto nedostatky řádně a včas ve stanovené lhůtě bez jakéhokoliv závažného důvodu úmyslně neodstraní, uloží se mu trest těžkého žaláře na pět až deset let,

c) v případě, že rodič navzdory písemnému upozornění na nedostatky ohledem náboženské výuky a výchovy dítěte mající charakter skutečností zmiňovaných v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tyto nedostatky řádně a včas ve stanovené lhůtě bez jakéhokoliv závažného důvodu z hrubé nedbalosti neodstraní, uloží se mu trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let,

d) v případě, že se dítě bez jakéhokoliv závažného důvodu svévolně nedostaví na náboženskou výuku či výchovu nebo se svévolně nedostaví na povinnou bohoslužbu jeho křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti, jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, tak se rodiči/rodičům uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(9) Ředitel ale i příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu, pokud si úmyslně nesplní svou oznamovací povinnost vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce pátého § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka s úmyslem někoho krýt, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Pokud dojde k porušení oznamovací povinnosti vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce pátého § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka ze zaviněné hrubé nedbalosti, tak osobě, která nesplnění této povinnosti přímo zavinila se uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

(10) Příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu pokud si úmyslně nesplní svou oznamovací povinnost vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka s úmyslem někoho krýt, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Pokud se porušení jejich oznamovací povinnosti vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka dopustí ze zaviněné hrubé nedbalosti, tak osobě, která nesplnění této povinnosti přímo zavinila se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let.

(11) Příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu pokud se vědomě, ačkoliv jim adresa dotyčného rodiče byla známa, ani jen nepokusí splnit si svou oznamovací povinnost vůči rodičům dítěte ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(12) Za porušení jakékoliv povinnosti uvedené ve třetím odstavci § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se:

a) řediteli uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let,

b) jestliže se ale jakákoliv osoba se svými výroky dopustila kteréhokoliv zločinu uvedeného v ustanoveních § 6, § 7, § 8, § 14, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka v době, kdy toto nahrávací zařízení nebylo zapnuto, tak se řediteli uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let,

c) jestliže dojde ke ztrátě, odcizení, vymazání nebo jakémukoliv jinému znehodnocení zvukového záznamu dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 14, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se řediteli uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Pachateli který odcizil tento zvukový záznam se uloží těžký žalář na doživotí,

d) rovněž tak i pachateli, který úmyslně vymazal nebo úmyslně zničil či jakkoliv úmyslně odstranil, znehodnotil nebo jakkoliv pozměnil zvukový záznam dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 14, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, se uloží těžký žalář na doživotí,

e) pachateli, který jako osoba absolutně nepříslušná se zmocnil zvukového záznamu dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 14, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, s nímž naložil tak, že tohoto zvukového záznamu proti pachateli zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 14, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka není možno použít jako důkazního prostředku buď vůbec anebo pouze jen v omezenějším rozsahu než by to bylo možné původně, se uloží těžký žalář na doživotí,

f) pachateli, který jako osoba nepříslušná se zmocnil jakéhokoliv jiného zvukového záznamu se uloží těžký žalář na deset až dvacet let. Stejný trest těžkého žaláře na deset až dvacet let se uloží též pachateli, který coby jako osoba nepříslušná nalezne anebo se jinou cestou bez svého vlastního přičinění dostane k jakémukoliv z těchto zvukových záznamů, které si neoprávněně ponechá, respektive marně uplyne lhůta tří kalendářních dnů revolučního kalendáře bez toho, aniž by tento záznam vrátil, respektive odevzdal Výboru na obranu revoluce.

(13) Pokud jde o délku oznamovací lhůty, jde-li o jakýkoliv zločin porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí náležejících do křesťanských církví nebo křesťanských náboženských společností, jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého podle ustanovení § 27 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tento zločin je spáchán okamihem, když do třech kalendářních dnů revolučního kalendáře nedošlo ke splnění příslušné oznamovací povinnosti, a to ani jen ve formě odevzdání příslušné písemnosti na poštovní úřad nejpozději dotyčného třetího dne revolučního kalendáře. Totéž platí i pro odevzdání nalezeného nosiče zvukového záznamu zmiňovaného v ustanovení § 27 odstavec 12 písmene f) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(14) Pokud jde o trestněprávní odpovědnost rodičů za dítě, táto odpovědnost rodičů za dítě váže rodiče pouze do dne, kdy dítě dosáhne věku 14 let.

 

§ 28 – Zločin porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí náležejících do církví nebo náboženských společností hlásících se ke křesťanství

(1) Každé dítě, které přijalo křest nebo bylo jiným příslušným adekvátním způsobem začleněno do kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, má vůči svému otci i matce nebo jiným osobám, které jsou na místě pokrevních rodičů, ale i vůči kompetentním a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědným pracovníkům a jiným osobám předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu právo, aby pro něj byla splněna ohledem jeho řádné náboženské výuky a výchovy alespoň jedna z těchto pěti povinností:

a) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství Katolické církve, nebo

b) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství některé z pravoslavných církví, nebo

c) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo

d) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství té dané církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, v níž i dotyčné dítě samo bylo řádně pokřtěno nebo jiným příslušným adekvátním způsobem formálně začleněno, nebo

e) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství.

(2) Především samotný revoluční stát a jeho úřady pečují o příslušnou náboženskou výchovu všech dětí, které jsou buď státními občany revolučního státu nebo osobami cizí státní příslušnosti či osobami bez jakékoliv státní příslušnosti, pokud mají trvalý pobyt na území revolučního státu. To však ale nic nemění na tom, že i samotní rodiče mají své povinnosti vůči svým dětem věrovyznání kterékoliv církve či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství tak, jak je to stanoveno v prvním odstavci § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, což zahrnuje zejména tyto povinnosti rodičů:

a) písemné upozornění Výboru na obranu revoluce na případný omyl, pokud by eventuálně došlo k tomu, že jejich dítě věrovyznání kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, bylo v předškolním zařízení, ve školním zařízení, v nemocničním, lázeňském, rekreačním nebo v jakémkoliv jiném obdobném zařízení zapsáno na náboženskou výuku a výchovu, která je v rozporu s ustanovením prvního odstavce § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka anebo dokonce dítěti není řádně poskytována vůbec žádná náboženská výuka a výchova, a to bez ohledu na důvod proč k tomu došlo,

b) zabezpečit osobní účast a docházku dítěte jak na jemu příslušnou náboženskou výuku a výchovu církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, tak i osobní účast a docházku dítěte na jemu příslušné bohoslužby,

c) zajistit, že dítě splní veškeré své náboženské povinnosti plus s nimi související vzdělávací povinnosti i včetně všech uložených domácích úkolů, které dítěti ať již příslušná církev či náboženská společnost hlásící se ke křesťanství nebo příslušné předškolní zařízení, školní zařízení, nemocniční, lázeňské, rekreační nebo jakékoliv jiné obdobné příslušné zařízení v souvislosti s jemu příslušnou náboženskou výukou a výchovou dítěti uloží.

(3) Příslušný kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu ve spolupráci společně i s příslušným ředitelem dotyčného zařízení jsou povinni zabezpečit řádné zvukové nahrávání absolutně všeho, co zazní v jejich prostorách plus skladovat tyto nahrávky po dobu stanovenou Výborem na obranu revoluce, a to z důvodů dokumentace eventuálního důkazního materiálů ohledem skutečností uvedených v ustanoveních písmene a) nebo písmene b) pátého odstavce § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(4) Příslušný kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu jsou povinni písemně oznámit jednak rodičům či jiným osobám na místě pokrevních rodičů, jednak Výboru na obranu revoluce tyto skutečnosti:

a) když bez toho, aniž by to bylo doloženo řádným potvrzením příslušného lékaře dokazující závažný zdravotní důvod na straně dítěte, které by mu objektivně znemožnilo účast na náboženské výuce a výchově nebo účast na povinných bohoslužbách jeho církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, se dítě nezúčastnilo na povinné náboženské výuce a výchově nebo na povinné bohoslužbě,

b) oznámit, když dítě do stanoveného termínu nesplnilo jakoukoliv povinnost, která mu byla uložena buď jeho církví či náboženskou společností hlásící se ke křesťanství nebo příslušným předškolním zařízením, školním zařízením, nemocničním, lázeňském, rekreačním nebo jakýmkoliv jiným obdobným příslušným zařízením v souvislosti s příslušnou náboženskou výukou a výchovou dítěte.

(5) Jak příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu, tak současně a vlastně nezávisle na nich i samotní ředitelé těchto zařízení jsou povinni nezávisle na sobě navzájem písemně oznámit Výboru na obranu revoluce tyto skutečnosti:

a) když se dítě samotné dopouští výroků anebo jiného jednání, které by u trestně odpovědné osoby mohlo naplňovat skutkovou podstatu kteréhokoliv ze zločinů podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 15, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), h), l), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka,

b) když dítě řekne nebo uvede písemně, že se kdokoliv z jeho rodičů nebo i jakýchkoliv jiných osob s nimiž dítě osobně přišlo do kontaktu dopustil jakýchkoliv výroků nebo jakéhokoliv jiného jednání, které naplňuje skutkovou podstatu kteréhokoliv ze zločinů podle této první části tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(6) Každému, kdo vyhotoví jakékoliv falešné nebo nepravdivé potvrzení ohledem zdravotního stavu dítěte, jakož i rodiči dítěte, který ač vědom si jeho nepravdivosti toto nepravdivé potvrzení úmyslně použije pro účely ospravedlnění neúčasti dítěte na náboženské výchově či výuce, nebo pro ospravedlnění neúčasti dítěte na povinných bohoslužbách jeho církve či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let.

(7) Rodiči nebo jiné osobě na místě pokrevného rodiče se za nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení písmene a) druhého odstavce § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) pokud se navíc i sám úmyslně aktivně přičinil o vznik tohoto omylu s úmyslem vyhnout se tomu, aby dítěti byla poskytována náboženská výuka a výchova od rodičů nebo eventuálně jiných osob stojících na místě pokrevních rodičů svobodně si zvoleného náboženství kterékoliv církve nebo náboženské společností hlásící se ke křesťanství, se uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Trest těžkého žaláře na doživotí se v tomto případě pachateli uloží i v tom případě, kdy k omylu nedošlo pouze jen díky mimořádné pozornosti kompetentních pracovníků odpovídajících za řádnou náboženskou výuku a výchovu, kteří tento pokus o úmyslný podvod včas odhalili,

b) v případě, že se rodič sice aktivně sám nepřičinil o vznik tohoto omylu, avšak přesto podle všech známek s největší pravděpodobností si musel být vědom toho, že k tomuto omylu došlo, přesto však ale neučinil nic pro to, aby na tento omyl řádně upozornil Výbor na obranu revoluce, se mu v tomto případě uloží trest těžkého žaláře od deseti do dvaceti let těžkého žaláře,

c) pět až deset let těžkého žaláře se pachateli uloží tehdy, když sice o vzniku tohoto omylu nevěděl, avšak vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům jako rodič či jiná osoba na místě pokrevného rodiče o tom vědět měl a mohl, s výjimkou těch zcela výjimečných případů, kdy o tom skutečně nemohl nic vědět. Jedná-li se o tento případ hrubé nedbalosti, zločin je spáchán v okamihu, kdy od prvního dne, kdy byla poskytována dítěti nepříslušející náboženská výuka a výchova marně uplynuly minimálně tři kalendářní dny revolučního kalendáře bez toho, aniž by rodič na tento omyl upozornil Výbor na obranu revoluce. A úplně totéž platí i v tom případě, kdy dítěti nebyla poskytována vůbec žádná náboženská výuka a výchova, a uplynuly minimálně tři kalendářní dny revolučního kalendáře od prvního dne, kdy po správnosti se mělo dítě v dotyčném zařízení poprvé účastnit dotyčné jemu příslušné náboženské výuky a výchovy bez toho, aniž by rodič na tento omyl upozornil Výbor na obranu revoluce.

