wz

Zpět na hlavní stránku!


Slovácká národní kuchyně! Jídla Recepty pro labužníky: Jehněčí plátky buchlovské paní; Řízky ze pstruha, Kuře po Slovácku; Řízek velkomoravský; Slovácká svatební svíčková; Slovácké laty; Velehradská směs; Velehradské vdolečky; Velehradský plněný řízek; Vlčnovské palačinky; Řízky z kapra po staroměstsku, po velehradsku, po ostrožsku; Plněná krocaní prsíčka po hradišťsku; Kapr po hradišťsku; Slovácký guláš; Slovácká šabla; Slovácký Živáň; Hradišťský špaček.

Recepty jídel pro labužníky se nacházejí úplně dolu na konci tohoto souboru!!

V srpnu 2006 naše Slovácká národní kuchyně proslavila Moravské Slovácko až v Jugoslávii! - Nejprve úvodní vyprávění:

V srpnu jistý jugoslávský kamarád z hluboko věřící pravoslavné rodiny pozval JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu na svatbu svého bratra do Srbska. Protože tento jugoslávský kamarád toho času žije a pracuje v České republice nechci o něm uvádět nic bližšího, co by mu mohlo v České republice nějako uškodit, snad jen to že pochází z hluboko věřící pravoslavné rodiny, o čem svědčí kromě jiného i to, že jeho rodiče mají celkem až sedm dětí, což dnes nejen u nás v bezbožné ateistické České republice, ale dokonce ani na mnohem religiózněji založeném Balkáně není příliš obvyklé. A tak tento kamarád má doma v Jugoslávii čtyři sestry a dva bratry. V podstatě mohu říci, že všichni jsou již dospělý. Nejmladší sestra měla v té době sedmnáct let, naopak tento jugoslávský kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy ač sice sám je ze všech sourozenců nejstarší a tudíž hned po svém otci nejvyšší autoritou v rodině je právě on sám – je ve skutečnosti téměř o desítku let mladší než JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola. Jeho matka zemřela v roce 1999 na následky relativně nedávného fašistického bombardování Jugoslávie, respektive na následky těžkého zranění ze kterého se však již nevyléčila a po několika měsících zemřela. Nikdo z nich nemá vysokoškolské vzdělání. Nejvyšší vzdělání z celé rodiny má tento jugoslávský kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy plus jeho dvě sestry – všichni tři mají maturitu, plus dále jeho nejmladší sestra maturitu složila až teprve v roce 2007. Jinými slovy jeho dva bratři a jedna sestra nemají ani maturitu a maturitu nemá ani jeho otec. Jeho otec je povoláním profesionálním řidičem z povolání, pracuje v jakési polostátní firmě jako taxikář a už se těší do penze. Také jeden z jeho bratrů je profesionálním řidičem z povolání a rovněž pracuje u téže firmy jako taxikář jako jeho otec. Další z jeho bratrů je vyučen jako kuchař a tento bratr se právě žení a na jeho svatbu jedeme. Také úplně všechny čtyři jeho sestry jsou rovněž vyučené kuchařky.

Tento jugoslávský kamarád říká položertem, že on je vlastně “obojživelník”. Míní tím to, že zatímco všichni v jejich rodině jsou svým povoláním buď vyučeni kuchaři anebo profesionální řidiči z povolání, tak on je obojí současně. Vyučil se nejprve za kuchaře, ale po vyučení pracoval v jakémsi hotelu jako řidič jakési dodávky vozící do hotelové kuchyně potraviny což prý taky nemohl dělat jen tak lecjaký řidič, ale pouze on jako vyučený kuchař a tudíž rozumějící něco i té kvalitě potravin, které od dodavatelů přivážel do hotelu, obyčejnému řidiči by totiž lehce mohli podstrčit i nějaké nekvalitní potravinářské polotovary aniž by to on byl schopen poznat.

Když byl tento jugoslávský kamarád na takzvané prezenční vojenské službě v jugoslávské armádě, tam jim hned prvního dne prý dali vyplňovat jakýsi dotazník kde zjišťovali kdo z novopečených vojáků je řidičem a v jakém rozsahu. A zřejmě i na základě tohoto dotazníku ho zařadili k jakési logistické jednotce v důsledku čehož si “na vojně” rozšířil své dovednosti řidiče i pro těžké nákladní automobily. A na posledních pět měsíců byl “na vojně” de facto povýšen, kdy z něho udělali kuchaře a brzy nato dokonce i šéfkuchaře v důstojnické jídelně a toto období označuje za období neuvěřitelného klidu, protože si ho nesmírně prý oblíbil jeden téměř padesátiletý generál, který byl prý skoro tak tlustý jako JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola. A tento generál držel nad ním ochrannou ruku, fakticky ho osvobodil od jakýchkoliv povinností vojáka za což on podle potřeby často i soukromě i mimo či nad rámec svých povinností vařil pro něj speciální pochoutky balkánské kuchyně.

Po propuštění do civilu si dodělal maturitu, poté odešel do České republiky kde pracuje jako kuchař i řidič současně.

Vzhledem k tomu, že JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola si nesmírně váží každého kdo něco umí, respektive kdo něco umí lépe než JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, pak je jen zcela logické, že JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola si nesmírně váží i tohoto svého jugoslávského kamaráda, který je dokonce až ve dvou oblastech lepší samotný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola. Tento jugoslávský kamarád je lepší kuchař a současně i lepší řidič než JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola. Jednou při “slovanském dnu” vařil samotný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola, jindy zas tento jugoslávský kamarád a drtivá většina lidí, kterých jsme se na to zeptali jednoznačně potvrdili, že jim více chutnalo to jídlo tenkrát když vařil tento profesionální jugoslávský kuchař než když vařil pouze amatérský kuchař JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola. Pokud jde o řízení automobilu, v tomhle sice JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola se svým jugoslávským kamarádem nikdy nijak přímo nesoutěžil, nicméně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nepochybuje ani nejméně o tom, že jeho jugoslávský kamarád je přece jen lepším řidičem než on samotný.

Ještě bych snad mohl říci, že jeho rodina je srbské národnosti, původně však ale žila v jižní Makedonii v relativní blízkosti státní hranice s Albánií v takové zaostalé oblasti kde “lišky dávají dobrou noc” (blíže to specifikovat nechci), a krátce poté co Makedonie se odtrhla od Jugoslávie tak se jeho rodiče i se všemi sedmi dětmi přestěhovali do Srbska. Mnozí zlí jazykové o nich prý mluví, že jsou nemoderní, zaostalí a podobně, pravda to však ale není. I když je pravdou, že ctí tradice svých předků.

Jeho bratr si sice bere jednu dívku – jak se u nás s oblibou říká – z “lásky” (poznámka: což já netuším co je to za blbost, nicméně odjakživa zdálo se mi neslušné se na to ptát a tudíž jsem na to nikdy a nikoho raději ani neptal a ani jsem na to nikdy a nikomu vůbec nic neřekl!). Nicméně při samotném sjednávání svatby – čistě neformálně – velice důležitou roli zde sehrálo jakési rokování mezi jejich otcem a otcem nadcházející nevěsty, což já osobně pokládám za velice rozumné a plně to schvaluji!.

Hlavní slovo v rodině má zásadně otec, jehož vysokou morální autoritu plně respektují i všichni jeho dospělí synové a dcery a to i poté co třeba už i sami vstoupili do manželství a mají třeba už i své vlastní rodiny, což já osobně taky pokládám za velice rozumné a plně to schvaluji!.

A po eventuální smrti otce tato role rodinného “leadra” automaticky přechází na jejich matku, což já osobně také pokládám za velice rozumné a plně to schvaluji! .

