wz

Zpět!

Salesiáni či saleziáni a salesiánky či saleziánky. Kongregace svatého Don Boska. Salesiánská kongregace či saleziánska kongregácia. Svatý Jan Bosko nebo Ján Bosko či Don Giovanni Bosco.

Zakladatel saleziánskej rehoľnej rodiny či salesiánské řeholní rodiny se vlastním jménem jmenoval Giovanni Melchiore Bosco nebo česky Jan Bosko či slovensky Ján Bosko. Svatý Giovanni Melchiore Bosco nebo česky Jan Bosko či slovensky Ján Bosko žil v 19. století. Svatý Giovanni Melchiore Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko se narodil v chudé rolnické rodině dne 16. srpna roku 1815 v usedlosti Becchi poblíž Castelnuova d´Asti nedaleko velkoměsta Turín, který byl metropolí malého italského státečku Piemont – tj. dnes integrální součást severní části Itálie.

Otec svatého Jana Boska či Jána Boska se jmenoval Francesco Bosco či v našem jazyce František Bosko. Francesco Bosco či František Bosko byl vdovec a podruhé se oženil s Markétou či Margitou Occhieno – nebo po přichylování ženského příjmení Occhienová - a s ní měl Francesco Bosco či František Bosko dva syny. Ten starší z těchto dvou synů se jmenoval Joseph Bosco či Giuseppe Bosco nebo po česky Josef Bosko či slovensky Jozef Bosko. Mladším z těchto dvou synů byl svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko. Navíc Francesco Bosco či František Bosko měl i z prvního manželství syna, který se jmenoval Antonio Bosco či po česky Antonín Bosko.

V roce 1817, když měl svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko dva roky, tak mu zemřel jeho otec Francesco Bosco či František Bosko na zápal plic, a tak jeho matka Markéta či Margita Occhieno Bosco nebo po s přichylováním ženského příjmení Ochienová Bosková se musela sama s nemocnou babičkou starat o nevlastního syna, který se jmenoval Antonio či Antonín a své dva chlapce, kteří se jmenovali Joseph či Giuseppe nebo Josef či Jozef a nejmladší se jmenoval Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko, kterého jeho matka Markéta či Margita Occhieno Bosco nebo Ochienová Bosková zasvětila Panně Marii. Svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko tedy žil ve veliké bídě, a pouze za cenu velikých osobních obětí se mu podařilo získat základní i středoškolské vzdělání.

Matka Markéta či Margita Occhieno Bosco nebo Ochienová Bosková těžce pracovala v hospodářství, ale svým třem synům vštípila živou víru v Boha, říkala jim: "Bůh vás vždy vidí!"

Dne 26. března roku 1826 jako jedenáctiletý chlapec přistoupil svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko v Castelnuovo d'Asti k prvnímu svatému přijímání.

Již v devíti letech měl svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko sen o výchově mladých lidí, když “nádherná Paní a Pán ukázali mu cestu a jeho pole působnosti uprostřed opuštěné mládeže”. Tento sen si pak svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko připomínal po celý svůj život, protože tento sen svatému Janu Boskovi či Jánovi Boskovi ukázal jeho poslání – zasvětit svůj život mladým chlapcům.

V devíti letech měl svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko první sen - vidění - o jeho poslání. Zdálo se mu, že je uprostřed chlapců, kteří si hráli a křičeli. Někteří kleli a on se k nim rozběhl, aby je ranami přiměl k mlčení. Zářící postava muže ho zastavila se slovy: "Ne bitím, ale mírností a láskou." Pak spatřil vznešenou paní a různá zvířata. Divoká zvířata se náhle proměnila v mírné beránky a paní mu řekla: "Tu je tvé pole, tu pracuj! Staň se pokorným, silným a udatným. To, co se stalo nyní těchto zvířat, můžeš udělat i pro mé syny." Svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko byl ze snu zděšen, ale jistota přislíbení, daná tímto a pak i dalšími sny způsobila, že všechno, co podnikal, dělal s bezpečným klidem, i když to na první pohled vypadalo pošetile nebo beznadějně.

Svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko byl mimořádně bystrý chlapec, a na tržištích se naučil od kejklířů různé kejklířské kousky, například jakoby zabil slepici a nechal ji obživnout, nebo spolkl peníz a pak ho vytáhl jinému chlapci z ucha. Svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko byl rozeným náčelníkem hochů z vesnice. Svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko předváděl jim svoje kousky, vyprávěl jim zajímavé příběhy a všichni se kolem něj seskupovali. Ani jim nevadilo, že se svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko s nimi vždycky také modlil nebo jim vyprávěl nedělní kázání.

Jednou zrovna šel svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko z misijního kázání a cestou potkal pana kaplana. Ten svatému Janu Boskovi či Jánovi Boskovi nechtěl věřit, odkud tak pozdě jde, a chtěl, aby mu tedy řekl jednu větu, kterou si zapamatoval z jeho kázání. Svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko kaplanovi ale odříkal slovo od slova celé jeho kázání, ba dokonce chtěl přidat ještě i kázání minulá. Kaplan užasl a řekl matce a vdově Markétě či Margite Occhieno Bosco nebo Ochienové Boskové, aby dala svého syna Jana Boska či Jána Boska studovat.

Svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko se tedy směl pravidelně začat zúčastňovat vyučování v obecní škole v Castelnuovo.

Janův o 12 let starší nevlastní bratr Antonio či Antonín mezitím ale dospěl a začal přebírat vedoucí úlohu v domě. Nerad viděl, když se svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko učil a úmyslně dával mu co nejvíc domácích prací. Svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko je sice všechny dokonale udělal, ale domácím nepokojům konec nebyl a tak matka Markéta či Margita Occhieno Bosco nebo Ochienová Bosková dala svého syna svatého Jana Boska či Jána Boska do služby. Později nechala matka Markéta či Margita Occhieno Bosco nebo Ochienová Bosková rozdělit hospodářství mezi tři syny a svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko mohl konečně chodit v klidu do školy.

Svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko studoval v koleji v sousedním Chieri. Bydlel tam ve městě Chieri a pracoval, aby si mohl zaplatit ubytování. Svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko naučil se tak základům všech možných řemesel, což se mu pak dobře hodilo. Svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko dělal krejčího, číšníka, dělníka a dokonce pak uměl i trhat bezbolestně zuby.

Postupně svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko s naprostou určitostí poznal, že ho Bůh volá, aby se stal katolickým knězem. Kromě toho svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko již od dětství se cítil být Bohem povolán, aby věnovat svůj život mládeži.

V roce 1831 tedy svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko jako šestnáctiletý mládenec začal pořádně studovat. Dříve svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko studoval u dona Calossa, respektive jeho učitelem byl Don Calosso, ale poté co Don Calosso zemřel, byla dvouletá přestávka ve studiu.

Svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko toužil studovat na kněze, přestože to znamenalo překonat mnoho překážek, kterými byli zejména dlouhá cesta do školy, náročné studium, nutnost vydělávat si současně na toto studium plus na ostatní náklady tohoto studia svojí vlastní prací...atd.

V roce 1835 jako dvacetiletý mládenec nastoupil tedy svatý Giovanni Bosco nebo Jan Bosko či Ján Bosko studovat do místního katolického semináře v Chieri.

Mezitím dne 9. května roku 1837 v italské Monrese se narodila a byla pokřtěna svatá Marie Dominika Mazzarello.

Mezitím dne 9. června roku 1837 se v Turíně narodil blahoslavený Michael Rua.

V roce 1841 svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko ukončil studia teologie a dne 5. června roku 1841 byl pak konečně po velikém odříkání života ve skromnosti klerik svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko v Turíně vysvěcen na katolického kněze. Od této chvíle se svatý Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko stal donem Boskem, neboť v Itálii je každý kněz nazýván “Don”.

Přípravu pro pastoraci završil Don Giovanni Melchiore Bosco či jednoduše jen v písemní podobě Don Bosco, které se čte jako Don Bosko v kněžské koleji ve městě.

Svatý Don Giovanni Melchiore Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko se seznámil dokonce i s vězeňským prostředím. Respektive přesněji řečeno, jeho učitel morálky a krajan don Joseph Cafasso – sám také předurčen k tomu, aby byl jednoho dne kanonizován - se stává duchovním vůdcem svatého Don Boska a seznamuje ho s vězeňským prostředím. Už tenkrát co svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko totiž poznal dona Cafassa, svého rodáka, mu svatý Don Joseph Cafasso doporučil další studia morální teologie na turínském diecézním institutu. A v rámci těchto studií svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko chodil i do turínských věznic a připravoval vězně na přijetí svátostí.

