wz

Zpět na hlavní stránku!


Cyklus: Bůh k nám mluví skrze metafyzická tajemství přírody.

Mají také i rostliny imateriální duchovní jsoucno? A jaká je vlastně tajemná síla rostlin?

Předem bych chtěl čtenáře a čtenářky této práce upozornit na to, že tuto práci publikuji na náboženských webových stránkách o Bohu a víře www.henryklahola.nazory.cz především pro děti, což je též důvod toho, proč tato práce je napsaná tou formou, která je přístupná dětskému myšlení i chápání. Přesto však se ale domnívám, že – nehledě na svou “dětskou formu” kterou je tato práce psaná – má svým věcným obsahem mnoho co říci i dospělým lidem, kteří se upřímně zajímají o metafyzická tajemství vesmíru a přírody.

V této práci si řekneme něco o životní síle rostlin, zda-li mají rostliny kromě materie, hmoty též i nějakou zvláštní životní sílu. Různí nevěřící a agnostici se při hledání odpovědi na tyto otázky zpravidla rozdělí na dva tábory. Někteří z nich budou tvrdit, že rostliny nemají žádnou takovouto duchovní životní sílu, že prý rostliny jsou pouze samá hmota; zatímco ti druzí připouštějí, že rostliny mají podobnou duchovní životní sílu jakou máme i my lidé.

Ale ve skutečnosti pravdu nemají ani ti první a ani ti druzí. Pravda je totiž kdesi uprostřed, neboť rostliny ve skutečnosti sice mají taky duchovní životní nehmotnou sílu, ale tato rostlinná duchovní životní síla je úplně jiná než je lidská duše.

I.Rostliny mají životní sílu, protože v každém živém bytí musí existovat mimo hmoty i nějaká bezhmotná životní síla. Takže bych to snad již ani nemusel dokazovat, že ji i rostliny mají, ale měl by stačit poukaz již na ten samotný fakt, že také rostliny žijí. No a v životě rostlin nacházíme nové důkazy o jejich mimohmotné životní síle. A tyto důkazy jsou následující:

1.)V rostlinách vidíme velice složitý život. Vždyť jen pomysleme nato jak se rostliny chovají, jak rostou, jak se množí, a vidíme, jaká tam je koordinace rozličných částek rostliny. Jak u rostliny svou činnost koordinují kořeny i listy, aby rostlina dostala svůj pokrm; jak koordinují svou činnost částky květu, aby byla zabezpečena reprodukce potomstva dané rostliny; jakou činnost konají částky rostliny, když se jí nějako “ublíži”, jako například když se poraní kůra, tehdy kořeny i listy vynaloží všechnu sílu na to, aby se tato rána čím dříve zahojila.

Vždyť porovnejme tuto rostlinu se sebevíc dokonalým strojem! Když se na stroji či na nějaké mašině jedna součástka pokazí, ostatní součástky stroje se nepřičiní, aby se tato pokažená částka opravila, ale ony se čistě mechanicky hýbou dále, pokud jim tento jejich běžný pohyb ovšem tato vada umožňuje, ba často se kvůli této vadě jedné součástky v důsledku svého mechanického pohybu můžou pokazit i další součástky a stroj pak úplně přestane fungovat.

Proč je takovýto rozdíl mezi rostlinou a strojem?

Protože ve stroji není nic jiného než hmota, zatímco v rostlině je i mimohmotný prvek, a tou je ta životní síla, která do vnitřní jednoty spojuje veškeré součásti rostliny.

2.)Druhý důkaz můžeme vzít ze způsobu, kterým rostliny z ovzduší vylučují a na své tělo proměňují uhlík. Zajisté jste již slyšeli, že listy jakoby do sebe vdychují kysličník uhličitý, a že ve spolupráci zeleného chlorofylu a slunečních paprsků ho tak rozkládají, že si v sobě zadržují uhlík, zatímco kyslík téměř celý zpátky vydychují do ovzduší. Tuto práci činí viditelné faktory, činitelé jako jsou chlorofyl a sluneční paprsky. Ale nikoliv sami, protože k činnosti těchto dvou viditelných faktorů třeba ještě i jakési neviditelné síly, která proniká celou rostlinou a práci všech jejich částek koordinuje.