Po smrti obou dvou rodičů tato role eventuálního rodinného “leadra” automaticky přechází na věkově nejstaršího syna a pouze pokud zde žádný syn v rodině není, tak na věkově nejstarší dceru. I tohle je v podstatě rozumné a já to osobně rovněž schvaluji, byť i si já osobně myslím, že by bylo přece jen vhodnější zachovávat větší úctu k věku než k pohlaví, respektive si já osobně myslím, že by tuto roli rodinného “leadra” mněl po smrti obou rodičů převzít nejstarší sourozenec bez ohledu na jeho pohlaví. Nezdá se mi totiž osobně nejvhodnější aby funkci rodinného “leadra” převzal nejstarší syn za situace, kdy mezi jeho sourozenci některá z jeho sester je starší než on samotný. Můj jugoslávský kamarád pokládá tento můj osobní názor za zednářský, ateistický a komunistický a také i svému kamarádovi JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi otevřeně řekl, že by se za takový hloupý názor znamenající konec lidské civilizace měl stydět a kát. I když sice v tomhle detailu se názory JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy a jeho jugoslávského kamaráda rozcházejí, pro objektivitu je třeba říci, že tohoto jugoslávského kamaráda JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy v žádném případě nelze podezírat či dokonce obviňovat z nějakého osobního subjektivizmu, protože on sám je tak – jako tak absolutně nejstarším ze všech sedmi dětí a tudíž bez ohledu na to zda-li se uplatní tradiční koncepce anebo by se čistě hypoteticky uplatňovala takzvaná “komunistická” koncepce “čistého senoriátu” JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy – v jeho konkrétním specifickém případě by to tak jako tak vyšlo úplně nastejno, na jeho pozici rodinného “leadra” po eventuální smrti jejich otce by to nemohlo vůbec nic změnit.

V smluvený den přijel tento jugoslávský kamarád do Babic na svém nádherném téměř novém Mercedesu. Oproti původní domluvě však ale nepřijel sám – přijel s ním i jeden uniformovaný příslušník Policie České republiky. JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola byl tím trochu překvapen a protože osobně, přinejmenším z vidění zná několik desítek policistů, začal ve své hlavě zvažovat, kdo že je tenhle policista, ale jaksi si ho nemohl vůbec vybavit. Vysvětlil to až tento jugoslávský kamarád který řekl, že tento policista je z jiného okresu, což byl též důvod proč ho tedy JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola vůbec neznal. Dále JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi řekl, že – pokud jsem si to přesně zapamatoval – tento policista je “bratr kamaráda jeho českého šéfa” a potřebuje zavést do Strážnice. Současně tento jugoslávský kamarád poprosil JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu, aby třeba od Babic až po hraniční přechod na česko – slovenské státní hranici řídil jeho Mercedes JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola s tím, že na slovenské státní hranici se vymění a pak od slovenské státní hranice si svůj Mercedes bude řídit sám, což JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola s radostí přijal, že bude moci řídit téměř nový Mercedes a skutečně až na hraniční přechod na česko – slovenské státní hranici řídil tento Mercedes JUDr.PhDr.Mgr et Mgr.Henryk Lahola.

Protože čeština jugoslávského kamaráda je mizerná, mluvil s ním JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola ekavsko – štokavskou variantou srbochorvatštiny. Snad bych v této souvislosti na vysvětlení měl uvést, že já osobně tak jako z vlastního přesvědčení odmítám uznat údajnou “neexistenci” Československého národa, právě tak odmítám i veškeré imperialistické parcelace Jugoslávie, ke kterým došlo od března 1991 až dodnes a tudíž i odmítám uznat údajnou “neexistenci” jednotného srbochorvatského jazyka. Pouze zde jsem udělal malou výjimku tím, že jsem upřesnil to, jakou variantou jednotného srbochorvatského jazyka jsme spolu mluvili (již tohle ale pokládám za ústupek na samé hranici toho kam jsem až ochoten ustoupit!).

Nevím, zda-li vůbec mám zdůrazňovat, že dotyčný policista byl Čech “jako řípa” a srbochorvatština byla pro něj totální španělskou vesnicí. Když tento jugoslávský kamarád požádal JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu aby sám řídil z Babic až po státní hranici jeho Mercedes, zdůvodnil to tím, že si chce sednout do zadu k tomu policistovi, aby s ním si mohl povídat. I když sice čeština tohoto jugoslávského kamaráda je mizerná a téměř každé třetí nebo čtvrté jeho české slovo je ve skutečnosti slovo nikoliv české ale srbochorvatské, tak bylo jasné, že s dotyčným policistou bude muset chtě – nechtě přece jen mluvit česky, protože dotyčný policista neuměl ani slovo po srbochorvatsky. JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola mu po srbochorvatsky otevřeně řekl, že ale ať oni dva nepočítají s tím, že v čase kdy JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola bude řídit automobil, že by snad jim současně dělal nějakého tlumočníka pokud se dostanou ve své české konverzaci do nějakých potíží, respektive že JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola důsledně respektuje všechny psané a fakticky i nepsané předpisy o provozu na pozemních komunikací a tudíž ať již předem vezme na vědomí, že JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola jako řidič nepromluví ani jediné slovo kým bude řidičem a to “ani kdyby samotné trakaře s nebe padaly”!! A hned v zápětí v podstatě úplně totéž zopakoval JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola i po česky, aby tomu jasně rozuměl i dotyčný policista. Oba s tím souhlasili.

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola si ještě před jízdou napravil v Mercedesu sedadlo řidiče na svoji vlastní výšku (dotyčný jugoslávský kamarád má totiž výrazně nižší postavu), provedl základní údržbu a kontrolu vozidla a jel. JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola se sice ovšemže jejich diskuse nijak nezúčastnil, nicméně – i kdyby chtěl – tak nemohl slyšet téma jejich rozhovoru. A téma to i z pohledu JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy. Rozhovor se totiž stočil na myslivost a na jednotlivé myslivecké střelné zbraně různých typů a různých kalibrů a jejich údržbu. To že jugoslávský kamarád JUDR.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy byl v této oblasti totální analfabet, to by snad JUDr.PhDr.Mgr. et MgrHenryk Lahola ještě možná byl schopen jaksi zkousnout, to, že však ale této věci v podstatě příliš nerozuměl dokonce ani dotyčný policista – to JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu nesmírně překvapilo. Policista sice tomu přece jen rozuměl trochu relativně lépe než dotyčný jugoslávský kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy a tudíž většinou mluvil on sám a Jugoslávec pouze pasivně poslouchal a jen sporadicky kladl nějaké otázky. Ta “kvalita” kladených jeho otázek však svědčila o tom, že tato oblast je pro něm téměř španělskou vesnicí. Policista však řekl mnoho zjevných nesmyslů aniž by si to ten jugoslávský kamarád vůbec všimnul. A když dotyčný policista mluvil o zacházení se zbraní na lovu tak jednou dokonce řekl takový obrovský nesmysl – tedy ne že by to snad čistě hypoteticky nebylo možné provést, ale jednal se o obrovský nesmysl z hlediska bezpečného zacházení se střelnou zbraní – že když to JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola slyšel tak se tak velice lekl, že málem chtěl hodit blinker, zajet ke krajnici a zastavit!

