wz

Zpět na hlavní stránku!

Julínkovné aneb schizofrenie české zdravotnické politiky. Komedie pokračuje…

Ústavní právo České republiky nám občanům České republiky garantuje právo na bezplatnou zdravotní péči. Bohužel díky překvapivému rozhodnutí Ústavního soudu České republiky pouze na papíře…

Listina základních práv a svobod č.2/1993 Sb. obsahuje katalog základních lidských práv, která jsou coby základní lidská práva Českou republikou aspoň na papíře formálně uznávána. Tato Listina základních práv a svobod č.2/1993 Sb. je všeobecně závazný právní předpis České republiky se sílou ústavního zákona, který obsahuje též i článek 31 který doslova praví:

Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon”.

Tehdejší zákonodárci z počátku devadesátých let dvacátého století přijetím Listiny základních práv a svobod chtěli lidem i do budoucna sílou ústavního zákona garantovat právo na bezplatnou zdravotní péči jako základní lidské právo. Pro tuto šlechetnou myšlenku se pro lidi už rozhodně nedalo udělat nic více. Napsat do ústavního zákona garantujícího lidem jejich základní lidská práva, že “Občané mají… právo na bezplatnou zdravotní péči” je tak jednoznačné a důrazné, že ještě jednoznačněji a ještě důrazněji to již ani jen teoreticky nijak nelze napsat.

Přetaveno do běžného lidového jazyka obyčejných lidí - toto ustanovení článku 31 Listiny základních práv a svobod jednoznačně stanoví, že:

  1. každý má právo na ochranu zdraví,
  2. občané mají ještě navíc právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění,
  3. a občané mají též i právo na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.

Faktická realita je ale bohužel úplně jiná. Já osobně jsem zaplať Pán Bůh plně zdravý a tudíž osobně bohužel, či spíše naštěstí nemám absolutně vůbec žádné osobní zkušenosti s julínkovským zdravotnictvím, nicméně jak jsem se již vícekrát dočetl v tisku, ale též i jak jsem se dočetl na Internetu a v neposlední řadě jak možno sledovat podivuhodné legislativní výtvory současné pravicové koalice tří pravicových politických stran – Topolánkovy ODS, Čunkových Lidovců a Bursíkovy Strany Zelených – pod předsednictvím premiéra Ing.Mirka Topolánka v oficiální Sbírce zákonů České republice, a to nejen v této Sbírce zákonů České republice samotné, ale též i Sbírce zákonů České republice ve formě ASPI, kterou též některé veřejné knihovny, ba dokonce občas i některé archivy a jiné podobné instituce mají k dispozici a svým čtenářům k použití nabízejí, situace je současné době v České republice na základě těchto mých poznatků úplně schizofrenní:

Lidé, kterých Pán Bůh bohužel neobdařil takovým pevným zdravím jako moji maličkost při jakékoliv návštěvě jakéhokoliv lékaře, ať již praktického lékaře, svého stomatologa či jakéhokoliv lékaře - specialistu, ba dokonce nejen lékařů ale i za vyšetření či jiný zdravotní úkon u jakýchkoliv jiných nižších zdravotnických specialistů, jako je například elektrokardiograf, elektroencefalograf, sonografii, mamografii, rentgen, nějakou posttraumatickou rehabilitaci atd. musí za každé toto jedno vyšetření, respektive návštěvu zaplatit nad rámec veřejného zdravotního pojištění pokaždé ještě paušální poplatek ve výši 30 Kč. Pokud třeba nějaký chudák musí třeba každodenně chodit buď na nějakou injekci, nebo na dialýzu, nebo na nějakou rehabilitaci či něco podobného, tak to se těch každodenních třicetikorunových poplatků naplatí jako “múrovatý”! Také i když nějaký lékař pacientovi předepíše nějaký lék nebo nějakou zdravotní pomůcku, tak kromě doplatku za tento lék či tuto zdravotní pomůcku kterou jeho zdravotní pojišťovna neproplácí musí ještě navíc zaplatit za každou jednu položku na receptu pokaždé paušální poplatek ve výši 30 Kč, přičemž v úsilí jak co nejvíce ublížit lidem se doopravdy na nic nezapomnělo, a proto ještě navíc byla zavedena i ta restrikce, že lékař pacientovi dlouhodobě nemocnému smí předepsat množství daného léku pouze na délku tří měsíců, více, respektive na delší dobu mu léky předepsat nesmí, ačkoliv třeba je lékařovi zřejmé, že pacient dlouhodobě nemocný dotyčný lék bude užívat po mnohem delší dobu, ba často i po celý svůj život. A to všechno proto, aby i tento pacient byl přinucen po těch třech měsících (pokud mezitím “nezdechne” což by státu ušetřilo peníze!) opět navštívit tohoto lékaře a u něho opět zaplatil za tuto návštěvu další paušální poplatek 30 Kč a pak s vypsaným receptem opětovně platil majiteli lékárny kde si tyto léky půjde vyzvednout opět zase julínkovské třicetikorunové poplatky za každou položku na receptu opět vydanou na maximálně tři měsíce.