(8) Rodiči nebo jiné osobě na místě pokrevného rodiče se za nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) v případě, že rodič výslovně odmítl plnění si svých povinností, které jsou uvedené v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let; přičemž tento trest těžkého žaláře na deset až dvacet let se pachateli uloží bez ohledu na to, zda-li se pachateli tímto jednáním i skutečně podařilo nějak byť i jen na přechodnou dobu přerušit nebo jinak narušit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte,

b) v případě, že rodič navzdory písemnému upozornění na nedostatky ohledem náboženské výuky a výchovy dítěte mající charakter skutečností zmiňovaných v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tyto nedostatky řádně a včas ve stanovené lhůtě bez jakéhokoliv závažného důvodu úmyslně neodstraní, uloží se mu trest těžkého žaláře na pět až deset let,

c) v případě, že rodič navzdory písemnému upozornění na nedostatky ohledem náboženské výuky a výchovy dítěte mající charakter skutečností zmiňovaných v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tyto nedostatky řádně a včas ve stanovené lhůtě bez jakéhokoliv závažného důvodu z hrubé nedbalosti neodstraní, uloží se mu trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let,

d) v případě, že se dítě bez jakéhokoliv závažného důvodu svévolně nedostaví na náboženskou výuku či výchovu nebo se svévolně nedostaví na povinnou bohoslužbu jeho církve či náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, tak se rodiči/rodičům uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(9) Ředitel ale i příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu, pokud si úmyslně nesplní svou oznamovací povinnost vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce pátého § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka s úmyslem někoho krýt, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Pokud dojde k porušení oznamovací povinnosti vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce pátého § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka ze zaviněné hrubé nedbalosti, tak osobě, která nesplnění této povinnosti přímo zavinila se uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

(10) Příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu pokud si úmyslně nesplní svou oznamovací povinnost vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka s úmyslem někoho krýt, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Pokud se porušení jejich oznamovací povinnosti vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka dopustí ze zaviněné hrubé nedbalosti, tak osobě, která nesplnění této povinnosti přímo zavinila se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let.

(11) Příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu pokud se vědomě, ačkoliv jim adresa dotyčného rodiče byla známa, ani jen nepokusí splnit si svou oznamovací povinnost vůči rodičům dítěte ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(12) Za porušení jakékoliv povinnosti uvedené ve třetím odstavci § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se:

a) řediteli uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let,

b) jestliže se ale jakákoliv osoba se svými výroky dopustila kteréhokoliv zločinu uvedeného v ustanoveních § 6, § 7, § 8, § 15, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), h), l), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka v době, kdy toto nahrávací zařízení nebylo zapnuto, tak se řediteli uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let,

c) jestliže dojde ke ztrátě, odcizení, vymazání nebo jakémukoliv jinému znehodnocení zvukového záznamu dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 15, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), h), l), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se řediteli uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Pachateli který odcizil tento zvukový záznam se uloží těžký žalář na doživotí,

d) rovněž tak i pachateli, který úmyslně vymazal nebo úmyslně zničil či jakkoliv úmyslně odstranil, znehodnotil nebo jakkoliv pozměnil zvukový záznam dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 15, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), h), l), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, se uloží těžký žalář na doživotí,

e) pachateli, který jako osoba absolutně nepříslušná se zmocnil zvukového záznamu dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 15, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), h), l), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, s nímž naložil tak, že tohoto zvukového záznamu proti pachateli zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 15, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), h), l), m), n), o), p), r), s) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka není možno použít jako důkazního prostředku buď vůbec anebo pouze jen v omezenějším rozsahu než by to bylo možné původně, se uloží těžký žalář na doživotí,

f) pachateli, který jako osoba nepříslušná se zmocnil jakéhokoliv jiného zvukového záznamu se uloží těžký žalář na deset až dvacet let. Stejný trest těžkého žaláře na deset až dvacet let se uloží též pachateli, který coby jako osoba nepříslušná nalezne anebo se jinou cestou bez svého vlastního přičinění dostane k jakémukoliv z těchto zvukových záznamů, které si neoprávněně ponechá, respektive marně uplyne lhůta tří kalendářních dnů revolučního kalendáře bez toho, aniž by tento záznam vrátil, respektive odevzdal Výboru na obranu revoluce.

(13) Pokud jde o délku oznamovací lhůty, jde-li o jakýkoliv zločin porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí náležejících do církví nebo náboženských společností hlásících se ke křesťanství podle ustanovení § 28 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tento zločin je spáchán okamihem, když do třech kalendářních dnů revolučního kalendáře nedošlo ke splnění příslušné oznamovací povinnosti, a to ani jen ve formě odevzdání příslušné písemnosti na poštovní úřad nejpozději dotyčného třetího dne revolučního kalendáře. Totéž platí i pro odevzdání nalezeného nosiče zvukového záznamu zmiňovaného v ustanovení § 28 odstavec 12 písmene f) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(14) Pokud jde o trestněprávní odpovědnost rodičů za dítě, táto odpovědnost rodičů za dítě váže rodiče pouze do dne, kdy dítě dosáhne věku 14 let.

 

§ 29 – Zločin porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí náležejících do církví nebo náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona

(1) Každé dítě, které bylo příslušným adekvátním způsobem začleněno do kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, má vůči svému otci i matce nebo jiným osobám, které jsou na místě pokrevních rodičů, ale i vůči kompetentním a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědným pracovníkům a jiným osobám předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu právo, aby pro něj byla splněna ohledem jeho řádné náboženské výuky a výchovy alespoň jedna z těchto šesti povinností:

a) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství Katolické církve, nebo

b) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství některé z pravoslavných církví, nebo

c) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo

d) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, nebo

e) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství té dané církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, do níž i dotyčné dítě samo bylo příslušným adekvátním způsobem formálně začleněno, nebo

f) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona.

(2) Především samotný revoluční stát a jeho úřady pečují o příslušnou náboženskou výchovu všech dětí, které jsou buď státními občany revolučního státu nebo osobami cizí státní příslušnosti či osobami bez jakékoliv státní příslušnosti, pokud mají trvalý pobyt na území revolučního státu. To však ale nic nemění na tom, že i samotní rodiče mají své povinnosti vůči svým dětem věrovyznání kterékoliv církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona tak, jak je to stanoveno v prvním odstavci § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, což zahrnuje zejména tyto povinnosti rodičů:

a) písemné upozornění Výboru na obranu revoluce na případný omyl, pokud by eventuálně došlo k tomu, že jejich dítě věrovyznání kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, bylo v předškolním zařízení, ve školním zařízení, v nemocničním, lázeňském, rekreačním nebo v jakémkoliv jiném obdobném zařízení zapsáno na náboženskou výuku a výchovu, která je v rozporu s ustanovením prvního odstavce § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka anebo dokonce dítěti není řádně poskytována vůbec žádná náboženská výuka a výchova, a to bez ohledu na důvod proč k tomu došlo,

b) zabezpečit osobní účast a docházku dítěte jak na jemu příslušnou náboženskou výuku a výchovu společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, tak i osobní účast a docházku dítěte na jemu příslušné bohoslužby,

c) zajistit, že dítě splní veškeré své náboženské povinnosti plus s nimi související vzdělávací povinnosti i včetně všech uložených domácích úkolů, které dítěti ať již příslušná církev či náboženská společnost společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona nebo příslušné předškolní zařízení, školní zařízení, nemocniční, lázeňské, rekreační nebo jakékoliv jiné obdobné příslušné zařízení v souvislosti s jemu příslušnou náboženskou výukou a výchovou dítěti uloží.

(3) Příslušný kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu ve spolupráci společně i s příslušným ředitelem dotyčného zařízení jsou povinni zabezpečit řádné zvukové nahrávání absolutně všeho, co zazní v jejich prostorách plus skladovat tyto nahrávky po dobu stanovenou Výborem na obranu revoluce, a to z důvodů dokumentace eventuálního důkazního materiálů ohledem skutečností uvedených v ustanoveních písmene a) nebo písmene b) pátého odstavce § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(4) Příslušný kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu jsou povinni písemně oznámit jednak rodičům či jiným osobám na místě pokrevních rodičů, jednak Výboru na obranu revoluce tyto skutečnosti:

a) když bez toho, aniž by to bylo doloženo řádným potvrzením příslušného lékaře dokazující závažný zdravotní důvod na straně dítěte, které by mu objektivně znemožnilo účast na náboženské výuce a výchově nebo účast na povinných bohoslužbách jeho církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, se dítě nezúčastnilo na povinné náboženské výuce a výchově nebo na povinné bohoslužbě,

b) oznámit, když dítě do stanoveného termínu nesplnilo jakoukoliv povinnost, která mu byla uložena buď jeho církví či náboženskou společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona nebo příslušným předškolním zařízením, školním zařízením, nemocničním, lázeňském, rekreačním nebo jakýmkoliv jiným obdobným příslušným zařízením v souvislosti s příslušnou náboženskou výukou a výchovou dítěte.

(5) Jak příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu, tak současně a vlastně nezávisle na nich i samotní ředitelé těchto zařízení jsou povinni nezávisle na sobě navzájem písemně oznámit Výboru na obranu revoluce tyto skutečnosti:

a) když se dítě samotné dopouští výroků anebo jiného jednání, které by u trestně odpovědné osoby mohlo naplňovat skutkovou podstatu kteréhokoliv ze zločinů podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 16, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l), m), o), r) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka,

b) když dítě řekne nebo uvede písemně, že se kdokoliv z jeho rodičů nebo i jakýchkoliv jiných osob s nimiž dítě osobně přišlo do kontaktu dopustil jakýchkoliv výroků nebo jakéhokoliv jiného jednání, které naplňuje skutkovou podstatu kteréhokoliv ze zločinů podle této první části tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(6) Každému, kdo vyhotoví jakékoliv falešné nebo nepravdivé potvrzení ohledem zdravotního stavu dítěte, jakož i rodiči dítěte, který ač vědom si jeho nepravdivosti toto nepravdivé potvrzení úmyslně použije pro účely ospravedlnění neúčasti dítěte na náboženské výchově či výuce, nebo pro ospravedlnění neúčasti dítěte na povinných bohoslužbách jeho církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let.

(7) Rodiči nebo jiné osobě na místě pokrevného rodiče se za nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení písmene a) druhého odstavce § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) pokud se navíc i sám úmyslně aktivně přičinil o vznik tohoto omylu s úmyslem vyhnout se tomu, aby dítěti byla poskytována náboženská výuka a výchova od rodičů nebo eventuálně jiných osob na místě pokrevných rodičů svobodně si zvoleného náboženství kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, se uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Trest těžkého žaláře na doživotí se v tomto případě pachateli uloží i v tom případě, kdy k omylu nedošlo pouze jen díky mimořádné pozornosti kompetentních pracovníků odpovídajících za řádnou náboženskou výuku a výchovu, kteří tento pokus o úmyslný podvod včas odhalili,

b) v případě, že se rodič sice aktivně sám nepřičinil o vznik tohoto omylu, avšak přesto podle všech známek s největší pravděpodobností si musel být vědom toho, že k tomuto omylu došlo, přesto však ale neučinil nic pro to, aby na tento omyl řádně upozornil Výbor na obranu revoluce, se mu v tomto případě uloží trest těžkého žaláře od deseti do dvaceti let těžkého žaláře,

c) pět až deset let těžkého žaláře se pachateli uloží tehdy, když sice o vzniku tohoto omylu nevěděl, avšak vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům jako rodič či jiná osoba na místě pokrevného rodiče o tom vědět měl a mohl, s výjimkou těch zcela výjimečných případů, kdy o tom skutečně nemohl nic vědět. Jedná-li se o tento případ hrubé nedbalosti, zločin je spáchán v okamihu, kdy od prvního dne, kdy byla poskytována dítěti nepříslušející náboženská výuka a výchova marně uplynuly minimálně tři kalendářní dny revolučního kalendáře bez toho, aniž by rodič na tento omyl upozornil Výbor na obranu revoluce. A úplně totéž platí i v tom případě, kdy dítěti nebyla poskytována vůbec žádná náboženská výuka a výchova, a uplynuly minimálně tři kalendářní dny revolučního kalendáře od prvního dne, kdy po správnosti se mělo dítě v dotyčném zařízení poprvé účastnit dotyčné jemu příslušné náboženské výuky a výchovy bez toho, aniž by rodič na tento omyl upozornil Výbor na obranu revoluce.

(8) Rodiči nebo jiné osobě na místě pokrevného rodiče se za nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) v případě, že rodič výslovně odmítl plnění si svých povinností, které jsou uvedené v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let; přičemž tento trest těžkého žaláře na deset až dvacet let se pachateli uloží bez ohledu na to, zda-li se pachateli tímto jednáním i skutečně podařilo nějak byť i jen na přechodnou dobu přerušit nebo jinak narušit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte,

b) v případě, že rodič navzdory písemnému upozornění na nedostatky ohledem náboženské výuky a výchovy dítěte mající charakter skutečností zmiňovaných v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tyto nedostatky řádně a včas ve stanovené lhůtě bez jakéhokoliv závažného důvodu úmyslně neodstraní, uloží se mu trest těžkého žaláře na pět až deset let,

c) v případě, že rodič navzdory písemnému upozornění na nedostatky ohledem náboženské výuky a výchovy dítěte mající charakter skutečností zmiňovaných v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tyto nedostatky řádně a včas ve stanovené lhůtě bez jakéhokoliv závažného důvodu z hrubé nedbalosti neodstraní, uloží se mu trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let,

d) v případě, že se dítě bez jakéhokoliv závažného důvodu svévolně nedostaví na náboženskou výuku či výchovu nebo se svévolně nedostaví na povinnou bohoslužbu jeho církve či náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, tak se rodiči/rodičům uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(9) Ředitel ale i příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu, pokud si úmyslně nesplní svou oznamovací povinnost vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce pátého § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka s úmyslem někoho krýt, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Pokud dojde k porušení oznamovací povinnosti vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce pátého § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka ze zaviněné hrubé nedbalosti, tak osobě, která nesplnění této povinnosti přímo zavinila se uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

(10) Příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu pokud si úmyslně nesplní svou oznamovací povinnost vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka s úmyslem někoho krýt, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Pokud se porušení jejich oznamovací povinnosti vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka dopustí ze zaviněné hrubé nedbalosti, tak osobě, která nesplnění této povinnosti přímo zavinila se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let.