Nicméně ač sice tohle co radil dotyčný policista by bylo velice nebezpečné s eventualitou katastrofálních následků pro toho, kdo by tohle udělal, JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola i tentokrát se plně ovládl a nijak na to nereagoval. Pouze se velice divil tomu, že dotyčnému jeho jugoslávskému kamarádovi na tom absolutně nic zvláštního nepřišlo. Dále je již tedy JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola prakticky neposlouchal, protože jejich rozhovor mu v jeho mysli jaksi přehlušila představa velikého vůdce uherských Slováků Ľudovíta Štúra, který v době takzvaného Bachova absolutismu se při jednom lovu v roce 1856 nešťastnou náhodou postřelil do nohy, kdy sice samotné toto střelní poranění jako takové nebylo sice životu nebezpečné samo o sobě, nicméně na sekundární následky tohoto střelního poranění Ľudovít Štúr zemřel. Osobně si velikou osobnost Ľudovíta Štúra nesmírně vážím. Ne ani tak proto, že to byl zejména on, kdo se zasloužil o zavedení spisovné slovenštiny – k čemuž ostatně já samotný mám v podstatě zcela lhostejný postoj. Kladného na tom sice nic moc není, ale ani záporného na tom nic nevidím, vždyť ostatně i kdyby to neudělal on Ľudovít Štúr tak velice brzy po něm tak či onak by spisovnou slovenštinu zavedl někdo jiný anebo by se skutečně rozšířila a upevnila dotyčná Bernolákova slovenština, která byla zavedena Antonem Bernolákem dříve než “Štúrova slovenština” a neuchytila se pouze pro to, že ji posléze vytlačila do zapomnění slovenština Štúrova. Ale na Ľudovítovi Štúrovi si vážím něco úplně jiného a to konkrétně to, že Ľudovít Štúr, který žil 1815 až 1856, tj. dožil se 41 let – nikdy nevstoupil do žádného manželství, ba možná že dokonce po celý svůj život se mu podařilo uchovat panictví svého těla (i když připouštím, že některé historiografické prameny o tom pochybují). A to i navzdory tomu, že prý mněl a to dokonce několik takzvaných “vážných známostí”, ba dokonce několikrát se údajně prý i vážně zamýšlel nad otázkou, že by uzavřel manželství, vždy však ale tuto myšlenku uvědoměle a s předsvědčení zavrhl, byť i sice je pravda, že tak nečinil z důvodů náboženských, tj. aby si uchoval čistotu a panictví svého těla a duše pro Boží království jak to vnímám já, ale proto, že – jak to interpretoval samotný ‚Ľudovít Štúr – že “nie je správne, aby tým, že by som sa oženil, som musel veľkú časť svojho voľného času venovať svojej biologickej rodine a to všetko vlastne na úkor času, ktorý ináč všetok môžem venovať službe slovenskému národu”.

V Strážnici dotyčný policista vystoupil a brzy poté v blízkosti česko – slovenského hraničního přechodu dotyčný jugoslávský přítel převzal od JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy řízení svého vlastního Mercedesu. Během cesty samotné se neudálo nic mimořádného. Za zmínku snad stojí pouze to, že se několikrát pokoušel zapříst s JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henrykem Laholou, co však ale JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola vždy kategoricky odmítl jednoduše tím, že důsledně vždy mlčel a nikdy nic neřekl. Je to totiž zcela normální – JUDR.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola si totiž jako nade vše svatou ctí nepsané pravidlo bezpečnosti provozu na pozemních komunikací, které říká, že s řidičem – i kdyby snad z nebe samotné trakaře padaly – zásadně nikdy nemluvíme a právě tak ani samotný řidič nemá s nikým absolutně mluvit. A to bez ohledu na to zda-li tímto řidičem je JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola anebo někdo jiný.

Jedinou výjimkou je pouze povinnost spolujezdce upozornit řidiče na bezprostředně hrozící nebezpečí nebo na jiné podobné právně či fakticky důležité skutečnosti které buď souvisí s předpisy provozu na pozemních komunikacích pokud řidič třeba něco zapomněl učinit ačkoliv to podle předpisů o provozu na pozemních komunikacích učinit měl, anebo činí něco či se zřejmě připravuje učinit něco co by podle předpisů o provozu na pozemních komunikacích dělat neměl (každý totiž udělá či může eventuálně občas udělat nějakou chybu a pokud si tu chybu spolujezdec všimne je jeho povinností řidiče na tuto skutečnost okamžitě upozornit). Taky na křižovatce je povinností spolujezdce upozornit řidiče, zda-li je zprava volno či nikoliv, respektive zda-li zprava něco jede či nikoliv a podobná součinnost je povinností řidiče i při předjíždění či přecházení do jiného jízdního pruhu. A ovšemže platí to i obráceně, respektive, že řidič smí během jízdy promluvit na spolujezdce pouze tehdy a hen tehdy pokud vyžaduje od svého spolujezdce tuto součinnost, popřípadě i s tím, že ho předem informuje o jízdním úkonu, který hodlá provést (změna jízdního pruhu, předjíždění) atd. a současně žádá svého spolujezdce o poskytnutí této součinnosti. A tedy jinými slovy během jízdy JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola respektuje rozhovor řidiče s jinými osobami či naopak těchto jiných osob s řidičem pouze tehdy pokud obsah tohoto hovoru se týká samotné jízdy a to též navíc pouze tehdy, pokud je to v zájmu větší bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, respektive v zájmu absolutně důsledného dodržení všech předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Snad ještě další výjimkou je ten případ, kdy spolujezdec radí trasu, respektive doslova naviguje řidiče kudy jet pokud čirou náhodou s ohledem na znalost specifických místních podmínek to zná zde lépe než řidič – respektive jak obejít centrum dané konkrétní obrovské metropole, popřípadě kudy jet, abychom se jí úplně vyhnuli a neuvázli zbytečně v nějaké zácpě atd. O jiných věcech JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola byl ochoten mluvit se svým jugoslávským kamarádem pouze o přestávkách když někde zastavili, udělali si přestávku aby se trochu poprocházeli, odpočinuli si atd.

Pokud řidič se chystá udělat nějakou chybu anebo ji právě dělá či udělal je povinností spolujezdce na to řidiče upozornit – ovšemže za předpokladu, že lze dotyčné chybě ještě zamezit, anebo ji ještě napravit a to alespoň částečně. Pokud ale dotyčná chyba se již stala a je ti již úplně uzavřená kapitola na které již nelze absolutně nic změnit, tak v tomto případě již spolujezdec mlčí a nic neříká. Byla by to za této situace totiž již pouhá kritika řidiče a nic víc! A tudíž tohle si může a taky i má spolujezdec odpustit! Pamatuji si, například, že – a to již jsme byly v Jugoslávii – jsme se najednou ocitli za jakýmsi pomalu jedoucím zemědělským traktorem. V duchu jsem si řekl: “Ach Bože můj to je ale neštěstí”. Tu najednou jsem si ale všimnul, že můj jugoslávský kamarád najednou k mému obrovskému údivu vyhodil blinker rychle vyjel akceleroval a traktor předjel! Já byl z toho totálně šokován!! Stihl jsem sice otevřít ústa, ale vše proběhlo tak bleskově, že jsem stihl hlesnou snad jen dvě slova, jakmile jsme však pomalu jedoucí traktor předjeli, tak jsem okamžitě zmlkl, protože by nemělo smysl cokoliv říkat, odčinit se to již nedá, bylo to totiž již již nedá. A tak jsem tiše seděl, těžce lapajíc po dechu – a před očima se mi dělali kruhy, bál jsem se že snad omdlím!

