wz

Zpět na hlavní stránku!


Pár slov o největší osobnosti obce Babice u Uherského Hradiště.

Informace o největším a nejslavnějším velikánovi obce Babice u Uherského Hradiště.

S velikou bolestí v srdci bych právě nyní chtěl napsat nekrolog za nejdůstojnějším pánem Zdislavem Škrabalem, věrným služebníkem Našeho Pána Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, který zemřel v neděli dne 7. října 2007. Píši s velikým pohnutím a rozrušením při vzpomínce na velebného pána Zdislava Škrabala u vědomí si toho, že ani kdybych místo něj měl zemřít například já samotný, tak bych nepociťoval z toho větší sklíčenost a smutek, jako pociťuji nyní z toho že věrný služebník Našeho Pána Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele již není zde na zemi více mezi námi.

Páter Zdislav Škrabal s vděčností v srdci za dlouhý a smysluplný - oddanou službou Bohu – naplněný život tedy přešel v neděli dne 7.10.2007 skrze bránu smrti do Božího království vstříc našemu Pánovi Ježíši Kristu, a to v 98.roce svého pozemského života a 74. roce věrné a Bohu oddané kněžské služby.

Páter Zdislav Škrabal je největším velikánem, největší osobností jakou kdy malá slovácká obec Babice u Uherského Hradiště měla, a proto je jen na místě, abych alespoň ve stručnosti zmínil nejvýznamnější milníky ze života z Babic u Uherského Hradiště pocházejícího velikého rodáka obce Babice u Uherského Hradiště a velikého syna katolické církve, nejdůstojnějšího Pána Zdislava Škrabala:

Páter Zdislav Škrabal pochází z hluboce věřící katolické rodiny v Babicích, která kromě jiného na památku s věnováním “Z kříže něse cenu vlastní duše znáti” věnovala katolické církvi a kostelu v Babicích veliký, monumentální kamenný kříž v jubilejním roce Nepoškvrněného početí Panny Marie v roce 1904, a tedy v čase, kdy ještě samostatná “babická” farnost ani neexistovala, a naše zvonice, později kaplička a nakonec babický kostel sv.Cyrila a Metoděje byl až do pozdních dvacátých let dvacátého století pouze součástí správního obvodu Římskokatolické farnosti ve Spytihněvi.

A zde v této chudé slovácké obci Babice na Uherskohradišťsku (kde babický kostel sv.Cyrila a Metoděje byl postaven ještě později něž například kostel sv.Anny, který je římskokatolickým farním kostelem v nejbližší sousední obci Huštěnovice) se páter Zdislav Škrabal narodil hluboce věřícím katolickým rodičům dne 10.května 1910 (10.5.1910).

V dětství byl páter Zdislav Škrabal (narozený v roce 1910) nejlepším kamarádem dědy JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy z matčiny strany Josefa Gajdoše (narozený v roce 1908). Jak Zdislav Škrabal, tak i Josef Gajdoš byli v posledních letech Rakousko – Uherska a současně prvních letech Masarykovy první Československé republiky nejlepšími žáky jak na lidové škole, tak i na takzvané “měšťance” (z pohledu naší současně existující struktury školství se jednalo o “nižší” a “vyšší” ročníky “základní devítileté školy”). Páter Zdislav Škrabal jako dítě v rámci této základní devítileté školní docházky měl ve všech ročnících na všech vysvědčeních vždy pouze samé jedničky právě tak, jako měl ve všech ročnících na všech vysvědčeních vždy pouze samé jedničky i jeho nejlepší kamarád Josef Gajdoš. Také i zájmy měli oba dva chlapci (tj. jak Zdislav Škrabal, tak i Josef Gajdoš) úplně stejné. Jak Josef Gajdoš, tak i jeho o dva roky mladší nejlepší kamarád Zdislav Škrabal totiž toužili již od dětství státi se katolickými knězi. Nicméně v období první československé republiky kdy se na středních i vysokých školách ještě platilo školné bylo jakékoliv studium výsadou často pouze velice bohatých lidí. A tak ač sice Josef Gajdoš velice toužil stát se knězem katolické církve a ač měl ve všech ročnících “základní školy” na všech vysvědčeních samé jedničky nebylo ve finančních možnostech jeho rodičů, aby mu financovali nějaké středoškolské studium, a tak svého syna Josefa Gajdoše – navzdory jeho mimořádnému nadání - pouze dali k jistému kovářovi do Mařatic, aby se u něj vyučil kovářem, kam můj děda Josef Gajdoš chodil v létě i v zimě, prostě během celého roku, respektive po dobu několika let tam chodil každodenně pěšky brzy ráno jedenáct kilometrů z Babic do Mařatic, tam pak u kováře v Mařaticích, kam ho dali na vyučení pracoval osm až dvanáct hodin denně a pak zas večer šel opět dalších jedenáct kilometrů zpátky z Mařatic do Babic. Rodina Škrabalova patřila mezi největší rolníky v obci Babice u Uherského Hradiště a byla sice na tom po finanční stránce podstatně lépe než rodina Gajdošova, nicméně i v jejich případě bylo finanční vydržování svého rovněž tak nadaného syna Zdislava Škrabala na studiích v Uherském Hradišti a pak zejména na studiu bohosloví v Olomouci na samé hranici jejich finančních možností a do poslední chvíle ani nebylo jisté, zda-li rodině Škrabalově budou stačit peníze na dostudování svého mimořádně nadaného syna Zdislava. Nicméně díky své hluboké víře, upřimným modlitbám a pomoci Panny Marie nakonec peníze jakž takž vystačili na dostudování mimořádně nadaného studenta Zdislava Škrabala.