Když se tedy stal svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko knězem, tím se sice jeho osobní sociální situace výrazně zlepšila, nicméně když si pak jako novokněz doplňoval svá studia v Turíně, zde se setkal s obdobnou sociální bídou a utrpením v jaké žil kdysi on sám, i u tamních sirot, nezaměstnaných a mladých pauperizovaných a vykořisťovaných proletářů. Za těchto okolností svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko pamatujíc sociální bídy a utrpení v jaké kdysi sám žil předtím než se stal katolickým knězem, a současně i inspirován navíc k tomu i svým snem z dětství se cítil být povolán dát všechen svůj volný čas, síly, peníze a všechny ostatní prostředky – které měl k dispozici – do služby těmto nejbídnějším a nejopuštěnějším dětem a mladým lidem, a to nejen k materiálnímu překlenutí jejich bídy a sociální nouze, ale svou autoritou a vlivem jaký si u těchto dětí a pauperizované proletářské mládeže takto získal, a tedy fakticky i svým výchovním působením, pomáhal svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko těmto sociálně nejubožejším vrstvám dětí a mládeže, aby se z nich stali dobří křesťané a stateční občané.

Když se svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko tedy po letech odříkání stal v Turíně katolickým knězem, vložil své vrozené schopnosti a neúnavné úsilí do budování výchovných děl pro chudou a opuštěnou proletářskou mládež, do obrany ohrožené katolické víry lidových proletářských vrstev, a úplně nakonec i do evangelizace dalekých zemí. Svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko byl aktivní v mnoha směrech: spravoval dům, stavěl kostel, psal knížky.

V očích mnohých svých kolegů v kněžské službě – z nichž mnozí jeho práci s mládeží tenkrát vůbec nerozuměli – byl zpočátku vnímán svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko jako jakýsi “podivínský kněz”, který nedbá na důstojnost svého kněžského stavu, ale hraje si s kdejakými uličníky a věnuje se těmto uličníkům málem tak, jako kdyby byl snad jedním z nich.

Již dne 8. prosince roku 1841 začal svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko svou oratoř s mladým chlapcem, který se jmenoval Bartolomeo Garelli či česky Bartoloměj Garelli nebo slovensky Bartolomej Garelli a jedním Zdrávas Maria a tím svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko rozjel své apoštolátní dílo mezi mládeží.

Dne 8. prosince roku 1841 svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko potkal asi šestnáctiletého sirotka, kterým byl Bartolomeo Garelli či Bartoloměj Garelli nebo Bartolomej Garelli, první z opuštěných chlapců, které pak svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko shromažďoval ve své nedělní oratoři pro opuštěnou mládež, kterou svěřil do ochrany svatého Františka Saleského.

Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko se dal tenkrát se šestnáctiletým sirotkem Bartolomeem Garellim do hovoru, ptal se Bartolomea Garelliho, co dělá, kolik je mu let, jestli umí číst a psát, a když se svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko pak Bartolomea Garelliho zeptal, jestli umí zpívat a pískat, Bartolomeo Garelli či Bartoloměj Garelli nebo Bartolomej Garelli se usmál a Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko se zaradoval. Pozval chlapce, aby příští neděli přišel, že mu bude vykládat katechismus. Bartolomeo Garelli či Bartoloměj Garelli nebo Bartolomej Garelli chtěl, ale bál se, že bude při vyučování bit. Svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko Bartolomea Garelliho uklidnil, a tak Bartolomeo Garelli či Bartoloměj Garelli nebo Bartolomej Garelli v neděli přišel a přivedl ze sebou ještě dalších 6 hochů.

Tak se tedy začalo Don Boskovo působení mezi zanedbanou mládeží. Svatý Don Bosco či Don Bosko se začal věnovat opuštěným chlapcům, které potkával v turínských ulicích. Během několika let se jich kolem svatého Don Boska v turínské čtvrti Valdocco shromáždilo přes 500. Chudobní chlapci nalézali u svatého Don Boska chybějící domov, zameškané vzdělání, prostor pro hru a zábavu, ale i prostředí, kde mohli rozvíjet své lidství a život víry; tak vznikla tzv. oratoř.

Mezitím v roce 1845 když měl blahoslavený Michael Rua osm let, zemřel mu otec, který byl dělníkem v královské továrně na zbraně. Blahoslavený Michael Rua bydlel dosud v domku, který k této královské továrně na zbraně patřil. Poté se blahoslavený Michael Rua seznámil s Don Boskem a našel místo v jeho srdci i oratoři. Brzy blahoslavený Michael Rua utrpěl další ránu, když mu zemřel jeho bratr Giovanni Rua či Jan Rua nebo Ján Rua a jeho matka pak zůstala sama v dělnickém bytě, což mu bylo velice líto.

Definitivně bylo toto saleziánske či salesiánské dílo uvedeno o Velikonocích roku 1846 ve čtvrti Valdocco v Turíně.

O svátku Všech svatých téhož roku 1846 se Markéta či Margita Occhieno Bosco nebo Ochienová Bosková připojila ke svému synovi Don Boskovi, aby se na deset let stala jeho první "spolupracovnicí" - mámou chudých dětí z Valdocco.

Katolický kněz Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko byl aktivní v mnoha směrech: spravoval dům, stavěl kostel, psal díla katechetická, historická i náboženské knížky pro mládež i dospělé z lidových vrstev.

Každou neděli a svátek přicházely ke svatému Don Boskovi zástupy hochů. Přes týden byli tito mladí chlapci v dílnách u svých mistrů nebo si hledali práci. Časně zrána se začínalo zpovídat. Mše měla být v 8 hodin, ale nezačala, dokud svaté zpovědi chlapců se neskončily. Později svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko si získal spolupracovníky, kteří se připojili k jeho saleziánskemu či salesiánskému dílu – později si říkali salesiáni či saleziáni. A tak svatému Don Boskovi vypomáhalo při svatých zpovědích chlapců i několik dalších kněží.

Všichni chlapci však chtěli jít na svatou zpověď k svatému Donu Boskovi. V sobotu a před svátky byl svatý Don Bosco či Don Bosko ve zpovědnici bez přerušení 10 až 12 hodin!

Pomalu se svatý Don Bosco či Don Bosko stal otcem 500 chlapců, kteří čekali jen na jeho znamení a byli schopni udělat cokoliv by jim svatý Don Bosco řekl. Svatý Don Bosco či Don Bosko se stal tak trochu nepřítelem vlády, která měla strach, že by svatý Don Bosco či Don Bosko udělal revoluci. Ale touhou svatého Don Boska byla spása každého chlapce; a politikou svatého Don Boska byla politika Otčenáše. Velikým přítelem a podporovatelem svatého Don Boska se stal jeho představený, tj. arcibiskup z turínské arcidiecéze - arcibiskup Fransoni. Avšak turínský arcibiskup Fransoni musel odejít do vyhnanství. Druhým velikým pomocníkem Don Boska se stal kněz Borel, bez jehož pomoci – jak svatý Don Bosko později sám vzpomínal - by nedokázal rozjet tak veliké salesiánské či saleziánske dílo. Svatému Don Boskovi pomáhal také i svatý Don Joseph Cafasso, který byl kromě jiného zpovědníkem svatého Don Boska, a jak jsem již výše naznačil, byl svatý Don Joseph Cafasso též i ochráncem všech vězňů, a to včetně i těch vězňů, kteří byli odsouzeni na smrt. A v blízkosti tohoto světce Dona Cafassa se svatý Don Bosco či Don Bosko naučil hlubokému vztahu k opuštěnému a zbídačenému člověku. Svou saleziánskou či salesiánskou kongregaci svatý Don Bosco či Don Bosko svěřil do rukou Panny Marie Pomocnice křesťanů a svatého Františka Saleského. Životním heslem svatého Don Boska se stalo “Dej mi duše, ostatní si vezmi!” a tak tedy svatý Don Bosco či Don Bosko klasické heslo benediktinského řeholního řádu “Modli se a pracuj” změnil na “Práce je modlitba”, neboť tím se podle hlubokého přesvědčení svatého Don Boska otevírá cesta ke svatosti všem lidem bez rozdílu stavu. Další charakteristikou života svatého Don Boska byla radost. A to radost, která pramení z víry v Boha a víra s ní spojená vytváří rodinnou atmosféru pro mladé. Tato radost se projevuje ve hluboké zbožnosti k Panně Marii a v častém přistupování ke svátosti smíření a eucharistii. Vždycky svatý Don Bosko vedl své mladé k věrnosti k našemu svatému Otci papeži. Na těchto saleziánskych či salesiánských základech pak vyrostla saleziánska či salesiánská rodina.

Tato salesiánská či saleziánska rodina, respektive tito saleziáni či salesiáni svatého Don Boska to měli všechno velice dobře vymyšlené, aby mladé chlapce přitáhli. Po mši svaté saleziáni či salesiáni organizovali hry nebo cvičení na nářadí, po obědě saleziáni či salesiáni vyučovali katechismus a společně s mladými se modlili svatý růženec, a potom saleziáni či salesiáni plně tolerovali volnou zábavu. Podle své libosti někteří z chlapců si hráli, jiní se raději učili zpívat anebo si cvičili písmena.

Saleziáni či salesiáni i svatý Don Bosco osobně se tohoto všeho osobně zúčastnil; například svatý Don Bosco byl nedostižným běžcem a měl zálibu utíkat s kornoutem plným bonbónů, z nichž rozhazoval. Ještě v roce 1868 vítězil svatý Don Bosco nad všemi chlapci.