Pak když jsme zastavili, tak jsem mu to řekl velice zostra: “Čuješ-li me ti magarac…!!(doslova: Poslyš ty osle… !!) a zeptal jsem se ho, zda-li nemá oči na zadku, zda-li neviděl před těmi tři či čtyřmi kilometry tu dopravní značku s tím červeným a černým autíčkem a zda-li ví co ta značka znamená. On se bránil tým, že pokud jde o tu dopravní značku zákaz předjíždění, že prý tam na tom rohu odjakživa stávala zas dopravní značky “konec zákazu předjíždění”, avšak údajně prý při bombardování Jugoslávie tato dopravní značka byla zničena a zřejmě ji tam zapomněli znovu postavit. Prostě neuvěřitelně nesmyslná výmluva. Já mu na to řekl, že i kdyby to co mi říká byla pravda – což já osobně netuším zda.li to pravda je anebo nikoliv – v každém případě však ale momentálně žádná takováto značka zde není a tudíž bez ohledu na to co eventuálně někdy v minulosti bylo či nebylo, z čistě právního hlediska za této situace z pohledu pozitivního práva nepochybně platí to, že zákaz předjíždění tudíž platil i nadále. On se ale vymlouval dále s tím, že prý dotyčný pomalý traktor předjížděli a předjíždějí i všichni ostatní, jako kdyby snad to, že všichni porušují dopravní předpisy znamená, že je můžeme porušovat i my. A třetím pseudoargumentem bylo demagogické tvrzení, že prý kdyby všichni řidiči důsledně respektovali dopravní značku zákaz předjíždění a za tým pomalým traktorem se zařadili, že by to vedlo brzy k obrovské koloně vozidel, doslova k dopravní zácpě. I tenhle pseudoargument jsem kategoricky odmítl. Ovšemže připouštím sice, že z čistě hypotetického hlediska měl sice čistě formálně pravdu v tom, že by to vedlo či mohlo vést k vytvoření dopravní zácpy, nicméně ani to není a nemůže být ospravedlněním pro porušování dopravních předpisů. Veškeré dopravní předpisy jsou na to, aby se důsledně respektovali a každý je povinen za všech okolností všechny dopravní předpisy důsledně respektovat i kdyby měl třebas i celý svět zahynout, jinak by to totiž znamenalo konec jakéhokoliv řádu a pořádku, neboť jestliže zpochybníme jakýkoliv jeden dopravní předpis či jakoukoliv jednu dopravní značku byť i třeba tu nejnesmyslnější, tak již tím vnáším do mé právní praxe řízení motorového vozidla jistý prvek nekázně a individualistické svévole zda-li ten či onen konkrétní právní zákaz daný příslušnou dopravní značkou budu respektovat anebo nikoliv. To je pak pouze krůček k totálnímu právnímu nihilismu, kde sice ač každý řidič je obligatorně povinen respektovat každý dopravní předpis a každou dopravní značku, tak ale v praxi vše bude v podstatě záviset pouze na svévolné libovůli každého řidiče zda-li se té či oné dopravní značce či tomu či onomu dopravnímu předpisu podřídí anebo nikoliv. A ono to neplatí tak, že by snad dopravní předpisy a dopravní značky byli jen tak jaksi čímsi “dobrovolným” co závisí pouze na svobodném rozhodnutí každého řidiče zda-li je poslechne anebo nikoliv. Ne nic takového!! V daném případě dopravná značka zákaz předjíždění znamená absolutní rozkaz zákaz předjíždět a bez ohledu na to co si o tom ten či onen řidič osobně myslí či třeba může myslet.

Přesto však ale k mému nemalému údivu tato moje osobní argumentace – a zhruba takhle jsem to během té přestávky dotyčnému mému jugoslávskému kamarádovi řekl – ho nijak nepřesvědčila a nadále zachovával zcela nesprávný názor, že jeho jednání bylo prý rozumné a správné. Nepochybuji ani nejméně o tom, že všichni čtenáři se ztotožní se mnou, že jeho postoj byl absolutně nesprávný a nerozumný.

Když jsme dojeli k němu “domů” zalehli jsme brzy spát. Byli jsme velice unaveni. Kromě toho navíc podle tradice je jen povinností rodiny ženicha, že připraví jídlo na svatební hostinu. V daném případě mého jugoslávského kamaráda čeká navíc i jakási neformální funkce šéfkuchaře a tedy bude mít zítra starostí více než dost.

Ostatně veliká tíha odpovědnosti na něj dolehla hned po skončení jízdy. Řekl, že jíst nebude vůbec nic, že ho začala strašně bolet hlava a povídal takové skutečnosti na základě čoho jsem se domníval, že se jedná o záchvat migrény. A okamžitě šel spát. JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola spát ale úplně ihned nešel, chvíli si ještě povídal s jeho otcem a bratrem, který je ženichem. Řeč se zvrtla na vaření a na porovnávání kvality jednotlivých jídel. V rámci toho se mluvilo i o tom, jak JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola dělal “kuchaře” při několika příležitostech. Dokonce snad si dokonce vytvořili oba dva zcela nesprávný názor, že snad i samotný JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola je “vyučeným kuchařem” ačkoliv to není pravda. Usuzuji podle výroku jeho otce o tom, že prý kuchař musím být skutečně výborný když jsem tak svojí postavou veliký a současně i tlustý. A také i jeho bratr na adresu JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy řekl cosi v tom smyslu, že prý pouze kuchař, který je velikým mistrem může narůst do výšky skoro dvou metrů a hmotnosti skoro stotřiceti kilogramů. JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovy tento formální rozhovor s otcem a bratrem svého jugoslávského kamaráda nepřišel nijak mimořádně důležitý, považoval ho za čistě formální zdvořilostní rozhovor, rozhodně nepokládal za nikterak důležité se nějak důsledně distancovat o naprosto mylné představy, že prý JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola je taky “kuchařem”, což pak u nich dále vedlo k takové představě, že je snad dokonce přímo snad nějakým “profesionálním kuchařem” což je však již absolutní nesmysl.

V noci, či spíše brzy ráno došlo k neuvěřitelnému zvratu, k neuvěřitelnému neštěstí. Mého jugoslávského kamaráda musela dokonce odvést sanitka do nemocnice, přišlo mu prý jaksi špatně, prý jakási – pokud jsem jim správně rozuměl, respektive pokud mi to správně řekli – nějaká “lehčí mozková příhoda”. Již tohle je veliké neštěstí, mohl by být totiž nakonec třeba i nějak postižen, ochrnut atd.

A v neposlední řadě též ženichova rodina mimoděk ztratila tím šikovného šéfkuchaře. I z této stránky je to pro ženichovu rodinu obrovská ztráta, neboť ztrátu tak šikovného šéfkuchaře jen velice těžce nahradí. A tudíž ve vztahu k hostům a zejména pak k hostům ze strany nevěsty a její rodiny hrozí zde obrovská blamáž. Doprošovat se cizích nebudou, zejména ne nikoho z okruhu nevěsty a její rodiny se doprošovat nebudou – takovou ostudu, že nejsou schopni navařit a proto je prosí o pomoc by totiž před nevěstiným příbuzenstvem a jejími hosty snad ani nepřežili!

A tedy budou si muset chtě – nechtě poradit nějak sami. Nepřichází do úvahy, aby “šéfkuchařkou” byla ženská, a tudíž ač sice všechny čtyři sestry jsou vyučené kuchařky nepřichází do úvahy, aby snad některá z nich převzala funkci šéfkuchařky. Osobně sice JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola měl určité pochybnosti zda-li je to nutné a zda-li by třeba i některá z jeho čtyř dcer nemohla být šéfkuchařkou, nicméně když ale JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola toto jejich otci řekl podíval se otec na JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu jako na úplného blázna a tak JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola raději již mlčel a nic více neříkal.