Vždyť když odtrhneme list, a tak ho od té neviditelné životní síly oddělíme, přestává v něm rozkládání uhlíku a kyslíku, a to i navzdory tomu, že chlorofyl je v listě i nadále a sluneční paprsky na list rovněž i nadále svítí. A marně se usilovali přírodovědci dát do nějaké aktivní interakce chlorofyl ze slunečními paprsky umělým způsobem: nikdy nejsou schopny tyto dva faktory sami o sobě separovat uhlík od kyslíku – protože člověk jim není schopen dodat tu neviditelnou rostlinnou životní sílu: nad ní má moc jen Stvořitel.

II.Jak vidíme, že nemají pravdu ti nevěřící a agnostici, kteří nechtějí uznat rostlinnou životní sílu, ale všechno připisují jen hmotě – právě tak nemají pravdu ani ti, kteří životní sílu rostlinnou natolik přeceňují, že ji fakticky ztotožňují až s lidskou duší. Noll například připisuje rostlinám, že mají chuť, čich, hmat a “vědomí si samy sebe”. Francé říká, že mezi rostlinou a člověkem není jiného rozdílu, jako je rozdíl mezi ocelí ze které je vyrobeno psací pero, a mezi ocelí, ze které je sestaven kotel. A proto Francé je rozzloben “nad tou ukrutností a vraždou, kterou lidé páchají, když si na kabát připínají kvítky anebo na procesii sypou pod nohy.” Je to dosti bláznivá řeč! Vždyť kam bychom to přišli v praktickém životě s takovýmto smýšlením? To nesměli bychom ani obilí sklízet, ani strom setnout, ani ovocí ze stromu trhat abychom rostlině “neublížili”.

Proti těmto směšným názorům je třeba říci, že rostlinná životní síla je od své přirozenosti úplně jiná, od lidské duše úplně odlišná. Hlavní rozdíl je ten, že rostlinná životní síla necítí. Následně toto tvrzení i dokáži:

1.)Rostliny necítí, anebo přinejmenším nemají “vědomí si samých sebe”, respektive necítí sebe samotné.

Někteří přírodovědci se ale domnívají, že musíme uznat i u rostlin nějakou schopnost na cítění, protože kořínky jen ty látky ze země vybírají, které jsou pro dotyčnou rostlinu užitečné; když rostlina utrpí ránu, její zdravé částky pracují na zahojení: a teda toto obojí předpokládá jistý stupeň cítění. Dále známe rostliny, u kterých badáme ještě i takové vnější pohyby, který předpokládají nějaký stupeň cítění. Například Mimosa pudica má podobné listy jako náš akát, taky jsou i tak otevřené, ale když se jich něco dotkne anebo se jim jen přiblíží, lístky se jeden k druhému přichlípí. Taky jsou i rostliny, které chytají mušky a brouky, jako ze Severní Ameriky pocházející mucholapka Dionaea, která rychle zavře list, když na něj sedne nějaká moucha nebo nějaký brouk, a tělo této chycené mouchy či brouka pak přes list do sebe tak vtáhne, jakoby ho strávila. Tyto dva zjevy by dokazovaly, že také i u rostlin se nachází jakýsi stupeň cítění – jiní přírodovědci však tyto zjevy ale i bez tohoto cítění vysvětlují.

Ať je to tedy již jakkoliv u této ještě ne zcela jasné otázky, tak či onak faktem ale zůstává, že přinejmenším rostliny nemají vědomí si samých sebe, respektive, že necítí sebe, nevědí o sebe samotných.

Toto je naprosto jasné z toho, že rostliny nedávají znaky “vědomí si samých sebe”, protože rostlina se nijako nebrání a nedává znát ani sebemenší znak bolesti, když například do ní zařežeme pilou, anebo ji setneme sekyrou, případně ji hrubou silou vytrhneme nebo i roztrhneme.