Ve volných chvílích byla pro svatého Don Boska též příležitost k "lovu" duší. Svatý Don Bosco - ale nakonec stejně tak i jeho salesiáni či saleziáni - přiblížil se k některému chlapci a pošeptal mu do ucha například :"Kdypak se přijdeš vyzpovídat? Už jsi tak dlouho u mne nebyl?". Svatý Don Bosco jako dobrý psycholog velice dobře věděl, že jakmile mu to chlapci slíbí, bude jim těžko to Donu Boscovi nesplnit.

Svatý Don Bosco chodil za chlapci občas i do dílen, kde pracovali. Mistrům to polichotilo, že je osobně navštívil katolický kněz, a byli pak na hochy i mírnější.

Mezitím v roce 1847 se don Pestarino stal stálým zpovědníkem svaté Marie Dominiky Mazzarello. A v roce 1853 svatá Marie Dominika Mazzarello vstoupila do Družiny Neposkvrněné Panny Marie.

Dne 26. ledna roku 1854 svatý Don Bosco pojmenoval své spolupracovníky názvem salesiáni či saleziáni. Pro svatého Jana Boska byl zde velikým vzorem svatý František Saleský a proto jeho spolupracovníci jako salesiáni či saleziáni byli právě po něm pojmenováni.

Mezitím pak dne 25. března roku 1855 v pokoji svatého Don Boska blahoslavený Michael Rua v kleče před ukřižovaným Ježíšem Kristem, do rukou svatého Don Boska složil slib chudoby, čistoty a poslušnosti. Význam složení tohoto slibu chudoby, čistoty a poslušnosti spočíval v tom, že zde byl vlastně zrod nové řeholní kongregace saleziánov či salesiánů. Od té chvíle měl blahoslavený Michael Rua pocit, že nemá čas na spaní, a proto ráno stával již ve čtyři hodiny. Jeho společníkem se stal Giovanni Cagliero či Jan Cagliero nebo Ján Cagliero, který se stal později kardinálem; a pak Giovanni Francesia či Jan Francesia nebo Ján Francesia, později významný odborník na latinský jazyk. Bydleli společně, a v zimě jim zamrzala voda v umyvadle. Ranní mytí se pak odehrávalo ve sněhu. Blahoslavený Michael Rua se učil cizí jazyky, zejména studoval hebrejský jazyk.

Bylo to v polovině devatenáctého století, kdy Evropa pod silným vlivem osvícenství a modernismu ve jménu takzvaného osvobození člověka bojuje proti katolické církvi a jejím institucím. Také v dnešní Itálii dochází k tomu, že se ruší kláštery a semináře a že biskupové žijí ve vyhnanství. A právě v této době radí svatému Don Boskovi liberální ministr a ateista Urbano Ratazzi: “Přemýšleli jste o tom, co bude s Vaším dílem, když Vás nebude? Měli by jste založit nějakou řeholi, která by pevněji připoutala k Vám vaše pomocníky, a která by byla zárukou pokračování i v budoucnosti” “A to mi radíte Vy pane ministře??” – překvapeně se zeptal svatý Don Bosco. “A proč ne? Jestliže budou Vaši následovníci občany se všemi právy a povinnostmi, myslím, že vzhledem na důležitost Vašeho sociálního díla nebudou ze strany státu nijaké námitky.”

A tak svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko se začal zabývat plánem trvale sdružit kněze i laiky, kteří by jako salesiáni či saleziáni trvale pokračovali v jeho apoštolské a sociální práci pro dobro mladých v řeholi či kongregaci, která by splňovala požadavky církevního práva i světské moci. Proto v roce 1857 blahoslavený Michael Rua jako dvacetiletý mládenec přepsal rukopis od Don Boska: "Pravidla společnosti svatého Františka Saleského" a společně s autorem svatým Don Boskem je vezl do Říma ke schválení k papežovi Piovi IX. (papežem byl v letech 1846 – 1878). Papež Pius IX. tyto saleziánske či salesiánské stanovy přijal a vlastnoručně opravené vrátil. Mezitím blahoslavený Michael Rua je pak ihned začal opět přepisovat. Mimo tří audiencí u papeže Pia IX. doprovázel blahoslavený Michael Rua svatého Don Boska i při návštěvách významných římských osobností. Do Turína se vrátili po dvou měsících a zjistili, že zastupující piemontský kněz Don Alasonati zatím udělal z této Don Boskovy oratoře cosi jako disciplinovaná kasárna se studeným pořádkem, řády a tresty. Svatý Don Bosco tedy uložil blahoslavenému Michaelu Ruovi začít od začátku a neformálně mu i svěřil vedení celé oratoře. Zakrátko se jejich mládežnická oratoř opět stala jednou saleziánskou či salesiánskou rodinou.

V roce 1858 svatý Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko byl již velmi váženým knězem jak v církevních tak i v politických kruzích. Don Giovanni Bosco či Don Bosco nebo Don Bosko v Římě předložil na soukromé audienci u papeže, kterým byl Pius IX. (papežem byl v letech 1846 – 1878) svůj projekt o založení kongregace, která si za svůj cíl klade spásu a výchovu mládeže. Papež Pius IX. ho poslouchal se zaujetím, a po dlouhém rozhovoru dává Don Boscovi či Don Boskovi nejen svůj souhlas, ale ho i vyzývá k tomu, aby všechno to co papeži vyprávěl sepsal. A tak se tedy i rodí salesiánská kongregace. Později Don Bosco či Don Bosko dostává tedy úkol od papeže, aby sepsal své “Paměti” tak jak vzniklo jeho dílo, počínaje dětstvím až po zrod salesiánské kongregace.

Na postupně se rozrůstající oratoř Don Bosko nestačil sám, obklopil se tedy stejně smýšlejícími kněžími a vychovateli a tak buď dne 18.prosince 1859 anebo ještě spíše to bylo dne 19. prosince 1859 založil svatý Don Bosco či Don Bosko Společnost svatého Františka Saleského. Tento veliký vzor svatého Don Bosca či Don Boska, kterým byl svatý František Saleský byl ženevský biskup z přelomu 16. a 17. století. A po tomto světci svatém Františku Saleském se dnes nazývá i Kongregace

Salesiánů Dona Boska či Kongregácia Saleziánov Dona Boska tj. SDB.

A tak dne 18. prosince roku 1859 nebo některé prameny uvádějí datum 19. prosince roku 1859 (a i já osobně se spíše domnívám, že to bylo dne 19. prosince roku 1859) spolu s mladými lidmi, kteří u svatého Don Boska žili, založil kongregaci, která nese jméno "svatého Františka Saleského" – tj. salesiáni či saleziáni byli svatým Janem Boskem či Jánom Boskom sdruženi v saleziánsku či salesiánskou společnost, respektive saleziánsku či salesiánskou kongregaci, pro kterou se stal inspirující osobností právě svatý František Saleský. Sám papež Pius IX. s nímž se byl rok předtím svatý Don Bosco či Don Bosko radit v Římě, ho k založení této salesiánské kongregace povzbudil.

Mezitím dne 28. července roku 1860 blahoslavený Michael Rua přijal kněžské svěcení, čím se z něho stal Don Michael Rua. Blahoslavený Don Michael Rua poté co odsloužil svou primiční mši svatou nalezl na stole zanechaný dopis od svatého Don Boska, ve kterém bylo jakoby prorocky napsáno (přibližný překlad do češtiny): “Uvidíš lépe než já překračovat naše salesiánské dílo území Itálie a zakotvit v mnohých částech světa. Budeš mít mnoho práce i mnoho utrpení. Dobře však víš, že jedině přes Rudé moře a poušť lze přijít do zaslíbené země. Trp s odvahou. Útěcha a pomoc Páně ti na zemi scházet nebudou." A tak se také – jak se blahoslavený Don Michael Rua mohl přesvědčit - i stalo.

Mezitím v roce 1860 svatá Marie Dominika Mazzarello těžce onemocněla tyfem, když ošetřovala své příbuzné. V roce 1861 svatá Marie Dominika Mazzarello spolu s přítelkyní, která se jmenovala Petronilla učila se být švadlenou, protože už nemohla pracovat na poli. V roce 1862 svatá Marie Dominika Mazzarello otevřela první šicí dílnu pro dívky.

V roce 1864 se svatá Marie Dominika Mazzarello poprvé setkala s Don Boscem v Mornese.

Dne 9. června roku 1868 byla posvěcena bazilika Panny Marie Pomocnice. V dotyčném roce 1868 v době dokončujících prací na kostele Panny Marie Pomocnice, blahoslavený Don Michael Rua spával jen 4 hodiny denně, a jednou se blahoslavený Don Michael Rua dokonce i zhroutil v bráně oratoře, respektive odpadl zde s náhlým záchvatem či zánětem pobřišnice. I když to pak s blahoslaveným Don Michaelem Ruou vypadalo velice špatně, svatý Don Bosko blahoslaveného Don Michaela Ruu ubezpečil, že i kdyby byl třeba vyhozen z okna, tak že by nezemřel, protože “Bůh plán jeho života nehodlá měnit”.