Tak jako otec za vše nese hlavní zodpovědnost, tak také i on rozhodl o tom, že jeho syn momentálně žijící v České republice a kamarád JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy bude šéfkuchařem. A tak i nyní když “vis mayor” mu tohle překazila, tak musí znovurozhodnout kdo bude novým šéfkuchařem. A rozhodně to nyní nebude mít nikterak lehké! Žádná z jeho čtyř dcer to dělat totiž nesmí. Jsou sice všechny čtyři vyučené kuchařky, zajisté budou i nějak pomáhat, avšak žádná z nich nesmí dělat funkci šéfkuchaře. A jeho tři synové? Ten nejstarší co mněl být šéfkuchařem nyní leží na neurologickém oddělení v nemocnici. Další syn je sice též vyučeným kuchařem – ten je však nyní ale ženichem a tudíž pro něj podle tradice nejen nepřísluší být šéfkuchařem, ale dokonce pro něj nyní nepřísluší ani jen být vůbec alespoň řadovým kuchařem či vůbec alespoň nějak se sám angažovat s přípravou svatební hostiny. Šéfkuchařem tudíž může být pouze jeho nejmladší syn. Ten však ale kuchařem není, je povoláním taxikář a vařit prý vůbec neumí. Samotný otec ovšemže taky šéfkuchařem být nemůže – nebylo by to obvyklé, pro otce rodiny by to bylo cosi velice ponižující. Tudíž skutečně to může být pouze ten jeho nejmladší syn, a to i navzdory tomu, že vařit absolutně neumí. Druhou možností je již pouze to, že šéfkuchařem bude někdo z mužských příbuzných nebo mužských hostů samotného ženicha. Ženská totiž nepřichází do úvahy a příbuzní či hosté ze strany nevěsty také ne, a to dokonce i tehdy pokud by se jednalo o muže.

V každém případě ale - ať již to bude jeho nejmladší syn anebo jakýkoliv jiný muž z řadů příbuzných či přátel ženicha - je mi toho nešťastníka již předem velice líto. Nepochybně to bude pro něj veliký šok, když se dozví, že byl na poslední chvíli jmenován “šéfkuchařem”. To je snad jako když neplavce hodíte do vody aby plával. Ten se bude ale pořádně potit! A myslím to nejen obrazně ale i doslova – podle předpovědi počasí má nynějšího dne v srpnu 2006 v Jugoslávii rtuť teploměru vysoce přesáhnout třiceti stupňů Celsia!!

Nakonec ale došlo k něčemu co bylo velice šokující – alespoň tedy pro JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu. Přišel totiž za JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Herykem Laholou najednou otec jeho nyní v nemocnici ležícího kamaráda společně i se svými dvěma zbývajícími syny a z mosta do prosta bez jakýchkoliv okolků mu řekli, že se prý poradili a dospěli k přesvědčení, že novým šéfkuchařem má být právě: “Naš maksimalno ljubazni čehoslovački katolički prijatelj!!” No prostě něco strašného – takový šílený nápad! Je sice pravda, že řekli také: “Naravno tak to sve ima jedan uslov, i to je to, da to uzmete potpuno dobrovolno!! (přibližný překlad: Samozřejmě, že máme jednu podmínku, a to takovou, že to přijmete úplně dobrovolně!!). Tím to sice formálně trochu zmírnili, avšak v praxi asi jen těžce JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola toto pověření mohl odmítnout. A tak to přijal. Ovšemže s podmínkou, že JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nebude vařit žádné jídla z balkánské kuchyně jednoduše pro to, že si na to netroufá, ale že uvaří nějaké jídlo které pochází se Slovácké národní kuchyně z čímž všichni souhlasili.

Pak následoval ale další šok! JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola se logicky zeptal zda-li mu bude někdo pomáhat, ono je to totiž na jedince toho přece jen moc a není si jist, zda-li by to všechno sám stihl. Otec mu řekl, aby se prý ničeho nebál, že všechny jeho čtyři dcery mu budou asistovat jako pomocné kuchařky. Když si JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola uvědomil, že jsou to – pokud si správně pamatoval vyprávění svého jugoslávského kamaráda – čtyři mladé holky ve věku od 17 do 23 let, tak ho v duchu zalil studený pot zděšení a hrůzy.

Potom tyhle čtyři mladé jugoslávské holky JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi osobně představili. Pokud tedy před tím JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu v duchu zalil studený pot zděšení a hrůzy, tak nyní doslova málem přežil doslovný “horor mortis” když je zahlédl. Ani jedna z nich sice nebyla ani blondýnka a ani modroočka, přesto však všechny byli prokletě hezké a všechny se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi velice líbili.

Pak došlo k něčemu ještě horšímu. Každou z těchto čtyř dcer otec představil JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi, ta pak udělala dva či tři kroky směrem k JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi a nabídka mu ruku na podání. A tak tedy JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola v mírném předklonu dopředu těmto Jugoslávkám podával ruky zatímco se současně při tomto podávání rukou permanentně a prakticky bez přestání tupě díval na špičky svých vlastních bot. Tudíž netuší jak se tvářili, protože nyní a podstatě ani v později neměl vůbec odvahu jim pohlédnout přímo do tváře. Pamatuje si pouze že jejich ruce byli dosti malé, mimořádně hebké, měkké a teplé. JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola absolutně netuší, zda-li při podávání rukou mu dotyčné čtyři holky hleděli do tváře anebo nikoliv. V každém případě je mu ale jasné, že samotná podávaná ruka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu jim zřejmě musela připadat jako relativně veliká laba, která jim zřejmě musela připadat navíc i jako velice tvrdá, těžká a zejména studeně ledová a zpocená. Zejména ta studeně ledová ruka JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu zpocená navíc i studeněledovým potem byla přímým důsledkem šoku, stresu, obrovského psychického napětí a ještě většího strachu, který JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola právě zažíval. Jak jsem již uvedl, dotyčné holky byli velice hezké a tudíž není divu, že z nich měl JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola obrovský, ba přímo šílený strach. Hned po tomto “představování” odešel JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola do předkuchyňky, kde vzal si sklenici vody napustil ji a zapil jí čtyři tabletky Acylpyrinu, který měl v kapse, respektive, který si pro každý případ ze sebou přivezl z Babic. Proč právě Acylpyrin? Těžko říci, rozhodně bych v tom nehledal nic mimořádně racionálního. Nejspíš ale asi proto, že momentálně JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola ze sebou vůbec žádné jiné léky neměl a tudíž v podstatě ani neměl na výběr.

Pak se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola nechal detailně obeznámit s potravinářskými “polotovary” které má k dispozici jako i informace kolik porcí a kolik chodů by to asi mělo být. Potom odešel ještě naposled do jejich soukromé místnosti chápané z našeho hlediska asi jako jakási soukromá rodinná “kaplička”, kde JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola si klekl, položil své dlaně na prsa, zavřel oči a asi deset minut věnoval tiché modlitbě. Poté vstal, přežehnal se řkouce: “Staň se vůle Boží!” a vrátil se do předkuchyňky. Oblékl se do mužského kuchařského stejnokroje – nebylo to nikterak jednoduché, neboť tento kuchařský stejnokroj byl určen pro postavu menšího a hubenějšího kuchaře než byl JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola. Nakonec si nasadit na hlavu i kuchařskou čepici a vešel do kuchyně. A tam ho čekal další šok!