Dále k tomu, aby nějaké bytí mělo “vědomí si samé sebe” je nezbytné, aby se v něm nacházela i nějaká centrála, se kterou jsou všechny její části s nervy spojeny; ale takovéto centrály nenacházíme u žádné rostliny.

Konečně rostlinám ani není třeba, aby měly “vědomí si samých sebe”, protože i bez něho jsou schopny řádně naplnit svoji životní úlohu. Úlohou rostlin je totiž žít a růst, a tak chystat pokrm zvířatům a lidem. Všechno to totiž u rostliny může být i bez “vědomí si samé sebe”, protože vegetativní, vyživující činnosti se uskutečňují nevědomky i u lidí. Dobře víme například, že malé dítě žije a roste i bez vědomí si této skutečnosti; ba i u dospělých lidí základní životní vnitřní činnosti probíhají i bez jejich vědomí, vždyť například vůbec nemáme vědomí o tom, že naše játra vylučují žluč, anebo že naše ledviny čistí krev a vylučují z ní močovinu atd.

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si šestnáct listů adresovaných studentovi Martinovi:

1.list Martinovi: Bůh existuje – nevyvratitelné důkazy Jeho existence!

2.list Martinovi: O tom, jaký Bůh existuje a jaký nikoliv!

3.list Martinovi: Stvořil Bůh svět nebo ne?

4.list Martinovi: Co je to ten jednotící princip mého bytí?

5.list Martinovi: Intelektuál, který patří mezi intelektuální elitu lidstva…

6.list Martinovi: Jak Bůh vytvořil vesmír, jak Bůh vytvořil planetu zemi?

7.list Martinovi: Je něco po smrti těla anebo ne? A proč?

8.list Martinovi: Fenomény jako ”Caelum”, ”Tartarus”, ”Exorcismus”…

9.list Martinovi: Jaká je podstata eschatologické dimenze existence člověka?

10.list Martinovi: Nevyvratitelné důkazy o existenci Krista jako člověka!

11.list Martinovi: Bůh a Jeho Zjevení: proroctví, zázraky a Kristus!

12.list Martinovi: Kristus je Bohočlověk – Kristus je osobou Bůh, přirozeností Bůh i člověk!

13.list Martinovi:Kristus vytvořil pouze jednu Církev – ty ostatní ”církve” Kristus nezakládal!

14.list Martinovi: Jak a proč Kristus uskutečnil vykoupení právě takovýmto způsobem!

15.list Martinovi: Jak se uskutečnilo vtělení a jak je to s Pannou Marií?

quasi 16.list Martinovi: Dodatky po patnáctém listu Martinovi.

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si pět listů pro Andreu (ve slovenštině):

1.list pre Andreu: Dva hlavné argumenty dokazujúce existenciu Boha.

2.list pre Andreu: Stvorenie sveta a človeka podľa prvých troch kapitol ”Genesis”.

3.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie prípadu Majstra Jana Husa.

4.list pre Andreu: Moje osobné hodnotenie fenoménu stredovekej inkvizície.

5.list pre Andreu: Kristovo zmŕtvychvstanie je dokázaný historický fakt: viac ako 500.svedkov na vlastné oči videlo zmŕtvychvstalého Krista!

Dále čtenářům a čtenářkám doporučuji přečíst si předcházejících pět prací z cyklu: Bůh k nám mluví skrze metafyzická tajemství přírody:

1práce: Hvězdnatá obloha vesmíru i planeta Země: Moudrý řád existuje v celém světě.

2práce: Laplaceova teorie o vzniku světa: Mohl se svět utvořit jen tak bez Boha sám?

3práce: Co říká nám empirické poznání o materii světa?

4práce: Vitalita lidí, rostlin a zvířat se nedá objasnit bez Boha

5práce: Některé ateisty od nepaměti charakterizuje lhářství, pokrytectví a občasná nechtěná upřímnost.

Zpět na hlavní stránku!