A tak páter Zdislav Škrabal na přímluvu Panny Marie s pomocí Boží navzdory finančním potížím přece jen dostudoval a tak na svátek moravských svatých patronů sv.Cyrila a Metoděje dne 5.července 1934 přijal svátost kněžství v metropolitním arcidiecézním chrámu v Olomouci. Páter Zdislav Škrabal poté co z rukou olomouckého arcibiskupa přijal dne 5.7.1934 kněžské svěcení, působil jako kaplan v Místku, kde byl později olomouckým arcibiskupem i vyjmenován za správce farnosti v Místku. Veliká sociální bída obyčejného lidu jej motivovala k praktickému projevu lásky k bližnímu skrze rozvíjení služby katolické charity v Místku a v blízkém okolí již před druhou světovou válkou, během ní a také i po skončení druhé světové války.

Protože páter Zdislav Škrabal zůstal po celý svůj život věrný Ježíši Kristu Bohu Spasiteli a Vykupiteli, byl v roce 1950 zatčen orgány státní tajné bezpečnosti (tj. StB) a ve vykonstruovaném soudním procesu byl justičními orgány ateistického režimu nespravedlivě odsouzen k patnácti letům vězení na Mírově.

Z vězení byl pak páter Zdislav Škrabal propuštěn až v roce 1960 na základě veliké všeobecné amnestie pro politické vězně v Československu.

Totalitní ateistický režim však ale důstojnému pánovi Zdislavu škrabalovi poté co ho propustil z vězení neumožnil znovu se vrátit do dušpastýřské služby, a tak páter Zdislav Škrabal musel v letech 1960 až 1968 pracovat jako dělník v podniku Tesko v Místku. O pátru Zdislavu Škrabalovi však možno říci, že to byl věrný služebník našeho Pána Ježíše Krista Boha Spasitele a Vykupitele, a proto po celý jeho život – ke vzteku estébáků, komunistů, ateistů, materialistů a ostatních jim podobných fanatických nepřátel Ježíše Krista (kterých je bohužel i dnes – byť i formálně sice oblečených v jiných kabátech – víc než dost) – byl ze strany obyčejných, řadových katolických věřících vždy hojně navštěvován bez ohledu na to, zda-li měl či neměl od totalitního režimu státní souhlas k výkonu povolání katolického duchovního, ba dokonce mnoho obyčejných, řadových věřících přicházelo k pátrovi Zdislavu Škrabalovi nejen k pravidelné svaté zpovědi ale k duchovnímu vedení vůbec.

Teprve v roce 1968 bylo dovoleno velebnému pánovi Zdislavu Škrabalovi vrátit se do pastorace a počátkem roku 1969 se stal administrátorem farnosti Metylovice, nicméně ale již v roce 1973 despotický ateistický režim, respektive takzvaný státní úřad pro věci církevní na ministerstvu kultury České socialistické republiky důstojnému otci Zdislavu Škrabalovi opět odejmul státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti.