Respektive přesněji řečeno jeho čtyři pomocné kuchařky. A došlo k malé hádce. JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola jim natvrdo a přísně řekl, že absolutně nepřichází v úvahu, aby tu kolem něj běhaly – nahé! Ony mu však drze papulovaly že prý ony nejsou nahé, že prý mají přece oblečenu košili a sukni. To ale vůbec nebyla pravda – oblečenu vůbec neměli žádnou sukni, ale pouze jakousi minisukni která jim nesahala ani ke kolenům a běhali zde tedy s nahými nohami a dokonce neměli ani žádnou košili v pravém slova smyslu ale pouze cosi co nemělo téměř žádné rukávy a co je nejhorší mělo to veliké výstřihy na prsou, v důsledku čeho jim byla vidět značná část horní části jejich poprsí. No prostě něco strašného. A přitom když se JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola tenkrát v předkuchyňce převlékal do mužského kuchařského stejnokroje tak tam i jasně viděl, že na věšácích visí minimálně čtyři ženské kuchařské stejnokroje, přesto však tyhle satanské zmije si je neoblékly. Když JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola vyslovil rezolutní požadavek, že bezpodmínečně trvá na tom, že se všechny čtyři okamžitě vrátí do předkuchyňky a oblečou se do těch ženských kuchařských stejnokrojů, tak dotyčné drzé čtyři potvory opět začaly papulovat JUDr.phDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi vymlouvaje se na to, že prý dneska má být prý až 40 stupňů Celsia (což evidentně lhali a přeháněli – až tak vysoká teplota venku rozhodně nebyla! A i kdyby byla tak by to stejně bylo jedno, protože v kuchyni při vaření bude možná teplota ještě větší!!) a že prý by jim bylo veliké horko, že prý nechtějí dostat infarkt atd. JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola tyto jejich absolutně bezdůvodné výmluvy co nejrozhodněji odmítl a současně i poukázal na to, že on si svůj mužský kuchařský stejnokroj oblékl a přitom jistě nebudou tvrdit, že by snad on JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola chtěl dostat nějaký infarkt. A kromě toho pracovat v civilním šatstvu je rovněž z právního hlediska i protiprávné, je to v rozporu s hygienickými předpisy, je to v rozporu s příslušnou vyhláškou srbského ministerstva zdravotnictví.

Mezitím do místnosti vešla absolutně ta nejvyšší autorita – jejich otec. Chvíli poslouchal probíhající hádku ale nic neříkal. Pak se jeho čtyři dcery obrátili na něj tvrdíce, že prý údajně požadavek JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy je absurdní, nesmyslný, nelidský a nevím co ještě. Otec však mlčky stál dál – neříkal vůbec nic. Poté se na něj obrátil s jistou obavou i samotný šéfkuchař JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola s otázkou: “Gospodine i Vi što mislite o tome?” Všechny obavy JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy však byli úplně zbytečné. Je sice pravda, že jejich otec neřekl ani ano a ani ne k tomu, jaký zaujímá postoj k respektování či nerespektování srbských právních předpisů, přesto však ale prokázal, že i navzdory svému relativně nízkému vzdělání a konservativismu je vysoce inteligentní a rozumný člověk. Jejich otec totiž otevřeně řekl: “Kad moga ja reći što mislim o tomo, tak ja mogu reći samo jedino, i to ovo da se samo u vlasti šefkuhara neka reši kako će biti…” Mluvil sice dlouho, zdalo se sice chvíli, že mluví i poněkud vyhýbavě, jako kdyby snad zpočátku váhal kam se má přiklonit, nakonec však ale jednoznačně řekl, že záleží pouze na rozhodnutí samotného šéfkuchaře, neboť jen ten a pouze ten je kompetentní rozhodnout jaké oblečení mají mít jeho podřízení a k tomu může říci pouze tolik, že rozkazy šéfkuchaře jsou pro jeho podřízené bezpodmínečně závazné!!

Od té doby si JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola začal jejich otce nesmírně vážit jako člověka hlubokého intelektuálního rozhledu mající hluboký intelektuální cit posoudit co správné je a co nikoliv. Dcery mezitím odešly zpátky do předkuchyňky a o chvíli se vrátili a všechny byli oblečeny v ženských kuchařských stejnokrojích. No teď to již bylo sice o něco lépe. Ale ještě ani teď nebylo úplně vše v pořádku. Ženský kuchařský stejnokroj si oblékli, avšak integrální součástí toho ženského kuchařského stejnokroje je rovněž i taková bílá napůl čepička a napůl šatka, která se obváže kolem hlavy a zakrývá tak celou horní polovinu ženské hlavy. A když JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola vyslovil požadavek, aby se okamžitě vrátili a omotaly si kolem hlavy i tuto dámskou kuchařskou čepičku, tak zase papulovaly JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi a odmítali splnit jeho rozkaz. Přitom požadavek JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy byl nejen plně oprávněný ale i zcela logický, protože jestliže právní předpis požaduje kuchařský stejnokroj, tak z dikce právního předpisu jednoznačně plyne, že tím má na mysli celý a tedy úplný, kompletní kuchařský stejnokroj a tedy i tu jeho čepičku. Pokud by totiž právní předpis měl na mysli pouze nějakou část kuchařského stejnokroje, tak by to tam nepochybně explicitně napsal a protože tam nic takového není, tudíž konkludentně z toho plyne, že jste povinny si obléct kompletní kuchařský stejnokroj a do kompletního stejnokroje Vám chybí ta čepičky. Jejich otec byl přítomen ale nic neříkal. Jeho dcery JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi opět papulovaly.

Ba jedna z nich se znovu, tentokrát zas v této otázce pokusila obrátit na svého otce. Jejich otec však ale opět prokázal, že je vysoce inteligentní člověk a tvrdě jí odpověděl cosi v tom smyslu, že ať mu nic neříká, protože on není šéfkuchařem a tudíž jediným kdo závazně rozhodne o tom, zda-li si ty čepičky kolem hlavy musí omatat anebo nikoliv je pouze samotný šéfkuchař!!

Poté jeho dcery znovu odešly do předkuchyňky a vrátili se i s čepičkami. Když se všechny čtyři vrátili, tak jejich otec tak aby to všechny jeho čtyři dcery slyšeli, řekl JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryku Laholovi že protože musí během vaření velet jeho neposlušným dcerám tak mu dočasně svěřuje i veškerou svoji vlastní moc nad dcerami a to včetně pravomoci disciplinární, co po dalším dotazu JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy, že co to znamená odpověděl, že: …i kad je potrebno, kako želite možete da bilokoje devojke upalite jednan šamar! (volně přeloženo asi v tom smyslu, že mi svěřuje dočasně veškerou svoji otcovskou moc a to včetně disciplinární pravomoci nad svými dcerami, což znamená, že když mně nebudou poslouchat anebo mi budou papulovat, tak mi dovoluje, abych takové holce vlepil facku!).

Pro bližší upřesnění se ale JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola pro jistotu ještě zeptal: Gospodine, da li mislite samo jedan šamar? (otázka: Pane, myslíte pouze jednu facku?). Otec se však usmál a řekl: “Pa né! Nisam rekao da samo jedan šamar, ali kako će biti konkretno potrebno, možete da bilokoje devojke upalite toliko šamara, koliko će biti potrebno! Pokud to mám nějak volně přeložit do češtiny – jejich otec řekl: Ale né! Neřekl jsem že pouze jednu facku, ale podlé konkrétní potřeby můžete kterékoliv holce vlepit tolik facek, kolik bude zapotřebí!