(11) Příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu pokud se vědomě, ačkoliv jim adresa dotyčného rodiče byla známa, ani jen nepokusí splnit si svou oznamovací povinnost vůči rodičům dítěte ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(12) Za porušení jakékoliv povinnosti uvedené ve třetím odstavci § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se:

a) řediteli uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let,

b) jestliže se ale jakákoliv osoba se svými výroky dopustila kteréhokoliv zločinu uvedeného v ustanoveních § 6, § 7, § 8, § 16, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l), m), o), r) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka v době, kdy toto nahrávací zařízení nebylo zapnuto, tak se řediteli uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let,

c) jestliže dojde ke ztrátě, odcizení, vymazání nebo jakémukoliv jinému znehodnocení zvukového záznamu dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 16, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l), m), o), r) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se řediteli uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Pachateli který odcizil tento zvukový záznam se uloží těžký žalář na doživotí,

d) rovněž tak i pachateli, který úmyslně vymazal nebo úmyslně zničil či jakkoliv úmyslně odstranil, znehodnotil nebo jakkoliv pozměnil zvukový záznam dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 16, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l), m), o), r) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, se uloží těžký žalář na doživotí,

e) pachateli, který jako osoba absolutně nepříslušná se zmocnil zvukového záznamu dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 16, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l), m), o), r) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, s nímž naložil tak, že tohoto zvukového záznamu proti pachateli zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 16, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l), m), o), r) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka není možno použít jako důkazního prostředku buď vůbec anebo pouze jen v omezenějším rozsahu než by to bylo možné původně, se uloží těžký žalář na doživotí,

f) pachateli, který jako osoba nepříslušná se zmocnil jakéhokoliv jiného zvukového záznamu se uloží těžký žalář na deset až dvacet let. Stejný trest těžkého žaláře na deset až dvacet let se uloží též pachateli, který coby jako osoba nepříslušná nalezne anebo se jinou cestou bez svého vlastního přičinění dostane k jakémukoliv z těchto zvukových záznamů, které si neoprávněně ponechá, respektive marně uplyne lhůta tří kalendářních dnů revolučního kalendáře bez toho, aniž by tento záznam vrátil, respektive odevzdal Výboru na obranu revoluce.

(13) Pokud jde o délku oznamovací lhůty, jde-li o jakýkoliv zločin porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí náležejících do církví nebo náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona podle ustanovení § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tento zločin je spáchán okamihem, když do třech kalendářních dnů revolučního kalendáře nedošlo ke splnění příslušné oznamovací povinnosti, a to ani jen ve formě odevzdání příslušné písemnosti na poštovní úřad nejpozději dotyčného třetího dne revolučního kalendáře. Totéž platí i pro odevzdání nalezeného nosiče zvukového záznamu zmiňovaného v ustanovení § 29 odstavec 12 písmene f) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(14) Pokud jde o trestněprávní odpovědnost rodičů za dítě, táto odpovědnost rodičů za dítě váže rodiče pouze do dne, kdy dítě dosáhne věku 14 let.

 

§ 30 – Zločin porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí náležejících do monoteistických církví nebo monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha

(1) Každé dítě, které bylo příslušným adekvátním způsobem začleněno do kterékoliv monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, má vůči svému otci i matce nebo jiným osobám, které jsou na místě pokrevních rodičů, ale i vůči kompetentním a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědným pracovníkům a jiným osobám předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu právo, aby pro něj byla splněna ohledem jeho řádné náboženské výuky a výchovy alespoň jedna z těchto sedmi povinností:

a) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství Katolické církve, nebo

b) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství některé z pravoslavných církví, nebo

c) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo

d) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, nebo

e) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, nebo

f) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství té dané monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, do níž i dotyčné dítě samo bylo příslušným adekvátním způsobem formálně začleněno, nebo

g) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha.

(2) Především samotný revoluční stát a jeho úřady pečují o příslušnou náboženskou výchovu všech dětí, které jsou buď státními občany revolučního státu nebo osobami cizí státní příslušnosti či osobami bez jakékoliv státní příslušnosti, pokud mají trvalý pobyt na území revolučního státu. To však ale nic nemění na tom, že i samotní rodiče mají své povinnosti vůči svým dětem věrovyznání kterékoliv monoteistické církve či monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha tak, jak je to stanoveno v prvním odstavci § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, což zahrnuje zejména tyto povinnosti rodičů:

a) písemné upozornění Výboru na obranu revoluce na případný omyl, pokud by eventuálně došlo k tomu, že jejich dítě věrovyznání kterékoliv monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, bylo v předškolním zařízení, ve školním zařízení, v nemocničním, lázeňském, rekreačním nebo v jakémkoliv jiném obdobném zařízení zapsáno na náboženskou výuku a výchovu, která je v rozporu s ustanovením prvního odstavce § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka anebo dokonce dítěti není řádně poskytována vůbec žádná náboženská výuka a výchova, a to bez ohledu na důvod proč k tomu došlo,

b) zabezpečit osobní účast a docházku dítěte jak na jemu příslušnou náboženskou výuku a výchovu monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, tak i osobní účast a docházku dítěte na jemu příslušné bohoslužby,

c) zajistit, že dítě splní veškeré své náboženské povinnosti plus s nimi související vzdělávací povinnosti i včetně všech uložených domácích úkolů, které dítěti ať již příslušná monoteistická církev či monoteistická náboženská společnost věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha nebo příslušné předškolní zařízení, školní zařízení, nemocniční, lázeňské, rekreační nebo jakékoliv jiné obdobné příslušné zařízení v souvislosti s jemu příslušnou náboženskou výukou a výchovou dítěti uloží.

(3) Příslušný kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu ve spolupráci společně i s příslušným ředitelem dotyčného zařízení jsou povinni zabezpečit řádné zvukové nahrávání absolutně všeho, co zazní v jejich prostorách plus skladovat tyto nahrávky po dobu stanovenou Výborem na obranu revoluce, a to z důvodů dokumentace eventuálního důkazního materiálů ohledem skutečností uvedených v ustanoveních písmene a) nebo písmene b) pátého odstavce § 29 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(4) Příslušný kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu jsou povinni písemně oznámit jednak rodičům či jiným osobám na místě pokrevních rodičů, jednak Výboru na obranu revoluce tyto skutečnosti:

a) když bez toho, aniž by to bylo doloženo řádným potvrzením příslušného lékaře dokazující závažný zdravotní důvod na straně dítěte, které by mu objektivně znemožnilo účast na náboženské výuce a výchově nebo účast na povinných bohoslužbách jeho monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, se dítě nezúčastnilo na povinné náboženské výuce a výchově nebo na povinné bohoslužbě,

b) oznámit, když dítě do stanoveného termínu nesplnilo jakoukoliv povinnost, která mu byla uložena buď jeho monoteistickou církví či monoteistickou náboženskou společností věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha nebo příslušným předškolním zařízením, školním zařízením, nemocničním, lázeňském, rekreačním nebo jakýmkoliv jiným obdobným příslušným zařízením v souvislosti s příslušnou náboženskou výukou a výchovou dítěte.

(5) Jak příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu, tak současně a vlastně nezávisle na nich i samotní ředitelé těchto zařízení jsou povinni nezávisle na sobě navzájem písemně oznámit Výboru na obranu revoluce tyto skutečnosti:

a) když se dítě samotné dopouští výroků anebo jiného jednání, které by u trestně odpovědné osoby mohlo naplňovat skutkovou podstatu kteréhokoliv ze zločinů podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 17, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka,

b) když dítě řekne nebo uvede písemně, že se kdokoliv z jeho rodičů nebo i jakýchkoliv jiných osob s nimiž dítě osobně přišlo do kontaktu dopustil jakýchkoliv výroků nebo jakéhokoliv jiného jednání, které naplňuje skutkovou podstatu kteréhokoliv ze zločinů podle této první části tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(6) Každému, kdo vyhotoví jakékoliv falešné nebo nepravdivé potvrzení ohledem zdravotního stavu dítěte, jakož i rodiči dítěte, který ač vědom si jeho nepravdivosti toto nepravdivé potvrzení úmyslně použije pro účely ospravedlnění neúčasti dítěte na náboženské výchově či výuce, nebo pro ospravedlnění neúčasti dítěte na povinných bohoslužbách jeho monoteistické církve či monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let.

(7) Rodiči nebo jiné osobě na místě pokrevného rodiče se za nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení písmene a) druhého odstavce § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) pokud se navíc i sám úmyslně aktivně přičinil o vznik tohoto omylu s úmyslem vyhnout se tomu, aby dítěti byla poskytována náboženská výuka a výchova od rodičů nebo eventuálně jiných osob na místě pokrevných rodičů svobodně si zvoleného náboženství kterékoliv monoteistické církve nebo náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, se uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Trest těžkého žaláře na doživotí se v tomto případě pachateli uloží i v tom případě, kdy k omylu nedošlo pouze jen díky mimořádné pozornosti kompetentních pracovníků odpovídajících za řádnou náboženskou výuku a výchovu, kteří tento pokus o úmyslný podvod včas odhalili,

b) v případě, že se rodič sice aktivně sám nepřičinil o vznik tohoto omylu, avšak přesto podle všech známek s největší pravděpodobností si musel být vědom toho, že k tomuto omylu došlo, přesto však ale neučinil nic pro to, aby na tento omyl řádně upozornil Výbor na obranu revoluce, se mu v tomto případě uloží trest těžkého žaláře od deseti do dvaceti let těžkého žaláře,

c) pět až deset let těžkého žaláře se pachateli uloží tehdy, když sice o vzniku tohoto omylu nevěděl, avšak vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům jako rodič či jiná osoba na místě pokrevného rodiče o tom vědět měl a mohl, s výjimkou těch zcela výjimečných případů, kdy o tom skutečně nemohl nic vědět. Jedná-li se o tento případ hrubé nedbalosti, zločin je spáchán v okamihu, kdy od prvního dne, kdy byla poskytována dítěti nepříslušející náboženská výuka a výchova marně uplynuly minimálně tři kalendářní dny revolučního kalendáře bez toho, aniž by rodič na tento omyl upozornil Výbor na obranu revoluce. A úplně totéž platí i v tom případě, kdy dítěti nebyla poskytována vůbec žádná náboženská výuka a výchova, a uplynuly minimálně tři kalendářní dny revolučního kalendáře od prvního dne, kdy po správnosti se mělo dítě v dotyčném zařízení poprvé účastnit dotyčné jemu příslušné náboženské výuky a výchovy bez toho, aniž by rodič na tento omyl upozornil Výbor na obranu revoluce.

(8) Rodiči nebo jiné osobě na místě pokrevného rodiče se za nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) v případě, že rodič výslovně odmítl plnění si svých povinností, které jsou uvedené v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let; přičemž tento trest těžkého žaláře na deset až dvacet let se pachateli uloží bez ohledu na to, zda-li se pachateli tímto jednáním i skutečně podařilo nějak byť i jen na přechodnou dobu přerušit nebo jinak narušit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte,

b) v případě, že rodič navzdory písemnému upozornění na nedostatky ohledem náboženské výuky a výchovy dítěte mající charakter skutečností zmiňovaných v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tyto nedostatky řádně a včas ve stanovené lhůtě bez jakéhokoliv závažného důvodu úmyslně neodstraní, uloží se mu trest těžkého žaláře na pět až deset let,

c) v případě, že rodič navzdory písemnému upozornění na nedostatky ohledem náboženské výuky a výchovy dítěte mající charakter skutečností zmiňovaných v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tyto nedostatky řádně a včas ve stanovené lhůtě bez jakéhokoliv závažného důvodu z hrubé nedbalosti neodstraní, uloží se mu trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let,

d) v případě, že se dítě bez jakéhokoliv závažného důvodu svévolně nedostaví na náboženskou výuku či výchovu nebo se svévolně nedostaví na povinnou bohoslužbu jeho monoteistické církve či náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, tak se rodiči/rodičům uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(9) Ředitel ale i příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu, pokud si úmyslně nesplní svou oznamovací povinnost vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce pátého § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka s úmyslem někoho krýt, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Pokud dojde k porušení oznamovací povinnosti vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce pátého § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka ze zaviněné hrubé nedbalosti, tak osobě, která nesplnění této povinnosti přímo zavinila se uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

(10) Příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu pokud si úmyslně nesplní svou oznamovací povinnost vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka s úmyslem někoho krýt, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Pokud se porušení jejich oznamovací povinnosti vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka dopustí ze zaviněné hrubé nedbalosti, tak osobě, která nesplnění této povinnosti přímo zavinila se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let.