Já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola jsem se osobně s pátrem Zdislavem Škrabalem setkal celkově pouze čtyřikrát a z toho dvakrát to bylo ještě před rokem 1989 a dvakrát až po roku 1989. Přesto však o pátrovi Zdislavovi Škrabalovi jsem toho hodně slyšel od jeho nejlepšího kamaráda – mého dědy Josefa Gajdoše, který kým ještě žil, tak na pátra Zdislava Škrabala často a velice rád vzpomínal a se mnou osobně v druhé polovici sedmdesátých letech dvacátého století o Pátru Zdislavu Škrabalovi často mluvil. Můj děda Josef Gajdoš vzpomínal, že on Josef Gajdoš společně i s jeho nejlepším kamarádem Zdislavem Škrabalem kromě společného skvělého, výborného studijního prospěchu a společné touhy státi se katolickými kněžími měli ještě jednu společnou vlastnost a to tu, že jak můj děda Josef Gajdoš, tak i páter Zdislav Škrabal byli oduševnělými sportovci. Ba dokonce ještě před tím, než se páter Zdislav Škrabal stal v roce 1934 knězem, respektive když ještě bydlel u svých rodičů Škrabalů v Babicích, můj děda Josef Gajdoš k nim často chodil na návštěvu, aby společně se svým nejlepším kamarádem Zdislavem Škrabalem sportoval. Děda Josef Gajdoš když ještě žil, tak mi říkal - pokud jsem si to přesně zapamatoval – že rodiče Zdislava Škrabala bydleli tam v jednom domě dosti poblíž budovy poštovního úřadu v Babicích a že tenkrát na dvoře či zahradě měli tam u Škrabalů postavenou i jakousi hrazdu, jakési gymnastické “kruhy” a další gymnastické zařízení a nářadí na které tenkrát ve dvacátých letech dvacátého století chodil můj děda Josef Gajdoš cvičit a že v téže době dvacátých let dvacátého století na těchto “kruzích”, hrazdě a dalších gymnastických zařízeních a nářadích s oblibou cvičil i jeho nejlepší kamarád Zdislav Škrabal, kterému to tedy fakticky tato hrazda, gymnastické “kruhy” a další gymnastické zařízení a nářadí vlastně patřilo, či přesněji řečeno to patřilo rodičům Zdislava Škrabala. Ba dokonce při tomto cvičení Zdislav Škrabal a jeho nejlepší kamarád - můj děda Josef Gajdoš dokonce i všelijak vzájemně soutěžili kdo z nich dvou má větší fyzickou zdatnost a výdrž, jako například zda-li se držet na gymnastických “kruzích”, tj.viset ve vzduchu držíce se jen těchto gymnastických “kruhů” déle vydrží Zdislav Škrabal anebo jeho o dva roky starší kamarád Josef Gajdoš. Když jsem se tenkrát zvědavě ptal svého dědy Josefa Gajdoše kdo v těchto soutěžích síly, zdatnosti a vytrvalosti většinou zvítězil, tak mi odmítl dát přímou odpověď, ba dokonce skromně mi řekl, že toto jeho soupeření se Zdislavem Škrabalem prý nebylo ze stránky mého dědy Josefa Gajdoše úplně seriózní, protože můj děda Josef Gajdoš byl o dva roky starší chlapec než byl Zdislav Škrabal což byla podle slov mého dědy Josefa Gajdoše pro jeho kamaráda Zdislava Škrabala zcela evidentně nevýhoda. Přesto však ale někdy se podařilo vyhrát i Zdislavu Škrabalovi, někdy můj děda Josef Gajdoš chtěl udělat svému kamarádovi Zdislavu Škrabalovi radost a tak ho nechal úmyslně vyhrát, když však ale Zdislav Škrabal, který byl bystrý a chytrý chlapec prokoukl, že to bylo úmyslné (tj. že ho Josef Gajdoš úmyslně nechal “vyhrát”) tak se na svého nejlepšího kamaráda Josefa Gajdoše snad i trošku zlobil, respektive vyčítal mu, řka že “to ale od tebe nebylo úplně fér…”

A tak se páter Zdislav Škrabal stal knězem a nastoupil do pastorace, zatímco mezitím můj děda Josef Gajdoš se stal pouhým kovářem a nakonec dokonce bohužel navíc skončil pouze v manželství, čímž naší svaté katolické církvi namísto dvou nadějných svatých a obětavých kněží se nakonec dostal do “vinice Páně” bohužel pouze jen jeden svatý kněz – páter Zdislav Škrabal, zatímco mému dědovi z matčiny strany Josef Gajdošovi nebyla dopřána (možná i pro moje hříchy) ta milost Boží státi se katolickým knězem a po celý svůj život věrně zachovávat panenství duše a těla pro Boží království.