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola byl tím dosti překvapen. Zdálo se mu divné, že by měl fackovat cizí děti. A byl na velikých rozpacích, nevěděl co si má o tom myslet. A v duchu i uvažoval, co doopravdy udělá či neudělá, až mu zase začnou při něčem papulovat. Ale naštěstí to ani nebylo zapotřebí, protože ani jednou již nenastala taková situace, že by JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola musel začat zvažovat to, zda-li některé z nich má dát facku. Byl by to totiž – i navzdory tomuto výslovnému dovolení – pro JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholu dosti složitý psychologický problém, protože JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola pokud jde o výchovu dětí, jednoznačně zastává ten názor, že rodiče nikdy nesmí sáhnout vůči svým dětem sáhnou k nějakým tělesným trestům, tělesné tresty k rodičovské výhově vůči dětem vůbec nepatří! Nemluvě o tom, že zde se dokonce navíc jedná o dcery, které jsou již zletilé.

Nechci zacházet do podrobností, ale uvedu jen tolik, že JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola společně i se svými čtyřmi pomocnicemi připravil celkově tři druhy specialit – kompletních jídel pocházejících ze slovácké národní kuchyně a že všem velice chutnali.

Protože JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola měl eminentní zájem na zachovaní tajemství receptů těchto jídel slovácké národní kuchyně, veškeré klíčové úkony při vaření činil sám, zatímco svým pomocnicím přiděloval pouze pomocné práce plus takové práce ze kterých nelze rozluštit kuchařské tajemství šéfkuchaře kuchyně. A neprozradil ho ani poté, co ženich společně i s některými dalšími muži jak ze své vlastní strany, tak i ze strany samotné nevěsty naléhali na JUDR.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryka Laholy, aby jim prozradil tajemství těchto tří receptů. JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola toto však kategoricky odmítl a tyto tři recepty jim neprozradil. Přesto však ale později JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola přistoupil k jistému kompromisu a i když tyto tři klíčová jídla jim neprozradil, prozradil i nadiktoval svým jugoslávským přátelům téměř desítku jiných jídel slovácké národní kuchyně.

A recepty těchto sice relativně méně důležitých”, avšak přesto neméně chutných specialit naší slovácké národní kuchy dovoluji si dále nabídnout i Vám – mým milým čtenářům mých osobních webovým stránek www.henryklahola.nazory.cz :

Jídla Slovácké národní kuchyně

1.)Hradišťský špaček

----------------------------------

5 porcí

350 g vepřového ořezu, 1 vejce, sůl, 50 g cibule, 25 g strouhanky, 15 g hrubé mouky, pepř, česnek, 50 g slaniny, 250 g , moravské klobásy, 1 80 g sádla, 500 g sterilovaného leča.

Vepřový ořez umeleme, přidáme koření, vejce, hrubou mouku, strouhanku, dobře vymícháme, rozdělíme na porce. Jednotlivé I porce zformujeme do plátků, na které položíme klobásu s naříznutými okraji a středem zabalíme. Pečeme na slanině a sádlem. Krátce před dopečením přidáme zeleninové lečo a společně podusíme.

2.)Jehněčí plátky buchlovské paní

-------------------------------------------

5 porcí

500 g jehněčí kýty, 150 g telecích jater, 100 g šunky, 120 g celeru, 30 g jader vlašských ořechů, sůl, pepř, 40 g mouky, 120 g másla, 1 dl bílého vína, zelená petrželka

Z kýty nakrájíme asi 10 plátků, naklepeme, osolíme, opepříme a opečeme na másle s telecími játry, nakrájenými na 5 plátků. Opečená játra zabalíme do plátku šunky, položíme na opečené plátky, na zbylých 5 plátků šunky dáme jádro vlašského ořechu a podusíme na zbylém másle. Na zbylé plátky klademe celer, nakrájený na úhledné špalíčky a podušený na másle a zastříknutý vínem. Celer posypeme sekanou petrželkou.

3.)Kapr po hradišťsku

--------------------------

5 porcí

750 g kapra, 4 lžíce oleje, 50 g másla, 4 vejce, 80 g tvrdého sýru, sůl.

Omytého a osušeného kapra naporcujeme, osolíme a necháme asi 20 minut odležet. Potom porce opečeme na oleji po obou stranách. Vejce rozšleháme, zamícháme do nich strouhaný sýr a mírně osolíme. Opečené porce kapra zalejeme rozšlehanými vejci se sýrem a v horké troubě pečeme asi 5 minut.

4.)Kuře po Slovácku

-----------------------------------

5 porcí

1 250 g kuřete, 200 g cibule, 150 g žampiónů, 250 g moravské klobásy, 20 g česneku, 30 g másla, 100 g kečupu, 1 dl červeného vína, pepř, sůl.

Očištěné a oprané kuře podél páteře rozřízneme, rozložíme, osolíme, opepříme a pečeme na oleji v troubě po obou stranách do červena. Měkké kuře vyjmeme, do zbylého tuku přidáme máslo, podusíme na něm cibuli krájenou na plátky, na kolečka krájenou klobásu, na plátky krájené žampióny a zastříkneme kečupem. Vše necháme dusit s přidáním třeného česneku a vína. Na talíř se pokládá směs klobásy, žampiónů a cibule a na ni položíme částečně vykostěné porce kuřete.

5.)Plněná krocaní prsíčka po hradišťsku

----------------------------------------------------

5 porcí

500 g krocaních prsíček, 50 g šunky, 1 játra z krocana, 50 g žampiónů, 2 vejce, 30 g másla, 40 g oloupaných krájených mandlí, sůl, hladká mouka, vejce, mléko, strouhanka na trojbal, 150 g sádla.

Krocaní prsíčka nakrájíme na řízky, naklepeme, osolíme a na každý položíme plátek šunky a tuto směs: na pánev dáme máslo, krájená játra z krocana a žampióny, necháme zpěnit, osolíme, přidáme vejce, promícháme a na ohni necháme ztuhnout. Naplněné řízečky svineme, osolíme, obalíme v mouce, v rozšlehaných vejcích s pokrájenými mandlemi a ve strouhance. Trojbalené ještě jednou namočíme do vejce a smažíme po obou stranách na horkém sádle.

6.)Řízek velkomoravský

5 porcí

500 g telecí kýty, 150 g husích jater, 50 g pražených mandlí, sůl, 80 g másla, hladká mouka, vejce, vino, strouhanka na trojbalení, 120 g sádla.

Telecí kýtu nakrájíme na řízky, naklepeme, osolíme a potřeme rozpuštěným máslem. Na každý' řízek položíme plátek husích

jater, prošpikovaných nakrájenými praženými mandlemi a chvíli podusíme na másle. Podušené řízky zavineme, obalíme v trojbalu, ale místo mléka na rozšlehání vajec použijeme bílé víno a velmi zvolna v sádle smažíme.

7.)Řízky z kapra po staroměstsku

-----------------------------------------

5 porcí

750 g kapra, 5 půlek vlašských ořechů, 100 g domácího uzeného masa, sůl, 2 cl bílého vína, hladká mouka, vejce, mléko, strouhanku na trojbal, 150 g sádla.

Očištěného kapra nakrájíme na řízky, částečně vykostíme a do každého kousku uděláme kapsičku. Do kapsičky vložíme půlku vlašského jádra, zabaleného do plátku uzeného masa. Naplněného kapra osolíme, pokapeme bílým vínem a trojbalíme, smažíme na sádle.

8.)Řízky z kapra po ostrožsku

------------------------------------

5 porcí

750 g kapra, 50 g slaniny, sůl, hladká mouka, vejce, mléko, strouhanka na trojbal, 150 g sádla.

Očištěného kapra nakrájíme na řízky, částečně vykostíme a prošpikujeme slaninou. Pak je osolíme, trojbalíme a smažíme na sádle.