(11) Příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu pokud se vědomě, ačkoliv jim adresa dotyčného rodiče byla známa, ani jen nepokusí splnit si svou oznamovací povinnost vůči rodičům dítěte ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(12) Za porušení jakékoliv povinnosti uvedené ve třetím odstavci § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se:

a) řediteli uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let,

b) jestliže se ale jakákoliv osoba se svými výroky dopustila kteréhokoliv zločinu uvedeného v ustanoveních § 6, § 7, § 8, § 17, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka v době, kdy toto nahrávací zařízení nebylo zapnuto, tak se řediteli uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let,

c) jestliže dojde ke ztrátě, odcizení, vymazání nebo jakémukoliv jinému znehodnocení zvukového záznamu dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 17, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se řediteli uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Pachateli který odcizil tento zvukový záznam se uloží těžký žalář na doživotí,

d) rovněž tak i pachateli, který úmyslně vymazal nebo úmyslně zničil či jakkoliv úmyslně odstranil, znehodnotil nebo jakkoliv pozměnil zvukový záznam dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 17, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, se uloží těžký žalář na doživotí,

e) pachateli, který jako osoba absolutně nepříslušná se zmocnil zvukového záznamu dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 17, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, s nímž naložil tak, že tohoto zvukového záznamu proti pachateli zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 17 nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka není možno použít jako důkazního prostředku buď vůbec anebo pouze jen v omezenějším rozsahu než by to bylo možné původně, se uloží těžký žalář na doživotí,

f) pachateli, který jako osoba nepříslušná se zmocnil jakéhokoliv jiného zvukového záznamu se uloží těžký žalář na deset až dvacet let. Stejný trest těžkého žaláře na deset až dvacet let se uloží též pachateli, který coby jako osoba nepříslušná nalezne anebo se jinou cestou bez svého vlastního přičinění dostane k jakémukoliv z těchto zvukových záznamů, které si neoprávněně ponechá, respektive marně uplyne lhůta tří kalendářních dnů revolučního kalendáře bez toho, aniž by tento záznam vrátil, respektive odevzdal Výboru na obranu revoluce.

(13) Pokud jde o délku oznamovací lhůty, jde-li o jakýkoliv zločin porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí náležejících do monoteistických církví nebo náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha podle ustanovení § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tento zločin je spáchán okamihem, když do třech kalendářních dnů revolučního kalendáře nedošlo ke splnění příslušné oznamovací povinnosti, a to ani jen ve formě odevzdání příslušné písemnosti na poštovní úřad nejpozději dotyčného třetího dne revolučního kalendáře. Totéž platí i pro odevzdání nalezeného nosiče zvukového záznamu zmiňovaného v ustanovení § 30 odstavec 12 písmene f) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(14) Pokud jde o trestněprávní odpovědnost rodičů za dítě, táto odpovědnost rodičů za dítě váže rodiče pouze do dne, kdy dítě dosáhne věku 14 let.

 

§ 31 – Zločin porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí náležejících do revolučním státem registrovaných a uznaných institucionalizovaných církví nebo náboženských společností

(1) Každé dítě, které bylo příslušným adekvátním způsobem začleněno ať již do kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve nebo náboženské společnosti, má vůči svému otci i matce nebo jiným osobám, které jsou na místě pokrevních rodičů, ale i vůči kompetentním a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědným pracovníkům a jiným osobám předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu právo, aby pro něj byla splněna ohledem jeho řádné náboženské výuky a výchovy alespoň jedna z těchto sedmi povinností:

a) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství Katolické církve, nebo

b) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství některé z pravoslavných církví, nebo

c) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv křesťanské církve či křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo

d) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, nebo

e) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, nebo

f) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv monoteistické církve nebo náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, nebo

g) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství té dané revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve nebo náboženské společnosti, do níž i dotyčné dítě samo bylo příslušným adekvátním způsobem formálně začleněno, nebo

g) zabezpečit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte v náboženství kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve nebo náboženské společnosti.

(2) Především samotný revoluční stát a jeho úřady pečují o náboženskou výchovu všech dětí, které jsou buď státními občany revolučního státu nebo osobami cizí státní příslušnosti či osobami bez jakékoliv státní příslušnosti, pokud mají trvalý pobyt na území revolučního státu. To však ale nic nemění na tom, že i samotní rodiče mají zde své povinnosti vůči těmto svým dětem tak, jak je to stanoveno v prvním odstavci § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, což zahrnuje zejména tyto povinnosti rodičů:

a) písemné upozornění Výboru na obranu revoluce na případný omyl, pokud by eventuálně došlo k tomu, že jejich dítě nebylo zapsáno na náboženskou výuku a výchovu, respektive že v rozporu s ustanovením prvního odstavce § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka dítěti není řádně poskytována vůbec žádná náboženská výuka a výchova, a to bez ohledu na důvod proč k tomu došlo,

b) zabezpečit osobní účast a docházku dítěte jak na jemu příslušnou náboženskou výuku a výchovu revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve nebo náboženské společnosti, tak i osobní účast a docházku dítěte na jemu příslušné bohoslužby,

c) zajistit, že dítě splní veškeré své náboženské povinnosti plus s nimi související vzdělávací povinnosti i včetně všech uložených domácích úkolů, které dítěti ať již příslušná revolučním státem registrovaná nebo uznaná institucionalizovaná církev či náboženská společnost nebo příslušné předškolní zařízení, školní zařízení, nemocniční, lázeňské, rekreační nebo jakékoliv jiné obdobné příslušné zařízení v souvislosti s jemu příslušnou náboženskou výukou a výchovou dítěti uloží.

(3) Příslušný kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu ve spolupráci společně i s příslušným ředitelem dotyčného zařízení jsou povinni zabezpečit řádné zvukové nahrávání absolutně všeho, co zazní v jejich prostorách plus skladovat tyto nahrávky po dobu stanovenou Výborem na obranu revoluce, a to z důvodů dokumentace eventuálního důkazního materiálů ohledem skutečností uvedených v ustanoveních písmene a) nebo písmene b) pátého odstavce § 30 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(4) Příslušný kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu jsou povinni písemně oznámit jednak rodičům či jiným osobám na místě pokrevních rodičů, jednak Výboru na obranu revoluce tyto skutečnosti:

a) když bez toho, aniž by to bylo doloženo řádným potvrzením příslušného lékaře dokazující závažný zdravotní důvod na straně dítěte, které by mu objektivně znemožnilo účast na náboženské výuce a výchově nebo účast na povinných bohoslužbách revolučním státem registrované nebo uznané jeho institucionalizované církve nebo náboženské společnosti, se dítě nezúčastnilo na povinné náboženské výuce a výchově nebo na povinné bohoslužbě,

b) oznámit, když dítě do stanoveného termínu nesplnilo jakoukoliv povinnost, která mu byla uložena buď jeho revolučním státem registrovanou nebo uznanou institucionalizovanou církví či náboženskou společností nebo příslušným předškolním zařízením, školním zařízením, nemocničním, lázeňském, rekreačním nebo jakýmkoliv jiným obdobným příslušným zařízením v souvislosti s příslušnou náboženskou výukou a výchovou dítěte.

(5) Jak příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu, tak současně a vlastně nezávisle na nich i samotní ředitelé těchto zařízení jsou povinni nezávisle na sobě navzájem písemně oznámit Výboru na obranu revoluce tyto skutečnosti:

a) když se dítě samotné dopouští výroků anebo jiného jednání, které by u trestně odpovědné osoby mohlo naplňovat skutkovou podstatu kteréhokoliv ze zločinů podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 18, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), f), g) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka,

b) když dítě řekne nebo uvede písemně, že se kdokoliv z jeho rodičů nebo i jakýchkoliv jiných osob s nimiž dítě osobně přišlo do kontaktu dopustil jakýchkoliv výroků nebo jakéhokoliv jiného jednání, které naplňuje skutkovou podstatu kteréhokoliv ze zločinů podle této první části tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(6) Každému, kdo vyhotoví jakékoliv falešné nebo nepravdivé potvrzení ohledem zdravotního stavu dítěte, jakož i rodiči dítěte, který ač vědom si jeho nepravdivosti toto nepravdivé potvrzení úmyslně použije pro účely ospravedlnění neúčasti dítěte na náboženské výchově či výuce, nebo pro ospravedlnění neúčasti dítěte na povinných bohoslužbách revolučním státem registrované nebo uznané jeho institucionalizované církve nebo náboženské společnosti, se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let.

(7) Rodiči nebo jiné osobě na místě pokrevného rodiče se za nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení písmene a) druhého odstavce § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) pokud se navíc i sám úmyslně aktivně přičinil o vznik tohoto omylu s úmyslem vyhnout se tomu, aby dítěti byla poskytována náboženská výuka a výchova od rodičů nebo eventuálně jiných osob na místě pokrevných rodičů svobodně si zvoleného náboženství kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve nebo náboženské společnosti, se uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Trest těžkého žaláře na doživotí se v tomto případě pachateli uloží i v tom případě, kdy k omylu nedošlo pouze jen díky mimořádné pozornosti kompetentních pracovníků odpovídajících za řádnou náboženskou výuku a výchovu, kteří tento pokus o úmyslný podvod včas odhalili,

b) v případě, že se rodič sice aktivně sám nepřičinil o vznik tohoto omylu, avšak přesto podle všech známek s největší pravděpodobností si musel být vědom toho, že k tomuto omylu došlo, přesto však ale neučinil nic pro to, aby na tento omyl řádně upozornil Výbor na obranu revoluce, se mu v tomto případě uloží trest těžkého žaláře od deseti do dvaceti let těžkého žaláře,

c) pět až deset let těžkého žaláře se pachateli uloží tehdy, když sice o vzniku tohoto omylu nevěděl, avšak vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům jako rodič či jiná osoba na místě pokrevného rodiče o tom vědět měl a mohl, s výjimkou těch zcela výjimečných případů, kdy o tom skutečně nemohl nic vědět. Jedná-li se o tento případ hrubé nedbalosti, zločin je spáchán v okamihu, kdy uplynuly minimálně tři kalendářní dny revolučního kalendáře od prvního dne, kdy po správnosti se mělo dítě v dotyčném zařízení poprvé účastnit dotyčné jemu příslušné náboženské výuky a výchovy bez toho, aniž by rodič na tento omyl upozornil Výbor na obranu revoluce.

(8) Rodiči nebo jiné osobě na místě pokrevného rodiče se za nesplnění povinnosti uvedené v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka:

a) v případě, že rodič výslovně odmítl plnění si svých povinností, které jsou uvedené v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let; přičemž tento trest těžkého žaláře na deset až dvacet let se pachateli uloží bez ohledu na to, zda-li se pachateli tímto jednáním i skutečně podařilo nějak byť i jen na přechodnou dobu přerušit nebo jinak narušit řádnou náboženskou výuku a výchovu dítěte,

b) v případě, že rodič navzdory písemnému upozornění na nedostatky ohledem náboženské výuky a výchovy dítěte mající charakter skutečností zmiňovaných v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tyto nedostatky řádně a včas ve stanovené lhůtě bez jakéhokoliv závažného důvodu úmyslně neodstraní, uloží se mu trest těžkého žaláře na pět až deset let,

c) v případě, že rodič navzdory písemnému upozornění na nedostatky ohledem náboženské výuky a výchovy dítěte mající charakter skutečností zmiňovaných v ustanovení písmene b) nebo písmene c) druhého odstavce § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka tyto nedostatky řádně a včas ve stanovené lhůtě bez jakéhokoliv závažného důvodu z hrubé nedbalosti neodstraní, uloží se mu trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let,

d) v případě, že se dítě bez jakéhokoliv závažného důvodu svévolně nedostaví na náboženskou výuku či výchovu nebo se svévolně nedostaví na povinnou bohoslužbu revolučním státem registrované nebo uznané jeho institucionalizované církve nebo náboženské společnosti, tak se rodiči/rodičům uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(9) Ředitel ale i příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu, pokud si úmyslně nesplní svou oznamovací povinnost vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce pátého § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka s úmyslem někoho krýt, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na doživotí. Pokud dojde k porušení oznamovací povinnosti vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce pátého § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka ze zaviněné hrubé nedbalosti, tak osobě, která nesplnění této povinnosti přímo zavinila se uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

(10) Příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu pokud si úmyslně nesplní svou oznamovací povinnost vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka s úmyslem někoho krýt, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Pokud se porušení jejich oznamovací povinnosti vůči Výboru na obranu revoluce ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka dopustí ze zaviněné hrubé nedbalosti, tak osobě, která nesplnění této povinnosti přímo zavinila se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let.