V roce 1872 byla založena salesiánská či saleziánska ženská větev Dcery Panny Marie Pomocnice křesťanů. Přesněji řečeno dne 29. ledna roku 1872 založil svatý Don Giovanni Bosco a svatá Marie Dominika Mazzarello i ženskou větev své salesiánské společnosti, tj. Dcery Panny Marie Pomocnice, respektive sestry salesiánky. Dne 5. srpna roku 1872 Marie Dominika Mazzarello jako spoluzakladatelka - s Janem Boskem - se stala první představená Dcer Panny Marie Pomocnice /FMA/ - tj. sestry salesiánky či saleziánky. V roce 1872 tedy svatý Don Bosco přetvořil místní institut ze sousední diecéze v sesterskou ženskou saleziánsku či salesiánskou kongregaci. Budoucí světice Marie-Dominika Mazzarello byla první generální představenou dcer Panny Marie Pomocnice – tj. sester salesiánek či saleziánok. FMA tj. Figlie di Maria Ausiliatrice, je řeholní kongregace založená tedy v Itálii v roku 1872 svatým Don Boskem a svatou Marií Dominikou Mazzarellovou, jejímž posláním je výchova dívčí mládeže se zvláštním zaměřením na děvčata na okraji společnosti. A jako taková působí dnes v 85 zemích světa a má přibližně 16 500 sester salesiánek či saleziánok. V současné době má kongregace sester salesiánek v České republice šest řeholních domů, a to dva v Praze jeden v Plzni, Brně a Ostravě.

Dne 3. dubna roku 1874 se salesiáni či saleziáni a salesiánky či saleziánky konečně dočkali, když za pontifikátu papeže, kterým byl Pius IX. byli schváleny Stanovy salesiánské či saleziánskej společnosti. Trvalo téměř dvacet let, kým se zrodili Stanovy této saleziánskej či salesiánské společnosti a kým Svatá stolice v roce 1874 definitivním schválením těchto Stanov potvrdila novou saleziánsku či salesiánskou společnost jako řeholi papežského práva, tj. vyňatou zpod pravomoci místních ordinářů.

Ještě za života svatého Dona Boska se saleziáni či salesiáni začali šířit i do dalších zemí; do Francie a do Jižní Ameriky. V roce 1875 překračují salesiáni či saleziáni hranice: jsou na jihu Francie a v Jižní Americe. Dne 11. listopadu roku 1875 saleziáni či salesiáni uskutečnili první misijní výpravu. Tato první misionářská výprava saleziánské či salesiánské kongregace odjela z Turína 11. listopadu téhož roku. V roce 1875 totiž svatý Don Bosco či Don Bosko vyslal první saleziánsku či salesiánskou misijní výpravu do Ameriky.

Dne 9. května roku 1876 byla založena společnost Salesiánských či Saleziánskych spolupracovníků. V roce 1877 saleziáni či salesiáni začali tisknout Salesiánský věstník či Saleziánsky vestník.

V roce 1879 se svatá Marie Dominika Mazzarello stěhuje z Mornese do Nizza Monferrato.

Dne 14. května 1881 svatá Marie Dominika Mazzarello zemřela.

Mezitím v listopadu roku 1884 papež Lev XIII. (papežem byl v letech 1878 – 1903) jmenoval blahoslaveného Don Michaela Ruu vikářem svatého Don Boska, a to i s právem nástupnictví ve vedení celé salesiánské kongregace či saleziánskej kongregácie po Don Boskově smrti.

Potom co papež Lev XIII. (papežem byl v letech 1878 – 1903) svěřil Donu Boskovi stavbu chrámu Nejsvětějšího Srdce v Římě, blahoslavený Don Michael Rua svatému Don Boskovi velmi pomáhal v jeho práci i na cestách. Blahoslavený Don Michael Rua když jezdil vlakem tak jezdil zásadně pouze ve vozech třetí třídy, přičemž během tohoto cestování ještě navíc se učil i španělský a francouzský jazyk. Oba tyto jazyky se blahoslavený Don Michael Rua učil proto, aby svatému Don Boskovi mohl dělat tlumočníka.

Dne 14. května roku 1887 byla posvěcena bazilika Božského Srdce v Římě. Jak svatý Don Bosco či Don Bosko sám napsal: “Ke konci svého života jsme pochopil slova nádherné Paní, která mi ve snu řekla: “Ve svůj čas všechno pochopíš”. S její pomocí se podařilo vybudovat velké Boží dílo. Na konci mého života jsem dostavěl baziliku Božského Srdce v Římě. To bylo moje poslední dílo. Kněz Giovanni Bosco”.

V lednu 1888 se blahoslavený Don Rua smrtelného lůžka rozloučil se svatým Don Boskem, a po smrti svatého Don Boska se blahoslavený Dob Rua stal po svatém Don Boskovi v pořadí druhým generálním představeným salesiánů či saleziánov, a jako takový byl otcem rychle rostoucí saleziánskej či salesiánské rodiny v nejrůznějších částech zeměkoule.

Dne 31. ledna roku 1888 v ranních hodinách svatý Don Giovanni Melchiore Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko vydechl naposled. Přesněji řečeno dne 31. ledna roku 1888 v skorých ranních hodinách o 4,45 hodin v Turíně svatý Don Giovanni Melchiore Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko zemřel. Když dne 31. ledna roku 1888 svatý Don Bosco v Turíně umírá, jeho salesiáni či saleziáni a salesiánky či saleziánky jsou již v plném rozkvětu: 744 salesiánů či saleziánů a 313 salesiánek či saleziánek pracuje ve 107 salesiánských či saleziánskych centrech či institucích. Jiný pramen zas uvádí, že při smrti svatého Don Boska bylo ve světě 700 salesiánů či saleziánov s 64 domy.

Salesiáni či saleziáni založení v roce 1859 svatým Donem Boskem pro výchovu a vzdělání chlapců z ohrožených rodin zaznamenali tedy velice dynamický růst, a počty salesiánů či saleziánov prudce vzrůstali i po Don Boskově smrti. Za tu dobu, co blahoslavený Don Rua vedl salesiány či saleziánov se počet saleziánskych či salesiánských domů rozrostl na 341 ve 30. státech a saleziáni či salesiáni měli kolem 4.000 členů. Pokud jde o tuto statistiku, jiný pramen zas přesně uvádí, že v roce 1907 salesiáni či saleziáni již měli 4137 členů. Pod vedením blahoslaveného Don Rua se saleziánské či salesiánské misie rozšířily i mezi Indiány v Brazílii a v Ecuadoru, do Číny, do Indie, do Egypta a do Mozambiku. Blahoslavený Don Rua jako pečlivý otec navštěvoval saleziánske diela či salesiánská díla po celém světě a i teď, tak jako i předtím jezdil ve vlaku pouze s vozy třetí třídy. Když ke konci života blahoslaveného Don Rua byly jeho nohy jednou velikou ranou a oči blahoslaveného Don Rua otekly a zapálily se, dne 15. února roku 1910 poprvé blahoslavený Don Rua necítil se být schopen vyřizovat saleziánskú či salesiánskou korespondenci a poslal ji proto k vyřízení generálnímu prefektu salesiánské kongregace či saleziánskej kongregácie, kterým tenkrát tuším Don Rinaldi byl. Prameny uvádějí, že bylo to poprvé, co blahoslavený Don Rua něco vzdal kvůli nemoci a únavě. Další dny pak blahoslavený Don Rua strávil na lůžku a jeho úplně posledními slovy před smrtí byla modlitba, které se od svatého Don Boska naučil ještě jako malý chlapec: "Drahá Matko Panno Maria, pomozte mi, abych spasil svoji duši." Blahoslavený Don Michael Rua zemřel v roce 1910, nezávaznou liturgickou připomínku má dne 6. dubna.

Kromě již zmiňovaných svatého Don Boska a blahoslaveného Don Ruu dalšími významnými saleziánskymi či salesiánskými světci a blahoslavenými jsou svatý Dominik Savio, svatý Luigi Orione a blahoslavený Philip Rinaldi. Kromě nich dalšími významnými saleziánskymi či salesiánskými osobnostmi jsou kardinál – státní tajemník Tarcisio Bertone; v České republice jsou to: biskup Karel Herbst, první český salesián Ignác Stuchlý - žil v letech 1869 - 1953; český provinciál salesiánů P. Antonín Dvořák; a zejména kardinál a sídelní biskup litoměřické diecéze Štěpán Trochta – zemřel dne 6. Března 1974.

V roce 1933 salesiáni či saleziáni měli 9415 členů, v devadesátých letech dvacátého století již salesiáni či saleziáni mají více než 15.000 členů, a dnes kolem roku 2008 mají saleziáni či salesiáni až kolem 17.000 členů. Lze tedy konstatovat, že salesiáni či saleziáni již po něco málo více než stech let existence jejich salesiánské kongregace či saleziánskej kongregácie se mezi mužskými kněžskými řeholemi a kongregacemi co do počtu příslušníků svého řeholního společenství zařadili na třetí místo. Mezi muži více příslušníků než salesiáni či saleziáni mají již pouze jezuité či jesuité nebo jezuiti či jesuiti, které založil v 16. století svatý Ignác z Loyoly a františkáni či minorité nebo minoriti, které založil ve 13. století svatý František z Assisi. Pokud jde o ženskou větev, třeba říci, že salesiánská kongregace či saleziánska kongregácia u žen – tj. Kongregace dcer Panny Marie Pomocnice, respektive salesiánky či saleziánky mají dnes na počátku 21.století asi 16.500 členek.