9.)Řízky z kapra po velehradsku

------------------------------------------

5 porcí

750 g kapra, česnek, sůl, 50 g slaniny, hladká mouka, vejce, mléko, strouhanka na trojbal, 200 g oleje.

Očištěného kapra rozkrájíme na řízky, protkneme slaninou, potřeme česnekem, osolíme, trojbalíme a na sádle smažíme do červena.

10.)Řízky z pstruha po slovácku

-------------------------------------------

5 porcí

750 g pstruhů, 100 g uzeného jazyka, 100 g másla, hladká mouka, vejce, mléko, strouhanka na trojbal, 200 galeje.

Očištěné pstruhy rozpůlíme a nakrájíme na malé řízečky. Každý řízek prošpikujeme uzeným jazykem, osolíme, potřeme rozpuštěným máslem a necháme v chladničce ztuhnout. Pak řízky trojbalíme a smažíme na oleji. Usmažené omáčíme v horkém másle.

11.)Slovácká svatební svíčková

-------------------------------------

5 porcí

1 000 g hovězího zadního masa,100 g slaniny,100 g tuku, 200 g kořenové zeleniny (100 mrkev, 50 g petržele, 50 g celer), 1/2 dl octu, 200 g cibule, 100 g citrónu, 1 dl bílého vina, 50 g cukru, 2 dl mléka, 2 1/2 dl 33 % smetany, sůl, celý pepř, nové koření, tymián, 100 g hladké mouky, hořčice, kousek másla.

Maso opláchneme, osušíme, osolíme, potřeme hořčicí a dáme do kamenného hrnce. Druhý den svaříme vodu s polovinou dávky cibule krájené na kolečka, kořením a 2-3 plátky citrónu a octem. Necháme vychladnout a slijeme na maso do hrnce a dobře uzavřeme. V moři dle musí maso ležet alespoň týden (v chladnu). Po uplynutí této doby nakrájíme očištěnou zeleninu na plátky (1 mrkev si odložíme) a zbylou krájenou cibuli osmahneme na 1/2 tuku, přidáme trochu cukru, lžičku hořčice a osmažíme. Maso prošpikujeme 2/3 slaniny, opečeme na zelenině a zalijeme mořidlem. Po přijití do varu dusíme pod poklicí v troubě. Během dušení maso obracíme a podléváme mořidlem. Měkké maso v)jmeme, do mléka a smetany nasypeme hladkou mouku, zakvedláme a vlijeme do vroucí šťávy. Necháme nejméně 1/2 hodiny vařit a podle potřeby dochutíme vínem, solí a cukrem. Zbytek slaniny nakrájíme na drobné kostičky, odloženou mrkev na jemně postrouháme a spolu na kousku másla orestujeme. Orestované vložíme do přecezené a přepasírované omáčky.

12.)Slovácká šabla

-------------------------------

5 porcí

350 g vepřových jater, 400 g vepřové kýty, 100 g oleje, 250 g cibule, sůl, pepř, 15 g feferony, 10 g hladké mouky, mletá paprika.

Na osmahnuté cibulce opékáme na kostky krájená játra, vepřovou k)rtu spolu s kořením a sekanými feferony. Polopečené maso zaprášíme moukou, přidáme mletou papriku a směs zalijeme vodou. Necháme přejít var, dochutíme a ihned podáváme.

13.)Slovácké laty

----------------------------

5 porcí

5 vajec, 50 g kapie, 3 vejce, 250 jaternicového prejtu, 100 g strouhanky, 25 g hladké mouky mleté, vejce, 120 g sádla, sůl.

Z 5 vajec uděláme omelety (1 vejce na 1 porci), plníme jaternicovým prejtem, půlkou vařeného vejce a plátkem kapie. Přehneme v půli a obalíme v trojbalu. Smaží se v rozpáleném sádle do červena.

14.)Slovácký guláš

5 porcí

350 g vepřových jater 350 g vepřového bůčku 120 g cibule

250 g sterilovaného leča 70 g sádla

10 g česneku

20 g hladké mouky

20 g rajského protlaku

feferony

sůl

Do cibulového základu přidáme na kostky hájený bůček, sůl, koření, česnek, podusíme, mírně podlijeme. Když je maso poloměkké, přidáme hájená játra a zahustíme. Ke konci varu přidáme lečo, feferony a dochutíme.

15.)Slovácký Živáň

--------------------------------

5 porcí

750 g vepřové kýty, 250 g cibule, 100 g slaniny, 150 g slovácké klobásy, sůl, česnek, pepř, olej, 150 g tvrdého sýra.

Omytou vepřovou kýtu krájíme přes vlákno na plátky, mírně je naklepeme, osolíme, opepříme, očesnekujeme a napícháme na jehly střídavě s klobásou, slaninou, cibulí a po obou stranách v horkém oleji opečeme. Opečený živáň přelijeme výpekem a zdobíme strouhaným sýrem.

16.)Velehradská směs

5 porcí

750 g vepřové kýty

250 g žampiónů,

100 g loupaných mandlí

150 g kápie

250 g leča

150 g kečupu

50 g sterilovaného hrášku 150 g cibule

1 dl červeného vina

200 g oleje

1/2 dl sojové O1náčky

sůl

pepř

Vepřovou kýtu krájíme na hranolky, vložíme do pánve na rozpálený olej, posypeme cibulí, krájenou na proužky, přidáme žampióny krájené na plátky. Pak přidáme na nudličky krájenou kapii, lečo, hrášek, mandle, kečup, sojovou omáčku, dochutíme solí a pepřem a necháme chvíli dusit.

17.)Velehradské vdolečky

5 porcí

1 500 g brambor, 100 g hladké mouky, 2 vejce, sůl, 100 g oleje, 200 g povidel, 120 g tvarohu, 120 g 33 % smetany.

Vařené brambory oloupeme, necháme vychladnout a potom je jemně umeleme. Přidáme hladkou mouku, podle potřeby osolíme a vypracujeme těsto. Z těsta tvoříme vdolečky, které smažíme v oleji po obou stranách do zlatova. Hotové vdolečky potřeme povidly, zdobíme tvarohem a šlehačkou

18.)Velehradský plněný řízek

-----------------------------------

5 porcí

500 g vepřové kýty, 100 g šunky, 150 g tvrdého sýru, 2 vejce, hladká mouka, 70 g hrubé mouky, 1 dl bílého vína, 120 g oleje, sůl,mléko.

Vepřovou kýtu nakrájíme na řízky, naklepeme, osolíme, na každý řízek položíme plátek šunky a plátek sýru. Přehneme v půli a smáčíme ve vinném těstíčku a zvolna smažíme v oleji.

19.)Vlčnovské palačinky

-----------------------------

3 vejce, špetku soli, 25 g mletého cukru, 7 dl mléka, 350 g polohrubé mouky, 120 g tuku, 100 g másla, 100 g cukru krupice, 4 cl pomerančového džusu, 1 cl Apricot brandy, meruňkový kompot, vlašské ořechy.

Z vajec, soli, mletého cukru, mléka a polohrubé mouky připravíme hladké těstíčko a na tukem vytřené pánvi upečeme tenké palačinky. Krupicový cukr nasypeme do pánve, nepatrně pokropíme vodou a necháme zkaramelizovat do mírně nahnědlé barvy. Do připraveného karamelu přidáme džus a brandy a v této směsi namáčíme palačinky. Palačinky posypeme mletými ořechy, složíme do trojúhelníků a zdobíme meruňkou.

em labužníkům v plné hrdosti tato jídla Slovácké národní kuchyně vřele doporučuje:

Váš JUDr. PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola

 

 

Zpět na hlavní stránku!