Jednou když jsem jel vlakem, tak mluvil jsem o tom také i s jedním starým pánem, který mi řekl, že si stále více myslí a myslí, že je lepší zdechnout úplně a mít to tak levnější. Na to jsem mu řekl, že Topolánkova vláda ovšemže i na tohle prozíravě myslela, a proto když zaváděla do praxe julínkovské poplatky, tak současně společně se zavedením těchto julínkovských poplatků ve zdravotnictví jedním vrzem současně i ze zákona o Státní sociální podpoře zrušila jednorázovou sociální dávku pohřebné ve výši 5000 Kč, aby si lidé jen tak nemysleli, že pozemskému peklu, které pro ně připravila tato koaliční vláda tří pravicových politických stran Topolánkovy ODS, Čunkových Lidovců a Bursíkovy Strany Zelených uniknou jen tak nějak levně. A tak tedy buď jím budete jako na běžícím pásu platit julínkovské třicetikorunové paušální poplatky za vše možné i nemožné, anebo Vaši pozůstalí na Váš pohřeb budou platit jako “múrovatí”, takže Vaší případnou smrtí nakonec Vaše rodina stejně tak jako tak nic neušetří.

Pak jsem ale již musel z vlaku vystupovat, a tak jsem ihned s zvážněl a bez jakéhokoliv humoru jsem mu úplně vážně řekl, že náš život jsme si sami nedali, že náš život nepatří nám, ale pouze Bohu, a tudíž pouze Bůh a nikdo jiný může rozhodovat o naší smrti.

Mezitím už tuto kausu julínkovských poplatků ve zdravotnictví projednal i Ústavní soud České republiky. Člověk nemusí být vůbec právníkem, stačí mu i jen zdravý selský rozum k tomu, aby mu bylo jasné, že pokud je něco bílé, tak je to skutečně bílé; pokud je něco černé, tak je to skutečně černé; a pokud v ústavním zákoně je napsáno, že Občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči”, tak by to i skutečně mělo znamenat, že Občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči” tak jak je v Listině základních práv a svobod č.2/1993 Sb. explicitně napsáno.

Ústavní soud České republiky však ale k mému velikému překvapení byl úplně jiného názoru. Pro Ústavní soud České republiky to že je něco v skutečnosti bílé ještě neznamená, že to musí být bílé i podle jejich právního výkladu, obdobně to, že je něco ve skutečnosti černé ještě vůbec neznamená, že je to černé i podle jejich právního výkladu, a tudíž je-li v ústavním zákoně napsáno, že Občané mají právo na bezplatnou zdravotní péči” tak to podle právního výkladu Ústavního soudu České republiky znamená, že “Občané jsou povinni platit julínkovské poplatky tak, až budou z toho modrí!”

Nevím tedy, zda-li moji bývalý profesoři ústavního práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze byli úplní amatéři absolutně neznající ústavní právo, když jak se nyní ukázalo Ústavní soud České republiky nám všem ukázal, že u nás platí úplně jiné ústavní právo, a to vlastně takové ústavní právo u kterého je v praxi úplně lhostejné co je nebo není napsáno v Ústavě České republiky a ústavních zákonech České republiky, neboť Ústava České republiky a ústavní zákony České republiky jak jsem se teď v souvislosti s julínkovskými poplatky mohl přesvědčit jsou prakticky absolutně nijak nezávaznými pouhými zdrapy papírů, které bez ohledu na to co je nebo není na nich napsáno absolutně nikomu nic negarantují. Realita České republiky je tudíž absolutně schizofrenní!