Za pontifikátu papeže, kterým byl Pius XI. (papežem byl v letech 1922 – 1939) svatý Don Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko dne 2. června roku 1929 byl beatifikován jako blahoslavený a o Velikonocích dne 1. dubna roku 1934 od téhož papeže Pia XI. byl svatý Don Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko kanonizován jako svatý.

Dne 24. ledna roku 1989 svatého Jana Boska či Jána Boska papež Jan Pavel II. (papežem byl v letech 1978 – 2005) prohlásil "Otcem a Učitelem mládeže", což jsou přímo slova liturgické modlitby ze svátku Jana Boska či Jána Boska, který připadá na den 31. ledna.

Svatý Don Bosco či Don Bosko se počítá ke světcům, u nichž máme dochovány zprávy o nejhojnějších darech nadpřirozených, zvláště z posledních let jeho života. Don Bosco či Don Bosko měl dar předpovídání – tj. prorocký dar, uzdravování nemocných, čtení myšlenek – tj. zvláště ve zpovědnici, dar bilokace – tj. být současně přítomen na dvou místech, vidění na dálku a dar vizí – tj. prorockých snů. Svatý Don Bosco či Don Bosko věděl dopředu, že někdo zemře a snažil se ho dobře připravit na smrt. Svatý Don Bosco či Don Bosko znal čas i okolnosti jeho smrti, i když se jednalo o člověka zdravého a silného.

Svatý Don Bosco či Don Bosko je patronem mládeže, katolických nakladatelství, novinářů, studujících, dělníků, učňů, učedníků, chlapců.

Atributy svatého Don Boska - je zobrazován v kněžské klerice, a někdy je obklopen chlapci.

Svatý Don Giovanni Bosco či Jan Bosko nebo Ján Bosko přežil nádherný život, který byl nádherným dobrodružstvím, protože Bůh mu dal pochopit, že největší štěstí dosáhnou ti, kteří to štěstí touží zprostředkovat pro jiné. Pro svatého Jana Boska či slovensky Jána Boska totiž výchova nebyla profesí či zaměstnáním anebo zálibou, ale životným povoláním v plném smyslu slova. A to povoláním od Boha, které vyčerpává všechny jeho síly a schopnosti, konzumuje celý jeho život (přibližný překlad do češtiny): “Slíbil jsem Bohu, že až do posledního dechu celý můj život bude patřit mým ubohým chlapcům” /viz. MB, XVIII, 258/.

Saleziáni či salesiáni jsou moderní saleziánskou či salesiánskou kongregací řeholníků s “vyhrnutými rukávy” bez přílišné církevní terminologie; a úplně stejně tak jako jezuité či jesuité neb jezuiti či jesuiti tak ani saleziáni či salesiáni nemají žádné speciální roucho, ale chodí oblečení jednoduše v úplně obyčejném civilním oblečení jako ostatní občané. To co mají salesiáni či saleziáni vlastně se nenazývá klášter, ale pouze dům; a saleziánsky či salesiánský představený se nenazývá – jak je to u klasických starých řeholí obvyklé – kvardián či gvardián nebo superior či opat nebo opát, ale pouze “ředitel domu”. Spolubratři salesiáni či saleziáni tj. salesián kněz či salezián kňaz a také salesián koadjutor či salezián koadjútor tj. nekněz žijí před státem jako občané, kteří věnují svůj čas a síly apoštolské a sociální činnosti ve prospěch mládeže. Před Církví jsou salesiáni či saleziáni osobami zasvěcenými Bohu.

Saleziánske či salesiánské zasvěcení v sobě zahrnuje tři skutečnosti: I.)poslání + II.)komunitu + III.)řeholní sliby.

I.)Saleziánske či salesiánské poslání – spočívá v přijetí Don Boskova projektu, vyjádřeného slovy: Slíbil jsem Bohu, že ze všech svých sil budu pracovat pro dobro chudé či chudobné a také i ohrožené mládeže. Zde jsou čtyři hlavní směry saleziánskeho či salesiánského poslání:

1.)prioritní věnování se dospívající mužské mládeži, zejména chudší či chudobnější,

2.)pastorace duchovních povolání,

3.)práce mezi lidovými vrstvami a

4.)evangelizace národů, které ještě nepoznají Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele.

II.)Saleziánska či salesiánská komunita – znamená, že salezián či salesián uskutečňuje tento Don Boskův projekt spolu i s dalšími spolubratry salesiány či saleziánmi, s kterými vytváří živé společenství osob v salesiánské komunitě místní, provinciální i světové. Saleziáni či salesiáni žijí v komunitách. Saleziáni či salesiáni nejsou tedy osamělými běžci či osamělými průkopníky. Charakteristikou salesiánů má být rodinný duch a hluboké lidské a křesťanské společenství.

III.)Saleziánske či salesiánské řeholní sliby: Zájemci o saleziánske či salesiánské zasvěcené povolání absolvují formační proces v blíže neurčité délce jednoho až sedmi let, ve kterém mají obě strany příležitost odzkoušet si, zda-li mají pro takovýto styl života přiměřené schopnosti, respektive zda-li o dotyčného aspiranta či kandidáta mají nebo nemají další zájem. V případě že o něj zájem mají a je zde oboustranný zájem, tak po takovéto přípravě následuje noviciát a pak se skládají tři klasické řeholní sliby, které jsou v podstatě úplně stejné, jako jsou i u všech ostatních řeholních řádů a kongregací, a které přísně zachovávají i všichni individuální poustevníci, kteří nejsou členy žádné řeholní společnosti či kongregace:

1.)Slib chudoby – tento slib Bohu znamená, že se řeholník či poustevník tímto slibem chudoby zříká práva disponovat s jakoukoliv věcí ze svého majetku bez souhlasu Boha nebo svého představeného; a dále též u řeholníka či poustevníka to i znamená cvičit se v životě odpoutaném od majetků a hmotných dober, respektive chovat se k svému majetku nikoliv jako jeho vlastník, ale spíše jako správce ve vztahu k majetkům které již mám, respektive které jsem měl již dříve než jsem se stal řeholníkem či poustevníkem a současně poté, co jsem se stal řeholníkem anebo poustevníkem netoužím již po získání žádných majetků dalších.

2.)Slib čistoty – tento slib Bohu znamená, že řeholník či poustevník tímto slibem čistoty přísně zavazuje Bohu zachovávat celibát, tj. znamená to u řeholníka či poustevníka nejen zříkání se uzavření eventuálního manželství, ale i přísné zříkání se a odmítání jakýchkoliv citových vztahů nebo vazeb k jiným lidem vůbec; aby nerozdělené srdce řeholníka či poustevníka mohlo patřit a také i patřilo pouze Bohu a jen Bohu, a skrze Boha jakékoliv práci, dílu či povinnosti, co Bůh řeholníkovi či poustevníkovi ať již přímo anebo skrze představeného (pokud má představeného) uloží jako povinnost činit.

3.)Slib poslušnosti – znamená u řeholníků i poustevníků slib Bohu podřizovat svoji osobní vůli jen a jen vůli Boží. Slib poslušnosti u řeholníka navíc znamená i závazek poslouchat své lidské představené a komunitu; což u poustevníka vzhledem k jeho osobním okolnostem pokud snad má nějakého člověka jako svého představeného platí ovšemže rovněž, plus pokud poustevník eventuálně přináleží nějakým způsobem k nějaké komunitě poustevníků, tak závazek poslouchat tuto komunitu ho váže též úplně stejně jako řeholníky.

Jedná se tedy o tři klasické řeholní sliby či sliby řeholníka či poustevníka Bohu, které jsou v podstatě úplně stejné, jako jsou i u všech ostatních řeholních řádů a kongregací, a které velice přísně zachovávají i všichni individuální poustevníci, kteří nejsou členy žádné řeholní společnosti ani kongregace, a které ovšemže jako na poustevníka se úplně stejně tak vztahují i na moji osobní maličkost.

Nicméně právě v tom je zásadní rozdíl mezi řeholníky a poustevníky, že u řeholníků jejich řeholní sliby a současně i společný komunitní život jsou svázány již v předem dané specifické formě poslání jejich řeholní společnosti či kongregace. Konkrétně pak u salesiánů či saleziánov daností specifické formy poslání saleziánskej kongregácie či salesiánské kongregace platí, že saleziáni či salesiáni mají co nejúčinněji sloužit mladým a vytvářet prostor pro oprávněné požadavky lidského i křesťanského růstu.