(11) Příslušní kompetentní a za náboženskou výuku a výchovu zodpovědní pracovníci předškolních zařízení, školních zařízení, ale i nemocničních, lázeňských, rekreačních a jiných obdobných zařízení revolučního státu pokud se vědomě, ačkoliv jim adresa dotyčného rodiče byla známa, ani jen nepokusí splnit si svou oznamovací povinnost vůči rodičům dítěte ohledem skutečností uvedených v ustanovení odstavce čtvrtého § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se jim uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(12) Za porušení jakékoliv povinnosti uvedené ve třetím odstavci § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se:

a) řediteli uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let,

b) jestliže se ale jakákoliv osoba se svými výroky dopustila kteréhokoliv zločinu uvedeného v ustanoveních § 6, § 7, § 8, § 18, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), f), g) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka v době, kdy toto nahrávací zařízení nebylo zapnuto, tak se řediteli uloží trest těžkého žaláře na jeden rok až pět let, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let,

c) jestliže dojde ke ztrátě, odcizení, vymazání nebo jakémukoliv jinému znehodnocení zvukového záznamu dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 18, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), f), g) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tak se řediteli uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let, příslušnému zodpovědnému pracovníkovi se uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let. Pachateli který odcizil tento zvukový záznam se uloží těžký žalář na doživotí,

d) rovněž tak i pachateli, který úmyslně vymazal nebo úmyslně zničil či jakkoliv úmyslně odstranil, znehodnotil nebo jakkoliv pozměnil zvukový záznam dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 18, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), f), g) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, se uloží těžký žalář na doživotí,

e) pachateli, který jako osoba absolutně nepříslušná se zmocnil zvukového záznamu dokazujícího spáchání zločinu podle ustanovení § 6, § 7, § 8, § 18, nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), f), g) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, s nímž naložil tak, že tohoto zvukového záznamu proti pachateli zločinu podle ustanovení nebo § 1 odstavce 1 písmene a), b), d), e), f), g), l) nebo t) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka není možno použít jako důkazního prostředku buď vůbec anebo pouze jen v omezenějším rozsahu než by to bylo možné původně, se uloží těžký žalář na doživotí,

f) pachateli, který jako osoba nepříslušná se zmocnil jakéhokoliv jiného zvukového záznamu se uloží těžký žalář na deset až dvacet let. Stejný trest těžkého žaláře na deset až dvacet let se uloží též pachateli, který coby jako osoba nepříslušná nalezne anebo se jinou cestou bez svého vlastního přičinění dostane k jakémukoliv z těchto zvukových záznamů, které si neoprávněně ponechá, respektive marně uplyne lhůta tří kalendářních dnů revolučního kalendáře bez toho, aniž by tento záznam vrátil, respektive odevzdal Výboru na obranu revoluce.

(13) Pokud jde o délku oznamovací lhůty, jde-li o jakýkoliv zločin porušení povinností ohledem řádné náboženské výuky a výchovy dětí náležejících do revolučním státem registrovaných a uznaných institucionalizovaných církví nebo náboženských společností podle ustanovení § 31 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, tento zločin je spáchán okamihem, když do třech kalendářních dnů revolučního kalendáře nedošlo ke splnění příslušné oznamovací povinnosti, a to ani jen ve formě odevzdání příslušné písemnosti na poštovní úřad nejpozději dotyčného třetího dne revolučního kalendáře. Totéž platí i pro odevzdání nalezeného nosiče zvukového záznamu zmiňovaného v ustanovení § 31 odstavec 12 písmene f) tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(14) Pokud jde o trestněprávní odpovědnost rodičů za dítě, táto odpovědnost rodičů za dítě váže rodiče pouze do dne, kdy dítě dosáhne věku 14 let.

 

Hlava pátá: Zločiny nepořádku a odpadlictví

§ 32 – Zločiny nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností)

(1) Osoba, která řádně a platně přijala svátost křtu v katolické církvi nebo později řádně a platně přestoupila do katolické církve, má právo eventuálně přestoupit pouze do pravoslavné církve. Jakýkoliv pokus osoby, která řádně a platně přijala svátost křtu v katolické církvi nebo později řádně a platně přestoupila do katolické církve, přestoupit z katolické církve kamkoliv jinam mimo obě tyto dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností), respektive přestoupit z katolické církve kamkoliv jinam než do pravoslavní církve, je podle práva revolučního státu pokládáno zásadně vždy za absolutně neplatný, nulitní právní úkon pro absolutní rozpor s veřejnoprávními předpisy revolučního státu, a to od samého počátku. Osoba ve smyslu předešlé věty (druhé věty) výše uvedeného ustanovení prvního odstavce § 32 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka bez ohledu na tento její vykonaný absolutně neplatný, nulitní pokus přestoupit kamkoliv jinam mimo tyto dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností) se podle platné legislativy revolučního státu jednak i nadále pokládá za osobu katolického věrovyznání, jednak se pokus této osoby přestoupit kamkoliv jinam mimo obě tyto dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností) kvalifikuje jako naplnění skutkové podstaty zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) podle ustanovení § 32 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, za který se pachateli tohoto zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let; v případě ale, že pachatel tohoto Zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) lhal, uvedl nepravdivé údaje anebo se dopustil jiného podvodu v souvislosti se svou snahou nezákonně přestoupit do církve nebo náboženské společnosti, která není ani jednou z těchto dvou křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností), tj. která není ani katolickou církví a ani pravoslavnou církví, tak se pachateli tohoto zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od deseti až do dvaceti let.

(2) Osoba, která řádně a platně přijala svátost křtu v pravoslavné církvi nebo později řádně a platně přestoupila do pravoslavné církve, má právo eventuálně přestoupit pouze do katolické církve. Jakýkoliv pokus osoby, která řádně a platně přijala svátost křtu v pravoslavné církvi nebo později řádně a platně přestoupila do pravoslavné církve, přestoupit z pravoslavné církve kamkoliv jinam mimo obě tyto dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností), respektive přestoupit z pravoslavné církve kamkoliv jinam než do katolické církve, je podle práva revolučního státu pokládáno zásadně vždy za absolutně neplatný, nulitní právní úkon, a to od samého počátku. Osoba ve smyslu předešlé věty (druhé věty) výše uvedeného ustanovení druhého odstavce § 32 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka bez ohledu na tento její vykonaný absolutně neplatný, nulitní pokus přestoupit kamkoliv jinam mimo tyto dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností) se podle platné legislativy revolučního státu jednak i nadále pokládá za osobu pravoslavného věrovyznání, jednak se pokus této osoby přestoupit kamkoliv jinam mimo obě tyto dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností) kvalifikuje jako naplnění skutkové podstaty zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) podle ustanovení § 32 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, za který se pachateli tohoto zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let; v případě ale, že pachatel tohoto Zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) lhal, uvedl nepravdivé údaje anebo se dopustil jiného podvodu v souvislosti ze svou snahou nezákonně přestoupit do církve nebo náboženské společnosti, která není ani jednou z těchto dvou křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností), tj. která není ani pravoslavnou církví a ani katolickou církví, tak se pachateli tohoto zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od deseti až do dvaceti let.

(3) Zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) ve smyslu ustanovení prvního odstavce nebo druhého odstavce § 32 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se považuje za dokonaný zločin již v tom okamihu, kdy osoba, která se podle platné legislativy revolučního státu pokládá za osobu katolického věrovyznání nebo pravoslavného věrovyznání požádá o vstup do jakékoliv církve či náboženské společnosti, která není katolickou církví a ani pravoslavnou církví.

(4) Duchovní nebo jakýkoliv jiný představitel církve nebo náboženské společnosti, který není příslušníkem katolické církve a ani pravoslavné církve, a je kompetentní jednat ve jménu či zastoupení kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti než je katolická církev nebo pravoslavná církev, má kategoricky zakázáno ve vztahu k osobám - které podle platné legislativy revolučního státu jsou pokládány za osoby katolického věrovyznání nebo pravoslavného věrovyznání – učinit cokoliv ve smyslu umožnění přestoupení těchto osob do církve nebo náboženské společnosti, která není katolickou církví a ani pravoslavnou církví. Jakékoliv eventuální tzv. "přijetí" osoby katolického věrovyznání nebo pravoslavného věrovyznání do kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti mimo obě tyto dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností), tj. současně mimo katolickou církev i pravoslavnou církev, je podle platné legislativy revolučního státu pokládáno zásadně vždy za absolutně neplatný, nulitní právní úkon pro absolutní rozpor s veřejnoprávními předpisy revolučního státu, a to od samého počátku. Samotný duchovní nebo jakýkoliv jiný představitel církve nebo náboženské společnosti, který není příslušníkem katolické církve a ani pravoslavné církve, a je jinak kompetentní činit právní úkony ve jménu či zastoupení kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti než je katolická církev nebo pravoslavná církev ohledem přijímání nových členů do církve nebo náboženské společnosti v jejímž jménu nebo zastoupení jedná, se porušením této své veřejnoprávní povinnosti rovněž dopustil zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) podle ustanovení § 32 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. V případě, že při přijímání nového člena do "své" církve či náboženské společnosti, která není katolickou církví a ani pravoslavnou církví si byl vědom toho, že osoba žádající o přijetí do "jejich" církve či náboženské společnosti je osobou katolického věrovyznání či pravoslavného věrovyznání, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od deseti až do dvaceti let. V případě, že při přijímání nového člena do "své" církve či náboženské společnosti, která není katolickou církví a ani pravoslavnou církví ze zaviněné hrubé nedbanlivosti na své straně z vlastní viny nevěděl, že osoba, kterou nezákonně tzv. "přijal" do "své" církve či náboženské společnosti je osobou, která je podle platné legislativy revolučního státu pokládána za osobu katolického věrovyznání nebo pravoslavného věrovyznání, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let se pachateli uloží i v tom případě, když tuto nezákonnou žádost o vstup do "své" církve či náboženské společnosti, která není katolickou církví a ani pravoslavnou církví sice odmítne, ale z hrubé nedbalosti opomene o spáchání tohoto zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) podle ustanovení § 32 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka spáchaného osobou takto nezákonně žádající o vstup do "jejich" církve či náboženské společnosti – která není katolickou církví a ani pravoslavnou církví - podat písemné hlášení Výboru na obranu revoluce.

(5) Osoba, kterou ve smyslu výše uvedeného ustanovení prvního odstavce § 32 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka revoluční stát pokládá za osobu katolického věrovyznání, je povinna tuto skutečnost svého katolického věrovyznání řádně uvádět do všech rodných listů, občanských průkazů, cestovních pasů i ostatních osobních dokladů, dotazníků, listin a písemností pro potřeby veřejné správy či dotazníků, listin, nebo písemností veřejnoprávního charakteru. Osoba, kterou revoluční stát pokládá za osobu katolického věrovyznání, pokud tento údaj zamlčí, neuvede, vynechá, uvede, že je údajně bez vyznání, anebo uvede jiný údaj, který rovněž ve smyslu legislativy revolučního státu není považován za pravdivý údaj ohledem jejího náboženského věrovyznání, dopustí se tím rovněž zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) podle ustanovení § 32 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. Učiní-li tak pachatel úmyslně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Učiní-li tak pachatel ze zaviněné hrubé nedbalosti na své straně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od jednoho až do pěti let.

(6) Osoba, kterou ve smyslu výše uvedeného ustanovení druhého odstavce § 32 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka revoluční stát pokládá za osobu pravoslavného věrovyznání, je povinna tuto skutečnost svého pravoslavného věrovyznání řádně uvádět do všech rodných listů, občanských průkazů, cestovních pasů i ostatních osobních dokladů, dotazníků, listin a písemností pro potřeby veřejné správy či dotazníků, listin, nebo písemností veřejnoprávního charakteru. Osoba, kterou revoluční stát pokládá za osobu pravoslavného věrovyznání, pokud tento údaj zamlčí, neuvede, vynechá, uvede, že je údajně bez vyznání, anebo uvede jiný údaj, který rovněž ve smyslu legislativy revolučního státu není považován za pravdivý údaj ohledem jejího náboženského věrovyznání, dopustí se tím rovněž zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) podle ustanovení § 32 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. Učiní-li tak pachatel úmyslně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Učiní-li tak pachatel ze zaviněné hrubé nedbalosti na své straně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od jednoho až do pěti let.