Pak na podzim 2008 proběhli v České republice volby do Krajských zastupitelstev a současně v témž termínu i volby senátní v jedné třetině senátních obvodů. Topolánkova ODS, Čunkova KDU-ČSL i Bursíkova Strana zelených plni dychtivého očekávání očekávali, že jim zavedení “julínkovného”, které ve zdravotnictví společně zavedli přinese obrovský nárůst hlasů v těchto volbách od nadšených a vděčných voličů, nadšených a vděčných za to, že můžou jako na běžícím pásu platit tyto třicetikorunové julínkovské poplatky.

Účet, který jim však vystavili voliči byl pro ně obrovským překvapením. Ukázalo se, že radost a nadšení z placení julínkovských poplatků mají pouze obyvatelé hlavního města Prahy. Ale Praha to není celá Česká republika! Občané České republiky ze všech ostatních mimopražských oblastí České republiky nejsou nadšením nijako “na větvi” z toho, že jim Topolánkovci, Čunkovci a Bursíkovci zavedli julínkovské poplatky. A tak jim to i ve volbách spočítali.

Předseda vlády Ing.Mirek Topolánek dospěl k přesvědčení, že potřebuje v reakci na hlas voličů v těchto krajských a senátních volbách rekonstruovat svou vládu. A tak kromě jiného ze své vlády vyhodil i svého ministra zdravotnictví MUDr.Tomáše Julínka.

V reakci na to bývalý ministr zdravotnictví MUDr.Tomáš Julínek zuří. A musím říci, že plně oprávněně!

Pokud by totiž vyhození ministra zdravotnictví MUDr.Tomáše Julínka bylo součástí nějaké sebereflexe premiéra Ing.Mirka Topolánka, a tedy součástí jeho rozhodnutí julínkovské poplatky ve zdravotnictví zrušit, pak mělo by to svou logiku i opodstatnění.

Je-li premiér nějaké vlády (a myslím tím teď jakoukoliv vládu kdekoliv na světě!) duševně zdravý člověk, tak zpravidla ví co dělá. Vyhodí-li takovýto premiér ze své vlády nějakého ministra, pak, je-li tento premiér duševně zdravý člověk, tak zpravidla učiní tak pouze tehdy, když má pro tento krok aspoň subjektivně nějaký svůj důvod.

Táži se: Jaký důvod měl premiér Ing.Mirek Topolánek když ze své vlády vyhodil ministra zdravotnictví MUDr.Tomáše Julínka?

To je pro mne veliká záhada a nevím to dodnes! Jak ukázal totiž hned následující vývoj, julínkovské poplatky ve zdravotnictvím to stoprocentně nebyli, protože už když se objevil seznam nových premiérových adeptů na post ministra zdravotnictví, všichni do jednoho se nechali slyšet, že jsou za zachování julínkovských poplatků i nadále. A tak už nějakou dobu na ministerstvu zdravotnictví ministruje nová ministryně zdravotnictví, dodnes jsem však od ní neslyšel, právě tak jako ani od samotného premiéra Ing.Mirka Topolánka jsem také nic neslyšel o tom, co budou vlastně ve zdravotnictví dělat jinak než jak to dělali za ministrování ministra MUDr.Tomáše Julínka.

A budou vůbec alespoň něco dělat alespoň trochu jinak než se to dělo za ministra MUDr.Tomáše Julínka?

Pokud je odpověď kategorické “Ne” pak se zcela logicky táži: A proč tedy vlastně musel dosavadní ministr zdravotnictví MUDr.Tomáš Julínek z postu ministra zdravotnictví odejít?

A tak nastává nové dějství úplně nekoncepční, vnitřně úplně rozporuplné a nelogicky úplně na hlavu postavené frašky české schizofrenní politiky, kde bychom toto doufám, že už úplně poslední dějství této ponuré tragikomedie mohli nazvat “julínkovné bez Julínka”.

Napsal dne 23.1.2009 nepacient (naštěstí!) JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

Zpět na hlavní stránku!