Kromě nespočetného množství poustevníků existuje též i mnoho řeholních společností – tj. různých řeholních řádů a kongregací, které mají různé zaměření; no a saleziáni či salesiáni jsou jednou z nich. Posláním i hlavní náplní práce saleziánov či salesiánu je výchova dětí a mládeže. Saleziáni či salesiáni uskutečňují své poslání a prožívají svůj život buď jako kněží, nebo koadjutoři – tj. laičtí bratři.

Pokud jde o nejčerstvější prameny z let 2007 – 2008, jeden z těchto pramenů uvádí, že v současné době ve 127 zemích světa působí 16 600 salesiánů či saleziánov, z nichž zhruba 2700 pracuje v saleziánskych či salesiánských střediscích; jiný pramen zas uvádí, že dokonce již více než 17.000 saleziánov či salesiánů pracuje téměř ve všech zemích světa. Další pramen zas uvádí, že organizačně tvoří salesiáni či saleziáni 80 provincií, které jsou sdruženy do 7 regionů. Ústředí Societas Don Bosco – tj. SDB což v překladu znamená Společnost Don Boska – se nachází v Římě. Jiným názvem pro SDB je tedy Společnost sv. Františka Saleského.

Nejvyšším představeným salesiánů – podobně jako i u všech ostatních katolických řeholních řádů a kongregací - je římský papež. V čele saleziánov či salesiánů stojí, respektive saleziánskym či salesiánským Generálním představeným SDB – je tohoto času tuším nemýlím-li se – od roku 2002 již devátý nástupce svatého Don Boska, kterým je tuším Mexičan Don Pascual Chavez či Don Pascual Chávez.

Na Slovensku působí saleziáni od roku 1924 a v českých zemích zahájili salesiáni svou činnost v roce 1927. První český salesián P. Ignác Stuchlý (1869 - 1953) přišel do Československa až ve svých 58 letech, ale měl za sebou bohatou zkušenost z Itálie a Jugoslávie. Mateřským domovem se stal chlapecký ústav ve Fryštáku u Holešova. Postupně se založily nové domy v Ostravě, Praze -Kobylisích, Brně - Žabovřeskách, Pardubicích, Ořechově u Polešovic, Dvorku u Přibyslavi, Hodoňovicích, Mníšku pod Brdy, v Přestavlkách u Přerova, Oseku Duchcova, Ústí nad Labem-Trmicích, Vidnavě a ve Vinoři u Prahy. Vytvářely se chlapecké ústavy, které bychom dnes zařadili do kategorie domovů mládeže, dále formační domy pro přípravu budoucích salesiánů, ale i první oratoře inspirované valdockou oratoří. Ve všech těchto domech se salesiáni snažili pokračovat v díle a v duchu svého zakladatele svatého Don Boska. Řada salesiánů se také angažovala ve skautingu, v Katolické akci, která organizovala apoštolát laiků, a v prázdninových koloniích. Období 2. světové války s sebou přineslo pro salesiánské dílo řadu přesunů a změn. Útvary SS byl zabrán chlapecký ústav ve Fryštáku. Štěpán Trochta (1905 - 1974), jeden z nejvýznamnějších českých salesiánů, po druhé světové válce litoměřický biskup a později dokonce i kardinál, byl nacisty odvlečen do nacistického koncentračního tábora a někteří další salesiáni byli rovněž uvězněni. Přes všechny problémy však ale salesiánské dílo pokračovalo dál. Ještě i v roce 1950 působilo v českých zemích 261 salesiánů ve 12 domech.

Nástupem poúnorového režimu v Československu r. 1948 byly nejdříve postiženy katolické církevní školy. Tím ztratilo svou legální základnu nižší salesiánské gymnázium. Daleko tvrdším zásahem však byla československá "bartolomějská noc" ze 13. na 14. dubna 1950, kdy ozbrojené síly obklíčily všechny řeholní domy všech hlavních mužských řeholních řádů a kongregací na celém území Československé republiky, řeholníci byli internování do několika "koncentračních" táborů a řada vedoucích osobností byla uvězněna. Někteří na tento tvrdý zásah doplatili smrtí či těžkou újmou na zdraví. Pokud jde konkrétně o salesiány, tak třeba říci, že v období od roku 1948 do roku 1989 bylo odsouzeno a uvězněno 47 salesiánů. Podle vynesených rozsudků byli odsouzeni celkem na 244 let. Ve vězení strávili celkem 170 let. Činnost řeholí byla postavena mimo zákon. Salesiáni, kteří byli propuštěni z vězení, se nemohli oficiálně věnovat svému poslání. Mnozí také nemohli veřejně vykonávat duchovenskou službu a museli se zapojit do výrobního procesu. Přesto se ani v těchto podmínkách nezahálelo. Forma činnosti se však přesunula do soukromých bytů, horských chat či do přírody, kde probíhala formace dalších salesiánů, studium filozofie a teologie, ale i množství prázdninových akcí pro menší skupiny, kterým se říkalo "chaloupky". Někteří salesiáni přijímali tajně kněžská a jáhenská svěcení v NDR či Polsku, někteří působili ve farnostech jako diecézní kněží, odkázaní na milost či nemilost státních tajemníků vykonávajících církevní dozor. Změna politického režimu postavila před salesiány nové možnosti, ale i nové úkoly. Postupně se vracejí zabavené domy a nastává náročné období jejich oprav a přebudovávání. Salesiáni vystupují z ilegality, pomalu se stahují z diecézních farností a začínají se učit žít v komunitách. Nastává čas hledání, jak by měla vypadat salesiánská činnost v nově vznikající společnosti. Zejména ve větších městech se zakládají salesiánské domy se salesiánskými středisky mládeže: Praha - Kobylisy, Brno - Žabovřesky, Brno -Líšeň, Ostrava, Plzeň, Pardubice, české Budějovice, Teplice, Rumburk, Prostějov, Zlín, Jaroměřice nad Rokytnou. I nadále však zůstávají mnozí salesiáni působit jako kněží ve farní pastoraci, někteří stále mimo sídla svých komunit. Salesiánská provincie dále zřídila nakladatelství Portál, které má velký význam při vydávání pedagogické a psychologické literatury, a vyšší sociálně pedagogickou a teologickou školu JABOK v Praze pro výchovu a vzdělání pracovníků v sociální oblasti, zejména pro mládež postiženou, narušenou či stojící na okraji společnosti. Salesiáni stáli u zrodu a výrazně podpořili vznik teologické fakulty Jihočeské univerzity, někteří přednáší na TF PU v Olomouci. V mateřském ústavu ve Fryštáku - dnes Dům Ignáce Stuchlého byl uskutečněn projekt, který nabízí mladým lidem formační pobyty pro různé skupiny mládeže i pro jednotlivce s různými těžkostmi. Důležité je i zapojení salesiánů do sdělovacích prostředků jako ČT Brno, Radio Proglas ostravské Telepace, Salesiánské audio-video centrum, TV Noe atd. Navázalo se také na tradici českých salesiánských misionářů tím, že provincie přijala zodpovědnost za pomoc Bulharsku.

Don Boskův výchovní takzvaný preventivní systém není vlastně jen výchovná metoda nebo jen vedení duší, jde spíš o celý způsob existence. Svatý Don Bosco či Don Bosko si byl vědom, že vychováváme především tím, co jsme, celou svou bytostí. Celá tato jeho existence je inspirována modelem Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele jako Dobrého Pastýře podle evangelního úryvku z Písma Svatého (Jan 10, 11 – 16): "Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za své ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř, znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dám za své ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést." Základem je zde tedy láska Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele coby Dobrého Pastýře, který zná a miluje své ovce, a který pro ně žije, dává pro ně svůj život. O této lásce hovoří také apoštol svatý Pavel v listu Korintským 13, 4 - 7: " Láska je trpělivá, dobrotivá, nekoná neslušnosti ve vše doufá, všechno vydrží". Svatý Don Bosco či Don Bosko to vyjádřil slovy: " Pro ně jsem pracoval vždycky s láskou, pro ně jsem studoval a vykonával kněžskou službu". Don Boskovo motto bylo “Da mihi animas” tj. Dej mi duše. Svatý Don Bosco či Don Bosko tedy v sobě shrnuje tuto lásku, která není limitována časem, únavou nebo obtížemi, ale je tu zcela k dispozici toho, který to právě nejvíce potřebuje. I když se tedy svatý Don Bosco či Don Bosko věnoval celý svůj život výchově mládeže, přesto však se ale nikdy nepřel o teoretické principy, týkající se této výchovy nebo školy. Svatý Don Bosco či Don Bosko nebyl spisovatel, zanechal po sobě jen malé dílo o preventivním systému, které napsal více – méně jakoby z přinucení. Výchovný systém svatého Don Boska byl zcela osobní. Svatý Don Bosco či Don Bosko jej nazýval “pedagogií lásky”. Tato “pedagogie lásky” spočívala v tom, že se svatý Don Bosco či Don Bosko snažil uspokojit potřeby těla i duše. Svatý Don Bosco či Don Bosko řekl: "Moje pedagogie je dcerou lásky." Don Boskova pedagogie spočívá ve třech základních elementech, které jsou od sebe neoddělitelné a charakterizují člověka jako osobu – 1.)Láska, 2.)Inteligence a 3.)Víra.