(7) Jakákoliv úřední osoba veřejné správy, která o jakékoliv osobě katolického věrovyznání nebo pravoslavného věrovyznání oficiálně úmyslně zaznačí takový údaj o její náboženské příslušnosti, který ve smyslu platné legislativy revolučního státu není pravdivý, se tím dopustí zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví s apoštolskou sukcesí (posloupností) podle ustanovení § 32 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, za který se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí. V případě, že pachatel tak učinil ze své hrubé nedbalosti, tak se mu uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

 

§ 33 – Zločiny nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého

(1) Osoba, která v katolické církvi a ani v pravoslavné církvi nikdy nebyla pokřtěna, a ani nikdy platně nepřestoupila do katolické církve a ani do pravoslavné církve z nějaké třetí křesťanské církve či třetí křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, má právo uskutečnit svůj eventuální náboženský přestup v rámci kterékoliv z těchto následujících tří variant do:

a) katolické církve, nebo

b) kterékoliv z pravoslavných církví, nebo

c) kterékoliv jiné křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti, jejímž integrálním článkem křesťanské víry je rovněž víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého.

(2) Zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého ve smyslu ustanovení prvního odstavce § 33 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se považuje za dokonaný zločin již v tom okamihu, kdy osoba - která se podle platné legislativy revolučního státu pokládá za osobu křesťanského věrovyznání kterékoliv křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého - požádá o vstup do jakékoliv církve či náboženské společnosti, který je v rozporu s ustanovením prvního odstavce § 33 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(3) Duchovní nebo jakýkoliv jiný představitel církve nebo náboženské společnosti, který není příslušníkem žádné z křesťanských církví nebo křesťanských náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého a je kompetentní jednat ve jménu či zastoupení kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti než je křesťanská církev nebo křesťanská náboženská společnost jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, má kategoricky zakázáno ve vztahu k osobám - které podle platné legislativy revolučního státu jsou pokládány za osoby křesťanského věrovyznání kterékoliv křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého – učinit cokoliv ve smyslu umožnění přestoupení těchto osob do církve nebo náboženské společnosti, která není křesťanskou církví nebo křesťanskou náboženskou společností jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého. Jakékoliv eventuální tzv. "přijetí" osoby křesťanského věrovyznání kterékoliv křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého do kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti, která není křesťanskou církví nebo křesťanskou náboženskou společností jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, je podle platné legislativy revolučního státu pokládáno zásadně vždy za absolutně neplatný, nulitní právní úkon pro absolutní rozpor s veřejnoprávními předpisy revolučního státu, a to od samého počátku. Samotný duchovní nebo jakýkoliv jiný představitel církve nebo náboženské společnosti, který není příslušníkem žádné z křesťanských církví nebo křesťanských náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, a je jinak kompetentní činit právní úkony ve jménu či zastoupení kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti než je křesťanská církev nebo křesťanská náboženská společnost jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého ohledem přijímání nových členů do církve nebo náboženské společnosti v jejímž jménu nebo zastoupení jedná, se porušením této své veřejnoprávní povinnosti rovněž dopustil zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého podle ustanovení § 33 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. V případě, že při přijímání nového člena do "své" církve či náboženské společnosti, která není křesťanskou církví nebo křesťanskou náboženskou společností jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého si byl vědom toho, že osoba žádající o přijetí do "jejich" církve či náboženské společnosti je osobou křesťanského věrovyznání křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od deseti až do dvaceti let. V případě, že při přijímání nového člena do "své" církve či náboženské společnosti, která není křesťanskou církví nebo křesťanskou náboženskou společností jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého ze zaviněné hrubé nedbanlivosti na své straně z vlastní viny nevěděl, že osoba, kterou nezákonně tzv. "přijal" do "své" církve či náboženské společnosti je osobou, která je podle platné legislativy revolučního státu pokládána za osobu křesťanského věrovyznání křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let se pachateli uloží i v tom případě, když tuto nezákonnou žádost o vstup do "své" církve či náboženské společnosti, která není křesťanskou církví nebo křesťanskou náboženskou společností jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého sice odmítne, ale z hrubé nedbalosti opomene o spáchání tohoto zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého podle ustanovení § 33 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka spáchaného osobou takto nezákonně žádající o vstup do "jejich" církve či náboženské společnosti – která není křesťanskou církví nebo křesťanskou náboženskou společností jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého - podat písemné hlášení Výboru na obranu revoluce.

(4) Osoba, kterou ve smyslu výše uvedeného ustanovení prvního odstavce § 33 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka revoluční stát pokládá za osobu křesťanského věrovyznání křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, je povinna tuto skutečnost svého křesťanského věrovyznání křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého řádně uvádět do všech rodných listů, občanských průkazů, cestovních pasů i ostatních osobních dokladů, dotazníků, listin a písemností pro potřeby veřejné správy či dotazníků, listin, nebo písemností veřejnoprávního charakteru. Osoba, kterou revoluční stát pokládá za osobu křesťanského věrovyznání křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, pokud tento údaj zamlčí, neuvede, vynechá, uvede, že je údajně bez vyznání, anebo uvede jiný údaj, který rovněž ve smyslu legislativy revolučního státu není považován za pravdivý údaj ohledem jejího náboženského věrovyznání, dopustí se tím rovněž zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého podle ustanovení § 33 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. Učiní-li tak pachatel úmyslně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Učiní-li tak pachatel ze zaviněné hrubé nedbalosti na své straně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od jednoho až do pěti let.

(5) Jakákoliv úřední osoba veřejné správy, která o jakékoliv osobě křesťanského věrovyznání křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého oficiálně úmyslně zaznačí takový údaj o její náboženské příslušnosti, který ve smyslu platné legislativy revolučního státu není pravdivý, se tím dopustí zločinu nepořádku a odpadlictví od křesťanských církví a křesťanských náboženských společností jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého podle ustanovení § 33 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, za který se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí. V případě, že pachatel tak učinil ze své hrubé nedbalosti, tak se mu uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

 

§ 34 – Zločiny nepořádku a odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství

(1) Osoba, která v katolické církvi či v pravoslavné církvi, a ani v žádné jiné křesťanské církvi nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je rovněž víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého nikdy nebyla platně pokřtěna; ale byla pokřtěna nebo byla jiným příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv jiné církve nebo jiné náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, má právo uskutečnit svůj eventuální náboženský přestup v rámci kterékoliv z těchto následujících čtyř variant do:

a) katolické církve, nebo

b) kterékoliv z pravoslavných církví, nebo

c) kterékoliv křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti, jejímž integrálním článkem křesťanské víry je víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo

d) kterékoliv jiné církve nebo náboženské společnosti hlásící se rovněž ke křesťanství.

(2) Zločinu nepořádku a odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství ve smyslu ustanovení prvního odstavce § 34 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se považuje za dokonaný zločin již v tom okamihu, kdy osoba - která se podle platné legislativy revolučního státu pokládá za osobu věrovyznání kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství - požádá o vstup do jakékoliv církve či náboženské společnosti, který je v rozporu s ustanovením prvního odstavce § 34 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(3) Duchovní nebo jakýkoliv jiný představitel církve nebo náboženské společnosti, který není příslušníkem žádné z církví nebo náboženských společností hlásících se ke křesťanství a je kompetentní jednat ve jménu či zastoupení kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti než je církev nebo náboženská společnost hlásící se ke křesťanství, má kategoricky zakázáno ve vztahu k osobám - které podle platné legislativy revolučního státu jsou pokládány za osoby věrovyznání kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství – učinit cokoliv ve smyslu umožnění přestoupení těchto osob do církve nebo náboženské společnosti, která není církví nebo náboženskou společností hlásící se ke křesťanství. Jakékoliv eventuální tzv. "přijetí" osoby věrovyznání kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství do kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti, která není církví nebo náboženskou společností hlásící se ke křesťanství, je podle platné legislativy revolučního státu pokládáno zásadně vždy za absolutně neplatný, nulitní právní úkon pro absolutní rozpor s veřejnoprávními předpisy revolučního státu, a to od samého počátku. Samotný duchovní nebo jakýkoliv jiný představitel církve nebo náboženské společnosti, který není příslušníkem žádné z církví nebo náboženských společností hlásících se ke křesťanství, a je jinak kompetentní činit právní úkony ve jménu či zastoupení kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti než je církev nebo náboženská společnost hlásící se ke křesťanství ohledem přijímání nových členů do církve nebo náboženské společnosti v jejímž jménu nebo zastoupení jedná, se porušením této své veřejnoprávní povinnosti rovněž dopustil zločinu nepořádku a odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství podle ustanovení § 34 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. V případě, že při přijímání nového člena do "své" církve či náboženské společnosti, která není církví nebo náboženskou společností hlásící se ke křesťanství si byl vědom toho, že osoba žádající o přijetí do "jejich" církve či náboženské společnosti je osobou věrovyznání církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od deseti až do dvaceti let. V případě, že při přijímání nového člena do "své" církve či náboženské společnosti, která není církví nebo náboženskou společností hlásící se ke křesťanství ze zaviněné hrubé nedbanlivosti na své straně z vlastní viny nevěděl, že osoba, kterou nezákonně tzv. "přijal" do "své" církve či náboženské společnosti je osobou, která je podle platné legislativy revolučního státu pokládána za osobu věrovyznání církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let se pachateli uloží i v tom případě, když tuto nezákonnou žádost o vstup do "své" církve či náboženské společnosti, která není církví nebo náboženskou společností hlásící se ke křesťanství sice odmítne, ale z hrubé nedbalosti opomene o spáchání tohoto zločinu nepořádku a odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství podle ustanovení § 34 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka spáchaného osobou takto nezákonně žádající o vstup do "jejich" církve či náboženské společnosti – která není církví nebo náboženskou společností hlásící se ke křesťanství - podat písemné hlášení Výboru na obranu revoluce.

(4) Osoba, kterou ve smyslu výše uvedeného ustanovení prvního odstavce § 34 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka revoluční stát pokládá za osobu věrovyznání církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, je povinna tuto skutečnost svého věrovyznání církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství řádně uvádět do všech rodných listů, občanských průkazů, cestovních pasů i ostatních osobních dokladů, dotazníků, listin a písemností pro potřeby veřejné správy či dotazníků, listin, nebo písemností veřejnoprávního charakteru. Osoba, kterou revoluční stát pokládá za osobu věrovyznání církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, pokud tento údaj zamlčí, neuvede, vynechá, uvede, že je údajně bez vyznání, anebo uvede jiný údaj, který rovněž ve smyslu legislativy revolučního státu není považován za pravdivý údaj ohledem jejího náboženského věrovyznání, dopustí se tím rovněž zločinu nepořádku a odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství podle ustanovení § 34 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. Učiní-li tak pachatel úmyslně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Učiní-li tak pachatel ze zaviněné hrubé nedbalosti na své straně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od jednoho až do pěti let.

(5) Jakákoliv úřední osoba veřejné správy, která o jakékoliv osobě věrovyznání církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství oficiálně úmyslně zaznačí takový údaj o její náboženské příslušnosti, který ve smyslu platné legislativy revolučního státu není pravdivý, se tím dopustí zločinu nepořádku a odpadlictví od církví a náboženských společností hlásících se ke křesťanství podle ustanovení § 34 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, za který se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí. V případě, že pachatel tak učinil ze své hrubé nedbalosti, tak se mu uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

 

§ 35 – Zločiny nepořádku a odpadlictví od církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona

(1) Osoba, která v katolické církvi či v pravoslavné církvi, a ani v žádné jiné křesťanské církvi nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je rovněž víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého nikdy nebyla platně pokřtěna, a ani nikdy nebyla pokřtěna nebo jiným příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv církve nebo jiné náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství; ale byla příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, má právo uskutečnit svůj eventuální náboženský přestup v rámci kterékoliv z těchto následujících pěti variant do:

a) katolické církve, nebo

b) kterékoliv z pravoslavných církví, nebo

c) kterékoliv křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti, jejímž integrálním článkem křesťanské víry je víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo

d) kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, nebo

e) kterékoliv jiné církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona.