Přesto však ale páter Zdislav Škrabal nezapomněl na svého nejlepšího kamaráda Josefa Gajdoše ani poté co se sám stal knězem a co naopak můj děda Josef Gajdoš - bohužel - skončil pouze v manželství. A podobně ani můj děda Josef Gajdoš nezapomněl též nikdy na svého nejlepšího kamaráda pátra Zdislava Škrabala a s předcházejícím souhlasem pátra Zdislava Škrabala – se kterým vše dopředu konzultoval - dokonce dal na jeho počest, respektive dovolil své nejstarší dceři Miladě Gajdošové (která se nakonec dne 29.4.1962 vdala za Jaroslava Laholu z Huštěnovic a je dnes kromě jiného i matkou JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy) v souvislosti s přijetím svátosti biřmování přijmout na počest pátra Zdislava Škrabala biřmovní jméno “Zdislava”.

Poté co totalitní režim v roce 1973 pátrovi Zdislavovi Škrabalovi opětovně odejmul takzvaný “státní souhlas” s výkonem duchovenské činnosti katolického duchovního se oficiálně do pastorace páter Zdislav Škrabal vrátil až po pádu tohoto nenáviděného tyranského režimu v roce 1989, kdy vzhledem ke svému relativně velice vysokému věku se již páter Zdislav Škrabal stal pouze pomocným duchovním v Otrokovicích.

Dále poté páter Zdislav Škrabal působil jako kněz u Kongregace milosrdných sester sv.Kříže v Lukově u Zlína, Frýdku a ve Starém Městě.

Poslední léta svého života páter Zdislav Škrabal prožíval již pouze v soukromí v Místku, kde byl již pouze obklopen péčí sester z katolické charity a malé skupinky dalších přátel.

A nakonec v neděli dne 7.10.2007 věrný Kristův kněz páter Zdislav Škrabal byl povolán na věčnost našim Pánem Ježíšem Kristem a tak toho dne přešla duše pátra Zdislava Škrabala do věčného domova Kristova v nebeském království.

S pátrem Zdislavem Škrabalem jsme se naposledy rozloučili při slavení Eucharistie v pátek dne 12.října 2007 (12.10.2007) se začátkem o 10.00 hod. ve farním kostele sv.Jana a Pavla v Místku, kdy jsem si také připomněl významná slova pátra Zdislava Škrabala, které jsem ostatně i já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola samotný již dávno přijal za své, aby se tak tato slova pátra Zdislava Škrabala stala alfou i omegou i mého vlastního života: “Ty víš můj Pane Ježíši Kriste, že vždy chtěl jsem Dobro pouze, a že pouze Tys Bože byls vždy můj cíl jediný.”

A po skončení zádušné mše svaté bylo tělo pátra Zdislava Škrabala – největšího, nejvýznamnějšího a nejslavnějšího rodáka obce Babice a velikého syna katolické církve – uloženo do hrobu na hřbitově v Hodoňovicích, kde se s ním naposledy rozloučila nejen rodina Škrabalova a spolubratři kněží místeckého děkanátu, ale i množství věřících a přátel pátra Zdislava Škrabala z celého širého okolí. Pro účastníky pohřbu byl v Místku u římskokatolického farního kostela přistaven autobus do Hodoňovic, který účastníky pohřbu dovezl také po skončení pohřbu i zpátky z Hodoňovic do Místku. Pohřeb pátra Zdislava Škrabala mě naplnil hlubokým smutkem ale současně i nadějí že se já JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, páter Zdislav Škrabal, můj děda Josef Gajdoš a ostatní naši bratři a sestry v Kristu, kteří zemřeli či ještě jen zemřou ve svatosti, lásce Boží a pravdě, že se jednou zas všichni společně setkáme v království našeho Pána Ježíše Krista kde se již navěky budeme všichni společně radovat společně i s našim Pánem Ježíšem Kristem.

Tento stručný nekrolog za pátrem Zdislavem Škrabalem napsal dne 15.10.2007

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola – pokorný služebník Ježíše Krista

Zpět na hlavní stránku!