1.)Láska - člověk žízní po lásce a je schopen milovat.

2.)Inteligence - člověk je inteligentní bytost, která myslí, uvažuje, je svobodná, zodpovědná, hledá pravdu, ví, že život má nějaký smysl, a proto touží tento smysl života nalézt.

3.Víra - člověk je od své přirozenosti otevřený transcendentnu a je schopen komunikace s Bohem, a v Bohu se mu nabízí možnost dovršení hledání smyslu svého života.

U svatého Don Boska prioritu získává láska, protože láska či laskavost, respektive dobrotivé a laskavé chování k dětem a mladému člověku je viděna jako nezbytná podmínka jeho účinné výchovy a jako poznávací znak vychovatelů. Láska, tím je míněna pravá láska, která vede k tomu, aby mladí byli milováni, i když by si to nezasloužili, protože jsou špatní, nedostávají ve škole dobré známky, mýlí se, odpovídají špatně a bouří se. Tato láska utváří systém, který jedná s každým mladým člověkem jako s přítelem. "Ne bitím, ale vlídností a láskou máš získat tyto své přátele." – viz. sen svatého Don Boska v jeho devíti letech. Pokud jde o cíl Don Boskovy výchovy třeba říci, že svatý Don Bosco či Don Bosko věděl, že lidský život je dar a zároveň také i veliká zodpovědnost. Nemůžeme s ním dělat, co chceme. Bůh potřebuje ryzí křesťany a lidská společnost dobré občany. Don Boskova výchova je integrální, tj. zahrnuje čtyři rozměry lidské bytosti – I.)biologický, II.)sociální, III.)psychologický i IV.)spirituální - a usiluje se o jejich harmonické sladění, souznění i rozvoj.

I.)Biologický rozměr lidské osobnosti – svatý Don Bosco či Don Bosko měl smysl pro sport, hry, vycházky a všechno toto podporoval také i u svých chlapců. Zde bych za zmínku uvedl, že jednou se svatého Don Boska zeptal student Bongivanni, že co má dělat, aby si uchoval dobré zdraví. Svatý Don Bosko mu odpověděl: "Recept, který ti nabídnu, kéž prospěje i všem ostatním chlapcům. Chcete - li být zdraví a hodně dlouho žít, je zapotřebí: 1.) Mít čisté svědomí, tj. večer klidně uléhat s vědomím, že mezi mnou a Bohem je přátelský vztah; 2.) Nikdy se nepřejídat; 3.) Vést činný, aktivní život; 4.) Mít pouze dobré společenství". (MB 6, 301).

II.)Sociální rozměr lidské osobnosti - svatý Don Bosco či Don Bosko věděl, že každý člověk je zodpovědný za život lidské společnosti, v níž žije a usiloval se proto své chlapce zapojovat do konkrétních projevů mezilidské solidarity. Když se třeba Turínem roznesla zpráva, že v kraji řádí cholera, lidé se báli smrtonosné epidemie. Svatý Don Bosko se tehdy na své hochy obrátil s touto prosbou: " Všichni víme o výzvě starosty města, že se hledají dobrovolníci, kteří by šli ošetřovat nemocné. Mnozí z vás jsou dosud příliš malí. Ale kdyby se ke mně přidal někdo ze starších a doprovázel mě do nemocnic i do soukromých domů, podařilo by se nám dobré dílo, které Pán jistě bohatě odmění. Do večera se přihlásilo čtrnáct chlapců" Při všem svatý Don Bosko ovšemže dbal nad zdravotními opatřeními.

III.)Psychologický rozměr lidské osobnosti - praxe svatého Don Boska s problémovými chlapci, jako byl například Michal Magone a mnoho dalších dokazuje, že si svatý Don Bosco či Don Bosko počínal vlastně jako zkušený psychoterapeut. Svatý Don Bosco či Don Bosko se přesvědčil, že vzájemná komunikace musí být progresivní a svobodná. Svatý Don Bosco či Don Bosko by byl schopen třeba i obětovat svůj život za svého chráněnce, a tím mu (či jim) mohl radit, varovat ho a opravovat.

IV.)Spirituální rozměr lidské osobnosti - duchovní dimenzi člověka svatý Don Bosco či Don Bosko rozvíjel tím, že se usiloval formovat svědomí mladého člověka tak, aby dokázal hledat pravdu. Vedl své svěřence prostřednictvím svátostí, často jim doporučoval svatou zpověď i úctu k Eucharistii.

Svatý Don Bosco či Don Bosko v sobě samém nese pečeť učitele A. z Liguori, který mu ukázal Boha blízkého a plného něhy a smysl pro povolání křesťana. Svatý František Saleský zas svatému Don Boskovi dal svou osobní přívětivost a úsměvnou lidskou dobrotu. Cílem výchovy svatého Don Boska bylo přinášet na zem štěstí, to, které osvobozuje a vytváří celého člověka. I když se svatý Don Bosco či Don Bosko celý svůj život věnoval výchově, přesto se nikdy nepřel o teoretické principy. Pohnutkou činnosti svatého Don Boska byl mladý člověk, jemuž bylo třeba pomoci. Výchovný systém svatého Don Boska zvaný “preventivní systém” byl tudíž výchovní systém zcela osobní. Svatý Don Bosco či Don Bosko nazýval jej – jak už jsem se výše zmínil – “pedagogií lásky”. Každé slovo nebo gesto svatého Don Boska sledovalo výchovu a pomoc mladému člověku. Svatý Don Bosco či Don Bosko nebyl nějakým profesionálním pedagogem za katedrou, ale praktickým pedagogem v terénu. Svatý Don Bosco či Don Bosko velice dobře věděl, že vychovatel má vliv tím, čím je, a nejen tím, co říká. Svatý Don Bosco či Don Bosko zde prý říkal: “Když kráčíte, zůstaňte nohama na zemi, ale srdcem v nebi” nebo “Smutným se dny vlečou, veselým rychle ubíhají” nebo “Jestliže toužíte konat své povinnosti dobře, milujte je” nebo “Buďte pomalí v posuzování” či “Odvahu, odvahu, vždy odvahu. Nikdy se neunavme v konání dobra, Bůh bude s námi.”

V této souvislosti zajímavým pramenem jsou též i dopisy svaté Marie-Dominiky Mazzarello - což jsou ostatně jediné písemné dokumenty, které nám od ní zůstaly, a jako takové nám kromě jiného i odhalují její osobnost a spiritualitu. Svatá Maria Dominika Mazzarello píše o podstatných věcech, jasně, jednoduše a velmi osobně. A přitom velice poučně a inspirativně i pro nás ženy ale i muže!

1.) Téma Prostota: "Abys byla veselá je potřeba jít kupředu s prostotou, nehledat vlastní uspokojení ani ve stvořeních, ani ve věcech tohoto světa. Mysli jen na to, abys dobře plnila své povinnosti z lásky k Ježíši a nemysli na nic jiného. Jestli budeš pokorná, budeš v něho důvěřovat, On udělá zbytek" /dopis MDM 24, 4/.

2.) Téma Ticho: "Studujete stále, že? Doufám, že budete také studovat způsob, jak se stát svatou. Pamatujte si, že proto, abychom byly svaté a moudré je třeba, abychom mluvily málo a hodně přemýšlely. Mluvit málo s lidmi, ještě méně o nich a vůbec o sobě." /dopis MDM 22, 15/

Jeden protestant píše: "Nemodlete se jenom v určený čas, ale všude tam, kde se právě nacházíte, když kráčíte nebo sedíte... Hodně se modlete a málo mluvte... Duch "ukecanosti" ničí každé křesťanské společenství, zbožnost, mate city, ztrácíme čas a neuvědomujeme si Boží přítomnost. Podívejte se na plody ticha: dá vám čas, sílu, usebranost, modlitbu, svobodu, moudrost, přebývání s Bohem a pokoj." K zamyšlení: Jak vnímám ticho? Co mi přináší? Kdy je mi nepříjemné? Umím být sama? Mám někde svůj tichý koutek? Zajímavá je pokora jako podstata prostoty: tato důvěra v Boha, která připomíná "doufej Izraeli v Pána", závěr žalmu 132, kde je hlavní postavou dítě, odstavené u matky, jehož srdce se nevypíná, pohled nepovyšuje, nežene se za velkými věcmi. Být dítětem - odpočívat u Boha, čerpat z něho odvahu, být u něj tak, jako je dítě u své matky - s naprostou důvěrou, nemluvit, mlčet a být. Představme si sebe sama nebo ty, za které se chceme modlit v náruči Boží, buďme dětmi v náruči Matky - Boha a nechejme se nést, utišme svou duši, myšlenky, srdce, city a jen tak přebývejme nebo nechejme přebývat ty druhé. Zůstávejme s tímto obrazem také přes den, když si nevíme rady, něco nás tíží, těšíme se z něčeho. K zamyšlení: O co mi v životě jde? Komu opravdu důvěřuji a proč? Co si představuji pod slovem prostota, jednoduchost? Radost je znamením srdce, které není prázdné, protože v něm bydlí Bůh. Je to srdce, které předává Boha prostřednictvím milého pohledu, slova, gesta a vytváří prostředí, v němž je dobře. Radost je znamením srdce, které není rozdělené, smutek a melancholie naopak prozrazují srdce, které je na kusy, nemá pevný bod a podléhá náladám. K zamyšlení: Co mi dělá radost? Jsem náladová a proč? K čemu směřuje moje srdce? Co komunikuji?