(2) Zločinu nepořádku a odpadlictví od církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona ve smyslu ustanovení prvního odstavce § 35 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se považuje za dokonaný zločin již v tom okamihu, kdy osoba - která se podle platné legislativy revolučního státu pokládá za osobu věrovyznání kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona - požádá o vstup do jakékoliv církve či náboženské společnosti, který je v rozporu s ustanovením prvního odstavce § 35 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(3) Duchovní nebo jakýkoliv jiný představitel církve nebo náboženské společnosti, který není příslušníkem žádné z církví nebo náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona a je kompetentní jednat ve jménu či zastoupení kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti než je církev nebo náboženská společnost Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, má kategoricky zakázáno ve vztahu k osobám - které podle platné legislativy revolučního státu jsou pokládány za osoby věrovyznání kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona – učinit cokoliv ve smyslu umožnění přestoupení těchto osob do církve nebo náboženské společnosti, která není církví nebo náboženskou společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona. Jakékoliv eventuální tzv. "přijetí" osoby věrovyznání kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona do kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti, která není církví nebo náboženskou společností společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, je podle platné legislativy revolučního státu pokládáno zásadně vždy za absolutně neplatný, nulitní právní úkon pro absolutní rozpor s veřejnoprávními předpisy revolučního státu, a to od samého počátku. Samotný duchovní nebo jakýkoliv jiný představitel církve nebo náboženské společnosti, který není příslušníkem žádné z církví nebo náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, a je jinak kompetentní činit právní úkony ve jménu či zastoupení kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti než je církev nebo náboženská společnost Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, ohledem přijímání nových členů do církve nebo náboženské společnosti v jejímž jménu nebo zastoupení jedná, se porušením této své veřejnoprávní povinnosti rovněž dopustil zločinu nepořádku a odpadlictví od církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona podle ustanovení § 35 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. V případě, že při přijímání nového člena do "své" církve či náboženské společnosti, která není církví nebo náboženskou společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona si byl vědom toho, že osoba žádající o přijetí do "jejich" církve či náboženské společnosti je osobou věrovyznání církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od deseti až do dvaceti let. V případě, že při přijímání nového člena do "své" církve či náboženské společnosti, která není církví nebo náboženskou společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona ze zaviněné hrubé nedbanlivosti na své straně z vlastní viny nevěděl, že osoba, kterou nezákonně tzv. "přijal" do "své" církve či náboženské společnosti je osobou, která je podle platné legislativy revolučního státu pokládána za osobu věrovyznání církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let se pachateli uloží i v tom případě, když tuto nezákonnou žádost o vstup do "své" církve či náboženské společnosti, která není církví nebo náboženskou společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona sice odmítne, ale z hrubé nedbalosti opomene o spáchání tohoto zločinu nepořádku a odpadlictví od církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona podle ustanovení § 35 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka spáchaného osobou takto nezákonně žádající o vstup do "jejich" církve či náboženské společnosti – která není církví nebo náboženskou společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona - podat písemné hlášení Výboru na obranu revoluce.

(4) Osoba, kterou ve smyslu výše uvedeného ustanovení prvního odstavce § 35 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka revoluční stát pokládá za osobu věrovyznání církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, je povinna tuto skutečnost svého věrovyznání církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona řádně uvádět do všech rodných listů, občanských průkazů, cestovních pasů i ostatních osobních dokladů, dotazníků, listin a písemností pro potřeby veřejné správy či dotazníků, listin, nebo písemností veřejnoprávního charakteru. Osoba, kterou revoluční stát pokládá za osobu věrovyznání církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, pokud tento údaj zamlčí, neuvede, vynechá, uvede, že je údajně bez vyznání, anebo uvede jiný údaj, který rovněž ve smyslu legislativy revolučního státu není považován za pravdivý údaj ohledem jejího náboženského věrovyznání, dopustí se tím rovněž zločinu nepořádku a odpadlictví od církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona podle ustanovení § 35 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. Učiní-li tak pachatel úmyslně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Učiní-li tak pachatel ze zaviněné hrubé nedbalosti na své straně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od jednoho až do pěti let.

(5) Jakákoliv úřední osoba veřejné správy, která o jakékoliv osobě věrovyznání církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona oficiálně úmyslně zaznačí takový údaj o její náboženské příslušnosti, který ve smyslu platné legislativy revolučního státu není pravdivý, se tím dopustí zločinu nepořádku a odpadlictví od církví a náboženských společností Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona podle ustanovení § 35 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, za který se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí. V případě, že pachatel tak učinil ze své hrubé nedbalosti, tak se mu uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

 

§ 36 – Zločiny nepořádku a odpadlictví od monoteistických církví a monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha

(1) Osoba, která v katolické církvi či v pravoslavné církvi, a ani v žádné jiné křesťanské církvi nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je rovněž víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého nikdy nebyla platně pokřtěna, a ani nikdy nebyla pokřtěna nebo jiným příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv církve nebo jiné náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, a ani nebyla nikdy příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv církve nebo jiné náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona; ale byla příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, má právo uskutečnit svůj eventuální náboženský přestup v rámci kterékoliv z těchto následujících šesti variant do:

a) katolické církve, nebo

b) kterékoliv z pravoslavných církví, nebo

c) kterékoliv křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti, jejímž integrálním článkem křesťanské víry je víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo

d) kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, nebo

e) kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, nebo

f) kterékoliv jiné monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha.

(2) Zločinu nepořádku a odpadlictví od monoteistických církví a monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha ve smyslu ustanovení prvního odstavce § 36 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se považuje za dokonaný zločin již v tom okamihu, kdy osoba - která se podle platné legislativy revolučního státu pokládá za osobu věrovyznání kterékoliv monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha - požádá o vstup do jakékoliv církve nebo náboženské společnosti, který je v rozporu s ustanovením prvního odstavce § 36 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(3) Duchovní nebo jakýkoliv jiný představitel církve nebo náboženské společnosti, který není příslušníkem žádné z monoteistických církví nebo monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha a je kompetentní jednat ve jménu či zastoupení kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti než je monoteistická církev nebo monoteistická náboženská společnost věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, má kategoricky zakázáno ve vztahu k osobám - které podle platné legislativy revolučního státu jsou pokládány za osoby věrovyznání kterékoliv monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha – učinit cokoliv ve smyslu umožnění přestoupení těchto osob do církve nebo náboženské společnosti, která není monoteistickou církví nebo monoteistickou náboženskou společností věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha. Jakékoliv eventuální tzv. "přijetí" osoby věrovyznání kterékoliv monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha do kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti, která není monoteistickou církví nebo monoteistickou náboženskou společností věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, je podle platné legislativy revolučního státu pokládáno zásadně vždy za absolutně neplatný, nulitní právní úkon pro absolutní rozpor s veřejnoprávními předpisy revolučního státu, a to od samého počátku. Samotný duchovní nebo jakýkoliv jiný představitel církve nebo náboženské společnosti, který není příslušníkem žádné z monoteistických církví nebo monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, a je jinak kompetentní činit právní úkony ve jménu či zastoupení kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti než je monoteistická církev nebo monoteistická náboženská společnost věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, ohledem přijímání nových členů do církve nebo náboženské společnosti v jejímž jménu nebo zastoupení jedná, se porušením této své veřejnoprávní povinnosti rovněž dopustil zločinu nepořádku a odpadlictví od monoteistických církví nebo monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha podle ustanovení § 36 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. V případě, že při přijímání nového člena do "své" církve či náboženské společnosti, která není monoteistickou církví nebo monoteistickou náboženskou společností věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha si byl vědom toho, že osoba žádající o přijetí do "jejich" církve či náboženské společnosti je osobou věrovyznání monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od deseti až do dvaceti let. V případě, že při přijímání nového člena do "své" církve či náboženské společnosti, která není monoteistickou církví nebo monoteistickou náboženskou společností věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha ze zaviněné hrubé nedbanlivosti na své straně z vlastní viny nevěděl, že osoba, kterou nezákonně tzv. "přijal" do "své" církve či náboženské společnosti je osobou, která je podle platné legislativy revolučního státu pokládána za osobu věrovyznání monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let se pachateli uloží i v tom případě, když tuto nezákonnou žádost o vstup do "své" církve či náboženské společnosti, která není monoteistickou církví nebo monoteistickou náboženskou společností věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha sice odmítne, ale z hrubé nedbalosti opomene o spáchání tohoto zločinu nepořádku a odpadlictví od monoteistických církví nebo monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha podle ustanovení § 36 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka spáchaného osobou takto nezákonně žádající o vstup do "jejich" církve či náboženské společnosti – která není monoteistickou církví nebo monoteistickou náboženskou společností věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha - podat písemné hlášení Výboru na obranu revoluce.

(4) Osoba, kterou ve smyslu výše uvedeného ustanovení prvního odstavce § 36 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka revoluční stát pokládá za osobu věrovyznání monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, je povinna tuto skutečnost svého věrovyznání monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha řádně uvádět do všech rodných listů, občanských průkazů, cestovních pasů i ostatních osobních dokladů, dotazníků, listin a písemností pro potřeby veřejné správy či dotazníků, listin, nebo písemností veřejnoprávního charakteru. Osoba, kterou revoluční stát pokládá za osobu věrovyznání monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, pokud tento údaj zamlčí, neuvede, vynechá, uvede, že je údajně bez vyznání, anebo uvede jiný údaj, který rovněž ve smyslu legislativy revolučního státu není považován za pravdivý údaj ohledem jejího náboženského věrovyznání, dopustí se tím rovněž zločinu nepořádku a odpadlictví od monoteistických církví nebo monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha podle ustanovení § 36 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. Učiní-li tak pachatel úmyslně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Učiní-li tak pachatel ze zaviněné hrubé nedbalosti na své straně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od jednoho až do pěti let.

(5) Jakákoliv úřední osoba veřejné správy, která o jakékoliv osobě věrovyznání monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha oficiálně úmyslně zaznačí takový údaj o její náboženské příslušnosti, který ve smyslu platné legislativy revolučního státu není pravdivý, se tím dopustí zločinu nepořádku a odpadlictví od monoteistických církví nebo monoteistických náboženských společností věřících v existenci pouze jen jednoho jediného Boha podle ustanovení § 36 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, za který se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí. V případě, že pachatel tak učinil ze své hrubé nedbalosti, tak se mu uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

 

§ 37 – Zločiny nepořádku a odpadlictví od revolučním státem registrovaných nebo uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností

(1)Osoba, která v katolické církvi či v pravoslavné církvi, a ani v žádné jiné křesťanské církvi nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je rovněž víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého nikdy nebyla platně pokřtěna, a ani nikdy nebyla pokřtěna nebo jiným příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv církve nebo jiné náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, a ani nebyla nikdy příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv církve nebo jiné náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, a ani nebyla nikdy příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha; ale byla příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve nebo náboženské společnosti, má právo uskutečnit svůj eventuální náboženský přestup v rámci kterékoliv z těchto následujících šesti variant do:

a) katolické církve, nebo

b) kterékoliv z pravoslavných církví, nebo

c) kterékoliv křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti, jejímž integrálním článkem křesťanské víry je víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, nebo

d) kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, nebo

e) kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, nebo

f) kterékoliv monoteistické církve nebo monoteistické náboženské společnosti věřící v existenci pouze jen jednoho jediného Boha, nebo

g) kterékoliv jiné revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve nebo náboženské společnosti.

(2) Zločinu nepořádku a odpadlictví od revolučním státem registrovaných nebo uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností ve smyslu ustanovení prvního odstavce § 37 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka se považuje za dokonaný zločin již v tom okamihu, kdy osoba - která se podle platné legislativy revolučního státu pokládá za osobu věrovyznání kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve či náboženské společnosti - požádá o vstup do jakékoliv církve nebo náboženské společnosti mimo rámec revolučním státem registrovaných nebo uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností, což je v rozporu s ustanovením prvního odstavce § 37 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka.

(3) Duchovní nebo jakýkoliv jiný představitel církve nebo náboženské společnosti, který není příslušníkem žádné z revolučním státem registrovaných nebo uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností a fakticky jedná ve jménu či zastoupení kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti než jsou revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve či náboženské společnosti, má kategoricky zakázáno ve vztahu k osobám - které podle platné legislativy revolučního státu jsou pokládány za osoby věrovyznání kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve či náboženské společnosti – učinit cokoliv ve smyslu umožnění přestoupení těchto osob do církve nebo náboženské společnosti, která není revolučním státem registrovanou nebo uznanou institucionalizovanou církví či náboženskou společností. Jakékoliv eventuální tzv. "přijetí" osoby věrovyznání kterékoliv revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve či náboženské společnosti do kterékoliv jiné církve či náboženské společnosti, která není revolučním státem registrovanou nebo uznanou institucionalizovanou církví či náboženskou společností, je podle platné legislativy revolučního státu pokládáno zásadně vždy za absolutně neplatný, nulitní právní úkon pro absolutní rozpor s veřejnoprávními předpisy revolučního státu, a to od samého počátku. Samotný duchovní nebo jakýkoliv jiný představitel církve nebo náboženské společnosti, který není příslušníkem žádné z revolučním státem registrovaných nebo uznaných institucionalizovaných církví či náboženských společností, přesto však ale fakticky přijal nového člena do církve nebo náboženské společnosti, která není revolučním státem registrovanou nebo uznanou institucionalizovanou církví či náboženskou společností, se porušením této své veřejnoprávní povinnosti rovněž dopustil zločinu nepořádku a odpadlictví od revolučním státem registrovaných nebo uznaných institucionalizovaných církví či náboženských společností podle ustanovení § 37 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. V případě, že při přijímání nového člena do "své" církve či náboženské společnosti, která není revolučním státem registrovanou nebo uznanou institucionalizovanou církví či náboženskou společností si byl vědom toho, že osoba žádající o přijetí do "jejich" církve či náboženské společnosti je osobou věrovyznání revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve či náboženské společnosti, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od deseti až do dvaceti let. V případě, že při přijímání nového člena do "své" církve či náboženské společnosti, která není revolučním státem registrovanou nebo uznanou institucionalizovanou církví či náboženskou společností ze zaviněné hrubé nedbanlivosti na své straně z vlastní viny nevěděl, že osoba, kterou nezákonně tzv. "přijal" do "své" církve či náboženské společnosti je osobou, která je podle platné legislativy revolučního státu pokládána za osobu věrovyznání revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve či náboženské společnosti, tak se tomuto pachateli uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let se pachateli uloží i v tom případě, když tuto nezákonnou žádost o vstup do "své" církve či náboženské společnosti, která není revolučním státem registrovanou nebo uznanou institucionalizovanou církví či náboženskou společností sice odmítne, ale z hrubé nedbalosti opomene o spáchání tohoto zločinu nepořádku a odpadlictví od revolučním státem registrovaných nebo uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností podle ustanovení § 37 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka spáchaného osobou takto nezákonně žádající o vstup do "jejich" církve či náboženské společnosti – která není revolučním státem registrovanou nebo uznanou institucionalizovanou církví či náboženskou společností - podat písemné hlášení Výboru na obranu revoluce. Samotné přijetí takové osoby - která je i podle předpisů revolučního státu revolučním státem skutečně pokládána za osobu bez jakéhokoliv náboženského věrovyznání – do církve nebo náboženské společnosti, která není revolučním státem registrovanou nebo uznanou církví či náboženskou společností není trestné.