Svatá Marie Dominika Mazzarello nám odhaluje svobodu ducha, která se všude projevuje: "Odpusťte svobodu mého psaní", píše jednomu knězi a s velkou jasností mu popisuje pravdu ohledně jedné nejasné situace. Stejně jasná je v popisování událostí a v posuzování lidí a situací, rozhodná a intuitivní ve výběru spolupracovníků, srdečná s bohatstvím mateřské něžnosti ve svých vztazích k sestrám a dívkám. Svoboda v psaní prozrazuje svobodu ducha a jako následek svobodu v jednání: "Dělejte svobodně všechno to, co vyžaduje láska."

To, co dalo vznik Don Boskovu preventivnímu výchovnímu sytému nebyla touha vytvořit nějaký nový pedagogický systém a tak se zapsat do dějin pedagogiky. Svatý Don Bosko sice byl intelektuál, ale tohle rozhodně nebyla jeho nějaká vědecká ambice. Byla to pouze Don Boskova touha pomoci, zachránit ubohé mladíky, kterých rodící se industrializace měst a bída venkova shromažďovala do ulic Turína a vystavovala je tak všem těm morálním a sociálním nebezpečím. Byla to tedy touha kněžského srdce svatého Don Boska, jeho živá víra, pohotovost jeho zdravého rozumu, které svatému Don Boskovi vytvářeli pod rukama téměř nepozorovaně životní praxi, která pak dostala jméno “preventivní systém”.

To ale bylo na konci! Na počátku bylo však něco jiného, pozoruhodného. Mohu říci, že na počátku, při kolébce preventivního systému stojí dvě matky. Tou první byla Don Boskova matka Markéta či Margita; a tou druhou matkou byla svatému Don Boskovi Panna Marie, které svatý Don Bosco či Don Bosko tak hluboce věřil, utíkal se k ní ve svých modlitbách, modlil se k ní.

Don Boskova matka Markéta či Margita byla jednoduchá piemontská žena, která nevěděla ani psát. A předse zapsala do duše svého syna Jana Boska či Jána Boska první nesmazatelné řádky křesťanské výchovy: zdravým ovzduším živé víry v rodině, probouzením zodpovědného svědomí, moudrými pokojnými radami i náročnou laskavostí. Svatý Don Bosco či Don Bosko mluvil o své matce vždy s velikou úctou. A nejsou to jen Don Boskove citové vzpomínky, ale je to především vzácný poklad její moudré výchovy, z které svatý Don Bosco či Don Bosko čerpal, možná i nevědomě, prvky, svého budoucího výchovního systému.

A ta druhá matka? Tou byla Panna Marie. Zde třeba připomenout mimořádnou skutečnost, která provázela celý život Don Boskův a nelze ji z jeho života vynechat. To jsou Don Boskovy “sny” jako je on opatrně nazýval. Svatý Don Bosco či Don Bosko nikdy nemluví o zjeveních anebo o viděních. Přesto některé z těchto Don Boskových “snů” měli zcela zjevně prorocký charakter. Fakt je, že Don Boskovy předpovědi se splnily – jako například předpovědi o smrti některých chlapců, které se v předpovězeném čase splnily. Celkově jsem našel v MB 34 těchto předpovědí o smrti. Stěží je považovat je jen za vydařené literárně – pedagogické fikce. Většina z nich je výchovního obsahu – v MB jsem jich celkově našel 133 – a skoro všechny jsou nějak spojeny s Pannou Marií.

Hned v prvním Don Boskově snu dostal světec ještě jako devítiletý Honzík poslání a příslib: “Dám ti učitelku, která tě naučí pravé moudrosti…” (MB I, 124 – 125). A tato druhá matka je Don Boskovou učitelkou po celý jeho život. Vím, že pro nevěřícího to zní neuvěřitelně, že to bude považovat pouze za podařený pedagogický trik. Ale fakt Don Boskových “snů”, anebo jakkoliv to již pojmenujeme, se nedá ze života svatého Don Boska vynechat.

Nejdůležitějším pramenem při vzniku Don Boskova preventivního výchovného systému je Don Boskova celoživotní, pozorně sesbíraná pedagogická zkušenost. Do krátkého spisu o preventivním systému, který svatý Don Bosco či Don Bosko napsal až ke konci svého života v roce 1877 (MB XIII, 918 – 923), se nedostalo nic, co nepřešlo mnohonásobní životní zkušeností. K slibovanému, obsáhlejšímu dílu, o kterém svatý Don Bosco či Don Bosko mluví v úvodě svého spisku, už nedošlo. Před nelehkou dilemou svatého Don Boska zda-li vychovávat anebo psát o výchově, nemohlo Don Boskovo kněžské srdce zapochybovat. A netřeba to považovat za nevýhodu anebo za škodu. Nejprve proto, že ten, kdo má bohaté pedagogické zkušenosti, si může o výchově mládeže dovolit mluvit anebo psát i krátce. A pak krátké dílo, které se omezuje pouze jen na základní principy bez nadměrného množství podrobných předpisů, ponechává mnohem více svobody a prostoru pro iniciativu svých žáků. A já osobně svatému Don Boskovi, a zejména pak samotní saleziáni či salesiáni za tuto důvěru Don Boskovi plně děkujeme (Důležitá poznámka: aby snad nedošlo k nějakému nedorozumění, chci zde ještě jednou zdůraznit, že já osobně nejsem salesián, právě tak jako ani nejsem členem ani žádného jiného řeholního řádu či kongregace. Jsem pouze poustevník!)

Když mám tedy shrnout vznik Don Boskova preventivního systému (a zde nemyslím na napsané dílko), odvolávám se na skromné a upřímné slovo svatého Don Boska, který řekl (přibližný překlad do češtiny):

“Ani nevím, že by jsem měl nějaký osobitný systém. Vždy jsem se řídil tím, co mi vnukl můj rozum a vnuknutí zhora” (MB VI, 381).

Don Boskův “preventivní systém” je tedy součet zdravé rodinné výchovy, jeho celoživotní zkušenost tj. rozum plus dotyčné “vnuknutí zhora”. Tak vzniklo veliké životní dílo svatého Don Boska a současně malý napsaný traktát o několika stranách. Osobně mám dojem, že náš Pán Ježíš Kristus Bůh Spasitel a Vykupitel si odvolal umělce, který se chystal na veliké dílo, z pracovně, z ateliéru, a nám zůstal jen základní náčrt a vznešené torzo. Přímých pramenů, které pocházejí od samého svatého Don Boska je málo.

Tentokrát tuším asi raději – z mé veliké úcty k svatému Don Boskovi - udělám výjimku a nebudu to překládat do češtiny, ale vyjmenuji tyto prameny rovnou v originálu:

1.)Il sistema preventivo nella educazione della gioventù

2.)Dei castighi da infliggersi nelle case salesiane

3.)Lettera da Roma 10. V. 1884

4.)Regolamento dell oratoria di S. Francesco di Sales per gli esterni

5.)Opere edite ed inedite di Don Bosco

6.)G. Bosco: Scritti spirituali 1)2 a cura di Joseph Aubry

7.)Memorie Biografiche di San Giovanni Bosco, in 19 volumi

8.)Ostatní prameny. Zejména Don Boskova korespondence, zejména osobní listy některým chlapcům a mladým vychovatelům. Já osobně je například mám k dispozici v knížce Scritti sul sistema preventivo nell' educazione della gioventù, a cura di Pietro Braido, La Scuola Editrice, Brescia 1965

Já osobně za velice důležitý a zajímavý pramen pokládám Memorie Biografiche di San Giovanni Bosco, in 19 volumi. Je to pečlivá, téměř ze dne na den psaná kronika (později na příkaz z nejvyššího místa!). Ještě předtím to byli Memorie dell' Oratorio, psaná dokonce samotným Don Boskem, které chtěl svatý Don Bosco či Don Bosko zanechat svým žákům. To Vám mohu upřímně říci, že když se do toho prvního nebo druhého jednou začtete – tak nevíte kdy přestat!!

Tyto Memorie jsou ilustrací, nevyhnutnou exegezí teoretických principů, které jsou zahrnuty v brožuře o preventivním systému. Je to jakoby živý dokumentární film, zachycující celou výchovu se všemi pedagogickými interiéry i exteriéry, který živě dokumentuje jak třeba aplikovat principy preventivního systému, zaznamenané z nedostatku času v dotyčné zmíněné brožuře.

S projevem své nejhlubší úcty tuto práci “Salesiáni či saleziáni a salesiánky či saleziánky. Kongregace svatého Don Boska. Salesiánská kongregace či saleziánska kongregácia. Svatý Jan Bosko nebo Ján Bosko či don Giovanni Bosco” napsal poustevník JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola.

Zpět!