(4) Osoba, kterou ve smyslu výše uvedeného ustanovení prvního odstavce § 37 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka revoluční stát pokládá za osobu věrovyznání revolučním státem registrované nebo uznané církve či náboženské společnosti, je povinna tuto skutečnost svého věrovyznání revolučním státem registrované nebo uznané církve či náboženské společnosti řádně uvádět do všech rodných listů, občanských průkazů, cestovních pasů i ostatních osobních dokladů, dotazníků, listin a písemností pro potřeby veřejné správy či dotazníků, listin, nebo písemností veřejnoprávního charakteru. Osoba, kterou revoluční stát pokládá za osobu věrovyznání revolučním státem registrované nebo uznané církve či náboženské společnosti, pokud tento údaj zamlčí, neuvede, vynechá, uvede že je údajně bez vyznání, anebo uvede jiný údaj, který rovněž ve smyslu legislativy revolučního státu není považován za pravdivý údaj ohledem jejího náboženského věrovyznání, dopustí se tím rovněž zločinu nepořádku a odpadlictví od revolučním státem registrovaných nebo uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností podle ustanovení § 37 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka. Učiní-li tak pachatel úmyslně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od pěti až do deseti let. Učiní-li tak pachatel ze zaviněné hrubé nedbalosti na své straně, tak se mu uloží trest těžkého žaláře v rozmezí od jednoho až do pěti let.

(5) Jakákoliv úřední osoba veřejné správy, která o jakékoliv osobě věrovyznání revolučním státem registrované nebo uznané institucionalizované církve či náboženských společnosti oficiálně úmyslně zaznačí takový údaj o její náboženské příslušnosti, který ve smyslu platné legislativy revolučního státu není pravdivý, se tím dopustí zločinu nepořádku a odpadlictví od revolučním státem registrovaných nebo uznaných institucionalizovaných církví a náboženských společností podle ustanovení § 37 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, za který se pachateli uloží trest těžkého žaláře na doživotí. V případě, že pachatel tak učinil ze své hrubé nedbalosti, tak se mu uloží trest těžkého žaláře na deset až dvacet let.

 

Hlava šestá: Zločiny zanedbávání povinností v souvislosti s vlastním náboženstvím

§ 38 – Zločin zanedbávání bohoslužeb křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností)

(1) Katolická církev a pravoslavní církve jsou dvě křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností). Osoba, která řádně a platně přijala svátost křtu v katolické církvi nebo v některé z pravoslavných církví anebo později řádně a platně přestoupila ať již do katolické církve nebo do pravoslavné církve, je povinna minimálně jednou týdně v neděli se zúčastnit na mši svaté, a to ať již katolickém nebo v pravoslavném kostele nebo jiném katolickém či pravoslavném chrámu Páně sloužícím k těmto katolickým nebo pravoslavným nedělním bohoslužbám. Rodiče či eventuálně jiné osoby stojící na místě pokrevních rodičů jsou povinny kromě své vlastní účasti na nedělní mši svaté zabezpečit též účast i všech svých dětí mladších 14 let na téže katolické nebo pravoslavní nedělní mši svaté v katolickém či pravoslavném chrámu Páně sloužícím k těmto katolickým nebo pravoslavným nedělním bohoslužbám.

(2) Každá osoba, která již dosáhla věku minimálně 14 let, a která řádně a platně přijala svátost křtu v katolické církvi nebo v některé z pravoslavných církví anebo později řádně a platně přestoupila ať již do katolické církve nebo do pravoslavné církve, pokud se bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu v neděli nezúčastní na mši svaté ať již v katolickém nebo v pravoslavném kostele nebo jiném katolickém či pravoslavném chrámu Páně sloužícím k těmto katolickým nebo pravoslavným nedělním bohoslužbám, tak se dopustí zločinu zanedbávání bohoslužeb křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností) podle ustanovení § 38 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, za který se pachateli tohoto zločinu uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(3) Zločinu zanedbávání bohoslužeb křesťanské církve s apoštolskou sukcesí (posloupností) se dopustí pachatel i v tom případě, když coby rodič bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu nezabezpečí účast na nedělní katolické nebo pravoslavné mši svaté u všech svých dětí mladších 14 let ať již v katolickém či pravoslavném chrámu Páně sloužícím k těmto katolickým nebo pravoslavným nedělním bohoslužbám.

(4) Nezúčastní-li se bez jakéhokoliv závažného důvodu na nedělní mši svaté ať již v katolickém či pravoslavném chrámu Páně sloužícím k těmto katolickým nebo pravoslavným nedělním bohoslužbám osoba starší 14 let bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu z vlastní viny, tak se této osobě uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok v tom případě, pokud tato osoba si je sama vinná tím, že se nezúčastnila na nedělní katolické nebo pravoslavní mši svaté ať již v katolickém či pravoslavném chrámu Páně sloužícím k těmto katolickým nebo pravoslavným nedělním bohoslužbám.

(5) Nezúčastní-li se bez jakéhokoliv závažného důvodu na nedělní katolické nebo pravoslavní mši svaté ať již v katolickém či pravoslavném chrámu Páně sloužícím k těmto katolickým nebo pravoslavným nedělním bohoslužbám jakákoliv osoba bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu z viny jakékoliv jiné osoby, která tak jednala vědomě se zlým úmyslem ať již přímým nebo potencionálním, aby zabránila této osobě v účasti na nedělní katolické nebo pravoslavní mši svaté ať již v katolickém či pravoslavném chrámu Páně sloužícím k těmto katolickým nebo pravoslavným nedělním bohoslužbám, tak se této osobě jednající vědomě se zlým úmyslem ať již přímým nebo potencionálním uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Samotná osoba, které bylo takto jinou osobou absolutně znemožněno zúčastnit se na jakékoliv nedělní katolické nebo pravoslavní mši svaté trestná není vůbec.

 

§ 39 – Zločin zanedbávání bohoslužeb křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého

(1) Osoba, která řádně a platně přijala svátost křtu v křesťanské církvi nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, je povinna minimálně jednou týdně se zúčastnit na hlavní celotýdenní křesťanské bohoslužbě křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého. Rodiče či eventuálně jiné osoby stojící na místě pokrevních rodičů jsou povinny kromě své vlastní účasti na hlavní celotýdenní bohoslužbě křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého zabezpečit též účast i všech svých dětí mladších 14 let na téže hlavní celotýdenní křesťanské bohoslužbě křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého.

(2) Každá osoba, která již dosáhla věku minimálně 14 let, a která řádně a platně přijala svátost křtu v  křesťanské církvi nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, pokud se bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu nezúčastní na hlavní celotýdenní křesťanské bohoslužbě křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, tak se dopustí zločinu zanedbávání bohoslužeb křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého podle ustanovení § 38 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, za který se pachateli tohoto zločinu uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(3) Zločinu zanedbávání bohoslužeb křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého se dopustí pachatel i v tom případě, když coby rodič bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu nezabezpečí účast na hlavní celotýdenní křesťanské bohoslužbě křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejíchž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého u všech svých dětí mladších 14 let v křesťanském chrámu Páně křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého.

(4) Nezúčastní-li se osoba starší 14 let bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu z vlastní viny na hlavní celotýdenní křesťanské bohoslužbě křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, tak se této osobě uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok v tom případě, pokud tato osoba si je sama vinná tím, že se nezúčastnila na hlavní celotýdenní křesťanské bohoslužbě křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého.

(5) Nezúčastní-li se bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu na hlavní celotýdenní křesťanské bohoslužbě křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého jakákoliv osoba z viny jakékoliv jiné osoby, která tak jednala vědomě se zlým úmyslem ať již přímým nebo potencionálním, aby zabránila této osobě v účasti na hlavní celotýdenní křesťanské bohoslužbě křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého, tak se této osobě jednající vědomě se zlým úmyslem ať již přímým nebo potencionálním uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Samotná poškozená osoba, pokud jí bylo takto skutečně jinou osobou absolutně znemožněno zúčastnit se na jakékoliv hlavní celotýdenní křesťanské bohoslužbě křesťanské církve nebo křesťanské náboženské společnosti jejímž integrálním článkem křesťanské víry je též i víra v Nejsvětější Trojici Boha Otce i Syna i Ducha Svatého trestná není vůbec.

 

§ 40 – Zločin zanedbávání bohoslužeb církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství

(1) Osoba, která byla pokřtěna nebo byla jiným příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, je povinna minimálně jednou týdně se zúčastnit na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství. Rodiče či eventuálně jiné osoby stojící na místě pokrevních rodičů jsou povinny kromě své vlastní účasti na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství zabezpečit též účast i všech svých dětí mladších 14 let na téže hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství.

(2) Každá osoba, která již dosáhla věku minimálně 14 let, a která byla pokřtěna nebo byla jiným příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, pokud se bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu nezúčastní na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, tak se dopustí zločinu zanedbávání bohoslužeb církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství podle ustanovení § 40 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, za který se pachateli tohoto zločinu uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(3) Zločinu zanedbávání bohoslužeb církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství se dopustí pachatel i v tom případě, když coby rodič bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu nezabezpečí účast všech svých dětí mladších 14 let na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství.

(4) Nezúčastní-li se osoba starší 14 let bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu z vlastní viny na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, tak se této osobě uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok v tom případě, pokud tato osoba si je sama vinná tím, že se nezúčastnila na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství.

(5) Nezúčastní-li se bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství jakákoliv osoba z viny jakékoliv jiné osoby, která tak jednala vědomě se zlým úmyslem ať již přímým nebo potencionálním, aby zabránila této osobě v účasti na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství, tak se této osobě jednající vědomě se zlým úmyslem ať již přímým nebo potencionálním uloží trest těžkého žaláře na pět až deset let. Samotná poškozená osoba, pokud jí bylo takto skutečně jinou osobou absolutně znemožněno zúčastnit se na jakékoliv hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti hlásící se ke křesťanství trestná není vůbec.

 

§ 41 – Zločin zanedbávání bohoslužeb církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona

(1) Osoba, která byla příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, je povinna minimálně jednou týdně se zúčastnit na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona. Rodiče či eventuálně jiné osoby stojící na místě pokrevních rodičů jsou povinny kromě své vlastní účasti na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona zabezpečit též účast i všech svých dětí mladších 14 let na téže hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona.

(2) Každá osoba, která již dosáhla věku minimálně 14 let, a která byla příslušným adekvátním způsobem řádně začleněna do kterékoliv církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, pokud se bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu nezúčastní na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, tak se dopustí zločinu zanedbávání bohoslužeb církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona podle ustanovení § 40 tohoto Sjednoceného revolučního trestního zákoníka, za který se pachateli tohoto zločinu uloží trest těžkého žaláře na půl roku až jeden rok.

(3) Zločinu zanedbávání bohoslužeb církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona se dopustí pachatel i v tom případě, když coby rodič bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu nezabezpečí účast všech svých dětí mladších 14 let na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona.

(4) Nezúčastní-li se osoba starší 14 let bez jakéhokoliv závažného zdravotního nebo jiného relevantního důvodu z vlastní viny na hlavní celotýdenní bohoslužbě církve nebo náboženské společnosti Bohem nám křesťanům i židům společně daného Písma Svatého Starého zákona, tak se této osobě uloží trest těžkého žaláře na pů